Všichni Autoři a témata

Adela Rogers Saint Johns (1)

Fr. Kupka (1)

Philippe Collas (1)

Francouzský spisovatel.

Gill Hasson (1)

Gill Hasson je lektorka, trenérka a spisovatelka. Má 20 let zkušeností v oblasti osobního rozvoje. Specializuje se na sebedůvěru a sebeúctu, komunikační dovednosti, asertivitu a rezilienci. Gill poskytuje lektorské a tréninkové služby vzdělávacím organizacím, dobrovolnickým a obchodním organizacím a také veřejnému sektoru. Gill je autorkou bestsellerů Mindfulness a Emotional Intelligence a dalších knih k tématům, jako je zacházení s problematickými lidmi, rezilience, kom unikační dovednosti a asertivita. Mimořádně ji zajímá a motivuje pomáhat lidem realizovat svůj potenciál a žít svůj nejlepší život. Gill můžete kontaktovat prostřednictvím jejích webových stránek www.gillhasson.co.uk nebo jejího e-mai lu gillhasson@btinternet.com

Moisej Nisonovič Larin (1)

Ruský strojní inženýr, autor publikací z oblasti obrábění kovů.

Alena Podlesnych (1)

Ruská filoložka, rusistka, lektorka ruské literatury a kultury řeči.

Nāfila Ḏahab (1)

Tuniská spisovatelka, autorika povídek a knih pro děti.

Robert T Bakker (1)

Robert T. Bakker je uznávaným americkým paleontologem a popularizátorem přírodních věd. Proslavil se na přelomu 60. a 70. let teorií o teplokrevnosti dinosaurů. Bakker byl spolupracovníkem průkopníka v této oblasti, paleontologa Johna Ostroma z Yale. Jako jeden z prvních vytvořil moderní představu o těchto fascinujících druhohorních tvorech. Dříve byli dinosauři pokládáni za pomalé a těžkopádné „omyly přírody“. V Bakkerově podání byli dinosauři naopak rychlí, aktivní a pohybliví tvorové s vysokým stupněm metabolismu a sociálního chování. Také byli bezpochyby předchůdci dnešních ptáků . Již v roce 1968 napsal Bakker první studii o možné teplokrevnosti dinosaurů. S touto nejprve převratnou teorií poprvé vstoupil do povědomí veřejnosti v dubnu roku 1975, kdy článek Dinosauří kacířství vyšel v časopise Scientific American. Bakkerovo stěžejní dílo je pak stejnojmenná kniha Dinosauří kacířství z roku 1986, kde autor uvádí důkazy pro tuto dnes již obecně přijímanou představu o dinosaurech. Bakker se díky této knize stal slavným a uznávaným vědcem, ale i populární osobností se svéráznými rysy. Bakker také působil jako poradce při natáčení velkofilmu Jurský park. V pokračování tohoto velkofilmu je pak ztvárněn jako karikatura Bakkera „Dr. Robert Burke“, kterého v závěru sežere Tyrannosaurus. Zajímavostí také je, že Bakker je kreacionista a působí jako kazatel jedné západoamerické církve . Je také zastáncem tzv. Teistické evoluce. Krom toho také napsal román z druhohor pod názvem Raptor Red , který popisuje rok života jedné samice dinosaura rodu Utahraptor. Vytvořil poutavý příběh založený na interakcích jednotlivých dinosauřích druhů žijících před 120ti milióny let v oblasti Utahu, aniž by jim přitom propůjčoval lidskou...

William J Duiker (1)

Americký profesor humanitních věd, zabývá se moderními dějinami Vietnamu a Číny.

Viktor Sýkora (3)

Jeho fotografie semínek mu otiskují v National Geographics a se svými mikrofotografiemi se úspěšně účastní Czech press photo.

