Všichni Autoři a témata

Vladislav Zíka (1)

Narozen 21. 7. 1900 v Praze, zemřel 6. 10. 1971 v Žatci. Autor knih pro mládež a dospělé. Pod různými pseudonymy psal dobrodružné romány, detektivky, vědeckofantastické prózy, pohádky.

Georges Dimoš (1)

Isabel Losada (1)

Anglická spisovatelka, působí v divadle a v televizi.

Jiří Václavík (1)

Narozen 24. 10. 1973 v Opočně. Vyšetřovatel hasičského záchranného sboru v Rychnově nad Kněžnou, též regionální publicista, autor prací o historii a současnosti městyse Častolovice, příběhů z hasičského prostředí a včelařského almanachu ke 120. výročí organizace v Kostelci nad Orlicí.

Chan-Šan (1)

Chan-šan, podivínský poustevník v horách Tchien-tchaj, žil na počátku dynastie Tchang, někdy v 7. století. Zhruba o sto let později byl Chan-šan již uctíván jako buddhistický světec, zároveň však jej taoisté považovali za jednoho ze svých nesmrtelných. Jeho básně se staly populární, byly stále častěji opisovány a napodobovány a zřejmě ve druhé polovině 8. století začaly být pořádány do různých sbírek. Podle básní se Chan-šan jeví jako muž původem z rodiny císařského úředníka, jenž v mládí získal klasické konfuciánské vzdělání a snad složil i některou z nižších státních zkoušek a po určitý čas zastával nevýznamný úřad. Záhy však na úřednickou dráhu rezignoval a odešel se ženou a synem na venkov, kde žil životem prostého rolníka. Ve volných chvílích se těšil četbou svých oblíbených knih, Tao te ťingu a Knihy mistra Čuanga, a také se věnoval alchymii i různým taoistickým praktikám s cílem odhalit tajemství dlouhého života. Ani tento život jej však nedokázal uspokojit. Pronásledovalo jej pomyšlení na lidskou smrtelnost a také toužil osvobodit se od strastí pozemského života. Odešel tedy do hor Tchien-tchaj na jihu dnešní provincie Če-ťiang a stal se zde poustevníkem. O samotě v horách napsal své nejkrásnější básně, v nichž hovoří o nebezpečí i kráse hor, o tom, jak hladoví a mrzne, a přece by svůj osamělý život nevyměnil za nic na světě. Básně z Ledové hory mají zároveň symbolický význam, jsou vyjádřením cesty za pravdou v duchu čchanu. Obtížné výstupy na vrchol, kdy cesta se objevuje a zase vytrácí, sezení na skalisku, mlha a tma v roklích, oblaka a slunce nahoře na skalním útesu, to vše lze chápat jako obrazné vyjádření obtížné cesty za "probuzením", na jejímž konci náhle skrze mraky pochybností zazáří světlo poznání. Duše "probuzeného", volná jako pták, bezstarostně a bez cíle plyne po čisté obloze. Chan-šan básník byl v Číně téměř zapomenut. Jiný byl Chan-šanův osud v Japonsku, kam se jeho básně dostaly pravděpodobně na počátku dynastie Sung. Pod japonskými jmény...

Hana Hradecká (1)

Autorka romantických příběhů pro ženy.

Corentin Queffélec (1)

Pierre Bichet (1)

Leonhard Goffine (1)

Německý katolický kněz, teolog, farář a člen řádu premonstrátů. Autor náboženských spisů.

Jan Žbánek (1)

Jan Žbánek je český malíř, ilustrátor, grafik a typograf. Po ukončení Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval pod vedením profesorů Josefa Nováka a Emila Filly nastoupil v polovině 50. let do výtvarné redakce Státního nakladatelství dětské knihy , kterou nakonec i řídil. Je autorem mnoha obálek, grafických úprav ilustrací dětských knih a vystřihovánek. Upravoval také téměř dvacet pět let časopis Mateřídouška. Po odchodu do důchodu se věnuje volné tvorbě.

