Všichni Autoři a témata

Rio Preisner (13)

Profesor Rio Preisner byl český katolický a konzervativně orientovaný pedagog, básník, filosof, spisovatel, překladatel a teatrolog. Komunistický režim v Československu velmi omezil jeho možnosti vědecky pracovat a publikovat, strávil dva roky u PTP a v roce 1968 s celou rodinou uprchl za hranice. Nejprve přebýval ve Vídni a v roce 1969 přesídlil do USA, kde působil jako profesor germanistiky na Pennsylvania State University . Kromě jeho vysoce ceněných překladů z němčiny a odborných germanistických prací je autorem další rozsáhlé vlastní tvorby, z níž nejznámější je Americana – dvoudílná esejistická práce o moderní Americe. Pod pseudonymem Egon Feigel přeložil knihu Cesta kolem světa podniknutá Dr. Johannem Forsterem a jeho synem Georgem Forsterem v letech 1772–1775 na lodi "Resolution" pod velením kapitána Cooka. V roce 2000 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy I. stupně

Rexanne Becnel (12)

Žije a pracuje v New Orleansu, ve městě, které je pro ni nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Žije se svým manželem a psem. Rexanne o sobě prohlašuje, že nebýt kávy, nebyla by z ní žádná spisovatelka. Ještěže je prý New Orleans plný výborných kaváren, kde připraví dobré café au lait a její oblíbené bagels . Pokud Rexanne nepíše, nebo netráví čas s rodinou, tak je vášnivou hráčkou volejbalu. Na konci dne, když splní svůj psací denní limit, zahraje si naplno volejbal, tak že div nevypustí duši, ráda si vychutná další svou příjemnou zábavu - čtení výborné knihy

Renata Šindelářová (13)

Narodila se 6.března 1973 v Ostrově. Pracuje v pojišťovnictví, autorka beletrie.

Rajmund Habřina (10)

Rajmund Habřina, rodným jménem Rajmund Chatrný byl česky tvořící básník, novinář, spisovatel a překladatel ze slovinštiny. Rodnou obcí spisovatele Rajmunda Habřiny protéká potok Habřina. Je zde tedy pravděpodobná souvislost pojmenování. Po studiu klasického gymnázia v Brně , zde vystudoval i Filosofickou fakultu . Doktorát z filosofie získal roku 1933. Od roku 1930 působil ve školství. Nejprve jako učitel v gymnáziu, ke konci kariéry jako jeho ředitel. Byl členem moravského kola spisovatelů a hlásil se ke skupině ruralistů. Při psaní čerpal náměty především z historie Moravy. V době okupace byl vězněn v koncentračním táboře, což se posléze odráží v tématech jeho následných prací. Překlady

Radim Krajčovič (12)

Grafik, scénárista dětského časopisu Čtyřlístek, spoluautor publikace pro děti.

Rachel Caine (14)

Rachel Caine, vlastním jménem Roxanne Longstreet Conrad byla americká spisovatelka žánru sci-fi, fantasy, mystery, napětí a horor. Narodila se na vojenské základně White Sands v Novém Mexiku, vystudovala účetnictví a pracovala v dceřiné společnosti firmy Lufthansa. Vedle psaní se ve volném času věnovala filmu a televizi, z čehož plyne i její účast na tvorbě celé řady knih věnujících se rozmanitým televizním seriálům nejen fantastického zaměření. Uvést lze především průvodce Stepping Through The Stargate , což je soubor rozmanitých esejů ze světa seriálu Hvězdná brána, sestavený ve spolupráci s přítelem P, N. Elrodem. Dne 1.11.2020 prohrála autorka v nemocnici svůj boj s rakovinou.

R. Austin Freeman (8)

Britský lékař, chirurg, autor povídek, příběhů a detektivek.

Pravoslav Kneidl (5)

Pravoslav Kneidl byl český knihovník, bibliograf a literární historik, který dlouhá léta působil v Památníku národního písemnictví v Praze. Po studiu na Filozofické fakultě UK v Praze se Kneidl zúčastnil budování expozice Památníku národního písemnictví na Strahově, v letech 1955–1964 pracoval v knihovně Národního muzea, kde vedl oddělení zámeckých knihoven a založil jejich souborný katalog. Významně se podílel na expozici Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou. V letech 1964–1974 byl vedoucím Strahovské knihovny, která tehdy patřila Památníku národního písemnictví. a v letech 1990–1992 ředitelem Památníku. Od roku 1995 až do své smrti byl předsedou Spolku českých bibliofilů. Vydal řadu odborných článků o knihovnách různých významných osob, o dějinách knihoven a knihovnictví, o počátcích a dějinách knihtisku atd. Roku 1976 v časopisecké polemice hájil názor, že Kronika trojánská skutečně vyšla v Plzni už roku 1468. Více než 20 let vydával také ročenky "Strahovská knihovna".

Prague String Quartet (8)

Prague String Quartet bylo renomované české smyčcové kvarteto, které bylo vysoce ceněno pro svou interpretaci klasického, romantického a moderního repertoáru. Soubor vznikl ve 20. století a stal se jedním z předních evropských smyčcových kvartet. Bylo známé svou technickou precizností, vřelým zvukem a hlubokou muzikálností. Během své kariéry hojně nahrávali a vystupovali v koncertních sálech po celém světě. Jejich diskografie zahrnuje díla významných skladatelů, jako jsou Beethoven, Mozart, Dvořák a mnoho dalších. Nahrávky Prague String Quartet jsou oceňovány pro svou čistotu a věrnost záměrům skladatelů, díky čemuž jsou oblíbené mezi milovníky klasické hudby. Přínos kvarteta pro komorní hudbu zanechal v tomto žánru trvalý odkaz.

