Všichni Autoři a témata

Jáchym Topol (14)

Jáchym Topol je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu. Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze. V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1984 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů. Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil. Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci , později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu. Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta. V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě. Je monarchista, na jaře 1988 se stal prvním aktivistou monarchistické opoziční iniciativy České děti a prvním signatářem monarchistického manifestu Návrat krále hned po jeho autorovi Petru Placákovi. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia a účastní se akcí za monarchii, pořádaných studentským spolkem Babylon. Během první poloviny 90. let opustil básnickou tvorbu a věnuje se doposud výhradně próze....

Ivo Šmoldas (6)

Ivo Šmoldas je český básník, nakladatelský redaktor, kulturní publicista, scenárista, moderátor a překladatel. Po absolutoriu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v nakladatelství Český spisovatel jako nakladatelský redaktor a manažer. Poté krátce působil v nakladatelství Columbus, později spoluzaložil soukromé vydavatelství Apsida. V současné době pracuje jako umělec na volné noze, věnuje se především překladům z angličtiny, příležitostně též ze slovenštiny. Spolupracuje s Českou televizí, kde připravuje pořad o knihách Knižní svět, v České televizi také nepravidelně působí jako moderátor pořadů s kulturní tematikou. Pravidelně spolupracuje na glosování aktuálních Témat dne pro Rádio Impuls. Na Dvojce Českého rozhlasu uvádí vlastní talkshow Lenoška Iva Šmoldase. Do širšího povědomí diváků se dostává spíše jako moderátor. Poprvé se takto projevil ve studiu pro pořad Dementi v kolektivu okolo kameramana Ondřeje Procházky a režiséra Jiřího Věrčáka.

Ivan Hričovský (15)

Dr.h.c. Prof. Ing. Ivan Hričovský, DrSc. je významný slovenský pomológ, profesor v odbore špeciálna rastlinná výroba na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, odborník v odbore ovocinárstvo a záhradníctvo, neúnavný propagátor záhradníctva a ovocinárstva, vedecko-pedagogický pracovník na Katedre ovocinárstva, vinohradníctva a vinárstva Fakulty záhradníctva a krajinného inžinierstva. Po skončení štúdia v roku 1955 na Vysokej škole záhradníckej v Lednici na Morave pôsobil v ovocinárskom výskume na Šlachtiteľskej stanici v Rajeckých Tepliciach, Zarieč-Keblove, plantáži drobného ovocia v Okoličnom, VÚRV v Piešťanoch a Výskumnom ústave ovocných a okrasných drevín v Bojniciach, aby napokon zakotvil v roku 1989 na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, kde sa zaslúžil o vznik Fakulty záhradného a krajinného inžinierstva. Na akademickej pôde vychoval veľa odborníkov ovocinárov a záhradníkov pre potrebu záhradníckej praxe. Svoje bohaté vedomosti však rozdáva aj širokej laickej verejnosti. Ročne absolvuje mnoho prednášok a praktických inštruktáži, je členom redakčných rád a taktiež prispievateľom v mnohých časopisoch. S jeho cennými a praktickými radami sa možno stretnúť v Slovenskej televízii a v Slovenskom rozhlase – v relácii Klub Rádia Regina, rubrike Záhradkári každý druhý týždeň radil poslucháčom v oblasti ovocinárstva. Je autorom desiatok odborných publikácií. Medzi rokmi 1990 – 2010 pôsobil ako predseda Slovenského zväzu záhradkárov v súčasnosti je čestným predsedom RV SZZ . Ako odborný poradca účinkuje aj v relácií Nová Záhrada komerčnej TV JOJ.

Ivan Bohuš (10)

Ivan Bohuš byl slovenský historik, vědec, muzeolog, publicista, pracovník Muzea TANAPu v Tatranské Lomnici specializující se na historii Vysokých Tater a podtatranského kraje. V letech 1949–1957 byl ředitelem Tatranského muzea v Popradu. V roce 1957 zakládal Muzeum TANAPu v Tatranské Lomnici, jehož byl až do roku 1967 ředitelem. V roce 1950 byl jedním ze zakladatelů Tatranské horské služby. Zabýval se historií horolezectví, tatranské turistiky, horského vůdcovství. Je autorem desítek publikaci, zabývajících se historií Vysokých Tater. Ve slovenských, českých i polských periodikách a vědeckých, populárně-naučných časopisech publikoval přes 2 300 článků a historických studií. Je spoluautorem řady textů v turistických průvodcích a publikacích o Vysokých Tatrách. Za muzeologickou činnost byl oceněn mnoha vyznamenáními. Za výzkum a publikování prací o protifašistickém odboji ve Vysokých Tatrách byl oceněn dvěma Pamětními medailemi SNP. Matica slovenská mu udělila Medaili Ľudovíta V. Riznera. Je první čestným členem Spišského dejepisného spolku, v roce 2000 se stal prvním laureátem Ceny města Vysoké Tatry za celoživotní dílo a v roce 2005 prvním laureátem Ceny MUDr. Mikuláše Szontágha za cedloživotní zásluhy o Vysoké Tatry. V roce 2007 získal jako první zahraniční autor polskou literární cenu Nagroda Literacka im. Waldislawa Krygowsiego za rok 2005. V roce 2011 byl oceněn za celoživotní dílo Cenou předsedy Prešovského samosprávného kraje. Ivan Bohuš je nositelem Zlatého a Čestného odznaku Horské služby a laureátem vyznamenání Za zásluhy Horské služby. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ivan Bohuš na slovenské Wikipedii a Ivan Bohuš na polské Wikipedii.

