Výpis všech autorů

Alexandra Julíčková

Středoškolská učitelka češtiny a tvůrčího psaní, autorka studijních materiálů k maturitě z českého jazyka.

Albert Jackson

Spoluautor knihy o starožitnostech.

Al Jourmont

Autor dobrodružné literatury.

Zdeněk Jan

PhDr. Zdeněk Jančařík je šéfredaktor nakladatelství Portál, překladatel, pravidelně píše články pro přílohu Katolického týdeníku Perspektivy.

Vladimír Justl

Vladimír Justl byl český editor Holanových, Langerových či Škvoreckého spisů, literární historik, divadelní vědec a znalec české literatury a divadla. V roce 1948 byl pro špatný kádrový profil vyloučen z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění , byl režisérem a dramaturgem Divadla Viola , zabýval se uměleckým přednesem. Od poloviny 50. let byl dvorním editorem básníka Vladimíra Holana; zasadil se o rehabilitaci jeho díla ve druhé polovině 50. let i o vydání většiny jeho děl v 60. až 80. letech; inicioval a vedl vydávání novátorsky pojatých Sebraných spisů V. Holana a byl autorem autentického básníkova životopisu. V letech 1965–1992 řídil Divadlo Viola. Jako nestraník se stal předsedou Komise uměleckého přednesu SČDU a místopředsedou její Subkomise divadla jednoho herce. Z této pozice spoluzaložil biennale Přehlídka divadla jednoho herce v Chebu , která se koná za účasti zahraničních umělců nepřetržitě dodnes. V době předlistopadové to byl prostor pro divadelnickou „šedou zónu“, tvorbu režimem sice povolenou, ale spíše trpěnou než vítanou. Přehlídky měly mediální ohlas, postupně vyšlo i několik knižních publikací. K páté Přehlídce divadla jednoho herce vyšel v Justlově uspořádání sborník Divadlo jednoho herce. Sborník vyznání a úvah, statí a dokumentů, který vydal Svaz českých dramatických umělců . V rámci VII. ročníku Přehlídky divadla jednoho herce vydaly Společnost přátel kultury slova a Divadelní ústav První dodatek ke sborníku Divadlo jednoho herce. Slovo a hlas je sdružení osob, podporujících kulturu mluvního projevu a především um...

Viliam Judák

Mons. prof. ThDr. Viliam Judák, PhD. je diecézní biskup nitranské diecéze, profesor církevních dějin na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Dne 16. června 1985 v Nitře přijal kněžské svěcení. Svoji pastorační službu vykonával jako kaplan v Nitře - Dolním Městě a Drietomě, kde byl i správcem farnosti do roku 1990. V té době postgraduálně studoval na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1991 doktorát teologie. 1. srpna 1990 byl jmenován prefektem Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře a 18. října 1991 církevním soudcem. Je členem sboru konzultorů. Od roku 1990 přednáší církevní dějiny na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UK v Bratislavě a na Teologickém institutu v Nitře. Od roku 1991 také působí i na Vysoké škole pedagogické v Nitře, na katedře katechetiky a etiky . 1. července 1993 byl jmenován docentem Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a v letech 1995 až 1998 byl proděkanem uvedené fakulty. V době od 1. července 1996 do l. července 2001 zastával funkci rektora Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře. V roce 1997 se stal vedoucím Katedry církevních dějin Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a ve stejném roce byl prezidentem Slovenské republiky jmenován profesorem v oboru Katolická teologie. V letech 2001 až 2004 působil ve funkci děkana Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Zaobírá se obdobím křesťanského starověku a středověku se zřetelem na slovenské církevní dějiny. Je autorem více monografií z oblasti církevních dějin, mnoha knih, článků a publikací. Ovládá němčinu a italštinu. Papež Benedikt XVI. jej 9. června 2005 jmenoval diecézním biskupem Nitranské diecéze....

Viktor Kamil Jeřábek

Viktor Kamil Jeřábek byl český spisovatel, učitel, první předseda Moravského kola spisovatelů a jednatel spolku Svatobor pro Moravu. Pocházel z rodiny s úzkým vztahem k literatuře. Otec Jan Vojtěch Jeřábek byl správcem litomyšlské Augustovy tiskárny a podílel se na tisku spisů Boženy Němcové, na který spisovatelka sama dohlížela. Vystudoval reálku v Litomyšli , poté rok studoval na učitelském ústavu v Kutné Hoře. Po ukončení studia nastoupil jako podučitel do Osíku, vesnici u Litomyšle. Zde učil čtyři roky. Další rok působil v Oslavanech. Od roku 1881 působil v Silůvkách, od roku 1887 pak v Pršticích. Roku 1906 změnil působiště a odstěhoval se z Prštic do Obřan u Brna, kde zastával místo ředitele školy, a to až do svého penzionování roku 1924. Po odchodu do penze žil v Brně. Poté, co byl učitelský dům na Dvořákově ulici v roce 1944 vybombardován, odstěhoval se k příbuzným do Litomyšle, kde zemřel. Byl velkým přítelem spisovatelky Gabriely Preissové, s níž pravidelně vedl korespondenci. V prosinci 2016 byla po Viktoru Kamilu Jeřábkovi pojmenována nově dodaná tramvaj Škoda 13T Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Maloměřice-Obřany.

Václav Junek

Narozen 16. 8. 1913 na Kladně, zemřel 29. 1. 1976 v Praze. Malíř, grafik, typograf, knižní ilustrátor. Práce v oboru.