Piers Paul Read (7)

Piers Paul Read se narodil 7. března 1941 v Beaconsfieldu . Je synem Sira Herberta Reada, známého uměleckého kritika a básníka. Read vystudoval v Cambridgi. Hodně cestoval po Dálném východu a Jižní Americe. Žil v Německu a v USA. Kromě psaní románů se věnuje i literatuře faktu, což zúročuje i ve své beletrii.

Pierre Gamarra (9)

Pierre Gamarra byl francouzský prozaik, básník, dramatik, novinář a kritik. Druhá světová válka přerušila Gamarrova studia zeměpisu a španělštiny, a tak v letech 1938–1940 pracoval jako učitel. Během německé okupace se v Toulouse účastnil protiněmeckého odboje spojeného se psaním a distribucí ilegálních tiskovin. To ho přivedlo k povolání novináře a později spisovatele. Publikovat začal od 40. let 20. století, od roku 1952 psal i díla pro děti a mládež. V 60. letech byl externím spolupracovníkem českého odborného časopisu Zlatý máj, věnovaného dětské literatuře. V letech 1974–1987 pracoval jako ředitel literární revue Europe. Byl předsedou francouzského Pen Clubu a čestným členem Akademie věd. Jako spisovatel je Gamarra autorem realistických a sociálně angažovaných děl odehrávajících se v jeho rodném kraji, dále „lidových“ dobrodružných románů připomínajících Eugèna Suea a prozaických i básnických knih pro mládež.

Phillip Margolin (10)

Phillip Margolin se narodil v roce 1944 v New Yorku. Vystudoval práva na New York University. Nyní pracuje v oblasti trestního práva v Portlandu, stát Oregon. Své knihy psal na základě svých zkušeností u soudů, kde obhajoval také případy hrdelních zločinů. Zatím žádný z jeho klientů nebyl odsouzen k trestu smrti. Je známý tedy především pro své thrillery .

Philip K Dick (13)

Philip Kindred Dick byl americký spisovatel science fiction. Svým ojedinělým stylem psaní si získal popularitu. Jeho dílo bylo však ovlivněno braním drog a později i psychickými poruchami. Po střední škole strávil Philip Kindred Dick rok na univerzitě v Berkeley v Kalifornii a potom prodával gramofonové desky, připravoval pro jednu rozhlasovou stanici programy s vážnou hudbou. Byl pětkrát ženat a měl tři děti. Až do své smrti žil poblíž San Francisca. Philip Kindred Dick se na spisovatelskou dráhu vydal v roce 1951. Svoji první povídku publikoval v roce 1952 v magazínu Planet Stories. Během let 1952–56 napsal 75 povídek a zařadit se mezi slibné mladé autory. V letech 1962–72 vydal 20 románů. Začátkem 70. let 20. století je Dick považován za nejvýznamnějšího filozofa současné americké sci-fi scény a kritika ho bere zvolna na vědomí. Tíživá finanční situace donutila Dicka hodně psát a to pod vlivem povzbuzujících prostředků. Velmi ho tížily i manželské problémy. Na veřejnosti se kriticky stavěl k americké vládě a Nixonův aparát veřejně označil za bandu zločinců. Dostal se do pozornosti undergroundové kultury. Po otištění svého článku v hudebním časopisu Rolling Stone se stal slavným v kruzích antiamerické mládeže. Díky svému postoji byl vystaven policejnímu teroru ze strany severokalifornských úřadů, proto na čas opustil Spojené státy a odjel do Kanady. Teprve v roce 1972 se vrátil do Los Angeles na jihu Kalifornie. Po desítkách let nastal v Dickově životě zlom. Rozhodl se rozejít se vším, co předtím prožil. Tvrdil, že se stal svědkem božího zjevení. Několikrát se o tom zmínil v různých esejích a rozhovorech. Philip Kindred Dick zemřel na následky srdečního infarktu a nedožil se tak fenomenálního úspěchu filmu Blade Runner ani souborného vydání svého díla.

Petra Hederová (12)

Petr Vokáč (12)

Petr Vokáč je bývalý český fotbalový útočník. Jeho synem je fotbalový reprezentant Tomáš Řepka. V československé lize hrál za Duklu Praha a Bohemians Praha. Nastoupil ve 44 ligových utkáních a dal 1 gól. V nižších soutěžích hrál i za Viktorii Žižkov, SONP Kladno, TJ Gottwaldov a DP Xaverov Horní Počernice.

Petr Bartůněk (11)

Narozen 1939 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista - kardiolog a angiolog, věnuje se převážně kardiální formě lymeské boreliózy. Autor článků a prací z oboru. Také autor cestopisných reportáží a sběratel medicínských historek.

Peter Hamilton, (10)

Peter Altenberg (8)

Peter Altenberg, původním jménem Richard Engländer byl rakouský spisovatel židovského původu. Proslavil se především drobnými prózami, které zachycují životní pocit Vídeňáků v době před rozpadem rakousko-uherského mocnářství. Stylistickou inspiraci nalezl ve francouzském útvaru básně v próze. Patřil do okruhu autorů kolem Arthura Schnitzlera . Typickým pro něj byl bohémský styl života.

