Všichni Autoři a témata

Richard Rybolt (1)

Richard Rybolt, po celý život úspešný záhradkár a staviteľ nehnuteľností, dnes aktívny bojovník za prekonanie depresie a mocný spojenec skľúčenosti. Pomáhal pri zakladaní podporných skupín, náučných seminárov a liečebných sietí, osobne vyučoval a spriatelil tých, ktorí trpeli podobným spôsobom ako on. Vyrozprával svoj príbeh o uzdravení a inšpiroval ľudí prostredníctvom rôznych vysielaní v rádiách, televíznych šou aj naživo pred publikom. Autor knihy Nijaké stoličky sa nevyrábajú na krátke stretnutia žije s manželkou na malej farme v štáte New York.

Pavel Verner (1)

Czech classical oboist, born 1934 in Prague - died 2021. He was solo oboe player of the Prague Symphonics and artistic director of the chamber ensemble Verner Collegium. In addition he has consistently pursued his career in solo and chamber performance, appearing with the Philharmonic Quintet, Prague Philharmonia, Sebastian Orchestra, ensemble Ars Rediviva of Prague and in particular, Musica da camera Praga. Father of Pavel Verner Jr. and Petr Verner

Radoslav Procházka (1)

Radoslav Procházka je slovenský politik, vysokoškolský pedagog a advokát. V parlamentních volbách 2010 a 2012 získal mandát poslance NR SR za KDH. V prezidentských volbách 2014 se ucházel o úřad prezidenta, jako nezávislý občanský kandidát. Se ziskem 21,2 % odevzdaných hlasů se umístil na třetím místě za vítězem prvního kola Robertem Ficem a druhým Andrejem Kiskou. Na jaře téhož roku založil novou středo-pravicovou stranu s názvem #SIEŤ. Od září 2014 je jejím předsedou a také volebním lídrem pro parlamentní volby 2016. V parlamentních volbách 2010 byl zvolen poslancem NR SR na kandidátce KDH a stal se předsedou Ústavněprávního výboru. V předčasných volbách 2012 byl opětovně zvolen, v roce 2013 však poslanecký klub KDH opustil, a stal se nezávislým poslancem. Rozhodnutí kandidovat na post prezidenta SR oznámil v červnu 2013. Do ledna 2014 sesbíral 40 000 občanských podpisů a jeho kandidatura byla potvrzená. V průběhu kampaně se vyprofiloval jako jeden ze čtyř nejsilnějších kandidátů . V prvním kole volby pro Procházku hlasovalo 403 548 voličů, což bylo 21,24% všech odevzdaných hlasů. Celkově tak oslovil 9,15% všech oprávněných voličů na Slovensku. Skončil tak na třetím místě a nepostoupil do druhého kola. Nadprůměrný volební zisk však zaznamenal v okresech Dolný Kubín, Námestovo, Tvrdošín, Levoča a Prešov, kde i přes celkový neúspěch zvítězil. Radoslav Procházka využil svou veřejnou podporu a dne 27. března, tedy den před druhým kolem prezidentských voleb, oznámil založení nové strany #SIEŤ. Během následujících týdnů sesbíral v petiční akci více než 20 000 podpisů, ačkoliv k registraci strany je dostačující počet podpisů poloviční. Žádost o registraci byla podána 26. května téhož roku. Ministerstvo vnitra oficiálně zaregistrovalo stranu dne 12. června 2014. Spoluzakladateli strany jsou Miroslav Beblavý a Andrej Hrnčiar , kteří stejně jako Procházka, se na jaře 2014 vzdali svý...

Marek Káčer (1)

Slovenský Mgr., práce z teorie práva a mezinárodního práva.

Jaromír Štěpán (1)

Narozen 21.11.1918, zemřel r. 1989. JUDr. CSc., práce z oboru.

Bernd Freytag von Loringhoven (1)

Bernd Freiherr Freytag von Loringhoven pocházel z baltského šlechtického rodu Freytag von Loringhoven. Za 2. světové války sloužil jako štábní důstojník na východní frontě a patřil mezi několik málo vojáků, kteří unikli stalingradskému kotli. V letech 1944 – 1945 působil jako adjutant u generálního štábu v hodnosti majora. Byl nositelem německého kříže ve zlatě. Těsně před Hitlerovou sebevraždou opustil přes Havolu Berlín a unikl do britského zajetí. Z tohoto zajetí byl v roce 1948 propuštěn. Při založení Bundeswehru v roce 1956 se stal jeho součástí a zde velel různým jednotkám až do roku 1973, kdy jej opustil v hodnosti Generálporučík . Působil jako poradce při natáčení filmu Pád Třetí říše. Vydal knihu Mit Hitler im Bunker nejprve ve francouzštině a následně byla přeložena do dalších jazyků.

