Všichni Autoři a témata

Vilém Neubauer (19)

Narozen 30. 11. 1892 v Lounech, zemřel 10. 2. 1965 v Černošicích u Prahy. Prozaik, autor sentimentálních dívčích románků a pokleslého čtení pro ženy. Povoláním celní úředník.

Trygve Gulbranssen (16)

Trygve Emanuel Gulbranssen byl norský spisovatel a novinář. Aktivně pracoval v norském sportovním hnutí a zaměřil se na sportovní činnost mládeže. Světové proslulosti získal románovou trilogií Věčně zpívají lesy , Vane vítr z hor a Není jiné cesty . Jedná se o rodovou ságu z drsného norského selského prostředí. Romanticky v ní ale líčí severskou přírodu v kontrastu s tvrdým životem i vztahy venkovských Seveřanů.

Tomáš Modlík (21)

Editor jazykových učebnic a průvodců.

Tom King (16)

Americký výtvarník, ilustrátor a kreslíř komiksů, podílel se na seriálech Simpsonovi, Futurama nebo Spongebob v kalhotách.

Thornton Wilder (13)

Thornton Wilder byl americký spisovatel a dramatik. Trojnásobný nositel Pulitzerovy ceny. Vyrůstal v Číně, kde byl jeho otec konzulem. Během první světové války sloužil u Pobřežní stráže Spojených států amerických. Po válce studoval na Oberlin College a na Yaleově univerzitě. V letech 1920–1921 pokračoval ve studiu archeologie na Americké akademii v Římě. Absolvoval v roce 1926 obor francouzština na Universitě v Princetonu. Vyučoval francouzštinu na střední škole. V letech 1931–1936 vyučoval na Universitě v Chicagu. V průběhu druhé světové války sloužil u United States Army Air Forces v Africe a v Itálii. Po válce se plně věnoval literatuře a příležitostným přednáškám. Wilderovo dílo bylo přijímáno různě a tak procházel střídavě obdobími slávy a obdobími, kdy byl téměř zapomenut. První divadelní hru The Trumpet Shall Sound publikoval během studia 1919–1920 ve studentském časopisu. Jeho druhá kniha The Bridge of San Luis Rey z roku 1927 se stala čtenářskou senzací a obdržela Pulitzerovu cenu za beletrii za rok 1928. Veliký úspěch měla o deset let později jeho divadelní hra Our Town a o čtyři roky později další hra The Skin of Our Teeth . Obě obdržely opět Pulitzerovu cenu. V roce 1938 upravil divadelní hru Einen Jux will er sich machen od rakouského divadelníka Johanna Nestroye z roku 1842. Děj přemístil do městečka poblíž New Yorku a uvedl pod názvem The Merchant of Yonkers . Hra ale neuspěla. Po letech námět na popud divadelníka Tyrone Guthrieho opět přepracoval a uvedl pod názvem The Matchmaker . Hra měla premiéru na festivalu v Edinburghu v roce 1954 a záhy se hrála úspěšně v USA i ve světě. V roce 1964 byla přepracována na muzikál Hello Dolly!, který byl v roce 1969 úspěšně zfilmován....

Ted Andrews (16)

Je mezinárodně uznávaný autor, učitel, vypravěč a mystik, lídr v oblasti lidského potenciálu se specializuje na metafyzické a duchovní oblasti. Zaměřuje se na překlady ezoterických materiálu, aby byly srozumitelné a praktické pro všechny.

Susan Lewis (21)

Anglická spisovatelka Susan Lewis se narodila v roce 1956 v Bristolu. V současnosti žije v Chelsea ve Velké Británii a věnuje se spisovatelské dráze. Náměty pro své romány čerpá převážně z televizního a filmového prostředí, neboť určitý čas pracovala jako asistentka produkce. Do světa literatury vstoupila svým prvním románem A Class Apart v roce 1988 a rázem získala široký okruh čtenářů. U

Susan Crosby (23)

žije se svým manželem a dvěma syny ve slunné Kalifornii. Při psaní romantických příběhů čerpá ze svých vlastních bohatých zkušeností, které získala v nejrůznějších profesích. Byla instruktorkou synchronizovaného plavání, vedoucí personálního oddělení v továrně na hračky, manažerkou automobilky a působila také v místním amatérském divadle. Nezapírá, že ji neustále uchvacuje téma vzájemné komunikace v milostných vztazích. Hrdinové jejích příbehů jsou silné osobnosti s vřelým srdcem a důvěrou ve vlastní schopnosti, které bojují za svou lásku a proměňují své sny o láskyplných vztazích ve skutečnost.

Štěpánka Pařízková (20)

Mgr. Štěpánka Pařízková je česká učitelka a také autorka jazykových učebnic angličtiny, němčiny a ruštiny pro začátečníky a samouky. Její jazykové publikace jsou vydávány v nakladatelství Pavel Pařízek v Dolních Ředicích.

Stanislav Kratochvíl (21)

Stanislav Kratochvíl je český klinický psycholog. Zabývá se především psychoterapií, zejména neuróz, hypnózou a sexuální terapií. Jeho otec pracoval v armádě, proto dětství prožil v různých moravských městech – v Uherském Brodě, ve Zlíně a po osvobození v roce 1945 se rodina vrátila do Brna. Zde také vystudoval psychologii na FF MU. Diplomovou práci zpracoval na téma využití psychotonu při léčbě emočních neuróz. Již během svých studií stážoval v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži, kde posléze pracoval jako sanitář a poté, po absolutoriu v roce 1958, zde nastoupil jako klinický psycholog na tehdejší primariát prim. Mertla. Zde se na konci padesátých let a v šedesátých letech věnoval využití některých drog , které byly tehdy oficiálně distribuovány farmaceutickými podniky, v psychoterapii jako prostředku k odžití nezpracovaných a potlačených prožitků u pacientů s neurotickými poruchami. V kroměřížské psychiatrické nemocnici pracuje Stanislav Kratochvíl dodnes . Na kroměřížském Oddělení klinické psychologie působila společně se Stanislavem Kratochvílem celá řada významných osobností československé psychologie - např. doc. Ivo Plaňava, později významný manželský a rodinný psycholog, bývalý vedoucí Psychologického ústavu na FF MU v Brně prof. Mojmír Svoboda, PhDr. Petr Hájek, nyní profesor na Londýnské univerzitě, PhDr. Jan Ženatý, dále jungiánští psychologové PhDr. Ludvík Běťák, PhDr. Karel Plocek a mnozí další. Zakrátko také začal působit jako odborný asistent na brněnské univerzitě, kde přednášel psychoterapii. Během politického uvolnění v roce 1968 byl pozván jako hostující výzkumný pracovník do USA na Stanfordovu univerzitu, kde se zapojil do výzkumu hypnotických jevů. Na počátku 70. let se zasloužil o otevření psychoterapeutického oddělení , které navázalo na tradici středočeské lobečské komunity Ferdin...