Iva Hlaváčková (11)

Iva Hlaváčková je česká scénáristka a spisovatelka. Doposud vydala 8 knih: ze série Vládci Sedmihoří je to Diamantová cesta a Magická cesta , z románů pro dospělé například Horší už to nebude... , Sčítání zla , Svedené a rozpustilé a Lepší pozdě než nikdy . Její nejnovější počin je opět fantasy série Terčina bláznivá dobrodružství - Tajemná země Minor a Výprava do Najády . V roce 2009 má v plánu vydat další dvě pokračování Terčiných bláznivých dobrodružství - Pravěkou legendu a Krále obrů . Mezi její známé scénáristické počiny patří např. scénář k pohádce Hvězda života, za kterou získala na televizním festivalu roku 1998 cenu za scénář a kostýmy.

Ingela P Arrhenius (13)

Švédská ilustrátorka, grafička a designérka.

Inga Lindström (10)

Narodila se 25. 1. 1954 v Ravensburgu. Německá spisovatelka, scénáristka a novinářka. Její skutečné jméno zní: Christiane Sadlo.

Igor Kotlán (11)

Prof. JUDr. Ing. Igor Kotlán, Ph.D. et Ph.D. je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Rigorózní zkoušku vykonal na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde získal titul JUDr. v oboru Finanční právo. Na této fakultě absolvoval rovněž doktorské studium v oboru Veřejné právo. Ekonomické vzdělání v magisterském a doktorském studiu získal na Ekonomické fakultě VŠB-TU Ostrava. Na této fakultě také habilitoval. V roce 2014 byl Prezidentem republiky jmenován profesorem. Vedle jeho právnické praxe stojí za zmínku také akademické působení prof. Kotlána, v němž se zaměřuje na oblast finančního a daňového práva a daňové politiky. Pravidelně se vyjadřuje v médiích k aktuálním otázkám daňové politiky a je autorem mnoha populárních článků v denním tisku. Je také autorem či spoluautorem celé řady odborných publikací, mezi nimi také několika monografií věnujících se současnému daňovému právu nejen v České republice, ale také v zahraničí.

Henry Wadsworth Longfellow (11)

Henry Wadsworth Longfellow byl americký básník, mezi jehož díla patří Paul Revere's Ride, A Psalm of Life, The Song of Hiawatha a Evangeline. Je také autorem prvního amerického překladu Dantovy Božské komedie a jedním ze členů literární skupiny známé pod názvem Fireside Poets. Za zmínku stojí snímek vodopádů Minehaha amerického fotografa Alexandra Hesslera, který údajně básníka inspiroval k napsání jeho známé Písni o Hiawathovi. Snímek vznikl během zakázky pro Harper’s Traveler’s Guide v padesátých letech 19. století, když pořizoval krajinářské daguerrotypické snímky řeky Mississippi od města St. Paul až po Galenu v Illinois. Za jediný den v srpnu 1851, Hessler a jeho asistent Joel E. Whitney, pořídili 85 pohledů z Minnesoty, včetně vodopádu Minnehaha. Snímek se dostal do Hesslerovy galerie v Chicagu, kde jej zakoupil George Sumner jako dárek pro svého bratra a senátora Charlese Sumnera z Massachusetts, ten jej ukázal svému příteli básníkovi Henrymu Wadsworthovi Longfellowi, který se tímto obrázkem inspiroval ke známé písni “The Song of Hiawatha.” Oba dva - básník i fotografie - se stali velmi populární, další fotografové cestovali k těmto vodopádům a Hessler kopíroval původní daguerrotypii a prodával ji jako papírové výtisky.

Henry Kissinger (11)

Henry Alfred Kissinger, celým jménem Heinz Alfred Kissinger je americký diplomat, historik, mediální komentátor, politik a politolog německého a židovského původu. Působil jako poradce pro národní bezpečnost a později jako ministr zahraničních věcí v administrativě prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda. Za spoluúčast při diplomatických jednáních ohledně války ve Vietnamu získal v roce 1973 Nobelovu cenu za mír, která vzbuzovala mnohé kontroverze, jelikož Kissinger mimo jiné také rozhodoval o intenzivním bombardování severního Vietnamu, které mělo zemi přimět k ukončení války. Jako podporovatel realistů sehrál Kissinger v letech 1969 až 1977 významnou roli v zahraniční politice Spojených států amerických. Během tohoto období se snažil o zmírnění napětí mezi USA a Sovětským svazem, zajistil otevřenější vztahy s Čínskou lidovou republikou a v roce 1973 vyjednal Pařížské dohody, kterými ukončil zapojení americké armády ve válce ve Vietnamu. Kissingerova politika často vyvolávala jistá znepokojení, která souvisela například na zapojení zpravodajské služby CIA v Chile, nebo na podporu Pákistánců, kteří během Bangladéšské války za nezávislost v roce 1971 páchali mnoho válečných zločinů, včetně genocidy. Kissinger je také zakladatelem newyorské vlivné konzultační společnosti Kissinger Associates, Inc. a významným autorem politických a historických literárních děl. Kissinger se narodil jako Heinz Alfred Kissinger v bavorském městě Fürth do židovské rodiny. Jeho otec Louis Kissinger byl gymnaziální učitel a jeho matka Paula byla žena v domácnosti. Henry měl také mladšího bratra Waltera. Příjmení Kissinger bylo rodinou, konkrétně prapradědou Meyerem Löbem, převzato již v roce 1817. Löb se inspiroval lázeňským městem Bad Kissingen. Jako mladý hrál Henry fotbal za mládežnický oddíl klubu SpVgg Fürth, který byl ve své době v Německu velmi uznávaný. Roku 1938 uprchla celá rodina ...

