Všichni Autoři a témata

Jaroslav Zhouf (10)

doc. RNDr. Jaroslav Zhouf, Ph. D. Docent Katedry aplikované matematiky Fakulty informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze

Jaroslav V Mareš (8)

Jaroslav V. Mareš je známý televizní reportér. Několik let působil v České televizi, kde v roce 2005 za cyklus reportáží pro pořad Reportéři ČT získal ocenění v kategorii publicistika na mezinárodním festivalu Ekofilm. Od roku 2014 je členem týmu reportéra Josefa Klímy.

Jaroslav Tafel (7)

Narozen 11.6.1929 v Ba­vorově, zemřel 1.2.1973 v Praze. Novinář, redaktor Světu Sovětů . Autor knih pro mládež, překladatel z ruštiny a angličtiny.

Jaroslav Štrait (11)

Jaroslav Štrait je bývalý český politik, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za KSČ, později za KSČM. Působí jako publicista a historik, vydal práce z dějin dělnického hnutí, protifašistického odboje, česko-ukrajinských vztahů a regionální díla zaměřená na východní Čechy. Zabýval se též numismatikou. Po několik volebních období působil v parlamentu. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen do České národní rady za KSČ. Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny . Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V lednu roku 1994 přešel do samostatného poslaneckého klubu KSČM poté, co se koalice Levý blok rozpadla na několik levicových frakcí. Mandát ve sněmovně obhájil ve volbách v roce 1996 a volbách v roce 1998. Po celé období let 1992-2002 byl členem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V roce 2002 po odchodu ze sněmovny avizoval, že odchází do penze a hodlá se věnovat výchově vnoučat. V roce 2004 se zmiňuje jako pořadatel vzpomínkové akce, kterou pořádal Klub českého pohraničí. Angažoval se i v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Hradec Králové.

Jaroslav Moravec (8)

Narozen 30.9.1900 v Praze, zemřel 31.10.1974 tamtéž. Nakladatel v Praze, beletrista, překladatel z němčiny a francouzštiny.

Jaroslav Marcha (13)

Dominik Nejezchleb-Marcha, též jen Dominik Nejezchleb , byl československý spisovatel a politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Narodil se jako Dominik Nejezchleb. Od roku 1905 používal pseudonym Jaroslav Marcha. 16. června 1925 mu Zemská správa politická na Moravě povolila změnu příjmení na Nejezchleb-Marcha. Získal jen základní vzdělání. Literárně i politicky byl samoukem. V letech 1907–1910 byl členem redakcí Rolnických listů, Selských listů a Moravského venkova. Už tehdy byl i politicky aktivní. V roce 1910 se stal tajemníkem agrární strany pro Moravu a Slezsko. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929. Podle údajů k roku 1929 byl profesí členem Ústřední Domoviny v Brně. Později ještě přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Byl literárně činný. Zprvu přispíval do regionálního tisku verši, později psal kratší prózy z venkovského prostředí. V letech 1936–1941 zastával funkci předsedy Moravského kola spisovatelů. Později byl čestným předsedou. Zároveň byl předsedou Sdružení poslanců-novinářů v Praze, místopředsedou dozorčí rady spořitelny a správní rady pojišťovny. Rovněž vykonával funkci člena správní rady firmy Novák a Jahn. Zemřel v prosinci 1961 v Brně. Pohřben byl na Ústředním brněnském hřbitově. V roce 1990 mu byla na rodném domě v Babicích nad Svitavou odhalena pamětní deska od Františka Pokorného. V téže obci byla v prosinci 2011 odhalena i...

Jaroslav Krček (11)

Jaroslav Krček je český hudební skladatel, dirigent a hudebník, známý svým významným přínosem klasické a lidové hudbě. Narodil se 22. května 1939 v Domažlicích a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Krček je uznáván zejména pro své dílo v oblasti oživování a aranžování tradiční české lidové hudby, kterou často začleňuje do svých skladeb. Studoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze.

Jaroslav Bičovský (11)

Narozen 28.6.1910 v Praze, zemřel 3.6.1996. JUDr., CSc., stati z oboru občanského práva.