Tomáš Ježek

Doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc. , byl český ekonom, politik, vysokoškolský pedagog a také v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, pak za Občanskou demokratickou alianci a ODS, ministr vlády České republiky a bývalý předseda Fondu národního majetku. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracoval jako vědecký pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV a později v Prognostickém ústavu ČSAV. V roce 1990 byl povolán do české vlády jako ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Po volbách v červnu 1992 se stal předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku a současně i předsedou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Během volebního období 1992-1996 vedl naší parlamentní delegaci v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Po odchodu z politiky v červnu 1996 byl předsedou burzovní komory Burzy cenných papírů Praha, a.s. Od roku 1998 působil na Vysoké škole ekonomické, od roku 2002 jako docent. Zastával funkci předsedy správní rady Nadace Český hudební fond. Přeložil řadu děl F. A. Hayeka . V roce 1997 vydal své vzpomínky na českou politiku 90. let v knize „Budování kapitalismu v Čechách“ .

Sally Jenkins

Novinářka a spoluautorka knih se sportovní tematikou.

Petr Jahoda

Původem tramp,později horolezec,jeskyňář,alpinista.Od roku 1978 cestuje po světě a od roku 2000 je prezidentem Českého klubu cestovatelů. Místo působení Brno – byl účastníkem, nebo organizátorem mnoha významných expedic zejména k přírodním, divoce žijícím národům světa . Mimoto je organizátorem expedic do vysokých hor a za polární kruh. Byl jedním z organizátorů a účastníků úspěšné expedice do Pamíru na Pik Lenina . Má za sebou bezpočet dalších vysokohorských výstupů na známé i méně známé vrcholy . Jeho posledním velkým úspěchem byl výstup na nejvyšší horu Austrálie a Oceánie – Carstensz Pyramid . Organizačním zajištěním expedice ho pověřil známý český horolezec Miroslav Caban, první Čech, který dokončil projekt 7 summits a zároveň druhý člověk na světě, který projekt zrealizoval bez použití umělého kyslíku při výstupu na Mt. Everest . Petr Jahoda vystoupil na vrchol Carstensz Pyramid 22.8.2005 jako spolulezec Miroslava Cabana. Publikuje v českých i zahraničních časopisech a magazínech, nafilmoval přes deset dokumentárních filmů pro Českou televizi, je autorem pěti cestopisně-etnografických knih Nazí a divocí , Kanibalové z hor , S horským kolem na dno Afriky a velké fotopublikace Žijící lidé pravěku . Kniha S horským kolem na dno Afriky popisuje extrémní technickou, fyzickou i psychickou náročnost cesty na kole Velkým africkým příkopem ke čtyřem přírodním národům severní KeniKeni a Velké africké dobrodružství . Petr Jahoda byl zakladatelem cestovní kanceláře AAA plus CK , specializovaného cestopisného vydavatelství a nakladatelství AKÁCIE , ), geograficko-fotografického magazínu CESTOPISY a stejnojmenného informačního cestovatelského serveru . V současné době pracuje jako vedoucí náročných...

Pavlína Jurková

Narozena 18. 3. 1977. Herečka a spoluautorka knihy pro děti.

Patrick Jusseaux

Francouzský profesor dějin umění.

Miloš Jesenský

Dr. Miloš Jesenský, PhD. Univerzitné vzdelanie ukončil v roku 1995 na Univerzite veterinárskeho lekárstva v Košiciach. Od detstva však skôr inklinoval k nerozlúšteným hádankám minulosti, prírody a spoločnosti ako k odboru, ktorý vyštudoval. Po ukončení štúdia pracoval do roku 1999 ako samostatný odborný pracovník Historického oddelenia Východoslovenského múzea v Košiciach, kde sa špecializoval na dejiny farmácie a medicíny. Od roku 1998 pôsobil ako externý ašpirant Historického ústavu Slovenskej akadémie vied a svoje doktorandské štúdium úspešne zakončil obhájením dizertačnej práce pod názvom „Dejiny alchýmie na Slovensku“. V rokoch 2001 – 2006 pracoval ako odborný bibliograf Žilinskej knižnice, v rokoch 2006-2008 na Odbore informácií a zahraničných vzťahov Žilinského samosprávneho kraja. V súčasnosti pôsobí ako riaditeľ Kysuckého múzea v Čadci. Dr. Jesenský sa už takmer dve desaťročia venuje publicistike v oblasti záhad histórie a rozmanitých hraničných javov nielen na Slovensku, ale aj v zahraničí, ako dokladá i jeho bohatá časopisecká bibliografia. Prispieva do širokého spektra dennej a špecializovanej tlače – za posledné menujme aspoň jeho pravidelnú spoluprácu s časopisom Fantázia, Dinner´s Club Magazine či Vlna. Jeho texty možno nájsť aj v elektronických médiách, predovšetkým na portáli www.putnici.sk a ďalších príbuzných portáloch. Naplno sa venuje aj spisovateľskej činnosti, o čom sa možno v Slovníku slovenských spisovateľov z roku 2001 dočítať: „Obdobiu stredoveku a jeho záhadám sa venuje v dielach Štyri hodiny do stredoveku a Dva mesiace v stredoveku . Kniha Krajina zázrakov je sprievodcom po magických a tajomných miestach na Slovensku. Záhady histórie, mágia, mimozemské civilizácie a podobné témy rezonujú v prácach Reálne príbehy X, Wunderland, mimozemské techológie Tretej ríše, Bohovia atómových vojen , Po stopách Indiana Jonesa a Záhady devätnásteho storočia . Odvtedy rozšíril svoje spisovateľské konto na do...