Krátký (signovaný lept) (1)

Nancy Farmer (1)

Americká autorka knih pro děti a mládež, narozena 9. 7. 1941 v arizonském Phoenixu pod jménem Nancy Forsythe Coeová, vyrůstala v Yumě na americko-mexickém pohraničí, v roce 1963 dokončila bakalářské studium a zapsala se do služeb mírových sborů, do roku 1965 sloužila v Indii, poté ještě dva roky na různých místech než se v roce 1967 vrátila do USA zpět ke studiu. V roce 1971 jí znovu zlákalo cestování, nakonec se na krátký čas usadila ve východoafrickém Mozambiku, kde pracovala jako chemik a entomolog, po dvou letech se přestěhovala do Zimbabwe a tam strávila celých třináct let jako laboratorní technik a entomolog, později jako nezávislý vědec a spisovatel. Během pobytu v Zimbabwe se vdala za Harolda Farmera, dnes žije spolu s rodinou v kalifornském Menlo Parku. Jako autorka na sebe poprvé upozornila noveletou The Mirror a to hned vítězstvím v soutěži Spisovatelé budoucnosti L. Rona Hubbarda. Svou první knihu, dětský příběh o domorodé dívce, vydala ještě za pobytu v Zimbabwe pod názvem Lorelei: The Story of a Bad Cat . V tamním nakladatelství se poprvé objevily rovněž knihy The Ear, the Eye, and the Arm a Tapiwa‚s Uncle či bohatě ilustrovaná publikace Tsitsi‘s Skirt . To už se však Farmerová vrátila do rodných Spojených států, kde v letech 1991–92 pracovala jako laboratorní technik na univerzitě v kalifornském Palo Alto, aby se od roku 1992 již profesionálně věnovala pouze psaní. Román The Ear, the Eye, and the Arm vzbudil po svém vydání v upravené podobě z roku 1994 vlnu nadšení a přinesl autorce řadu prestižních cen. Jde o netradiční fantasy ze Zimbabwe roku 2194, kdy se trojice doposud pečlivě chráněných dětí mocného generála Matsiky vydává za dobrodružstvím zcela nepřipravena na nebezpečí okolního světa. Ještě předtím však v USA vyšel román Do You Know Me , jenž prvky fantastiky postrádá. Farmerová se v něm vrátila k postavám z románu Tapiwa‚s Uncle . Jde o příběh školačky Tapiwy či spíše jejíh...

Olga Kolaříková (1)

Narozena 9.5.1927 v Brně, zemřela 2005. PhDr., CSc., pracovnice psychologické laboratoře Československé akademie věd. Práce v oboru, publikovány též časopisecky a ve sbornících.

Charles Nicholl (1)

Charles Nicholl je britský autor, který píše knihy historické, životopisné i cestopisné. Je profesorem angličtiny na Sussex University. Mezi historické osobnosti, kterým věnuje pozornost, patří Leonardo da Vinci, Christopher Marlow či Arthur Rimbaud. Nicholl za své dílo obdržel několik cen a je mimo jiné autorem několika dokumentárních pořadů. Přednáší v Británii, Itálii a USA.

Mark Osipovič Kosven (1)

Ruský historik, práce z oblasti pravěku.

Egon Erwin Kish (1)

Jerome Davis (1)

Ivan Ivanovič Udal'cov (1)

Pavel Kuchynka (1)