Jaroslav Bednář (11)

Jaroslav Bednář je český lední hokejista hrající na postu levého či pravého křídla a bývalý reprezentant, který od května 2020 nastupuje za český klub HC Slavia Praha. Mimo Česko působil na klubové úrovni ve Finsku, Švýcarsku, v USA a Rusku. Bednářovou první manželkou byla Martina, s níž má dceru Natálii. Později však začali žít odděleně – Martina Bednářová s tehdy ženatým Richardem Žemličkou a Jaroslav Bednář s o čtyři roky starší slovenskou zpěvačkou Darou Rolins. Následně se Bednář a Rolins zasnoubili, přestože Bednář nebyl stále ještě rozvedený, ale v roce 2006 se po dvouleté známosti rozešli. Potom tři roky tvořil pár se zpěvačkou Helenou Zeťovou. S ní se rozešel na jaře 2008. Od té doby žije s modelkou Lucií Hadašovou, kterou na vinici u obce Zaječí v roce 2013 pojal za manželku. Mají spolu dvě dcery, Denisu a Vanessu . Svoji hokejovou kariéru začal v týmu HC Slavia Praha, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V sezoně 1994/1995 debutoval v prvním mužstvu hrajícím extraligu a zároveň nastupoval také formou střídavých startů za tehdy prvoligový klub HK Kralupy nad Vltavou. V roce 1997 přestoupil do konkurenční Sparty Praha, v jejímž dresu hrál stejně jako za Keramiku Plzeň nejvyšší soutěž. Ve stejném roce se také zúčastnil mezinárodního turnaje na Floridě a s týmem HC Cormoran Praha celý turnaj vyhrál. Následně odešel do Finska, kde působil v SM-liize v týmech JYP Jyväskylä a IFK Helsinky. V roce 2001 byl draftován NHL, když si jej ve druhém kole jako celkově 51. vybralo Los Angeles Kings z USA. V sezoně 2001/2002 nastupoval za Los Angeles i za farmářský celek Manchester Monarchs z AHL. V průběhu následujícího ročníku byl vyměněn do Floridy Panthers, zároveň pomáhal i na farmě v AHL v mužstvu San Antonio Rampage. Na konci sezony 2003/04 jeho kroky vedly do ruského celku Avangard Omsk, s nímž získal mistrovský titul v Superlize. V květnu 2005 zamířil po osmi letech zpět do Slavie Praha.[...

Jaromír Javůrek (7)

Narozen 12.4.1887 v Cikháji u Žďáru nad Sázavou, zemřel 28.2.1983. Pedagog, sokolský pracovník. Beletrista, lesnický a myslivecký odborník, autor tělovýchovných příruček a knih o myslivosti.

Jane Feather (13)

Jane Feather, roz. Robotham, sa narodila v roku 1945 v Káhire a vyrastala v New Forest v južnom Anglicku. Vyštudovala na Oxforskej univerzite sociológiu. V roku 1978 sa presťahovala do New Jersey, kde pracovala ako sociálna pracovníška na psychiatrickej klinike. Je vydatá a má tri deti. V roku 1981 sa znova sťahovali a priamo do Washingtonu a tam začala aj jej spisovateľská kariéra. Pod pseudonymom Claudia Bishop vydala 5 dobrodružných románov zo súčastnosti, ale celosvetový úspech a popularitu táto Britsko-Americká spisovateľka získala až za historické romány. Takmer každý z jej príbehov sa stal bestsellerom a má na svojom konte viac než 10 miliónov predaných výtiskov.

Jana Stará (11)

Narozena 5.5.1967 v Praze. PhDr., pedagožka, práce z občanské výchovy, též metodické materiály pro výuku prvouky na ZŠ.

Jana Kolouchová (8)

Narozena 18.2.1940. PaedDr., matematička. Práce z oboru, učebnice.

Jana Cenkova (12)

Narozena 1957. Pedagožka, bohemistka, autorka učebnic.

Jana Brnušáková (9)

Narozena 1969 v Kladně. Autorka básní, prózy, amatérská fotografka a malířka.

Jan Tykač (7)

Ing., práce z oboru květinářství.

Jan Řehounek (12)

Jan Pečírka (9)

Narozen 17. 4. 1926 v Praze, zemřel 18. 1. 1993. PhDr., CSc., docent věd o antickém starověku. Práce v oboru.

