Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      Výpis všech autorů

      Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...

      Zobrazuji 121 - 180 z celkem 3705 záznamů
      A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
      J J. J� Jä JB Je Jí Jo Jr Jü Jw Jy
      Peter Jaroš

      Peter Jaroš

      22. január 1940, Hybe) je slovenský prozaik, dramatik a filmový a televízny scenárista. Narodil sa ako prvorodený syn v robotníckej rodine a vzdelanie získaval na Základnej škole v Hybiach, na Gymnáziu v Liptovskom Hrádku a neskôr i v Bratislave, kde študoval na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského odbor slovenčina a ruština. Po ukončení štúdia bol veľmi krátky čas redaktorom vydavateľstva Mladé letá, v rokoch 1965 - 1965 bol redaktorom týždenníka Kultúrny život, neskôr pracoval až do roku 1971 v literárnej redakcii Československého rozhlasu. V rokoch 1972 - 1977 pracoval ako scenárista, v rokoch 1977 - 1980 ako ústredný dramaturg. V rokoch 1992 - 1994 bol poslancom NR SR a tiež korešpondentom redakčnej skupiny anglickej encyklopédie Who is who. V súčasnosti je umeleckým riaditeľom Trigon Production. Žije v Bratislave. Svoje literárne diela začal uverejňovať už počas stredoškolských štúdií v časopisoch Mladá tvorba a Slovenské pohľady. Spočiatku písal poéziu i prózu, no napokon sa sústredil len na písanie prózy a na filmové a televízne scenáre. Vo svojich dielach sa sústreďuje najmä na bežný život, jeho drobné detaily a fakty, cez ktoré prechádza ku vzťahom , no tiež k otázkam a problémom života a smrti. Jeho diela sa vyznačujú tiež sklonom k sentimentalizmu, groteske a sarkastickým postojom k ustáleným hodnotám a vzťahom, sú ovplyvnené existencializmom a antirománmi.

      Více od autora
      Penny Jordan

      Penny Jordan

      Penny Jordanová se vlastním jménem jmenuje Penelope Jones Halsallová a narodila se 24. listopadu 1946 v anglickém Prestonu. Její rodiče měli celkem tři děti, Penny má tedy ještě bratra Anthonyho a sestru Prudence. Odmalička ráda četla a vymýšlela si příběhy – nejprve pohádky pro svoji mladší sestru a později, to jí bylo pouhých 11 let, se zamilovala do romantických příběhů. Profesionální spisovatelkou je od 70. let, kdy jí vyšly čtyři historické romance, publikované pod pseudonymem Caroline Courtneyová. Později vydávala své knihy pod dalšími pseudonymy – Melinda Wrightová a Lydia Hitchcocková - a v současné době publikuje historické romance pod dívčím jménem své matky Annie Grovesová. Před několika lety ovdověla a nyní žije v Nantwichi v hrabství Cheshire se svým psem a kočkou. Píše v kuchyni a ráda ve svém domě přivítá své četné přátele. Tato vynikající, světově proslulá vypravěčka romantických příběhů bohužel podlehla poslední den roku 2011 rakovině.

      Více od autora
      Otto Janka

      Otto Janka

      Otto Janka byl český skaut, spisovatel, scenárista a publicista. Otto Janka se stal skautem v roce 1943, když si ho v pražském Klubu českých turistů vybrali vedoucí ilegálního skautského vodního oddílu. Během Pražského povstání působil jako spojka a obdržel Junácký kříž Za vlast. Po komunistickém převratu a zákazu skautingu byl opět členem ilegální skautské skupiny, po jejímž prozrazení se jeho jméno podařilo utajit. Vystudoval ekonomii a stal se vedoucím ekonomického úseku Národního muzea v Praze. Působil také jako redaktor v Československém rozhlase. Zúčastnil se dvou velkých přírodovědeckých expedic Národního muzea – do Anatolie a íránského Balúčistánu. V roce 1968 v období pražského jara se zasloužil o obnovu skautského hnutí a v roce 1970 byl vyznamenán Junáckou medailí díků. Po opětovném zákazu skautingu jej pak znovu pomáhal obnovovat v roce 1990. Publikovat začal v časopisech. Napsal na dvacet rozhlasových her a dramatických pásem , pět televizních scénářů a přes dvě desítky knih .

      Více od autora
      Marian Jelínek

      Marian Jelínek

      Marian Jelínek je hokejový trenér , sportovní kouč, manažer, dlouholetý bývalý osobní kouč Jaromíra Jágra. Již více než 25 let se zabývá sportovní psychologií a mentálním koučinkem. Přednáší nejen asociacím a klubům napříč všemi sporty, ale také firmám z různých oborů. Je garantem oboru Psychologie pro manažery na Newton College a spoluautorem projektu SportMentor: www.sportmentor.cz. Individuálně spolupracuje s vrcholovými sportovci a manažery.

      Více od autora
      Kristína Ježovičová

      Kristína Ježovičová

      Slovenská prozaička, vystudovaná germanistka.

      Více od autora
      Jaroslav Jelínek

      Jaroslav Jelínek

      Narozen 14. 4. 1908 v obci Cetule pod Stražištěm, zemřel 19. 2. 1986. Filolog - bohemista, pedagog. Vedoucí pracovník Výzkumného ústavu pedagogického. Vedoucí výzkumné skupiny pro vyučování českého jazyka. Podílel se na vypracovávání všech poválečných učebních osnov a řady učebnic českého jazyka pro 1. stupeň základních škol. Vedoucí redaktor časopisů Klas a organizačního věstníku Škola měšťanská a časopisu Teorie i praxe.

