Všichni Autoři a témata

Brigitte Blobel (14)

Brigitte Blobel je německá novinářka a spisovatelka. Vyrostla v Hamburku, studoval divadlo a politické vědy a pracoval ve Frankfurtu nad Mohanem jako redaktorka pro The Associated Press. Brigitte Blobel je podruhé vdaná. Má čtyři děti, po dvou z každého manželství. Nyní žije ve svém rodném městě. Kromě své práce nezávislé novinářky a scenáristky, píše knihy pro mládež a dospělé, za které byla již několikrát oceněna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brigitte Blobel na německé Wikipedii.

Břicháč Tom (6)

Bohuslav Záborský (14)

Narozen 25.5.1854 v Cerhenicích, zemřel 12.1.1912 v Brandýse nad Labem. Středoškolský profesor, práce v oboru dějin antického Říma, překladatel z latiny, autor popularizační zoologické práce pro děti. Pod vlastním jménem publikoval překlady z latiny a publikace o dějinách antiky, pod pseudonymem popularizační práce z biologie.

Bohumil Starý (13)

Narozen: 2.1.1908 v Držkově, okres Jablonec nad Nisou, zemřel: 7.3.1988. RNDr. entomolog, fytopatolog; absolvent přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno ; středoškolský profesor ; vědecký pracovník Státního výzkumného ústavu pro ochranu rostlin , Ústavu rostlinné. výroby , Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského .

Betty Mahmoody (6)

Betty Mahmoody je americká spisovatelka, která se proslavila především prvotinou Bez dcerky neodejdu a angažmá v oblasti práv dětí. V srpnu 1984 vycestovala Betty Mahmoody společně se svou čtyřletou dcerou Mahtob a svým mužem lékařem Bozorgem Mahmoodym, za jeho rodinou do Íránu na dvoutýdenní návštěvu. Ta se však změnila ve vězení, když se tam její manžel rozhodl zůstat a neumožnil Betty odcestovat zpět domů s jejich dcerou. O zážitcích ze svého pobytu v Íránu a útěku odtamtud napsala později Betty knihu nazvanou Bez dcerky neodejdu.

Běla Čapková (6)

Narozena 1879, zemřela 4.3.1968 v Praze. Autorka vzpomínek na svého dědečka B.Smetanu.

Augustin (16)

Mužské jméno Augustin pochází z latinského slova augustus . Augustinek, Gusta, Gustík, August Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR je −8,5%, což svědčí o poměrně strmém propadu obliby tohoto jména.

Antonín Tejnor (16)

Antonín Tejnor byl český lingvista, bohemista a překladatel z němčiny. Narodil se Litovicích v rodině Antonína Tejnora , úředníka Československých státních drah a starosty Litovic v letech 1930–1945. Vystudoval jak pedagogickou, tak i filozofickou fakultu UK v Praze. Postupně se stal předním odborníkem v oblasti jazykového vzdělávání na středních školách, středních odborných školách a středních odborných učilištích. Kromě jazykovědných časopisů přispíval i do odborných periodik z jiných oblastí . Od roku 1961 začal pracovat v Ústavu pro jazyk český a působil zde také jako vedoucí terminologického oddělení. Dlouhodobě přispíval do časopisu Naše řeč a v letech 1974–1972 byl redaktorem tohoto časopisu. Je autorem řady učebnic a odborných článků publikací, věnoval se rovněž překladům dobrodružných příběhů německých autorů.

Anna Tučková (13)

Narozena 1923 v Brně, zemřela 1. 11. 2012. Promovaná novinářka, redaktorka, politické publikace.

Alžbeta Lichnerová (11)

Slovenská autorka publikací o vyšívání.

Alois Dostál (20)

Narozen 2.7.1858 v Kvasinách u Solnice, zemřel 13.6.1934 v Českém Brodě. Působil jako římskokatolický kněz na faře v Úvalech. Byl autorem povídek, románů a divadelních her pro mládež. Věnoval se i místní historii – je autorem monografie s názvem Ouvaly, která jako první shrnuje historii Úval.

