Všichni Autoři a témata

Matt Haig (16)

Haig se narodil v Sheffieldu . Jako novinář spolupracoval s The Guardian , The Sunday Times , The Independent , The Sydney Morning Herald a The Face . Jeho romány, z nichž první vyšel v roce 2005, jsou často temné a bizarní a týkají rodinných vztahů. Poslední rodina v Anglii využívá příběh Shakespearova Jindřicha IV. , jen některými protagonisty jsou psi. Jeho druhý román Klub mrtvých otců je založen na Hamletovi. Vypráví příběh jedenáctiletého kluka, který se zabývá nedávnou smrtí svého otce.

Mary Renault (11)

Mary Renaultová, vlastním jménem Eileen Mary Challansová , byla britská spisovatelka historických novel a románů. Českým čtenářům je patrně nejvíce známa z populárního dvoudílného díla o starověkem řeckém attickém králi Théseovi Býk přichází z moře a Král musí zemřít. Pocházela z lékařského prostředí, její otec byl v Londýně lékařem. Po ukončení svých studií v Oxfordu se stala zdravotní sestrou. Vzhledem ke své lesbické homosexuální orientaci se stala představitelkou britské sexuální revoluce. Po skončení 2. světové válce odjela v roce 1947 se svou životní partnerkou do Jižní Afriky. Celý život upřímně obdivovala a věřila v antické ideály demokracie a spravedlnosti, proto se také zapojila do politických hnutí, která bojovala proti tamějšímu apartheidu. Velmi ráda cestovala po celém světě, na podkladě svých cest do Řecka napsala své nejznámější populární historické novely a romány.

Markéta Lukášková (10)

Markéta Lukášková pochází z Českých Budějovic. Působila jako redaktorka časopisů Týden, Maxim, Faktor S, vedla Reflex.cz. Se svou prvotinou Losos v kaluži objela republiku v rámci divadelního projektu Listování a napsala podle ní scénář, který nyní čeká na filmové zpracování. Po Lososovi následovaly knihy Panda v nesnázích, InTyMně a Vlaštovka v bublině. Markéta ve volném čase běhá, prohání svou fenku Pandu a snaží se šířit osvětu o vnímání psychických problémů nejen skrze své knihy.

Marie Svatošová (16)

Marie Svatošová je česká lékařka, spisovatelka a publicistka. Je zakladatelkou a vůdčí osobností českého hospicového hnutí. Mimo to nějaký čas organizovala domácí péči Katolické charity a založila občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí . V roce 1995 otevřela první hospic v ČR v Červeném Kostelci.

Marie Brahová (21)

Publikace, týkající se lidového umění, příručky rukodělných činností.

Ludvík Štěpán (18)

Ludvík Štěpán byl český spisovatel, novinář, profesor slavistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Narodil se v Dačicích na Moravě, jeho život a tvorba byly však spojeny s Brnem. Zde vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou. Pracoval jako kontrolor a později projektant v brněnské Královopolské strojírně. Byl rovněž zaměstnán v divadle, potom působil jako novinář v brněnských redakcích Lidové demokracie a Mladé fronty. Od roku 1975 byl spisovatelem a překladatelem z povolání. V letech 1985–1991 studoval polonistiku a bohemistiku na FF MU v Brně . Po roce 1989 se vrátil k žurnalistice , byl ředitelem umělecké a reklamní agentury . Od roku 1995 přednášel externě na Ústavu slavistiky FF MU a od roku 1996 tam působil interně jako odborný asistent, později jako docent a od roku 2007 jako profesor slovanských literatur. Jako člen redakční rady se podílel na časopisech Slavica Litteraria – Literárněvědná slavistika a Opera Slavica – Slavistické rozhledy či Litteraria Humanitas. Jeho prvotinou byly verše přírodní, cestopisné a milostné lyriky. Štěpánovy povídky a novely byly zpočátku většinou situovány na moravský venkov a jejich dějový rámec byl spjat se snahou postav najít smysl vlastního života a jeho pravou hodnotu. Už od povídkových souborů Květiny jsou tu zbytečné a Znamení břízy se charakteristickým rysem autorových próz stala kompozice členící příběh častými retrospektivami, značná míra lyrizace, zkratkovitosti a metaforický styl. Obdobně je stavěna také novela Vichřice, jejíž hrdina analyzuje svůj podíl viny na tragické smrti dívky. Protipólem k příběhům o dozrávajícím mládí je sbírka povídek Vysoko letí ptáci, v níž přibylo téma samoty...

Luděk Novák (10)

Luděk Novák byl historik umění, kurátor, estetik, kritik a fotograf. V letech 1948–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a obhájil zde rigorózní práci Česká portrétní malba v období národního probuzení a kandidátskou dizertaci Česká portrétní malba 19. století . Před rokem 1948 byl v kontaktu s okruhem spořilovských surrealistů. V letech 1953–1972 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V polovině 60. let byl jedním z iniciátorů vzniku Bloku tvůrčích skupin, od roku 1964 byl členem prezidia nově zvoleného Svazu československých výtvarných umělců a šéfredaktorem časopisu Výtvarné umění. Roku 1967 byl členem výstavní komise I. pražského salonu a roku 1970 komisařem čs. pavilónu na 35. benátském Bienále. Na počátku normalizace byl z ÚTDU ČSAV propuštěn. Do roku 1971 publikoval v časopisech Umění, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Kulturní tvorba, Acta scaenographica, Estetika, dějiny a současnost, Sešity pro mladou literaturu, ad. Partnerkou a spolupracovnicí Luďka Nováka byla teoretička umění Eva Petrová. V 50. letech se zabýval malířstvím 19. století . Těžištěm jeho odborné práce je řada studií, zabývajících se teorií umění, které publikoval od poloviny 50. let až do roku 1972. Zaměřil se rovněž na generační hnutí a formování výtvarných skupin, zejména skupiny Trasa a s tím související teoretická východiska poválečného moderního umění. Jeho nejrozsáhlejším dílem je kniha Století moderního malířství , vydaná roku 1968. Je autorem textů antologie 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky , spoluautorem Encyklopedie českého výtvarného umění a spolu s H. Volavkovou je rovněž autorem textů v knize Malé dějiny malířství . I po propuštění z ÚTDU ČSAV pracoval nadále jako teoretik umění, ale jeho...