Jindřich Heisler (2)

Jindřich Heisler byl český surrealistický spisovatel, malíř, výtvarník a překladatel. Jindřich Heisler pocházel z židovské rodiny Heislerů z Chrasti u Chrudimi. Jeho otec František Heisler byl továrníkem. Matka se jmenovala Vlasta, rozená Vondračková , mladší sestra Anna se narodila roku 1920. Rodina vlastnila farmaceutickou továrnu a synovi bylo proto určeno vystudovat nejprve pražskou malostranskou reálku a potom chemickou průmyslovku v pražské Betlémské ulici. Školu však nedokončil a maturitu získal na chemické průmyslovce v Banské Štiavnici. Po studiích se vrátil do Chrasti, kde pracoval v rodinné továrně. Otec František Heisler zemřel v roce 1932, Jindřich Heisler se s rodinou přestěhoval do Prahy o čtyři roky později. Zde také nastoupil vojenskou službu. V roce 1934 vznikla tzv. Skupina surrealistů, jejíž program byl vyjádřen v letáku „Surrealismus v ČSR“. V roce 1938 se Vítězslav Nezval pokusil o rozpuštění skupiny, ta ale zůstala zachována bez Nezvala. Jindřich Heisler se k ní připojil pod vlivem svých přátel Jindřicha Štyrského a Toyen. Sestra Jindřicha Heislera uvedla ve svých vzpomínkách, že si bratr postavil okolo roku 1935 poblíž Chrasti chatu, kterou Toyen vyzdobila kresbami. Spolu s Toyen a sestrou pobýval na této chatě v létě 1939 i Jindřich Heisler a řešili možnost vystěhování do Brazílie. Vycestování se neuskutečnilo, chata ani kresby se nezachovaly. Během nacistické okupace, kdy byl surrealismus považován za zvrhlé umění, nemohla být díla surrealistů vydávána. Jindřich Štyrský v průběh okupace zemřel , Jaroslav Ježek emigroval, někteří členové se od surrealismu odvrátili. Toyen se stáhla do ústraní. Po vyhlášení platnosti Norimberských zákonů na území Protektorátu se Jindřich Heisler ukrýval v bytě Toyen v pražské Krásově ulici. Dalšími osobami, které ho ukrývaly byla jeho matka Vlasta Heislerová (která nebyla židovského půvo...

Emil Křižka (1)

Narozen 25. 7. 1973 ve Valašském Meziříčí. Výtvarník, grafik, sochař, režisér a spisovatel.

Josef Večeřa (1)

Narozen 1.3.1856 v Moravských Knínicích u Tišnova, zemřel 8.4.1883 v Olomouci. Právník, moravský lidový spisovatel, beletrista, překladatel z polštiny a ruštiny.

Pavel Janega (1)

Narozen v roce 1913, autor učebnic zeměpisu. Zemřel 27.6.1982. Vědecký pracovník, publicista, pedagog.

Pavel Toufal (1)

Jan Nepomuk Polášek (1)

Jan Nepomuk Polášek byl pedagog, hudební skladatel a sběratel lidových písní na Valašsku. Studoval varhanickou školu u Leoše Janáčka v Brně, hudební pedagogické kurzy absolvoval ve Vídni u dvorního kapelníka J. Böhma, státní zkoušky z varhan, klavíru, sóĺového a sborového zpěvu dokončil v Praze roku 1902 u prof. Otakara Ševčíka. Po studiích učil na valašskomeziříčském gymnáziu, učitelském ústavu a ve vlastní hudební škole. Sběru lidových písní, na nějž mu opakovaně vymohl stipendiem Leoš Janáček, se věnoval spolu se svým žákem a pozdějším kolegou Arnoštem Kubešou. Spolu nasbírali na 4 000 lidových písní, popěvků a tanců ze všech koutů Valašska. J. N. Polášek upravoval, harmonizoval písně a skládal pro sólový hlas i sborový zpěv. Aktivně komponoval hudbu k divadelním hrám, uváděným převážně na sokolské scéně, věnoval se též symfonickým básním, operám a operetám. Ve volném čase se vášnivě věnoval rybaření, jemuž věnoval 2 publikace. Je pohřben na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm. Miloš Kašlík o J. N. Poláškovi napsal:

Władysław Machejek (1)

Polský prozaik a publicista.