Helena Vybíralová (11)

Autorka kuchařské knihy.

Heinrich Alexander Stoll (5)

Celým jménem Heinrich Friedrich Karl Hans Joachim Stoll Heinrich Alexander Stoll byl syn úředníka a vyrůstal v Mecklenburgu. Po absolvování vysoké školy, studoval 1929-1933 protestantskou teologii a dějiny umění na univerzitě v Erlangenu a Rostocku . Poté působil jako farář ve Wittenburgu , Ratzeburgu , Neubukowu a Wismaru . Od 1936-1943 žil v Dánsku , v Nizozemsku , ve Švýcarsku a v Itálii. V Římě studoval archeologii a pracoval jako dopisovatel zahraničních novin. V roce 1943 sloužil v trestní jednotce wehrmachtu v roce1944 utrpěl vážné zranění, které ho učinilo neschopným vojenské služby pro zbytek války. Po skončení druhé světové války Stoll žil znovu v Parchimu. V roce 1945 se stal členem Liberálně demokratické strany Německa a vedl místní kapitolu Ligy kultury .V roce 1946 byl, pravděpodobně proto, že měl kritické poznámky o sovětské okupaci ,zatčen NKVD ; pak následovala dvouletá internace v Neubrandenburgu.Po propuštění Stoll byl v národním vedení kulturní aliance v Schwerinu . Stoll byl v listopadu 1949 znovu zatčen a vzat do vazby pro údajné špionážní aktivity. Dne 6. ledna 1950, zmizel beze stopy. Stoll byl bez soudu odsouzen na deset let nucených prací na Sibiři Po předčasném propuštění z vězení v Sovětském svazu v roce 1953 se Stoll opět vrátil do Parchimu a pracoval jako spisovatel na volné noze. Od roku 1958 žil v Thyrow . Stoll napsal vedle populárních spisů o historii a archeologii řadu historických románů a povídek , kromě toho působil jako vydavatel a redaktor, zejména německých dávných legend.

Heidi Janků (10)

Heidi Janků je česká zpěvačka a herečka, známá svým přínosem pro českou popovou scénu. Svou kariéru zahájila v 80. letech 20. století a popularitu si získala svým výrazným hlasem a vystupováním na pódiu. V průběhu let vydala Janků několik alb, na kterých se projevil její pěvecký talent. Kromě hudební kariéry vystupovala také v televizi a v divadle, čímž prokázala svou všestrannost jako bavička. Díky své práci si získala věrné fanoušky a respekt v české zábavní komunitě.

Harry Turtledove (17)

Harry Norman Turtledove je přední současnou postavou science fiction a žánru fantasy alternativních světů. V mnoha svých povídkách a románech postuluje výsledek rozhodujících momentu v historii v rozporu se známými dějinami nebo zvažuje časnější či pozdější objev technologie, která se nesmazatelně zapsala do tváře nám známého světa a pak sleduje alternativní posloupnost událostí tak, jak by se v takovém případě mohly odehrát.

Hans Windisch (11)

Fotograf.

Hana Zobačová (12)

Mgr., speciální pedagožka, zaměřená na ranou péči o děti s poruchami autistického spektra.

Hana Bělohradská (11)

Spisovatelka a scenáristka, překladatelka z angličtiny, se narodila 12. 1. 1929 v Praze. Rozená Moráková. Po maturitě na gymnáziu v Praze a roce studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy byla 1949-61 zaměstnána na dětské klinice v Praze, zprvu jako pomocnice, později jako laborantka. 1961 se rozhodla věnovat výhradně literatuře. Krátce byla lektorkou nakladatelství Československý spisovatel. 1968 se stala členkou předsednictva Kruhu nezávislých spisovatelů. V 70. a 80. letech nesměla publikovat. Po roce 1990 se stala předsedkyní výboru Českého literárního fondu a začala působit v PEN-klubu. V psychologicky zabarvených prózách odhaluje autorka lidské jednání v mezních situacích, často podmíněných konkrétní historickou realitou . Podle její prózy Bez krásy, bez límce natočil režisér Z. Brynych film ...a pátý jezdec je Strach a podle románu Poslední večeře režisér J. Herz film Znamení Raka ; na scénářích obou filmů se Bělohradská podílela jako spoluautorka. Překládat začala v 70. letech, kdy vlastní díla nesměla publikovat.

Guy Rachet (9)

Francouzský spisovatel, archeolog a egyptolog. Autor odborných a populárně-naučných prací z oboru. Také autor historických románů.

Gustav Daněk (11)

Narozen 1.1.1891 v Mochově, zemřel 24.10.1975 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, botanik, přírodovědecké spisy a překlady.

Greg Rucka (11)

Americký spisovatel, autor komiksů, scénárista.