Luboš Y Koláček (19)

Mgr. Luboš Y. Koláček se narodil v Brně, kde do svých čtyřiceti let převážně žil a pracoval. Nyní tak činí v Praze. Vystudoval SPŠE a později Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde získal diplom v oboru „filozofie, ekonomické vědy". Již v rámci studia se intenzivně zabýval historií, zejména pak obory netradičními, což vyústilo v prvotinu Hledání kamene mudrců . Věnuje se v ní alchymii z hlediska historicko-filozofického. Druhou vysokou školu – obor orientalistika, sinologie – na Filozofické fakultě Karlovy univerzity nedokončil, neboť mezitím s přáteli založil Společnost C. G. Junga a v rámci ní nakladatelství Bolingenská věž. Později se osamostatnil ve vlastním nakladatelství Yetti . Mezitím nastoupil novinářskou dráhu . V současné době se živí jako volný literát a fotograf, přispívá do některých periodik. Autor je znalec a dlouholetý sběratel díla Ludvíka Součka. Pro nakladatelství Akcent dělá poradce a editora série vydávané reedice kompletního Součkova díla. Jako reportér, producent a scénárista spolupracuje s televizí. Je dlouholetým členem Syndikátu novinářů a pravidelným účastníkem Czech Press Foto. Jeho fotografie byly součástí několika výstav. Člen Klubu autorů literatury faktu, kolektivního člena Obce spisovatelů.

Luboš Veselý (9)

Luboš Veselý je český televizní, filmový a divadelní herec. Narodil se v Chomutově a vyrostl v Ostrově nad Ohří, kde také chodil do literárně-dramatického oddělení. Od roku 1977 začal studovat herectví na Pražské konzervatoři, studium ale nedokončil. Po absolvování vojenské služby působil v celé řadě divadel, například v Brně , Praze a Kladně . V roce 2006 začal hrát ve Švandově divadle, poté přešel do Divadla na Vinohradech. Po čase se do angažmá ve Švandově divadle vrátil. Za roli Vladimíra Holana v inscenaci Hadry, kosti, kůže režiséra Martina Františáka se dostal do širší nominace na Cenu Thálie 2020. Je jedním z nejobsazovanějších televizních herců, hojně se objevuje i ve filmech. Jeho první velká role přišla ve filmu Víta Olmera, Antonyho šance, kde ztvárnil hlavního hrdinu. V roce 2009 ve filmu Pouta režiséra Radima Špačka si zahrál disidenta Pavla, který je zároveň policejním donašečem. V roce 2020 ztvárnil profesora Héla v minisérii Herec. O rok později si zahrál Rudolfa v seriálu Kukačky, pojednávajícím o rodinách, kterým v porodnici vyměnili děti. Je dvakrát rozvedený, má jednu nevlastní dceru z prvního manželství a jednu vlastní dceru z druhého manželství. Jeho dlouholetou partnerkou je herečka Bohdana Pavlíková, s níž se seznámil v šumperském divadle.

Lubomír Dorůžka (13)

Lubomír Dorůžka byl český muzikolog, novinář, překladatel, hudební organizátor, hudební publicista a pedagog. Jeho syn Petr Dorůžka je také hudebním publicistou, vnuk David Dorůžka je kytaristou. Od mimořádného letního semestru roku 1945 do roku 1948 studoval hudební vědu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1948 na téže fakultě přešel na studium anglické a americké literatury, promoval roku 1950. Po škole nastoupil do Státního nakladatelství literatury, hudby a umění, později přejmenovaného na Odeon. Jeho překladatelské a publikační dílo je velice obsáhlé a neobyčejně bohaté. V roce 1963 byl odborným hudebním poradcem pro film Revue pro banjo. Až do úmrtí byl stálým přispěvatelem na hudebním webu Muzikus. V roce 1999 získal Cenu F. X. Šaldy za celoživotní dílo. Jednalo se také o dlouholetého spolupracovníka Českého rozhlasu, kde se po mnoho let věnoval popularizaci kvalitní populární hudby, zejména pak hudby jazzové. V roce 1971 Dorůžka odešel do zahraničního oddělení Supraphonu, kde měl na starost subdodavatelské nakladatelské smlouvy. Velmi cenná byla i jeho činnost organizační a dramaturgická. Celoživotním přítelem mu byl český spisovatel Josef Škvorecký. Jednalo se o velkého znalce celé rozsáhlé oblasti současné populární hudby, zejména pak americké černošské hudby včetně hudby jazzové, což bylo primární téma, kterému se věnoval po celý svůj život.