Pavel Kuchynka je český lékař-oftalmolog, specializující se na přední oční segment, vysokoškolský pedagog a v letech 1991–2017 přednosta Oční kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. V roce 1971 absolvoval Lékařskou fakultu v Hradci Králové Univerzity Karlovy. Po roční vojenské službě nastoupil na královéhradeckou radiologickou kliniku. V roce 1974 změnil obor a rovněž jako jeho otec zahájil dráhu oftalmologa. Nastoupil na Oční kliniku LFH UK a FNKV, na které se stal v roce 1991 přednostou. Roku 1992 zřídil v Československu první oční tkáňovou banku, Mezinárodní oční banku Praha, na níž působil jako ředitel. Ordinoval také v soukromém zařízení Oční centrum Praha. V roce 1981 složil atestaci II. stupně. Roku 1984 obhájil kandidátskou práci na téma histopatologie předního očního segmentu a poté se v roce 1991 habilitoval na 3. LF UK. Roku 1994 byl na Univerzitě Karlově jmenován profesorem v oboru očního lékařství. Přednáší na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zaměřuje se především na přední segment oka, operativu šedého zákalu, rohovky a refrakčních vad. K roku 2007 byl jediným zvoleným českým očním lékařem ve výborech oftalmologických organizacích – American Academy of Ophthalmology a European Society of Cataract and Refractive Surgery. Stal se také členem České oftalmologické společnosti, České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie , České lékařské akademie, Council of European Society of Ophthalmology, International Society of Refractive Surgery, Council of European Association of Tissue Banks, European Community University Professors of Ophthalmology, American Society of Cataract and Refractive Surgery a dalších organizacích.

František Zoulík (1)

František Zoulík byl český právník a vysokoškolský pedagog. Zabýval se soukromým právem. Vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V 60. letech 20. století působil v justici, nejprve jakou soudní čekatel a posléze jako soudce. V době normalizace z justice odešel a měl zakázáno odborně publikovat. Živil se jako podnikový právník. Počátkem 90. let 20. století přešel na právnickou fakultu, kde se v relativně pozdním věku habilitoval, posléze byl jmenován profesorem a byl zde členem akademické rady. Kromě výuky na právnické fakultě učil rovněž na Vysoké škole ekonomické v Praze a vedle toho také působil na ministerstvu spravedlnosti, kde připravil koncepci moderního soudnictví České republiky. Připravil rovněž řadu zákonů týkajících se civilistiky. V roce 1992 byl členem odborné komise pro přípravu Ústavy České republiky pro samostatnou Českou republiku, kde napsal články o moci soudní. Je autorem zákona o konkursu a vyrovnání a pracoval na principech insolvenčního řízení. Věnoval se též advokacii pod číslem advokáta ČAK 01937. Byl členem redakční rady Bulletinu advokacie, kde psal odborné články věnující se soukromému právu v evropském kontextu a napsal desítky odborných statí. Uskutečnil pokus o rekodifikaci soukromého práva po rozpadu ČSFR pod gescí ministerstva spravedlnosti. Výsledek jeho práce, koncepce nového civilního kodexu, byl zveřejněn v roce 1996, ale ministerstvem spravedlnosti byl odmítnut. Při vzniku Vysoké školy CEVRO Institut se podílel na utváření profilu právních předmětů soukromého práva a od roku 2006 byl členem její Katedry soukromého práva. V roce 2009 byl jmenován vedoucí katedry, kterou vedl až do své smrti. Od roku 2010 byl garantem bakalářského oboru Právní specializace – Právo v obchodních vztazích a navazujícího magisterského oboru Soukromoprávní studia – Obchodněprávní vztahy a byl členem akademické rady VŠ CEVRO Institutu. Skupina studentů z těch mnoha, kteří měli tu ...

Talcott Parsons (1)

Talcott Parsons byl americký sociolog, čelný představitel strukturálního funkcionalismu. Největšími teoretickými přínosy Parsonse jsou formulace „vzorových proměnných“ , AGIL paradigmatu a individuálního aktu. Parsons působil na Harvardově univerzitě v letech 1927–1973, poměrně dlouho ale v podřadné funkci asistenta, protože jeho šéfem byl Pitirim Sorokin, se kterým se nesnášel. Jakožto hlavní postava Harvardského oddělení sociálních vztahů – předchůdce oddělení sociologie, dal vzniknout generálnímu teoretickému systému pro analýzu společnosti, která byla později nazývána strukturálním funkcionalismem. Byl typickým interdisciplinárním vědcem, věnoval se matematice, medicíně, ekonomii, psychologii a samozřejmě sociologii. Jeho syn Charles Parsons je známou postavou v oboru filozofie matematiky. Parsons patřil k obhájcům „velké teorie“, pokusu spojit veškeré sociální vědy překlenujícím teoretickým rámcem. Jeho rané dílo „The Structure of Social Action“ shrnuje myšlenky jeho velkých předchůdců, zejména Maxe Webera, Vilfreda Pareta a Émilia Durkheima. Pokouší se o jejich propojení v jedinou „teorii jednání“ založenou na předpokladu, že lidské jednání je dobrovolné, úmyslné a má symbolický rozměr. Později byl Parsons zapleten do široké škály oborů a suboborů – od sociologie v medicíně po antropologii, dynamiku malých skupin, mezirasové vztahy, ekonomii a výchovu – ke kterým i sám přispěl. Parsonsův metodický postup je předem zformulován a poté „aplikován“. Odpovídá analyticko – funkcionálnímu pohledu na svět, ale rovněž analyticko – funkcionálnímu pohledu na tvorbu vědeckých poznatků. Otázkou je, jak Parsons došel k právě takovéto představě vědeckého postupu. Určitou roli zde hrála analogie s Darwinovou evoluční teorií, určitou roli vědecké „tradice“ a analytická paradigmata uplatňovaná v sociologii v důsledku všeobecné „exaktizac...