Gertrud Hirschi (11)

Gertruda Hirschi vyučuje jógu podle nejnovějších lékařských poznatků ve vlastní škole jógy v Curychu a pořádá semináře ve Švýcarsku, Německu a Řecku. Vyrostla v malém městečku ve Švýcarsku. Fakt, že pět z jejích sourozenců zemřelo na dědičnou nemoc v dětském věku, rozhodně mělo vliv na to, kým je. Byla jedinou utěšitelkou své mámě v její bolesti; utěšování a motivace ostatních zůstalo jedním z jejích témat. Je spokojená, ale na druhou stranu též zakusila tíhu života. V mládí ji astma přivedlo na pokraj smrti a v 56 letech zůstala po nehodě řadu měsíců připoutána na lůžko. Nicméně je to pozitivní člověk - nesnáze, kterými prošla, ji přivedly k uvědomění, což jí znovu ukázalo krásu života. Ve 36 letech propadla depresi a začala s jógou. Od té doby je bez depresí. Udělala si cvičitelský kurz v profesionální asociaci německých cvičitelů jógy a prošla řadou pokročilých cvičitelských kurzů. V letech 1986-2016 vedla školu jógy v Curichu a 15 let učila cvičitele jógy v centru jógy v Ulmu. Od roku 1988 začala zkoumat mudry a její první kniha o mudrách vyšla o 10 let později 1998. Ačkoli už dnes jógu nevyučuje, denní cvičení, mudry, mantry a meditace ji v následujících letech rozhodně budou provázet. Cítí, že se dostává se hlouběji a hlouběji k podstatě tématu, cítí změny, ketré se jí dějí – je na duchovní cestě.

Gerti Samel (4)

je spoluzakladatelkou časopisu Cosmopolitan a je vedoucí redaktorkou pro oblast medicíny, welness a fitness. Ve svých článcích se zabývá celostními léčebnými systémy a snaží se je propojit se západní medicínou. Tibetskými léčebnými metodami se zabývá již léta, texty překládá ze starých textů s pomocí svého učitele tobetské medicíny dr.Namgyala Quasara.

Gentry Lee (8)

Gentry Lee je hlavní inženýr projektu Galileo, ředitel vědeckých analýz a skupiny, která plánuje pro NASA cestu Vikingu na Mars. Byl partnerem Carla Sagana při zrodu a realizaci televizního seriálu Kosmos a spoluautorem Arthura C.Clarka na dílech Návrat Rámy, Zahrada Rámova a Ráma tajemství zbavený. V současné době žije v Texasu a pracuje na novém románu.

Gato (12)

Gato je pseudonym brněnského čaroděje Castanedovsko-zenového ražení, který již před lety – tehdy ještě pod vlastním jménem Martin Pelčák, publikoval svou prvotinu „Soumrakodlak". Znám Gata jen z vyprávění, ale soudím, že jen málokdo u nás dokázal ujít na cestě indiánských čarodějů dále než on. A ví tedy, o čem píše. Narozen 7.6. 1967 v Brně. A pravda "A pravda je jak hlava Medusy Ti, co o ni mohou aspoň něco říct ji viděli jen v zrcadle" GATO

Gabrielle Smith-Dluha (11)

Autorka publikací o anglicky mluvících zemích. Instruktorka anglického jazyka. Neznáme moc lidí, kteří by se ze slunné Kalifornie přestěhovali do menší a pošmournější České republiky. Jednou z nich je Gabrielle Smith-Dluhá, která žije v Olomouci a veškeré své úsilí nyní věnuje výuce angličtiny, propagaci pokrokových metod a zkoumání možností výuky angličtiny pro nejmenší. Vydala několik učebnic angličtiny, z nichž nejznámější je Angličtina - otázky a odpovědi a další maturitní příručky. Kromě učebnic aktivně učí, spolupracuje s místní mateřskou školu a píše rozhovory pro taneční portál.

Gabriele Linke-Grün (12)

Gabriele Linkeová-Grünová pracuje jako nezávislá novinářka pro přírodovědnou redakci nakladatelství GU, různé časopisy o zvířatech a vydavatelství učebnic.

Franz Lehár (14)

Franz Lehár byl významný rakousko-uherský skladatel, známý především svými operetami. Narodil se 30. dubna 1870 v Komáromu, tehdejší součásti Rakouska-Uherska , a byl synem kapelníka rakousko-uherské armády. Zpočátku šel ve stopách svého otce a sám vstoupil do armády jako kapelník. Jeho skutečnou vášní však byla kompozice.

František Zavřel (13)

František Zavřel se narodil 1. listopadu 1885 v Trhové Kamenici, studoval na gymnáziu v Chrudimi a poté práva na PF UK v Praze. Od roku 1909 byl soudním koncipientem v Praze a v Chrudimi; v letech 1918–1931 byl úředníkem Ministerstva obchodu. Po svém prvním penzionování v roce 1931 si udělal advokátské zkoušky a několik let byl advokátem. Psal jak prózu, básně a dramata. Napsal více jak třicet divadelních her, z nichž většina byla uvedena na pražských divadelních scénách a komedie Dědečkem proti své vůli a Panna byly dokonce i zfilmovány. Jeho dílo bylo dokonce několikrát předmětem státní cenzury a kritiky poslanců v interpelacích . Následkem této aféry byl v roce 1931 předčasné penzionování. Byl žákem Maxe Reinhardta a blízkým spolupracovníkem Georga Fuchse. Ovlivnil i vývoj českého divadla prvními expresionistickými režiemi kterou ukončil inscenační stylu K. H. Hilara. Jeho expresionismus byl inspirován předčasnou smrtí femme fatale Milady Pakůrové a konfrontací této smrti s Bohem a křesťanstvím. František Zavřel mířil umělecky i kariérně vždy vysoko, psal sebechvalné dopisy ministrům a sám sebe považoval za nadčlověka v Nietzscheho pojetí tohoto slova, který je svým závistivým a podprůměrným okolím po celý život šikanován, a to umělecky i politicky. Veřejně odsuzoval směřování 1. republiky a spisovatele spojené se státní mocí, což se mu následně vracelo v kritikách jeho děl . Protektorát V roce 1941 byl na vlastní žádost Emanuelem Moravcem reaktivován, tj. opět povolán do služby na úřednické místo Ministerstva lidové osvěty, kam ale ani jednou nepřišel a po celou dobu až do roku 1944, kdy byl podruhé penzionován za obecně urážlivý a současně sebepochvalný dopis Emanueli Moravcovi napsaný pod pseudonyme...