Milena Jesenská

Milena Jesenská byla česká novinářka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v rodině pražského univerzitního profesora a stomatologa Jana Jesenského a jeho ženy Mileny, rozené Hejzlarové . Bydleli na Starém Městě v domě čp. 377/I v Ovocné ulici . V sedmnácti letech Mileně matka zemřela a Jesenská zůstala sama se svým otcem. Navštěvovala dívčí gymnázium Minerva, v německo-židovské intelektuální společnosti kolem kavárny „Cafe Arco“ se seznámila mj. se spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem. Na přání svého otce studovala v Praze na Karlově univerzitě medicínu, které však zanechala po několika semestrech. Ve 20 letech se setkala s Ernstem Pollakem, o deset let starším literátem, který pracoval jako překladatel u jedné pražské banky. Proti vůli svého otce se za něj provdala a v roce 1918 se s ním přestěhovala do Vídně. S otcem přerušila na čas téměř všechny styky. Manželství s Ernstem Pollakem se záhy dostalo do krize. Vzhledem k manželovým nízkým příjmům začala dávat hodiny češtiny a začala se živit překlady a novinařinou. Překládala z němčiny pro české noviny a externě také přispívala fejetony do módních magazínů. Záhy začala dopisovat do řady českých novin a brzy si vybudovala pověst výborné novinářky. V roce 1919 ji zaujala povídka tehdy nepříliš známého spisovatele Franze Kafky Der Heizer , a proto napsala autorovi, zda smí povídku přeložit. Tím začala jejich vzájemná spolupráce a korespondence, která skončila až v roce 1923 krátce před Kafkovou smrtí. Jejich přátelství bylo téměř výhradně korespondenční. Setkali se jen dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídni a později na den v pohraničním městě Gmünd. Próza Topič byla jejím pr...

Milan Jungmann

Milan Jungmann byl český literární kritik a překladatel. V říjnu 1938 se přestěhoval do Prahy, kde vystudoval gymnázium. Po gymnáziu absolvoval roční knihovnickou školu. Od 1942 pracoval v knihovně protektorátního Ministerstva školství a národní osvěty. Po druhé světové válce se stal knihovníkem Ministerstva informací a osvěty. 1948-1951 byl redaktorem úředního bulletinu "Přehled sovětského tisku", 1952-1954 vedoucím redaktorem měsíčníku Praha-Moskva. V roce 1953 byl členem kolektivu autorů nových socialistických čítanek pro základní a střední školy a spoluautorem učebnice "Nástin dějin české literatury". Od roku 1946 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanské literatury, filozofii a estetiku. Poté, co ukončil studia, působil v letech 1954-1955 jako ředitel Národní knihovny v Praze. Od roku 1955 byl redaktorem Literárních novin a šéfredaktorem od roku 1964 až do jejich zrušení v roce 1969. Po zrušení Literárních novin měl zákaz publikační činnosti. Od roku 1972 pracoval jako čistič výloh v podniku, toto povolání vykonával až do roku 1982. Během této doby překládal pod cizím jménem z ruštiny. Od roku 1982 publikoval své literární kritiky v samizdatovém časopise Obsah. V roce 1990 se stal předsedou Obce spisovatelů; funkci zastával až do roku 1994.

Milan Jankovič

Milan Jankovič byl český literární vědec. Navazoval na tradice českého strukturalismu, věnoval se teoretickým otázkám literatury, otázkám interpretace a české literatuře 20. století . Jeho otec byl berním úředníkem. V roce 1939 se rodina přestěhovala ze Slovenska do Čech. Maturoval v roce 1948 na gymnáziu v Liberci. Poté vystudoval estetiku a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, absolvoval v roce 1952. Doktorát si udělal rok poté prací o Josefu Václavu Sládkovi, jemuž se věnoval i později. Titul kandidát věd získal v roce 1959, tentokrát díky práci i Haškově Švejkovi. Vědecky působil nejprve na Katedře české literatury, literární vědy a estetiky Filozofické fakulty UK, kde ho vedl Jan Mukařovský, posléze Karel Krejčí. V roce 1956 začal pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1971 byl z ústavu vyhozen jako "osmašedesátník". Byl přijat do Památníku národního písemnictví, kde uspořádal pozůstalost Josefa Václava Sládka nebo Jaroslava Haška, ale za rok byl vyhozen i odtud. Pak se živil v dělnických profesích, byl nočním hlídačem či skladníkem. V roce 1980 ho přijali do Pragoprojektu do podnikového archivu. Krátce po revoluci roku 1989 se mohl vrátit do Ústavu pro českou literaturu. V roce 1993 sice odešel do důchodu, ale pracoval v ústavu i poté, až do roku 2006. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Jankovič na slovenské Wikipedii.

Martina Jirčíková

Narozena 12. 6. 1976 v Pardubicích. Mgr., pedagožka, ilustrátorka, autorka učebnic českého jazyka a literatury pro střední školy. Věnuje se též výrobě šperků, užité i volné grafice a textilní tvorbě. V roce 2015 změna jména na Jirčíková Martina.

Lucie Jandová

Lucie Jandová , novinářka a spisovatelka.