H. E Fincke (1)

Sarah Kaminsky (1)

Francouzská spisovatelka, scenáristka a herečka narozená v Alžírsku.

Jiří Friedl (1)

Jiří Friedl je český historik, vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR. Věnuje se dějinám Polska, československo-polským a česko-polským vztahům ve 20. století a dějinám střední a východní Evropy ve 20. století. Jiří Friedl po maturitě v roce 1995 na Střední škole informačních a knihovnických služeb v Brně vystudoval v letech 1996–2001 Filozoficko-přírodovědeckou fakultu Slezské univerzity v Opavě, magisterský obor Historie s rozšířenou výukou jazyků, v letech 2001–2004 pak doktorské studium v oboru České a československé dějiny. V roce 2009 se na téže fakultě habilitoval a získal titul docent. V roce 2014 obdržel na Akademii věd České republiky titul doktora věd, DSc. Badatelsky se věnuje mimo jiné dějinám Polska a polské menšině na Těšínsku ve 20. století. Za svou badatelskou i popularizační činnost v oblasti nejnovějších dějin česko-polských vztahů obdržel roku 2011 Bronzový Záslužný kříž Polské republiky. Věnuje se také pedagogické práci, nejprve přednášel na Karlově univerzitě, poté na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Publikací za svoji kariéru vydal značné množství. Zde je zmíněno jen několik nejvýznamnějších. Monografie / kolektivní monografie:

Jan Lata (1)

Jan Lata je český lékař, profesor vnitřního lékařství, od března 2015 rektor Ostravské univerzity. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací škola v brněnské městské čtvrti Královo Pole . Následně v letech 1971 až 1977 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získal titul MUDr. V letech 1977 až 1986 pracoval jako lékař na III. interní klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. V první polovině 80. let získal atestaci z vnitřního lékařství a z gastroenterologie . Následně mezi roky 1986 a 1988 působil jako lékař specialista v General Hospital Al Agailat v Libyi. Po návratu se krátce vrátil jako lékař na III. interní kliniku Nemocnice u sv. Anny v Brně . V letech 1989 až 2001 byl odborným asistentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a zároveň působil na jednotce intenzivní péče Interní gastroenterologické kliniky Fakultní nemocnice Brno-Bohunice, kde byl od roku 1995 vedoucím. Zároveň se dále vzdělával – v roce 1997 se stal kandidátem věd a v 90. letech absolvoval studijní pobyty v Nizozemsku, Francii a USA. V roce 2001 se na Masarykově univerzitě habilitoval v oboru vnitřní lékařství. V roce 2006 byl v tomto oboru jmenován profesorem. V letech 2001 až 2007 byl navíc vedoucím Metabolické JIP a mezi roky 2007 a 2010 zastával funkci přednosty Interní hepatogastroenterologické kliniky FN a LF MU Brno. Získal také řídící funkce, a to když byl v letech 2006 až 2010 proděkanem pro vnější vztahy na Lékařské fakultě MU. V roce 2010 přešel na Ostravskou univerzitu, kde působí jako profesor na tamní lékařské fakultě. O rok později se stal prorektorem pro vědu a vnější vztahy. V prosinci 2014 jej Akademický senát Ostravské univerzity v Ostravě zvolil rektorem. Prezident Miloš Zeman jej jmenoval dne 5. února 2015, funkce se ujal 1. března 2015. V listopadu 2018 byl akademickým senát...

Monika Siedentopf (1)

Německá historička, anglistka a politoložka, jako publicistka spolupracuje s německým rozhlasem.

Lubor Nedbal (1)

V letech 1985-1990 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně historii-bohemistiku. Od roku 2002 pracuje jako archivář ve Státním okresním archivu v Hodoníně. Zabývá se regionální historií, dějinami 20. století a obdobím 1. a 2. světové války.

