Všichni Autoři a témata

Adolf Zelinka (1)

Richard Martinčík (1)

Narozen 7.5.1875 v Seničce u Litovle. Typograf, publikace z oboru knihtisku, beletrie.

Božena Svárovská (1)

René Decastelo se narodil v roce 1973 v Želivě. Je český spisovatel a redaktor, knihy publikuje ještě pod pseudonymem Božena Svárovská. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově studoval psychologii a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Působil v řadě českých lifestylových periodik, byl jedním z novinářů vydavatelství Stratosféra. Byl dlouholetým šéfredaktorem měsíčníku Esquire, podílel se na vzniku týdeníku Redhot a několika dalších časopisů. Nyní je kreativním ředitelem vydavatelského domu Mladá fronta a šéfredaktorem časopisu forMEN.

Erich Friesen (1)

Německá spisovatelka, autorka romantických povídek.

Vlastimil Toman (1)

Narozen 19. 2. 1930 v Třebíči, zemřel 11. 12. 2015 tamtéž. Akademický malíř, grafik, ilustrátor, básník a fotograf.

Jiří Poláček (1)

Jiří Poláček byl český fotograf. Je znám jako spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek od roku 1982. Dalšími autory této série jsou Jan Malý a Ivan Lutterer. V letech 1974–1978 vystudoval na FAMU obor fotografie. Narodil se 6. června 1946. Začal fotografovat ve 12 letech. Rodiče ho, protože byl nepřizpůsobivý, nepustili do internátu filmové školy do Čimelic, vyučil se kovodělníkem a po střední škole pro pracující ilegálně překročil hranice do Rakouska a emigroval do USA v lednu 1967. Po mnoha štacích v různých městech, absolvoval v roce 1969 kurs fotožurnalistiky na UCLA v Kalifornii. V roce 1972 se vrátil před nástupem do armády zpět do Prahy. Fotografoval svůj oblíbený Smíchov a pracoval ve fotolaboratoři ČTK. V roce 1974 byl přijat na externí studium umělecké fotografie na FAMU. V roce 1975 zvětšoval fotografie pro velkou výstavu Jana Svobody v Brně, od té doby do Svobodovy smrti byli přátelé a Poláček pro Svobodu hodně zvětšoval ve své malé laboratoři na Smíchově. Panoramatický Smíchov začal Poláček po získání starého „Kodaku panoram“ z roku 1895 od Jana Svobody, ten ho získal od paní Tomanové po smrti fotografa Jiřího Tomana, který ho získal od Josefa Sudka, kterému asistoval. Panoramata fotografoval Poláček s přestávkami až do roku 2000. Soubor panoramat smíchovských ulic pocházejících z roku 1978 byl částí jeho diplomové práce na FAMU, kterou absolvoval v roce 1978. Do konce roku 1980 vyvolával jako první v ČSSR diapozitivy v Kodak procesu E 6. Od roku 1981 je na volné noze. Z počátku fotografoval hodně stavby sídlišť a výrobu jídel do knih a časopisů. Fotografie jídel a nápojů je jeho komerční prací až do teď. S kolegy fotografy z FAMU Janem Malým a Ivanem Luttererem založili v roce 1982 společnost „Czech Field Studio“ založené na skládacím plátěném ateliéru s kovovou rozkládací konstrukcí a mikrobusu VW. Od té doby portrétovali v Čechách a...

Erich Novák (1)

Autor výrobních potravinářský norem a kuchařek.

Marika Ambrová (1)

Slovenská autorka kuchařských knih.

Rudolf August Oetker (1)

Německý podnikatel. Do roku 1981 řídil koncern Oetker-Gruppe.

Claudia Daiber (1)

Německá redaktorka, autorka kuchařek, publikací o zdraví.

Gabriela Dušková (1)

Ing., rostlinolékařka, práce z oboru.

Milan Linhart (1)

Autor kuchařské knihy.

Daniela Jurníková (1)

Autorka kuchařek a pohádek.