Ľuboš Jurík

Narodil sa 14. septembra 1947 v Nových Zámkoch. V rokoch 1962 – 1965 študoval na Strednej všeobecnovzdelávacej škole v Bratislave, po maturite pracoval ako robotník. V rokoch 1967 – 1972 študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. V rokoch 1972 – 1988 bol redaktorom týždenníka Nové slovo, v rokoch 1988 – 1991 redaktor a šéfredaktor Literárneho týždenníka, neskôr v rokoch 1991 – 1992 šéfredaktor denníka Koridor. Od roku 1992 do roku 1997 bol hovorcom predsedu Národnej rady SR a zodpovedným redaktorom mesačníka Parlamentný kuriér. Od roku 1998 je šéfredaktorom mesačníka Euroreport. V 90. rokoch 20. storočia absolvoval množstvo zahraničných ciest a odborných stáží v Európe a USA, ktoré využil vo svojej esejistickej a publicistickej tvorbe. Žije v Bratislave. Tvorba:Na Poľnej ulici , Dlhá namáhavá cesta , Emigranti , Novinári , Už o tom nehovorme , Spravodliví , Keď sa raz nahnevám , Tri detektívne prípady reportéra AZ , 3 X reportér AZ , Mesto v pondelok ráno , Posledné kriminálne prípady reportéra AZ , Krimi prípady reportéra AZ , Bratislavské poviedky , Choď za svojím snom. Bratislavské krimi , Všetci sme potomkovia Kainovi

Ladislav Ježek

Narozen 16.9.1947 v Českých Budějovicích, zemřel 28.2.2004. Sportovní novinář, publicista.

Ladislav Jacura

Klapka Jerome

Jerome Klapka Jerome se narodil roku 1859 ve Walsallu, Staffordshire. Jeho otec byl laický kazatel a jmenoval se Jerome Clapp Jerome. Jméno ovšem nemělo se jménem Klapka žádnou souvislost. V Anglii žil v té době v exilu maďarský revolucionář, generál vynikajících schopností vojevůdcovských, György Klapka , a s tím se rodina Jeromova do té míry spřátelila, že na jeho počest dala svému synovi toto neanglicky znějící jméno. Po několika letech se Maďarsko s generálem usmířilo a dovolilo mu návrat do vlasti. Jerome Klapka Jerome neměl bezstarostné mládí. Jeho otec vydělával pramálo a nedočkal se vysokého věku. V patnácti letech J. K. J. osiřel a živil se jako úředník na dráze, jako ochotnický herec a jako začínající spisovatel. To se však radikálně změnilo, když mu bylo třicet. V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis s titulem The Story of the Thames. Měl to být jakýsi průvodce po dolním toku Temže, připomínající historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis líbil, doporučil však autorovi, aby historické pasáže podstatně zkrátil a aby se mnohem více věnoval veselým příhodám, vzpomínkám a vyprávěním tří veslařů. Ten návrh se Jeromovi zamlouval, poslechl, a tak pod novým titulem Three Men in a Boat začal vycházet příběh, který autora okamžitě proslavil. Časopisecký seriál se brzy proměnil v knihu, která se jen v Anglii do dnešních dnů dočkala stovky vydání a byla přeložena snad do všech světových jazyků. A Temže se dlouho po prvních vydáních hemžila mladými muži, kteří se toužili opičit po Jeromovi, Harrisovi a Georgovi. Za nedlouho se Jerome Klapka Jerome ke svým třem postavám vrátil a vylíčil jejich cyklistický výlet do Německa. I toto pokračování slavné knihy se řídilo radou předvídavého redaktora časopisu Home Chimes, jen ke konci se autorův humor silně zabarvuje nelibostí a rozhořčením nad některými obyčeji. Jeromovo dílo čítá 29 titulů – povídek, novel, esejí,...

Kateřina Jančaříková

doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. vystudovala odbornou biologii a ekologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a následně získala doktorské tituly z pedagogiky a didaktiky biologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde také prošla habilitačním řízením a získala titul docent v oboru Pedagogika. Pracovala jako vedoucí přírodovědně-turistického oddílu, učitelka v domácím vzdělávání. Intenzivně se věnuje environmentálnímu vzdělávání, didaktice přírodních věd a moderním pedagogickým metodám. Vydala řadu odborných publikací. Řešila řadu národních i mezinárodních projektů . Pracuje jako odborný asistent katedry biologie a environmentálních studií a vedoucí Centra environmentálního vzdělávání na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, je člen rady Progresu Q 16.

Karl Jaspers

Karl Jaspers byl německý filosof a lékař, specializující se na psychiatrii, jeden z nejdůležitějších představitelů existencialismu. Narodil se v dolnosaském Oldenburgu v rodině zámožného bankovního ředitele. Na otcovo přání studoval nejprve práva , po třech letech přešel na medicínu, poté se věnoval psychiatrii. Promoval roku 1908 v Heidelbergu, kde strávil podstatnou část života. Roku 1901 u něj lékaři zjistili nevyléčitelné onemocnění srdce a plic, což jej donutilo ke zdravé životosprávě a lázeňským léčením; nemoc však měla kladný vliv na jeho porozumění psychologickým problémům. Roku 1910 se oženil s Gertrudou Mayer, která se stala jeho celoživotní družkou a zemřela 5 let po Jaspersovi roku 1974. Od roku 1909 Jaspers působil v psychiatrické léčebně na univerzitě v Heidelbergu. Praxi opustil roku 1913 ; tehdy obhájil u Wilhelma Windlebanda svou práci Všeobecná psychopatologie a začal přednášet. Ve své psychopatologii rozlišuje srozumitelné a nesrozumitelné souvislosti. Ke každému z těchto dvou druhů souvislostí je nutno přistupovat s jinými metodami. Roku 1916 byl jmenován mimořádným profesorem. Roku 1920 se seznámil s Martinem Heideggerem . Od r. 1922 se Jaspers podílel na vedení katedry s Heinrichem Rickertem, novokantovcem, s nímž se však názorově rozcházel. Tehdy se již začal cele věnovat filosofii. Na universitě působil zde až do roku 1937, kdy byl vyloučen ze správy univerzity kvůli svým antifašistickým názorům a kvůli židovskému původu své ženy. Roku 1938 mu byla zakázána publikační činnost. Během 2. světové války byli oba manželé pronásledováni; pro případ, že by se měli dostat do rukou nacistům, nosili u sebe cyankali, aby raději zahynuli sami; jeho použití byli naštěstí ušetřeni. Roku 1948 Jaspers a ...

