145561–145620 z 145683 Autoři
Jiří Komorous (1)
Brig. gen. JUDr. Jiří Komorous je český policista a současný ředitel Ochranné služby Policie České republiky. V roce 1983 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1984 pracuje u policie. Přes obvodní úřad vyšetřování na Praze 9, přes pražský úřad vyšetřování se dostal na protinarkotické oddělení správy. V roce 1994 se stal ředitelem Národní protidrogové centrály. V roce 2004 spolu se zpěvákem Danielem Landou založil řád Ordo Lumen Templi. Od policie odešel na vlastní žádost počátkem toku 2009, kdy ho nahradil ve funkci Jakub Frydrych. Krátce po svém odchodu vydal své paměti o působení u protidrogové policie nazvanou Lovci smrti. V červnu 2009 se stal náměstkem ministra vnitra Martina Peciny. Komorousovo jmenování kritizoval pro jeho bývalé styky s StB jiný bývalý dlouholetý policista Jan Kubice, který své výhrady neskrýval už v době, kdy byli oba aktivními policisty. Když totiž v roce 1987 usiloval o vstup do StB, označil se za „přesvědčeného internacionalistu, plně oddaného marxismu-leninismu“ a vyjádřil naprostý souhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Dne 8. května 2016 jej prezident Miloš Zeman jmenoval do hodnosti brigádního generála. Jiří Komorous je věřící křesťan, konvertita, římský katolík.
Více od autora
Jan Vávra (1)
Jan Vávra vystudoval herectví na divadelní falkutě AMU v Praze. Do roku 1990 se živil jako herec, působil v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech, Divadle S. K. Neumanna a hrál ve fi lmech, například v Kalamitě Věry Chytilové. Zároveň s několika přáteli vydával samizdatovou revue Prostor, kam psal pod pseudonymy Hugo Pludek a Kryštof Pochybný. Po pádu komunistického režimu začal pracovat jako novinář, byl šéfredaktorem týdeníku OF Fórum a komentátorem Lidových novin. Podílel se na vzniku TV NOVA, kde působil více než pět let jako šéf zpravodajství a moderátor nedělní politické diskuse 7 dní. V současné době je ředitelem televizní produkční společnosti.
Více od autora
Christian Destremau (1)
Francouzský spisovatel, zaměřený na dějiny druhé světové války.
Více od autora
Aleksandar Tišma (1)
Aleksandar Tišma byl srbský spisovatel, autor románů. Tišma se narodil v obci Horgoš u města Kanjiža na hranicích Srbska a Maďarska. Jeho otec byl srbské národnosti, matka byla židovského původu a mluvila maďarsky. Tišma nejdříve studoval na střední škole v městě Novi Sad. Během 2. světové války studoval ekonomii s francouzským jazykem a literaturou v Budapešti. Nakonec však vystudoval germanistiku na filozofické fakultě na Bělehradské univerzitě. Mezi lety 1945–1949 se živil jako novinář, psal pro Slobodnou Vojvodinu a Borbu. Poté pracoval jako editor a redaktor Matice srbské, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. V roce 1979 se stal dopisovatelem Vojvodské akademie věd a umění a na stálého člena povýšil o pět let později. Následně se rovněž stal členem Srbské akademie věd a umění . Od roku 2002 byl taktéž členem Akademie umění v Berlíně. Tišmova práce se tematicky zaměřovala na hledání svobody lidstva a na obtíže, se kterými se lidé na své cestě životem setkávají - utrpení, násilí, pocity zděšení či viny. Jeho dílo je společně s autory Czesławem Miłoszem, Danilem Kišem a György Konrádem někdy klasifikováno jako součást typické středoevropské literatury – temné, hloubavé, přesto humanitní a provokující k přemýšlení. V politických záležitostech Tišma často veřejně podporoval srbská pro-demokratická hnutí a jednal v jejich prospěch, přesto se on sám nikdy otevřeně k žádné politické organizaci nepřipojil. V roce 1993 v rámci rostoucí národnostní hysterie v zemi jako projev nesouhlasu s režimem Slobodana Miloševiće opustil Tišma Srbsko a rozhodl se žít v dobrovolném exilu ve Francii až do roku 1996. Zemřel v roce 2003 ve svých 79 letech v městě svých studií, Novém Sadu. Tišmova práce byla přeložena do 17 jazyků. Za svou práci obdržel řadu cen, například v roce 1977 Srbskou literární cenu za nejlepší román roku za román Upotreba čoveka (česky Použití člově...