Simone de Beauvoir (10)

Simone de Beauvoir , celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir, česky též Simone de Beauvoirová nebo Simone Beauvoirová , byla významná francouzská spisovatelka, myslitelka, filozofka, feministka a existencialistka. Její jméno je dodnes spojováno s přispěním k emancipačním snahám žen, feministickou a sociální teorií a svobodomyslným způsobem života. Simone de Beauvoir se narodila v zámožné měšťanské rodině. Její otec byl právník s uměleckými sklony, její matka byla katolicky založená. Po první světové válce životní úroveň rodiny poklesla, ale přesto si matka prosadila, aby byla Simone i se svou sestrou poslána do prestižní klášterní školy. Rodinné zázemí s konzervativním stylem výchovy předpokládalo naplnění tradiční ženské role, tedy vdát se, porodit děti a zasvětit svůj život rodinnému krbu. Ve 14 letech však prošla krizí víry, obrátila se k přírodě a socialismu a po zbytek života zastávala ateistické názory. Již jako dítě byla Simone de Beauvoir intelektuálně velmi zdatná, proto také vystudovala matematiku a poté filosofii na prestižní pařížské univerzitě – Sorbonně. Jejím snem bylo zasvětit svůj život psaní a studiu. Během svých studií na univerzitě se připojila ke skupině myslitelů, mezi nimiž byl kromě Paula Nizana a Andrého Hermaida také Jean-Paul Sartre, s nímž Simone de Beauvior nejdříve pojilo hluboké přátelství a sdílené zájmy o filozofii, později milostný otevřený svazek – bez závazku věrnosti – až do Sartrovy smrti v roce 1980. V roce 1929 dokončila Simone de Beauvoir úspěšně studia na Sorbonně a začala se věnovat učitelské profesi. V letech 1931–1943 působila jako pedagožka filozofie na lyceích v Marseille, Rouenu a Paříži a dokonce si otevřela vlastní kurz na Sorbonně. V roce 1942 se vzdala profesorského povolání a dále se věnovala jen spisovatelské či...

Simon Adams (21)

Autor populárně-naučných publikací a encyklopedií pro děti

Sarah Peters (17)

Autorka učebnic angličtiny, překladatelka.

Ryan Holiday (23)

Je americký obchodník a autor. Je bývalým riaditeľom marketingu pre American Apparel a publicistom a redaktorom pre New York Observer. Holiday je autorom niekoľkých kníh a písal pre časopisy ako sú Forbes , Fast Company , The Huffington Post , The Columbia Journalism Review , The Guardian , Thought Catalog , Medium.com a New York Observer. Zaujíma sa o stoickú filozofiu.

Robert Kraft (17)

Robert Emil Kraft byl německý spisovatel, autor dobrodružných, detektivních a fantastických kolportážních románů, z nichž nejznámější je jeho cyklus Detektiv Nobody. Rober Emil Kraft se narodil v Lipsku roku 1859 jako syn bohatého obchodníka s vínem. Jeho rodiče se brzy rozvedli, ze střední školy byl vyloučen pro časté absence a dvakrát se pokusil o útěk z domova. Na příkaz otce se vyučil zámečníkem a poté vystudoval strojařinu na Královské Vyšší odborné škole v Saské Kamenici. Roku 1889 ukradl svému otci větší částku peněz, aby mohl cestovat po světě. Byl zatčen a krátce vězněn. Po propuštění se nechal v Hamburku v najmout na loď Shakespeare, se kterou se dostal do Londýna, pak do New Yorku a nakonec do Grónska, kde loď ztroskotala. Byl zachráněn a další jeho cesta vedla do Kanady, San Franciska, plavil se na Samou a do Austrálie navštívil Kalkatu a Bombaj. Na lodích pracoval jako námořník, steward i jako kuchař. V červenci roku 1890 byl v Suezu, odkud chtěl do Istanbulu. Plavil se jako černý pasažér na britském parníku, na kterém vypukla cholera. Rovněž onemocněl a v Istanbulu byl léčen v německé nemocnici. Zde byl chycen německými úřady a musel na tři roky narukovat do Královského námořnictva ve Wilhelmshavenu. Po propuštění z vojenské služby roku 1894 se vrátil zpět do Egypta, kde žil jako pouštní lovec v Libyjské poušti. Zde se setkal s tajemnou sektou tančících dervišů, která na něj hluboce zapůsobila a díky které se začal zabývat nadpřirozenem a okultismem a rozhodl se stát se spisovatelem. Roku 1895 se vrátil do Lipska a marně se snažil usmířit se s otcem. Oženil se s dcerou obchodníka s vínem a měl s ní dvě dcery. Uzavřel smlouvu s nakladatelem Heinrichem Gottholdem Münchmeyerem a začal psát jeden dobrodružný román za druhým. Inspiraci pro svá díla nacházel především ve svých zážitcích z cest po celém světě. Po smrti otce roku 1901...

Richard Weiner (14)

Richard Weiner byl český básník, prozaik a publicista, v jehož tvorbě jsou nejvýraznějšími prvky rysy expresionismu. V roce 1902 vystudoval gymnázium a o čtyři roky později chemii – obor pivovarnictví, před nímž však záhy dal přednost literatuře. Pracoval jako chemik lihovaru v Pardubicích , v soukromé zkušební laboratoři ve Freisingu a v továrně v Allachu . V letech 1912–1914 byl pařížským dopisovatelem novin Samostatnost. Za první světové války prošel mobilizací , ale roku 1915 musel být z vojenské služby propuštěn pro nervový kolaps. Po skončení války v roce 1918 se začal orientovat na publicistickou činnost, nejprve v redakci Lidových novin, rok poté jako jejich dopisovatel z Paříže . Od roku 1927 byl členem skupiny Le Grand Jeu. Další sbírky vydal až na konci dvacátých let. Z Paříže psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury. Dlouhodobý pobyt ve Francii a kontakt s tamními umělci měl výrazný vliv na charakter jeho tvorby. Weiner – básník je považován za jednoho z výrazově nejkomplikovanějších autorů české literatury. Vlivy v jeho poezii zahrnují odkazy na lidové říkanky, formy českého barokního básnictví , experimenty s jazykem v českém národním obrození , stejně tak jako mají svůj obsahový zdroj v českém symbolismu , aby posléze Weiner přejímal řadu podnětů i z novější francouzské literatury . Velkým tématem Weinerovy poezie je téma mystiků: dobrovolné přijetí břímě neuvědomělé viny a trestu za ni. Je možné, že toto vyplývalo i z Weinerovy trojí cizoty ve světě – cizoty Žida , cizoty homosexuála a cizoty emigranta. Weiner, nazvaný Václavem Černým „Janem Křtitelem české moderní poezie“ přitom ve svých sbírkách dlouho o pozici výsostného básníka...

Richard Phillips Feynman (12)

Americký teoretický fyzik.

Rattlesnake Annie (3)

Rattlesnake Annie , vlastním jménem Rosan Gallimore, je americká country zpěvačka a skladatelka známá svou osobitou směsí country hudby s westernovým nádechem. Narodila se 26. prosince 1941 v Missouri a svou přezdívku získala díky své fascinaci hady v dětství. Annie zahájila svou hudební kariéru v 70. letech 20. století a získala si uznání díky své schopnosti hrát na různé nástroje a díky svým skladatelským schopnostem.