      Více od autora
      Hanuš Jelínek

      Hanuš Jelínek

      Hanuš Jelínek byl český básník, esejista a divadelní kritik. Propagátor sblížení české a francouzské kultury. Jelínek napsal francouzsky psané Dějiny české literatury, vzpomínky Zahučely lesy. Přeložil mimo jiné Zpěvy sladké Francie, z češtiny do francouzštiny přeložil díla Karla Hynka Máchy, Františka Halase a Karla Čapka. Narodil se jako syn příbramského úředníka Jana Otakara Jelínka a jeho druhé ženy Emy, rozené Kaiserové v příbramském hostinci "U Sebastopolu". Po obecné škole, kterou začal navštěvovat již v pěti letech, pokračoval ve studiu na příbramském gymnáziu. Již během studia začal psát básně; jeho sonet k prvnímu výročí důlního neštěstí v Mariánském dole v roce 1892 byl otištěn v příbramském listu Horymír pod šifrou K. V roce 1896 složil maturitu a zapsal se na filosofickou fakultu c. a k. České univerzity Karlo-Ferdinandovy, kde studoval českou, německou a francouzskou literaturu. Pro dva semestry získal stipendium pro studium na pařížské Sorbonně. V této době se stýkal s českými umělci v Paříži, např. Františkem Kupkou či Alfonsem Muchou. V roce 1900 mu prestižní literární časopis Mercure de France otiskl studii o současné české poesii La Littérature tchèque contemporaine. Po návratu do Prahy získal pověst skvělého francouzštináře. Zdenka Braunerová jej požádala o překlad její studie o Františku Bílkovi. Po ukončení universitních studií působil jako suplent na žižkovské reálce. V roce 1901 přestoupil na Obchodní akademii v Resslově ulici. V roce 1905 se stal definitivním profesorem a působil zde až do roku 1918. V lednu 1902 založil spolu s Viktorem Dykem Klub českých spisovatelů. V roce 1903 se seznámil s nejstarší dcerou Aloise Jiráska Boženou, kterou si 17. července 1905 vzal za manželku. Novomanželé odjeli na svatební cestu do Francie. Zde se seznámili s Milanem Rastislavem Štefánikem. V roce 1908 získ...

      Více od autora
      František Jílek

      František Jílek

      Czech conductor, born 22 May 1913 and died 16 September 1993.

      Více od autora
      Antonín Jedlička

      Antonín Jedlička

      Antonín Jedlička vystupující také pod uměleckým pseudonymem Strýček Jedlička byl český herec, bavič, recesista, komik a humorista, imitátor a zvláštní dětský herecký idol. Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí, jeho první dětská role byl Skokánek v Lišce Bystroušce v Národním divadle. Později následovaly dětské role ve Vinohradském divadle. Jako "strýček" začal v roce 1948 s divadélkem strýčka Jedličky. Jednalo se o hravého a tvořivého člověka, který uměl nejen zpívat, ale také napodobovat tisíce různých zvuků pocházejících jak z přírody, tak i mimo ni. Mnozí lidé ani netuší, že právě Antonín Jedlička natočil snad tisíce různých zvuků, pazvuků a ruchů v mnoha českých filmech a rozhlasových pořadech – jeden příklad za všechny ostatní: hrozné mlaskání legendární masožravé byliny Adély ve filmu Adéla ještě nevečeřela je právě hlas Antonína Jedličky. V roce 1984 byl jmenován zasloužilým umělcem, byl nositelem Řádu dětského úsměvu a laureátem Haškovy Lipnice. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

      Více od autora
      Šárka Jechová

      Šárka Jechová

      Pedagožka, autorka obrázkové knihy pro rozvoj řeči.

      Více od autora
      Petr Jakeš

      Petr Jakeš

      Petr Jakeš, Ph.D. byl český geolog a geochemik, docent Univerzity Karlovy, zabývající se mj. geochemickými a vulkanickými procesy na Zemi i na nebeských tělesech, výzkumem meteoritů a měsíčních hornin. V letech 1957 až 1962 vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Karlovy university. Poté pracoval v Geologickém ústavu ČSAV v Praze. V období částečného uvolnění na konci šedesátých let pokračoval od r. 1967 na Australské národní univerzitě v Canbeře v Austrálii a později též v Japonsku v postdoktorandském studiu, kde získal titul PhD. za práci o vulkanické činnosti v jihozápadním Pacifiku. V letech 1970 až 1972 pracoval jako vědecký pracovník v Lunar Science Institute v texaském Houstonu v USA. Tato instituce, založená americkou Národní akademií věd jako součást USRA , provozovala pro organizaci NASA mj. laboratoř LRL , v níž procházely vzorky hornin přivezené v rámci programu Apollo karanténou. V LSI se dr. Jakeš účastnil analýzy těchto vzorků, zejména pak těch, které byly získány na Měsíci v rámci expedic Apollo 14 a 15. Po návratu do Československa v r. 1972 byl z politických důvodů propuštěn z ČSAV. Získal zaměstnání v Ústředním ústavu geologickém v Praze, nejdříve jako geolog mapér, pak jako vědecký pracovník, později jako náměstek ředitele pro geologický výzkum. Počátkem 90. let 20. stol. začal učit na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Často se vracel také do LPI do Houstonu, kde byl členem jeho vědecké rady. Do r. 2001 byl členem vědecké rady mezinárodního programu IGCP a předsedou jeho 3. pracovní skupiny pro ložiska minerálů, petrologii, vulkanologii a geochemii. Byl také jedním z šesti světových vědců, kteří navrhli uspořádání Mezinárodního roku ...

      Více od autora
      Nancy Baker Jacobs

      Nancy Baker Jacobs

      Je autorkou sedmi detektivek a šesti knih z oblasti literatury faktu. Pracovala jako žurnalistka, soukromá vyšetřovatelka, učila na koleji. Nyní je spisovatelkou na plný úvazek. Žije na pobřeží střední Kalifornie.

      Více od autora
      Miloslav Jágr

      Miloslav Jágr

      Miloslav Jágr byl český průmyslový výtvarník, malíř, ilustrátor a typograf, profesor VŠUP. Narodil se jako jediný syn venkovského topiče a dělnice z textilní továrny. V letech 1942–1944 studoval obor malíř skla na Sklářské škole v Železném Brodě, než byl totálně nasazen. Školu dokončil roku 1946. Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze vystudoval v letech 1947–1952 v ateliéru užité grafiky prof. Josefa Nováka, absolvoval loutkovým filmem Vincek sklář. V letech 1952–1955 zůstal ve škole jako aspirant animovaného filmu. V letech 1955–1958 žil v Jablonci nad Nisou a živil se jako propagační grafik a propagační filmař. Roku 1960 na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou nastoupil jako asistent profesora Adolfa Hoffmeistra, po němž pak roku 1979 převzal vedení ateliéru animovaného filmu, , ale jako nestraník se nemohl habilitovat. Profesuru získal teprve roku 1990. Debutoval v roce 1957 ilustracemi pro časopis Mateřídouška, s nímž pak spolupracoval tři desetiletí. S knižními ilustracemi pro děti začal ve Státním nakladatelství dětské literatury roku 1959 knížkou Marie Kubátové Pohádky pro rozcáplíky. Nevyhýbal se žádné grafické práci, dělal knižní obálky, plakáty i typografii divadelních programů. Mezi jeho žáky patřili např. František Skála , Pavel Koutský, Nina Čampulková, Michaela Pavlátová,Galina Miklínová, Jiří Barta , Petr Sís, Miro Pogran a mnoho jiných.