Jan Panenka (10)

Jan Panenka byl uznávaný český klavírista, známý svou interpretací klasické hudby, zejména děl Beethovena a Mozarta. Narodil se 10. června 1922 v Praze, brzy rozvinul svůj hudební talent a pokračoval ve studiu na Pražské konzervatoři. Panenkova kariéra byla poznamenána spoluprací s různými orchestry a komorními soubory a také partnerstvím s uznávaným českým houslistou Josefem Sukem. Společně provedli a nahráli řadu děl a získali uznání za svou hudební souhru. Díky své zručné hře a nuancovanému přístupu ke klavírnímu repertoáru se Panenka stal respektovanou osobností v prostředí klasické hudby. Až do své smrti 29. července 1999 hojně koncertoval a dělil se o své umění s publikem po celém světě.5 "Císařský", "Trojkoncert" ani případnou spolupráci s Josefem Sukem zde neuvádíme, Panenkův odkaz jako dokonalého hudebníka zůstává v oblasti klasické interpretace vlivný.

Jan Nedvěd (8)

Narozen 24.9.1946 v Praze. Písničkář.

Ján Hajduch (8)

Narozen 18.3.1903 v Trenčíně, zemřel 4.8.1972 tamtéž. Slovenský fotograf - krajinářské a národopisné fotografie.

Jan Báča (4)

Narozen 11. 2. 1899 v Drnovicích, zemřel 13. 11. 1980 v Teplicích. Ředitel továrny Železářský a strojní průmysl v Boskovicích, úředník. Autor kynologických publikací.

James Twining (8)

James Twining se narodil v Londýně, ale většinu dětství prožil v Paříži. Vystudoval francouzskou literaturu na univerzitě v Oxfordu. Po absolvování univerzity se však 4 roky zbýval investičním bankovnictvím. Poté založil firmu, kterou po třech letech prodal. Je ženatý a žije v Londýně. Časopis THE NEW STATESMAN ho zařadil mezi osm nejúspěšnějších britských podnikatelů.

J. H Brennan (9)

J.H. Brennan je uznávaným autorem sedmdesáti knih beletrie i literatury faktu. Při své spisovatelské činnosti se stále zajímá o vývoj počítačových programů, tvorbu stolních her, o techniky osobního rozvoje a výzkum reinkarnace. Je lektorem a častým hostem mediálních pořadů po celém Spojeném království a v Irsku.

Ivo Urban (7)

Ivo Urban je bývalý český fotbalista, záložník, reprezentant Československa a sportovní novinář. V československé reprezentaci odehrál roku 1956 čtyři utkání, pětkrát nastoupil i v reprezentačním B mužstvu. Hrál za Slavii Praha a Duklu Praha , s níž šestkrát získal titul mistra republiky a jednou vyhrál Československý pohár . V lize odehrál 198 utkání a vstřelil 1 branku. Po skončení hráčské kariéry se stal sportovním novinářem, od roku 1979 pracoval ve sportovní redakci Rudého práva . Od roku 1977 byl předsedou Klubu sportovních novinářů, po listopadu 1989 ho vystřídal Pavel Vitouš z MF Dnes.

Ivo Fleischmann (11)

Ivo Fleischmann byl lyrický básník a překladatel z francouzštiny. Ivo Fleischmann se narodil v rodině advokáta. Vystudoval francouzské a reálné gymnázium v Praze, maturoval v roce 1940. Za 2. světové války pracoval Ivo Fleischmann v truhlářské dílně a byl zapojen do protifašistického odboje. V květnu roku 1945 byl spoluzakladatelem deníku Mladá fronta a podílel se i na založení stejnojmenného nakladatelství. Od roku 1946 byl Ivo Fleischmann kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Paříži, v dalších letech působil na ministerstvu kultury v Praze , jako redaktor Lidových novin, publikoval v řadě novin a časopisů. Od roku 1964 vykonával Ivo Fleischmann funkci kulturního rady v Paříži, kde v roce 1969 požádal o politický azyl.

Ivo Fencl (12)

Narozen 16. 4. 1964 v Plzni. Textař, spisovatel, básník a publicista, autor komiksů, věnuje se i teoretické tvorbě věnované dětské literatuře.

