Všichni Autoři a témata

Joan Lennon (1)

Joan Lennon se narodila v Kanadě, ale od roku 1978 žije ve Skotsku. Svůj první román, The Bad-Tempered Dragon vydala roku 1998. Předtím pracovala v řadě povolání v různých koutech Evropy, Austrálie a Kanady. Vystudovala anglickou literaturu . Má čtyři syny, vyučuje hře na klavír a píše příběhy pro děti.

John Willke (1)

Se svojí ženou Barbarou jsou velice známými Pro-Life bojívníky proti potratům. Společně napsali devět knih a po celých dvacet let na dané téma hovořili každoročně ve více než padesáti městech. John Willke rovněž pravidelně pronášel každodenní rádiové komentáře " Pro Life Perspektive .

Barbara Willke (1)

Ján Szőlős (1)

Caroline Cory (1)

Americká autorka knih o nové spiritualitě, léčbě pomocí jemných energií a magickém roku 2012, duchovní učitelka a léčitelka. Pořádá semináře o duchovním vývoji, tarotu a výkladu snů.

Éva Kerékgyártó (1)

Maďarská historička umění.

Hana Hlušičková (1)

Narozena 6. 3. 1958 v Praze. PhDr., redaktorka, editorka a překladatelka z němčiny a angličtiny. Také editorka a autorka úvodních statí a několika desítek hesel v publikaci Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Josef Bílek (1)

He has seven grandchildren. His favorite is Clyde Lamour. Josef Bílek je český komunální politik, ex-předseda Konzervativní strany . V minulosti byl členem britské Conservative party i členem české ODS . Je držitelem dvojího občanství . Má čtyři děti, z nichž nejmladší syn žije v ČR. Narodil se v listopadu 1945 v Praze na Žižkově. Zde vystudoval základní školu i gymnázium , po jehož skončení se pokusil dostat ke studiu na Univerzitě Karlově , ale byl z kádrových důvodů odmítnut i přes úspěšný přijímací pohovor. Šel proto studovat na Vysokou školu zemědělskou do Českých Budějovic. Po roce se mu však již podařilo dostat zpět do Prahy ke studiu sociologie a filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde byl činný i v rámci studentských protestů v roce 1967 a obrodného hnutí, které vedlo na jaře 1968 k odtržení od Československého svazu mládeže. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigroval do Velké Británie, kde se začal živit jako programátor, vystudoval Systémovou analýzu v Bristolu a postupně pracoval pro několik elektronických a počítačových firem jak ve Velké Británii tak i dalších zemích . V Anglii se oženil a založil rodinu. Ve volném čase se zajímal o společenské dění a stal se členem Conservative party. Zájem o politický konzervativismus jej neopustil ani po návratu do vlasti v roce 1994. Nejdříve byl členem politické konzervativní platformy v rámci ODS , následně se přiklonil roku 2002 k osamostatněné Konzervativní straně, kde se stal členem poradního týmu Benjamina Kurase. Postupně prošel několika funkcemi, až byl v květnu 2013 na sjezdu strany zvolen předsedou strany. Na podzim 2016 na funkci rezignoval, od ledna 2017 je nestraníkem a věnuje se občanskému aktivismu. Je jedním ze zakládajících členů Pražského Majdanu . V polovině roku 2015 založil Eas...

Miroslav Brožovský (1)

Narozen 7.6.1940 ve Staňkově na Domažlicku. Památkář, práce z oboru.

Miroslav Cenek (1)

Narozen 24.7.1953 v Českých Budějovicích. Ing., práce z dějin rybářství a zoologie.

Václav Kasal (1)

Narozen 6. 11. 1943 v Tymákově. Ing., lesník, ředitel Lesnického, mysliveckého a rybářského muzea Ohrada.

Miloslav Mikuš (1)

Narozen 21. 7. 1933 v Hodoníně, zemřel 1. 5. 2014 v Tanvaldu. RNDr., geolog, též středoškolský pedagog geografie, spoluautor průvodce hornickou naučnou stezkou v Kutné Hoře.