Wolf Tegethoff (1)

Wolf Tegethoff je ředitel Centrálního ústavu pro historii umění v Mnichově, patří k renomovaným odborníkům na dílo Ludwiga Miese van der Rohe, nejen díky svým publikacím o jeho venkovských domech a vilách.

Jan Evangelista Hanka (1)

Narozen 31. 7. 1880 v Praze, zemřel 18.7.1948 v Hradci Králové. Ing.architekt, dr.techn., spisy z oboru, historické spisy, režisér, autor loutkových her, překlad z němčiny.

Rudolf Toman (1)

Rudolf Toman byl československý fotbalista, útočník. Hrál za AFK Kolín, SK Náchod, SK Slavia Praha, SK Pardubice a SK Olomouc ASO. V lize odehrál 208 utkání a dal 64 gólů. Ve Středoevropském poháru nastoupil v 1 utkání. Za reprezentační B-tým nastoupil v 8 utkáních. Mistr Československa 1937.

Rani Manicka (1)

Narodila se a vyrůstala v Malajsii. Nyní žije v Anglii. Vystudovala ekonomii a s úspěchem se začala věnovat literární tvorbě.

Bobbie Pyron (1)

Americká autorka knih pro děti a mládež.

Jiřina Nikodémová (1)

Narozen 6. 2. 1920 v Tmani, zemřela 25. 6. 1993 v Hořovicích. Členka protifašistického odboje, autorka vzpomínek.

Jan Fridrich (1)

Jan Fridrich byl český archeolog, zaměřující se na starší dobu kamennou – paleolit. Někdy bývá označován za zakladatele moderní české paleolitické školy. V letech 1956 až 1961 vystudoval archeologii společně s historií na FF UK, v semináři prof. Filipa. Pracoval jako archeolog v AÚ AV v Praze, kde působil de facto do své smrti. Od roku 1988 přednášel paleolit na FF UK. Společně se svojí žačkou, Ivanou Fridrichovou-Sýkorovou působil od roku 2000 také na FHS UK, v přednáškovém cyklu Homo faber. Podílel se na naprosto klíčových výzkumech českých lokalit světového významu – např. Bečov I a IV, Beroun – dálnice, Přezletice u Prahy a mnoho dalších.

Marit Reiersgård (1)

Marit Reiersgårdová debutovala roku 2007 románem pro mládež Alt jeg ser er sant . V roce 2010 vydala knížku pro děti s názvem Valpen til Vilde . Roku 2012 publikovala svou první detektivku Stolpesnø a o dva roky později další s názvem Jenta uten hjerte . Děj obou knih situovala do míst, kde vyrostla a kde dodnes žije, a roli vyšetřovatelů svěřila dvojici velice rozdílných postav: kulatoučké a veselé matce-samoživitelce Bitte Røedové a dlouhovlasému Verneru Jacobsenovi vyznačujícímu se zálibou v pletení. Oba romány jsou tradiční detektivky odehrávající se v lokálním prostředí s omezeným počtem postav, nestříká v nich krev a neobjevují se v nich násilné scény, jen poctivá mravenčí policejní práce – přesto jim nechybí napětí ani momenty překvapení a dokážou čtenáře zcela strhnout.