František Vajnar (10)

František Vajnar je český dirigent, jehož kariéra trvá již několik desetiletí a který je známý především díky své práci v oblasti vážné hudby. Byl spojen s různými orchestry a dirigoval širokou škálu děl z různých období a stylů. Vajnarova odbornost často spočívá v interpretaci děl klasických skladatelů a podílel se na nahrávání mnoha alb, která ukazují jeho umění uvést tyto skladby v život. Jeho repertoár zahrnuje nejen symfonickou hudbu, ale také koncerty, což svědčí o jeho všestrannosti a ovládání různých orchestrálních forem. 2 E Dur - Koncert č. 4 D Dur = Koncert č. 2 E dur - Koncert č. 2 E dur - Koncert č. 2 E dur.

František Pilař (10)

František Pilař byl český spisovatel, autor knih pro mládež a publicista. Narodil se v rodině soudce. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Příbrami roku 1922 začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, zde ale absolvoval pouze tři semestry. Pak roku 1926 absolvoval jednoroční abiturientský kurz při obchodní akademii v Praze a v letech 1926-1927 angličtinu na English University College. Po skončení studia začal pracovat jako pomocný účetní u anglické dopravní společnosti Royal Mail Line a od roku 1928 pracoval jako úředník v Státním statistickém úřadě. Psát začal pod vlivem spisovatele Václava Řezáče a své verše, fejetony, sloupky, povídky i delší prózy zpočátku publikoval výhradně v novinách a časopisech. Roku 1950 se stal scenáristou Československého státního filmu, roku 1952 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. Vedle svého povolání se zajímal o techniku a velice rád cestoval . Roku 1963 byl nucen odejít do invalidního důchodu. Zemřel v lednu roku 1980 v Praze.

František Marek (11)

František Marek byl český architekt. Vyučil se sice zednictví, avšak poté absolvoval střední průmyslovou školu stavební a v letech 1922–1926 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde ho vedl český architekt Josef Gočár. Aktivně působil též ve Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1948 se účastnil uměleckých soutěží v kategorii architektonický návrh na Olympijských hrách v Londýně, kde za pražskou sokolovnu získal čestné uznání.

František Janalík (9)

František Janalík byl československý rolník a politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Většinu života prožil jako rolník v Mysleticích u Telče. Proslul jako pořadatel přednášek pro mládež a zakladatel mnoha místních skupin mládeže. Od roku 1906 byl žurnalisticky činný a psal i básně. Byl členem mnoha spolků s vazbami na katolickou církev. Po 1. světové válce byl zvolen starostou Mysletic. V parlamentních volbách v roce 1920 byl zvolen za lidovce do Národního shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do formálního zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Profesí byl rolníkem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Mysleticích. Za německé okupace pracoval v Mysleticích v družstevních a hospodářských podnicích, které kdysi sám zakládal. Během války navázal spojení s domácím odbojovým hnutím v okolí Telče. Po prozrazení skupiny v roce 1943 byl zatčen gestapem, vězněn v Jihlavě a tam při výsleších týrán. V průběhu soudního procesu byl však pro nedostatek důkazů osvobozen. V prosinci 1943 byl propuštěn na svobodu, vězení se však podepsalo na jeho zdravotním stavu a krátce po válce zemřel.

František Hrdlička (13)

Narozen 7. 1. 1937 v Litoměřicích. Prozaik, dramatik, scenárista a překladatel z němčiny a ruštiny.

František H Šubert (11)

František H Šubert Další používaná jména autora: Hugh Fleming , Henry Nelson Narozen 1895 v Praze, zemřel 27.9.1946 tamtéž. Detektivky a literatura pro mládež.

František Brož (11)

František Brož byl český hudební skladatel. Vystudoval reálné gymnázium a v roce 1911 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval nejprve housle u Jindřicha Baštaře a později skladbu u Josef Bohuslava Foerstra. Studia završil mistrovským kurzem u Vítězslava Nováka. Po absolutoriu v roce 1924 odešel do zahraničí a byl violistou orchestrů ve Vídni a v Istanbulu. Po návratu do Čech působil jako sbormistr několika pěveckých sborů v Praze. V roce 1923 byl jako violista jednu sezónu členem České filharmonie. Poté odešel z Prahy a byl ředitelem Městské hudební školy v Hranicích na Moravě. Zde řídil symfonický orchestr a sbor, se kterým podnikal zájezdy i do zahraničí. V roce 1940 se vrátil do Prahy, kde učil na hudební škole a dirigoval v operním souboru Studio. Od roku 1945 učil na Pražské konzervatoři hudební teorii a v letech 1947–1950 byl i lektorem na Akademii múzických umění. Zemřel 21. července 1962 v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově . Četné písně, písňové cykly a sbory.

František Bernard Vaněk (11)

František Bernard Vaněk byl český kněz, spisovatel a kulturní organizátor, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Vystudoval biskupský seminář v Českých Budějovicích, po vysvěcení na kněze byl kaplanem v obci Pürles , potom působil v Sudoměřicích u Bechyně a v Pelhřimově. Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V té době působil jako děkan v Pelhřimově i na blízkém Křemešníku, kde se román především odehrává. V letech 1902–1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku "Vlaštovky se vracejí". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi. V Dachau 1. dubna 1943 zemřel. Ještě 5. dubna 1943 vydala Národní poli...