Percy F Westerman (9)

Anglický spisovatel.

Percival Christopher Wren (7)

Percival Christopher Wren byl britský spisovatel, většinou beletrie a dobrodružství .

Pavel Viskup (10)

Pavel Viskup Narozen 27.7.1901 v Myjavě , zemřel 2.7.1981 v Praze. MUDr., dietetik, publikace z oboru výživy.

Pavel Jurkovič (13)

Pavel Jurkovič byl český hudebník, zpěvák, skladatel, pedagog a popularizátor lidových písní. Pavel Jurkovič se narodil 18. srpna 1933 ve Starém Poddvorově na Hodonínsku. Jeho vztah k hudbě ovlivňovala lidová hudební tradice na rodném Podluží. Zpěv začal studovat po válce již ve svých dvanácti letech v pražské Schole cantorum při břevnovském klášteře. V roce 1957 se stal členem pozdějších Pražských madrigalistů. V letech 1965–1967 studoval postgraduálně v Salcburku u Carla Orffa. Založil Českou Orffovu společnost a propagoval Orffův didaktický systém na našich školách. Od roku 1967 pravidelně spolupracoval s rozhlasem. V letech 1987–1990 byl redaktorem hudebních stránek dětského časopisu Sluníčko. Od roku 1968 spolupracoval se souborem Chorea Bohemica a později Musica Bohemica Jaroslava Krčka, stejně jako s řadou dalších souborů a kapel. Některé z nich, jako Musica Poetica nebo Musica Humana, sám založil a vedl. Více než polovinu svého učitelského života prožil Pavel Jurkovič v Praze 7 v ZŠ v Umělecké ulici. Pavel Jurkovič je autorem či spoluautorem mnoha učebnic a odborných publikací. Je držitelem Výroční ceny Československého rozhlasu za tvorbu pro děti ocenění za zásluhy o šíření orffovských myšlenek uděleném Orffovou nadací v Mnichově a Cenou České hudební rady za iniciativní počiny v hudební výchově .

Pavel Hrdlička (9)

Pavel Hrdlička je český filmový střihač a současně též hudebník. Hraje na klávesy a trubku v hudební skupině Mig 21 a patřil i k jejím zakládajícím členům. Střihačsky se podílel na filmu Protektor a za tuto práci byl oceněn Českým lvem za rok 2009 uděleným v kategorii Nejlepší střih. Totožné ocenění získal i v roce 2014, kdy mu ho zajistil střih filmu Hořící keř. Připravoval ale také videoklip k písni „Slepic pírka“ od skupiny Mig 21.

Paul Morand (9)

Spisovatel a esejista Paul Morand patřil k francouzským modernistům.

Paul Christopher (11)

Autor, píšící pod pseudonymem Paul Christopher, je Kanaďan, vlastním jménem Christopher Hyde.

P. Adámková, (4)

Otakar Bothe (11)

Učebnice strojírenské technologie.

Olga Bojarová (8)

Vl. jménem Olga Krejčíková. Pracovnice ženského hnutí, spoluautorka próz s P.Bojarem, práce pro děti, překladatelka hlavně z ruštiny.

Oldřich Štefan (9)

Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...

Oldřich Müller (14)

Narozen 1957. Ph.D., pedagog v oboru speciální pedagogiky, vysokoškolský učitel, autor učebnic, práce z oboru.

Oldřich Kulík (14)

Autor učebnic francouzštiny.

Noam Chomsky (11)

Avram Noam Chomsky je americký filozof, kognitivní vědec, lingvista, logik, společenský kritik a aktivista židovského původu, tvůrce tzv. Chomského hierarchické klasifikace formálních jazyků, emeritní profesor lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu , a také levicově orientovaný politický aktivista – anarchista, známý svým kritickým vztahem ke globalizaci a jejím dopadům, k válečným konfliktům, k zahraniční politice USA, Izraele a dalších vlád. Podle Top global intellectuals of 2005 a časopisů Prospect magazine a Foreign policy byl zvolen nejvlivnějším globálním intelektuálem. Chomsky je autorem teorie generativní gramatiky, která je některými považována za největší přínos na poli teoretické lingvistiky 20. století. Ovlivnil též filozofii jazyka a mysli . Rovněž pomohl podnítit kognitivní revoluci v psychologii díky své revizi Skinnerova verbálního chování, ve které zpochybnil behavioristický přístup ke studiu chování a jazyku, převažující v 50. letech minulého století. Jeho naturalistický přístup ke studiu jazyka ovlivnil filozofii jazyka a mysli. Zasloužil se také o založení Chomského hierarchie v roce 1956 – klasifikaci formálních jazyků dle jejich generativní schopnosti. Dle Chomského je vývoj řeči vymezen geneticky – došel k závěru, že existuje jakási univerzální gramatika, která je vrozená a nikoli naučená během života – člověk se rodí se základní gramatickou šablonou, do které snadno zapadne jakýkoli světový jazyk. Chomského teorie jsou ale napadány, protože postrádají vědecké důkazy. Dle Indexu humanitních citací z roku 1992 byl Chomsky jako pramen citován častěji než jakýkoliv jiný žijící badatel mezi lety 1980–1992, a byl osmý nejcitovanější vědec vůbec. Od jeho kritiky války ve Vietnamu v 60. letech minulého století se stal ještě známějším – hlavně mezi...