Ivana Pelikánová (12)

Mgr., pedagožka, autorka učebnic.

Ìvan Franko (10)

Ivan Jakovyč Franko byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filosof a překladatel. Vystudoval gymnázium v Drohobyči , později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće . Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ , která obsahuje prvky modernismu a dekadence. Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství a realistické zobrazení života všech společenských vrstev. V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na Žofíně, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově. Pomník či pamětní desku Ivana Franka dnes najdeme v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo dokonce přejmenováno na Ivano-Frankivsk . Frankův portrét je také motivem dvacetihřivnové bankovky. Frankova díla vydaná v češtině: Po nim bylo pojmenováno:...

Ivan Diviš (13)

Ivan Diviš byl český básník a esejista. Je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších českých autorů 2. poloviny 20. století. Patří k básnické generaci, která začala psát za doby protektorátu. Ivan Diviš se narodil 18. září 1924 v Praze do rodiny bankovního úředníka. V době 2. světové války studoval gymnázium. V období 1943–1946 se učil knihkupcem. Byl zadržen a vězněn gestapem. V letech 1945–1949 studoval filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zpočátku byl zaměstnán v knihkupectví a nakladatelství Václav Petr. Na začátku 50. let působil jako editor v redakci Rudého práva. Později v 50. letech pracoval jako soustružník. V 60. letech se stal redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. V roce 1964 konvertoval ke katolictví. V roce 1969 emigroval do západního Německa. Stal se spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa se sídlem v Mnichově. Po sametové revoluci nadále setrvával v Německu, do Prahy se vrátil až v roce 1997, dle vlastního tvrzení pouze z ekonomických důvodů. Žil v domě v ulici Pod Strahovem. Zemřel 7. dubna 1999 v Praze na následky pádu ze schodů ve vlastním domě. Dílo Ivana Diviše je interpretováno v knize Jiřího Zizlera Výstup na horu poezie .

Ivan Bohuš (9)

Ivan Bohuš byl slovenský historik, vědec, muzeolog, publicista, pracovník Muzea TANAPu v Tatranské Lomnici specializující se na historii Vysokých Tater a podtatranského kraje. V letech 1949–1957 byl ředitelem Tatranského muzea v Popradu. V roce 1957 zakládal Muzeum TANAPu v Tatranské Lomnici, jehož byl až do roku 1967 ředitelem. V roce 1950 byl jedním ze zakladatelů Tatranské horské služby. Zabýval se historií horolezectví, tatranské turistiky, horského vůdcovství. Je autorem desítek publikaci, zabývajících se historií Vysokých Tater. Ve slovenských, českých i polských periodikách a vědeckých, populárně-naučných časopisech publikoval přes 2 300 článků a historických studií. Je spoluautorem řady textů v turistických průvodcích a publikacích o Vysokých Tatrách. Za muzeologickou činnost byl oceněn mnoha vyznamenáními. Za výzkum a publikování prací o protifašistickém odboji ve Vysokých Tatrách byl oceněn dvěma Pamětními medailemi SNP. Matica slovenská mu udělila Medaili Ľudovíta V. Riznera. Je první čestným členem Spišského dejepisného spolku, v roce 2000 se stal prvním laureátem Ceny města Vysoké Tatry za celoživotní dílo a v roce 2005 prvním laureátem Ceny MUDr. Mikuláše Szontágha za cedloživotní zásluhy o Vysoké Tatry. V roce 2007 získal jako první zahraniční autor polskou literární cenu Nagroda Literacka im. Waldislawa Krygowsiego za rok 2005. V roce 2011 byl oceněn za celoživotní dílo Cenou předsedy Prešovského samosprávného kraje. Ivan Bohuš je nositelem Zlatého a Čestného odznaku Horské služby a laureátem vyznamenání Za zásluhy Horské služby. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ivan Bohuš na slovenské Wikipedii a Ivan Bohuš na polské Wikipedii.

Irena Kačírková (3)

Imrich Lečko (6)

Narozen 28.2.1915 v Považské Bystrici, zemřel 19.7.1974 v Bratislavě. Slovenský pedagog, matematik.