Více od autora
Vidiadhar Surajprasad Naipaul (1)
Sir Vidiadhar Surajprasad Naipaul, T. C., známější jako V. S. Naipaul, byl britský romanopisec hindského vyznání a indo-trinidadské etnické příslušnosti. Chaguanas, kde se Naipaul narodil, je převážně hinduistické městečko. Střední školu vystudoval v hlavním městě země Port of Spain. Do Anglie se odstěhoval roku 1950. Studoval v Oxfordu. Po studiích pracoval sedm let jako rozhlasový reportér a novinář. Jeho první čtyři romány – The Mystic Masseur , The Suffrage of Elvira , Miguel Street a A House for Mr Biswas se odehrávají na rodném Trinidadu. Na fiktivní ostrov Isabelu je umístěn román The Mimic Men . Mezi jeho další knihy patří Mr. Stone and the Knights Companion , A Flag on the Island , In a Free State , za kterou obdržel Booker Prize. K dalším jeho známým dílům patří autobiografie The Enigma of Arrival či Half a Life . V českém překladu vyšly jeho romány Dům pro pana Biswase, V ohybu řeky a Pouť. Naipaul žil v Wiltshiru v Anglii. V roce 1990 mu byl udělen královnou Alžbětou II. rytířský titul a v roce 2001 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Výběr švédské akademie vyvolal však v jeho případě množství odmítavých reakcí. Naipaul je totiž autorem dvou kontroverzních knih Among the Believers: An Islamic Journey a Beyond Belief: Islamic excursions among converted peoples , kterými si ostrou kritikou islámu znepřátelil muslimské čtenáře. Jeho ženou byla bývalá žurnalistka Nadira Naipaul. Byl potomkem politicky vlivné trinidadské rodiny Capildeo. Jeho otcem byl Seepersad Naipaul, mladší bratr Shiva Naipaul, synovec Neil Bissoondath a bratranec Vahni Capildeo....
Více od autora
Antonín Tichý (1)
Antonín Tichý * 27. 10. 1941 Náchod Náchodský rodák a krkonošský patriot žije ve Svobodě nad Úpou. Po neúspěšném pokusu být lesníkem se vyučil kolářskému řemeslu. Zbytek předdůchodového věku pracoval jako truhlář. Je literát samouk, od roku 1990 příležitostně publikuje v regionálním tisku, hlavně v časopise Krkonoše – Jizerské hory, vydávaném ve Vrchlabí, a v experimentálním půlročníku Výčepní list, který obětavě vydává Rodinný výčep v Přibyslavi u Nového Města nad Metují. Je členem redakční rady tohoto periodika.
Více od autora
André Cognat (1)
André Cognat se narodil v Lyonu 21.2.1938. V roce 1961 opustil nejen Francii, ale i civilizaci a odjel do Jižní Ameriky, kde se posléz usadil v povodí řeky Maroni mezi Indiány Wayana, přijal jméno Antecume a později se stal i náčelníkem vesnice Antecume-Pata. Je autorem autobiografické knihy Žil jsem mezi Indiány a dokumentárních filmů o životě Indiánů. Snaží se zastupovat Indiány ve střetu s civilizací, zastává názor, že je její vliv spíše negativní; pokud ji akceptují, jen minimum z nich je schopno se začlenit do moderního způsobu života a naopak většina z nich je vytržena z tradičních kořenů a v podstatě degeneruje.