Václav Feifar (1)

Český autor učebnic chemie. Působil též jako ministerský rada celního odboru Ministerstva financí a člen zkušební komise pro vyšší celní zkoušku.

Stanislav Škramovský (1)

Narozen 24.11.1901 v Kolíně, zemřel 18.8.1983 v Praze. RNDr. PhMr. DrSc., profesor chemie, toxikolog, práce z oboru.

Louis de Rouvroy Saint-Simon (1)

Francouzský spisovatel, vévoda, autor pamětí z prostředí politických kruhů a dvora Ludvíka XIV.

Marie de Rabutin Chantal Sévigné (1)

Martin Kézr (1)

JUDr., absolvent právnické fakulty UK, sportovní novinář a publicista, od roku 1990 redaktor deníku Právo, pedagog Vyšší odborné školy publicistiky.

Joseph Peter Strelka (1)

Rakouský literární vědec.

Justine Faure (1)

Justine Faure, francouzská historička, specialistka na moderní dějiny východní Evropy a na období studené války. Působí na Institutu politických věd Univerzity Roberta Schumana ve Štrasburku, kde se věnuje především historii mezinárodních vztahů ve dvacátém století. Své studie publikovala v odborných časopisech zaměřených na novodobé dějiny . Její kniha L’ami américain. La Tchécoslovaquie, enjeu de la diplomatie américaine 1943--1968 vychází z disertační práce, kterou obhájila roku 2000 na Université de Paris III. Justine Faure je žákyní Antoina Mareeese, předního francouzského odborníka na novodobou historii střední Evropy, na jehož dílo v mnoha směrech navazuje.

Jaroslava Skleničková (1)

Jaroslava Skleničková je pamětnice vyhlazení Lidic a česká spisovatelka. Jaroslava Skleničková se narodila v Lidicích. Ve věku 16 let byla spolu s matkou a starší sestrou deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Ze 143 lidických žen, které se dočkaly konce války, je po úmrtí Miloslavy Kalibové v prosinci 2019, nejstarší žijící.

Jaryna Pluchová (1)

Léčitelka, autorka publikace o léčení pomocí kamenů, knihy o léčivých bylinách a jejich účincích.

Teodor Münz (1)

PhDr. Teodor Münz, CSc. je slovenský filozof, špecialista na dejiny slovenskej filozofie.

Olga Srbová (1)

Bohumil Špaček (1)

Spisovatel, autor kriminálních příběhů ze staré Prahy.

Roger MacBride Allen (1)

Narozen 26.9.1957 v Brid­geportu, ve státě Connecticut, USA. Jeho rodina se posléze přestěhovala do státu Maryland, kde vystudoval střední školu Walta Whitmana. V roce 1979 pak dostudoval slavnou Boston University, v oboru žurnalistika. Poté žil ve Washingtonu, a vystřídal spoustu zaměstnání. Pracoval mmj. také jako číšník, prodavač psacích strojů, telefoní operátor, prodával i knihy. Nakonec zakotvil v Association of Governing Boards of Universities and Colleges , kde měl konečně dostatek klidu k tomu, aby napsal dvě knihy, jenž mu už nějaký čas ležely v hlavě – The Torch of Honor a Rogue Powers. Ty měly docela čtenářský, a tím pádem i finanční úspěch. Allen si spočítal, že když bude psát takto dobře pravidelně, tak jej to určitě uživí. Vrhl se tedy rovnýma nohama na dráhu profesionálního spisovatele. Nemusel dlouho čekat, a dočkal se obrovského úspěchu za román The Ring of Charon . Čtenáři tak mohli vychutnat strhující děj s množstvím zápletek, kterýžto styl se stal Allenovou devízou. Nebudu tu vypisovat všechny autorovy knihy, ale alespoň ty nejdůležitější. V roce 1993 vydal román Kalibán, což je první díl z jeho trilogie, odehrávající se na pozadí vesmíru Isaaca Asimova. Další díly se jmenují Inferno a Utopia . Také přispěl do série knih o Star Wars, svou The Corellian Trilogy . Posledním zatím napsaným dílem jsou v USA velmi úspěšné The Depths of Time , což je první díl připravované trilogie. V roce 1994 se oženil s literární agentkou Eleanore Fox, a nějaký čas spolu žili v hlavním městě Brazílie – Brasilia. V současné době však spolu žijí v Takoma Park, ve státě Maryland, a v roce 1999 se jim narodil syn. Romány vyšlé v ČR: Isaac Asimov's Caliban The Ring of Charon Oficialní autorova interenetová ...