Allen Ginsberg (9)

Irwin Allen Ginsberg byl americký básník, jedna z vůdčích osobností beatnické generace. Pocházel z USA, ale jeho matka byla ruská Židovka levicového smýšlení, která trpěla duševní poruchou , což A. Ginsberga výrazně ovlivnilo. Ve 40. letech 20. století studoval na Columbia College, kde roku 1948 získal bakalářský titul. Ve studiích pokračoval, seznámil se téměř s celou pozdější beat generation, ale kvůli opakovaným krádežím a problémům s drogami byl ze školy vyloučen. Po vyloučení prošel řadou povolání. Ginsberg cestoval po Severní i Jižní Americe, Evropě i Asii. Byl vyhoštěn z Kuby, protože kritizoval vládní úřady. Poté vedl kampaně proti zneužívání moci v mezinárodní politice. V roce 1965 byl vyhoštěn z Československa – studenti jej v Praze zvolili králem Majálesu a Ginsberg byl na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen a deportován na letiště. Tehdejší československý tisk jej obvinil z kažení československé mládeže. V roce 1965 poradil studentům Berkeley University před jejich protiválečnou demonstrací, aby ozdobili první řady květinami; tato demonstrace je považována za počátek hnutí hippies a jejich myšlenky flower power. Zajímal se jak o americkou, tak o evropskou kulturu, z asijské ho zaujal především indicko-japonský zen-buddhismus. Výrazem jeho snahy o sblížení západního a východního filozofického myšlení bylo založení Kerouacovy školy osvobozené poetiky na univerzitě Náropa ve městě Boulder v Coloradu . Ginsberg byl jejím spoluzakladatelem a příležitostně zde přednášel. Kromě dalších beatnických autorů byl Ginsbergovi inspirací Walt Whitman , William Carlos Williams a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru. All...

Alfred Hitchcock (15)

Sir Alfred Hitchcock byl britský a americký filmový režisér a producent, který proslul jako mistr thrillerů a kriminálních příběhů s vysokou uměleckou hodnotou. Během své více než šedesátileté kariéry, která zahrnovala éru od němých filmů, přes vynález filmů mluvených až do doby barevných filmů, režíroval více než padesát filmů. Již během svého života patřil Hitchcock mezi nejúspěšnější a veřejností nejvíce uznávané světové režiséry a i nadále zůstává jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších režisérů doby. Je proslulý svým expertním a bezkonkurenčním zvládnutím tempa a napětí děje ve všech svých filmech. Hitchcock se narodil a byl vychováván v londýnském Leytonstone. Svou kariéru režiséra začal v Anglii v roce 1922, ale od roku 1939 pracoval převážně v USA. Roku 1956 také zažádal o americké občanství. Hitchcock žil se svou rodinou od roku 1940 do roku 1972 v Kalifornii. Zemřel v roce 1980 na ledvinové selhání. Hitchcockovy filmy silně čerpají ze strachu a fantazie a jsou známy svým typickým humorem. Často zobrazují nevinné lidi za okolností, které jsou mimo jejich kontrolu nebo chápání. Jediným Hitchcockovým filmem, který získal Cenu Akademie za nejlepší film , byl film Rebeka , i když další čtyři filmy byly také nominovány. Avšak Hitchcock nikdy nevyhrál Cenu Akademie za nejlepší režii . V roce 1967 mu byla udělena cena Irving G. Thalberg Memorial Award za celoživotní úspěch, ale nikdy nezískal Cenu Akademie za zásluhy . Během počátečních let své kariéry byl Hitchcock oblíben spíše u filmových diváků než u kritiků. Teprve v padesátých letech ve Francii kritici tzv. Nové vlny poprvé začali jeho filmy vnímat jako umělecká díla. Hitchcock byl jedním z prvních režisérů, na které aplikovali svou tzv. auteur theory, která zdůrazňuje uměleckou roli režiséra v procesu výroby filmu. Hitchcockovy inovace a představy ovlivni...

Alex Koenigsmark (12)

Alex Koenigsmark byl český spisovatel, dramatik a scenárista, syn spisovatele Josefa Koenigsmarka. a malířky Aleny Koenigsmarkové. Učil se kameníkem, vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích, na vojně u silničního vojska dosáhl hodnosti desátníka. V roce 1972 absolvoval obor dramaturgie na FAMU u prof. Milana Kundery, krátce pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg, dále ve svobodném povolání. Napsal řadu televizních scénářů, většinou pro Slovenskou televizi. Ze svých děl měl osobně rád například Mário a kouzelník nebo Nebezpečné známosti, z těch pro Českou televizi Jasnovidec , z filmových scénářů například Přezůvky Štěstěny . Napsal několik divadelních her . Bylo mu vydáno několik knih, kupř. fejetony Jak se stal Rockefeller miliardářem, novelu Chlast aneb Cesta sekčního šéfa k moři a román Siromacha . Poslední roky svého života strávil v Dobřichovicích u Prahy. V Monte Carlu byl roku 1978 oceněn Zlatou nymfou za scénář pro televizní inscenaci Mário a kouzelník. Byl nositelem ceny Evropský fejeton roku. Zemřel roku 2013 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Aleš Opatrný (15)

Mons. doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D. , je český katolický kněz, teolog a autor duchovní literatury. Byl vedoucím Pastoračního střediska pražské arcidiecéze , je mimo jiné spoluzakladatelem a členem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů a vedoucím katedry pastorálních oborů na KTF UK. Dne 8. září 2011 jej papež Benedikt XVI. jmenoval čestným prelátem Jeho Svatosti. Je stoupencem hnutí katolické charismatické obnovy.