Louise Bagshawe (21)

Louise Daphne Mensch, roz. Bagshawe je britská bloggerka, spisovatelka a bývalá poslankyně Parlamentu za konzervativce. Své první knihy vydala pod dívčím příjmením. Její bratr Tilly Bagshawe je novinář. Narodila se v Londýně a byla vychovaná jako katolička. Když jí bylo 7, její rodina se přestěhovala na venkov. Absolvovala dívčí katolickou školu Woldingham School v hrabství Surrey. V roce 1989 vyhrála cenu Mladý básník roku. Vystudoval Anglickou literaturu na Oxfordu. Její první román Kariéristky vyšel v roce 1995. Ve svých čtrnácti letech byla nejmladší přispěvatelkou literárního časopisu Tablet v celých jeho dějinách. Za studií byla předsedkyní Rockové společnosti Oxfordské univerzity. V den svých 22. narozenin začala pracovat ve společnosti Sony Music Entertainment International, kde spolupracovala s různými rockovými skupinami. Louise má na svém kontě již 10 knih, publikovaných v osmi jazycích, a sama pomáhala napsat scénáře k adaptacím svých knih pro Hollywood film studios. Nakladatelství BB/art vydalo romány Kariéristky, Film, Závist, Profesionálky, Styl ji sluší, Svět ti leží u nohou, A zrodila se hvězda a Úžasná na pohled. V roce 2000 se vdala za italsko-amerického realitního developera Anthonyho LoCicera, s kterým má 3 děti. Později měli rozluku a v roce 2009 se rozvedli. Roku 2011 se vdala za amerického hudebního manažera Petera Mensche, s kterým se potkala již před 20 lety a s kterým žila v New Yorku a ž do rozvodu v roce 2019.

Lou Reed (21)

Lou Reed byl americký hudebník, zpěvák a skladatel, který se proslavil svým vlivem na rockovou hudbu. Svou kariéru zahájil jako kytarista, zpěvák a hlavní autor písní skupiny Velvet Underground, která ve své době zaznamenala jen malý komerční úspěch, ale později se stala jednou z nejuznávanějších skupin 60. let 20. století pro svůj avantgardní přístup k rockové hudbě. Po odchodu z Velvet Underground v roce 1970 se Reed vydal na sólovou dráhu, která trvala několik desetiletí.

Linda Castillo (19)

Linda Castillo pochází z amerického Ohia a právě sem situuje i děj svých thrillerů. Už od útlého dětství věděla, že se chce stát spisovatelkou, a ve třinácti letech napsala svou první knihu. Je autorkou již téměř třiceti titulů a držitelkou mnoha významných literárních cen. Její thrillery se objevují na seznamu bestsellerů New York Times. Autorčin thriller Slib mlčení byl navíc úspěšně zfilmován, hlavní představitelku Kate Burkholderovou ztvárnila Neve Campbellová. Se svým manželem, třemi psy, kočkou a dvěma koňmi žije v Texasu, kde se věnuje psaní knih, a ve volném čase jezdí na koních.

Ladislav Pallas (11)

Narozen 14.9.1929 v Halenkově u Vsetína, zemřel 6.3.1982 v Opavě. PhDr., CSc., pracovník Slezského ústavu Československé akademie věd v Opavě. Práce v oboru českého pravopisu a dějin jazyka ve Slezsku.

Ladislav Hruška (10)

Narozen 13. 2. 1978 v Městci Králové. Vystudoval pedagogickou fakultu na univerzitě v Hradci Králové. Reportér.

Kubašta Vojtěch (22)

Kousuke Oono (9)

Japonský komiksový scenárista a ilustrátor.

Kósuke Óno (10)

Kore Jamazaki (15)

Kateřina Lefebvre (5)

Narozena 30. 4. 1973 v Brně. Mgr., průvodkyně, autorka článků o cestováni, knihy o štěněti. Též spoluautorka literárních a jazykových příruček.

Katee Robert (20)

Americká spisovatelka. Autorka milostných románů a thrillerů.

Karol Sidon (15)

Karol Sidon je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, náboženský myslitel, bývalý chartista a disident židovského původu. Některé povídky psal pod pseudonymem Chaim Cigan. Narodil se v Praze v době Protektorátu Čechy a Morava v tzv. smíšeném manželství. Jeho židovský otec Alexander Sidon pocházel z Trnavy, kde byl prvním rabínem po dlouhém vypovězení Židů z města od roku 1856 jeho prastrýc rabi Šimon Sidon, po kterém byl pojmenován. Vzdálenějším příbuzným byl rabi Josef Chaim Sonnenfeld. Alexander byl roku 1944 zatčen a vězněn gestapem v Pečkárně, na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti, kde byl téhož roku umučen. Karol byl poté skrýván na venkově do konce okupace. Matka ho vychovávala sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala za Žida Josefa Grose. Jeho nevlastní otec opakovaně utekl z terezínského ghetta, kladenských dolů, z Varšavy, z Treblinky a naposledy ze sovětského gulagu. Po maturitě na JSŠ vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Poté krátce pracoval v Československém rozhlase, do roku 1968 byl dramaturgem Krátkého filmu ve studiu Jiřího Trnky. V letech 1968–1969 byl redaktorem Literárních listů a Listů. Roku 1968 obdržela jeho rozhlasová hra Dvojí zákon státní cenu k 50. výročí založení republiky. Do roku 1970 publikoval autobiograficky laděné knihy, které se staly kultovní pro tehdejší mladou generaci, Sen o mém otci a Sen o mně a scenáristicky spolupracoval s režisérem Jurajem Jakubiskem. Od roku 1970 pracoval jako ineditní autor manuálně a jako prodavač tisku, po podpisu Charty 77 byl propuštěn a následně byl zaměstnán jako topič. Roku 1978 obdržel exilovou cenu Jiřího Koláře za román Boží osten, který vyšel v samizdatové edici Petlice, kde vydal i svůj románový esej Evangelium podle Josefa Flavia a neuvedené divadelní hry. Osud obou otců přispěl k tomu, že se ...