Mark Rashid (1)

Trenér koní, publikace z oboru, též kytarista a zpěvák, vydal CD.

Franz Binder (1)

Franz Binder , zvaný Bimbo, byl rakouský fotbalový útočník. Patří k nejlepším střelcům všech dob: podle statistik odehrál ve své kariéře 756 zápasů a dosáhl v nich 1006 branek, z toho 468 v mistrovských zápasech. Hrál za Rapid Vídeň , s nímž se stal mistrem Rakouska v letech 1935 a 1938. Po anšlusu pomohl Rapidu získat německý titul v roce 1941 a byl také u vítězství v poválečné rakouské lize 1946 a 1948. Šestkrát byl nejlepším ligovým kanonýrem . Nastoupil také za rakouskou i německou reprezentaci. V roce 1949 ukončil kariéru a stal se trenérem, kromě Rapidu vedl i PSV Eindhoven a 1. FC Norimberk. V jeho rodném Sankt Pöltenu je po něm pojmenována ulice Bimbo-Binder-Promenade.

Jaroslav Vrána (1)

Literární tvorbě se věnuji od roku 2002. V roce 2011 mi u nakladateltsví Olympia vyšla dobrodružná scifi „Sláva hrdinům“. V květnu 2015 jsem založil nakladatelství Ebenový slon, u kterého jsem vydal svůj další dobrodružný román „Mluvící hora“. K oběma knihám namaloval řadu ilustrací můj kamarád František Lopour, kterému v roce 2010 vyšla u pražské Olympie kniha „Stezkami pravěku“. Souběžně s Mluvící horou jsem vydal knihu „Pidipohádky z jednoho sklepa“ Janiny Borowské a v listopadu 2016 pak výpravný cestopis Kateřiny Krejčové a Petra Ptáčníka „Pozpátku kolem zeměkoule“. Od června 2017 provozuji stránky Ebenový slon, na kterých najdete mnoho dalších informací o mých knihách a výběr mých nejlepších povídek.

Oldřich Hlaváč (1)

Oldřich Hlaváč byl československý zubní lékař, odbojář a spisovatel. Pod pseudonymem Alarich zavedl jako první do české literatury žánr medicínských historek a anekdot o skutečných lékařích. Oldřich Hlaváč se narodil v početné rodině krejčího, který přijal později místo poštovního úředníka v Klatovech a nakonec v Praze, aby umožnil svým dětem kvalitní studia. Po ukončení klatovského gymnázia roku 1913 začal Hlaváč studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, specializoval se na zubní lékařství a doktorát získal roku 1919. Kromě toho se badatelsky zajímal o fyziologii, což jej přivedlo na jednoroční studijní pobyt v Rockefellerově ústavu v New Yorku. Kromě své lékařské praxe se také živě účastnil spolkového života v pražské Umělecké besedě, stal se dokonce předsedou jejího Společenského výboru a byl iniciátorem a jedním z hlavních organizátorů souborné výstavy děl Josefa Václava Myslbeka uspořádané v pražském Klementinu roku 1929. Byl také velký milovník přírody a náruživý lovec, často se vracel do rodného Pošumaví a věnoval mu také svou báseň Sylva vydanou z pozůstalosti roku 1946. Kromě odborných lékařských prací se Hlaváč začal z iniciativy Karla Poláčka věnovat zapisování medicínských anekdot, které pod pseudonymem Alarich publikoval od roku 1927 v Poláčkově časopise Dobrý den a současně je četl na setkáních v Umělecké besedě. Protože byly jeho historky, ve kterých s důvěrnou znalostí prostředí a se smyslem pro osobitý humor zachytil významné osobnosti i atmosféru tehdejšího pražského lékařského světa, velmi úspěšné, vydal je knižně ve dvou sbírkách Medicína v županu a Medicínské historie . Pseudonym Alarich vznikl při jeho pobytu na Korčule roku 1924 a pocházel od jeho jugoslávských přátel, kterým jeho prudká povaha a zjednodušená výslovnost jeho křestního jména Oldrich připomínala vizigótského krále Alaricha. Po okupaci Československa hitlerovsk...