Více od autora
Jānis Akurāters (1)
Jānis Akuraters byl lotyšský básník, spisovatel a politik. Byl jedním z iniciátorů založení nezávislého Lotyšska, byl také jedním z účastníků zakládajícího zasedání Lidové rady 17. listopadu 1918 a jedním ze spoluautorů zákona o založení Lotyšska ze dne 18. listopadu 1918. Stal se prvním oceněným Cenou vlasti v oblasti literatury . Jānis Akuraters se narodil v obci Dignāja , v rodině lesníka. Zakladatelem rodu Akuraterů byl voják napoleonské armády, který během války v roce 1812 dezertoval a nadále žil na panství Sala u města Jēkabpils. Navštěvoval základní školu v Birži, poté pokračoval v městské škole v Jēkabpilsu. Absolvoval učitelské zkoušky a pracoval jako učitel v Elkšņi , Irši , Jumurdě a Iļģuciemsu u Rigy. V roce 1903 odešel studovat do Moskvy, studoval na právnické fakultě. Během studií často navštěvoval moskevské knihovny a muzea. V roce 1904 se vrátil do Lotyšska. Svou nejznámější báseň „Ar kaujas saucieniem uz lūpām“ věnoval tragickým událostem revoluce roku 1905. Jānis Akuraters byl zatčen celkem třikrát. Leden až červen roku 1905 strávil ve vazbě. V lednu 1906 byl podruhé zatčen a vězněn až do konce června. Akuraters byl potřetí zatčen v bytě lotyšské dekadentní spisovatelky, která tvořila pod pseudonymem Zemgaliešu Biruta, kde na něj tajná policie připravila „léčku“. Zadržen byl až do začátku června 1907, kdy byl deportován do Pskovska. Odtud uprchl do Finska, ale na konci roku 1907 přešel přes Švédsko až do Norska. V Oslu napsal knihu vzpomínek ze svého dětství „Kalpa zēna vasara“. V roce 1908 se vrátil do Lotyšska. Během první světové války sloužil u Lotyšských střelců, účastnil se Vánočních bitev. V listopadu 1917 byl zvolen do představenstva Lotyšské národní rady ve Valce. V roce 1918 byl zvolen do Lidové rady. Dne 23. září 1919 bylo Akuratersem zřízeno Lotyšské národní divadlo, pracoval tehdy jako vedoucí literárního a divade...
Více od autora
Maria Dąbrowska (1)
Maria Dąbrowska, rodným jménem Marja Szumska byla polská spisovatelka, esejistka a dramatička. Čtyřikrát byla navržena na Nobelovu cenu a pro své občanské postoje byla neformální mravní autoritou. Narodila se v nepříliš bohaté venkovské rodině a v letech 1907-1914 studovala sociologii, filosofii a přírodní vědy ve švýcarském Lausanne a v Bruselu. Ještě za studií si vzala aktivistu Mariana Dąbrowského, který roku 1925 nečekaně zemřel. Od roku 1917 žila ve Varšavě, od roku 1956 v jakési vnitřní emigraci. Byla aktivní i v politických a společenských sporech. V roce 1964 spolu s 33 dalšími polskými spisovateli a vědci podepsala protest proti komunistické cenzuře. Navzdory tomu proti ní komunistická vláda přímo nezasáhla, obdržela několik cen a vyznamenání a když roku 1965 zemřela, byl jí vypraven státní pohřeb. V roce 1909 začala psát články pro polské noviny na téma politických a hospodářských reforem a družstevnictví. Její první významná povídka, Janek, vyšla v roce 1914. Následně vydala několik sbírek povídek, včetně Uśmiech dzieciństwa , Ludzie stamtąd , kde započal její celoživotní zájem o rolnictvo, a Znaki życia . Během třicátých let pracovala na polském ministerstvu zemědělství a svůj časný zájem o družstevnictví využila i při tvorbě prvního dílu svého klasického čtyřdílného románu Noce i Dnie . Román byl často srovnáván s jinými uznávanými rodinnými ságami . Noci a dni vypráví příběh Bogumiła a Barbary, kteří se oba narodí do upadajících statkářských rodin, které se pokoušejí zachránit sňatkem. Příběh je sledován až do Bogumiłovy smrti roku 1914. Každá z hlavních postav je nucena přehodnotit osobní hodnoty pod tlakem měnící se společnosti. Kromě prózy Dąbrowska napsala dvě historické hry a řadu esejů, včetně knihy esejů o Josephu Conradovi Szkice o Conradzie . Přeložila též do polštiny ...