      Více od autora
      Jiří Jelen

      Jiří Jelen

      Narozen 1929. Autor prací o železnici.

      Více od autora
      Jana Janusová

      Jana Janusová

      Docentka na katedře Pedagogické fakulty v Plzni. Autorka historických románů. Kameník krále Vladislava - 1996 Labuť a kalich - 1996 Janusová napsala s Otakarem Káňou Památná místa naší vlasti - 1982

      Více od autora
      Jan Jandourek

      Jan Jandourek

      Narozen 12.5.1965 v Novém Městě nad Metují, PhDr., Ph.D., spisovatel, překladatel náboženské literatury, sociolog, kněz Starokatolické církve; do roku 1995 sloužil jako římskokatolický duchovní v Praze; publicista, redaktor Českého týdeníku , deníku Mladá fronta Dnes , editor internetového deníku Forum24; vysokoškolský učitel Centra komparatistiky Filozofické fakulty UK , katedry religionistiky Univerzity Pardubice ; zakladatel nakladatelství Tartaros .

      Více od autora
      Gary Jennings

      Gary Jennings

      Gary Jennings se narodil v roce 1928 v Buena Vista ve Virginii a prožil velice dobrodružný život. Než začal psát populární historické romány, které se staly světovými bestsellery, byl korespondentem v Korejské válce a reportérem mnoha novin a časopisů, také publikujícím lingvistou, kovbojem, horníkem a prospektorem.

      Více od autora
      Friederike Jin

      Friederike Jin

      Autorka učebnic němčiny.

      Více od autora
      František S Jebavý

      František S Jebavý

      Léčitel. Autor publikace o léčivých rostlinách.

      Více od autora
      Emil Juliš

      Emil Juliš

      Emil Juliš byl český básník a výtvarník. Pracoval v několika povoláních nesouvisejících s literaturou, roku 1966 se stal redaktorem ústeckého časopisu Dialog. Roku 1968 se stal jeho šéfredaktorem a v roce 1970 působil jako redaktor přidruženého nakladatelství. V tomtéž roce bylo toto nakladatelství i časopis zrušeno a Emil Juliš se stal ineditním spisovatelem. Až do roku 1980, kdy odešel do důchodu, pracoval nejprve v Povodí Ohře a poté v podniku služeb. Roku 1990 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta. Roku 1996 obdržel Státní cenu za literaturu. Je po něm pojmenována Galerie Emila Juliše v Černčicích. Jeho tvorba má velmi blízko k experimentální poezii. Jeho témata jsou často civilní a čerpaná z průmyslového Mostecka. V druhé polovině 60. let se věnuje malbě a kolážím, které tvoří ještě v 80. letech. S dosud nedoceněným výtvarníkem Vladislavem Mirvaldem se věnuje tzv. fototextům; maluje rovněž na kameny. Vystavoval jak samostatně, tak na společných výstavách. V letech 2003–2006 vzniká řada výtvarných děl ve spolupráci s P. R. Vejrážkou, jemuž Juliš poskytuje k „přelepení“ téměř dvacet svých kreseb, které považuje za „nehotové“ či „nedodělané“.

      Více od autora
      Antonín Jenne

      Antonín Jenne

      Narozen 2.12.1881 v Oseku u Milevska, zemřel 17.2.1935 v Praze. Pedagog, státní úředník. Beletrista, autor divadelních her, překladatel z ruštiny.

      Více od autora
      Vojtěch Jareš

      Vojtěch Jareš

      Narozen 26.12.1888 v Chrástu u Plzně, zemřel 28.1.1965 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor metalografie, práce z oboru kovů.

      Více od autora
      Tomáš Janík

      Tomáš Janík

      Prof. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M. Ed. je český pedagog. Předmětem jeho odborného zájmu je problematika učitelské přípravy a profesionalizace , kurikula a jeho proměn a školního vyučování a učení . Metodologicky se profiluje v oblasti výzkumu založeného na analýze videozáznamu. Od roku 2007 vede Institut výzkumu školního vzdělávání pedagogické fakulty Masarykovy univerzity . V letech 2009–2011 souběžně působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze, kde vedl výzkum kurikulární reformy. Od roku 2015 působí jako proděkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a od roku 2019 jako statutární zástupce děkana. Cílem plošného výzkumu Kvalitní škola bylo vyhodnotit úspěšnost kurikulární reformy na gymnáziích. Na výzkumu spolupracoval Výzkumný ústav pedagogický v Praze s Institutem výzkumu školního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Výsledky jednotlivých fází výzkumu jsou shrnuty v následujících publikacích: Je členem Vědecké rady Univerzity Karlovy a dále vědeckých rad PedF UK, PdF MU, PdF JČU a ŠPÚ Bratislava. Působí v oborových radách/komisích doktorských studijních programů/oborů Pedagogika, Didaktika cizích jazyků , Pedagogika , Pedagogika , Obecné otázky matematiky , Obecné otázky fyziky , Didaktika fyziky a obecné otázky fyziky a Školská pedagogika . V letech 2006-2014 byl vedoucím redaktorem časopisu Pedagogická orientace. Aktuálně je členem redakčních rad časopisů Pedagogická orientace, Orbis scholae a Journal of Pedagogy. Působí ve výboru České pedagogické společnosti, je členem České asociace pedagogického výzkumu a Österreichische Gesellschaft für Forschung und Entwicklung im Bildungswesen. Jako vědecký konzultant přispěl ke vzniku Pedagogické encyklopedie (Praha: Por...

      Více od autora
      Steve Jackson

      Steve Jackson

      Steve Jackson , anglický spisovatel, herní kritik a autor počítačových her. Spolu s přítelem Ianem Livingstonem založil v roce 1975 společnost Games Workshop a spolupracoval na sérii gamebooků Fighting Fantasy. Steve Jackson pracuje pro Lionhead Studios založené Peterem Molyneuxem na vývoji počítačových her a působí jako profesor na Brunel University v Londýně, kde přednáší teorii digitálních her.

      Více od autora
      Sammy Davis Jr.

      Sammy Davis Jr.