Pyotr Ilyich Tchaikovsky (19)

Pyotr Ilyich Tchaikovsky byl ruský skladatel období romantismu, jehož díla patří k nejoblíbenějším skladbám klasického repertoáru. Narodil se 7. května 1840 v ruském Votkinsku a již v raném věku projevoval široké hudební zájmy. Čajkovského vzdělání na petrohradské konzervatoři dále zdokonalilo jeho schopnosti, což ho přivedlo na místo profesora moskevské konzervatoře. Během své kariéry složil řadu děl, která prošla zkouškou času, včetně symfonií, oper, baletů, instrumentální a komorní hudby.

Přemek Podlaha (15)

Přemek Podlaha byl český moderátor a publicista. Vystudoval novinářství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, promoval v roce 1962. V 60. letech 20. století začínal v zemědělské redakci Československé televize, kde uváděl pravidelný televizní pořad Zemědělský magazín. Od roku 1975 spolumoderoval televizní soutěž Deset stupňů ke zlaté. V televizi vedl pravidelnou zahrádkářskou, houbařskou a zemědělskou osvětu. Nejvíce se proslavil jako autor a moderátor televizních pořadů Receptář vysílaných od roku 1987 nejprve v Československé televizi a následně v České televizi a od roku 2001 v televizi Prima. Přes zdravotní potíže jej moderoval až do června 2014.Třináct let vysílal rozhlasovou verzi pořadu Receptář je náš v Českém Rozhlase České Budějovice . Moderoval ho ve dvojici se svou manželkou Kateřinou Kalendovou . Zemřel po dlouhé těžké nemoci 23. prosince 2014 v hospicu U dobrého pastýře v Čerčanech. Pohřeb proběhl 2. ledna 2015 ve strašnickém krematoriu. Jeho manželkou byla Kateřina Kalendová. Jeho charakteristický styl moderování byl parodován v pořadu Tele Tele, kde byl karikován postavou Přemet Prkenná Podlaha.

Petr Král (19)

Petr Král, vlastním jménem Petr Chrzanovský byl český básník, prozaik, esejista a překladatel píšící česky a francouzsky. Vystudoval FAMU, pracoval jako redaktor filmové literatury v nakladatelství Orbis. V roce 1968 emigroval do Francie, kde přednášel o filmu, pracoval jako lektor, fotolaborant, tlumočník aj., po roce 1989 působil krátce na čs. velvyslanectví v Paříži, poté žil v Praze.

Peter Stoličný (18)

19. marec 1945 je slovenský spisovateľ, scenárista a publicista. Má české občianstvo a žije v Českej republike. Po skončení štúdia réžie a dramaturgie v Prahe žil v Bratislave, kde pôsobil ako televízny a divadelný dramaturg. Vytvoril veľké množstvo literárnych diel pre deti a mládež. V súčasnosti sa ako vysokoškolský pedagóg v Českej republike špecializuje na oblasť mediálnej komunikácie.

Paul Claudel (21)

Paul Claudel byl francouzský básník a dramatik. Vychází z tradic symbolismu. Věci mu nejsou jen objekty poznání , ale i pohnutkami spoluzrození . Postavy v jeho hrách jsou symbolem či alegorií. V jeho hrách se často odehrává křesťanský zápas o duši a o tělo. Od roku 1893 diplomatem: Boston, Šanghaj, Peking, ale také Praha . Bratr sochařky Camille Claudelové, milenky Augusta Rodina.

Patricia Highsmith (16)

Patricia Highsmithová, rodným jménem Mary Patricia Plangmanová byla americká spisovatelka. Proslula svými psychologickými thrillery s násilnickým obsahem a prvky černého humoru. Hned ten první, Strangers on a train, proslavil svou stejnojmennou filmovou adaptací z roku 1950 Alfred Hitchcock. Slavnou se stala rovněž postava vraha Toma Ripleyho, která se objevuje v několika jejích knihách, jimž se někdy říká "ripliáda". Z nich nejznámější - opět i díky filmovým adaptacím - je Talentovaný pan Ripley . Literární kritika vede spory o to, zda Highsmithovou vnímat jako představitelku literárního popu, či vážného umění. V mládí psala i komiksy. Knihu The Price of Salt napsala pod pseudonymem Claire Morganová a dlouho se k ní nehlásila, patrně kvůli autobiografickému lesbickému obsahu. Její životopisci ji popsali jako velmi samotářskou, obsesivní, misantropickou, krutou, rasistickou, antisemitskou alkoholičku. Kvůli své sbírce povídek Little Tales of Misogyny byla rovněž obviněna z misogynie. Na své zahradě chovala tři sta hadů.

Ota Holub (16)

Ota Holub byl český spisovatel a publicista zabývající se vojenskou historii, průkopník tzv. „bunkrologie“, jež se věnuje československým opevněním. Pocházel z Malých Svatoňovic na Trutnovsku, v roce 1949 vystudoval trutnovskou obchodní akademii a poté se zabýval žurnalistikou a literaturou faktu. Díky svému studiu na vojenské vysoké škole se ve svých pracích zabýval vojenskou tematikou. Působil v armádě a SNB, dosáhl hodnosti podplukovníka. Dodnes je uznáván jako český nejznámější spisovatel, publicista a žurnalista, zabývající se československou vojenskou historií a vojenstvím. Byl velký a zanícený průkopník popularizace a zpřístupnění prvorepublikových bunkrů a opevnění, také byť amatérský, tak odborně zdatný historik vojenství a autor literatury faktů. Jako jeden z prvních začal v Československu psát opevnění vybudovaném vybudované ve druhé polovině 30. let na ochranu československého státu před Německem. Svými pracemi přivedl celou generaci tzv. bunkrologů právě k zájmu o československé pevnosti, o systém pevnostní ochrany státu proti německému nacismu ve 30. letech a také o československou vojenskou historii. Zajímal se především o rodné Trutnovsko, ale i o sousední Náchodsko, Králicko či Podkarpatskou Rus. Podle předkládaných faktů a skutečných událostí z období 30. let polemizuje o správnosti obranného rozhodnutí státu a Hlavního štábu československé armády při rozhodování mezi variantou tzv. strojové modernizace tehdejší naší armády a správně zvolenou statickou, tedy převážně pevnostní obranou s vybudováním speciálních vojenských útvarů "hraničářů" a jednotek SOS . Ve svých pracích, po zhodnocení odborných vojenských názorů a skutečných parametrů a možností tehdejší obrany československého státu, téměř vždy dochází k závěrům, že byla zvolena správná strategie pevnostní statické obrany země a že prvorepubliková armáda byla logisticky, kapacitně, výcvikově a zejména morálně lids...