Karel Vojáček (1)

Karel Vojáček byl moravský lékárník, politik a starosta města Prostějova. Navštěvoval gymnázium v Olomouci, poté studoval v Praze lékárnictví. Studia si doplnil v Mnichově, Paříži a Curychu. Pracoval v prostějovské lékárně U černého orla. Zasloužil se o české národní, hospodářské a kulturní vzkříšení. Roku 1884 byl zvolen poslancem do zemského sněmu. Po volbách 1892, kdy volby vyhrála česká strana, se stal starostou města. Za jeho úřadu město vzkvétalo, byla zřízena vyšší škola a gymnázium, první obecná dívčí škola v Rejskově ulici, městská elektrárna, nový hřbitov a zvýšila se úroveň zdravotnictví. Ve své poslední vůli odkázal městu 80 000 zlatých a 1 dům. Krátce po něm zemřela i jeho manželka Karla Vojáčková, která své jmění též odkázala městu. Z jejich společného odkazu se stal základ pro financování výstavby Národního domu . Jeho jménem je nazváno náměstí před Národním domem v Prostějově, kde je jemu a jeho manželce věnován také pomník. Navrhl jej, stejně jako Národní dům, Jan Kotěra s použitím reliéfů Bohumila Kafky.

Halina Auderska (1)

Halina Auderska, scénáristka, dramatička a novinářka, se narodila 3. července 1904 v ukrajinské Oděse a zemřela 21. února 2000 v polské Varšavě. Absolvovala polskou filologii na Varšavské univerzitě a studium pedagogiky. V letech 1926-1939 pracovala jako učitelka. Během druhé světové války byla zdravotní sestrou. Za okupace se účastnila tajné výuky a byla členkou povstání ve Varšavě. V letech 1980-1989 byla poslankyní polského Sejmu . Ve čtyřicátých letech minulého století se živila jako šéfredaktorka v nakladatelství TEM. Později působila v redakci časopisu Dialog . V letech 1983-1986 byla první prezidentkou ZLP, od roku 1986 je vedena jako čestná předsedkyně této asociace. Halina Auderska získala rovněž mnohá ocenění, například v roce 1969 komandérský kříž Řádu Polonia Restituta , roku 1971 Cenu města Varšava nebo v roce 1977 Cenu ministra kultury a umění za celoživotní dílo.

K Osipov (1)

Iosif Mironovič Kuperman, rusky: Иосиф Миронович Куперман byl ruský sovětský spisovatel, literární kritik, ekonom, vojenský historik, kandidát historických věd, člen Svazu spisovatelů SSSR. Psal pod pseudonymy K. Osipov a Osip Mironovič Osipov .

Anna Rossová (1)

Narozena 23. 11. 1925 v Chustu , zemřela 20. 10. 1995 v Praze. Nakladatelská redaktorka, překladatelka z maďarštiny, němčiny a angličtiny.

Ludvík Zavřel (1)

Fotograf.

Karel Petrů (1)

Karel Petrů byl tzv. asociační kapitán československé fotbalové reprezentace , a to v letech 1931–1934. Nominoval a vedl československé mužstvo i na mistrovství světa v Itálii roku 1934, kde s ním získal stříbrnou medaili.

Ondřej Hartman (1)

Ing. ekonomie, práce z marketingu, zejména o problematice finančích trhů.

Shirley Temple-Black (1)