Jan Jirák (1)

Jan Jirák je český mediální teoretik, publicista a překladatel. Maturoval v roce 1977 na pražském Gymnáziu Arabská. V roce 1982 vystudoval český a anglický jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze. V roce 1983 získal titul PhDr., v roce 2002 se stal docentem v oboru masová komunikace a žurnalistika, v roce 2006 získal titul Ph.D. v oboru mediální studia a v roce 2008 se pro tento obor stal profesorem. V letech 1984–1990 byl odborným asistentem na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy , na fakultě působí dodnes . Dále vyučuje na Metropolitní univerzitě Praha. Překládá z angličtiny odbornou literaturu s tematikou médií, filmové scénáře a beletrii; k překládaným autorům patřili například Paul Auster, John Grisham, Jerzy Kosiński, John le Carré, John Updike, Kurt Vonnegut. Jako publicista psal fejetony pro Lidové noviny, dále přispíval do časopisů Týden, Nový Prostor a Květy, pravidelně přispívá komentáři pro Český rozhlas . V letech 1997–2000 byl předsedou Rady České televize.

Silvio Pellico (2)

Silvio Pellico byl italský spisovatel a dramatik. Narodil se v italském městě Saluzzo v Piemontu. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Turína, kde také Pellico strávil své dětství. Už tehdy byl veden k lásce k literatuře a k vlasti, v čemž ho podporoval hlavně jeho otec Onorato, sám vzdělaný spisovatel a vlastenec. Pellico už jako mladý pilně a se zájmem studoval. Svá vysokoškolská studia strávil v Lyonu, kam ho pozval jeho zámožný strýc. Na své mládí Pellico rád vzpomínal, jak ukazuje jeho kniha pamětí, která se však více zabývá jeho vězněním a další persekucí ze strany rakouské vlády. Díla tohoto autora byla přeložena českým překladatelem Matějem Netvalem. Po studiích se Pellico opět vrátil do Itálie, konkrétně do Milána, kde opět žil u svých rodičů, kteří se mezitím přestěhovali. V Miláně z počátku dále studoval a po studiích se stal profesorem francouzštiny na místní universitě. našel si zde dobré a vlivné přátele, jako byli Don Pietro Borsieri, hrabě Federico Confalonieri nebo hrabě Luigi Porro Lamberthengi, u něhož dokonce pracoval jako vychovatel jeho dětí. V Porrově domě se také scházel s místními vzdělanci a umělci, ale i s umělci z ciziny . V roce 1818 byla v Miláně uvedena Pellicova hra Francesca z Rimini. Francesca z Rimini je tragédií, jejíž děj se odehrává v italském městě Rimini a jde o příběh nešťastné lásky mezi Francescou a jejím švagrem Paolem. Hra je pojata ve vlasteneckém duchu a vlastenecké myšlenky jsou často citovány v textech postav, nejvíce se však projevují v monologu hrdiny Paola. Hra se setkala u publika s velkým úspěchem. V roce 1818 stál u zrodu časopisu Conciliatore, který byl z počátku ryze literární, později se v něm začaly projevovat vlastenecké názory a dokonce požadavky na sjednocení Itálie. Asi touto dobou vstoupil Pellico do ilegální karbonářské organizace. Karbonáři byli členové tajných revolučních spolků, které vznikaly na...

Miroslav Zavoral (1)

Miroslav Zavoral je český lékař, internista - gastroenterolog. Je jedním z hlavních organizátorů a propagátorů screeningového programu rakoviny tlustého střeva v Česku. Svůj výzkum zaměřuje také na časnou diagnostiku nádorů slinivky břišní a další onemocnění trávícího traktu. Působí v Ústřední vojenské nemocici v Praze, kde od roku 2010 zastává také funkci ředitele nemocnice. Studia na 1. lékařské fakultě v Praze ukončil v roce 1980, z vnitřního lékařství atestoval v letech 1983 a 2000, z gastroenterologie v roce 1987. V roce 2000 ukončil postgraduální studium na Vojenské lékařské akademii. Habilitoval v roce 2003 a v roce 2008 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství. Nejprve působil v nemocnici v Ústí nad Labem, později v pražské Všeobecné fakultní nemocnici a od roku 1997 zastával post přednosty 2. interního oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Toto pracoviště se později změnilo na Kliniku gastroenterologie a hematologie a od roku 2005 na interní kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Absolvoval řadu zahraničních studijních pobytů. Je místopředsedou České gastroenterologické společnosti a členem řady mezinárodních odborných gastroenterologických společností. Hlavním předmětem jeho vědecké práce je výzkum možností diagnostiky a léčby časných forem rakoviny tlustého střeva, rakoviny slinivky břišní či dalších částí zažívacího ústrojí a onemocnění, které k těmto nádorům vedou. Je hlavní postavou národního programu screeningu kolorektálního karcinomu, od roku 2003 zastává funkci předsedy příslušné komise ministerstva zdravotnictví. V roce 1999 v Římě převzal ocenění Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii za organizaci osvětové kampaně prevence kolorektálního karcinomu. Je autorem více než 70 odborných publikací a podílí se na vzdělávání lékařů v oboru gastroenterologie. V polovině roku 2010 byl jmenován do funkce ředitele Ústřední vojenské nemocnice. ...