Oliver Pötzsch (21)

Pracuje pro Bayerische Rundfunk.Je potomkem rodiny Kuislů,kteří od 16. do 19. století byli nejslavnější katovskou dynastií v Bavorsku.Autor žije se svou rodinou v Mnichově.

nemá autora (30)

Miroslav Rutte (21)

Miroslav Rutte byl český literární a divadelní kritik, esejista a publicista, dramatik, prozaik a básník, filmový estetik, autor filmových scénářů. Narodil se v Praze v rodině c.k. notáře Eugena Rutteho. Studoval na gymnáziu v Žitné ulici a v letech 1908–1914 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia se posléze ujal jako sedmý v řadě divadelních referentů divadelní rubriky Národních listů a to po odchodu Otokara Fischera. Svůj první referát zde uveřejnil 5. ledna 1923. V Národních listech působil nepřetržitě až do válečných let . Zemřel roku 1954 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Miroslav Hluchý (16)

Učebnice strojírenské technologie.

Miloš Čermák (21)

Miloš Čermák je český novinář a spisovatel, konzultant a spolumajitel firmy NextBig.cz. Do února 2019 byl šéfredaktorem serveru iHNed.cz. Předtím působil v Lidových novinách a časopise Reflex . Je spoluautorem postmoderního komiksu Hana a Hana. Pro Českou televizi připravoval např. pořady Zavináč, Bez obalu, Letem světem. Od roku 2001 je na částečný pracovní úvazek členem katedry žurnalistiky FSV UK. Od 1. června 2019 je externím spolupracovníkem Seznam.cz. V Seznam Zprávy bude připravovat originální autorský komentář a v Televizi Seznam by měl mít od podzimu 2019 vlastní publicistický pořad. Vystudoval kybernetiku na elektrotechnické fakultě ČVUT. V roce 1988 se jako dobrovolník zúčastnil experimentu Štola 88 simulující let k Marsu. Jeho manželkou je Senta Čermáková. Čermák Staněk je označení pro komickou dvojici, kterou tvoří Luděk Staněk a Miloš Čermák. Natáčí spolu podcast a veřejně spolu vystupují na stand-upech a ve Werichově vile, kde svá vystoupení zkoušejí před menším publikem. Čermák Staněk Comedy Podcast je podcast, který natáčí Luděk Staněk a Miloš Čermák. Námětem podcastu byly diskuse na sociální síti Facebook. Proto se v podcastu řeší ta největší aktuální společenská témata . Podcasty jsou dostupné zdarma a bez reklam či spoluprací na Spotify a Apple Podcasts. 100. díl je výjimka, ten probíhal naživo na Letní Scéně pod Žižkovskou věží a hostem byl Leoš Mareš. odehrál se 4.9. 2020 a dostupný je již pouze na webu cermakstanek a je jediný placený. Čermák Staněk Comedy Podcast je jeden z nejlépe hodnocených podcastů v ČR a částečně se uchytil i na Slovensku. V první polovině zahajují podcast. na začátku si řeknou, kdo má jaký stupeň na stupnici svého osobního štěstí. Stupnice osobního štěstí se pohybuje na škále 1–10, kdy 1 znamená agonii a 10 je euforie. Luděk Staněk se běžně pohybuje 2–4, Miloš Čermák 6–9. Pokračují ...

Miloš Anděra (16)

RNDr. Miloš Anděra, CSc. je český zoolog, ochránce přírody, ekolog, pedagog, vědecký kurátor zoologických sbírek, spisovatel-publicista, dlouholetý pracovník zoologického oddělení Národního muzea v Praze, v letech 1988 až 2002 vedoucí tohoto oddělení, autor mnoha desítek vědeckých i populárně-naučných statí a publikací. V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí za dlouholetý výzkum v oblasti zoologie a především za vynikající popularizaci vědy a ochrany přírody.

Milan Machovec (15)

Milan Machovec byl český filosof. Vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel od roku 1950 do roku 1970 a znovu od roku 1990 až do své smrti. V 60. letech spolu s Erichem Frommem a Ernstem Blochem inicioval dialog mezi marxisty a křesťany, ze kterého mimo jiné čerpal pro svoje dílo Ježíš pro moderního člověka. Jako reformně orientovaný marxista měl podíl na pražském jaru 1968. V 70. a 80. letech byl činný v opozičním hnutí, byl signatářem Charty 77. Od 80. let se aktivně věnoval otázkám ekologie a feminismu. Po roce 1989 se dočkal plné rehabilitace. Roku 2000 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy. Coby syn středoškolského učitele prošel Machovec striktní katolickou výchovou. Jeho názor, že náboženství je stejně důležité jako morálka, byl podnícen hlavně matkou. Poté, co absolvoval střední školu, pracoval roku 1944 krátce jako učitel na odborné škole v Brandýse nad Labem. Na jaře roku 1945 začal studovat filosofii a klasickou filologii na Univerzitě Karlově v Praze. Také po zkušenostech v rámci nacistické diktatury se Milan Machovec brzy obrátil k marxismu. V letech 1948 – 1950 absolvoval základní vojenskou službu. Nedlouho poté se stal odborným asistentem na univerzitě v Praze a okamžitě poté, co habilitoval v roce 1953, profesorem dialektického materialismu a marxismu-leninismu tamtéž. V této pozici získal mezinárodní renomé; změnil "Seminář pro marxistické kritiky náboženství a náboženské historie" Univerzity Karlovy v "dialogický seminář", kterého se jako hosté zúčastnili filosofové jako Erich Fromm, stejně jako teologové, například Karl Rahner. Byl pravidelným diskusním partnerem filosofů a teologů na celém světě, ale především v Německu, pravděpodobně proto, že mluvil plynně německy. Konečně, Machovec byl jeden z inspirátorů "pražského jara" roku 1968. Po rozdrcení pražského jara byl v roce 1970 vyhozen z univerzity, post...

Mike Oldfield (22)

Mike Oldfield je uznávaný anglický hudebník a skladatel, známý především díky svému přelomovému albu "Tubular Bells" z roku 1973, které se stalo mezinárodní senzací a určujícím dílem progresivního rockového žánru. Úvodní znělka alba byla slavně použita ve filmu "Vymítač ďábla", čímž se jeho místo v populární kultuře ještě více upevnilo. Oldfieldova kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž předvedl svůj talent v různých hudebních stylech, včetně rocku, folku, vážné a elektronické hudby.

Michel Houellebecq (14)