Shirley Jane Temple-Blacková byla americká filmová herečka, diplomatka a politička. V letech 1974–1976 byla velvyslankyní USA v Ghaně, v letech 1989–1992 v Československu. Narodila se v Santa Monice ve velmi skromných poměrech. Od 4 let hrála ve filmu, rychle se stala velmi známou a obdivovanou dětskou filmovou herečkou. Již v roce 1934 byla oceněna při udělování filmových Oscarů. Jako devítiletá měla měsíční příjem v desítkách tisíc dolarů. Její podoba se objevovala na kosmetice, panenky Shirley byly hitem a prodávaly se po milionech. Dne 19. září 1945 se Shirley Temple provdala za herce Johna Agara. V roce 1948 se jim narodila dcera Linda Susan. John a Shirley společně hráli ve dvou filmech, Fort Apache z roku 1948 a Adventure in Baltimore z roku 1949. Dne 5. prosince 1949 Shirley podala žádost o rozvod, v procesu jí byla přidělena péče o dceru Lindu Susan, rozvod byl dokončen přesně po roce, 5. prosince 1950. V lednu 1950 potkala Charlese Aldena Blacka, za kterého se provdala 16. prosince 1950. Téhož dne veřejně oznámila ukončení svojí filmové kariéry. Dne 28. dubna 1952 se jim narodil syn, pojmenovaný po otci Charles Alden Black. Dne 9. dubna 1954 přišla na svět dcera Lori Black. Templeová a Black zůstali manželé až do Blackovy smrti 4. srpna 2005. Na konci padesátých let se znovu krátce objevila jako herečka v divadle a televizi, poté se začala věnovat charitě a politice. V srpnu 1968 osobně krátce zažila tehdejší události v Praze, jelikož tu pobývala jako zástupkyně organizace bojující proti roztroušené skleróze, bydlela v hotelu Alcron. Ve čtyřiačtyřiceti letech onemocněla rakovinou prsu a jako první ze slavných osobností o své nemoci veřejně promluvila, aby tak dodala odvahu ostatním ženám. Jako členka Republikánské strany zastávala několik pozic v politice a diplomacii. Bylo jí uděleno několik čestných doktorátů....

Adolf Babuška (1)

Práce o automobilech.

František Schill (1)

Autor publikací z oboru sklářství.

František Olšanský (1)

Břeněk Rys (1)

Narozen 4.10.1873 v Líbeznicích, zemřel 6.9.1933 v Jičíně. MUDr., lékař, sociolog, odborné spisy, divadelní ochotník, dramatik a beletrista.

Jana Soukupová (1)

Kromě experimentální matematiky a pedagogické školy pro učitelky mateřské školy nestudovala nic, co by souviselo s žurnalistikou. Nicméně od dvaceti let začala psát do Brněnského Večerníku, později do samizdatového Hosta, u jehož zrodu stála. V prosinci 1989 spoluzaložila první nezávislé Moravské noviny, později vedla několik dalších moravských periodik a poté pracovala jako ředitelka nakladatelství Petrov a také jako redaktorka nakladatelství Doplněk. Opět pracovala v několika dalších periodicích a nyní je v brněnské a jihomoravské příloze MF DNES editorkou stránky Uměni-kritika, brněnská scéna.

Michel Ragon (1)

Michel Ragon je francouzský spisovatel, historik a kritik výtvarného umění a architektury, historik proletářské literatury a anarchismu, autodidakt a volnomyšlenkář.

Miluše Franklová (1)

Miluše Franklová se již 18 let aktivně věnuje chovu drobných hlodavců a králíků.

Didier Daeninckx (1)

Didier Daeninckx se narodil v Saint-Denis. Nejprve pracoval v tiskárně, později se stává novinářem a spisovatelem. Od roku 1982 píše pravidelně detektivní romány s inspektorem Cadinem. Je držitelem mnoha ocenění za literaturu. Jeho knihy byly několikrát zfilmovány.

Adolf Parlesák (1)