Josephus Flavius

Iosephus či Josephus , původním jménem Josef ben Matitjahu , řecky Iosepos , byl židovský kněz, učenec a historik, který zanechal významné poznámky o První židovské válce v letech 66–70. Své jméno Flavius si Josef přibral podle rodového jména císaře Vespasiana. Znalosti o svém životě nám Josef poskytl sám ve svém autobiografickém díle. Narodil se v kněžské židovské rodině jako Josef syn Matatjášův v roce 37/38. Jeho rodina pocházela svými kořeny z rodu Hasmonejců. Jeho mateřským jazykem byla aramejština, z jiných řečí si téměř dokonale osvojil řečtinu. Byl vynikajícím studentem náboženských otázek a již ve věku 14 let byl dotazován na některé otázky jeruzalémským veleknězem. V 16 letech se přidal na stranu asketického poustevníka Banna. V roce 57 se vrátil zpět do Jeruzaléma, kde se přidal na stranu farizeů. V Judsku tehdy panovalo stále silnější napětí jak mezi Židy a Římem, tak mezi Židy samotnými. Když v roce 64 římský prokurátor v Judeji poslal několik kněží v okovech do Říma, vydal se Josef s delegací za jejich propuštění k Neronovu císařskému dvoru. Jeho mise byla úspěšná i díky císařově manželce Poppaee, která se jeho případu ujala, Josef navázal úspěšné kontakty s okrajovými kruhy císařského dvora. Při jeho návratu v Judeji začínalo velké národní povstání. V roce 66 Juda Galilejský obsadil pevnost Antonii a Josef s dalšími kněžími se přidali na stranu bojovníků za nezávislost. Vzápětí byl Josef poslán do Galileje, aby ji připravil na válku, opevnil a nasbíral brannou sílu. Na jeho stranu se přidala židovská města, ale města s převážnou většinou řeckých obyvatel se mu získat nepodařilo. Nakonec se opevnil v Jotapatě, která však byla Římany dobyta. Josef sice chtěl nejprve spáchat sebevraždu, Bůh jej však přesvědčil, aby se Římanům vzdal, protože jejich vítězství bylo nevyhnutelné. Byl tedy zajat, ale jelikož vojevůdci Vespasianovi předpověděl, že se stane císařem...

Josef Jíra

Josef Jíra byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na odborné šperkařské škole v Turnově , potom na Akademii výtvarných umění v Praze , nejdříve v přípravce u Karla Mináře, po roce byl přijat do školy Miloslava Holého. Akademii v roce 1949 dobrovolně opustil a odjel na roční brigádu do Krkonoš. Další dva roky studia byli jeho učiteli Otakar Nejedlý a Vlastimil Rada. Od mládí hodně maloval, zároveň se však věnoval sportu . Jeho sportovní kariéru ukončily až dva úrazy v letech 1950 a 1954. Vášnivě však lyžoval celý život, další dva úrazy vždy znamenaly zmenšenou pohyblivost, takže mohl malovat jen v ateliéru, hlavně portréty. Po roce 1954 už se plně věnoval výtvarnému umění. Zprvu se živil propagační grafikou, později přijímal zakázky na knižní ilustrace. Stále však maloval, a první úspěch se dostavil už v roce 1955, kdy za obraz Komedianti získal roční stipendium . Jíra byl jedním zakládajícím členem skupiny M 57 a zúčastnil se všech jejích výstav . Skupina vznikla už v roce 1954, pro neshody se Svazem čs.výtvarných umělců jí však byla první výstava povolena až v roce 1959. Jejími členy byli absolventi AVU, většinou žáci profesorů Holého a Rady – Ladislav Karoušek, Mojmír Preclík, Jaroslav Šerých ad. Letopočet v názvu skupiny znamená rok vzniku, písmeno M je zkratka slova Makarská, protože její členové se scházeli v malostranské vinárně Makarská. Josef Jíra využíval koncem 50. let a zvláště v letech 60. možnosti více cestovat. Zúčastnil se světové výstavy Expo 58 v Bruselu, v dalších letech navštívil Leningrad, Paříž, Egypt, Itálii, Řecko, Španělsko,Švédsko, Kubu, Arménii, Gruzii a řadu dalších zemí. Všechny tyto cesty měly výrazný vliv na jeho práci. Vznikla řada kreseb, grafických listů i obrazů ...

Josef Jedlička

Josef Jedlička byl český prozaik a esejista, po roce 1968 v emigraci. Po většinu života nesměl v Československu publikovat. Po 2. světové válce studoval v Praze filosofii, v roce 1948 byl však ze studia vyloučen. V letech 1953–1968 žil v Litvínově, kde napsal prózu Kde život náš je v půli se svou poutí. Posléze emigroval do Západního Německa, kde pracoval pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa a kde se v 80. letech oženil s básnířkou Violou Fischerovou. Jedličkova nejvýraznější próza Kde život náš je v půli se svou poutí, jejíž název odkazuje na Dantovo Peklo, je situována do průmyslového Litvínova 50. let. Text nemá jasnou dějovou linii, jde zejména o prolínání epizodických příběhů s lyrizujícími a úvahovými odbočkami. Novela vyjadřuje deziluzi z vývoje, kterým se ubíralo Československo po roce 1948: Próza byla poprvé knižně vydána během politického uvolnění v roce 1966 a kritikou byla přijata velmi příznivě. Jedlička je také autorem rozsáhlé vzpomínkové prózy Krev není voda, souboru esejů České typy a řady článků a rozhlasových pořadů. Některé jeho práce byly přeloženy do němčiny a francouzštiny.