      Sammy Davis Jr. byl všestranně nadaný americký bavič, jehož kariéra trvala více než pět desetiletí. Narodil se 8. prosince 1925 v Harlemu v New Yorku a začal vystupovat téměř hned, jakmile začal chodit, a připojil se ke svému otci a strýci v kapele Will Mastin Trio. Davis byl známý svým zpěvem, tancem, herectvím a imitacemi. Stal se významnou osobností zábavního průmyslu a byl jedním z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších umělců své doby.

      Více od autora
      Ludmila Jiřincová

      Ludmila Jiřincová

      Ludmila Jiřincová byla významná česká malířka, ilustrátorka a grafička. Narodila se jako nejmladší ze tří dětí pražského stavebního podnikatele a majitele krejčovské firmy Stanislava Jiřince a jeho ženy Emilie Kremserové, v Praze - Karlíně, na dnešním Lyčkově nám. , v domě č. p. 462, který nechal postavit její otec. Dům dosud zdobí nad vchodem monogram „J“ v dekorativní pásce s nápisem „Vlastní střecha nejlíp kryje“. Otec, který měl vliv na stavební rozvoj Prahy , měl také smysl pro umění a duchovní hodnoty. Matka, výborná klavíristka a malířka, vštěpovala dětem lásku k hudbě a umění. Rodiče podporovali snahy svých dětí, Emílii v zájmu o hudbu, u Ludmily podporovali její výtvarné vlohy. „Byla jsem posedlá prostě vidět čistou čtvrtku a tužky… Já jsem neznala panenky. Neznala jsem nic. Jenom pořád kreslit a kreslit. Byla jsem úplně jiná než moji dva starší sourozenci.“ Často malovala venku křídou na silnici a déšť chápala jako pomocníka, který smazal její kresby a připravil „podklad“ pro další... „Domnívala jsem se, že lidé vynalezli asfalt proto, aby se na něj mohlo malovat.“ Stále kreslila. Jako první "opravdový" model jí sloužila trpělivá babička. Ludmila jí malovala z nejrůznějších stran a často se zaměřovala na detail rukou. Přes babičku Karolínu, rozenou Engelmüllerovou, byla spřízněna s významným malířem a také pedagogem - krajinářem Ferdinandem Engelmüllerem. Druhým jejím prastrýcem byl divadelní kritik Karel Engelmüller, který celou rodinu často vodil do Národního divadla. Pozitivní vztah k přírodě si Ludmila Jiřincová vybudovala již jako dítě, také díky výletům do okolí Prahy, hlavně do Úval. Se staršími sourozenci si často hrála na školu, díky tomu...

      Více od autora
      Karel Jonáš

      Karel Jonáš

      Karel Jonáš, Charles Jonas , byl česko-americký politik, novinář a lingvista. Základní vzdělání získal v Malešově. Poté byl ve věku 10 let poslán na gymnázium v Kutné Hoře, odmaturoval však v Praze, kde také nastoupil na polytechnický institut a navštěvoval univerzitní přednášky. Roku 1859 však napsal kritickou stať na téma středoškolského vzdělání, čímž si proti sobě poštval rakouské úřady, které článek zadržely ještě před vydáním. Kvůli velkým omezením pak října roku 1860 opouští svoji domovinu a pracuje v Londýně jako novinový korespondent. V roce 1863 odplul do Spojených států amerických, aby se věnoval prvnímu českojazyčnému časopisu v USA – Slavie, který vycházel od roku 1860. Bydlel ve městě Racine ve Wisconsinu. Roku 1864 si vzal Kristínu Kořízkovou a měl s ní dva syny Charlese a George W. a dvě dcery Carrie a Jennie. Po prusko-francouzské válce navštívil opět svoji matku a svou vlast. Setrval také určitou dobu v Německu a poté se vrátil do USA. Sestavil první moderní česko-anglický a anglicko-český slovník, napsal i učebnici češtiny pro anglicky mluvící. V roce 1880 začal vydávat týdeník literárního charakteru Rodina. Později se věnoval i politice, do roku 1872 byl členem Republikánské strany, pak se ale přiklonil spíše k liberálnímu hnutí, působil jako konzul v Praze . Byl uznávaným řečníkem a zastával postupně několik důležitých funkcí, nakonec se dostal i do parlamentu státu a stal se vice-guvernérem. Jako konzul se ještě vydal do Ruska a zemřel roku 1896, kdy působil jako konzul v německém Krefeldu. Jeho ostatky pak byly převezeny zpět do jeho vlasti, je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

      Více od autora
      Jory John

      Jory John

      Americký autor knih pro děti a editor.

      Více od autora
      Jaroslava Janáčková

      Jaroslava Janáčková

      Jaroslava Janáčková, rodným jménem Jaroslava Musilová, je česká literární historička. Zabývá se především českým literárním 19. stoletím, zejména dílem Aloise Jiráska, Boženy Němcové či Jakuba Arbese. Maturovala v roce 1949 na reálném gymnáziu v Chotěboři. Poté vystudovala češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Zde ji vedl Felix Vodička, k jehož odkazu se nikdy nepřestala hlásit. Absolvovala roku 1952. Rok poté získala titul ještě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté až do roku 1959 vědecky pracovala na pedagogické fakultě, kde v roce 1963 získala titul kandidát věd, a na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde působila do roku 1985. Pak až do roku 1988 pak pracovala na katedře dějin umění a estetiky stejné fakulty, v letech 1988–1989 v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1990 se vrátila na katedru české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde se stala docentkou a brzy na to i profesorkou . V roce 1996 odešla do důchodu, další dva roky však ještě přednášela. Po sametové revoluci se více zaměřila na dílo Boženy Němcové. Byla i jednou z editorek její vydané korespondence. Její manžel František Janáček byl rovněž literární historik, stejně tak její syn Pavel Janáček.

      Více od autora
      Jana Jůzlová

      Jana Jůzlová

      Vystudovala historii na FF UK a živí se jako spisovatelka a redaktorka naučných knih. Roku 2007 debutovala cestopisem Tři ženy v Indii , na nějž navázala knížečkou esejů Jak si užít cestování . S historikem Radkem Diestlerem vytvořila příručky Velcí panovníci Evropy a České dějiny v kostce , texty doplnila ilustrace Aleše Jiránka v knize Pražské věže . Dětským čtenářům jsou určené její knihy Světoví Češi 1 a II a Čeští cestovatelé , vše s ilustrátorem J. Fixlem. Původně se však věnovala psaní fantasy . Je držitelkou Ceny Karla Čapka, titulu Lady fantasy a Encouragement Award z Euroconu v Kyjevě.