Michel Houellebecq , narozen jako Michel Thomas , je francouzský spisovatel. Jeho otec byl horský vůdce a matka anestezioložka. Když mu bylo 6 let, jeho matka opustila rodinu, konvertovala k islámu a žije s muslimem. Malý Michel pak žil u své babičky z otcovy strany, Henriette Houellebecqové, členky Francouzské komunistické strany a pravověrné stalinistky, v Crécy-en-Brie u Paříže. Dobrý vztah s babičkou měl vliv na jeho levicovost. Vystudoval lycéum v Meaux a Vysokou školu zemědělskou. Z prvního manželství se sestrou přítele má syna Etiennea , ale svazek se rozpadl již po roce vztahu. Znovu se pak oženil až v roce 1999. V 80. letech trpěl depresemi, které utápěl v alkoholu, a psal poezii. Na počátku 90. let napsal biografii amerického autora hororů, monarchisty H. P. Lovecrafta a svou románovou prvotinu Rozšíření bitevního pole . Druhý román, Elementární částice , ho rázem vynesl na francouzské literární nebe. Příběh dvou čtyřicátníků žijících ve světě masturbace a peep show pobouřil vládnoucí generaci osmašedesátníků a vyvolal senzaci. Dostal za něj dvě ceny: Velkou národní literární cenu pro mladé talenty a Listopadovou cenu. Ještě větší pobouření vyvolal třetí román, Platforma . Liga lidských práv ho udala za podněcování k rasové nenávisti. Soud však smetl tento pokus omezovat uměleckou svobodu. Houellebecq v něm skvěle vystihl ducha doby, když hrdinka umírá v Thajsku po teroristickém útoku islamistů. Její přítel pak říká, že pokaždé, když izraelské síly usmrtí palestinské dítě nebo těhotnou ženu, cítí uspokojení. Román přitom vyšel ještě před 11. zářím 2001. Dostal za něj Mezinárodní dublinskou cenu Impac. Dalším počinem byl čtvrtý román Možnost ostrova , který se dočkal i filmového zpracování. Režie filmu s názvem La Possibilité d'une île se ujal sám autor. Je laciné ztotožňovat autobiografického hrdinu a autora samotného. Houellebecq o sobě tvrdí, že je demokrat a evropský federalista...

Masaaki Ninomija (9)

Martin Moravec (9)

Novinář, vedoucí magazínu iDnes, autor sportovních reportáží. „Nechceš se živit něčím pořádným?“ říkali mu shodně maminka a učitel fyziky. Jenže on v šestnácti letech zaklepal na dveře redakce Orlických novin a začal tím svou novinářskou kariéru. Nejprve zvolna, referáty z okresního přeboru fotbalu, protože ho mrzelo, že sám fotbal nikdy nehrál. V roce 1998 odešel z Východních Čech do Prahy, studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a zároveň docházel do redakce MF DNES. Začínal jako sportovní elév – na velké čtvrtky po každém kole fotbalové ligy zapisoval, kolik který hráč dostal žlutých nebo červených karet. Postupně začal psát hlavně o tenise a objel všechny grandslamové turnaje. V roce 2003 přešel do čtvrtečního Magazínu DNES, který od roku 2006 řídí. Od té doby píše každý týden sloupky, z nichž teď 250 vybral do knihy Enter, mami! Kromě práce v MF DNES učí budoucí novináře, natočil několik dílů dokumentu 13. komnata, moderuje různé akce a komentoval tenis na Eurosportu

Martin Goffa (21)

Martin Goffa je český spisovatel detektivních příběhů a thrillerů. Spisovatel vystupující pod pseudonymem Martin Goffa působil od 90. let 20. století u Policie ČR. Tři roky pracoval jako pochůzkář, poté se jako kriminalista věnoval převážně majetkové trestné činnosti. Po 15 letech policejní kariéru ukončil a začal se věnovat psaní. Literární kritik Pavel Mandys řadí Goffu mezi nejzajímavější nové české autory detektivek, oceňuje to, jak využívá své policejní zkušenosti, a domnívá se, že se jako spisovatel s každým dalším dílem zlepšuje. Za román Dítě v mlze obdržel Goffa Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku roku 2016.

Markus Heitz (24)

Markus Heitz je německý spisovatel žánru fantasy, science fiction a hororu. Po studiu na střední katolické škole Johanneum v Homburgu, které ukončil v roce 1991 a po vojenské službě, vystudoval v roce 2000 germanistiku a historii. Příležitostně pracoval jako novinář pro list Saarbrücker. Patří mezi nejúspěšnější německé autory své doby, přízeň čtenářů i kritiků si získal již fantasy ságou Ulldart v roce 2002, úspěšné byly také romány ze světa Shadowrun. Dosud největší úspěchy však zaznamenal s tetralogií ze světa trpaslíků, která byla záhy po svém publikování v rodné vlasti autora přeložena a vydána také v českém jazyce pod názvy Trpaslíci, Válka trpaslíků, Pomsta trpaslíků, Osud trpaslíků a Triumf Trpaslíků. Jidáš 1. Spravedlivý hněv česky-2010 Fantom Print 2. Spalující nenávist česky-2012 Fantom Print 3. Temné stezky česky-2013 Fantom Print 4. Zuřící Bouře česky-2014 Fantom Print Kolektoři

Marcel Pagnol (16)

Marcel Pagnol byl francouzský spisovatel, dramatik a filmař, člen Francouzské akademie. Znám je především pro svou tetralogii Vzpomínky z dětství. Narodil se v Aubagne jako syn učitele. Byl rovněž učitelem a později profesorem na střední škole v Marseille a Lycée Condorcet v Paříži. Zde začal psát své první divadelní hry, z nichž největší úspěch měla hra Topaze. Ve 30. letech se Pagnol zaměřil na filmovou tvorbu . K tomu účelu zakoupil na návrších nad vesnicí La Treille čtyřiadvacetihektarový pozemek s úmyslem vytvořit zde „provencalský Hollywood“ a natáčel zde své filmy. Byl ženatý, jeho manželství bylo v roce 1931 rozvedeno. Jeho tři děti pocházely z mimomanželského vztahu. Z jeho literární tvorby jsou nejznámější romány Vzpomínky z dětství , které představují oslavu šťastného dětství a zároveň jeho rodného kraje Provence, a Živá voda. V roce 1947 byl jmenován členem Francouzské akademie. Zemřel v roce 1974 v Paříži na rakovinu, pochován byl v rodinném hrobě v Marseille, v okrsku La Treille . Marcel Pagnol byl režisérem, autorem námětů a scénařů, případně producentem řady filmů. V Česku byly známy např. filmy Tatínkova sláva a Maminčin zámek z roku 1990, podle románu Jak voní tymián. Hra Malajský šíp byla ve 30. letech 20. století hrána v Praze, Brně a Ostravě. Hra Topaze byla na českých jevištích uváděna jako Abeceda úspěchu.

Lucie Seifertová (26)

Lucie Seifertová je česká spisovatelka a ilustrátorka. Za svou práci získala mimo jiné cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu, cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilobit. Vyrůstala v poděbradské ulici Na Chmelnici. Přála si vystudovat UMPRUM, ale navzdory několikaleté snaze se ji na školu nepodařilo dostat. Po studiu na Hollarově střední odborné škole výtvarné pracovala jako grafička ve sklárnách v Poděbradech a časopisech Ohníček, Dikobraz a Sorry. Na počátku 90. let byla přijata na AVU, kde působila v ateliéru malby u Jiřího Sopka. Debutovala prostorovým leporelem Tajemná Praha . V dalších letech se věnovala především grafice pro časopisy, ilustrovala knihy, působila též jako výtvarná redaktorka a pravidelně přispívala na internetové stránky Českého rozhlasu. Protože se jí dlouho nedařilo najít nakladatele, se svým manželem Petrem Prchalem založila vlastní nakladatelství. Za devítimetrové leporelo Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí , na kterém Seifertová pracovala několik let, získala cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2003. Dále také Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin roku. V roce 2004 uvedla v Národním muzeu sedmdesátimetrovou zvětšeninu této knihy pod názvem Dějiny udatného českého národa. Od té doby tato putovní výstava zbrázdila celou Českou republiku a navštívilo ji více než 250 tisíc lidí. Dvojče této výstavy v angličtině absolvovalo úspěšné turné po USA. Úspěšné bylo také rodinné nakladatelství, které do roku 2007 prodalo více než 200 tisíc jejích knih. Od roku 2008 se svým manželem Panchem pracovala pro Českou televizi na stojedenáctidílném animovaném seriálu Dějiny udatného českého národa . Seriál byl vysílán od roku 2009. Každý díl má okolo tří minut. Obdržela za něj cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilo...