Joan Johnston

Joan Johnston má velmi rozmanité rozpětí činnosti. Právě teď frčí hlavně jako oceňovaná autorka téměř padesáti děl, předtím byla úspěšným právním zástupcem několika velkých firem. Dále pracovala jako redaktorka novin, divadelní kritička, ředitelka divadla a také jako univerzitní profesorka, v poslední době hlavně na University of Miami na Floridě. V několika univerzitních divadlech získala titul Bakalář svobodných umění a Mistr svobodných umění. Tahle autorka je evidentně dobrodružné povahy, a pro své knihy neváhá získávat zkušenosti a informace přímo v místě děje. Takto projela Anglii a Skotsko, plavila se po jižních mořích, navštívila Tahiti a Bali , v Austrálii zkoumala způsob života cestováním po velkých dobytkářských stanicích, v Texasu zase absolvovala kurz stopování lidí i zvířat. Joan je členem mnoha spolků autorů a romanopisců, svůj čas dělí mezi domovy v Coloradu a na Floridě. Z jejích mnoha knih u nás vyšel jen zlomek, a z toho zlomku jsou jen některé romány historické. Ovšem s jejím jménem se u nás můžete setkat často i v povídkách edice Harlequin.

Jiří Just

Brother of Vladimír Just

Jaroslav Jurášek

Český cimbalista, kapelník, folkový producent.

Jarmila Jarolímková

Překladatelka z němčiny a polštiny.

Janet Jackson

Janet Jackson je kultovní americká zpěvačka, skladatelka, herečka a tanečnice, která významně ovlivnila hudební průmysl. Narodila se 16. května 1966 v Gary ve státě Indiana a je nejmladší ze slavné rodiny Jacksonových. Janetina kariéra začala televizními vystoupeními v pořadech jako "The Jacksons" a "Good Times", ale rychle přešla k hudbě. Průlom přišel s vydáním jejího třetího studiového alba "Control" v roce 1986, které ji etablovalo jako vůdčí osobnost pop music.

Jana Jiroušková

Mgr. Jana Jiroušková, CSc. je historička a afrikanistka. V letech 1990 až 1996 studovala na Filozofické fakultě Karlovy univerzity obor historie a v letech 1992 až 1998 se věnovala studiu afrikanistiky rovněž na Filozofické fakultě. V průběhu studia získala stipendijní pobyt na univerzitě v Basileji , kde se zabývala studiem působení misií na území Kamerunu. V roce 2001 obhájila disertační práci na téma Působení Portugalců v Africe od r. 1415 až do konce 18. století. Od roku 2004 pracuje jako kurátorka africké sbírky v Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur v Praze. Podnikla několik studijních cest do Afriky .

Hank Williams Jr.

Hank Williams Jr. , narozený 26. května 1949 jako Randall Hank Williams, je americký countryový zpěvák, skladatel a hudebník. Je synem legendárního countryového zpěváka Hanka Williamse a otcem Hanka Williamse III, Holly Williamsové, Hilary Williamsové a Sama Williamse. Hank Jr. se vydal ve stopách svého slavného otce a svou kariéru zahájil interpretací otcových hitů, ale brzy si vytvořil vlastní styl, který kombinuje country s jižanským rockem a blues.

Hana Justová

Autorka příruček němčiny.

David Jirsa

Narozen 1989 v Litomyšli. Literární teoretik. Zaměřuje se na české básníky 20. století, evropské meziválečné avantgardy, současnou německou literaturu a anglickou renesanci. Editor odborné publikace.

Bernard Jakoby

Docent berlínské univerzity zabývající se výzkumem konce lidského života.

Antony Jay

Sir Antony Rupert Jay, CVO, je anglický spisovatel, moderátor a režisér, nejznámější jako spoluautor satirických seriálů Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére.

Andy Jones

Americký filmový režisér a editor povídkových knih ze světa Warhammer.

Zdeněk Jerman

Narozen 29. 4. 1910 v Opavě, zemřel 14. 6. 1971 v Praze. Nakladatelský redaktor, beletrista, překladatel z němčiny, editor. Skutečným jménem Josef Heller.

Václav Jurečka

prof. Ing. Václav Jurečka, CSc. , český ekonom a vysokoškolský pedagog. V roce 1967 absolvoval inženýrské studium na Fakultě politické ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. Po čtrnáctiletém působení ve sféře vzdělávání dospělých byl v roce 1991 jmenován docentem a v roce 1993 profesorem v oboru Obecná ekonomie na Ekonomické fakultě, VŠB-Technické univerzitě Ostrava , kde působí do současné doby. a kde 18 let vedl katedru ekonomie na Ekonomické fakultě. Dlouhodobě studoval ekonomické chování malých evropských zemí; v této oblasti obhájil kandidátskou a habilitační práci. V posledních letech se zaměřuje na vliv institucionálních faktorů na ekonomický rozvoj. V roce 1993 byl jmenován profesorem ekonomie. Vyučuje základní kurz mikroekonomie a makroekonomie, institucionální ekonomii a dějiny české ekonomie. Dlouhodobě je školitelem doktorandů a členem několika vědeckých rad a oborových rad pro doktorská studia.