Iginio Straffi (11)

Iginio Straffi je italský výtvarník a tvůrce animovaného seriálu Winx Club. Začínal jako tvůrce komiksů. Roku 1995 založil vlastní studio animovaného filmu Rainbow. Jeho prvním vlastním produktem byl seriál Tommy a Oscar. Roku 2004 ve studiu vznikl jeho nejúspěšnější produkt, animovaný seriál Winx Club, který dosáhl světového věhlasu, byl vysílán ve 130 zemích, včetně České republiky . Winx Club, pojednávající o skupině víl -teenagerek, které chrání magický vesmír, se dočkal i tří celovečerních filmů. K dalším Staffiho seriálům patří Prezzy a Monster Allergy. Stal se též koproducent dalšího světoznámého animovaného seriálu Huntik.Jeho novým seriálem bude od roku 2016 seriál Regal academy ve kterém bude hlavní postavou popelka rose

Holly Jackson (13)

Britská autorka knih pro mládež.

Henry Wadsworth Longfellow (10)

Henry Wadsworth Longfellow byl americký básník, mezi jehož díla patří Paul Revere's Ride, A Psalm of Life, The Song of Hiawatha a Evangeline. Je také autorem prvního amerického překladu Dantovy Božské komedie a jedním ze členů literární skupiny známé pod názvem Fireside Poets. Za zmínku stojí snímek vodopádů Minehaha amerického fotografa Alexandra Hesslera, který údajně básníka inspiroval k napsání jeho známé Písni o Hiawathovi. Snímek vznikl během zakázky pro Harper’s Traveler’s Guide v padesátých letech 19. století, když pořizoval krajinářské daguerrotypické snímky řeky Mississippi od města St. Paul až po Galenu v Illinois. Za jediný den v srpnu 1851, Hessler a jeho asistent Joel E. Whitney, pořídili 85 pohledů z Minnesoty, včetně vodopádu Minnehaha. Snímek se dostal do Hesslerovy galerie v Chicagu, kde jej zakoupil George Sumner jako dárek pro svého bratra a senátora Charlese Sumnera z Massachusetts, ten jej ukázal svému příteli básníkovi Henrymu Wadsworthovi Longfellowi, který se tímto obrázkem inspiroval ke známé písni “The Song of Hiawatha.” Oba dva - básník i fotografie - se stali velmi populární, další fotografové cestovali k těmto vodopádům a Hessler kopíroval původní daguerrotypii a prodával ji jako papírové výtisky.

Helmut Müller (6)

Německý farmkolog.

Helena Vybíralová (9)

Autorka kuchařské knihy.

Hayley Daze (8)

Britská spisovatelka, autorka poezie a knih pro děti, vysokoškolská a středoškolská pedagožka se zaměřením na historii, pracovnice pro charitativní organizace.

Hana Körnerová (10)

Narozena 11.7.1977 v Plzni. Autorka básní.

Halina Heitz (12)

Německá pěstitelka a redaktorka. Zabývá se pěstováním pokojových rostlin, řídí rubriku pokojových rostlin v německém časopise Mein Schöner Garten.

Guy Gilbert (10)

Guy Gilbert je nekonformní francouzský římskokatolický kněz. Svůj život zasvětil zejména práci s mladými lidmi na okraji společnosti. Za svou činnost obdržel Řád čestné legie. Guy Gilbert pochází z křesťanské rodiny, měl 14 sourozenců. Knězem chtěl být „vždycky“ – své povolání uslyšel ve 13 letech. V roce 1948 vstoupil do semináře v Alžírsku. Proti své vůli se musel účastnit alžírské války, v níž v letech 1954–1962 sloužil jako zdravotník. „Díky své službě v armádě jsem se rozhodl být knězem právě v Alžírsku. Z té země prakticky všichni křesťané utekli do Francie a zbylo tam jen muslimské obyvatelstvo. Cítil jsem, že právě pro službu v Alžírsku jsem povolán. A tak jsem se ocitl sám uprostřed muslimů, kde jsem se začal starat o tamní mládež, zvláště pak o tu její část, která žila na hraně zákona či rovnou za ní,“ uvedl Gilbert. V Alžírsku zůstal do roku 1970. Pak se vrátil do Paříže, kde se opět soustředil na práci s mladými delikventy v 19. pařížském obvodu, kde žila početná komunita potomků Evropanů, narozených v Alžírsku. „Měl jsem tenkrát svoji motorku a spolu s dalšími kněžími jsme šli do ulic mezi mladé výtržníky a zlodějíčky... Setkal jsem se s násilím, které jsem do té doby vůbec neznal. Vyrůstal jsem v milující rodině..., kde nebylo po násilí ani stopy. Evangelium mne také nenaučilo násilí, ale lásce a jemnosti. A najednou jsem byl konfrontován s agresivitou,“ řekl Gilbert. Později koupil rozpadlý statek v jižní Francii. Spolu s mladými lidmi zde vybudoval centrum, které jim má umožnit návrat do běžného života. Je to místo, kde pracují, starají se o zvířata, jsou v kontaktu s přírodou a mohou také rozvíjet sebe sama. Zájemci o život na statku se počítají na stovky, přijmout mohou každoročně jen deset. Výsledky považuje Gilbert za velice dobré, ačkoli k „zázračným znovuzrozením“ dochází jen málokdy: „Jsou to lidé, kteří nemají žádné vzdělání, často ani nechodí do školy, páchají nejrůznější kriminální činnos...