      Více od autora
      Jan Jursa

      Jan Jursa

      Jan Jursa byl český učitel a pedagog, autor slabikářů, učebnic češtiny a čítanek. Od roku 1899 vycházel „Slabikář“ s kresbami Mikoláše Alše , na němž Jursa spolupracoval s A. Frumarem. Roku 1916, už po Frumarově smrti, vyšel nový „Slabikář B“ s barevnými obrázky A. Kašpara . Roku 1932 vydal Jursa „Nový slabikář“, kde Alšovy a Kašparovy obrázky zkombinoval. Jursa pak spolupracoval s Josefem Sulíkem a později jako redaktor učebnic hlavně s Josefem Müllerem.

      Více od autora
      Ivo Jahelka

      Ivo Jahelka

      Ivo Jahelka je český písničkář a právník, známý svými humornými a satirickými písněmi, které často obsahují prvky folku a country. Jeho hudební kariéra je poněkud netradiční, neboť své umělecké aktivity vyvažuje profesionální kariérou právníka. Jahelkova hudba často odráží jeho právnické vzdělání, vtipné texty si pohrávají se slovy a právními pojmy. V České republice si získal příznivce díky svému jedinečnému spojení hudby a komedie, které nachází odezvu u posluchačů, kteří oceňují jeho chytrý pohled na každodenní situace a společenské komentáře.

      Více od autora
      František Janalík

      František Janalík

      František Janalík byl československý rolník a politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Většinu života prožil jako rolník v Mysleticích u Telče. Proslul jako pořadatel přednášek pro mládež a zakladatel mnoha místních skupin mládeže. Od roku 1906 byl žurnalisticky činný a psal i básně. Byl členem mnoha spolků s vazbami na katolickou církev. Po 1. světové válce byl zvolen starostou Mysletic. V parlamentních volbách v roce 1920 byl zvolen za lidovce do Národního shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do formálního zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Profesí byl rolníkem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Mysleticích. Za německé okupace pracoval v Mysleticích v družstevních a hospodářských podnicích, které kdysi sám zakládal. Během války navázal spojení s domácím odbojovým hnutím v okolí Telče. Po prozrazení skupiny v roce 1943 byl zatčen gestapem, vězněn v Jihlavě a tam při výsleších týrán. V průběhu soudního procesu byl však pro nedostatek důkazů osvobozen. V prosinci 1943 byl propuštěn na svobodu, vězení se však podepsalo na jeho zdravotním stavu a krátce po válce zemřel.

      Více od autora
      Craig Jelley

      Craig Jelley

      Editor publikací pro děti, herní editor. Vystudoval anglický jazyk a lingvistiku.

      Více od autora
      Bohumír Janský

      Bohumír Janský

      Bohumír Janský je český geograf a hydrolog působící na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1969 absolvoval gymnázium v Plasích, v roce 1974 ukončil studium geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Tématem jeho diplomové práce bylo Odlezelské jezero. Na fakultě zůstal po absolutoriu jako asistent, později docent. Ve své vědecké práci se věnuje především hydrologii a ochraně vod před znečištěním. Dne 20. června 2012 byl jmenován profesorem. Od začátku 90. let 20. století se zabývá výzkumem v pramenné oblasti řeky Amazonky v jižní části Peru. Do této oblasti vedl vědecké expedice Hatun Mayu 1999 a Hatun Mayu 2000 . Tyto výpravy přinesly informace o celé pramenné oblasti řeky Lloquety, tvořící horní tok řeky Apurímac, která soutokem s Urubambou vytváří Ucayali - hlavní pramennou řeku Amazonky. Výpravy zpracovaly hydrologické, geologické a geomorfologické mapy oblasti. Dále zaznamenaly teploty vody a vzduchu, průtoky řek a zpracovaly mapu půd pramenné oblasti. Při výzkumu se soustředily zejména na čtyři hlavní pramenné toky řeky Lloquety - řeky Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque. Provedené výzkumy zjistily, že nejdelší a plošně největší povodí má Carhuasanta, největší vodnost Apacheta a nejvyšší nadmořskou výšku pramene řeka Ccaccansa. Nejvzdálenějším místem povodí od ústí Amazonky do Atlantského oceánu je vrchol hory Nevado del Mismi, z něhož odtéká voda do povodí Carhuasanty. Ze čtyř hlavních kritérií pro určení hlavního pramene splňovala dvě řeka Carhuasanta. Zjištěné rozdíly však byly minimální, a proto Janský navrhl hovořit o čtyřech pramenných tocích řeky Lloquety .

      Více od autora
      Alfred Jarry

      Alfred Jarry

      Alfred Jarry byl francouzský básník, romanopisec a dramatik. Jeho nejznámějším dílem je Král Ubu, které bývá chápáno jako předchůdce absurdního dramatu. Jarry je rovněž autorem vědecké parodie známé pod jménem 'patafyzika . Alfred Jarry se narodil do velkoobchodnické rodiny. V pěti letech nastoupil do Petit lycée de Laval, aby pak ve studiích pokračoval v Saint-Brieucu a posléze v Rennes. Mezi léty 1885 a 1888 sepsal již několik komedií ve verších i v próze. Na gymnáziu v Rennes jej zaujal profesor fyziky jménem Hébert, který pro své žáky ztělesňoval veškerou směšnost světa. Hébert se stal hlavním hrdinou Jarryho studentské literatury, z níž lze jmenovat především text nazvaný Poláci . Rok před maturitou Jarry tento text přetvořil do formy komedie, čímž vznikla první verze Krále Ubu . V létech 1891–1892 byl Bergsonovým žákem a spolužákem Léona-Paula Fargua a Alberta Thibaudeta na Gymnáziu Jindřicha IV. . Po maturitě se neúspěšně pokusil složit přijímací zkoušky na École normale supérieure . Díky své publikační činnosti se Jarry seznámil s Marcelem Schwobem, zvláště pak s Alfredem Valettem a jeho ženou Rachilde, v jejichž domě v roce 1894 poprvé uvedl svou hru Král Ubu . Spolupracoval s Mercure de France a s Revue Blanche. O dva roky později získal místo v blízkosti Lugné-Poa, který mu svěřil program Théâtre de l'Œuvre, kde se 10. prosince 1896 konala premiéra Krále Ubu. Premiéra doslova šokovala francouzské publikum, které se nedařilo několikrát během hry udržet v sedadlech. Od té doby publikoval díla zabývající se především osobností otce Ubu. Od roku 1894 do roku 1895 řídil spolu s Remy de Gourmontem tříměsíčně vycházející Ym...