Lída Faltová-Pospíšilová (30)

Kristin Cast (17)

Kristin Cast žije v oklahomském velkoměstě Tulsa. Studuje vysokou školu, obor komunikační studia, a její touha stát se spisovatelkou, tak jako její matka, se splnila, když spolu napsaly sérii fantasy Škola noci.

Kerstin Gier (23)

Kerstin Gierová je německá spisovatelka, autorka románů pro ženy a mládež. Píše také pod pseudonymy Jule Brandová a Sophie Bérardová. S psaním románů prý tato diplomovaná pedagožka začala v roce 1995, když přišla o práci. Již její prvotina Muži a jiné katastrofy byla velmi úspěšná a dočkala se zfilmování. V březnu 2013 byl do kin uveden film podle knihy Rudá jako rubín s hvězdným obsazením. A hned s velkým úspěchem - její román Mafie matek i další se již dávno staly kultovními a patří mezi nejprodávanější. Její knihy pro mládež jsou bestsellery po celém světě. Kerstin Gierová žije na volné noze se svým mužem a dvěma kočkami nedaleko Kolína nad Rýnem.

Kenneth Grahame (15)

Kenneth Grahame byl skotský spisovatel. Narodil se v Edinburghu a když mu bylo pět let, zemřela mu matka. Jeho otec jej spolu se sourozenci nakonec poslal žít k babičce. Chtěl studovat na Oxfordské univerzitě, avšak kvůli financím mu to nebylo umoženěno. V roce 1879 začal pracovat pro Bank of England. Svou nejznámější knihu s názvem The Wind in the Willows publikoval v roce 1908 . Zemřel v anglickém Pangbourne ve věku 73 let.

Karina Havlů (22)

Karina Havlů . byla česká překladatelka a spisovatelka. Její otec byl textař a libretista, překladatel z angličtiny a právník Ivo T. Havlů. Část rodiny pocházela z Tábora. Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a mimořádné studium filmové a televizní produkce na Famu. Řadu let žila v Římě. Vdaná za Igora Holuba. Věnovala se překladatelské činnosti z anglického a italského jazyka. Jednalo se o literaturu pro dospělé, ale i děti. Dále také o překlady divadelních her amerických a italských dramatiků. Rovněž se zaměřila na životopisy slavných osobností, např. Sophii Lorenovou, Benita Musssoliniho, Toma Hankse. Spolupracovala s časopisy a deníky např. Naše rodina, Zahrádkář, Tina, Večerní Praha. Jejím velkým koníčkem bylo kulinářství. Napsala mnoho kuchařských knih. Některé její knihy byly přeložené v zahraničí. Velkého úspěchu dosáhla s knihou "Vaříme v Remosce". Proto se jí říká "Královna remosek". Tlumočila, byla profesorkou na Střední knihovnické škole v Praze, pracovala jako filmová historička ve Filmovém ústavu. Své překlady podepisovala Karina I. Havlů.

Karel Schwarzenberg (12)

Karel Schwarzenberg , dle rodové tradice Karel VII. ze Schwarzenbergu, v německojazyčném prostředí také Karl Fürst zu Schwarzenberg, celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu , je český politik, čestný předseda TOP 09, poslanec, bývalý senátor, exministr zahraničí, bývalý místopředseda Nečasovy vlády, kancléř prezidenta Václava Havla a kandidát TOP 09 v prezidentské volbě v roce 2013. V prvním kole přímé volby prezidenta v roce 2013 se umístil na druhém místě s 23,40 % hlasů za Milošem Zemanem. Ve druhém kole volby získal Karel Schwarzenberg 45,19 % odevzdaných hlasů. Pro vítězného kandidáta Miloše Zemana hlasovalo 54,80 % voličů. Je příslušník české větve rodu Schwarzenbergů. Jeho dědičný šlechtický titul je „kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a lankrabě klettgavský“. Je též rytířem rakouského Řádu zlatého rouna. V letech 2009–2015 byl předsedou strany TOP 09, kterou spoluzaložil. Od května 2010 je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V minulosti působil jako vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla, byl ministrem zahraničních věcí v druhé Topolánkově a prvním místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí v Nečasově vládě . V letech 2004–2010 byl senátorem Parlamentu ČR za Prahu 6. Jako své povolání pravidelně uváděl, že je lesník a hostinský Schwarzenberg má trvalý pobyt na zámku Dřevíč v obci Sýkořice, v okrese Rakovník. Je vlastníkem zámku Obermurau v rakouském Štýrsku, kde žijí jeho manželka Therese Schwarzenbergová a starší syn Johann, a rodového zámku Schwarzenberg v bavorském Scheinfeldu. Má také byt v Praze a v palác...

Julius Chromečka (13)

Narozen 10.4.1932. Promovaný pedagog a filolog, odborný asistent na katedře jazyků Vysoké školy báňské v Ostravě. Práce v oboru.

Josef Rybák (20)

Josef Rybák byl český komunistický publicista, kritik, básník a prozaik. Narodil se v rodině košíkáře Eduarda Rybáka a jeho manželky Marie, rozené Adámkové , jako jedno z jejich sedmi dětí. Otec mu padl v 1. světové válce. V Písku vychodil dvouletou obchodní školu a od roku 1922 pracoval na Slovensku. Do Čech se vrátil v roce 1933 a od té doby až do okupace pracoval jako novinář v komunistickém tisku . Po okupaci se vrátil do komunistického tisku, v letech 1948-1958 pracoval ve vedení kulturní rubriky Rudého práva. V roce 1959 se stal šéfredaktorem Literárních novin, ale v roce 1964, v důsledku měnícího se politického klimatu, musel z funkce odejít; několik let se neangažoval a věnoval se vydávání svého díla. Opět plně činný byl až za normalizace, v roce 1972 spoluzakládal Svaz českých spisovatelů a v letech 1977–1982 byl jeho předsedou. V roce 1973 mu byl udělen titul národní umělec. Básnické prvotiny vydal roku 1924. V básních i próze vycházel ze svého dětství na Písecku . Jeho tvůrčí názory byly blízké proletářské literatuře S. K. Neumanna a Jiřího Wolkera. Jako kritik a publicista se zaměřoval obecně na kulturu, literaturu, výtvarné umění – sám také občas přispíval ilustracemi do časopisů a novin. Ilustroval i některé své knihy. Díky svému pobytu na Slovensku měl zájem i o tamější kulturu.