Karel Vlach Orchestra (11)

Karel Vlach Orchestra byl významný český taneční orchestr, který sehrál významnou roli ve vývoji české populární hudby, zejména v polovině 20. století. Orchestr, který v roce 1939 založil Karel Vlach, se proslavil svým swingovým stylem a později se přizpůsobil i dalším populárním žánrům. Během své existence se v souboru vystřídala řada talentovaných hudebníků a aranžérů, kteří přispěli k jeho osobitému zvuku.

Karel Srp (15)

Narodil se 20. února 1958. Vystudoval Dějiny umění na FF UK. Angažoval se v Jazzové sekci, kterou vedl jeho otec Karel Srp. V roce 1988 nastoupil do Galerie hl. m. Prahy; pracoval v ní jako kurátor. Od jara 2005 do jara 2007 na základě vítězství v konkurzu galerii vedl, pak jej radní Milan Richter odvolal kvůli nesouhlasu s tím, jak Srp smluvně zajistil restaurování pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí. Srp se vrátil na místo kurátora. V červenci 2008 mu byla předložena výpověď. Podílel se například na těchto knihách či výstavách: Václav Boštík , Aventinská mansarda , Karel Teige , Český surrealismus 1929–1953 , Toyen , Emila Medková , Jan Zrzavý , Rudolf Kremlička , Karel Malich , Jindřich Štyrský .

Kamelie (6)

Jurij Vasil'jevič Bondarev (14)

Ruský prozaik a scenárista.

Judy Christenberry (17)

Judy Christenberry nebyla vždy spisovatelkou, ale vždy byla snílek. Jako dítě se často bavila při práci tím, že vymýšlela komplikované příběhy - příběhy, připouští, ve kterých byla vždy hrdinkou. Judy ve skutečnosti nezačala psát, dokud jí nebylo třicet osm let, rok po zlomeném srdci nečekané smrti jejího otce. Postupem času vyšlo najevo, že v jejím psaní dominovaly dvě ústřední témata: rodinný a maloměstský život. Mnoho z jejích knih má navíc kovbojské hrdiny - částečně proto, že jako teenagerka četla všechny romantické verze Zane Grey o Divokém západě, a částečně kvůli vlivu jejích rodičů, kteří oba vyrůstali na farmách. Posledním prvkem, který se často objevuje v Judyiných příbězích, je trocha humoru - jen tolik, aby vám vyčaroval úsměv na tváři. S úsměvem a mrknutím na vlastní oči říká, že věří, že smích je dobrý lék ... a rozhodně to dělá "půlmetrový kus" ještě atraktivnějším. Judy Christenberry zemřela 8. listopadu 2013.

Judith McNaught (23)

Judith McNaught je velmi úspěšná autorka více než tuctu historických a současných romantických románů.. Je označována jako autorka žánru moderní historické romance. Byla také první ženou působící jako výkonná producentka na rádiové stanici CBS. Před úspěchem v kariéře spisovatelky působila jako asistentka režie filmů Farhada Shafqat Qayyuma, asistentka správce velké přepravní společnosti, dočasná předsedkyně pracovní agentury. Ještě jako asistentka režie se seznámila s manželem Mikem McNaughtem - PR ředitelem filmové společnosti. Společně měli sedm dětí, její dvě a jeho pět z předchozího manželství. Manžel ji plně podporoval ve spisovatelské činnosti, koupil jí první psací stroj a v průběhu neúspěšných let ji podporoval nejen finančně. Její třetí manželství, s Donem Smithem, profesionálním hráčem golfu a inženýrem, skončilo v květnu 2003. McNaught popsal rozvod, jako klidný a přátelský, uspořádala party pro 160 přátel na oslavu vstupu do nové fáze svého života. Od roku 2007 žije ve Friscu v Texasu. Je aktivistka v organizacích pro péči o děti a boje proti rakovině prsu, nedávno také začala podporovat gramotnost.

Josef Votruba (17)

Publikace z oboru dopravní výchovy.

Josef Prošek (11)

Narodil se 19. října 1923 v dnes již zaniklé obci Podol u města Mšené-lázně. Od roku 1940 psal básně, intenzivně začal fotografovat. Stýkal se s avantgardou z Bubenské ulici č. 39 v Praze na Letné, kde také krátce bydlel. Po válce začal studovat obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, ale ještě během studií byl na doporučení Josefa Sudka přijatý jako řádný člen uměleckého spolku Mánes. Tím začala jeho profesionální dráha fotografa. Několik let byl zaměstnaný jako fotograf-žurnalista v časopisu Květy, později jako výtvarný fotograf v magazínu Plamen. Od 60. let pracoval jako volný fotograf ve svobodném povolání, kde setrval až do konce života. Vystavoval samostatně, na svazových přehlídkách i mezinárodních salonech v Berlíně, Moskvě, Kodani, Paříži, Bruselu, Bělehradě, Mexiku-City aj. Byl nositelem čestného titulu Excellence FIAP. Zemřel 9. prosince 1992 v Praze.

Josef Kočí (18)

Josef Kočí byl český historik. V roce 1939 navštěvoval II. ročník Raisova ústavu učitelského v Jičíně. V letech 1949 až 1953 působil na katedře historie Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze. Mezi lety 1953 až 1970 působil v Historickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1965 získal vědeckou hodnost doktor historických věd. Od roku 1971 byl pracovníkem Ústavu československých a světových dějin ČSAV, kde byl poté dlouholetým vedoucím oddělení starších českých dějin a po určitou dobu i zástupcem ředitele. V letech 1971 až 1977 byl zaměstnán v Československo-sovětském institutu ČSAV. Publikoval práce v oboru českých dějin a dějin SSSR. Zabýval se zvláště obdobím 17. a 18. století. V letech 1977 až 1984 zastával funkci vedoucího odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Gustáva Husáka. V roce 1979 byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Působil jako vysokoškolský pedagog na různých vysokých školách v Československu i v zahraničí. Stal se jedním z hlavních představitelů československé marxistické historiografie druhé poloviny 20. století.