Aleš Novotný (13)

Aleš Novotný se narodil ve Valticích na jižní Moravě. Vystudoval Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky v Brně a později i obor geologie na Masarykově univerzitě. Psaní se věnuje od svých třinácti let a svou první „knihu“ napsal o rok později. Tehdy se jednalo o fantasy příběh pro děti. Dnes má ale v oblibě zejména kriminálky, horory a thrillery. Je velkým fanouškem Gillian Flynnové, Anthonyho Horowitze, R. L. Stina a J. K. Rowlingové. Pamatuj na smrt je jeho debutovým románem pro mládež.

Alena Ladová (12)

Alena Ladová byla česká malířka a ilustrátorka, dcera Josefa Lady. Ilustrovala řadu knih pro děti, mezi nejznámější patří Alena Ladová dětem a Kluci, holky a Stodůlky. O svém otci napsala knihu Můj táta Josef Lada, která vyšla poprvé v roce 1963. Její manžel Jan Vrána byl pořadatelem a vydavatelem díla Josefa Lady. Tuto činnost později převzal jejich syn Mgr. Josef Lada .

Alejandro Jodorowsky (16)

Alejandro Jodorowsky Prullansky je chilsko-francouzský filmař, herec, mystik, filosof, autor komiksů, dramatik a spisovatel, někdy řazený k surrealismu. Svou duchovní nauku nazval psychomagie. Narodil se na severu Chile poblíž Iquique v židovské rodině z Ukrajiny. V roce 1939 se rodina přestěhovala do Santiaga, kde se seznámil s básníky Nicanorem Parrou a Enriquem Lihnem. V 50. letech odjel do Paříže, aby se zde učil pantomimu u mima Etienne Decrouxe. Poté založil s Fernandem Arrabalem a Rolandem Toporem avantgardní skupinu performančního umění nazvanou Mouvement panique. Roku 1966 vytvořil svůj první komiks , roku 1967 natočil první film . Roku 1970 zaujal netradičním filmovým westernem El Topo. Film nadchl Johna Lennona a Yoko Ono, kteří poskytli Jodorowskému milion dolarů na další film. Výsledkem byl kultovní snímek La Montaña Sagrada z roku 1973. V něm Jodorowsky otevřel své velké téma esoteriky. Byl poté blízko k realizaci velkého projektu, adaptaci románu Duna Franka Herberta . Projekt však zkrachoval, protože jeho rozpočet a nekonformní zpracování nechtěla zaštítit žádná produkční společnost. Natočil pak ještě tři filmy, ovšem již jen v undergroundové produkci. Známým se stala jeho science-fiction komiksová série Incal z let 1981–1989, na které spolupracoval s kreslířem Moebiem. Koncem 80. let se opět obrátil novým směrem a rozvinul vlastní filosoficko-spirituální syntézu s terapeutickými ambicemi, kterou nazval psychomagie a jež je postavena z velké části na studiu tarotu, imaginaci, interpretaci snů a symbolů. V Paříži začal provozovat psychomagickou terapeutickou praxi, za níž si nechává platit pouze dopisy klientů. Principy této praxe vysvětluje v knize rozhovorů Psychomagie: nástin panické terapie . Vede psychomagické dílny a semináře v různých zemích. V roce 2013 byl...

Agnès Martin-Lugand (11)

Agnès Martin-Lugand je francouzská spisovatelka a psycholožka. Narodila se ve francouzském přístavním městečku Saint-Malo. Už od dětství se chtěla stát spisovatelkou, ale osud byl jiný. Stala se dětskou psycholožkou. Šest let pracovala na klinice a po narození syna zůstala v domácnosti. V té době napsala svůj první román Šťastní lidé čtou a pijou kávu , který nejdřív vydala na internetu a mezi literárními bloggery zaznamenal okamžitě úspěch. Krátce poté vyšel v renomovaném francouzském nakladatelství Michel Lafon. Kniha byla přeložena do několika jazyků . V červnu 2014 jí vyšel druhý román Entre mes mains le bonheur se faufile. V srpnu 2015 pak pokračování románu Šťastní lidé čtou a pijou kávu pod názvem Šťastní lidé mají šťastný život . V roce 2016 román Lituji, čekají mě… . V roce 2016 Merci la maîtresse, nouvelle dans 13 à table. V roce 2017 J'ai toujours cette musique dans la tête. Je vdaná, má dvě děti. Podle její první knihy se natáčí i film, na nějž získal práva v roce 2015 americký producent Harvey Weinstein .