Více od autora
Ester Krumbachová (1)
Ester Krumbachová byla významná česká filmařka. Ve své práci kombinovala řadu uměleckých profesí, neboť byla režisérka, dramatička, spisovatelka, scenáristka, výtvarnice, scénografka a kostýmní návrhářka. Jednalo se o výraznou představitelku tzv. České nové vlny československého filmu v 60. letech 20. století. V roce 1946 absolvovala Školu uměleckých řemesel v Brně. Začínala jako kostýmní výtvarnice v divadle v Českých Budějovicích, později v Městských divadlech pražských a nakonec i v pražském Národním divadle. V roce 1961 se etablovala i v českém filmu nejprve jako výtvarnice ve snímku Muž z prvního století režiséra Oldřicha Lipského. Coby výtvarnice a návrhářka kostýmů pak velmi často spolupracovala s mnoha režiséry České nové vlny. Spolupracovala i na trezorových snímcích Ucho Karla Kachyni a Valérie a týden divů Jaromila Jireše, což během tzv. normalizace způsobilo, že od roku 1970 nesměla dlouhých 20 let u filmu vůbec pracovat. V té době se věnovala především spisovatelské a scenáristické činnosti. Po roce 1989 se opět k filmování vrátila, nicméně její tehdejší návrat nebyl už zdaleka tak úspěšný jako tomu bylo v 60. letech 20. století. Trpěla také velkými depresemi, které utápěla v alkoholu, což patrně uspíšilo její smrt v roce 1996. „Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala se mnou jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech a spolupracovali jsme na filmu Mučedníci lásky. Když jsem byl v Amsterdamu, vymysleli jsme spolu přes telefon krátký film Matka a syn. Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Pozitivně ovlivnila český film.“ ...
Více od autora
Arsen Diklič (1)
Srbský básník, prozaik, dramatik, autor poezie a prózy pro děti a mládež, filmový scenárista.
Více od autora
Nils Ahnlund (1)
Švédský historik zabývající se dějinami 17. století. Profesor na Stockholmské univerzitě a Švédské akademii.
Více od autora
Vít Obrtel (1)
Vít Obrtel byl český architekt, teoretik architektury, designér, návrhář nábytku, scénograf, typograf, knižní grafik, básník a redaktor. Vít Obrtel se narodil do rodiny Heleny Obrtelové a Františka Obrtela , novináře a spisovatele. Celé dětství prožil v Olomouci, kde také zahájil středoškolské studium na reálce, ale dokončil je maturitou v Praze . Poté vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze . Po praxi v soukromém ateliéru vstoupil do služeb pražské obce jako architekt-projektant. Od roku 1927 působil ve stavebním oddělení Ministerstva pošt a telegrafů v Praze a Karlových Varech. V roce 1931 založil v Praze vlastní architektonický ateliér. V roce 1941 byl vězněn v koncentračním táboře Terezín. Od roku 1948 pracoval v pražském projektovém ústavu s pozdějším názvem Stavoprojekt . V roce 1960 se podílel na založení pracoviště zaměřeného na projektování zdravotnických zařízení . Zde působil jako vedoucí projekčního střediska až do odchodu do důchodu .. Byl jedním z členů tzv. Puristické čtyřky. Stál v čele časopisu Kvart . V roce 1931 vydal spolu s Bohuslavem Broukem a Jindřichem Štyrským kulturní leták Rok. Publikoval projekty a texty v revuích Stavba, Pásmo, Disk, Tam-tam, Fronta, ReD, Plán, Rock, Kvart, Architektura, Československý architekt aj., přičemž čtvrtletník Kvart založil, byl jeho šéfredaktorem, typografem a grafickým úpravcem. Knižní grafikou a typografií – v konstruktivistickém duchu – se zabýval od roku 1926 a upravil téměř padesát knižních titulů, zejména svých přátel – V. Vančury, V. Nezvala, J. Seiferta, Fr. Halase aj., nejvíce pro Škeříkovu knižnici Symposion. Člen řady spolků, např. Spolku posluchačů archit...