Nikolaj Semenovič Leskov (13)

Nikolaj Semjonovič Leskov byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel z úřednické rodiny. Nedostudoval gymnázium, od 16 let musel vydělávat. Byl úředníkem, později obchodním zástupcem, hodně cestoval po Rusku i Evropě, několikrát navštívil i Prahu. Od roku 1872 působil na ministerstvu osvěty. Odtud byl pro své kritické názory na Rusko i na pravoslavnou církev propuštěn a věnoval se pouze literatuře. Protože však zároveň ostře kritizoval a karikoval i ruské utopisty a revolucionáře , rozešel se i se svými přáteli.

Nikita Sergejevič Chrusčev (9)

Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1953-1964.

Niki Lauda (2)

Andreas Nikolaus „Niki“ Lauda byl rakouský pilot Formule 1, trojnásobný mistr světa z let 1975, 1977 a 1984, spolukomentátor závodů na německé televizi RTL a pilot a majitel letecké společnosti Lauda Air a Niki. Dne 1. srpna 1976 na německé trati Nürburgring měl Niki Lauda potvrdit, že je blízko k obhajobě titulu. Při tomto závodě však měl nehodu. Lauda se řítil po trati svým vozem Ferrari rychlostí více než 250 km/h k místu zvanému Bergwerk, když jeho vůz neovladatelně zatočil doprava a narazil do plotu, který ho následně vymrštil zpět na dráhu. Do vraku poté narazil pilot Brett Lunger. V té chvíli Laudův vůz začal hořet následkem exploze palivové nádrže. Lauda při srážce s Lungerem ztratil přilbu a tak zůstal uprostřed plamenů s více než 900 °C a i když se ho podařilo vyprostit, byl ve vážném stavu. Měl poškozené plíce, hlavu a i další části těla měl těžce popálené. Musel podstoupit plastickou operaci obličeje. S následky nehody se potýkal až do konce svého života. O 42 dní později se Niki Lauda opět usadil do svého monopostu a bojoval o titul až do konce sezóny. Titul nakonec o jeden bod neuhájil před Jamesem Huntem. O rok později, v roce 1977 opět získal titul mistra světa. Poté ukončil kariéru. V roce 1982 se vrátil zpět do Formule 1 a roku 1984 získal potřetí titul mistra světa. Po odchodu z Formule 1 se začal věnovat létání. Stal se pilotem a majitelem letecké společnosti Lauda Air, kterou později prodal Austrian Airlines. Po čase v roce 2003 založil další leteckou společnost Niki. Společnost vlastnila kromě jiných i dopravní letadla Airbus A330. Zbankrotovala v roce 2017, když už nespadala pod Nikiho Laudu, ale pod zkrachovalou společnost Air Berlin. Lauda se proto rozhodl koupit aerolinky zpět. V srpnu 2018 podstoupil transplantaci plic poškozených následkem nehody z roku 1976. Zemřel 20. května 2019 po vleklých zdravotních problémech....

Nancy Martin (8)

Nancy Martin pochází stejně jako hrdinky jejích detektivních románů z významné pensylvánské rodiny. K jejím předkům patří například autorka první americké vlajky Betsy Rossová nebo signatáři americké deklarace nezávislosti. Během svého života napsala téměř 50 románů, režírovala několik shakespearových her a vychovala dvě krásné dcery...

Musaios (7)

Řecký básník.

Morris L West (9)

Australský spisovatel.

Miroslav Válek (13)

Miroslav Válek byl slovenský básník, publicista, překladatel, spisovatel, autor literatury pro děti a mládež, československý politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a Slovenské národní rady a dlouholetý ministr kultury Slovenské socialistické republiky za normalizace. Pocházel z úřednické rodiny a své vzdělání získal v Trnavě a v letech 1947-1949 v Bratislavě na Vysoké škole obchodní, kterou ale nedokončil. V letech 1949-1963 pracoval jako redaktor ve vícero časopisech a nakonec se stal šéfredaktorem časopisu Mladá tvorba. V roce 1962 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1966-1967 vedl časopis Romboid a zároveň zastával funkci tajemníka Svazu slovenských spisovatelů, později v letech 1967-1968 byl jeho předsedou. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém převládaly výrazně kritické referáty ohledně kulturní a politické situace v Československu. Válek ale spolu s některými dalšími umělci podepsal prohlášení, které pak přednesl sjezdu, ve kterém vyzval, aby se na sjezdu neřešily politické záležitosti. 20. dubna 1968 opustil Válek a Vojtech Mihálik redakci listu Kultúrny život se zdůvodněním, že časopis jednostranně prezentuje arabsko-izraelskou šestidenní válku ve prospěch Izraele. Historik Jan Rychlík ale za rezignací spatřuje spíše pocit izolovanosti, které oba čelili pro svůj nesouhlas se začínajícím reformním hnutím pražského jara. Aktivně se angažoval i v politice. V letech 1968-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Od roku 1969 byl členem ÚV i předsednictva ÚV KSS. Zastával i posty v celostátní komunistické straně. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. V listopadu 1969 byl i č...