      Více od autora
      Zdeněk Ježek

      Zdeněk Ježek

      Zdeněk Ježek byl český epidemiolog a infektolog. Působil v mnoha regionech světa a mezinárodních organizacích. V rámci své činnosti ve Světové zdravotnické organizaci se významně podílel na celosvětovém vymýcení pravých neštovic. Za svou činnost byl mnohokrát oceněn Světovou zdravotnickou organizací, Mongolskou republikou a indickou vládou. V roce 1951 odmaturoval na gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1952–1958 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1959–1963 působil v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, v roce 1968 absolvoval postgraduální studium Center of Diseases Control v Atlantě a Školu veřejného zdravotnictví v Yale University v New Hawenu v Connecticutu a získal specializační diplomy v oboru epidemiologie a hygieny od Ústavu pro doškolování lékařů. V roce 1958 mu byl udělen diplom Rektorátu Karlovy university v Praze, v roce 1961 se atestoval v oboru hygieny a epidemiologie na Ústavu pro doškolování lékařů. V letech 1965–1970 vedl projekt Rozvoje základních zdravotnických služeb v Ulánbátaru v Mongolsku pod záštitou Světové zdravotnicke organizace ; mj. tam organizoval celoplošné očkování proti obrně. 1972–1977 působil v oblastní úřadovně WHO v Dillí v Indie a v letech 1977–1979 v Mogadišu v Somálsku jako vedoucí epidemiolog programu oblastní eradikace pravých neštovic. 1980 působil v oblastní úřadovně WHO pro Afriku jako oblastní expert infekčních a tropických chorob, Brazzaville v Republice Kongo. V letech 1981–1988 plnil funkci vedoucího pracovníka globální eradikace neštovic v ústředí WHO v Ženevě, 1988–1989 zde působil v rámci globálního programu WHO pro AIDS jako epidemiolog divize Pomocinárodní programy, 1989–1990 jako epidemiolog divize Epidemiologický dohled a výzkum a 1990–1992 jako zástupce ředitele úřadu WHO výzkumu HIV/AIDS. Byl ženatý ), měl děti Zdeňka a Zuzanu . Byl členem skautsk...

      Více od autora
      Vladimír Javorek

      Vladimír Javorek

      Celé generace entomologů, především těch, kteří se zabývají brouky, získávaly první informace z knížek, jež napsal a zároveň i ilustroval Vladimír Javorek. Tato osobnost se velkou měrou zasloužila o popularizaci výzkumu hmyzu v celém někdejším Československu. Narodil se v Bystřici pod Hostýnem 18. května 1914 manželům Františkovi a Štěpánce Javorkovým, jeho tatínek byl mistr stolař. V průběhu let 1929-33 vystudoval Učitelský ústav v Kroměříži, kde obdržel vysvědčení učitelské dospělosti a začal učit v obecné škole ve Všechovicích. Po dvouleté praxi složil s vyznamenáním požadované zkoušky a 25. listopadu 1935 dostal vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Krátce učil také v Býškovicích, během války pracoval ve škole v Osíčku a po jejím skončení v Bystřici pod Hostýnem. V letech 1941 a 1942 s vynikajícím prospěchem složil státní zkoušky pro měšťanské školy na obory přírodopis, chemie, fyzika a matematika. Ve Všechovicích se seznámil se svoji životní láskou Marií Marákovou, která na této škole rovněž učila. Vzali se 2. srpna 1938. V následujícím roce se jim narodila dcera, která však tři dny po porodu zemřela. Za tři roky 25. května 1941 se jim narodil syn Vladimír a v roce 1943 do jejich rodiny přibyl ještě Jaroslav. Po únoru 1948 jako aktivní člen Sokola neprožíval zrovna lehké období. Komunisté členům této organizace nemohli zapomenout jejich odvážný demonstrativní odpor, který novému režimu projevili během XI. všesokolského sletu v Praze. Navíc odmítl nabídku vstupu do strany a vše završilo nepravdivé udání žáků ze třídy, kterou ani neučil. Za trest byl poslán učit na Slovácko do Velkého Ořechova. Po prošetření se mu dostalo satisfakce a mohl se do Bystřice vrátit. Ovšem sám si raději vybral Vizovice, kde od roku 1949 na měšťanské škole a posléze, od roku 1954, na tehdejší obdobě gymnázia učil biologii, fyziku a hudební výchovu. Neměl aprobaci pro střední školy, a když na něj pak vedení školy a krajští inspektoři apelovali, ...

      Více od autora
      Václav Jirásek

      Václav Jirásek

      Narozen 8.12.1906 v Mělníku, zemřel 8.3.1991 v Praze. RNDr., docent systematické botaniky, práce v oboru.

      Více od autora
      Susan Johnson

      Susan Johnson

      Susan Johnson vyrostla v severní Minnesotě a má finské předky. Původně umělecká kurátorka získala za své knížky několik ocenění. Má doma knihovnu s více než 10 000 tituly. V některých jejích románech jsou poznámky pod čarou, věc u autorů červené knihovny nezvyklá.