Adrian Tchaikovsky (13)

Britský autor fantasy literatury.

A.  J Šťastný (3)

Zuzana Antares (13)

Zuzana Antares je česká spisovatelka a překladatelka, píšící o věštectví, magii a okultismu. Je jediná česká autorka, systematicky mapující okultní vědy. Narozena v Brně. Zabývá se okultními naukami, o nichž píše zábavné články, kratší odborné stati i knihy pro veřejnost. Od roku 1982 studuje skryté skutečnosti světa, magické schopnosti člověka a zákonitosti běhu světa a osudu. V posledních dvaadvaceti letech se profesionálně zabývá poradenstvím, především tarotem. Zde využívá netradičních technik, kombinujících metody předvídání, tradici západního hermetismu a moderní formy práce s osobností. V roce 1992 porodila syna Samaela. Roku 1993 založila a stále vede Školu věšteckých umění a esoteriky v Brně a Českou tarotovou školu. Je hlavou magického řádu Malé opatství Thelémské.

Zdenka Pudilová (9)

Práce z oboru ručních prací.

Zdeněk M Veselý (9)

V letech 1948–1971 byl redaktorem deníku Lidová demokracie, od r. 1971 působil jako nezávislý novinář. Psal též televizní hry, publicistickou literaturu a špionážní a detektivní romány, např. Člověk u klíčové dírky , Ukradl jsem bombu , Zatoulaný kamión . Své první tři beletristické práce publikoval ve spolupráci s Jiřím Brabencem.

Zdeněk Fiala (10)

Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

Zdeněk Beneš (15)

Zdeněk Beneš je český historik. Zdeněk Beneš letech 1967–1971 se vyučil tiskařem, v roce 1972 složil maturitní zkoušku. Mezi léty 1974–1979 vystudoval filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1980 složil rigorózní zkoušku, v roce 1988 získal titul kandidáta věd, v roce 1994 se habiloval a v roce 2002 byl jmenován profesorem českých dějin. V současnosti pracuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je členem Česko-německé komise historiků.

Ysenda Maxtone Graham (13)

Autorka knih pro děti.

Yotam Ottolenghi (12)

Britský kuchař izraelského původu, majitel restaurace, spoluautor kuchařek.

Waltraud Schaffer (12)

Německá publicistka. Zabývá se astrologií.

Vratislav Vaníček (11)

Vratislav Vaníček je český historik působící na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT v Praze. Odborně se zabývá především raně a vrcholně středověkými dějinami českých zemí. Vratislav Vaníček vystudoval střední školu v Pardubicích a poté v letech 1966-1971 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor archivnictví a pomocné vědy historické. Po absolvování vojenské služby působil od roku 1973 jako odborný redaktor Encyklopedického institutu ČSAV. V roce 1979 obhájil rigorózní práci na katedře archivnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako redaktor a člen redakční rady časopisu Dějiny a současnost. V roce 1992 se stal odborným asistentem na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT kde působí dodnes. V letech 1992-2003 zároveň působil jako vedoucí této katedry. V roce 2005 získal titul Ph.D. na katedře historie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Vondráčková (10)

Vlastimil Brodský (8)

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa byl český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech . V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40. K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci , ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek. Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech, později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 1941–1944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský. Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo. Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry , kde působil v sezóně 1946–47 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divad...

Vlado Burian (10)

Narodil se roku 1923. Malíř, hoteliér a publicista.

Vladimír Mikulica (4)

Narodil se 15. 4. 1947 v Brně, zemřel 16. 9. 2009 v Litoměřicích. MVDr., etolog, autor publikací o chovu psů.