Charlotte Dematons (1)

Lubomír Anlauf (1)

Narozen 22. 12. 1960 ve Vítkově. Výtvarník v oboru propagační a užitá grafika, též ilustrátor učebnic a dětské literatury.

Rudolf Engel-Hardt (1)

Německý grafik, ilutrátor a spisovatel.

Milan Janáček (1)

Milan Janáček se narodil v roce 1938 v Blatné. V letech 1953-1957 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze. Po skončení školy působil několik let jako učitel výtvarné výchovy ve Varnsdorfu, kde spolu s dalšími výtvarníky založil skupinu Kontrast. Dva roky pracoval v reklamním oddělení podniku Velveta Varnsdorf. V letech 1965-1985 zastával funkci výtvarně-technického redaktora Severočeského nakladatelství v Liberci. Kromě toho spolupracoval s dalšími nakladatelstvími v Praze, Hradci Králové a v Ostravě. Graficky upravil a ilustroval přibližně sto třicet knižných titulů. K tomu se po celý život amatérsky a v letech 1985-1990 profesionálně zabýval ještě herectvím. Za práci v oblasti knižní ilustrace, grafické úpravy knih a loutkové scénografie mu byla udělena četná ocenění.

Werner Fiala (1)

Překladatel v oblasti strojírenství, přeložil knihu o přistřihování a přesném stříhání plechů.

Václav Orct (1)

Zdeněk Filip (1)

Zdeněk Filip je český malíř, ilustrátor, grafik a karikaturista. Zdeněk Filip vystudoval v Praze nejprve Státní grafickou školu a poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou pod vedením profesora Antonína Pelce. Věnoval se grafice, karikaturám, návrhům poštovních známek a ilustracím knih pro děti a mládež. Od roku 1984 byl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze profesorem a vedoucím ateliéru propagační grafiky a plakátu.

Eva Bednářová (1)

Narozena 1985. Autorka etapových her pro mládež.

Božena Matějovcová (1)

Narodila se 1.8. 1892. V roce 1914 vstupuje do sokolské jednoty na Královských Vinohradech. Krátce po I. světové válce se stává členkou cvičitelského sboru, v r. 1920 místonáčelnicí a v r. 1922 náčelnicí jednoty. Tuto funkci zastávala 13 let. Proslavila se sletovými vystoupeními, Jejichž tvorba začíná na VIII. všesokolském sletu v r. 1926, pro který byla přijata její skladba prostných dorostenek s hudbou Karla Matějovce. Se svými skladbami uspěla i na všech následujících všesokolských sletech až do r. 1948. Na IX. sletě v r. 1932 byla přijata její skladba pro ženy, opět s hudbou Karla Matějovce, se kterým pokračovala nejen v úspěšné tvorbě sletových vystoupení, ale od r. 1930 potvrdila vzájemné zaujetí v tvůrčí sokolské činnosti i v osobním životě uzavřením svazku manželského. Pro sletová vystoupení při X. všesokolském sletu 1938 byly vybrány skladby manželů Matějovcových pro dorostenky a ženy. XI. všesokolský slet 1948 byl z hlediska volby sletových skladeb skutečným triumfem manželů Matějovcových. Jednak byla zařazena do sletového pořadu slavná skladba obou tvůrců pro dorostenky s bílými kroužky, jednak jejich mimořádně odvážná skladba - rej 30 000 žen. Nová netradiční choreografie s vysokým počtem cvičenek strhla diváky k nadšenému bouřlivému potlesku. Kromě obdivuhodné tvůrčí činnosti vynikala Božena Holečková Matějovcová i v dalších oborech tělovýchovné činnosti. Byla od r. 1922 dlouholetou členkou náčelnictva žen ČOS. Postupné se její činnost v ČOS rozšiřovala o působení v řadě dalších útvarů, odborů, komisí. Ještě ve výroční zprávě vinohradské jednoty za rok 1947 je uveden tento rozsáhlý vyčet jejích funkcí v ČOS: Členka náčelnictva žen Č0S, předsedkyně komise rytmicko-gymnastické, členka komise nástupové, komise krojové, zástupkyně zájmů žen v odborech hudebním, biografickém a filmovém, zpravodajka odborů sletového, slovanského, výstavního a hudebního odboru, důvěrnice župy Denisovy, Nitranské a Východočeské. Sestra Božena Holečková-Matějovcová patří mezi...