      Více od autora
      Radek Jaroš

      Radek Jaroš

      Radek Jaroš je český horolezec a autor knih. Stal se 15. horolezcem na světě a prvním Čechem, který vystoupil na všech 14 světových osmitisícovek bez použití kyslíku. V roce 2019 dokončil výstupy na nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Je členem novinářského profesního sdružení Czech Travel Press. Dětský sen stát se horolezcem začal naplňovat až v osmnácti letech, kdy začal s lezením na Českomoravské vrchovině. Následovaly Tatry, Ťan-šan, Pamír a Himálaj. Mezi své velké cenné kopce řadí šestitisícový Pik Moskevské pravdy a pětitisícový Pik Učitěl . V roce 1994 se neúspěšně pokusil o Mount Everest . Kouzlu nejvyšší hory podlehl a při své druhé expedici v roce 1998 se mu společně s Vladimírem Noskem podařilo z Tibetu, severním žebrem, vystoupit bez použití kyslíkových přístrojů na vrchol. „Mount Everest jsem nepokořil, ale hora mi souhrou okolností dovolila, abych na ni vystoupil.“ Později vystoupil na známý jihoamerický Huascarán. V roce 2006, kdy měl zdoláno šest osmitisícovek, oznámil svůj cíl zdolat všechny vrcholy, které mají nad osm tisíc metrů. Na podzim roku 2000 se zúčastnil expedice na Kančendžengu , velmi špatné počasí nepustilo nikoho na vrchol. Špatné počasí zhatilo i výstup na nejtěžší osmitisícovku K2 v roce 2001. Ta je jeho osudovou horou, neúspěšně se na ni pokoušel vystoupit ještě v letech 2003 a 2005. Měl v plánu se pokusit o výstup na K2 ještě v roce 2007, ale kvůli zranění musel expedici ukončit. V roce 2002 se vrátil jako člen malé tříčlenné expedice na Kančendžengu a jako druhý Čech stanul na vrcholu bez použití kyslíku. Expedice byly většinou vedeny lehkým stylem , nejhodnotnějším výstupem je cesta Scott/McIntyre na Šiša Pangmu v roce 2004 vykonaná alpským stylem a oceněná Výstupem roku ČHS. V den svých pětačtyřicátých narozenin 29. dubna 2009 vystoupil na Manáslu sólově. V roce 2010 vystoupil spol...

      Více od autora
      Miloš Jelínek

      Miloš Jelínek

      Narozen 2. 10. 1910 v Praze, zemřel 11. 4. 1993. Matematik, pedagog, redakční práce a publikace z oboru.

      Více od autora
      Milan Jelínek

      Milan Jelínek

      Milan Jelínek byl český jazykovědec a bohemista, profesor českého jazyka a první polistopadový rektor Masarykovy univerzity. Po konci druhé světové války vystudoval na Masarykově univerzitě češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu, v roce 1964 byl jmenován profesorem na na filozofické fakultě. V letech 1962–1964 zastával na této fakultě úřad děkana. Po sametové revoluci přejal v roce 1990 po Bedřichu Čerešňákovi úřad rektora a v této funkci působil do roku 1992. I poté na univerzitě dále působil, jako emeritní profesor. Zemřel ráno 30. ledna 2014. Smuteční řeč na jeho pohřbu 7. února pronesl bývalý rektor univerzity Jiří Zlatuška, Jelínkův přítel a jeden z prorektorů v jeho týmu.

      Více od autora
      Milan Janeček

      Milan Janeček

      Narozen 1977. Překladatel z angličtiny do češtiny, hudební publicista, baskytarista.

      Více od autora
      Maureen Johnson

      Maureen Johnson

      Americká spisovatelka.

      Více od autora
      Lisa Jewell

      Lisa Jewell

      Lisa Jewellová studovala módní ilustraci a komunikaci na Epsom School of Art & Design a pracovala jako PR asistentka pro obchodní dům s módním zbožím. V roce 1998 vydala v nakladatelství Penguin svůj první román, který se stal nejprodávanějším debutem roku, a dnes má na kontě již celou řadu dalších titulů. Žije s manželem a dvěma dcerami v Londýně.

      Více od autora
      Juraj Ilja Jenča

      Juraj Ilja Jenča

      Narozen 1. 8. 1942 v Bratislavě. Slovenský rozhlasový redaktor a komentátor působící v českých rozhlasových studiích, též autor publikací z oboru motocyklového sportu a překladu detektivního románu.

      Více od autora
      Josephus Flavius

      Josephus Flavius

      Iosephus či Josephus , původním jménem Josef ben Matitjahu , řecky Iosepos , byl židovský kněz, učenec a historik, který zanechal významné poznámky o První židovské válce v letech 66–70. Své jméno Flavius si Josef přibral podle rodového jména císaře Vespasiana. Znalosti o svém životě nám Josef poskytl sám ve svém autobiografickém díle. Narodil se v kněžské židovské rodině jako Josef syn Matatjášův v roce 37/38. Jeho rodina pocházela svými kořeny z rodu Hasmonejců. Jeho mateřským jazykem byla aramejština, z jiných řečí si téměř dokonale osvojil řečtinu. Byl vynikajícím studentem náboženských otázek a již ve věku 14 let byl dotazován na některé otázky jeruzalémským veleknězem. V 16 letech se přidal na stranu asketického poustevníka Banna. V roce 57 se vrátil zpět do Jeruzaléma, kde se přidal na stranu farizeů. V Judsku tehdy panovalo stále silnější napětí jak mezi Židy a Římem, tak mezi Židy samotnými. Když v roce 64 římský prokurátor v Judeji poslal několik kněží v okovech do Říma, vydal se Josef s delegací za jejich propuštění k Neronovu císařskému dvoru. Jeho mise byla úspěšná i díky císařově manželce Poppaee, která se jeho případu ujala, Josef navázal úspěšné kontakty s okrajovými kruhy císařského dvora. Při jeho návratu v Judeji začínalo velké národní povstání. V roce 66 Juda Galilejský obsadil pevnost Antonii a Josef s dalšími kněžími se přidali na stranu bojovníků za nezávislost. Vzápětí byl Josef poslán do Galileje, aby ji připravil na válku, opevnil a nasbíral brannou sílu. Na jeho stranu se přidala židovská města, ale města s převážnou většinou řeckých obyvatel se mu získat nepodařilo. Nakonec se opevnil v Jotapatě, která však byla Římany dobyta. Josef sice chtěl nejprve spáchat sebevraždu, Bůh jej však přesvědčil, aby se Římanům vzdal, protože jejich vítězství bylo nevyhnutelné. Byl tedy zajat, ale jelikož vojevůdci Vespasianovi předpověděl, že se stane císařem...

      Více od autora
      Jiří Jožák

      Jiří Jožák

      Narozen 29. 7. 1945 ve Skutči, zemřel 25. 7. 2006 v Praze. PhDr., archivář a historik.

      Více od autora
      Jiří Janouškovec

      Jiří Janouškovec

      Narozen 4.3.1947 v Plané u Mariánských lázní. RSDr., novinář, publicista, autor knih kuchařských předpisů.

      Více od autora
      Jaroslav Ježek

      Jaroslav Ježek

      Narozen 25.9.1906 v Praze, zemřel 1.1.1942 v New Yorku . Hudební skladatel, teoretik moderní české hudby, spoluzakladatel Osvobozeného divadla. Od roku 1939 v emigraci.

      Více od autora
      Holly Jackson

      Holly Jackson

      Britská autorka knih pro mládež.