Graham Swift (9)

Graham Swift je od počátku osmdesátých let považován za předního britského prozaika. Narodil se v Londýně a studoval na několika významných britských univerzitách. Několik jeho románů bylo zfilmováno, jako např. Poslední přání nebo Země vod.

Giovanni Papini (11)

Taliansky spisovateľ, esejista, kritik literatúry, novelista a básnik.

Gillian Flynn (9)

Gillian Schieber Flynn je americká spisovatelka, scenáristka a bývalá televizní kritička pro Entertainment Weekly. Vydala romány Ostré předměty, Temné kouty, Zmizelá a v antologii Darebáci povídku A čím se živíte? Po absolvování na Northwesternu pracovala na volné noze pro U.S. News & World Report, než v roce 1998 byla najata jako novinářka do Entertainment Weekly. Byla povýšena na televizní kritičku a psala filmové recenze, ale v prosinci 2008 byla propuštěna. Během práce v Entertainment Weekly také ve svém volném čase začala psát knihy. Napsala tři novely. Svůj úspěch v řemesle připisuje patnáctileté novinářské práci. Řekla: „Nemohla bych napsat knihu, kdybych předtím nebyla novinářka. Naučilo mě, že to není múza, kdo sestupuje a přináší vám náladu na psaní. Prostě to musíte udělat. Rozhodně nejsem drahocenná.“ Někteří kritici ji obvinili z misogynie díky častému nelichotivému zobrazení ženských postav v jejích knihách. Flynn sama sebe vidí jako feministku. Cítí, že feminismus dovoluje ženám být špatnými postavami v literatuře. Prohlásila: „jediná věc, která mě opravdu frustruje, je představa, že ženy jsou od přírody dobré a přirozeně pečující.“ Jako dítě byla vášnivou čtenářkou komiksů. Spolupracovala s ilustrátorem Davem Gibbonsem a napsala komiksovou knihu s názvem Masks. V únoru 2014 bylo oznámeno, že Flynn napíše scénáře pro připravovaný dramatický seriál Utopia z produkce HBO, který bude režírovat a produkovat David Fincher. V roce 2007 si vzala advokáta Bretta Nolana a mají spolu dvě děti. Seznámili se již na střední škole, ale začali spolu chodit, až když se Flynn ve svých třiceti letech přestěhovala z New Yorku zpět do Chicaga. Žijí společně v Chicagu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gillian Flynn na anglické Wikipedii....

Gilbert Bécaud (5)

Gilbert Bécaud byl známý francouzský zpěvák, skladatel a herec, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 50. let 20. století až do jeho smrti v roce 2001. Bécaud, známý pod přezdívkou "Monsieur 100 000 Volts", byl díky svému dynamickému jevištnímu projevu a energickému stylu vystupování plodným umělcem, který zanechal nesmazatelnou stopu ve francouzském šansonu. Byl autorem nebo spoluautorem mnoha svých hitů, často spolupracoval s textařem Pierrem Delanoëm a jeho písně převzala řada světových umělců.