Vladimir Megre (16)

Vladimir Nikolajevič Puzakov alias Vladimir Megre se narodil 23. července roku 1950 v SSSR v ukrajinské vísce Kuzdniči, po otci má běloruské občanství. Předtím nikdy nepublikoval. Dříve - proslulý podnikatel, prezident Meziregionální asociace podnikatelů Sibiře. V roce 1994-95 organizoval na své náklady dvě velké obchodní expedice na lodích po řece Ob trasou Novosibirsk – Salechard – Novosibirsk. O jeho první expedici \"Kupecká karavana\" se hodně psalo v novinách na Sibiři, v Chantymansijském a Jamaloněněckém národnostním okruhu. Po dlouhou dobu bylo pro přátele a příbuzné záhadou, co donutilo podnikatele s desetiletou praxí utratit shromážděný kapitál a k tomu zastavit majetek na přípravu expedicí, které nejenže neměly žádný zisk, ale ani se nevyplatily. V jeho knihách se otevírá tajemství intuitivního hledání. On přivezl z expedice to, co nelze ocenit v peněžním ekvivalentu. V řadě centrálních novin zveřejnil senzační materiály, které měly velké čtenářské ohlasy a komentáře vědců. Sám autor sdělil následující: Nejsem spisovatel, nemám literární zkušenosti a omlouvám se čtenářům za styl mého psaní. Mé knihy nepatří do řady publicistiky, fantastiky nebo dobrodružné literatury, nehledě na neobvyklost a neskutečnost toho, co se stalo. Jejich žánr se mi nepodařilo určit.

Vladimír Mátl (8)

Spoluinicioval založení časopisu Fantastická fakta a internetového deníku Paranormal.cz, je editorem řady Magazín záhad. K historickým otazníkům se dostal přes svůj zájem o pravěkou, především keltskou historii našich zemí. Je stoupencem teorie „informační sítě“, v níž je otištěna historie celého současného vesmíru, na kterou se mohou citliví jedinci napojit.

Vladimír Kroc (8)

Ing. Vladimír Kroc je český rozhlasový moderátor a publicista. Kroc v dětství strávil dva roky v Indii, kam jeho otce vyslala na montáže plzeňská Škodovka. Po té se mu zalíbila kamera a chtěl věnovat filmařství, ale na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění brali v době konce jeho středoškolských studií jen dva uchazeče. Vystudoval proto Vysokou školu ekonomickou , ale tomuto vědnímu oboru se s výjimkou čtrnáctidenního zaměstnání ve společnosti Motokov těsně po škole nikdy nevěnoval. Ještě během vysokoškolských studií založil se spolužáky na kolejích na pražském Jarově studentský rozhlas po drátě a posléze v něm začal také vysílat. Po vojenské službě nastoupil v roce 1989 do Československého rozhlasu a po Sametové revoluci se stal parlamentním zpravodajem. Následně se však stal moderátorem rozhlasových pořadů a vysílá na stanicích Český rozhlas Radiožurnál a Český rozhlas Dvojka . Působil také v České televizi, kde moderoval pořad Studio 6. Absolvoval roční stáž v Austrálii, při které prohluboval své znalosti anglického jazyka. Z prostředí tohoto kontinentu napsal dvě publikace, a sice Orion hlavou dolů a Jižním křížem krážem. Od roku 1988 je ženatý se spolužačkou z vysoké školy a je otcem dcery Elišky a syna Kryštofa.

Vladimir Fedorovič Tendrjakov (13)

Ruský spisovatel.

Vladimír Barták (13)

Narozen 25. 7. 1921 v Praze, zemřel 1990. MUDr., CSc., sexuolog.

Vladimír Bárta (14)

Slovenský fotograf a fotoreportér, kalendáře, průvodce, knihy o Slovensku.

Vítězslav Rzounek (14)

Vítězslav Rzounek byl český marxistický literární kritik a vysokoškolský pedagog. Známým se stal jako představitel normalizace, vedoucí katedry české literatury Filozofické fakulty UK, odpovědný za umlčení řady nepohodlných literátů a vědců i za cenzorské zásahy do české literatury v 70. a 80. letech 20. století. Maturoval v roce 1940 na reálné gymnáziu v Benešově. Poté byl úředníkem na městském úřadě v rodné Vlašimi a od roku 1941 až do konce války v Poldině huti na Kladně. Po válce vystudoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1949, rok poté si udělal doktorát. Pak se živil jako nakladatelský redaktor, nejprve v Orbisu, poté ve Státním nakladatelství dětské knihy . Od roku 1954 přednášel na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Titul kandidáta věd získal v roce 1961 na Akademii společenských věd při ÚV KSSS v Moskvě, kde působil od roku 1958. Po návratu pak až do roku 1967 znovu učil na Vysoké škole politické, kde se v roce 1964 stal docentem. V letech 1967–1971 byl kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Římě, v roce 1972 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1972 až do roku 1989, kdy odešel do důchodu, byl vedoucím katedry české a slovenské literatury na Filozofické fakultě UK. V roce 1975 zde byl jmenován profesorem. Právě z této pozice uplatňoval svůj značný vliv na kulturní politiku a literární dění v normalizačním Československu.