Jan Hladík (1)

Jan Hladík byl český grafik, textilní výtvarník, malíř a ilustrátor. V letech 1942–1944 studoval na Státní grafické škole v Praze u prof. Vodrážky a prof. Müllera, jeho spolužáky byli Václav Sivko, Vladimír Fuka, Mikuláš Medek. V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde si jej pak do svého ateliéru užité malby a textilního výtvarnictví vybral prof. A. Fišárek. Se studenty jeho ateliéru podnikl r. 1947 měsíční poznávací zájezd za současným francouzským a světovým uměním do Paříže a Bretaně. Studia ukončil roku 1950 diplomovou prací - kolekcí dekoračních látek zhotovených technikou filmtisku. Po komunistickém převratu 1948 byla rodina pronásledována. Jan Hladík byl povolán na vojnu do pracovního lágru PTP, rodinný majetek byl konfiskován, otec Jana Hladíka později zatčen a vězněn. Po úrazu na vojně a návratu do civilu i přes podporu prof. Fišárka těžko hledal zakázky v oboru textilní tvorby, privátně tvořil grafiky, kresby a keramiku, občas ilustroval knihy. Roku 1955 se oženil s Jenny Hršelovou a vrátil se k textilní tvorbě. Pro výstavu nově ustavené Skupiny 7 utkal první tapiserie s abstraktními motivy podle vlastních grafických předloh. Souběžně s tvorbou autorských tapiserií, které se od roku 1959 staly jeho stěžejním výtvarným projevem, tvoří grafické listy , kresby temperou a olejomalby. V roce 1960 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců a vystavoval textilní díla na trienále v Miláně, 1963 měl první samostatnou výstavu v Praze a roku 1965 byl poprvé pozván na mezinárodní bienále tapiserie v Lausanne, kam je pak vybrán ještě v letech 1967, 1969, 1977 a 1979. Stal se jedním ze zakladatelů Assotiation Pierre Pauli . Přátelství s Josefem Topolem a herci Divadla za branou jej počátkem 70. let inspirovalo k tvorbě tapiserií s divadelními scénami ...

George Soulié de Morant (1)

Francouzský diplomat a sinolog, propagátor akupunktury.

Edogava Lampo (1)

Neil Wallington (1)

Britský profesionální hasič, publikace z oboru.

Vincenzo Arangio-Ruiz (1)

Italský právník, vysokoškolský učitel, politik. Autor prací o římském právu.

František Kusovský (1)

Autor publikace o historii nákladních vozidel značky Škoda.

Antonín Balach (1)

Autor textů k fotografické publikaci.

Josef Kousal (1)

Narozen 15. 1. 1856 v Benešově u Semil, zemřel 24. 10. 1935 v Praze. Katolický kněz, publikace z oboru penologie a náboženství, též autor cestopisu.

Hans-Joachim Wiehager (1)

Autor publikace o historii firmy Ducati, výrobce motocyklů.

Joaquim Chavarria (1)

Španělský profesor keramiky a sochařství, publikace v oboru.