Miroslav Vacek (8)

Miroslav Vacek je český politik KSČM, bývalý československý důstojník, armádní generál, politik Komunistické strany Československa, náčelník generálního štábu ČSLA a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace a ministr národní obrany ČSSR a ČSFR v době po sametové revoluci. Od věku 18 let byl členem KSČ. V roce 1956 se stal důstojníkem Československé lidové armády a roku 1967 absolvoval Vojenskou akademii v Brně, v roce 1976 vystudoval Vojenskou akademii GŠ SSSR a postupně stoupal v hierarchii Československé lidové armády. Zastával funkci velitele 20. motostřelecké divize , náčelníka štábu – 1. zástupce velitele 1. armády , 1982–1983 velitele 1. armády a následně funkci náčelníka štábu – 1. zástupce velitele Západního vojenského okruhu . XVII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V listopadu 1987 byl jmenován náčelníkem Generálního štábu ČSLA a 1. zástupcem ministra národní obrany ČSSR. V této funkci dohlížel na uvolňování vojenské a zbrojní politiky v rámci mezinárodních dohod o snížení počtu konvenčních ozbrojených sil v Evropě a připravoval novou vojenskou doktrínu ČSSR. Ve volbách roku 1986 byl zvolen do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Vrchol jeho politické kariéry přišel během sametové revoluce. Ve vládě Ladislava Adamce nastoupil od 3. prosince 1989 jako ministr národní obrany ČSSR, přičemž tento post si udržel i v porevolučních poměrech v následující první vládě Mariána Čalfy, druhé vládě Mariána Čalfy a krátce i v třetí vládě Mariána Čalfy, v níž zasedal až do října 1990. Václav Havel ho oceňoval jako nepostradatelného odborníka. Teprve rostoucí tlak veřejnosti vedl k j...

Miroslav Mayer (12)

Autor detektivek a povídek s kriminální zápletkou.

Miroslav Kukačka (11)

Autor publikací z oblasti slovenských hor.

Miroslav Klivar (8)

Miroslav Klivar byl vlivný československý kritik výtvarného umění, malíř, grafik, teoretik sklářského umění, fotograf, organizátor veřejného života výtvarníků, člen několika uměleckých spolků a držitel mnoha uměleckých ocenění. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze . Od roku 1955 vyučoval na uměleckých školách – na Akademii výtvarných umění v Praze, na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, na Akademii múzických umění v Praze, na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze 3. Dlouholeté aktivní členství v KSČ mu umožňovalo volný pohyb v profesi, společnosti a časté výjezdy do světa. Byl také profesorem na Světové univerzitě v Bruselu. Klivar podle některých zdrojů za komunismu přednášel marxismus-leninismus na AVU. Tuto praxi potvrdil metodickou příručkou Malý mezinárodní politický slovník: Pojmy, osobnosti, data . Jeho osobní svazek byl zničen již 8.12.1989, ale dochovaly se záznamy, z nichž je možno jeho spolupráci s StB rekonstruovat. V roce 1968 se aktivně zapojil do obrodného procesu a prosazoval návrat na výstavní scénu některým zakázaným autorům. Po roce 1969 byl monitorován StB jako nepřítel režimu, byl údajně vyloučen ze společenského ž...

Miroslav Buchvaldek (7)

Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, obor prehistorie a národopis. Působil na katedře obecných dějin a pravěku UK v Praze, od r. 1990 profesorem. - Zaměřil se na problematiku eneolitické kultury. Spolutvůrce projektu zmapování všech pravěkých kultur v Evropě. Zastával funkci vědeckého tajemníka Československé společnosti archeologické při ČSAV, redaktor sborníku Praehistorica ad. Autor téměř dvou stovek knih, studií, článků vysokoškolských skript. - Prováděl řadu výzkumů ve středních Čechách. Předmětem jeho studia se staly nálezy z období kultury se šňůrovou keramikou ze slánsko-kladenského regionu.

Mirka van Gils Slavíková (9)

Mirka van Gils Slavíková je česká cukrářka, která je držitelkou francouzského titulu Professeur en Sucre d'Art a v roce 2002 zvítězila ve Velké ceně Paříže v přípravě svatebního dortu Croquembouche. Začínala jako cukrářka v Praze, v roce 1984 nastoupila do restaurace Moskva a poté do hotelu Alcron. Před revolucí v roce 1989 emigrovala do Německa a odtud do Jihoafrické republiky. V Johannesburgu vedla místní cukrárnu a připravovala národní dezerty Koeksister. Zatoužila po návratu do České republiky a tak se vydala autem přes Afriku zpět do Česka. Po návratu se rozhodla znovu cestovat. Tentokrát zamířila do Spojených států a v San José v Kalifornii si založila cukrárnu specializovanou na perníčky. Po narození dvou synů se vrátila zpět do Evropy a studovala ve Švýcarsku na International Professional School v Zürichu. V roce 2002 studovala na Národní vysoké škole cukrářské Ecole Nationale Supérieure de Pâtisserie ve Francii. Zde získala nejvyšší cukrářský titul Professeur en Sucre d'Art. V České republice vytvářela dorty pro Karla Gotta, Daniela Craiga, kancléřku Angelu Merkelovou a také pro americkou političku Condoleezzu Riceovou. Nyní žije v Holandsku, kde pracuje na svých knihách a občas vyráží na světové soutěže. V roce 2013 získala zlatou medaili v Basileji za karamelovou panenku, kterou věnovala své mamince. Má dva syny Matěje a Clarka a velmi často se vrací do České republiky. Stala se hlavní porotkyní v novém pořadu České televize Peče celá země. Tento pořad je pod licencí pořadu od BBC – The Great British Bake Off

Minette Walters (12)

Minette Walters se narodila 26. září 1949. Před studiem na Durham University jela jako dobrovolnice do Izraele, kde pracovala v kibucu, v nemocnici a dalších institucích v Jeruzalémě. Vystudovala francouzštinu na Durham University a pak pracovala jako korektorka u IPC Magazines, kam také psala články, krátké povídky a novely. Později se začala na plný úvazek věnovat psaní do časopisů pro ženy. V roce 1978 se vdala za svého přítele Aleca, s nímž má dvě děti . Od roku 1987 píše detektivní příběhy, které vyšly již v 35 zemích po celém světě.