Josef H. Reichholf (12)

John Saul (12)

John Saul se narodil 25. února 1942 v Pasadeně v Kalifornii. Vyrostl ve Whittieru, kde absolvoval v roce 1959 Whittierskou střední školu, poté navštěvoval různé univerzity, například: Antioch v Ohiu, Cerritis v NOrwalku, Montana State University nebo San Francisco State University, kde se věnoval studijním oborům antropologie, volná umění nebo divadlo, ale žádný titul nikdy neobdržel. Po opuštění univerzity začíná psát a během 15 let vystřídá mnohá zaměstnání. Nevydané rukopisy se hromadí, ale peníze nepřibývají. Situace se mění v roce 1977, kdy mu vychází v nakladatelství Dell první román Suffer the Children, kterého se prodalo přes milion kusů. Od té doby pravidelně vydává a stává se bestsellerovým autorem, kterému vyšlo již 32 románů. Angažuje se také v divadle - jeho díla hrají v Los Angeles, Seattlu a chystají je k uvedení divadla v New Yorku. Jeden z jeho románů byl zfilmován. Saul je zanícený čtenář, hráč bridže, golfu a milovník vaření. Střídavě žije v Seattlu a na ostrovech Sv. Juana a má také rezidenci na Havaji.

John Morressy (12)

John Morressy byl americký spisovatel fantasy a sci-fi literatury a profesor anglické literatury na univerzitě v New Hampshire ve Spojených státech amerických. Napsal více než 25 románů a množství povídek. Na začátku své spisovatelské dráhy psal převážně sci-fi, později převážně fantasy. Vystudoval St John's University a New York University. První román ve stylu fantasy vydal v roce 1966. Až na cyklus o Kedrigernovi a výjimky nebyla Morressyho další díla přeložena do češtiny. Naopak v cyklu o Kedrigernovi vyšla kniha Kedrigern a drak Comme Il Faut dříve česky než anglicky, stejně jako později další příběhy o Kedrigernovi. Vydavatel Morressyho nechtěl v cyklu o Kedrigernovi pokračovat, přestože jiné knihy Morressymu v USA vycházely. Morressy tak několik let psal pouze pro české čtenáře. Po roce 2000 začalo tyto knihy vydávat nakladatelství Meisha Merlin Publishing v Atlantě pod souhrnným názvem Kedrigernovy kroniky . V květnu 2007 ovšem nakladatelství ukončilo svou činnost, některé Morressyho příběhy tedy zůstávají nevydány v jazyce originálu. Jedná se o poetickou a humornou fantasy. Kedrigern je mladý , ale poměrně úspěšný čaroděj specializující se na odeklínadla. Velmi nesnáší cestování, ale samozřejmě se mu nemůže vyhnout: musí putovat za klienty i za jinými čaroději. Jedná se o prequel, tedy knihy napsané po hlavní části série, ale odehrávající se před ní. Popisuje mládí Kedrigerna a jeho studia, ale také jeho snahu zjistit, kdo byli jeho rodiče. Je protkán několika vnořenými příběhy, které Kederigernovi vyprávějí jiné postavy, aby se z nich poučil. Zatím stále nebyly vydány v originále . Hlavní hrdina se na počátku série žení s půvabnou Princeznou, dříve proměněnou v ropuchu. Té však něco z žáby zůstalo - kv...

Jitka Horáčková (12)

autorka a spoluautorka mnoha dietologických knih a pojednání

Jiří Walker Procházka (16)

Jiří Walker Procházka je český spisovatel science fiction a fantasy. Některá svá díla vydal pod pseudonymem George P. Walker. Jiří Procházka se narodil roku 1959 v Kutné Hoře. Maturoval na místním gymnáziu a poté absolvoval nástavbu Automatizovaných systémů řízení v Mladé Boleslavi. Od roku 1982 žije v Praze. V letech 1982–1983 pracoval jako programátor ve VÚSE Běchovice. V letech 1983–1985 byl pomocným tiskařským dělníkem, v letech 1985–1988 pomocným skladovým dělníkem. Do roku 1989 se označoval za „permanentního vězně ČSSR, protože zde žil“. Nyní se označuje za svobodného občana, což je mnohem lepší. V letech 1989–1992 byl programátorem v LBD Praha, od roku 1992 do roku 2016 byl podnikatelem v oblasti software. Od roku 2016 je na volné noze. Živí se psaním knih, jezdí po republice s literárními pořady pro děti, pro studenty i pro dospělé. Vše, co chcete vědět o jeho literárních dílnách, o přednáškách pojednávajících historii komiksu nebo o dějinách fantastické literatury, najdete na jeho osobních stránkách . Se science fiction a fantasy se seznámil díky Ceně Karla Čapka, která je od roku 1982 organizována Československým fandomem. Od roku 2014 je ženatý s Klárou Smolíkovou, spisovatelkou, lektorkou a scenáristkou. Má syna Ondřeje, psa Lupina a hada Vincenta Tkaničku. Jiří Walker Procházka se podílel svými povídkami na několika antologích , publikuje v časopisech Pevnost, Ikarie nebo Fantázia. Za svá literární díla získal roku 1991 Cenu Ludvíka Součka a dále tři ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu . Společně s Miroslavem Žambochem vymysleli roku 2005 dobrodružnou knižní sci-fi řadu Agent JFK, do níž Jiří Walker Procházka přispěl dosud šesti díly. V roce 2014 založil s režisérem Radkem Volfem nakladatelství Walker & Volf, které je zaměřené zvláště na převod špičkových českých či slovenských děl v žánrech sci-fi, ...