Antonín Andert (1)

Narozen 15.11.1913 ve Vinařicích u Loun, zemřel 19.3.1985. Doc., Ing., CSc., člen-korespondent Československé akademie věd, vědecký pracovník Výzkumného ústavu zemědělské techniky v Řepích, práce z oboru.

J. D Newsoh (1)

A. Holičková (1)

Peter Lewis (1)

Americký odborník na vztahy mezi politickou a ekonomickou reformou v Africe, na rozvoj africké občanské společnosti a na Nigerijskou politickou ekonomii.

Lester Frank Sumrall (1)

Americký pastor, publikace s duchovní tematikou.

Talbot David Rice (1)

obálka Jiří Grygar (1)

Vladimír Abrecht (1)

Mariquita (1)

Josef Muzika (1)

Josef Muzika byl český houslový virtuoz a pedagog. Jeho otec byl pokladník družstevní záložny a všestranný venkovský muzikant. Byl prvním učitelem malého Josefa ve hře na housle. Velmi brzy jej však předal známému pedagogovi Josefu Malému v Praze, který mu zprostředkoval setkání s profesorem Otakarerm Ševčíkem v Písku. Josef Muzika navštěvoval mistrovskou školu Otakara Ševčíka v Písku a ve Vídni od roku 1908 až do roku 1913. Na Ševčíkovo doporučení se jako houslista dostal do Moskvy, kde se stal členem orchestru Svobodného divadla. V době války vystřídal několik souborů, pro obživu hrál také v orchestru přepychové restaurace Jar. Později působil i jako pedagog na konzervatoři v Samaře. V roce 1917 se zde oženil s pianistkou Ninou Dyňkovou-Večtomovou. V roce 1918 se Josef Muzika přihlásil do československých legií v Rusku a stal se koncertním mistrem v Československém symfonickém orchestru, který se vytvářel v rámci legií. S tímto hudebním tělesem cestoval přes Sibiř do Vladivostoku. Během cesty se manželům narodil syn Igor, který však později po návratu do vlasti zemřel. Z Ruska se přes Ameriku dostal zpět do Evropy. Po sedmi letech se vrátil do rodného domu a spolu s manželkou se věnoval soukromému vyučování hudebního charakteru a pořádal koncerty. V roce 1922 byli přijati jako učitelé na hudební školu v Jičíně. Roku 1930 získal místo profesora na konzervatoři v Krakově. Kromě pedagogické práce koncertoval, přičemž volbou repertoáru se snažil posilovat vzájemné československo-polské přátelství. Od září 1936 se stal profesorem v Brně, ale po vypuknutí druhé světové války byl jako bývalý legionář předčasně penzionován. V roce 1941 se přestěhoval do Nové Paky. Po válce pokračoval ve své koncertní činnosti a vychoval také řadu našich předních houslistů. V roce 1965 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. O svém životě a koncertování napsal knížku Houslistův svět. V roce 1971 odehrál svůj d...

Petr Pavlík (1)

Petr Pavlík byl prozaik, autor novel a románů z prostředí Šumavy. Petr Pavlík se narodil v učitelské rodině. Po absolvování gymnázia v Prachaticích a základní vojenské službě pracoval jako dělník v lese, v geologickém průzkumu a ve stavebnictví. V roce 1961 si Petr Pavlík udělal maturitu na střední pedagogické škole v Českých Budějovicích a až do roku 1976 učil na různých typech škol. V letech 1964 - 69 studoval dálkově češtinu a pedagogiku na filozofické fakultě UK v Praze . Později se přestěhoval na samotu u Stožce na Prachaticku, kde přijal práci jako poříční dozorce u Povodí Vltavy. První povídku otiskl Petr Pavlík v roce 1959 v Kulturním zpravodaji Českokrumlovska. V dalších letech publikoval v okresním a krajském tisku i v některých ústředních listech a časopisech. Spolupracoval také s rozhlasem a televizí. Redigoval vesnická periodika - Život pod Smrčinou a Život pod Třístoličníkem. Přispíval i do sborníku Prameny.