Tichý Luboš (1)

Roger Faligot (1)

Je novinář a spisovatel. Od roku 1977, napsal sám nebo se spoluautory , více než třicet knih o soudobých dějinách začínající s irským odporem, pravidelně aktualizovány a publikovány od té doby. Vícejazyčně. Také se specializuje na francouzskou inteligencí, zahraniční a zejména na Dálném východě. Vydává řadu referenčních děl, jako jsou Naisho. Průzkum srdce japonské tajné služby a světové dějiny inteligence. To se stává v roce 2007 fejetonista Rue89. Od roku 1993 do roku 2000, byl předsedou asociace novinářů a zemí Keltské Británie.

Lionginas Baliukevičius (1)

Narozen 01.01.1925 . Otec mu zemřel v r. 1944, matka byla deportována na Sibiř. Maturoval na gymnáziu a než se přihlásil do litevských jednotek organizovaných nacistickou říší pro boj proti SSSR, absolvoval necelé dva semestry lékařské fakulty. Až do smrti bojoval jako partyzán proti nenáviděnému nepříteli - Sovětskému svazu. Měl totiž intenzivní vzpomínky na okupaci Litvy z roku 1940 i na čistky a první deportace na Sibiř o rok později. Zahynul 24.06.1950.

Adam Podgórecki (1)

Polský sociolog, zabývá se sociologií práva.

Zdeněk Kühn (1)

Zdeněk Kühn je soudce Nejvyššího správního soudu se sídlem v Brně a profesor na Katedře teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde od roku 1997 učí teorii práva. V roce 2006 byl jmenován docentem teorie práva a v roce 2019 profesorem teorie práva. V Praze učí či učil anglicky trestní právo, úvod do středoevropské právní kultury, česky právní psaní, právní filozofii, teorii a praxi antidiskriminačního práva, vybrané směry soudobé právní filozofie apod. S Prahou je též spjato jeho působení na půdě New York University in Prague, kde pro americké studenty vedl od roku 2003 semináře na téma Contemporary Issues in Law: Human Rights in Transition in the Czech Republic. Od roku 2004 občasně působí též jako přednášející na Justiční akademii v Kroměříži. Přednáší též na řadě univerzit v zahraničí. Ačkoliv jeho akademická kariéra je významně spojena s Právnickou fakultu UK, kde získal tituly Mgr. , JUDr. a Ph.D. , má Kühn velice blízko též ke své druhé alma mater, a to Právnické fakultě Michiganské univerzity v Ann Arbor, USA , kde jako první Čech získal v roce 2006 titul doktora práv S.J.D . V menší míře jej též ovlivnily další jeho studijní pobyty, a to konkrétně na Central European University v Budapešti v letech 1999 a 2000, University of Tübingen v Německu v roce 2000 a na Tulane Law School v New Orleans v roce 2001. Je držitelem několika akademických ocenění: Ceny Josefa Hlávky pro nejlepší studenty a absolventy vysokých škol v ČR , Bolzanovy ceny za vynikající doktorskou práci a Hessel Yntema Prize za nejlepší odborný právnický článek napsaný vědcem do 40. let věku. Vedle akademické kariéry absolvoval též několikaletou praxi v advokacii, konkrétně v advokátní kanceláři Stoklásek &...

Josef Vedral (1)

Josef Vedral byl český fotbalista, obránce, reprezentant Československa. Hrál za Bohemians, kam přišel v roce 1942 z klubu SK Vršovice. Byl vyhlédnutý jako útočník a střelec, ale zakotvil v obraně. Byl pověstný především svými bombami z pokutových kopů, které střílel klopeným nártem. Obranná dvojice Vedral–Rubáš byla v letech 1947–50 nejlepší obrannou dvojicí ligy. Byl zdatné postavy, se silnou šíjí a získal přezdívku Buňa . Z Bohemians odešel v roce 1952 předčasně do Montáží Praha. V československé nejvyšší soutěži nastoupil ve 138 utkáních a dal 27 gólů. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1946–1949 osm utkání. Mezi autory branek se zde nezapsal. V reprezentačním B-týmu nastoupil v roce 1948 v 1 utkání.