Miloslav Ransdorf (7)

Miloslav Ransdorf byl český komunistický politik, filozof a historik. Od roku 2004 do své smrti vykonával mandát poslance Evropského parlamentu. V letech 1996–2004 zasedal v dolní komoře českého parlamentu. Mezi roky 1990–1992 působil jako poslanec Federálního shromáždění. Během veřejného života byl spojen s několika kontroverzemi, které vzbudily mediální zájem. Naposledy se jednalo o zadržení ve švýcarské bance v souvislosti s podezřením z majetkového trestného činu, které se však později nepotvrdilo – dle médií bylo dokonce v této věci později zúčastněným švýcarskými úřady přiznáno odškodné. Miloslav Ransdorf byl ženatý, a jeho dcera Aneta se narodila v roce 1990. V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 , titul CSc. v roce 1982 . V letech 1984 až 1992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. V médiích se různě objevovaly informace o jeho širokých jazykových schopnostech, na přímý dotaz sám veřejně odpověděl, že na různé úrovni ovládá angličtinu, němčinu, nizozemštinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu, polštinu, srbochorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu, finštinu a některé další jazyky, přičemž uváděl, že státní jazykové zkoušky má z němčiny a ruštiny; jako svůj koníček pak označil čtení ve staré řečtině a hebrejštině. Po sametové revoluci se zapojil aktivně do politiky. Byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala široké změny ve fungování a programu komunistické strany v důsledku politických změn po listopadu 1989. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR za KSČ , která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jej...

Miloš Rýc (10)

MUDr. Miloš RÝC , zakladatel a president lékařské Homeopatické společnosti a České homeopatické komory, přednáší homeopatii na Farmaceutických fakultách v Brně a v Hradci Králové a je zodpovědný za postgraduální výuku homeopatie pro lékaře v České republice. Působí jako šéfredaktor odborného časopisu Folia Homeopatica Bohemica a je autorem pravidelné strany Novinky ze světa homeopatie v měsíčníku Regenerace.

Milan Lukeš (13)

Milan Lukeš byl český historik, překladatel a politik. Absolvoval katedru divadelní vědy a dramaturgie na AMU v roce 1955. Byl profesorem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucím oddělení divadelní a filmové vědy, proděkanem pro ideologickou práci, předsedou organizace KSČ – historiků. Překládal zejména anglickou a americkou dramatickou tvorbu. Byl autorem řady esejů a knih o Williamu Shakespearovi, alžbětinském divadle či o teorii dramatu. Působil jako redaktor časopisu Svět a divadlo. V letech 1985 až 1989 vedl činohru Národního divadla v Praze. Po roce 1989 byl ministrem kultury za KSČ, poslancem ČNR a místopředsedou české vlády. Slovník české literatury po roce 1945

Milan Ferko (15)

Milan Ferko byl slovenský básník, prozaik, dramatik, textař, překladatel a novinář, autor knih pro děti a mládež, bratr spisovatele Vladimíra Ferka. Milan Ferko studoval na gymnáziích v Nitře a v Žilině, kde roku 1949 maturoval. Roku 1953 pak absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Do roku 1955 pracoval jako redaktor v deníku Smena a v letech 1955–1956 v týdeníku Kultúrny život. Roku 1956 založil literární měsíčník Mladá tvorba, který vedl do roku 1960. V letech 1960–1969 byl šéfredaktorem Slovenských pohľadov, ve kterých roku 1968 podporoval obrodný proces v Československu. Byl za to roku 1969 ze své funkce odvolán a vyloučen ze Svazu slovenských spisovatelů. Následně mu ale bylo umožněno, aby v letech 1970–1975 mohl pracovat jako redaktor v nakladatelství Slovenský spisovateľ. Od roku 1976 se pak mohl ve svobodném povolání věnovat své literární tvorbě. Po sametové revoluci se začal angažovat v politice. Sestavil Deklaráciu zvrchovanosti Slovenskej republiky a výrazně se podílel na tvorbě slovenského Jazykového zákona . V letech 1993–1994 opět vedl Slovenské pohľady, byl ředitelem uměleckého odboru Matice slovenské. V letech 1994–1998 pracoval na Ministerstvu kultury Slovenské republiky jako sekční šéf sekce státního jazyka a národního písemnictví. V kontrole čistoty slovenštiny byl velmi aktivní a vytvořil funkci jazykových inspektorů. Dostal se rovněž do ostrého konfliktu s umělci, kteří roku 1995 protestovali proti autoritářským praktikám ministra kultury Ivana Hudce z HZDS. Ferkovo literární dílo se vyznačuje velkou rozmanitostí témat a žánrů. Začínal jako básník schematických sbírek, jako byly například Zväzácka česť , Víťazná mladosť nebo dětem určená Veselo, pionieri , které byly napsány v duchu sovětských vzorů, nadšení ze staveb mládeže atp. Pro děti napsal i pohádkové knihy. Hlavní část jeho tvorby však tvoří ...