Frank Miller (14)

Frank Miller je americký spisovatel, scenárista a kreslíř komiksů a také filmový režisér. Nejvíce známý pro své temné a naturalsitické komiksové příběhy Ronin, Daredevil Znovuzrozený, Batman: Návrat temného rytíře, Sin City a 300. Pracoval na mnoha dílech pro významná vydavatelství, jako jsou Gold Key, DC Comics, Marvel a především Dark Horse Comics. Narodil se v roce 1957 v městě Olney, v Marylandu, ale vyrůstal ve městě Montpelier ve Vermontu. Je pátým ze sedmi sourozenců. Jeho otec byl tesař/elektrikář a matka zdravotní sestra. Byl vychován v katolické víře. Má irské předky. Od dětství se zajímal o komiksy, jeho dopis nakladatelství Marvel Comics otiskli v sešitu The Cat #3 .V komiksové branži začal u vydavatelství Gold Key Comics na komiksu The Twilight Zone #84 a 85 . V těch však nebyl uveden jako autor. První autorství mu bylo přiznáno až pro kresbu sešitu Weird War Tales #64 . U nakladatelství ho mentoroval zkušený kreslíř Neal Adams. V roce 1978 si ho najali také u DC Comics, aby kreslil sešit Unknown Soldier #219 . Téhož roku byl najat i vydavatelstvím Marvel Comics, kde kreslil sešit John Carter, Warlord of Mars #18 . Od té doby také kreslil variantní obálky dalších sešitů od Marvelu. V květnu 1979 jako kreslíř debutoval u komiksové série Daredevil , která se potácela před zrušením. Scénář tehdy psal Roger McKenzie. Nicméně prodej se nezlepšil a zrušení série bylo stále ve hře. Sám Miller chtěl od série kvůli neshodám s McKenziem odejít. Vše se změnilo, když se novým šéfredaktorem stal Denny O'Neil, který McKenzieho vyhodil a Daredevila předal Millerovi. S číslem 168 se Miller chopil jak kresby, tak i scénáře. Od té doby razantně rostl prodej série a Marvel začal Daredevila vydávat opět jako měsíčník, do té doby šlo o dvojměsíčník. Miller do komiksu přinesl svůj styl inspirovaný noir filmy. Předělal pojetí postav, kter...

Flamingo (8)

Feryal Kanbay (9)

Autor encyklopedických příruček.

Ferdinand Strejček (14)

Narozen 27.4.1878 v Jindřichově Hradci, zemřel 3.4.1963 v Mladé Boleslavi. Středoškolský profesor, literární historik a spisovatel, prozaik, dramatik, sběratel a vydavatel kulturněhistorických materiálů.

Eve Curie (7)

Ève Denise Curie Labouisse byla francouzská a americká spisovatelka, novinářka a klavíristka. Byla dcerou vědců Marie Curie-Skłodowské a Pierra Curie, sestrou vědkyně Irène Joliot-Curie a švagrovou vědce Frédérica Joliot-Curie. Jako jediná ze své rodiny si nezvolila vědeckou dráhu a jako jediná také nezískala Nobelovu cenu. Proslula zejména knižním životopisem své matky nazvaným Madame Curie. Vystudovala na soukromé pařížské škole Collège Sévigné . Poté se živila jako klavíristka a doprovázela svou matku, mj. i roku 1932 při cestě československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka do Španělska. Matka zemřela roku 1934. O tři roky později Ève vydala její životopis nazvaný Madame Curie. Byl psaný francouzsky, přesto za něj získala roku 1937 americkou National Book Award. Tato kniha jí zajistila okázalý vstup do světa profesionálního psaní. Za druhé světové války pracovala v odboji. Působila zejména v Británii, ale také v USA, kde našla uplatnění jako novinářka, psala zejm. pro New York Herald Tribune. Stala se válečnou korespondentkou a zúčastnil se bojů na mnoha frontách. Výsledkem byla mj. kniha válečných reportáží Journey Among Warriors z roku 1943, její druhá nejznámější, napsaná již anglicky. Po válce se vrátila do Francie, kde pracovala jako novinářka pro Paris-Presse , ale vzhledem ke svým odbojovým zásluhám se také dosti angažovala v politice, pracovala např. pro de Gaullovu vládu v oblasti ženských práv , později byla poradkyní prvního generálního tajemníka NATO Hastingse Lionela Ismaye . Roku 1954 si vzala za muže amerického diplomata Henry Richardsona Labouisse. Díky tomu získala v roce 1958 americké občanství. Absolvovala s manželem jeho diplomatickou misi v Řecku, kde byl velvyslancem USA , a když se pro léta 1965-1979 stal prezidentem UNICEF, začala se i ona pro tuto organizaci angažovat. Poté žili společně v New Yorku. Zemřela v...