Jiří Tichý (14)

Prostorové pohádky.

Jiří Marhold (8)

Narozen 16.8.1932. Mistr kuchař a spisovatel, publikuje o kulinářském umění, vydal několik kuchařských knih.

Jiří Dvořák (15)

Autor skvělých dětských knih - Havětník, Jak zvířata spí, Rostlinopis, Slepice a televize, Stromovka Šmalcova ABECEDA, Minimax a mravenec, Zpátky do Afriky! Pochází z Frýdlantu v Čechách. Dnes žije v Praze. Studoval na Vysoké škole zemědělské v Suchdole, odbor rostliné biologie. Po jejím absolvování byl a dosud je zaměstnán jako časopisecký redaktor. Knihy pro děti vydává ve vydavatelství Baobab. Často se, ať už v beletristických nebo naučných textech, nechává inspirovať přírodou. Za knihu Rostlinopis získal Zlatou stuhu IBBY a byl nominovaný na cenu Magnesia Litera. Knihy Zpátky do Afriky! a Stromovka byly nominované na Zlatou stuhu. Za knihu Zpátky do Afriky! byl nominován v soutěži Zlatá stuha v kategorii slovesné dílo pro rok 2005.

Jiří Černý (14)

Jiří Černý je významný český hudební kritik a muzikolog. Pořádá klubové poslechové pořady . Jiří Černý maturoval na stavební průmyslovce v roce 1955. Vystudoval žurnalistiku a češtinu na Filosofické fakultě University Karlovy. V letech 1961–1965 pracoval s výjimkou vojenské služby jako kulturní redaktor týdeníku Mladý svět. Poté co dostal výpověď z ideologických důvodů, živil se jako publicista na volné noze. Přispíval do hudebních časopisů Melodie, , Hudba pro radost, Repertoár malé scény, Gramorevue, Hudba je hudba , Bulletin Jazz a Kruh, kam napsal několik slavných článků o Elvisu Presleym, Joe Cockerovi, Johnnym Cashovi, Bobu Dylanovi, Ericu Claptonovi nebo třeba Franku Sinatrovi. V Československém rozhlase uváděl a připravoval pořady, např. fakticky první československou hitparádu Dvanáct na houpačce , jež byla v té době velice populární, nebo rozhlasový pořad Desky načerno . V době normalizace byl donucen z Československého rozhlasu odejít z politických důvodů, poté pak přechodně pracoval jako korektor v tiskárně Mír nebo na Lidové škole umění v Praze 2, odkud napsal nesčetně článků o skupinách jako Queen, Beatles, Sex Pistols, Genesis, The Police, Aerosmith, Pet Shop Boys, U2, Scorpions, Black Sabbath, Bee Gees, The Velvet Underground, Nirvana, R.E.M., AC/DC, Sweet, Lynyrd Skynyrd, Rolling Stones, The Who, Kiss, Deep Purple, ABBA, Pink Floyd, Led Zeppelin, Smokie, Modern Talking, Metallica, Judas Priest, ZZ Top a jiných, které později nabízel do různých časopisů. V listopadu 1989 se účastnil zakládání Občanského fóra a moderoval některé protestní demonstrace. V letech 1990–1992 zastával místo šefredaktora a předsedy správní rady hudebního časopisu Rock & Pop. Jiří Černý pravidelně uvádí vlastní pořady na rozhlasové stanici Praha. Od dubna 2004 do února 2007 psal...

Jimi Hendrix (9)

Jimi Hendrix , narozený 27. listopadu 1942 jako Johnny Allen Hendrix, byl americký rockový kytarista, zpěvák a skladatel, jehož kariéra trvala od poloviny 60. let až do jeho předčasné smrti v roce 1970. Navzdory své relativně krátké čtyřleté kariéře v hlavním proudu je Hendrix všeobecně považován za jednoho z nejvlivnějších elektrických kytaristů v dějinách populární hudby a za jednoho z nejslavnějších hudebníků 20. století. Proslul svým syrovým, inovativním stylem hry, který kombinoval fuzz, zpětnou vazbu a řízené zkreslení a vytvářel tak nové hudební formy.

Jenny Dale (17)

Autorka literatury pro děti a mládež.

Jeffry P Lindsay (13)

Americký spisovatel, scenárista, mistr světa v karate.

Jeannine Auboyer (8)

Narodila se v Paříži a po léta pracovala v tamních muzeích orientálního umění. Zastávala funkci hlavního kustoda v Musée Guimet, asijském oddělení francouzské Národní galerie a vedla katedru pro studium Indie a Jihovýchodní Asie na École du Louvre. Autorka řady knih o umění a historii.

Jaroslav Novák (13)

Nadšený vodák, junák a spisovatel celý svůj život zasvětil svým milovaným chlapcům.

Jaroslav Nauman (13)

Jaroslav Nauman byl český spisovatel a básník. Narodil se v rodině Jana Eustacha Naumanna , oficiála při městském berním úřadě v Praze a jeho manželky Arnoštky, rozené Widmannové . Po roce 1945 si nechal změnit jméno na neněmecké Jaroslav Horný. Je otcem spisovatele a ochránce přírody Pavla Naumana a geologa a paleontologa RNDr. Radvana Horného, CSc. Mnohé z jeho básní byly zhudebněny. Jeho dílo prostupuje láska k přírodě, obzvláště k rostlinám, které se staly jeho celoživotní vášní. V jeho knize Skalky a skalničky se poprvé objevily české názvy rostlin jako např. čechrava, zlatice nebo temnohlávek.