Michaela Lesařová-Roubíčková (1)

Narozena 19.4.1949 v Praze. Výtvarnice, knižní tvorba a ilustrace, vědecké bibliofilie.

Josef Višinka (1)

Narozen 8.7.1911 v Olešnici, zemřel 23.2.1985. Kronikář města Olešnice.

Luboš Grunt (1)

Narozen 27. 1. 1947 v Praze, zemřel v roce 2012. Malíř, grafik a ilustrátor.

Petra Jelenová (1)

Narozena 1974 v Praze. Výtvarnice, malířka, ilustrátorka.

Vilém Kropp (1)

Vilém Kropp byl český reportážní fotograf a držitel ocenění World Press Photo z roku 1958. Vystudoval obor strojní zámečník a ve strojním průmyslu také pracoval. Fotografii na školách nikdy nestudoval, učil se jí sám. Po druhé světové válce začal pracovat jako redaktor a fotoreportér pro řadu novin a časopisů, jako například deník Práce nebo Svět v obrazech. V roce 1958 získal první cenu v kategorii Features v mezinárodní soutěži novinářské fotografie World Press Photo za černobílý snímek Provinilec. Na něm zachytil malého chlapce v mateřské školce s rukama v kapsách, kterého kárá jeho paní učitelka. Kromě toho vyhrával i další soutěže v Čechách i v zahraničí. Výstavu vidělo přes 160 tisíc lidí a stala se nejnavštěvovanější výstavou galerie Leica v Praze. Od padesátých do osmdesátých let minulého století sledoval každodenní události na Václavském náměstí. Dokumentoval humorné, nostalgické, poetické příběhy tehdejších obyčejných lidí, pohlcených vlastními starostmi a radostmi. Na snímcích zachycoval májové průvody, pohřeb prezidenta Zápotockého nebo průjezd Gagarina, stavbu tramvajového kolejiště, ale také drobnosti: dítě nesoucí obrovskou vánočku, pána s piánem na zastávce, kolizi auta, které lidé tlačí z křižovatky, frontu na knihu Hanzelky a Zikmunda nebo ořezávání větví, tramvaje, lidé ve sněhové vánici, automat Koruna nebo pruhovaný válec pro dopravního strážníka na Můstku.

Michael James Alexander Stewart (1)

Belgičan prohlašující se za oprávněného jakobitského nárokovatele trůnu bývalého skotského království. Nárokuje si též mnoho dalších titulů. Autor publikace o královském rodu Stuartovců. Spoluator publikace o Templářského řádu.

Josef Havlíček (1)

Josef Havlíček byl český funkcionalistický architekt, vůdčí reprezentant české meziválečné avantgardy, člen Devětsilu. Nejznámější stavbou, kterou postavil spolu s Karlem Honzíkem, je budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově. Narozen 5. května 1899 v Praze Josefu Havlíčkovi , pozdějšímu radovi ministerstva veřejných prací, a Kamile Havlíčkové, rozené Hübschmannové , jež byla sestrou architekta Bohumila Hübschmanna. Studium architektury na ČVUT v Praze a na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Josefa Gočára, v jehož ateliéru pak pracuje do roku 1928. V letech 1928-1936 projektuje a píše spolu s Karlem Honzíkem , později spolupracuje zejména s K. Neumannem. Byl členem Devětsilu, Levé fronty, SVU Mánes , předsedou redakční rady časopisu Architekt SIA. Úzce spolupracuje s výtvarnými umělci a designéry, je členem družstva Artěl. Od roku 1929 působí v CIAM , v l. 1945-47 členem Světové rady této mezinárodní organizace. V roce 1948 se stává prvním ředitelem pražského Stavoprojektu. Jeho manželkou byla sochařka Marta Jirásková–Havlíčková, se kterou se oženil 29. srpna 1931. 6. října začal studovat jako mimořádný posluchač na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Závěr jeho života poznamenává chronická nemoc, umírá 30. 12. 1961 v Praze. Roku 1963 se koná v Praze souborná posmrtná výstava jeho díla. V meziválečném období bylo známé jeho přátelství s Aloisem Wachsmanem. Při studiích na ČVUT ve 20. letech se svým excentrickým stylem zařadili mezi tzv. pražské figurky - jejich módní, intelektuální a řečnické obraty se staly vzorem dvojice Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Po druhé světové válce se přímo účastnil návrhu sídla OSN v New Yorku ve skupi...