Václav Ježek

Václav Ježek byl československý fotbalový trenér a hráč. Trenérskou kariéru zahájil jako mládežnický trenér v Jaroměři a Liberci, odkud se přesunul do Lokomotivy Česká Lípa, se kterou během dvou let postoupil z kraje až do divize. V roce 1964 však odstartovala jeho úspěšná trenérská klubová kariéra ve Spartě, kromě které působil v československé lize také na lavičce Dukly. Na úspěchy však navázal i v zahraničí, a sice v Nizozemsku i ve Švýcarsku . Vedl také československou reprezentaci, kterou dovedl k triumfu na Mistrovství Evropy 1976 v Bělehradě. I tento úspěch pomohl Ježkovi k vítězství v anketě o nejlepšího českého fotbalového trenéra 20. století. Ježkovo jméno nese i fotbalový turnaj – Memoriál Václava Ježka – pořádaný od roku 1994 pro mládežnické reprezentační výběry.

Tony Judt

Tony Robert Judt byl britský historik, univerzitní profesor, který se specializoval na moderní evropské dějiny, a veřejný intelektuál. Je známý svými esejemi, v nichž se kriticky vyjadřoval k zahraniční politice USA, státu Izrael a budoucnosti Evropy. Ve svém mládí původně inklinoval jako teenager k levicovému sionismu, nicméně nedlouho poté opustil svoji víru v agrární socialismus a marxismus a prohlašoval se za "universalistického sociálního demokrata. Narodil se v sekulární a apoliticky smýšlející židovské rodině, nicméně i přesto ho jeho rodiče pobízeli k tomu, aby se připojil k levicové sionistické organizaci Dror, kde si měl najít přátele. Strávil několik let jako pomocník v kibucech. Sloužil také jako pomocná síla v izraelské armádě během šestidenní války v roce 1967. Pracoval zde jako tlumočník pro další dobrovolníky v nově dobytých Golanských výšinách. Zde podle svých slov ztratil svoji víru v sionismus a začal vnímat Izrael jako tu "špatnou okupační mocnost", přičemž vlastní definice Izraele jako židovského státu z něj učinila anachronismus. Postoje vůči Izraeli z něj udělaly polarizující a kontroverzní postavu. V roce 2003 navrhl tzv. "one state solution", dvounárodnostní stát Izrael, v němž by Židé i Arabové měli rovnoprávné postavení. Studoval na univerzitách v Cambridge a Paříži a působil mj. jako profesor Newyorské univerzity a ředitel Remarqueova institutu, který založil v roce 1995. Jeho prvotním zájmem byla francouzská intelektuální historie, později se začal věnovat i problémům evropských dějin. V 70. a 80. letech se zabýval také děním v zemích východního bloku. Díky tomu navázal styky s disidenty a mj. se také naučil česky. V roce 2008 mu byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza a od října roku 2009 byl ochrnutý od krku dolů. Na ALS zemřel ve svém domě na Manhattanu 6. srpna roku 2010. Za svůj život byl třikrát ženatý, přičemž první dvě manželství skončila rozvod...

Tom Jackson

Britský autor populárně-naučných knih pro mládež, zejména z oblasti přírody, vědy a techniky, též autor cestopisů.

Thit Jensen

Thit Jensenová byla nejpřekládanější a nejoblíbenější dánská spisovatelka. Zpočátku se ve svých knihách věnovala ženskému údělu a jeho možnému zlepšení, v průběhu času začala psát historické romány z dánského prostředí. Právě v historických románech předvedla své nevšední vypravěčské nadání.

Terry Jones

Terry Jones byl velšský komik a režisér, jeden z šesti členů komediální skupiny Monty Python. Spolurežíroval filmy Monty Python a Svatý Grál, Monty Python: Život Briana a Smysl života. Režíroval také film pro děti Žabákova dobrodružství, kde si spolu s ním zahráli také Eric Idle, John Cleese a Michael Palin.

Scott Jurek

Scott Gordon Jurek je americký ultramaratonský běžec polského původu, fyzioterapeut, autor bestselleru New York Times Jez a běhej a veřejný mluvčí. V průběhu své kariéry, jako jeden z nejdominantnějších ultra-maratonských běžců na světě, vyhrál mnoho prestižních závodů a to i několikrát, včetně Hardrock 100 , Badwater Ultra Marathon , Spartathlon a Western States 100 Mile Endurance Run . V roce 2010, na mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Brive-la-Gaillarde ve Francii, Jurek získal stříbrnou medaili a stanovil nový americký rekord v zaběhnuté vzdálenosti během 24 hodin s uběhnutými 165,7 mílemi . Jurek od roku 1997 nejí maso a od roku 1999 je vegan.

Petr Janda

Narozen 2.5.1942 v Praze. Rockový zpěvák, kytarista a skladatel.