Adolf Parlesák patří k nejvýznamnějším českým cestovatelům 20. století. V letech 1935–36 působil ve funkci válečného poradce habešské armády a aktivně se účastnil bojů na italsko-etiopské frontě. Zabýval se publicistickou, je autorem cestopisů a reportáží. V osmnácti letech dokončil střední školu v Brně a dále pokračoval ve studiu oborů strojní inženýrství a elektrotechnika. Později se stal také absolventem Vysoké obchodní školy v Praze. Již ve čtrnácti letech procestoval na kole sousední země Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Polsko a Německo a ve svých sedmnácti poznal Itálii a San Marino. S přítelem Aloisem Polákem se roku 1926 vydal na Balkán do Jugoslávie, Albánie, Řecka, Turecka a Rumunska. Ve věku devatenácti let procestoval jako námořní elév na palubě italské Lloyd Triestino také Sýrii, Palestinu, Egypt, dále pak Rhodos a další Egejské ostrovy. Po nedlouhé službě se vrátil do Československa, aby naplánoval novou výpravu, tentokrát do Afriky. S Aloisem Polákem během dvou let projeli na kolech značky Stadion oblast Blízkého východu a podél Nilu pokračovali na jih do Súdánu a Habeše. Z Eritreje se přepravili na sambúku do izolovaného království Severního Jemenu a odtud koňmo a na velbloudech do San'á. Po vodě pokračovali na ostrov Perim a do přístavu Aden, kde nastoupili cestu zpět do Československa. Během dalších cest, které Parlesák podnikl do roku 1937, navštívil jihovýchodní Asii a Oceánii, Čínu, Tchaj-wan, Japonské souostroví a přiléhající Rjúkjú a četné oblasti v Africe. Články z cest publikoval za minimální honorář v Českém slovu. Mimo jiné je i objevitelem jemenských domorodých „mrakodrapů“. Parlesák si postupně osvojil 12 jazyků a po druhé světové válce se věnoval překladatelské činnosti. Spolupracoval s pražským Automotoklubem a později s ČKD. Mimo torza knihy o putování do Jemenského království a reportáží z japonských ostrovů Rjúkjú se dochovala pouze jediná stať. Habešská odyssea, poprvé vyšla roku ...

Wiesław Wernic (1)

Populární polský spisovatel a žurnalista se narodil v roce 1906 ve Varšavě. Za Druhé světové války bojoval ve Varšavském povstání. Po válce pracoval v deníku Rzeczpospolita. Je známý pro svou sérii knih z Divokého Západu, bývá nazýván polský Karel May. Během 30 let napsal asi 20 knih o dobrodružstvích lékaře Johna a jeho přítele Charlese Gordona. Na rozdíl od Karla Maye několikrát navštívil USA. Jeho knihy jsou v Polsku velmi populární a některé byly přeloženy do několika dalších jazyků.

Karel Čáslavský (1)

Karel Čáslavský byl český filmový archivář, historik, publicista a moderátor, pracovník Národního filmového archivu specializovaný na oblast zpravodajského filmu do roku 1945. Po studiích na Střední filmové škole v Čimelicích působil od roku 1956 ve Filmovém studiu Barrandov ve funkci asistenta produkce, později jako asistent režie. V roce 1963 došlo k podstatné změně jeho kariéry, kdy nastoupil do archivu Československého filmového ústavu. Jednalo se o specialistu na němý film a americkou filmovou grotesku, který byl také nadšeným a vytrvalým propagátorem a obdivovatelem českého filmu, což po mnoho let prokazoval ve své práci pro Československou televizi, později pro Českou televizi. Během vyhlašování výsledků ankety TýTý 2009 byl uveden do Dvorany slávy této soutěže. Po celý svůj život byl vyznavačem klasických mravních hodnot. Byl obdivovatelem období první republiky – doby Karla Čapka a prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. V letech 1990 až 1995 vystupoval v doprovodných programech na výstavách , které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Manželka Květoslava zemřela v roce 2006, byl otcem dvou dětí – syna Petra a dcery Heleny. Od předsednictva Masarykova demokratického hnutí obdržel v roce 2002 Čestnou medaili T.G. Masaryka. Karel Čáslavský zemřel 2. ledna 2013 v Praze ve věku 75 let.

V. Williams (1)

Václav Vrabec (1)