Zdeněk Forman (1)

Narozen 16.3.1926, zemřel 23.10.1981 v Praze. Docent filmové fakulty, režisér, scénárista, literatura z oboru.

Karel Janů (1)

Karel Janů byl český architekt. Ve třicátých letech byl spolu s Jiřím Štursou a Jiřím Voženílkem členem levicové skupiny PAS . Zabývali se otázkami sociálního bydlení a typizací stavební výroby podle sovětského vzoru. Paradoxně je jeho nejznámějším dílem Volmanova vila v Čelákovicích, luxusní vila pro majitele strojíren Josefa Volmana. Po roce 1945 a především po roce 1948 se angažoval v nové organizaci stavebnictví. Byl generálním ředitelem Československých stavebních závodů. V roce 1959 byl jmenován profesorem pozemního stavitelství na stavební fakultě ČVUT. V letech 1963-1965 byl děkanem stavební fakulty. Své působení na katedře přerušil v letech 1965-1969, kdy byl náměstkem ministra školství. Po návratu působil na ČVUT do roku 1972.

Malcolm Barber (1)

Malcolm Charles Barber je britský historik, odborník na středověké dějiny. Specializuje se na historii křížových výprav a dějiny Latinských států ve Svaté zemi ve dvanáctém a třináctém století, dějiny rytířských řádů a kacířství . Studoval na univerzitě v Nottinghamu a na British School v Římě . V roce 1968 získal doktorát na univerzitě v Nottinghamu. Působil jako profesor středověkých evropských dějin na univerzitě v Readingu ve Velké Británii až do svého odchodu do důchodu v září 2004.

Jacques Verger (1)

JACQUES VERGER , jeden z předních znalcù dějin středověkých univerzit. V řadě prací se věnoval vzniku a vývoji univerzit, dějinám myšlení a kultury středověku či osobnosti Petra Abélarda. Je místopředsedou mezinárodní komise pro dějiny univerzit.

František Dráb (1)

Dobrovolný hasič, spoluautor výroční publikace.

David Clay Large (1)

Historik, vysokoškolský pedagog, specializace na novodobé evropské dějiny, zejména moderní dějiny Německa a Rakouska.

Helena Johnová (1)

Helena Johnová byla česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 1899–1907 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, zprvu nastoupila jen do ženských kursů vyšívání Idy Krauthové a malby květin Emilie Krostové, později byl řádnou studentkou školy, žačkou Jakuba Schikanedera a Josefa Schussera. Ve studiu pokračovala ve Vídni na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru pro keramiku profesora Michaela Powolného. V porcelánce ve Waldenburgu a na keramické škole v Bechyni absolvovala praxi. V roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré. V roce 1908 se podílela na založení uměleckého družstva Artěl, ve kterém se svými přáteli V. H. Brunnerem, J. Konůpkem, P.Janákem, V. V. Štechem a Aloisem Dykem působila pouze do roku 1919. Z umělkyň v družstvu byla činná mj. také Marie Teinitzerová, obě zaujímaly významné postavení, jejich aktivity měly „oživit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“, obnovit umělecké hodnoty rukodělné práce a řemesla, vytvořit vlastní styl dekoru. Johnová také roku 1911 spoluzaložila a do roku 1918 vedla keramické dílny ve Vídni a byla schopnou podnikatelkou. Své výrobky prezentovala na mezinárodních výstavách nejen za Artěl, ale i za Rakousko, za což ji čeští vlastenci kritizovali. Po roce 1918 přesídlila do ČSR. Uměleckoprůmyslová škola v Praze se po vzoru vídeňském snažila dosáhnout postavení „Vysoké školy dekorativního umění“, posílila svou autonomii a sestavila pedagogický sbor z významných výtvarníků. Vedl ji rektor a do pedagogického sboru přišly osobnosti jako Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Jan Kotěra a Helena Johnová, která zde roku 1919 založila ateliér keramiky - „speciálku keramiky“. Vybudovala velkou keramickou dílnu s pecí a byla také jmenována profesorkou. V roce 1935 byla předčasně penzionována, vymohla si alespoň bezplatné užívání keramické dílny, kterou vybudovala. Pokr...