Josef Kroutvor (18)

Josef Kroutvor je český esejista, historik umění, básník a prozaik. Věnuje se zejména dějinám plakátu, umělecké fotografie, designu, architektury a sociologii kultury. Roku 1960 maturoval na střední průmyslové škole strojnické. Poté pracoval jako technolog ve firmě Nářadí. V letech 1961-1967 studoval filozofii, historii a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho diplomová práce nesla název Jazyk, řeč a existence. Poté pracoval v Ústavu pro teorii a dějiny hromadných sdělovacích prostředků. V roce 1968 získal roční stipendium na univerzitě v Besançonu ve Francii. Roku 1969 se vrátil do Československa a o rok později nastoupil do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, na pozici odborného muzejního pracovníka se specializací na dějiny plakátu. Josefa Kroutvora sledovala StB a vedla na něj svazek nepřátelské osoby. Zprávy o Josefu Kroutvorovi podával StB zaměstnanec Art Centra Zdeněk Zbořil nebo student AVU a aktivní člen KSČ Pavel Brom . V roce 1990 absolvoval studijní pobyt na Institutu pro vědy o člověku ve Vídni. V letech 1990–1992 přednášel dějiny plakátu a reklamy na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Fakultě sociálních věd UK. V roce 1993 se stal v Uměleckoprůmyslovém muzeu vedoucím oddělení užité grafiky a fotografie. Roku 2002 obhájil rigorózní práci : K otázce česko-německých vztahů v moderním umění 1890-1945. Roku 2003 odešel do důchodu. Josef Kroutvor začal publikovat koncem 60. let časopisech, které byly po roce 1969 zrušeny . V letech 1969 -1989 přispíval do časopisů Umělecká řemesla, Typografie, Film a doba a do exilových Listů a Svědectví. Své eseje vydával doma v samizdatu pod kafkovským pseudonymem "Josef K". Kromě jiných prací mu v roce 1990 vyšla sbírka esejů Potíže s dějinami. Je to první kniha, která se od dob Milana Kundery hlouběji zamýšlí nad problematikou střední Evropy, resp. Československa. Kniha obsahuje čt...

Josef Bartoš (22)

doc. PhDr. DrSc. Historik. Působil na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zabýval se českými dějinami 1918-1945, protifašistickým odbojem v českých zemích a okupovaném pohraničí, regionálními dějinami severní Moravy, historickým místopisem, dějinami měst a obcí, naukou o historických pramenech a archivnictvím.

John Fowles (11)

John Robert Fowles byl britský spisovatel a esejista. Mnozí kritici řadí jeho díla na rozmezí modernismu a postmodernismu. Lze jej však považovat za prvního postmodernistického autora v tom smyslu, že se mu jako prvnímu podařilo propojit vysokou a nižší literaturu. Proslavil se především trojicí prvních románů Sběratel, Mág a Francouzova milenka. Všechny tři byly zfilmovány, k Mágovi dokonce Fowles napsal vlastní scénář. Odmítá být zaškatulkován povrchní nálepkou „romanopisec J. F.“ a svůj názor hájí v knize poznámek a myšlenek Aristos, jako jeden z mnoha motivů se tento vzdor mihne i metarománem Mantisa. John Fowles se narodil v Leigh-on-Sea v Jihovýchodní Anglii v hrabství Essex do středostavovské rodiny Gladys May Richardsové a Roberta Johna Fowlese. Fowles prožil dětství ve společnosti matky a o osmnáct let starší sestřenice Peggy Fowlesové, jež byla jeho vychovatelkou a blízkou společnicí po deset let. Fowles nastoupil na soukromou základní školu Alleyn Court Preparatory School. V té době měl v oblibě knihy Richarda Jefferiese, především pak ty o dětském hrdinovi Bevisovi. Do svých 16 let byl Fowles jedináček. V roce 1939 Fowles získal umístění na státní Bedford School vzdálené dvě hodiny cesty vlakem od jeho domova. Bedford navštěvoval během druhé světové války až do roku 1944. Byl premiantem a často Bedford reprezentoval – mimo jiné se stal hvězdou atletiky, členem ragbyového či kapitánem kriketového týmu, kde působil jako nadhazovač. Poté, co v roce 1944 opustil Bedford, se Fowles zapsal na krátký námořní výcvik na Edinburské univerzitě. Připravoval se na pozici u Královského námořnictva. Výcvik ukončil 8. května 1945 – v den skončení druhé světové války v Evropě –, byl proto nakonec přidělen na dva roky do tábora Okehampton na venkově v blízkosti Devonu. V roce 1947, po dokončení vojenské služby, Fowles nastoupil na Oxfordskou univerzitu na New College. Začal studovat němčinu ...

John Flanagan (23)

John Flanagan je australský spisovatel zejména fantasy, jeho nejznámější dílo je dobrodružná série Hraničářův učeň. John Flanagan zahájil svoji pracovní dráhu jako reklamní autor. Pracoval v agenturách v Londýně, Sydney a Singapuru, potom přešel na volnou nohu. Začal psát televizní scénáře a byl hlavním autorem australské nejdéle vysílané situační komedie Haló, tati! Během pestré kariéry psal John reklamní slogany a scénáře, komerční prezentace, scénáře zábavných pořadů a jednou dokonce i projev guvernéra státu Nový Jižní Wales. Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení. Původně obsahovala dvacet povídek, které John později přepracoval na první díl Hraničářova učně s názvem Rozvaliny Gorlanu. Brzy následovaly další díly. Jeho syn, nyní třicetiletý, je nadšeným čtenářem všech těchto knih. John žije se svou ženou Leonií v Manly, přímořském předměstí Sydney, a v současné době píše nové díly série Bratrstvo. Co nejdříve by se měl o sérii Hraničářův učeň natáčet už dlouho odkládaný celovečerní film.

John Erskine (13)

John Erskine byl americký pedagog a spisovatel. Narodil se v New Yorku, promoval na Columbia University . Profesor Erskine byl zaměstnán na Columbia University, kde založil Columbia College of Columbia University , kde později vedl program „Masterworks of Western Literature“ , dnes známý spíše pod názvem „Literature Humanities“ , který dnes tvoří druhou nejdůležitější složku osnov Columbia University. Je po něm pojmenováno náměstí v Bronxu. V Česku je známý především pro svůj životopisný román o Françoisi Villonovi Nezbedný mistr balad. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Erskine na anglické Wikipedii.

Jiří Žák (21)

Jiří Žák se narodil 9.9.1946 v Praze. Strávil řadu let v oblastních divadlech a v současné době je členem Divadla Na Vinohradech v Praze. V poslední době se však prosadil také jako publicista, překladatel a spisovatel. Přeložil více než 25 knih, v nichž významnou roli hrají především knihy herců a herecké životopisy. Jiří Žák napsal knihy: Francouzské rozhovory Hovory o knihách Na slovíčko, Francie... Jean Marais - Mé dveře jsou dokořán Kdyby nám Paříž vyprávěla Co ještě Paříž neřekla Co všechno Paříž zatajila Je také autorem scénářů dvou pořadů pro školy: o jeho nejmilejším básníkovi, kterým je Karel Hynek Mácha, a o Karlu Havlíčkovi Borovském. Jiří Žák sbírá všechna vydání Máje Karla Hynka Máchy a staré pohledy města Chrudim.