Eva Štolbová (11)

Eva Štolbová je zajímavá žena s ještě zajímavějšími zážitky. Jako učitelka byla před rokem 1989 vyhozena ze škol, kde učila, nebo z Československé televize. Její byt se stal místem setkání disidentů a lidí, kteří nesouhlasili s tehdejším režimem. Ještě dva dny po Sametové revoluci ji a její přátele zatkla Státní bezpečnost. Žila s americkým saxofonistou Tonym Scottem a slovenským spisovatelem Dominem Tatarkou, na které s láskou vzpomíná. Narodila se 23. července 1935 v Ostravě a dětství, zasažené válkou, prožila ve Zlíně. V roce 1951 se odstěhovala s rodiči do Prahy, kde vystudovala Univerzitu Karlovu a stala se učitelkou českého jazyka pro střední školy. Od 60. let minulého století působila jako redaktorka Československé televize, kde vytvořila množství vzdělávacích nebo dokumentárních pořadů. V roce 1979 musela televizi opustit. Pak pracovala 10 let na pekárenském a obchodním učilišti. V roce 1988 spoluzaložila Demokratickou iniciativu a těsně před Sametovou revolucí Liberálně demokratickou stranu.

Eva Rychlíková (7)

Doc. MUDr. Eva Rychlíková, CSc. je vůdčí a průkopnickou osobností oboru manuální mediciny u nás i v mezinárodním měřítku. Na začátku své praxe se věnovala nejdříve internímu lékařství, z kterého má atestaci I. a II. stupně. V kombinaci s interním lékařstvím se začala věnovat manuální medicině jak klinicky, tak i vědecky a výzkumně, a dosáhla významných vědeckých prioritních úspěchů ve výzkumu vertebroviscerálních a viscerovertebrálních vztahů. Tím se rozumí vztahů mezi orgány a páteří z pohledu klinických projevů, diagnostiky a možnosti jejich léčení. Habitovala se v oboru rehabilitačního lékařství. Napsala celou řadu odborných článků uveřejňovaných v odborných lékařských časopisech, zúčastnila se mnoha, především zahraničních, lékařských kongresů. Vydala 5 samostatných knižních publikací. Je spoluzakladatelkou oboru manuální medicíny u nás. Celou svou prací, jak klinickou, vědeckou, tak i pedagogickou se zasloužila o rozvoj manuální mediciny a jejího uznání jako vyvíjejícího se klinického oboru. Od r. 1966 přednáší manuální medicinu v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. V ČR vychovala mnoho lékařů nejrůznějších oborů v manuální medicíně. Od r. 1967 pedagogicky působila působila v mnoha zemích Evropy, kde přednášela manuální medicinu v nejrůznějších kursech. Od roku 1990 pracuje ve své soukromé odborné ordinaci rehabilitačního a vnitřního lékařství a manuální mediciny.

Eva Kiedroňová (7)

Eva Kiedroňová je autorkou odborných publikací s metodou vzdělávání rodičů v rodičovství v oblasti péče o dítě a jeho přirozeného psychomotorického vývoje do 1 roku; autorka metodiky manipulace s dítětem a péče o něj, otužování, masáží, cvičení a plavání s kojenci, batolaty a předškoláky. Také podniká v oblasti cvičení a plavání s dětmi. Eva Kiedroňová je původním povoláním dětská rehabilitační sestra, věnovala se závodně plavání a vodnímu záchranářství. Od roku 1989 organizuje kurzy správné manipulace s malými dětmi, poradny o psychomotorickém vývoji dítěte, cvičení a plavání s novorozenci, kojenci a batolaty, masáže kojenců a otužování dětí od narození. Usiluje o rozvoj vzdělávání odborníků a rodičů v oblasti vývoje dítěte a péče o dítě v souladu s jeho potřebami, náladou a psychomotorickou vyspělostí. V roce 1985 jako první v Československu začala rozvíjet a propagovat myšlenku plavání kojenců a další aktivity pro rodiny s nejmenšími dětmi. V roce 1988 navázala spolupráci s MUDr. Ivou Malou . V roce 1989 založila Baby club Kenny v Třinci . Tímto způsobem se Třinec stal prvním městem v Československu, kde začalo plavání s kojenci. V letech 1988–1995 postupně organizovala a zaváděla se svým týmem instruktorů kojenecké plavání ve čtyřiceti dvou městech v České republice a třech městech ve Slovenské republice. Metodika Evy Kiedroňové ovlivnila způsob organizace výuky plavání kojenců i v jiných dětských klubech. V roce 2005 vybudovala první vlastní centrum pro plavání kojenců, batolat a předškoláků v Třinci pod názvem Přístav dětství. V roce 2013 založila Českou asociaci instruktorů psychomotorických aktivit kojenců, batolat a předškoláků, o. s. , která v roce 2014 zorganizovala 1. mezinárodní konferenci na téma: Význam a způsob plavání kojenců a batolat v jednotlivých zemích, které se zúčastnili zástupci z jednadvaceti zemí celéh...

Eva Joachimová (12)

Eva Joachimová se již dlouhá léta zabývá původní čínskou kosmologií z období HAN , čínskou astrologií a medicínou. Je žákyní doktora Borise Brina, Mistra Li, přednášejících na Evropské univerzitě tradiční čínské medicíny profesora Leung Kok-Yena hlavně Martiny Danhiez, Phillipa Riviera, Clauda Vossarta a Michela Vinogradoffa. Spolupracuje se si-fu Jeffreyem Robertsem z Anglie a západními lékaři.