Gérard de Nerval (9)

Gérard de Nerval, vlastním jménem Gérard Labrunie , byl francouzský romantický básník, prozaik, dramatik a divadelní kritik. Velká část jeho díla vznikla v období, kdy se pohyboval na hranici šílenství, kdy u něj došlo k tomu, co nazval „přelitím snu do života skutečného“. Z tohoto stavu čerpá i jeho vrcholná práce Aurélie nebo sbírka sonetů Chiméry, pro kterou je také považován za předchůdce symbolismu. Obdiv si získal u autorů jako byl Baudelaire, či později surrealisté. Narodil se v Paříži, roku 1808. Jeho otec byl vojenským lékařem a krátce po narození syna byl povolán do služeb francouzské armády, aby sloužil v Německu a Rakousku. Jeho manželka se ho rozhodla na vojenské tažení následovat, a tak byl Gérard z rodného města poslán do Mortefontaine a vychován prastrýcem, bratrem své babičky. V malebném valoiském kraji, plném hlubokých lesů a romantických zámků, prožil bezstarostné dětství, což se odrazilo i v jeho díle. Později, obzvlášť po roce 1846, se tam často a rád vracel. V roce 1814 si pro něj otec přijel a odvezl si jej do Paříže, kde Gérard začal navštěvovat Lycée Charlemagne. K jeho spolužákům patřil také Théophile Gautier, který se stal jeho celoživotním přítelem. Zajímal se o antickou a středověkou literaturu, o Danta, Rabelaise, Ronsarda, také o francouzskou klasiku, mezi jinými Diderota, Rousseaua, Senancoura a Balzaca. Velmi ho zajímaly okultní a esoterické spisy z antiky i novověku, z Orientu i Západu. Spolu s tím se také věnoval cizím jazykům, především němčině, která se mu stala bránou k německé kultuře, tak významné v celém jeho životě. Básně začal psát už ve velmi raném věku, první veřejné uznání mu ale přinesl překlad Goethova Fausta vydaný v roce 1827, který i samotný Goethe ve svém rozhovoru s Eckermannem 3. ledna 1830 ohodnotil slovy chvály, ačkoli verše byly většinou překládány prózou. Části překladu byly v roce 1828 Hectorem Berliozem zhudebněny. Byl přítel...

Georgia Bockoven (7)

Georgia Bockoven začala písať beletriu po úspešnej kariére novinárky a fotografky na voľnej nohe. Po svete sa predalo viac ako 3 milióny kópií jej kníh. Má dve deti a spolu s manželom Johnom žijú v severnej Kalifornii.

Georges Bizet (12)

Georges Bizet byl francouzský skladatel období romantismu, který proslul svým přínosem pro svět opery a klasické hudby. Bizet se narodil 25. října 1838 v Paříži jako zázračné hudební dítě, které v devíti letech nastoupilo na pařížskou konzervatoř. Během své kariéry složil řadu děl, která zahrnovala různé hudební formy, včetně oper, symfonií a komorní hudby.

Gabriela Stein (15)

Autorka romantické prózy.

Gabi Adam (11)

Narodila se v Německu kde stále žije. Gabi milovala poníky i psaní již od utlého věku, nyní píše populární serie o koni Diablo, které publikuje Stabenfeld/Pony Club. Diablo je imaginární kůň v Gabiných snech. Nyní vlastní klisnu, ale musela se vzdát jízdy ze zdravotních důvodů. Také napsala několik duchovních knih a krátkých povídek.

Fritz Rudolph (4)

Reportáže o horolezectví.

František Xaver Harlas (10)

František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...

František Stellner (10)