Dominique Webb (1)

Jaroslav Kučera (1)

Ing., fotograf a novinář, katalogy k výstavám, fotografické publikace, časopisecké fotografie. Narodil se 19. prosince 1946 ve vesnici Ředhošť v okrese Litoměřice. Od roku 1962 do roku 1966 studoval na Mělníku Střední průmyslovou školu stavební. V roce 1967 zahájil studium na stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze, kde také bydlel ve strahovských kolejích. V tomtéž roce se aktivně zúčastnil protirežimních studentských demonstrací, které byly předzvěstí Pražského jara 1968. Na Strahovských kolejích se stal spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov, z něhož vzešlo několik později známých fotografů . V roce 1969 byl při fotografování 1. výročí okupace Československa sovětskou armádou zatčen, surově zbit a několik týdnů vězněn ve věznici na Pankráci a poté souzen jako kontrarevoluční živel. V roce 1973 ukončil studium jako stavební inženýr, avšak ihned po státnicích se stal fotografem „na volné noze“. V období normalizace fotografoval pro některé časopisy a státní podniky. Po převratu v roce 1989 stál u zrodu fotografické skupiny Signum a v roce 1996 se stal členem agentury Bilderberg Hamburg. V roce 2006 založil vydavatelství JAKURA, kde vydává umělecké publikace.

Alois Podzemský (1)

Narozen 20.6.1881. Ing., architekt, publikace z oboru stavitelství.

Jindřich Freiwald (1)

Jindřich Freiwald byl český architekt. Byl žákem Jana Kotěry. Jindřich Freiwald se narodil v rodině Františka Freivalda, hostinského v Hronově a jeho manželky Josefy, rozené Jiráskové. V Hronově se vyučil zedníkem a v Praze absolvoval stavitelské oddělení Vyšší průmyslové školy, kde ukončil studium v roce 1910. Poté se stal asistentem Antonína Balšánka. V letech 1913-15 a 1917-18 studoval na Akademii výtvarných umění u architekta Jana Kotěry . V roce 1921 založili s Jaroslavem Böhmem společný ateliér Freiwald a Böhm. V lednu 1925 se oženil se Zdenčou Hrubešovou. Od počátku Pražského povstání 5. května 1945 se ho aktivně zúčastnil v Braníku, na Zbraslavi, v Nuslích, Pankráci a Krči, v uniformě kapitána československé armády. Byl zajat ustupujícími Němci a zastřelen. Tělo bylo nejprve uloženo na hřbitově v Braníku, později bylo převezeno a pohřbeno na městském hřbitově v Hronově. Navrhl a postavil řadu bankovních domů a divadel . K dalším realizacím patři dělnické kolonie v Duchcově a Chustu na Podkarpatské Rusi, nájemní dům v Praze v Bubenči , objekty továrny Aero v Praze ve Vysočanech a Karlíně a kino Aero v Praze na Žižkově. Navrhl též stavbu Hotelu na Masarykově náměstí v Pardubicích a několik dalších budov v Kolíně. Při Pražském povstání byl zavražděn nacisty v Braníku , kde měl nad kostelem sv. Prokopa svou vilu....