      Více od autora
      Harish Johari

      Harish Johari

      Indický vědec a expert v umění tantry, hinduista, malíř, sochař, spisovatel, skladatel indické hudby.

      Více od autora
      Hanka Jelínková

      Hanka Jelínková

      Mgr. Ing. Hanka Jelínková, dívčím příjmením Svěráková je česká spisovatelka, překladatelka, podnikatelka a pedagožka. Jejími rodiče jsou manželé Zdeněk a Božena Svěrákovi. Vystudovala gymnázium a po něm pokračovala ve studiu automatizovaných systémů řízení na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Posléze ještě absolvovala pedagogické studium na pražské Karlově univerzitě. Je majitelkou nakladatelství Naše kniha a vlastní též jazykovou školu „The Redbrick House“. Přeložila tři romány sepsané britským spisovatelem Nickem Hornbym. Je autorkou knih říkanek a napsala též pohádku pojmenovanou Šimon a štěňátko Bára. Spolupracovala také s ilustrátorkou Věrou Faltovou a spolu vydaly abecedu pro děti.

      Více od autora
      Grace Jones

      Grace Jones

      Grace Jones je jamajsko-americká zpěvačka, skladatelka, modelka a herečka známá svým výrazným hlasem, androgynním vzhledem a odvážnou vizuální prezentací. Svou kariéru začala v 70. letech jako modelka, spolupracovala s módními domy v Paříži a New Yorku a objevovala se na obálkách prestižních časopisů. Po přechodu k hudbě získala Jonesová smlouvu s nahrávací společností Island Records a v roce 1977 vydala své debutové album "Portfolio".

      Více od autora
      Dušan Jeřábek

      Dušan Jeřábek

      Dušan Jeřábek byl literární historik, editor, divadelní a literární kritik, pedagog. Byl synem spisovatele Čestmíra Jeřábka a vnukem spisovatele Viktora Kamila Jeřábka. Po maturitě na brněnském klasickém gymnáziu v roce 1941 navštěvoval hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, kde absolvoval v roce 1946. V době protektorátu byl totálně nasazen ve Zbrojovce v Kuřimi a v Královopolské strojírně v Brně . V letech 1945–1949 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a filozofii, titul PhDr. získal obhájením práce Karolina Světlá, básnířka kraje ještědského . V letech 1949–1950 byl vědeckým pracovníkem v Archivu pro dějiny obchodu, průmyslu a technické práce v Brně. Od roku 1950 pracoval na filozofické fakultě nejprve jako odborný asistent, později jako vědecký aspirant. Kandidátskou práci Vítězslav Hálek jako literární kritik obhájil v roce 1957, v roce 1960 se habilitoval prací Vítězslav Hálek a jeho úloha ve vývoji české literární kritiky 19. století, která vyšla 1959 knižně jako studie. V roce 1966 byl jmenován profesorem pro dějiny novočeské literatury. V období 1966–1969 byl v Brně děkanem filozofické fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1971–1988 předsedou brněnské pobočky Literárněvědné společnosti při ČSAV, od 1988 místopředsedou celé Literárněvědné společnosti. V letech 1971–1990 byl členem redakční rady časopisu Česká literatura. Redigoval Spisy filozofické fakulty brněnské univerzity , literární a divadelní část periodického sborníku Brno v minulosti a dnes . V roce 1987 získal titul DrSc. prací Tradice a osobnosti, téhož roku odešel do důchodu, ale dále na fakultě po určitá období působil jako profesor konzultant, externista i řádný profesor . Zemřel v Brně 18. června 2004. V letech 1945–1948 publikoval v brněnském...

      Více od autora
      Dinah Jefferies

      Dinah Jefferies

      Britská spisovatelka, původem z Malajsie.

      Více od autora
      Dagmar Janošková

      Dagmar Janošková

      Pedagožka, autorka materiálů pro výuku Občanské výchovy.

      Více od autora
      Yang Jwing-ming

      Yang Jwing-ming

      Dr. Yang Jwing-Ming se narodil v r. 1946 na Tchaj-wanu. V 15 letech se začal učit wu-šu u šaolinského mistra stylu Bílého Jeřába Ccheng Ťin-caoa. Za 13 let svých studií u mistra Cchenga se stal dr. Yang odborníkem v metodě Bílého Jeřába pro obranu a útok, což zahrnuje jak použití holých rukou, tak různých zbraní jako jsou šavle, hůl, kopí, trojzubec a dvě krátké tyče. U stejného mistra studoval také styl Bílého Jeřába, oddíl čchin-na, masáž a léčbu bylinami. Ve věku 16 let začal studovat Jangův styl tchaj-ťi-čchüan u mistra Kao Tchao. Po studiu u mistra Kao Tchao pokračoval dr. Yang ve studiu a výzkumu tchaj-ťi-čchüanu pod vedením několika mistrů v Tchaj-peji. Získal kvalifikaci učitele tchaj-ťi. Když bylo Yangovi 18 let, vstoupil do koleje Tamkang v Tchaj-peji , aby tam studoval fyziku. Za pobytu na koleji začal studovat šaolinskou Dlouhou Pěst u mistra Li Mao-čchinga v klubu Kuo-šu koleje Tamkang a nakonec se stal pomocným instruktorem u mistra Li. V r.1971 získal titul bakaláře na tchajwanské Národní universitě a pak sloužil u vojenského letectva. Za této služby dr. Yang vyučoval fyziku na akademii čínského letectva a zároveň také vyučoval wu-šu. Po řádném propuštění z armády se v r. 1972 vrátil na kolej Tamkang, kde vyučoval fyziku a pokračoval i ve výcviku pod vedením Mistra Li. Li Mao-čching jej učil severnímu stylu wu-šu, který zahrnuje jak techniky beze zbraní , tak použití četných zbraní. Celkem vzato se nyní dr. Yang zabývá více než 20 let čínským wu-šu . Z toho 13 let zasvětil výcviku šaolinského stylu Bílého Jeřába , šaolinské Dlouhé Pěsti a tchaj-ťi-čchüan. Dr. Yang má za sebou 16 let praxe s vyučováním: 7 let na Tchaj-wanu, 5 let na Purdue University, 2 roky v Houstonu a 2 roky v Bostonu....

      Více od autora
      Viktor Jedlička

      Viktor Jedlička

      Mykolog, autor přírodovědných atlasů a učebnic, působil v polovině 20. století.

      Více od autora