Více od autora
Jovan Cvijić (1)
Jovan Cvijić byl srbský vědec, začínal studiem geografie a geologie, postupně však přesouval svůj zájem k otázkám etnologickým a sociologickým. Své práce psal v srbštině, francouzštině, němčině i angličtině. Vystudoval geografii na univerzitě v Bělehradě , kde absolvoval roku 1889. Poté studoval ještě geologii na Vídeňské univerzitě, zde získal titul roku 1893. Poté se vrátil do Bělehradu, kde byl na Filozofické fakultě Bělehradské univerzity jmenován profesorem. Později se stal rektorem školy , pod jeho vedením vzniklo pět nových fakult - lékařská, zemědělská a teologická v Bělehradě, plus filozofické fakulty ve Skopje a v Subotici. Jeho žák Jovan Erdeljanović se stal prvním profesorem na nově vzniklé katedře etnografie. Roku 1910 Cvijić založil Srbskou geografickou společnost a stal se jejím prvním prezidentem. Tuto pozici držel až do smrti. V roce 1921 byl zvolen prezidentem Srbské královské akademie věd a umění a zůstal jím rovněž až do své smrti. Již jeho vídeňská diplomová práce Das Karstphanomen, věnovaná krasovým jevům, byla přelomovou a dočkala se mnoha vydání a překladů. Jako první určil ledovcový původ 102 jezer v pohoří Stara planina, čímž výrazně posunul představy o průběhu doby ledové v Evropě. Když přesunul svůj zájem na lidi, vyslovil některé revoluční myšlenky - například, že člověk je ekologicky senzitivní bytostí a jeho životní prostředí ovlivňuje jeho psychiku . Zavedl též pojem "metastázové hnutí", aby popsal pomalé změny v lidských společnostech. Folkloristická a etnografická data, která sesbíral na Balkáně, byla často vůbec první vědecky získaná data z této oblasti. Jeho studie mj. sehrály velkou roli při určování státních hranic Jugoslávie po první světové válce, když byl vyslán srbskou vládou na Pařížskou mírovou konferenci . Za kontr...
Více od autora
Bohumil Smetánka (1)
Narozen 10.8.1902 v Bukovině u Čáslavi, zemřel 5.10.1942. Evangelický kněz, spolupracovník časopisu Hus. Práce o evangelické církvi a J. A. Komenském.
Více od autora
Jan Niebauer (1)
Autor studie o dějinách bohoslužby, monografie o Lutherově manželce, editor sbírky modliteb a literárněvědných a editorských prací. Narozen 3.5.1918 v Německu. Farář Českobratrské církve evangelické.
Více od autora
Vladimír Kokolia (1)
Vladimír Kokolia je český malíř a profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Kromě výtvarných aktivit je znám pro svou hudební a literární činnost, a také jako znalec kompostování a čínského tradičního taiji Vyrůstal ve Veverských Knínicích a v Brně na Lesné. V letech 1971–1975 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor Propagační grafika. Dále studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 1981 absolvoval v oboru malířství u profesora Jana Smetany. Po jednoroční vojenské službě zůstal až do roku 1992 na volné noze. V roce 1983 se oženil; s manželkou Evou mají tři děti. V 80. letech byl umělecky aktivní zejména v Brně a v Praze, vystavoval na neoficiálních místech i ve státních galeriích a vystupoval s E. Z té doby se datuje také jeho zájem o tradiční čínské taijiquan. Jeho umělecká aktivita je velmi široká, je i básníkem a textařem. V letech 1984–1997 působil jako zpěvák brněnské skupiny E, patřící svého času k absolutní špičce české alternativní a undergroundové hudby. Od roku 1992 je na AVU v Praze vedoucím pedagogem ateliéru Grafika II. V roce 2006 byl jmenován profesorem. Mnoho let se věnuje cvičení stylu Čchen tchaj-ťi čchüan, na FaVU v tomto smyslu vyučoval předmět Stání před stojanem. Je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1990. Jeho webové stránky obsahují tzv. kokopedii, informační stránku stejného formátu jako je Wikipedie. Vladimír Kokolia je tvůrcem se širokým záběrem malířských a grafických technik. Jeho tvorba je v oblasti základních forem velmi různorodá – od figurativní, přes krajiny či objekty až k ryze abstraktní. Je tomu tak proto, že pro něj nejsou specifikace tohoto druhu podstatné. Je naopak zřejmé, že pro jeho práci je mnohem důležitější vlastní sdělení, které poté provede způsobem k tomu účelu nejvhodnějším. V díle Vladimíra Kokolii dominuje snaha o průnik do podstaty světa, který ho obklopuje, s důrazem na úlohu lidského jedince v něm. A s jistoto...
Více od autora
Josef Menšík (1)
Narozen 4.2.1910 v Lysicích u Blanska, zemřel 1985. Ing., učitel vinařské školy, publikace z oboru.
Více od autora
Karel Červenka (1)
Narozen v roce 1975. Mgr. et Mgr., Ph.D., sociolog, též zaměřený na speciální pedagogiku - etopedii, vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Lawrence Haward (1)
Britský historik umění, muzikolog, knihovník, sběratel, ředitel Manchester Art Gallery v letech 1914-1945.