Milan Chladil (9)

Milan Chladil byl český zpěvák, který se proslavil v 60. a 70. letech 20. století. Jeho kariéra se vyznačovala hladkým barytonovým hlasem a schopností interpretovat širokou škálu hudebních žánrů, od popu po swing a balady. Chladil byl často vnímán jako srdcař a gentleman československé populární hudby a spolupracoval s řadou významných skladatelů a textařů své doby. Během své kariéry vydal několik alb a singlů, které měly u publika ohlas, a zařadil se tak mezi populární hlasy československé hudební scény.

Milada Motlová (11)

Milada Motlová je česká spisovatelka, autorka knih pro děti, redaktorka, skušená nakladatelská redaktorka , editorka a etnografka. Žije v Praze a v současnosti pracuje v redakcii nakladatelství Karolinum. V Odeon se věnovala výtvarnému umění . Tuto skušenost potom uplatnila při práci na katalogu s Pavlou Pečinková: Obrazy Josefa Lady k poslední výstavě ilustrátora v Jezdárně Pražského hradu. K tvorbě pro děti ji zřejmě přivedlo studium češtiny, etnografia a též krátké působení ve funkcii šéfredaktorky Albatrosu . K hravosti a smyslu pro skratku, které čerpá z lidové slovesnosti, přidává vtip a živou jurisdikci moderního jazyka.

Mihail Sadoveanu (12)

Mihail Sadoveanu byl rumunský spisovatel, novinář a politický činitel, který dvakrát působil jako hlava státu v komunistickém Rumunsku . Byl jedním z nejplodnějších rumunských spisovatelů, bývá připomínán především pro své historické a dobrodružné romány. V počátcích své dráhy byl spolupracovníkem tradicionalistického časopisu Sămănătorul. Poté se přiklonil k realismu a poporanistům kolem časopisu Viața Românească. Děj jeho knih je obvykle zasazen do oblasti Moldávie a zpracovává témata z rumunských středověkých a raně novověkých dějin. K nejznámějším patří historické romány Neamul Șoimăreștilor, Frații Jderi a Zodia Cancerului. Posléze vyzkoušel i psychologický román a zvolil žánr naturalismu. Mezi světovými válkami se politicky pohyboval mezi nacionalistickou pravicí a levicí , patřil rovněž k zednářům. Po druhé světové válce uzavřel kompromis s komunistickým režimem a stal jedním z nejpreferovanějších režimních spisovatelů a představitelů oficiálně vyžadovaného socialistického realismu. Mnoho z jeho textů a projevů, včetně politického románu Mitrea Cocor či známého sloganu Lumina vine de la Răsărit , je považováno spíše za propagandu. Sadoveanu se stal i předsedou Svazu rumunských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mihail Sadoveanu na anglické Wikipedii.

Miep Diekmann (7)

Maria Hendrika Jozina Diekmann byla nizozemská spisovatelka a překladatelka, jedna z nejznámějších autorek knih pro děti. Část svého dětství prožila ve Willemstadu na ostrově Curaçao v Nizozemských Antilách. kde byl její otec velitelem vojenské policie. V Nizozemsku vystudovala gymnázium a pak žurnalistiku, pracovala pro tisk, psala recenze na dětskou literaturu a začala také psát vlastní knihy pro děti. Debutovala roku 1947 jako autorka dívčích knih bez větší umělecké hloubky, za své pozdější knihy obdržela celou řadu literárních cen. V jejím díle se výrazně projevila léta strávená v dětství v Západní Indii. Knihy s touto tematikou řeší závažná historická i aktuální témata. Jejich hrdiny jsou mladí lidé prožívající těžké období dospívání, ve kterém jsou konfrontováni s diskriminací, politikou, sebevraždou, sexualitu, násilím i znásilněním. Je také autorkou poučných i pohádkových knih pro začínající čtenáře, publikace o výtvarném umění 17. století a redaktorkou několika antologií. Staral se rovněž o začínající autory a posuzovala jejich díla. Napsala více než sedmdesát knih, z nichž mnohé byly přeloženy do cizích jazyků. V době komunistického režimu v Československu pomáhala českým disidentům a díky ní byla v Nizozemsku vydána celá řada českých knih. Roku 1980 vydala ve spolupráci s českou spisovatelkou a básnířkou Dagmar Hilarovou příběh o životě a dospívání v koncentračním táboře Terezín Nemám žádné jméno . Kniha, o jejímž autorství se vedou spory, získala tři významné literární ceny. Roku 2006 se stala čestnou členkou IBBY . Za své knihy obdržela autorka celkem čtrnáct významných cen, například:

Michal Sedloň (9)

Michal Sedloň, vlastním jménem Antonín Neureutter, byl český básník a překladatel. V letech 1945–1947 autorsky působil v malostranském Divadle satiry. V roce 1946 publikoval úspěšnou báseň Poezie, „mladistvě neuctivý a nemilosrdný pamflet na porevoluční básnický vývoj Vítězslava Nezvala“, která byla s nadšením přijata mladým publikem a podle shodných posudků tehdejších recenzentů se stala zlatým hřebem pásma kolektivu autorů Zvláštní vydání . Michal Sedloň bývá uváděn jako typický představitel budovatelské poezie.

Michal Prokop (5)

Michal Prokop je známý český zpěvák, kytarista a skladatel, známý především díky své práci pro rockovou skupinu Framus Five. Jeho kariéra začala v polovině 60. let, kdy založil tuto skupinu, která se stala jednou z předních skupin československé hudební scény. V Prokopově hudbě se často mísí rock se soulem, blues a jazzovými vlivy a je uznáván pro svůj výrazný hlas a promyšlené texty.