Karl Liebknecht (1)

Karl Liebknecht , byl německý socialistický politik, první předseda Mezinárodního sdružení socialistických organizací mládeže a spoluzakladatel Komunistické strany Německa . Byl jedním ze dvou ze sociálně demokratických poslanců , kteří na počátku války v roce 1914 hlasovali proti „válečným úvěrům“. Protože byl ale slavnější, na druhého sociálního demokrata se „zapomnělo“ a na počest Karla Liebknechta se užívá úsloví: „1 proti 110“ . Dne 9. listopadu 1918 vyhlásil před Hohenzollernským palácem v Berlíně "socialistickou republiku". Dne 15. ledna 1919 byl bez soudu a jakéhokoliv obvinění zavražděn „Erthardovou Brigádou Smrti“, vyslanou sociálně demokratickou vládou a hlavně jejím ministrem vnitra Gustavem Noskem, který za potlačení „Spartakovců“, Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, pobíral za Hitlerovy diktatury státní penzi.

Petra Svozílková (1)

Doc., MUDr., Ph.D. Lékař specialista v oboru oftalmologie a farmakologie . Publikace v oboru.

Udo Kultermann (1)

Německý historik umění, zaměřený na dějiny architektury, též ředitel muzea. Zemřel v USA.

Susan A Greenfield (1)

Fyzička a neurofyzioložka.

Yvonne Worth (1)

Alison Boteler (1)

Americká novinářka, autorka kuchařek.

Maurice Campbell Cornforth (1)

Britský marxistický filozof, člen Komunistické strany Velké Británie. Autor publikací z oboru.

Robert Buchar (1)

Robert Buchar, nar.1951 v Hradci Králové je americký kameraman, filmový režisér a producent českého původu a také autor několika knih zabývajících se okolnostmi „sametové revoluce“. V roce 1966 začal studovat SPŠG fotografii, později pokračoval na FAMU, kde v roce 1975 absolvoval a pracoval jako kameraman v Krátkém filmu. V roce 1980 emigroval do USA, kde pokračoval v natáčení krátkých a dokumentárních filmů, působil rovněž při natáčení nezávislých filmů. Od roku 1989 vyučuje kinematografii na Columbia College v Chicagu. Po listopadu 1989 se vrátil do České republiky, po krátkém pobytu se vrátil zpět do USA, kde trvale žije. Z pobytu v ČR vytěžil náměty ke svým několika filmům a následně podle filmů zpracovaným knihám, ve kterých presentuje své názory na okolnosti a samotný průběh listopadového převratu u nás, známého jako „sametová revoluce“. Bývá proto také řazen ke „konspirativním autorům“.

Hugh Verity (1)

Britský válečný letec, autor autobiografie.

Eduard Winter (1)

Eduard Winter byl český duchovní a historik německého původu, vyučující na německé univerzitě v Praze a na Univerzitě Karlově, od roku 1945 v NDR na univerzitách v Halle a Berlíně . Věnoval se především studiu osvícenství a josefinismu.

Yannick Haenel (1)

Francouzský spisovatel.

Daniel Estulin (1)

Investigativní novinář, zabývá se problematikou Bilderbergu. Narodil se v Litvě, žije ve Španělsku.

Tomáš Řepa (1)

Tomáš Řepa je český historik architektury. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval teorii a dějiny výtvarného umění. V odborné praxi se podílel na tvorbě série Industriálních topografií, a to pro Pardubický kraj , Královéhradecký kraj , Olomoucký kraj , Plzeňský kraj a Kraj Vysočinu . Píše také regionální literaturu, v níž se zaměřuje na kaple Božího hrobu, jako například ve Slaném apod. O této své oblasti bádání také přednáší, například na Slánské akademii volného času. Dále se věnuje vedení vycházek zaměřených na architekturu, jako kupříkladu roku 2016 v rámci Dne architektury prováděl zájemce po vycházce nazvané „Rokoska – stará a nová“, během níž účastníkům představoval architektonicky zajímavé domy v oblasti pražských Holešoviček. Ve spolupráci s psychiatrickou nemocnicí v Bohnicích pořádá pravidelné přednášky o historii, architektuře a urbanismu areálu. V roce 2019 publikoval dosud neznámé a pravděpodobně jediné dochované plány dnes již zaniklého kláštera v bavorské Taxe a také jedno z nejstarších zobrazení tamní poutní kaple, o jejíž podobě se pouze spekulovalo. Plány i rytina kaple od augustiniána otce Jindřicha jsou uloženy v pražském Národním archivu.

Jindřich Hýzrle z Chodů (1)

Narozen 10.1.1575, zemřel 18.4.1665 v Praze. Cestovatel a bojovník, paměti.