Více od autora
Karel Janků (2)
Narozen 1926 v Brně. Doc. MUDr., CSc., internista. Pracoval na I. a II. interní klinice UP v Olomouci, později na interním odd. nemocnice v Hustopečích a na poliklinice v Blansku. V letech 1964-1996 byl ústavním internistou-konziliářem pro I. a II. gynekologicko-porodnickou kliniku v Brně. Zabýval se ischemickou chorobou srdeční u těhotných. Publikuje v oboru.
Více od autora
Anna Rochester (1)
Anna Rochesterová se narodila 30. března 1880 v New Yorku. Byla americkou novinářkou, spisovatelkou a především politickou aktivistkou. Mezi lety 1915 a 1918 pracovala pro neziskový Národní výbor pro dětskou práci . Od roku 1922 byla editorkou křesťansko-socialistického měsíčníku Zítřejší svět . Kromě svého politického působení se proslavila i dlouholetým - není však jisté zda intimním - vztahem s další členkou komunistické strany Grace Hutchinsovou, který udržovala v době, kdy něco takového bylo považováno za jednoznačné společenské tabu. Zemřela na zápal plic 11. května 1966 a je pohřbena na Brookside Cemetery v Englewoodu ve společném hrobě se svými rodiči.
Více od autora
Naděžda Munzarová (1)
Naděžda Munzarová, známá jako Naďa Munzarová, rozená Naděžda Musílková , je česká herečka, loutkoherečka a animátorka. Vyrůstala v Německém Brodě , kde její otec Josef Musílek pracoval jako železničář. V období 1946–52 studovala na Tylově gymnáziu v Hradci Králové, kde byla činná v ochotnickém souboru Mladá scéna, v tanečním souboru Letecké vojenské akademie, v Sokole, Junáku... V letech 1953–1957 studovala na právě vzniklé loutkářské katedře na DAMU , o které jí pověděl Luděk Munzar. V letech 1960–1968 byla odbornou asistentkou – obor herectví s loutkou na AMU. V letech 1953–1968 pracoval celý první ročník externě v Československé televizi, především v dětském vysílání. . Zůstala 2 roky a od roku 1959 hrála v mnoha pořadech, seriálech a televizních pohádkách až do odchodu ze země v 1968 externě). Vodila loutky medvídka Emánka spolu s Ondřejem Sekorou a Milošem Nesvadbou vytvořila, vodila a mluvila Kačenku . V prvních živě vysílaných verzích seriálů např. Broučcích vodila Broučka, Medvídka Pú...). Ve filmu hrála s loutkami a technikou černého divadla až do svého odchodu z Československa v říjnu 1968 pod režiséry – Jan Švankmajer – Rakvičkárna, Vojtěch Jasný – Až přijde kocour, Zdeněk Syrový -Pinochiova dobrodružství, v televizi pak – Jan Valášek, František Filip, Albert Mareček, Libuše Koutná, Svatava Rumlová, Vlasta Janečková, s moderátorkami Štěpánkou Haničincovou a Pavlínou Filipovskou. Loutkám propůjčovali hlasy přední herci – Jiřina Jirásková, Karel Höger, František Filipovský, František Bejvl, Vlastimil Brodský, Alena Kreuzmannová, Aťka Janoušková a mnoho dalších umělců. Od 1959 pracovala v "Černých" divadlech – Jiřího Srn...
Více od autora
Kristián Habrda (1)
Ing., pracovník Krajského úřadu Libereckého kraje, zabývá se ochranou přírody, zejména netopýrů.
Více od autora
Mirko Tůma (1)
Narozen 10. 8. 1921 v Praze, zemřel 19. 7. 1989 v USA. Spisovatel, básník, dramatik, divadelní kritik a překladatel. Po roce 1948 v emigraci.
Více od autora
Vítězslava Šrámková (1)
Narozena 16. 12. 1943 v Litomyšli, zemřela 8. 8. 2019 v Praze. PhDr., divadelní kritička, publicistka, redaktorka a editorka spjatá s amatérským divadlem, divadlem poezie a recitací.
Více od autora
Abbe Lane (1)
Americká zpěvačka a herečka. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
Více od autora
Greg Behrendt (1)
Greg Behrendt je americký stand-up komik a spisovatel. Byl scénáristou seriálu Sex ve městě. Při této práci se seznámil s Liz Tuccillovou se kterou napsal knihu Až tak moc tě nežere] , která byla zfilmována v roce 2009 se Scarlett Johanssonovou v hlavní roli.