Michaela Duffková (8)

Narozena 1992 v Praze. Blogerka a autorka knihy o alkoholové závislosti. Iniciátorka léčebného a komunitního centra Alkos zaměřeného na prevenci a léčbu alkoholismu. Pracovnice v oblasti destigmatizace a PR v Národním ústavu duševního zdraví.

Michael Třeštík (13)

Michael Třeštík je český prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista. Je ženatý s režisérkou dokumentárních filmů Helenou Třeštíkovou. Jeho otcem byl klavírní virtuos, skladatel a hudební kritik Vladimír Třeštík, matkou byla profesorka Libuše Třeštíková, která v mládí spolupracovala s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem. Po ukončení střední školy studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT v Praze a poté pracoval v Pražském projektovém ústavu. Při zaměstnání absolvoval postgraduální studium stavební fyziky na ČVUT. Od roku 1979 pracoval jako specialista na urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky. Po roce 1989 začal spolupracovat s týdeníkem Tvorba, později se stal šéfredaktorem týdeníku Kmen, který přeměnil na týdeník Tvar. V roce 1990 inicioval vznik nakladatelství a agentury Kdo je kdo a v roce 1992 nakladatelství Modrý jezdec. Spolu se svou ženou stál u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnoval produkci dokumentárních filmů své ženy Heleny Třeštíkové, Sladké století, Rozkoš bez rizika, Forte a piana a další. Od roku 1997 je ředitelem Agentury Kdo je kdo, která v časových intervalech vydává aktualizovanou encyklopedii Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. V roce 2005 založil spolu s Danielou Čechovou a Jolanou Stádníkovou internetový a kamenný obchod eAntik se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní vášní a zálibou. Jeho synem je fotograf Tomáš Třeštík a dcerou je producentka Hana Třeštíková.

Michael Swan (13)

Michael Swanwick patří mezi největší talenty osmdesátých let. Prosadil se mnohovrstevnatými povídkami plnými narážek, jež prozrazují vliv literární postmoderny stejně jako tradiční sci-fi a fantasy. Nejlepší povídky vyšly ve sbírkách Gravity‚s Angels a Tales of Old Earth . Druhá jmenovaná kniha obsahuje Hugem oceněnou povídku The Very Pulse of the Machine . Coby romanopisec je stejný novátor, má záběr od kyberpunku po hrdinskou fantasy a zaměřuje se na vliv střetu moderní techniky se starými společenskými strukturami na formování civilizace i jedince. Jeho první román In the Drift se odehrává v Americe, kde jaderná katastrofa roztříští společnost. Vacuum Flowers , Griffin‘s Egg a Stations of the Tide , vyznamenaná Nebulou, zkoumají dopad kataklyzmatických přírodních katastrof a sociopolitických událostí na lidské kolonie ve vesmíru, civilizačně odtržené od mateřské planety. Swanwick napsal rovněž román Jack Faust , moderní variaci na faustovské téma, a The Iron Dragon's Daughter , dobrodružnou technologickou fantasy. Rovněž vydal vícero provokativních a kontroverzních esejů o psaní science fiction a fantasy. Některé vyšly ve sbírkách A Geography of Unknown Lands a The Postmodern Archipelago . Swanwick je rovněž nositelem Ceny Theodora Sturgeona.

Michael Moore (12)

Michael Francis Moore je americký filmový a televizní režisér, scenárista, producent a spisovatel. Ve svých filmových esejích se zabývá problémy moderní společnosti. Jeho tvorba je zaměřená proti současné podobě amerického zdravotního systému, ozbrojenému násilí, destruktivním zásahům člověka a průmyslových korporací do přírody a v poslední době ve velké míře proti bývalému americkému prezidentovi Georgi W. Bushovi a jeho administrativě. Ve společnosti šokované a následně stmelené zářijovými útoky na New York a Pentagon a ve svém názorovém vytrvání, doznala jeho oblíbenost a věrohodnost značného propadu - s velmi pozvolným obratem veřejného mínění a stanovisku k vedení amerických válečných kampaní dosáhla Mooreova práce určité rehabilitace. V současnosti je jedním z nejznámějších dokumentaristů na světě a je považován za symbol nesouhlasu k tzv. Bushově Americe. V roce 2005 byl podle časopisu Time označen za jednoho ze stovky nejvlivnějších lidí na světě. Michael Moore je liberálně-socialisticky orientovaný, má tendenci volit buď demokraty nebo zelené podle toho, který kandidát má větší šance na vítězství proti republikánskému kandidátovi v daném volební okrese nebo kraji. Svými spolupracovníky je charakterizován jako rebel s velkou vůlí k prosazením vlastního názoru, pro jehož prosazení však nepřekračuje zákon. Miliony Američanů, kteří četli jeho knihy, se většinou shodují na tom, že je vychytralý, vtipný, bystrý, trefný a má „čuch“ na témata, která do povědomí veřejnosti přijdou až za nějaký čas. Spíš než útočně, vzkazy v jeho dílech působí smířlivě, pragmaticky, vtipně i přesvědčivě. Moore je pro pozitivní diskriminaci , větší podíl žen, černochů nebo etnik ve společensky vyšších pozicích a politice , snížení počtu zbraní, dodržování ekologických kvót, snížení závislosti na ropě, ukončení vojensk...