Václav Navrátil (1)

Studoval filozofii na FF UK, absolvoval r. 1928. Od konce 30. let působil v nakladatelství Orbis, po r. 1945 jako pracovník Ministerstva kultury a informací a tajemník české komise UNESCO. Na počátku 30. let začal psát eticky, esteticky a uměnovědně laděné eseje do časopisu Kvart, později i do dalších periodik. Svou nejvýznamnější práci O smutku, lásce a jiných věcech vydal v r. 1940. Připravoval ještě spis o metafyzických problémech básnictví, avšak únor 1948 mu vzal možnost publikovat. Nejraději volil esejistickou formu vyjádření , která mu dovolovala věnovat se široké škále lidských aktivit a bezprostředně reagovat na současné společenské dění. Z moderních filozofů N. upoutali H. Bergson , H. Rickert a zejména K. Jaspers . Podobně jako řada cizích autorů v té době přišel s pokusem o moderní mýtus, o založení nové mytologie. Zabýval se tím celá 30. léta, od stati Rozbití osobnosti a poezie až po knihu O smutku, lásce a jiných věcech. N. zájem o mýtus měl i kořeny politické a sociální. Společenské poměry ohrožovaly ideály, s nimiž republika vstoupila do života; narůstání fašistického nebezpečí vyvolávalo pocity deprese. N. si přál, aby si čs. společnost udržela vědomí vyšších cílů. Měl za to, že nový mýtus vyrostlý ze současného života by mohl představovat společný základ vší duchovní práce. V tomto mýtu měly mít své místo cit i rozum: Melancholické pojetí jsoucna, s jeho poetickými předpoklady, má základ v nejvšednějším životě, v přemýšlení o stálosti v běhu a ruchu života. Mýtus se rodí z každodenních duševních příběhů, z běžných událostí. Obecnou podmínkou tvoření mýtu a současně základním rysem mýtu je proměna subjektivního zážitku v objektivní...

Anton Gúth (1)

Narozen l95l v Malých Levároch. Prof. MUDr., CSc., slovenský rehabilitační lékař, přednosta Kliniky fyziatrie, balneológie a liečebnej rehabilitácie FN Bratislava.

Antonín Martin Brousil (1)