Eva Hudečková (12)

Eva Hudečková, rozená Trejtnarová, je česká herečka a spisovatelka, manželka houslového virtuóza Václava Hudečka. Vystudovala herectví na Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze. Herecké profesi se věnovala do roku 1984. Atraktivní až exotický zjev ji předurčoval k obsazování do rolí sebevědomých či panovačných krasavic, někdy až „potvor“. Ztvárnila řadu zajímavých rolí v divadle, ve filmu i v televizi , byla oceněna několika cenami. Od podzimu 1984 začala všechny nabízené role odmítat, nechtíc být konformní s normalizačním režimem. Poté, co skončila s herectvím, vydala se na dráhu spisovatelky; podle vlastních slov psaní pro ni bylo cestou z rozčarování, a proto v jejích příbězích vždy vítězí dobro. Spolupracovala s Filmovým studiem Barrandov jako autorka scénářů; jejím nejmilejším – i když ne jediným – žánrem byla pohádka . "30 pripadu majora Zemana .role kasa vlakové nádraží Rozpaky kuchaře Svatopluka, role; manželka sosiera. Sanitka .role lékařka

Eva Dyndová (12)

Autorka učebnic cizojazyčné obchodní korespondence.

Eva Beková (7)

Narozena 5. 4. 1980. Mgr., odborná pracovnice vědy a výzkumu v oddělení současné lexikologie a lexikografie Ústavu pro jazyk český AV ČR a lektorka českého jazyka.

Eugen Vasiliak (7)

Narozen 11.7.1925 Zborov, zemřel 6.7.1975 tamtéž. Fotograf, autor leteckých fotografií.

Ernst Meckelburg (12)

Novinář a spisovatel zabývající se paranormálními jevy.

Emmanuel Roblès (9)

Emmanuel Roblès byl francouzský dramatik, romanopisec, novinář a překladatel. Narodil se v Alžírsku v rodině španělských přistěhovalců . Za druhé světové války byl válečným dopisovatelem. Jeho dílo bylo zaměřeno na privátní lidské osudy konfrontované s extrémní politickou situací. Přátelil se s Albertem Camusem, spolupracoval na scénáři Viscontiho filmové adaptace Cizince. Jeho román To je úsvit zfilmoval v roce 1955 Luis Buñuel. V roce 1948 získal cenu Prix Femina. Od roku 1973 byl členem Académie Goncourt. Je po něm nazvána literární cena Prix Emmanuel Roblès, která je udělovaná v městě Blois.

Elsie Silver (16)

Eloisa James (11)

Vlastním jménem Mary Bly. Velmi úspěšná autorka historickývh románů publikovaných s velkým úspěchem. Její romány se opakovaně objevují na best-seller seznamu. Po absolvování Havardské university se stala profesorkou a přednáší na universitě,píše pro několik časopisů. V současné době je docentem a ředitelem pro postgraduální studium v anglickém oddělení na Fordham University v New Yorku. Je matkou dvou dětí a je provdána za pravého italského rytíře.

Ellen Jodi (14)

Elena Rabčanová (14)

Slovenská výtvarnice.

Egon Wiener (10)

Egon Wiener je známý autor mnoha publikací. Psát a svá díla vydávat knižně začal ale Egon Wiener až v důchodu. Wiener se narodil ve čtyřicátých letech v Liberci, v česko-německo-židovské rodině. Kromě své autorské činnosti se zaměřuje také na sbírání historických pohlednic.

Edward Rutherfurd (11)

Edward Rutherfurd, vlastním jménem Francis Edward Wintle je anglický spisovatel, autor série románových ság, popisujících historii osidlování. Zajímavě přitom kombinuje smyšlené postavy, dokonce celé rody, a skutečné historické osobnosti a události. Tento způsob psaní byl propagován především Jamesem Michenerem. Vystudoval Univerzitu v Cambridgi a Obchodní školu ve Stanfordu. Nejdříve pracoval v nakladatelství. Na počátku 90. let se přestěhoval poblíž Dublinu v Irsku. Rutherfurd stvoří 4 až 6 fiktivních rodin a skrz ně a jejich potomky vypráví příběh. Knihy mají obvykle 500 až 1000 stránek a jsou rozděleny na několik částí. Ty pak popisují nějaké důležité období dějin. Pro snadnější orientaci je ke knize přidán rodinný strom a několik mapek místa, o které v knize jde.

Edith Jentner (9)

Autorka textů pro děti.

Eda Kriseová (12)

Eda Kriseová je česká novinářka a spisovatelka. Je členkou PEN klubu, Obce spisovatelů, Kafkovy společnosti a správní rady Nadace Central and Eastern European Book Project v Amsterodamu. Po maturitě v roce 1957 vystudovala Institut novinářství a osvěty na Univerzitě Karlově, kterou absolvovala v roce 1963. Poté se stala novinářkou v časopise Mladý svět, kde působila až do roku 1968. V roce 1969 byla reportérkou v časopise Listy. Po zákazu Listů nemohla publikovat ani pracovat v publicistice, proto se koncem roku 1969 stala asistentkou v Ústavu pro teorii a dějiny sdělovacích prostředků při UK. V letech 1974 až 1976 pracovala v universitním archivu, poté byla nucena také toto místo opustit a pracovala zcela mimo obor. V listopadu 1989 byla členkou Koordinačního centra Občanského fóra a mluvčí Václava Havla. Od ledna 1990 do rezignace V. Havla v červenci 1992 byla poradkyní prezidenta, od roku 1991 působila také jako ředitelka sekce Stížnosti a milosti prezidentské kanceláře. Od července 1992 se věnuje jen literární činnosti. Přednášela na George Washington University ve Washingtonu a absolvovala autorská čtení v řadě zemí. Začínala jako reportérka, její reportáže byly velmi často z exotických zemí. S vlastní literární tvorbou začala až po roce 1972, kdy ji bylo znemožněno pracovat v oboru žurnalistiky.

E. Phillips Oppenheim (11)