Karel Hannauer (1)

Narozen 11.6.1906 v Praze, zemřel 13.7.1966 v Praze. Ing.arch. Dr.techn., práce z oboru bytové architektury.

Papus (2)

Papus , vlastním jménem Gérard Anaclet Vincent Encausse, byl francouzský esoterik, zakladatel Martinistického řádu. Narodil se v galicijském městě A Coruña jako syn Louise Encausseho, původem z jižní Francie, a Španělky Iñes Perrez-Vierra, v době kdy jeho otec pokoušel prodávat svůj vlastní vynález, Encaussův generátor, místním lékařům. Mělo se jednat o lázeň umožňující transdermální absorbci léčiv. V důsledku obchodního neúspěchu se rodina přestěhovala do Paříže kde Gérard později studoval rétoriku na Collège Rollin, přičemž svá studia nedokončil. Poté bral večerní hodiny lékařství, prošel dobrovolnou vojenskou službou a od roku 1885 se počal zajímat o okultismus, především o dílo Alexandra Saint-Yves d’Alveydre. V roce 1887 publikoval svůj první článek a to v teosofickém časopise Lotus a v téže době se stal jednou z hlavních osobností lóže Isis vedené Félixem Gaboriau. Následně pak založil vlastní lóži Hermès a časopis L’Initiation a Le Voiled’Isis a především Groupe indépendant d’Études ésotériques, brzy přejmenovanou na École Hermétique „Hermetickou školu“, jež představovala svého druhu univerzitu okultismu. Tyto aktivity byly významným mezníkem dobového pronikání esoterismu do veřejného prostoru. V téže době publikoval různé knihy s tématy jako kabala, sanskrt, tarot, homeopatie a okultismus obecně a zabýval se nejnovějšími poznatky lékařské vědy. Přestože jeho odborné znalosti byli povrchní a jeho aktivitám scházela serióznost tak dobře uspokojoval dobovou poptávku po legitimizaci esoterismu skrze vědu a uvedení vědy v soulad s uměním a náboženstvím. V roce 1891 opustil Teosofickou společnost a založil, respektive podle svých slov obnovil, společně s Augustinem Chaboseau l'Ordre martiniste „Martinistický řád“. Oba zakladatelé tvrdili že skrze „apoštolskou posloupnost“ navazují na řád jež založil Louis-Claude de Saint-Martin. Kromě nedokazatelnosti tvrzení o poslo...

Marie Plášilová (1)

Pořádá jednodenní semináře s meditacemi, přednášky a besedy, vykládá tarotové karty.

Elizabeth Rose Campbell (1)

Astroložka, spisovatelka, videografička, autorka publikace z oboru.

Benjamin Shield (3)

PhD. Benjamin Shield je kraniosakrální terapeut, pedagog a autor žijící v Los Angeles. Bakalářský titul v oboru biologie získal na Universitě v Californii, postgraduálním studiem na Boston University School z mediciny a v Boston University Graduate School jeho doktorát v oboru lékařských věd. Vyučoval četné kurzy týkající se zdravotní péče a technik ve Spojených státech, Kanadě a Evropě, je zakládajícím členem rady Mezinárodní asociace terapeutů jógy a americké Asociace kraniosakrální terapie. Je učitel, lektor, psychoterapeut – napsal nesčetnou řadu článků o psychologii, léčení a lidské psychice. Stal se častým hostem v celostátních rozhlasových a televizních pořadech. Společně s Richardem Carlsonem sepsali a vydali knihy Healing on Healing – Léčitelé o léčení, For the Love of God – Pro lásku boží a Handbook for the Soul – Kniha nejen pro duši.

Gerlinde Ortner (1)

Německá dětská psycholožka.

Thubtän Lhündrub (1)

Buddhistický mnich žijící v Austrálii.

Susan Edwards (1)

Psycholožka, žije v Priceton, New Jersey, vede kurzy pro muže, aby porozuměli milostným vztahům.

Ota Bareš (1)

Filip Jenč (1)

Autor knih o alternativní medicíně.