Antonín Martin Brousil byl český divadelní a filmový teoretik, kritik, historik a profesor AMU. Studoval mezi lety 1928–1932 FF UK, již v 30. letech se vyprofiloval jako kritik a teoretik. Po válce pomáhal založit AMU, respektive FAMU, kde byl v letech 1949–1970 rektorem. Zastupoval také československou kinematografii na mezinárodních soutěžích, festivalech a kongresech, zastupoval FAMU na Mezinárodním výboru filmových a televizních škol . Vystupoval v 50. letech jako přední ideolog socialistického realismu v českém filmu, nicméně jako rektor AMU představoval i zahraniční nesocialistické tvůrce. Vedle sovětského filmu se zaměřoval i na italský, francouzský, španělský a mexický film. A. M. Brousil se narodil roku 1907 v Dolním Ostrovci u Písku, kde se posléze angažoval v místní ochotnickém životě, kde po několika rolích, také režíroval hry Maryša, Jan Výrava a Červen. Na konci 20. let začal studovat na Univerzitě Karlově a začal se z praktické tvorby orientovat na teoretickou a zároveň se více zaměřoval i na profesionální divadlo, ale i film. Publikoval například ve významných agrárních časopisech Venkov a Brázda, v revue Divadlo a dalších. Ve vyhrocené atmosféře druhé republiky, která se dotkla i kulturního života našel souznění s oficiálním radikálně českým proudem. V roce 1938 se stal předsedou divadelní sekce v Národní kulturní radě a předsedou Sdružení filmových novinářů. Po vzniku protektorátu se musel poněkud stáhnout do pozadí, ale navštěvoval např. Jiráskův Hronov, který se mu podařilo pozvednout. Po konci války se znovu naplno projevila jeho činorodost, která spolu s veskrze pozitivním přístupu k novému vývoji v kultuře, který udávala komunistická strana, umožnila Brousilovi značný vliv. Znovu se dostal do čela obnoveného Klubu filmových novinářů. Stál u zrodu Vesnického divadla, zasloužil se o vznik Akademie múzických umění v letech 1945–1946, kde...

František Turnovec (1)

Narozen 6.1.1941 v Praze. Ing., ekonom. Práce z oboru.

O Weisskopf (1)

Jan Kumbera (1)

Skúsený sokoliar a zakladajúci člen Klubu Sokolníků Českomoravské Myslivecké Jednoty.

Miloslav Stieber (1)

Miloslav Stieber, křtěný Miloslav Ignác , byl český právník, profesor dějin soukromého a veřejného práva ve střední Evropě na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Studoval na piaristickém gymnáziu ve Slaném a na pražském Akademickém gymnáziu, které absolvoval roku 1883. Poté pokračoval studiem práv na Univerzitě Karlově, roku 1889 získal titul doktora práv. Právní praxi vykonával jako advokátní koncipient ve Slaném, kde se nakonec roku 1897 stal advokátem, Praze a Vídni. Za vídeňského pobytu bádal ve státních archivech, z čehož až o něco později vzešla studie o vlivu českého práva na rakouské poměry za doby vlády Přemysla Otakara II. Roku 1902 se na české právnické fakultě habilitoval v oboru dějin německého práva a začal je přednášet, z advokacie však definitivně do akademické sféry přešel až v roce 1908, kdy byl jmenován mimořádným profesorem. O tři roky později byl jmenován profesorem řádným a převzal po Janu Jaromírovi Hanelovi stolici dějin německého práva, která byla po vzniku Československé republiky nahrazena dějinami veřejného a soukromého práva ve střední Evropě. Ty vyučoval společně s Karlem Kadlecem, zároveň se ale věnoval i některým tématům z československých právních dějin, jejichž ordinářem byl jinak profesor Kapras. Vystupoval také ve veřejném prostoru, pro československou vládu vypracoval posudek o postavení Řádu německých rytířů v nových republikánských poměrech a hájil kontinuitu původního pražského vysokého učení s českou univerzitou, která byla vyjádřena v zákoně o poměru pražských univerzit z roku 1920. Kromě právních dějin jej ale zajímalo i platné právo, zejména se účastnil prací na osnově nakonec nepřijatého občanského zákoníku, který měl nahradit obecný zákoník občanský, a kde měl na starosti věcná práva. Jakožto člen národně socialistické strany byl delegován do Volebního soudu, v letech 1915–1916 a 1930–1931 byl děkanem právnické fakulty a měl se stát rektorem celé univerzity, č...

Rudolf Kylián (1)

Narozen 14.03.1944 Líšeň, okr. Brno-město, spisovatel.