Více od autora
Gisela Leonie Teschke (1)
Narozena 1950 v Hamburku. Německá autorka populárně naučných zdravovědných publikací.
Více od autora
Denis McQuail (1)
Denis McQuail byl britský akademik a spisovatel zabývající se komunikační teorií. Věnoval se především masovým médiím, zaměřoval se na vysvětlení komunikačních teorií a jejich aplikaci. Je autorem obsáhlé publikace Úvod do teorie masové komunikace, ve které přináší čtenáři vhled do světa komunikace a médií. V knize Communication Models vysvětluje základní komunikační modely: Lasswellův model komunikace, Shannonův a Weaverův model komunikace, Gerbnerův model komunikace, teorie médií, teorie publika a systémy masových médií obecně. Další McQuailova kniha, Mass Communication Theory podrobně rozebírá samotný koncept masové komunikace. McQuail zde mluví o důležitosti masmédií a o jejich vlivu na jednotlivce i na společnost. V roce 2016 mu vyšla poslední publikace a tou je Žurnalistika a společnost. Autor v úvahách o žurnalistice upozorňuje na společenský a politický kontext jejího vývoje a její význam pro fungování demokracie. Proměna žurnalistiky podle něj souvisí s hlubší společenskou transformací, jejíž důsledky dnes nejsme schopni spolehlivě odhadnout. McQuail uspořádal typologii mezilidské komunikace do tzv. pyramidy komunikace a upozornil na dvě skutečnosti:
Více od autora
Yu Li (1)
Také známý jako Li Liweng, byl čínský herec, producent a režisér stejně jako dramatika, který cestoval s vlastním souborem. Byl také spisovatel a nakladatel
Více od autora
Pedro G Ferreira (1)
Pedro Gil Ferreira je Britsko-Portugalský astrofyzik a spisovatel. Nyní zastává profesuru astrofyziky na Oxfordské Univerzitě.
Více od autora
Tim Forrest (1)
Historik umění a spisovatel. Má za sebou rozsáhlou spoupráci s mezinárodními obchodníky starožitnostmi a aukčními síněmi. napsal klíč k nákupu starořitností, a podílel se také na publikaci encyklopedie starožitností
Více od autora
Taťána Petrášová (1)
Narozena v roce 1961 v Novém Jičíně. Historička umění, zaměřená na architekturu a umění 19. století, vědecká pracovnice, práce z oboru, teorie umění a estetiky.
Více od autora
Helena Lorenzová (1)
Narozena 13.5.1945 v Praze, zemřela 2006. PhDr., CSc., teoretička umění, redaktorka časopisu Estetika. Zaměřena na dějiny estetiky a umění. Publikace v oboru.
Více od autora
Hynek Rulíšek (1)
Narozen 4.6.1943 v Opavě. PhDr. Ředitel Alšovy jihočeské galerie. Knihy o umění, katalogy výstav.
Více od autora
Artur Pavelka (1)
Artur Pavelka byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou stranu lidovou. Odmaturoval na střední škole v Uherském Hradišti. Poté nastoupil prezenční službu u pěšího pluku č. 3 v Kroměříži. V armádě dosáhl hodnosti poručíka v záloze. Od roku 1899 pracoval jako železniční úředník. Za 1. světové války byl přeložen na ředitelství státních drah do Vídně . Roku 1919 přešel do Olomouce, kde se stal vrchním inspektorem Československých státních drah. Od roku 1919 byl členem a funkcionářem ČSL, předseda odborového svazu lidoveckých železničářů. Osobní přítel a spolupracovník olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana. Otec deseti dětí. Jeho syn Artur Ludvík Pavelka byl později knězem, dominikánem, fyzikem a filozofem, který se v době pražského jara podílel na programu ČSL. V parlamentních volbách v roce 1925 získal za Československou stranu lidovou senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V senátu setrval do roku 1935. Povoláním byl vrchním inspektorem státních drah, bytem v Olomouci.