Vilém Reichmann (9)

Vilém Reichmann, přezdívka Jappy; byl český výtvarník německého původu, karikaturista a fotograf. Proslul zejména černobílými imaginativními fotografiemi s poetikou náhodných setkání, tvarových analogií či abstrahujících detailù. Vilém Reichmann pocházel z brněnského německého prostředí. Otec Johann Reichmann pocházel z Rostěnic a byl odborným učitelem a ředitelem měšťanské školy v Brně. Matka Marie, rozená Schwarzová se narodila v Jihlavě. V letech 1927–1932 vystudoval architekturu na Německé vysoké škole technické v Brně a získal titul inženýra. Již jako posluchač školy prokázal levicové smýšlení, když byl funkcionářem socialistického studentského spolku Arbeitsgemeinschaft sozialistischer Hochschüler a členem komunistické strany . Krátce působil jako výpomocný učitel v Hanušovicích a do války pak pracoval na brněnském stavebním úřadě. V té době také kreslil karikatury do časopisů a novin - Index, Tvorba, Trn, Tramp, Simplicus, Arbeiter Ilustrierte Zeitung , Rovnost, Žijeme, Haló noviny. Přezdívku Jappy, kterou své kresby a karikatury signoval, získal v trampském hnutí. Dne 2. prosince 1935 se v Brně oženil s Rudolfinou Barborou Zukalovou , herečkou Zemského divadla. V roce 1938 bylo rozvedené manželství prohlášené za rozloučené. Jako Němec byl za 2.světové války zařazen do německého vojska, kde odmítl vstoupit do důstojnické školy. Na frontě přeběhl na ruskou stranu a v zajateckém táboře se připojil ke skupině antifašistů. Odsud se vrátil po válce jako zajatec a na svobodu se dostal po zásazích bývalé manželky. V letech 1947–1948 byl členem postsurrealistické skupiny Ra, která v té době uspořádala sérii výstav. Později byl členem fotografické skupiny DOFO a uměleckého Sdružení Q . Po roce 1948 působil ve svobodném povolání (člen Sva...

Viktor Kudělka (12)

Autor literárněvědných prací, teatrolog, divadelní a filmový kritik, esejista, publicista, překladatel a editor. Studoval na reálném gymnáziu v Místku a pak 1949–53 na brněnské filozofické fakultě češtinu a ruštinu. 1953 byl nejprve krátce lektorem ruštiny na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně a téhož roku se stal aspirantem Slovanského ústavu ČSAV v Praze. 963–78 učil externě slovinštinu a srbochorvatštinu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1964– 65 byl na studijním pobytu v Lublani a na filozofické fakultě tamní univerzity učil češtinu a českou literaturu. Po další reorganizaci pracoval od 1971 až po odchod do důchodu v brněnské pobočce Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Od 90. let působí jako odborný poradce a externí dramaturg Městského divadla Brno, v posledních letech také jako odborný spolupracovník Slezského divadla v Opavě. Od počátku své publikační činnosti se Kudělka věnoval slovinské literatuře a okrajově i ostatním jihoslovanským literaturám, a to nejen jako badatel , ale také jako překladatel. Více na knihovnicka.net

Viktor Hánek (15)

Novinář, básník a prozaik. Narodil se 24. 2. 1891na Žižkově, kde studoval reálku, pak vysokou školu technickou v Praze. Dva roky byl asistentem na odborné elektrotechnické škole v Praze. Po vojenské službě se stal redaktorem Večera, po deseti letech přešel do redakce Venkova. Jako literát začal otiskovat své básně a povídky ve Světozoru, Zlaté Praze, Rozkvětu, Zvonu a mnoha dalších časopisech a novinách. Vydal na padesát svazků knih próz a básní. Zemřel v Terezíně v roce 1954.

Věra Lamprechtová (11)

Narozena 11. 10. 1925 ve Vsetíně, zemřela 13. 3. 1998 v Brně. Jazykovědkyně, zaměřena na výzkum východomoravských nářečí.

van (14)

Václav Vydra (12)

Václav Vydra se narodil v Praze v roce 1956. Je synem divadelních herců Václava Vydry a Dany Medřické. Po studiich na pražské konzervatoři začal hrát v divadle Kladno . Zde si zahrál např.ve hrách Zkrocení zlé ženy nebo Sen noci svatojanské . Poté hrál v Městských divadlech pražských , např. Osel a stín , Sen noci svatojanské atd. V Divadle na Vinohradech se objevuje jako Filip francouzský ve hře Král Jan nebo jako Martin Kabát v Hrátkách s čertem. V tomto divadle hrával také jeho dědeček a rodiče. Nejvíce se ale proslavil na televizní obrazovce jak ve filmových, tak v seriálových rolích. Účinkoval ve velice úspěšných českých filmech a také v pohádkách . Z televizních seriálů můžeme jmenovat např. Bylo nás pět, Život na zámku, Návštěvníci nebo Náměstíčko.