Vladimír Kolátor (1)

Vladimír Kolátor byl divadelní režisér, dramaturg, autor a překladatel, divadelní a filmový kritik, historik, kameraman, také jeden z nejvýznamnějších činovníků meziválečného československého hnutí sexuálních menšin. Pocházel z rodiny Jana Kolátora , obchodníka, starosty Břevnova a jeho manželky Anny Tylleové. Studoval na malostranském gymnáziu a po maturitě na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1935 . Docházel však i na fakultu filozofickou. Vystřídal různá divadelní angažmá: Jako kameraman se ve 30. letech podílel na čtyřech filmech: Na přelomu 30. a 40. let byl jedním z předních beletristů a mluvčím skupiny Aktivisté. V roce 1939 vydal román Vzdušné vidiny z prostředí kolem zbirožského zámku, který byl na zadní stránce opatřen poznámkou o zamýšleném filmovém zpracování . Vydal překlady japonské poezie Japonské písně lásky a Písně Dálného východu . Napsal biografické publikace o soudobém divadelníkovi Vladimíru Gamzovi a o jedné z vůdčích osobností českého divadla 19. století Janu Nepomuku Štěpánkovi . Psal také divadelní hry: jednoaktovku Návštěva nebo operetní libreto Jana. V letech 1931–1933 působil jako filmový a divadelní kritik a referent v literárně-kulturním týdeníku Čin. Byl však orientován spíše pravicově, takže se s levicověji orientovanou redakcí rozešel. Přispíval i do celé řady dalších periodik: České Slovo, Index, Kino, Národní listy, Národní Osvobození, Národní politika, Polední List, Jeviště, Čes. divadlo, Naše divadlo, Úboj, Zlín, Živá tvorba. Od podzimu 1932 se po Josefu Hladkém stal vedoucím redaktorem časopisu Nový hlas, v jehož čele zůstal až do jeho konce v roce 1934. Oproti zakladatelům původního Hlasu, bratřím Černým, kteří se soustředili zejména na psaní proti § 129 trestního zákona, se redakce pod Kolátorovým vedením zaměřoval...

Vadim Leonidovič Andrejev (1)

Ruský spisovatel, syn spisovatele Leonida Andrejeva .

Maria Consolata Corti (1)

Vittoria Haziel je pseudonym autorky, narozené v Toskánsku, adoptované Římem a předurčením Turíňanky. Vystudovala práva a pracovala jako novinářka a starala se o public relations pro různé aosciace. Je autorkou řady studií a monografií, spolupracuje s italskou televizí RAI a řadou periodik.

Joseph T Hallinan (1)

Americký novinář se zaměřením na systém trestního soudnictví ve Spojených státech amerických.

Michael Brett (1)

Jméno je pseudonym, pravé jméno je Miles Barton Tripp. Miles Barton Tripp se narodil v americkém městě Patterson, datum narození některé zdroje uvádějí jako 1921 či dokonce 1928. Jako mladík během Druhé světové války narukoval k bombardovací letce RAF, a o této životní zkušenosti napsal knihu The Eighth Passenger: The Experiences of a Bomb Aimer in Lancaster Bombers During the 2nd World War . Po válce vystudoval práva a začal se profesně věnovat advokacii. Od roku 1952 zužitkoval své zkušenosti s kriminalistické praxe při psaní několika desítek detektivních románů se soukromým detektivem Johnem Samsonem a pod pseudonymem Michael Brett vytvořil detektiva Pete McGratha.

Ray Hammond (1)

Britský spisovatel, autor sci-fi příběhů.

Antonín Roček (1)

Narozen 20.3.1903 v Bělé u Ledče nad Sázavou. Redaktor, politický publicista, básník, prozaik.