Coby dítě zažil druhou světovou válku, která ho formovala v jeho názorech na svět. Otec byl pošťák, pracoval v odboji a několik dní strávil u výslechu na gestapu. Sám Václav byl založením Slovan, vlastenec a s kamarády, kteří k nim přicházeli, se hodně bavil o politice. Už jako dvanáctiletý si obstaral mapu Evropy a zaznamenával si do ní postup ruských i německých vojsk. Na konci války vážně onemocněl a dokonce dva a půl roku nechodil. Absolvoval několik operací a v nemocnici či doma strávil hodně času nad knihami a poslechem rádia. Historie se mu stala celoživotním koníčkem. Jeho rodiče byli v KSČ od roku 1945. Stejně jako mnoho jeho vrstevníků prošel vývojem od komunistického mládí přes aktivní účast v reformním procesu šedesátých let až po činnost v československém disentu. Do strany vstoupil ve svých sedmnácti letech, ale i přes sympatie registroval a vnímal odboj a různé vlivy. Byl i hudebně založený, měl rád jazz a sám pro sebe si napsal historii jazzu. Přestože chtěl původně studovat chemii, která ho velmi bavila, začal v roce 1949 studovat Vysokou školu politických a hospodářských věd, Fakultu společenských věd. Tu absolvoval v roce 1953 s prací na téma dějiny znárodnění. Historie ho ale velmi bavila a začal navštěvovat přednášky Josefa Macka a Milana Machovce. Pomáhal na svět folklornímu souboru Gaudeamus a s kamarády založil kapelu, ve které vystupoval šestnáct let. S ní se také v roce 1958 dostal poprvé na Západ, do Německa a Francie. Později začal studovat také Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1967. Po škole pracoval nejprve v Československém rozhlase . S nálepkou revizionisty a pravičáka však odešel do Rudého práva, kde pracoval v kulturní rubrice. Spoluzakládal populárně-vědecký časopis Dějiny a současnost. V roce 1969 byl mluvčím ÚV NF ČSSR. Po normalizačních čistkách nesměl vykonávat svoji profesi a v roce 1973 odešel do invalidního důchodu. V roce 1976 se stal signatářem Charty 77. Publikoval v...

Jaroslav František Němeček (1)

Autor psal pod pseudonymem Jarda Kavalír sociální literaturu z prostředí chudých lidí, havířů, nezaměstnaných.za 1. republiky. Pracoval jako nezávislý novinář pro různé časopisy a noviny zejména románovými reportážemi z pražského podsvětí

Rudolf Major (1)

Rudolf Major, autor publikací z oblasti sdělovací techniky.

Vladimír Velík (1)

Gary Marshall (1)

Americký autor westernů, vyznačující se především fenomenální produktivitou. Používal mnoho pseudonymů.

Josef Daněk (1)

Narozen 21.6.1961 ve Vyšším Brodě. Malíř, grafik, scénograf, vysokoškolský pedagog.

Karel Waska (1)

PhDr. Karel Waska archivář a historik, zaměřen na české dějiny 16.-19. století, regionální historii Tepelska, česko-německé vztahy, dějiny průmyslu v západních Čechách, teorii archivnictví a právní dějiny raného novověku. Absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu ve Stříbře, poté v letech 1970-1975 obor archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě UK v Praze, rigorózum složil roku 1976. Od roku 1975 působí ve Státním oblastním archivu v Plzni postupně na úsecích podnikového archivnictví, ochrany a využívání archiválií, archivní metodiky a pořádání archivních fondů. Roku 1981 se účastnil mezinárodní archivní stáže v Paříži. Od roku 1998 je též odborným asistentem na katedře právních dějin Právnické fakulty ZČU v Plzni . Zaměřuje se na problematiku archivní teorie, dějiny průmyslu a obchodu, zejména však na dějiny měst a městeček v raném novověku .

Barrie Watts (1)

Britský fotograf a autor knih pro děti.

N Tasin (1)

Ruský prozaik, kritik, novinář a překladatel, revolucionář, působil v emigraci ještě před r. 1917.

Lester David (1)

Autor životopisů.

Margita Titlová (1)

Margita Titlová-Ylovsky je česká akademická malířka. V mládí studovala na gymnáziu Na Pražačce, poté pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby. Byla součástí generace mladých umělců 80. let 20. století. V té době patřila k tzv. akčním umělcům. Zabývala se volnou kresbou a malbou. Od malby časem přešla k prostorovým objektům a instalacím. Je pedagogem na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jako vedoucí ateliéru grafiky je v akademickém senátě a v radě studijního programu. Její předci jsou maďarského původu. Jejím manželem je Vladimír Merta s nímž má dceru Fábinu.