Václav Vlasák (14)

Narozen 29. 4. 1931 v Praze, zemřel 5. 2. 2014. Prof., PhDr., CSc., filolog, romanista, vysokoškolský pedagog, autor slovníků, učebnic, vysokoškolských skript a odborných článků z oboru a učebnic češtiny pro cizince, propagátor francouzského jazyka a francouzské kultury.

Václav Novotný (16)

Patřil ke starší generační vrstvě Gollových žáků, studoval od r. 1887. V roce 1891-1896 byl pomocníkem Václava Vladivoje Tomka v archivních pracích pro Dějepis města Prahy, ve školním roce 1895-1896 suplujícím učitelem na reálném a vyšším gymnasiu v Křemencově ulici v Praze. Jeho žádost o místo adjunkta v pražském městském archivu byla v roce 1896 zamítnuta, přes vřelé doporučení V.V. Tomka i Josefa Emlera . Vstoupil jako praktikant od 1. prosince 1896 do státní služby v pražském místodržitelském archivu. Habilitoval se v oboru českých dějin v roce 1898, v roce 1905 byl jmenován titulárním mimořádným profesorem, ale teprve po jmenování skutečným mimořádným profesorem v roce 1908 po odchodu Josefa Kalouska , profesora českých dějin, z činné služby mohl opustit místo koncipisty v místodržitelském archivu a od svých 39 let se plně věnovat univerzitní práci na filosofické fakultě české univerzity. Řádným profesorem se stal v roce 1911. Jeho písemnou pozůstalost převzal od Historického ústavu ČSAV v roce 1991 Archiv Akademie věd ČR v Praze.

Václav Nekvapil (15)

Novinář, zabývá se zpravodajskou publicistikou a fotoreportážemi.

Václav Kosmák (19)

Páter Václav Kosmák byl katolický kněz, fejetonista, romanopisec a satirik, autor tzv. kukátek. Páter Václav Kosmák, významný moravský spisovatel a vlastenec, se narodil 5. září 1843 v moravské obci Martínkov čp.76 v domku u školy – mistru krejčímu, kostelníku, Antonínu Kosmákovi a jeho ženě Anežce, rozené Fialové, jako čtvrtý ze šesti dětí. Od dětství měl velký zájem o vzdělávání, proto jej doporučil místní farář František Jedlička na hlavní farskou školu u sv. Jakuba v Jihlavě u učitele Březiny . Pokračoval pak 1854–1862 dál ve studiu na německém gymnáziu v Jihlavě. Mladého Václava Kosmáka ale zastihla v jeho dvaceti letech první životní rána, 12. října 1863 mu zemřela matka. Pro svůj český původ a nedokonalou němčinu zažíval ústrky i ponižování. O svátcích v létě i v zimě chodíval pěšky z Jihlavy 39 km domů do Martínkova. V Jihlavě rád navštěvoval tamní český majáles, kde v něm vzplanul cit vlastenectví. Na tato svá studentská léta vzpomínal v četných črtách a povídkách. Na přání rodičů v roce 1862 vstoupil do brněnského semináře a za kněze byl vysvěcen 4. června 1866. O prázdninách se vydal na cestu do Mariazell. Jeho kněžským povoláním prolíná také činnost buditelská a spisovatelská. Jeho prvním působištěm bylo místo kaplana v Moravských Budějovicích 1866–1868. Zde byl také jedním z prvních členů tamního obrozenecko-vlasteneckého spolku Budivoj, kde působil jako oblíbený recitátor, klavírista a zpěvák. Byl společenský, rád přednášel a zpíval v tamní české Weiglově kavárně. Regionální buditelskou práci vykonával se svým přítelem, advokátem dr. Eduardem Špatinkou. Po dvou letech v Moravských Budějovicích dále působil od 21. srpna 1868 do roku 1869 v Hostimi a od 15. září 1869 do roku 1870 v Biskupicích u Hrotovic. Později byl 1870–1872 administrátorem v Řeznovicích u Ivančic, kde napsal několik úspěšných románů. Protože byl vynikající řečník a vlastenec, byl zván na různá...