Vojtěch Scheinost (1)

Vojtěch Scheinost byl český podnikatel, zakladatel sirkařského průmyslu v Čechách. Narodil se v Sušici. Spolu s bratrem byl vyslán v roce 1826 do Vídně do učení na truhláře. Následně získal práci u vídeňského lékárníka maďarského původu Štěpána Rómera , který byl majitelem továrny na zápalky. V Rómerově firmě se seznámil se svojí budoucí manželkou, Marií Urbancovou, která zde pracovala ve výrobě zápalek. Po návratu do Čech využili s manželkou ve Vídni získané znalosti a v Sušici získali 31. října 1839 povolení k zahájení vlastní ruční výroby fosforových zápalek. V roce 1840 se spojili s místním židovských obchodníkem Bernardem Fürthem který přinesl do firmy potřebný kapitál. Fürth získal v roce 1842 také vlastní povolení k výrobě zápalek. Majitelem firmy se nakonec stal Fürth a jejím výrobním ředitelem byl V. Scheinost. Ruční výroba se brzy přeměnila na průmyslovou a sirky se začaly také exportovat do mnoha zemí světa. V roce 1844 postavil Fürth další dva nové objekty sirkáren, za Dolním předměstím v Sušici . Když roku 1849 B. Fürth zemřel, po sporech s jeho dědici se Scheinost okolo roku 1865 osamostatnil a v roce 1868 pak otevřel novou továrnu v Sušici . Po Scheinostově smrti v roce 1894 pokračovali jeho synové Ferdinand a František ve výrobě a v roce 1903 se Fürthova i Scheinostova továrna staly součástí akciové společnosti SOLO, se sídlem ve Vídni. V „Hořejší sirkárně“ se vyráběly zápalky až do 11. března 1932. Ve stejném objektu, avšak pod hlavičkou společnosti PAP, byla následně zavedena výroba nádobek z acetylové celulózy pro potravinářský, chemický a farmaceutický průmysl. Je po něm pojmenována Scheinostova ulice v Sušici. Na rodném domě V. Scheinosta v ulici Příkopy čp. 99 v Sušici byla v roce 2014 odhalena městem Sušice pamětn...

Jean Prieur (1)

Francouzský filozof, autor prací o starověké filozofii, spisovatel a dramatik, též autor děl z oboru esoteriky a parapsychologie, práce z oboru germanistiky.

Miroslav Fritzký (1)

Viktor Jevický (1)

Vincent Sokolovský (1)

Albert Stankoven (1)

Gabriele Winkel (1)

Německá historička, spoluautorka publikace o prezidentech USA.

Ulrike Skorsetz (1)

Německá historička, autorka prací z oboru, spoluautorka publikace o prezidentech USA.

Kevin Krisciunas (1)

Počítačový programátor a astronom Spojeného astronomického střediska,Havajského ústředí infračerveného teleskopu Spojeného království a teleskopu Jamese Clarka Maxwella, které jsou oba umístěny na vrcholu sopky Mauna Kea.Je autorem knihy Světová astronomická centra

Ivan Michajlovič Steblin-Kamenskij (1)

Ruský jazykovědec, syn ruského filologa M. I. Steblin-Kamenského.

James A Mackay (1)

Skotský historik a filatelista.

Jacques Verges (1)