Olga Fassatiová (1)

Olga Fassatiová, roz. Javůrková byla česká vědkyně zabývající se studiem mikroskopických vláknitých hub. Po druhé světové válce se společně s dalšími spolupracovníky pod vedením prof. Karla Cejpa podílela na budování mykologického oddělení tehdejšího Botanického ústavu a později katedry nižších rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Olga Fassatiová izolovala entomofágní, fungikolní a půdní hyfomycety, které tvořily základ Sbírky kultur hub , která byla roku 1965 přijata do Československé sbírky mikroorganismů . V roce 1987 byla Olga Fassatiová zvolena vedoucí FCCM. Mezi lety 1971 a 2004 pod jejím vedením probíhaly Mykologické kurzy. Školila množství studentů, habilitovala se jako docentka v roce 1992 . Je autorkou nebo spoluautorkou více než 60 původních vědeckých prací v oblasti taxonomie a ekologie mikroskopických hub. Popsala několik nových druhů hub . Na její počest je pojmenována houba Trichoderma fassatiae. Olga byla jedinou dcerou Františky a Ferdinanda Javůrkových. K jejím předkům patřil český malíř Karel Javůrek, jehož dílo je uloženo ve sbírce Národní galerie v Praze. Jejím manželem byl biolog a biochemik Miloš Fassati. Jejich synové se jmenují Ondřej Fassati a Tomáš Fassati. Matka Františka, která byla členkou náčelnictva Junáka, přihlásila v dětství Olgu do skautského oddílu. Olga se od prvních dnů po skončení 2. světové války angažovala ve zdravotnických skupinách, které sloužily nemocným, jež nemohli hned opustit koncentrační tábory. Šlo o činnost, která byla jako poslední zařazena do 2. odboje. Při této náročné práci se nakazila tuberkulózou, z níž se pak musela dlouhodobě léčit. K celoživotnímu směřování Olgy patřil zájem o hlubší vnímání života. K jejím oblíbeným textům patřily vedle novozákonních evangelií například práce Ramana Maharši....

Jiří Antalovský (1)

Fotograf a grafický designér.

Tamara Griesser-Pečar (1)

Narozena 1947 v Lubljani. Studovala v New Yourku, Paříži a Suffolku. Studium dějin ukončila na Vídenské univerzitě roku 1973. V e svých článcích a statí se zabývá především zánikem Rakousko- uherské monarchie a počátky Rakouské republiky.

Čeněk Paclt (1)

Čeněk Paclt byl český cestovatel a prospektor. Jako první Čech navštívil pět obydlených kontinentů. Narodil se jako nejmladší syn turnovského obchodníka s drahokamy Josefa Paclta a jeho manželky Františky v domě č. 137 na turnovském náměstí. Jeho nejstarší bratr Antonín, narozen roku 1800, převzal živnost po otci a bratr František, narozen v roce 1812, se stal knězem. Po absolvování turnovské školy se Paclt vyučil mydlářskému řemeslu v Jičíně. Též se využil brusičství kamenů. Po vyučení obdržel „cestovní knížku“, jež mu povolovala cestovat po českých a rakouských zemích. Paclt chtěl poznat kus světa a zkusit se uživit mydlařinou, proto se vydal do Uher. V Uhersku se mu ale nevedlo dobře. Odešel tedy do Vídně, kde brousil opály. V letech 1840–1842 pracoval u vídeňského klenotníka Benkowitze. Později na radu bratra Antonína odešel do Varšavy. Zde začal prodávat české granáty, jež mu zasílali z Turnova. Obchodování se mu ale nedařilo a během necelých dvou let přišel o úspory, které si přivezl z Vídně. Na lodi Thomas Bennett se 26. září 1846 vydal na jednatřicetidenní plavbu z Antverp do New Yorku. Na lodi byl jediným Čechem. V New Yorku nemohl najít práci, byl oloupen a asi po týdnu chtěl na parníku Phoenix odplout do New Orleans. Během plavby na lodi vypukl poblíž Bahamských ostrovů požár. Před jejím potopením zachránila posádku fregata Providentia, která patřila americké armádě. Paclt se zde rozhodl vstoupit do armády, složil kapitánovi přísahu a podepsal pětiletou smlouvu. V armádě sloužil jako dělostřelec. Byl dopraven do přístavu Tampico a pak do Veracruz. Pravděpodobně se zúčastnil bitvy u průsmyku Cerro Gordo 18. dubna 1847, kdy se americká armáda snažila zatlačit oddíly mexického prezidenta Santa Anny. V polovině září pak s armádou vstoupil do hlavního města Mexika. Po skončení mexicko-americké války se vrátil do New Yorku. Pacltovi zbýv...