Windy Dryden (1)

Britský psycholog a psychoterapeut, autor prací z oboru.

Miroslav Pekárek (1)

MUDr. Miroslav Pekárek se celý život zabývá léčbou rakoviny. 30 let byl přednostou radiologického oddělení a vedoucím onkologické poradny. 3 roky pracoval také v ČSAV. Od roku 1991 se věnuje léčbě rakoviny alternativními způsoby. Vzrůstající skepse k praktikám klasické medicíny a odvaha experimentovat ho přivedla k neobvyklému pohledu na zdraví člověka.

O. Carl Simonton (1)

MD. Radiolog, onkolog. Publikace z oboru.

Lawrence M Steinhart (1)

Autor prací o léčebných metodách Edgara Cayce a o problematice přístupu hnutí New Age k sebeobjevování.

Elaine Liechti (1)

Elaine Liechti je organizátorkou Shiatsu Society ve Velké Británii a ředitelkou Glasgow School of Shiatsu. Patří k nejlepším západním znalcům této metody.

Lucie Snopková (1)

Autorka publikace o mateřství a výchově dětí.

Otto Batala (1)

Autor, učitel výtvarné výchovy na pražské Umělecko - výtvarné škole na základě svých dlouholetých zkušeností a praxe napsal odbornou publikaci o keramice. Od jejich počátkiů, kdy vypalování bylo nejstarší lidové řemeslo. přes historii a objevy až do současnosti. Popisuje keramické nádoby, reliéfy, plastiky, materiály, technologii, výrobu.

Zdeněk Hazlbauer (1)

Narozen 25.5.1928 v Praze, zemřel 21.10.2005 tamtéž. MUDr., práce z mikrobiologie a epidemiologie, též farmakologické práce, zabývá se také archeologií, zejména výzkumem gotických a renesančních kachlí a kamen.

Leon Battista Alberti (1)

Leon Battista Alberti byl italský humanista, architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik, ale také všestranný sportovec, jedna z velkých postav italské renesance. Napsal také první důkladný popis města Říma, první italskou gramatiku a zabýval se šifrováním textů. Narodil se jako nemanželský syn v rodině Lorenza Albertiho, bohatého kupce, vyhnaného z Florencie. Studoval humanistickou školu v Padově, církevní právo v Bologni a matematiku a fyziku opět v Padově. Roku 1428 získal doktorát církevního práva a protože papež zrušil vyhnanství Albertiů, mohl se vrátit do Florencie. Tam se seznámil s řadou umělců . Kolem roku 1432 mu papež udělil legitimní původ a zároveň úřad, který Alberti zastával až do roku 1464. Úřední činnost mu nechávala dost času na jeho záliby, studia a cesty. Roku 1434 doprovázel papeže Evžena IV. do vyhnanství ve Florencii a roku 1438 byl členem papežské delegace na koncilu ve Ferraře. Roku 1447 se jeho kolega ze studií stal papežem jako Mikuláš V. a Alberti začal pracovat na stavbách a přestavbách města Říma. K tomu účelu vydal také Popis města Říma. Dále navrhl první renesanční průčelí kostelů v Rimini a ve Florencii, které se stejně jako paláce na dlouho staly vzorem pro další architekty období renesance i neorenesance. Roku 1459 pobýval s papežem Piem II. v Mantově, kde opět navrhoval kostely. V posledních letech života se věnoval psaní a napsal také knihu o šifrování. Ve svých spisech o umění se Alberti snažil poskytnout umělcům geometrické a vědecké základy pro jejich tvorbu a vytvořil také nový jazyk umělecké teorie. U těles i u lidských těl zdůrazňoval význam povrchu, plochy, jež tělo uzavírá a skrývá jeho vnitřek. Účelem uměleckého díla je podle něho dojem, který vyvolá v divákovi. Dále Alberti napsal dvě komedie, vydal knihu básní, knihy o lásce, o rodině a domácím hospodářství, o chovu koní a psů a řadu dalších ...

K. O Hrubý (1)