Více od autora
Bernard z Clairvaux (1)
Svatý Bernard z Clairvaux byl středověký teolog, filosof, myslitel a mystik, důležitý člen nově vzniklého cisterciáckého řádu. V roce 1830 jej papež Pius VIII. prohlásil učitelem církve, Narodil se na hradě Fontaines roku 1090 nebo 1091 nedaleko Dijonu jako člen významného šlechtického rodu. Krátce před jeho narozením měla podle legendy Bernardova matka živý sen, že porodí psa s rezavou skvrnkou na hřbetě. Zpovědník jí vyložil sen tak, že porodí syna, který bude jako věrný pes střežit dům boží a štěkat na nepřátele víry. Bernard opravdu silně tíhl k víře a vyrostl v ctnostného mladíka. Získal vzdělání v klášterní škole a po jejím absolutoriu se rozhodl pro řeholní život. Se třiceti druhy se usadil na otcových statcích v Châtillonu a společně se připravovali na vstup do řehole. Roku 1112 vstoupili do kláštera v Cîteaux. Tehdy nový řád byl roku 1100 schválen papežem Paschalisem II. jako plod reformy řádu benediktinského. Pro svou horlivost byl Bernard po třech letech ve věku 25 let vybrán, aby založil nový cisterciácký klášter Clairvaux. Význam jeho osoby pro cisterciácký řád byl mnohem hlubší. Bernard z Clairvaux byl například autorem velmi přísných řeholních pravidel, kterými usiloval o obnovu původní přísnosti benediktinské řehole. Do konce Bernardova života vzniklo z jeho popudu a pod jeho vedením 68 dalších klášterů. Benediktini z Cluny nesli s nelibostí Bernardovo „odštěpenecké“ působení a obviňovali Bernarda dokonce i u papeže z přílišné přísnosti. Roku 1128 sepsal Bernard z pověření církevního sněmu z Troyes řeholní pravidla řádu templářů. Roku 1130 došlo k rozkolu v církvi, když proti papeži Inocencovi II. stanul vzdoropapež Anaklet II. Bernard z Clairvaux zůstal na straně Inocence II. a po smrti Anakleta přesvědčil jeho nástupce Viktora IV., aby se podřídil Inocencovi, čímž byl rozkol zažehnán. Roku 1145 byl zvolen papežem žák Bernarda z Clairvaux Evžen III. Často se obrace...
Více od autora
Petr Kouba (1)
Petr Kouba je český fotbalista a mnohonásobný reprezentant. Jedná se o syna českého fotbalového brankáře a stříbrného medailisty z Mistrovství světa v Chile 1962 Pavla Kouby. Za reprezentaci hrál poprvé v roce 1991 a na EURO 1996 získal stříbrnou medaili. V reprezentaci odehrál celkem 40 zápasů. Málo známým faktem je, že do patnácti let hrál ragby. Petr Kouba je v současné době patronem Fotbalové akademie Petra Kouby. Je také trenérem gólmanů v reprezentaci do 21 let. „Neexistuje jiná sportovní pozice vyžadující takovou kombinaci preciznosti, dokonalosti a vůdcovství. K tomu odvaha, jistota a někdy i bláznovství vystihují fotbalového brankáře, bezpochyby jednu z nejnáročnějších sportovních pozic.“
Více od autora
Miroslav Strolený (1)
Narozen 1928, zemřel 9. 8. 2021. Slovenský ekonom, komunální politik a básník, autor informačních publikací o Liberci.
Více od autora
Charles Roux (1)
Francouzská spisovatelka , která se rodem hlásí ke Středozemnímu mořim má tři lásky: Sicílii, Marseille a Prahu. V Marseille se narodila a její předkové tam žili po několik generací. V Praze, kde byl její otec velvyslancem, strávila útlé dětství. za svou druhou vlast považovala Itálii, kam se rodina záhy přestěhovala, ale po vyhlášení války pak na Itálii zanevřela a přilnula k hrdé a nústupné Sicílii. Válku prožila na frontě, byla dvakrát raněna a dvakrát vyznamenána. Po válce působila jako novinářka v nově založeném časopise Elle, později se stala šéfredaktorkou Vogue. Do literatury vstoupila počátkem 60. let publicistikou.
Více od autora
Michael Azerrad (1)
Michael Azerrad je americký spisovatel, novinář a muzikant. Vyrůstal v New York City a studoval na Columbia College. Po ukončení studií Azerrad bubnoval v kapele a věnoval se psaní článků. Pro časopis Rolling Stone napsal mezi lety 1987 až 1993 velké množství článků. Popularitu si získal především sepsáním knihy o grungeové skupině Nirvana s názvem Nirvana: Come as You Are. Z jeho další tvorby vyniká např. Our Band Could Be Your Life.
Více od autora