Nikolaj Aleksejevič Bobrinskij (1)

Hrabě a zoolog – ornitolog.

Petr Znamenaný (1)

Narozen 6.1.1947 v Děčíně. Fotograf.

Andrej Kováčik (1)

Slovenský malíř, sochař, ilustrátor.

Jaromír Špaček (1)

Jaromír Špaček ,byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou národní demokracii, později za Národní sjednocení. Vychodil obecnou školu v Uherském Brodě, nastoupil na českojazyčné gymnázium v Uherském Hradišti a maturoval roku 1888 ve Valašském Meziříčí, kde jeho otec působil jako soudní sluha. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. Pak byl praktikantem u zemského soudu v Praze. Působil ve Valašském Meziříčí, Uherském Ostrohu a později jako městský tajemník v Slezské Ostravě. Za první světové války byl v Rusku, kde se setkal s T. G. Masarykem. Otamtud psal spolu s MUDr. Václavem Girsou depeše a telegramy T. G. Masarykovi do Ameriky, žádající pomoc pro naše legie . Na přelomu let 1919 a 1920 byl jmenován zástupcem Československa v mezinárodní hraniční komisi pro Hlučínsko a později i Těšínsko. V letech 1919-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii. Nastoupil sem na 47. schůzi v květnu 1919. V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokraty poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. V těchto posledních volbách kandidoval již za formaci Národní sjednocení. Mandát si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Profesí byl vrchním právním radou. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Slezské Ostravě. Od roku 1925 byl majitelem poloviny fulneckého zámku a velkostatku, v roce 1928 odkoupil i zbývající polovinu od Františka Chrastiny. Po roce 1938 se vystěhoval z Fulneku, kam se opět vrátil po roc...

Antonín Štěrba (1)

Narozen 6.5.1928 v Popovicích u Uherského Hradiště, zemřel 23.11.1981. Ing. CSc., docent katedry výživy a krmení hospodářských zvířat.

Vladimír Mainer (1)

Ladislav Havránek (1)

Učebnice pro sklářské školy.

Jan Marek (1)

Narodil se v Liblíně u Blovic a zemřel v kralovicích. Český spisovatel a básník. tento Český obrozencký kněz publikoval pod pseudonymem Jan z Hvězdy J. J. Marek se narodil do rodiny učitele Františka Marka. Vystudoval v gymnázium v Plzni, dvouletý kurz filozofie a v roce 1826 dokončil studia teologie. Z období studií pochází Markův pseudonym, neboť byl často učitelem Minikatim káran za nepozornost: „Jene, jste zase ve hvězdách.“ Stal se knězem proti své vůli na přání přísného otce. Většinu svých děl vytvořil během svého čtrnáctiletého působení na kozojedské faře . Pamětníci prý o něm vyprávěli jako o muži společenském. Rád docházíval do Liblína, kde se stýkal s proslulými vlastenci Vilímem hrabětem z Wurmbrandu a vrchním liblínkého panství básníkem Václavem Jaromírem Pickem. Rád také konával z Kozojed výlety na Libštejn, Krašov a Kačerov. Své básně a povídky, uveřejňoval v časopisech Květy české, Vlastimil, Časopis Českého musea, Bibliotheka zábavného čtení, Jindy a nyní aj. V letech 1843 – 47 vyšly v 10 svazcích jeho sebrané spisy. I. svazek obsahoval balady, romance, pověsti a legendy, II. svazek drobné písně a básně, svazek III. – V. Jarohněv z Hrádku , svazek VI. a VII. Mastičkář , svazek VIII. Známosti z průjezdu a Harfenice, svazek IX. Nocleh na Kaceřově, Čechové v Prusích, Hrob milenců a Volšanský zámek, svazek X. Jiří z Doupova, Radomíra a Čechové před Mediolánem. Látku si vybíral hlavně z české minulosti, přítomnost ho nevábila. V roce 1847 byl přeložen do Kralovic. Tam v 50 letech zemřel na vodnatelnost. „Živ byl Bohu, svým a vlasti zdejší farář z Hvězdy Jan, spisy jeho, květy krásné, zdobí vlastenecký lán“, hlásá nápis nad jeho hrobem. První literární pokusy spadají do období střední školy v Plzni, za jeho univerzitních studií Markovi vyšly první dvě knihy. Při psaní povídek respektoval historická fakta, ale snažil se, aby byly poučením pro současnost. Povídky prod...