Jiří Vejvoda (9)

Jiří Vejvoda je český rozhlasový a televizní autor, novinář, moderátor a manažer. V letech 2014 až 2020 člen a místopředseda Rady Českého rozhlasu. Vystudoval obor překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1976 diplomovou prací na téma Próza Johna Updika v překladech do češtiny. Poté působil do r. 1983 jako tlumočník ve svobodném povolání. Od roku 1981 publikoval titulní rozhovory se slavnými osobnostmi v časopisu Mladý svět . Jako publicista a moderátor začal spolupracovat s Československým rozhlasem a Československou televizí . Pro rozhlas připravoval a uváděl pořady jako Dobré jitro, Mikrofórum či 3x60 a to stereo. Na obrazovce ČT uváděl cykly Hudební aréna a Studio mladých. Vydal své první knížky: antologii světových písničkářů Víc než jen hlas , cestopis Města z jiného těsta či knížku rozhovorů s československými hvězdami rocku a popu Nárok na rock. V letech 1990 a 1991 moderoval každotýdenní Hovory z Lán s prezidentem Václavem Havlem; byl rovněž zvláštním zpravodajem tehdejšího Československého rozhlasu z oficiálních zahraničních cest hlavy státu. Od r. 1990 do r. 2000 spoluuváděl rozhlasovou talk show Káva u Kische; výběr z nejlepších rozhovorů byl vydán ve třech stejnojmenných svazcích. Ve druhé polovině 90. let se stal ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha při České televizi. Poté byl šéfredaktorem Týdeníku Rozhlas, od r. 2002 šéfproducentem uměleckých pořadů a soutěží Českého rozhlasu a od r. 2004 do r. 2010 ředitelem stanice Český rozhlas 2 – Praha. Vyšly mu další autorské publikace, např. výběr z rozhlasových reportáží Svět uprostřed týdne či kniha rozhovorů Život se slepou bohyní, a také překlady z angličtiny jako antologie Toulky světem umění anebo příběh Nelsona Mandely a dalších spolu...

Jiří Štefl (24)

Lékař a spisovatel,romány,detektivky a divadelní hry. Jiří Štefl - * 07.10.1904 † 15.12.1961 V letech 1932–37 docent farmakologie na lékařské fakultě v Brně, 1937–59 profesor tamtéž. Autor několika populárně pojatých knih o lékařství, např. Lékař hovoří se ženami . Napsal detektivní romány Vražda ze slušnosti a Případ profesora Rocha . V poválečném období byl "odstaven na vedlejší kolej" pro své politické názory. Štefl byl zastáncem kompozitivních léčiv, jejichž složení předepisoval „magistraliter“ individuálně – a vedl k tomu i studenty lékařství. Trval na tomto individualizovaném, širokospektrém pojetí terapeutických postupů i v době, kdy farmaceutický průmysl již chrlil v různých podobách a pod různými názvy mnoho galenických specialit pro řadu diagnóz. Jak už řečeno, Štefl působil jako odborný poradce farmaceuticých podniků; byl i spoluvlastníkem firmy Remedia Moravica, jež vyráběla m.j. jeho specialitu Atronal – směs atropinových alkaloidů rulíku zlomocného a narkotika Luminalu, pro pacienty s lithiázou. Prof. J. Štefl byl široké veřejnosti znám a oblíben jako popularizátor mediciny a jejích novinek; udělal přitom nesmírně mnoho pro lékařskou osvětu. Postupně navázal přátelství s mnoha brněnskými kulturními osobnostmi. Přispěla k tomu jeho živá spolupráce s brněnskými redakcemi Lidových novin a měsíčníku Věda a život. Byl jedním ze zakladatelů slavné brněnské tradice popularizace biologických věd. Bohatě autorsky spolupracoval i s jinými deníky a časopisy, mj. s Vesmírem, pravidelně přednášel v brněnském rozhlase. A poslouchal ho – s ohromným zájmem – celý národ, protože jeho zdravotnickou osvětu potřeboval a on k němu uměl mluvit, nejen o otázkách medicinských. Byl citován v beletrii i na divadelním jevišti . K...

Jiří Černý (9)

Narozen 25. 2. 1936 v Praze, zemřel 17. 8. 2023 tamtéž. Novinář, hudební publicista a redaktor, práce z oboru.

Jiří Brabenec (19)

Jiří Brabenec byl český strojař, motocyklový závodník, spisovatel a novinář. Působil jako redaktor v novinách Mladá fronta a Lidová demokracie. Často vystupoval pod pseudonymem Eric Kraft. Absolvoval Průmyslovou školu strojnickou v Kladně , dva roky studoval studoval žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V průběhu let vystřídal celou řadu zaměstnání od technických oborů přes motoristické až po novinařinu . Po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor v deníku Mladá fronta a poté od roku 1951 až do svého nástupu do penze v roce 1971 v deníku Lidová demokracie. V roce 1961 podnikl společně s cestovatelem Potužníkem a kolegou spisovatelem Jedličkou cestu na malých motocyklech na Blízký východ, kde jako první motocyklisté projeli Sinajskou pouští. V době politického uvolnění a svobody tisku rozkryl a investigativně vypátral do té doby zcela neznámé informace a souvislosti kolem číhošťského zázraku a osoby katolického kněze Josefa Toufara, vyšetřovaného StB. První ze série článků vydaných na toto téma byl článek s titulem Jak a proč zemřel farář Josef Toufar z 12. května a následně Světlo pravdy nad číhošťským zázrakem z 23. května 1968, které oba vyšly v Lidové demokracii. V těchto článcích vůbec jako jeden z prvních veřejně obvinil prokurátora Čížka ze lži proti lidu i státu, když v lednu 1950 nezákonně zadržel a následně exekutivně stíhal číhošťského faráře. Sérií těchto reportážních článků výrazně napomohl k otevření trestního stíhání proti vyšetřovateli Ladislavu Máchovi, který byl přímo zodpovědný za brutální mučení a předčasnou Toufarovu smrt na konci února 1950. Trestní stíhání Ladislava Máchy však zastavila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy i přesto, že se proti němu podařilo získat dostatek vypovídajícího materiálu a bylo vyslechnuto přes 80 svědků. V době politického uvolnění před vp...

Jindřich Francek (16)

Jindřich Francek je český historik a archivář. Vystudoval dějepis a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolvování školy působil dvacet let ve Státním oblastním archivu v Zámrsku, než 1. září 1991 nastoupil do Státního okresního archivu v Jičíně, kde se stal ředitelem. V pozici ředitele SOkA Jičín působil až do listopadu 2008. Zabývá se především městskými a právními dějinami českých zemí v 16.–18. století, problematikou zločinu a trestu a regionální historií Jičína a okolí.

Jeff Lemire (24)

Jeff Lemire je kanadský komiksový scenárista a kreslíř proslul pro své autorské komiksy Sweet Tooth, The Nobody a Descender. Dále také prací na sériích Animal Man a Green Arrow . Komiksy Jeffa Lemireho vydávají například nakladatelství CREW a Comics Centrum. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeff Lemire na anglické Wikipedii.