Miroslav Polreich (1)

Miroslav Polreich byl bývalý rozvědčík zpravodajské služby, jež patřila do struktur Státní bezpečnosti. V roce 1969 byl zbaven funkce. Po roce se stal 1989 ředitelem bezpečnostního odboru MZV. V letech 1991–92 vedl čs. delegaci jako československý velvyslanec pro kontrolu odzbrojení při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve Vídni. Narodil se v roce 1931 v Německém Brodě. Jeho otec pracoval jako strojník a spolupodílel se na založení KSČ a jako přesvědčený komunista se stal postupně nepohodlný. Miroslav válku prožil u dědy na samotě. 11. května 1945 sem pro něj přišel otec, se kterým se vrátil do města. Po válce jej otec přihlásil na učiliště na nástrojaře. Zároveň jezdil do Humpolce na přípravný kurs na vysokou školu. V roce 1950 začal studovat na Vysoké škole politických a hospodářských věd , z níž se později vydělila Fakulta mezinárodních vztahů, v jejímž čele stál pozdější ministr zahraničí a chartista, profesor Jiří Hájek. Během studia se seznámil s řadou pozdějších disidentů, ale také se zahraničním tiskem, z něhož získával povědomí o situaci za hranicemi státu. Ve stejné době dostal nabídku, aby pracoval pro zpravodajské služby, tehdy oficiálně označované jako První správa ministerstva vnitra StB. V roce 1954 přešel do zpravodajské školy, vedené pozdějším chartistou Ladislavem Šternem . Po jejím absolvování odešel pracovat na Ministerstvo vnitra, do americko-britské sekce, a v roce 1957 se stal diplomatem ve Washingtonu. Podle jeho slov však byl do Washingtonu uklizen, neboť se mu nelíbily poměry na ministerstvu, kde služebně starší zaměstnanci sledovali především své vlastní zájmy. Zároveň zjistil, že tu informace získávají především od emigrantů a krajanů, ačkoliv je informace o osobnostech poúnorého exilu (jako b...

Roy Wenzl (1)

Americký novinář a spisovatel.

Zdeněk P Bažant (1)

Narozen 10. 12. 1937 v Praze. Česko-americký stavební a materiálový inženýr, vynálezce, vědec a vysokoškolský profesor stavebního, environmentálního a strojního inženýrství a vědy o materiálech . Expert v oblasti mechaniky stavebních materiálů a stavebních konstrukcí, též nukleárních betonových konstrukcí. Člen vědeckých společností a institucí, šéfredaktor časopisu „Journal of Engineering Mechanics . Je vnukem rektora ČVUT, stavebního mechanika prof. Zdeňka Bažanta a synem geomechanika prof. Zdeňka Bažanta, ml., .

Genrich Georgijevič Karlsen (1)

Ruský profesor technických věd, práce o dřevěných konstrukcích.

Stanisław Kowal (1)

Polský autor v oboru matematiky.

Boris Titzl (1)

Pozice a funkce na pracovišti - docent Vzdělání, kvalifikace - 1967 FF UK Praha, filozofie – dějepis, učitelství pro školy II. cyklu 1982 PedF UK Praha, rozšiřující studium speciální pedagogiky 1991 FF U Praha, doktorát filozofie 1997 PedF UK Praha doktorát speciální pedagogika 2002 zpětně k 1. 1. 1999 UK Praha, doktorát 2003 MU Brno, habilitace pro obor pedagogika Přehled zaměstnání - PdF UK v Praze - PdF UHK v Hradci Králové Akademické, univerzitní a další aktivity - výkonný redaktor čas. Speciální pedagogika

František Draxler (1)

Narozen 25. 12. 1928 v Jindřichově Hradci, zemřel 17. 10. 2016. Český stavební inženýr se specializací na projektování stavebních konstrukcí. Vysokoškolský pedagog . Soudní znalec v oboru stavebnictví. Literatura v oboru.

Vladimír Schreiber (1)

Ing. Vladimír Schreiber, CSc.

V. I Gusev (1)

Bohumil Soudský (1)

Bohumil Soudský byl český archeolog pravěku. V září 1945 nastoupil jako jeden z prvních studentů Karlovy univerzity ke studiu klasické archeologie a prehistorie. Za vynikající studijná výsledky dostal roku 1948 stipendium na École normale superiére v Paříži, kam odjel se spolužákem Jiřím Frelem a kde navázal dlouhodobé pracovní kontakty. Po nástupu do Archeologického ústavu ČSAV v Praze prováděl například velkoplošné výzkumy neolitického sídliště v Bylanech u Kutné Hory . Společně s Evženem Neustupným je autorem relativní chronologie kultury s lineární keramikou na území Čech. Později působil také na neolitických nalezištích ve Francii. B. Soudský byl předlohou zajímavé postavy dr. Soudka v detektivních příbězích Václava Erbena .