Václav Kajdoš (10)

Václav Kajdoš byl český lékař, spisovatel a překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny a španělštiny. Narodil se roku 1922 ve Frenštátě pod Radhočštěm, ale ještě jako chlapec se s rodiči přestěhoval do Prahy, protože jeho otec, voják z povolání, se stal vysokým důstojníkem generálního štábu. Maturoval roku 1941 na Reálném gymnáziu v Praze a pak pracoval v Baťových závodech ve Zlíně. Po skončení druhé světové války vystudoval v letech 1945–1949 lékařství na Univerzitě Karlově Následně absolvoval důstojnický kurz ve Vojenské nemocnici, v armádě však nikdy nepracoval. Působil jako chirurg v Lokti a Karlových Varech a jako praktický lékař v Jáchymově. Zde onemocněl tuberkulózou a na čas musel opustit lékařskou praxi. Pak pracoval jako závodní lékař v ČKD v Praze a od počátku 60. let až do odchodu do důchodu roku 1984 jako chirurg v Nemocnici na Žižkově. Zabýval se také akupunkturou a patřil k předním českým odborníkům v tomto oboru. Díky svým rozsáhlým jazykovým znalostem se brzy dostal k překladatelství. Nejprve překládal populárně vědecké texty, ale brzy začal také s beletrii, především se science fiction. Od toho byl již jen krůček k vlastní tvorbě. Když roku 1970 vydal sbírku sci-fi povídek Invaze z vesmíru, začal být považován společně s Josefem Nesvadbou, Ludivíkem Součkem a Jaroslavem Zýkou za jednoho z průkopníků české sci-fi a za představitele jakési její „české školy“ vycházející z humanistického odkazu Karla Čapka. Zemřel roku 1990 ve věku 67 let na srdeční infarkt. Roku 1992 získal posmrtně Cenu Karla Čapka – Mloka za zásluhy.

Václav Gruber (15)

MUDr. Vác­lav Gru­ber pra­co­val řadu let v okresní nemoc­nici ve Stodě, kde také žije. Od roku 1994 pro­vo­zuje sou­kro­mou praxi v Holý­šově v okrese Domažlice. Je čle­nem Obce spi­so­va­telů a Stře­diska zápa­do­čes­kých spi­so­va­telů v Plzni. Bez­pro­střední pří­čina smrti Poslední ope­race Pří­pad chirurg Počkám do tmy

Václav Formánek (9)

Václav Formánek absolvoval reálné gymnasium ve Slaném a za války pracoval jako pomocný dělník, později pomocný úředník v ČKD Slaný . Po skončení války studoval v letech 1945 – 1949 dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Antonína Matějčka a historii. Roku 1949 obhájil rigorózní práci Poznámky k noetice a metodologii dějin umění doby přechodu k feudalismu na území našeho státu.

Václav Bárta (9)

Český kulturní pracovník . Narodil se 28. září 1937 v Hromnicích u Plzně . Otec Václav Bárta alias Noid .

Unknown Artist (19)

Ulrich Schaffer (12)

Německý básník a fotograf.

Tony DiTerlizzi (15)

Tony DiTerlizzi je americký autor fantasy knih pro děti. Jeho nejznámějším počinem na poli fantasy literatury je Kronika rodu Spiderwicků, kterou napsal společně se spisovatelkou Holly Blackovou.

Tim Weaver (16)

Tim Weaver je současný britský spisovatel známý zejména díky detektivním thrillerům s Davidem Rakerem, detektivem, který se specializuje na hledání pohřešovaných lidí. Původním povoláním je novinář, působil jako redaktor řady časopisů. Ač byl jako novinář úspěšný, dal s s postupem života přednost dráze spisovatele. Počínaje Honem na mrtvého tak vzniklo zatím deset románů, jejichž středobodem se stal soukromý detektiv David Raker, specialista na hledání pohřešovaných osob. Weaverův čtvrtý román, Není cesty zpět, byl prezentován v prestižním britském knižním pořadu Richard and Judy Book Club. Následující dílo se v týdnu, kdy bylo vydáno, vyšplhalo na druhou příčku nejprodávanějších knih. Údolí mrtvých a Ztracený se dokonce dostaly na první místo v žebříčcích prodejnosti elektronických titulů. Weaver byl rovněž nominován v rámci britského literárního ocenění National Book Awards. Tim Weaver studoval Norton Hill School v Somersetu. Je velkým fanouškem fotbalu, fandí Arsenalu a Bath City FC. Je ženatý, má malou dceru a celá rodina žije nedaleko Bathu v jihozápadní Anglii.

Thomas Berger (4)

Americký autor krásné a románové literatury. Bergerovy práce pokrývají množství literárních žánrů od detektivek až po humoristická díla. Jeho román The Feud byl navržen na Pulitzerovu cenu za literaturu. Celkem napsal dvacítku románů, z nichž se i další dva dočkaly filmového zpracování.