Jaroslav Ježek (14)

Narozen 25.9.1906 v Praze, zemřel 1.1.1942 v New Yorku . Hudební skladatel, teoretik moderní české hudby, spoluzakladatel Osvobozeného divadla. Od roku 1939 v emigraci.

Jaroslav Jankovec (20)

Narozen 26.4.1896 v Malenicích nad Volyňkou, zemřel 6.9.1961 v Praze. Dirigent a skladatel, práce z oboru.

Jane Goodall (5)

Valerie Jane Morris Goodallová je anglická bioložka zabývající se výzkumem primátů – zejména šimpanzů. Již v mládí se zajímala o zvířata. Po ukončení studií krátce pracovala na Oxfordské univerzitě a ve svých 23 letech odcestovala na pozvání svého přítele do Keni. Začala zde pracovat spolu se slavným primatologem Louisem Leakeyem; ten rozvinul její zájem o šimpanze a podpořil ji při jejím rozhodnutí studovat tato zvířata ve volné přírodě v Národním parku Gombe v Tanzanii. Během dlouhé doby udělala mnoho objevů – zjistila například, že šimpanzi používají nástroje, že dokážou projevovat své emoce a že jsou masožravci, ale také např. to, že se mezi sebou vraždí. Šimpanze v Gombe studovala 45 let a získala si tak světovou pověst jako odborník na chování primátů. Jane Goodallová napsala několik knih a v roce 1977 založila The Jane Goodall Institute, jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. Jane Goodallová i ve svém věku stále cestuje po celém světě a s nadšením se dělí o své cenné životní zkušenosti.

Jane Austenová, (12)

Jan Lakosil (14)

Ing. Jan Lakosil je absolvent Fakulty stavební ČVUT v Praze, nyní pracuje jako projektant pozemních staveb u soukromé firmy v Praze. Člen KHV Brno od roku 1998, spoluzakladatel internetových stránek www.ropiky.net. Dlouhodobě se věnuje terénnímu průzkumu předválečného i poválečného opevnění a spolu s kolegy z KHV Brno se podílel na dokumentaci více než 7000 objektů lehkého opevnění. Spoluautor řady publikací s tématem čs. opevnění, kniha Utajená obrana železné opony byla oceněna v roce 2008 výroční cenou Mladé fronty v kategorii naučná literatura. Spolupodílel se i na řadě článků o opevnění publikovaných v domácích i zahraničních časopisech. Sběratel dobových fotografií objektů lehkého opevnění.

Jan Boněk (17)

Doc. Mgr. Jan Boněk studoval na filmové a televizní fakultě AMU a absolvoval na Vysoké škole múzických umění ve Finsku, V letech 1969 ? 2000 natočil téměř 800 dokumentárních projektů především pro Českou televizi, pro britskou televizi Channel Four, Rakouskou státní televizi a nadaci J. P. Gettyho v Los Angeles. V roce 1992 založil kulturní agenturu LA BON, v níž vyrobil převážně pro Českou televizi jako producent, autor scénářů a režisér víc než sto samostatných dokumentů. Od roku 1987 se věnuje výsledkům české egyptologie a výzkumům světoznámého egyptologa prof. Miroslava Vernera. V roce 2005 dokončil rozsáhlý projekt s českými archeology a historiky, netradiční pohled na historii Prahy od paleolitu až k třicetileté válce.

Jan A Novák (16)

Ohledně vzdělání jsem asi unikát: maturoval jsem na velmi krátce existující Střední průmyslové škole jaderné techniky, po několika měsících v Tesle Karlín jsem nastoupil Vysokou školu zemědělskou a po jejím dokončení si ještě dálkově vyzkoušel pár semestrů biologie na UK. Léta totality jsem vcelku poklidně prohnil v Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství, při tom jsem ale intenzívně provozoval potápění a fotografování pod vodou. To také vedlo k prvním publikačním pokusům, brzy poměrně pravidelně v Živě, Vodní revue/Potápěč, Lidé a Země a podobných zájmových periodikách, ale i k jedné knížce o potápění pro děti. Změna poměrů otevřela prostor pro skutečně profesionální novinářskou a publicistickou práci: jak v první polovině 90. let deníky rychle vznikaly a zanikaly, jsem během krátké doby prošel Občanským a Českým deníkem, Telegrafem, Prostorem, Národními listy, Lidovou demokracií a nakonec na několik let zakotvil v MF Dnes. Tam jsem postupně od všeobecného plnění víkendové přílohy přešel na psaní o informačních technologiích a nakonec do nově vzniklé přílohy zaměřené na vědu. Svým způsobem se mi tehdy splnil dětský sen, který jsem si předtím po dlouhá desetiletí díky nečlenství v jistých organizacích mohl jen nechat zdát. U této specializace jsem v mezích možností zůstal i po částečně vynuceném odchodu do svobodného povolání v roce 1999, tvrdý život „na volné noze“ ovšem ne vždy dává možnost výběru. Psal jsem pro několik deníků a týdeníků, vyšlo mi několik dalších knih o technice, vědě, záhadách a podobné tématice, párkrát jsem se mihl v rozhlase a televizi. Od září 2006 jsem stálým redaktorem Hospodářských novin – opět pokud možno se zaměřením na vědu a techniku. Vyznávám přesvědčení, že skutečná věda je především ono einsteinovské dobrodružství poznání a že civilizace založená na objevování a technologiích páchá sebevraždu, když tuto tématiku potlačuje na úkor laciné komerční pseudozábavy. Ing. Jan Novák...

Jadwiga Górnicka (12)

Polská lékařka a léčitelka.