František Stellner je český historik. Zabývá se především výzkumem německých a ruských dějin 18.-20. století se zaměřením na politické, sociální a hospodářské dějiny. Specializuje se na novověké a nejnovější politické a hospodářské dějiny střední a východní Evropy. Roku 1984 maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. V letech 1985–1990 vystudoval obor historie a český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde také pokračoval v doktorském studiu, které završil v roce 1995 disertací na téma K úloze císaře Viléma II. při formování německé vnitřní a zahraniční politiky do roku 1900 a ziskem titulu Ph.D. Od roku 1992 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako asistent a od roku 1993 jako odborný asistent. V roce 2000 se habilitoval prací Sedmiletá válka v Evropě a stal se docentem světových a obecných dějin Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V letech 2001–2012 přednášel na Katedře hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE, v letech 2003–2012 působil jako její vedoucí. Zároveň byl na NF VŠE proděkanem pro vědu a doktorské studium a garantem a předsedou oborové rady doktorského oboru Hospodářské a politické dějiny . Kromě své pedagogické činnosti působil František Stellner jako zástupce šéfredaktora časopisu Historický obzor a jako šéfredaktor vědeckého časopisu Littera Scripta . V letech 2000–2002 byl ředitelem Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde i nadále působí. Současně úzce spolupracuje s Fakultou sociálně ekonomickou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Absolvoval několik studijních a přednáškových pobytů v Německu a Rakousku . V roce 2004 obdržel František Stellner prestižní jednoroční stipendium Alexander von Humboldt-Stiftung a působil na Universität Bayreuth. V...

František Listopad (11)

František Listopad, rodným jménem Jiří Synek, v Portugalsku známý jako Jorge Listopad byl český a portugalský spisovatel, básník, esejista, kritik, překladatel, novinář, divadelní a televizní scenárista a režisér. František Listopad byl vnuk nakladatele Adolfa Synka, starší bratr filmové scenáristky a dramaturgyně Aleny Munkové. Publikoval od roku 1938. Po roce 1941 se podílel na domácím odboji. Po válce spoluzakládal deník Mladá fronta, v němž řídil kulturní rubriku. Byl součástí uskupení tzv. dynamoanarchistů. V téže době studoval na FF UK estetiku a literární vědu. Po únoru 1948 se nevrátil z Francie. V roce 1959 se přestěhoval do Portugalska, kde žil a pracoval až do smrti. Byl mimo jiné ředitelem Národního divadla v Lisabonu. V Portugalsku též spoluzaložil vysokou filmovou a divadelní školu.

František Krupička (14)

doc. PhDr. František Krupička byl český anglista, překladatel a také autor jazykových učebnic angličtiny. Zdroje: a) www.databaze-prekladu.cz b) aleph.nkp.cz c) prijmeni.cz

František Jungbauer (9)

učitel, školní inspektor a autor knih pro mládež 01.01. 1895 Velké Záblatí, okr. České Budějovice 24.02. 1941 , Soběslav, okr. Tábor

František Janků (5)

František Janků je bývalý český fotbalový útočník. V československé lize hrál za Spartak ZJŠ Brno , aniž by skóroval. Debutoval v neděli 5. září 1965 v Košicích proti domácí Lokomotívě . Naposled nastoupil proti témuž soupeři v sobotu 10. června 1967 v Brně . Za Zbrojovku hrál také ve II. lize.

František Hron (6)

K problematice řízení lidských zdrojů, v které uplatňuji svou čtvrtou kariéru, jsem se dostal oklikou. Po střední škole jsem působil jako technik v zemědělství na Bruntálsku. Pak jsem působil jako vazač břemen, noční hlídač, tedy v pozicích, které byly méně kvalifikované. Protože jsem onemocněl Bechtěrevovou chorobou a obdržel jsem invalidní důchod, začal jsem na denním studiu na FF v Brně. Nejdříve češtinu a dějepis, pak jednooborovou psychologii. V diplomové práci jsem se zabýval životním osudem básníka Oldřicha Wenzla a jeho odrazem v díle. Tak jsem spojil literaturu a psychologii. Po absolvování jednooborové psychologie jsem začal působit jako klinický psycholog. Nejdříve v Želivě, kde bylo sexuologické oddělení pro sexuální devianty, pak v soukromé ambulanci v Chotěboři. Mezitím se mi poštěstilo hrát v několika divadelních hrách J.A .Pitínského. Zároveň jsem dělal své první zakázky pro firmy. Jako externista jsem na FF MU ještě přednášel o behaviorální terapii a záhy o firemní kultuře. Po třech letech ve firemní praxi jsem vydal svou první knihu Jak se nespálit při výběru zaměstnanců. Nyní již 10 let působím v poradenské a vzdělávací společnosti agentura Motiv P jako její ředitel a konzultant.

František Hrdlička (12)

Narozen 7. 1. 1937 v Litoměřicích. Prozaik, dramatik, scenárista a překladatel z němčiny a ruštiny.