Elizabeth Subercaseaux (1)

Elizabeth Subercaseaux Sommerhoff je chilská novinářka a spisovatelka.Její matka byla vnučkou Roberta Schumanna a Clary Wieck Schumann.

Sandra Lee (1)

Narodila se v Tampě na Floridě. Sama věří, že byla zrozená k tomu stát se spisovatelkou romancí. Pravdou ovšem je, že publikovala celkem pouze dvě knížky. První knížku napsala za šest měsíců. Další rok trvalo, než prošla všemi úpravami a pak následoval velký úspěch. Podíl na tom měl autorčin smysl pro humor. Sama S.L. tvrdí, že není vůbec vtipná osoba, to jsou prý muži. Činy jejího otce a manžela jí jsou neustálým zdrojem veselí, oba je samozřejmě velmi miluje. V roce 1999 tedy vyšla Love at First Sight, která byla velmi příznivě přijata. A rok na to následovala Falling for Her. Od té doby nic, leda by začala psát pod jiným pseudonymem, což se k nám zatím nedoneslo.

Christopher R Browning (1)

Narozen 22.5.1944. Profesor historie.

Josef Heřmanský (1)

narozen 20.12.1887 v Bojeticích, zemřel 21.8.1971 v Dobrovici obuvník, legionář

Antonín Žamberský (1)

Narozen 1952 v Třebíči. Mgr., informatik, technický pracovník Muzea Vysočiny Třebíč. Betlémář, autor historických a vlastivědných prací z Třebíčska.

Marta Veselá-Jirousová (1)

Marta Veselá Jirousová je česká básnířka, výtvarnice a učitelka, dcera Ivana Martina Jirouse a Juliany Jirousové. Dětství prožila ve Staré Říši na Vysočině. Po telčském Gymnáziu Otokara Březiny vystudovala český jazyk a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Učí na základní škole v Nové Riši a střední škole a pečuje o zahradu domu Jirousových ve Staré Říši. Ještě jako dítě spolu se svou sestrou Františkou ilustrovala samizdatové vydání sbírky svého otce Magor dětem. Jde o verše pocházející z doby, kdy byl Jirous dlouhodobě a opakovaně vězněn, a dětské básničky byly jedním z mála jeho kontaktů s malými dcerami. Marta poté ilustrovala i nové vydání z roku 2009. Vydala tři sbírky básní a jednu knihu pro děti.

Chief Brabon Emilie Brabon-Hamesová (1)

Helena Peerová (1)

Helena Peerová je vedoucí Tanečního studia "Tančit může každý!", umělecká vedoucí, pedagog a choreograf tanečních skupin Freedance, Jazzinky a Tamuka, zakladatelka pohybového systému Fitjazz®, lektorka Ústřední školy a náčelnictva ČOS a spoluautorka sletové skladby "Voda" pro mladší ženy pro XIV. všesokolský slet a skladby "Kontrasty" pro muže a ženy pro světovou gymnaestrádu a XV. všesokolský slet.

Jan Strejcovský (1)

Sue Carroll (1)

Publicistka, spoluautorka knihy o kouření.

El´tat (1)

Ljudmila Vladimirovna Vaganova, rusky: Людмила Владимировна Ваганова je ruská psycholožka, publikující knihy o alternativní medicíně pod pseudonymem Eľ Tat, rusky: Эль Тат. Původním vzděláním je pedagožka a učitelka historie, dalším vzděláním lékařská psycholožka. Koncem 80. let se zabývala studiem světových náboženství a ezoteriky. Od roku 1993 je praktikující psycholožka. V roce 1995 založila školu psychického a duchovního rozvoje Piramida, jejímž hlavním cílem je pomoci člověku poznat a odhalit sebe sama. Je autorkou řady ezoterických, seberozvojových, duchovních knih.