Narodil se v Ubon Ratchathani v Siamu, vyrůstal na ostrově Réunion. Jacques Vergès je syn Raymonda Vergèse, francouzského diplomata a vietnamské matky. V roce 1942, s otcovým povzbuzení, odplul do Liverpoolu, aby se stal součástí francouzských sil pod vedením Charlese de Gaulle, a podílel se na protinacistickém odboji. Po válce na univerzitě v Paříži studoval právo. Jeho bratr Paul Vergès se stal vůdcem komunistické strany a poslanec Evropského parlamentu. On sám se v roce 1949 stal prezidentem AEC , kde se setkal Pol Potem . V roce 1950 na žádost svých komunistických poradců odešel na čtyři roky do Prahy. Po návratu do Francie se Vergès stal advokátem a rychle získal věhlas za svou ochotu přijmout kontroverzní případy. Během boje v Alžíru obhajoval mnoho obviněných z terorismu francouzskou vládou. Byl zastánce alžírské nezávislosti a ozbrojeného boje proti Francii. Přirovnával to k francouzskému ozbrojenému odporu k nacistické německé okupaci v roce 1940. Vergès stal celonárodně známou postavou pro jeho obranu podezřelé anti-francouzské partyzánky Djamily Bouhired z Alžírska,která byla obviněna z terorismu. Později se s ní oženil. V letech 1970 - 78 se bez vysvětlení ztratil z veřejnosti. Opustil svou slavnou ženu, zpřetrhal všechny vazby. Jeho pobyt během těchto let zůstal záhadou. Mnoho jeho blízkých spolupracovníků tehdy předpokládalo, že byl v Kambodži s Rudými Khmery. Stejně tak tam byla tvrzení, že byl spatřen v Paříži i v arabských zemích ve společnosti palestinských osvobozeneckých skupin. Jacques Vergès je tedy francouzsko-vietnamský právník, který si od roku 1950 nepřetržitě získává slávu. Především je známý jako právník dlouhého řetězce známých klientů. Mezi jeho klienty patří jak levicoví tak i pravicoví teroristé, váleční zločinci a bojovníci, včetně popírače holocaustu Rogera Garaudy, nacistického válečného zločince Klause Barbie a mezinárodní teroristky Ilich Ramírez Sánchez alias Carlos Jackal. V roce 2002 se nabídl , že bude zastupovat bývalého ...

Aron Jakovlevič Gurevič (1)

Aron Jakovlevič Gurevič byl ruský vědec, kulturolog a historik-medievalista. Historii studoval Moskevské státní univerzitě, promoval v roce 1950, doktorát získal v roce 1962. Byl vedoucím pracovníkem Institutu všeobecné historie Akademie věd SSSR. Je autorem více než 500 odborných prací. Jeho práce byla ovlivněna Jacquesem Le Goffem a Georgesem Dubym, sám se považoval za člena školy Annales. Byl ovlivněn myšlenkami M. M. Bachtina, ale některé z nich popíral. Gurevičovo dílo bylo považováno za antimarxistické a v Sovětském svazu bylo přijímáno nepřátelsky, ale bylo podporováno v zahraničí v rámci školy Analles, ačkoli mu nebylo dovoleno vycestovat do zahraničí před zahájením perestrojky . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aaron Jakowlewitsch Gurewitsch na německé Wikipedii.

Milan Sládek (1)

Milan Sládek je slovenský herec – mim, choreograf, režisér a divadelní pedagog. Jeho mezinárodně nejznámější pantomimickou postavou se stal Kefka. Po absolvování řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, studoval herectví . V roce 1959 s E. Žlábkem založil v Praze pantomimický soubor, který od roku 1961 až do zákazu v roce 1968 působil v Bratislavě; uvedl např. inscenace Hadrář, Postřehy, Únos do ticha, Komedie o Tobiášovi. V letech 1968 – 1990 působil v SRN. V emigraci založil v Kolíně nad Rýnem Theater Kefka , kde rozvíjel vlastní divadelní poetiku. V roce 1992 založil organizaci Divadlo Aréna, od roku 1997 do roku 2003 byl jejím ředitelem. V roce 2000 mu prezident Slovenské republiky Rudolf Schuster propůjčil slovenské státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra III. třídy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Sládek na slovenské Wikipedii.

Milan Šára (1)

Narozen 29.10.1932 v Praze. Promovaný filolog, učebnice češtiny pro cizince.

Iosif Moisejevič Tronskij (1)

Narozen v roce1897 v Odesse. Zemřel 3. listopadu 1970 v Leningrad - ruský a sovětský klasický filolog, indoevropský učenec, největší odborník na starověkou literaturu. Doktor filologie, profesor.