Peter M Jolin

Peter M. Jolin je pseudonym české spisovatelky Jany Divišové roz. Mandelíčkové . Jana Divišová je autorkou humoristických próz, z nichž nejznámější je řada parodií na knihy o čarodějnickém učedníkovi Harry Potterovi. Jana Divišová napsala více než 80 knih. Pod jménem Peter M. Jolin vyšel nejprve humoristický román Deník, který jsem si nepsal , který je považován za parodii Deníku Bridget Jonesové. V roce 2005 vydal P. M. Jolin první díl parodie na sérii o Harrym Potterovi pod názvem Harry Trottel a kámen MUDr. Tse. Kniha vzbudila značný ohlas u čtenářů. Ještě v roce 2005 vyšel druhý díl Harry Trottel a ta jemná tenata. Na podzim roku 2006 vyšla literární travestie My děti ze stanice Kaiserchrocht, která je sice zasazena do světa Harryho Trottela, ale nejedná se přímo o parodii konkrétní knihy, nýbrž o samostatné autorské dílo. „Oficiální“ třetí díl Harryho Trottela vyšel na sklonku roku 2006 pod názvem Harry Trottel a posel Tálibánu. Pod jménem Jana Divišová vydala roku 2003 humornou příručku pro novopečené matky Průvodce mateřstvím pro zlobivý holky a roku 2007 své vůbec nejrozsáhlejší dílo, mytický thriller Rubín věčného Žida. Z dalších děl vydaných pod jiným pseudonymem lze zmínit například literární adaptace seriálů Ordinace v růžové zahradě a Pojišťovna štěstí.

Pavel Janoušek

Pavel Janoušek je český literární a divadelní vědec. Zabývá se teorií, historií i lexikografií české literatury a divadla, zvláště dramatu a prózy 20. století. Systematicky se věnuje také literární kritice a Jiřince.  V letech 1971–1975 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze , následně v r. 1975–1980 na FF UK v Praze . Po studiích začal působit v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR , mezi roky 1984–1987 nejprve jako odborný pracovník, od roce 1987 jako vědecký pracovník oddělení teorie literatury. Od roku 1990–1999 zastává místo vedoucího oddělení současné literatury, respektive oddělení pro výzkum literatury 20. století a literatury současné. V období 1993–1999 byl zástupcem ředitele, 1999–2011 ředitelem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. V letech 1999–2001 a 2010–2013 byl členem vědecké rady Akademie věd ČR, v letech 2013–2017 byl členem její Akademické rady, kde měl na starosti zejména propagaci a popularizaci vědy. V prosinci 1989 patřil mezi zakladatele Obce spisovatelů. V roce 1990 spolu s dalšími založil literární časopis Tvar a stal se předsedou jeho redakční rady. Od roku 1993 je předsedou občanského sdružení Klub přátel Tvaru, které tento časopis vydává. Od sklonku osmdesátých let vyučuje na vysokých školách, zejména na Filozofické fakultě UK , ale i fakultě pedagogické pražské a ústecké 2010–2013). Od roku 2009 pak soustavně působí rovněž na Divadelní fakultě AMU. Čtyřsvazkové Dějiny české literatury 1945–1989, jež vypracoval tým vedený Pavlem Janouškem, obdržely Hlávkovu cenu za nejlepší publikaci v oblasti humanitních věd za rok 2008. Monografie Ten, který bude byla v roce 2014 nominována na cenu Magnesia Litera za literaturu faktu. Jako literární kritik používal řadu pseudonymů, zejména Alois Burda, Alen...

Pankaj Joshi

Spoluautor učebnice angličtiny.

Otto Ježek

Narozen 7.12.1896 v Čermné u Kyšperka, zemřel 30.9.1957 v Praze. Dělník, básník.

Otakar Jiráni

Narozen 10.1.1879 v Havlíčkově Brodě, zemřel 24.1.1934 v Praze. PhDr.,univerzitní profesor, práce v oboru antické filologie a literatury, překladatel z řečtiny a latiny.

Miroslav Jiránek

Narozen 27.11.1951 v Kolíně. Akademický malíř, ilustrátor a typograf, plakáty.

Miroslav Jandovský

Narozen 1928 v Třeboni, autor próz, člen Obce spisovatelů. V 80. letech prozaické práce Amulety , autobiografickou trilogii Vánoční hon a Kronika touženého jara, thriller Prezidentovo poslední odpoledne. Dokončil řadu dalších rukopisů. Vychází přitom z přesvědčení, že napsat literární text je sice pracné, ale dostat ho dnes ke čtenáři je mnohem těžší. Schopnosti spisovatele se nemusejí krýt se schopnostmi manažera. Současná technika naštěstí umožnuje "ukrýt" text na stránky internetu a zabránit tak "hlodavé kritice myší", a tak je nabízí ke stažení na svém webu.

Miloslav Jokl

Narozen 9. 2. 1933 v Praze, zemřel 7. 4. 2012. Prof., Ing., DrSc., pracovník stavební fakulty Českého vysokého učení technického, soudní znalec v oboru stavebnictví, specialista na odhady cen nemovitostí. Práce v oboru stavebnictví a životního prostředí.

Metoděj Jahn

Metoděj Jahn byl český prozaik a básník. Ve své básnické tvorbě byl inspirován lumírovskou tvorbou. Vystupoval také pod pseudonymem M. Hanuš. V civilním životě byl řídícím učitelem v Rožnově pod Radhoštěm. Ve svých prvních povídkách se vyznačuje realistickou kresbou skutečnosti a byl ovlivněn naturalismem.

Martina Jánošovová

Autorka příruček o slavnostních příležitostech.

Martin Janků

Roku 1978 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity J. E. purkyně v Brně . Od roku 1983 působí na Provozně-ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Je vedoucím ústavu práva na této fakultě. Vedle právních vztahů k nemovitostem se zabývá obchodním právem a právem Evropské unie. Současně působí jako advokát a soudní tlumočník. Je členem odborných grémií, vědeckých rad fakult a univerzit, člen správní rady mezinárodní asociace European Council for Business Education. Je autorem 4 monografií, více než 20 učebních pomůcek, řady odborných i populárně naučných článků a publikací.