Jaromír Doskočil (1)

Narozen 19.6.1891 v Černých Budách. Slepecký pedagog, literatura z oboru.

Grégoire de Kalbermatten (1)

Gregoire de Kalbermatten se narodil v aristokratické rodině ve švýcarském městě Lausanne, studoval na prestižních evropských a amerických univerzitách, vystudoval práva v Ženevě, absolvoval postgraduální studium mezinárodních vztahů na škole Johna Hopkinse v Bologni a Washingtonu D. C., magisterský titul získal po absolvování studia politologie na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore, kde později, zastával funkci jednoho z rektorů. Svou kariéru zahájil ve Švýcarsku na poli bankovnictví a analýzy financí, od roku 1980 působil jako diplomat v Římě, Vídni a Bernu, poté se směr jeho zájmu přesunul na mezinárodní vývoj a začal pracovat pro OSN. Během třicetileté práce na poli mezinárodních vztahů a multilaterární diplomacie v oblasti politického rozvoje organizoval přes 400 misí a konferencí v 70 zemích světa, mj. jako hlavní organizátor setkání na úrovni ministrů odvětví pro vědeckou spolupráci mezinárodního rozvoje a ochranu životního prostředí. Uveřejnil několik knih a studií a rovněž vědeckých publikací, především posudků současných světových ekosystémů. Momentálně pracuje v Německu pro UNCCD. Jeho zkoumání na poli politické filosofie a duchovnosti významně ovlivnilo setkání se Šrí Mátadží Nirmalou Déví. Je ženatý a má tři děti.

Artur D'Amien (1)

Třikrát ženatý, své bohaté zkušenosti sepsal do knih humornou a neotřelou formou, která potěší všechny manžele, manželky i svobodné.

Matouš Václavek (1)

Matouš Václavek byl spisovatel píšící převážně dějepisná a zeměpisná díla z okolí Valašska. Po absolvování kroměřížského gymnázia studoval FF UK v Praze. Působil jako učitel ve Zlíně a řadu let ve Vsetíně jako ředitel a školní inspektor. Byl literárně činný v oborech zeměpis, dějepis a národopis. Přispíval do Kottova slovníku, Bartošova Dialektologického slovníku a Ottova slovníku naučného. Největší pozornost věnoval Valašsku. Jeho práce Dějiny města Vsetína a okresu Vsackého, Hejtmanství Valašsko- Meziříčské, Moravské Valašsko, Valašská svatba, Mor. Valašsko. Obrazy ze života bývalých cechů řemeslných na Vsetíně, Moravské Valsšsko, Děti na Moravském Valašsku jejich hry a zábavy patří k základním dílům o Valašsku. V několika knihách vydal Valašské pohádky a pověsti.

John Peters (1)

Důstojník válečného letectva John Peters se narodil v Londýně v roce 1961. Do RAF vstoupil v roce 1980 jako univerzitní kadet. V roce 1983 absolvoval na univerzitě v Manchesteru a o čtyři roky později se po ukončení Air Navigation School RAF ve Finningley stal pilotem. V roce 1988 se přeškolil na letoun Tornado GR1 a byl přidělen k 15. eskadře RAF v Laarbruchu v Německu, s níž se později zúčastnil bojů v Perském zálivu , kde byl také sestřel a dostal se do zajetí. Po působení u 31. eskadry RAF v Brüggenu v Německu se v roce 1993 vrátil do Anglie a stal se instruktorem ve výcvikovém středisku pilotů typu Tornádo na základně RAF v Cottesmore v hrabství Leicestershire. V roce 1997 se stal Squadron Leader, po 18 letech služby odešel do civilu. Je ženatý a se svou ženou Helen má dvě děti: chlapce Guye a dceru Toni. S rodinou žije ve Worcestershire.

Vladimír Vítek (1)

Vladimír Vítek je bývalý slovenský fotbalista, záložník. Hrál za Dukla Banská Bystrica, MŠK Žilina, FC Svit Zlín, FC Slušovice, MFK Ružomberok a FC Rimavská Sobota. V československé a české lize nastoupil celkem ve 23 utkáních.

Michail Saulovič Arlazorov (1)

Ruský publicista, spisovatel a scenárista, vystudoval letectví, jeho práce mají často vztah k letectví.