Ivan Muchka (10)

Narozen 21.5.1946 v Praze. Historik umění a architektury, památkář, fotograf, historik informačních technologií, autor publikací z oboru historie architektury a uměleckých památek.

Ivan Kříž (15)

Ivan Kříž byl český prozaik, novinář a scenárista. Pocházel z rodiny stolaře, který byl během druhé světové války popraven za odbojovou činnost. Do základní školy chodil Ivan Kříž ve svém rodišti, v Brně vystudoval reálné gymnázium , zároveň jako mimořádný posluchač navštěvoval brněnskou konzervatoř. Po druhé světové válce vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity . Současně s vysokoškolským studiem byl členem kulturní redakce brněnské Rovnosti. Zde publikoval své první povídky a kulturní recenze. Po roce 1948 působil v různých funkcích Svazu československých spisovatelů, v roce 1954 se stal členem redakční rady časopisu Host do domu, kterým byl až do jeho zrušení v roku 1970. V letech 1968–1969 byl poslancem České národní rady a předsedou jejího kulturního výboru. V sedmdesátých letech 20. století nesměl publikovat, od roku 1973 pracoval jako vychovatel mládeže v několika výchovných ústavech . Zde získané zkušenosti použil v románech Nebezpečné znalosti a Na útěku. V dalším desetiletí patřil k „trpěným“ spisovatelům. Na jaře 1990 byl zvolen předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů, byl jím však jen krátce v souvislosti se svou novou funkcí ředitele brněnského studia Československého rozhlasu . Měl výrazný umělecký vliv na Stanislava Mošu, který oceňoval, že Ivan Kříž ho přivedl k pohledu na svět, v němž je třeba vše nejprve zanalyzovat a teprve poté si utvářet svůj vlastní názor. V 50. a 60. letech 20. století často scenáristicky spolupracoval s režisérem Ladislavem Helgem. Je autorem scénářů k jeho filmům Škola otců , Velká samota , První den mého syna a Stud . Jeho román Pravda o zkáze Sodomy byl uveden v dramatizaci brněnským Divadlem bratří Mrštíků v roce 1989. V České ...

Ivan Horký (15)

Narozen 1946. Architekt, urbanista.

Ivan Bičík (13)

Ivan Bičík je český sociální geograf, docent Přírodovědecké fakulty UK. Narodil se v Praze, dětství prožil na pražské periferii v Motole a v poválečném Frýdlantu v Čechách, vylidněném odsunem. Po studiích nejprve učitelství zeměpisu a následně ekonomické geografie na Přírodovědecké fakultě UK a po základní vojenské službě se na fakultu vrátil jako pedagog. Zpočátku se zaměřil především na geografii socialistických států a měl možnost poznat reálné fungování tehdejšího systému na mnoha služebních cestách a expedicích v Rusku a ve střední Asii. Zde také prožil srpnovou okupaci roku 1968. V 70. letech také organizoval a zúčastnil se expedice studentů na Střední východ. O této cestě vydal spolu s M. Krůtou knihu Cílem je Zágros. Ivan Bičík je ženatý a s manželkou Helenou má tři děti: Marek je novinář, David je brankář a Karolína . Do 70. let hrál volejbal za tým Matematickofyzikální fakulty UK Praha a později do 90. let trénoval ženský volejbalový tým MFF UK Praha. V 80. letech zakládal spolu s prof. Václavem Gardavským nový obor geografie cestovního ruchu a od 90. let se intenzivně věnuje sledování a hodnocení využití zemědělského půdního fondu. Habilitace proběhla v roce 1990. Po celou dobu své akademické dráhy publikuje v předních českých a zahraničních časopisech . V rámci Mezinárodní geografické unie řídil pracovní komisi Land Use /Land Cover a v rámci této komise vydává ve spolupráci s dalšími zahraničními kolegy Atlas Land Use. V roce 1994 byl zvolen prezidentem České geografické společnosti a tuto funkci vykonával do roku 2006, v roce 2018 pracuje jako člen Hlavního výboru této společnosti a zástupce České geografické společnosti v Radě vědeckých společností. V 90. letech se zapojil i do řízení Univerzity Karlovy, v prvním porevolučním období pracoval jako proděkan Přírodovědecké fakulty ...

Irvin David Yalom (20)

Iris Johansen (17)

Americká autorka Iris Johansen se narodila 7. dubna 1938 a píše knihy dvou žánrů - detektivky a romantické novely. S psaním začala až v době, kdy její děti, dcera Tamara a syn Roy, začali studovat střední školu a odstěhovali se na středoškolskou kolej. Nejprve psala z důvodu, aby vyplnila tak náhle vzniklý volný čas. První úspěchy sklízela na poli romantické literatury ze současnosti, jejímuž psaní se věnovala od roku 1984 do r. 1993. Od roku 1991 se dala na psaní historických romancí a hned v roce 1991 vydala historickou romanci The Wind Dancer , která měla velký úspěch, a proto se čtenáři dočkali pokračování - Storm Winds a Reap the Wind. V roce 1996 se Iris vrhla na psaní detektivek a taktéž se jí dařilo. Tomuto žánru zůstala věrná až do současnosti. Iris sama říká, že při psaní knih je na sebe přísná - každý den přijde na devátou do své kanceláře a pracuje tak dlouho, dokud nenapíše alespoň deset stran příběhu. Někdy má “práci” hotovou za čtyři hodiny, jindy jí psaní zabere až dvanáct hodin. Její dcera Tamara je rovněž její osobní asistentkou a společně příběhy a postavy dolaďují. Spolu se synem Royem Iris napsala dvě knihy - Silent Thunder a Storm Cycle. Iris žije spolu se svým manželem blízko Atlanty, ve státě Georgia, a nyní pracuje na další své knize.