Jiří Kocík (1)

Autor práce z oboru sklářství. Činný v letech 1962-1978.

Sergej L'vovič Tolstoj (1)

Hana Štěpánová (1)

Hana Štěpánová je česká politička, od roku 2012 zastupitelka Pardubického kraje , v letech 2002 až 2016 starostka obce Morašice , v letech 2011 až 2014 místopředsedkyně hnutí STAN. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové. V komunálních volbách v roce 1994 byla zvolena do Zastupitelstva obce Morašice . Od roku 2002 pak zastávala funkci starostky obce Morašice. Na tuto funkci rezignovala v listopadu 2016, jelikož se stala radní Pardubického kraje. Ve funkci starosty ji nahradil Karel Rajman, ona sama pokračuje v radě obce na pozici místostarostky. V roce 2012 kandidovala ve volbách za TOP 09 a STAN v obvodu č. 50 - Svitavy do Senátu. Se ziskem 8,40 % hlasů však skončila na pátém místě a nepostoupila ani do druhého kola. V krajských volbách v roce 2016 byla lídryní kandidátky STAN v Pardubickém kraji a podařilo se jí obhájit mandát krajské zastupitelky. Dne 21. října 2016 byla zvolena radní Pardubického kraje pro regionální rozvoj, evropské fondy a inovace. Ve volbách v roce 2020 obhájila mandát krajské zastupitelky. Skončila však ve funkci radní kraje. Pracuje také jako místopředsedkyně Mikroregionu Litomyšlsko a je zapojena do činnosti profesní organizace Sdružení místních samospráv. V červnu 2011 byla Hana Štěpánová zvolena 3. místopředsedkyní hnutí STAN. Funkci zastávala do března 2014. Na IX. republikovém sněmu STAN v Praze dne 25. března 2017 neúspěšně usilovala o post místopředsedkyně hnutí. Nakonec však byla zvolena členkou předsednictva hnutí. V komunálních volbách v roce 2018 obhájila jako členka hnutí STAN post zastupitelky obce Morašice, když kandidovala za subjekt s názvem "NEZÁVISLÍ I.". Předsedá Výboru pro územní rozvoj....

Fráňa Smatek (1)

Český ilustrátor, reklamní kreslíř, karikaturista, rodák z Žiželic u Chlumce nad Cidlinou. Ilustroval mnoho knih, zejména tzv. brakových z první republiky. Sám uspořádal některé knihy k vydání. Mimo jiné pracoval též na plakátech firmy Baťa.

Miriam Baradlaiová (2)

Ilustrátorka.

Petr Adámek (1)

Narozen 15.7.1962 v Českých Budějovicích. PaedDr., Ph.D., práce z oboru fyziky plazmatu, měřicí techniky, elektroniky.

Věnceslava Bechyňová (1)

Narozena 3. 6. 1920 v Praze, zemřela 5. 9. 2000. PhDr. CSc., slavistka, překladatelka z bulharštiny, literární historička, práce a překlady z oboru. Krátce užívala příjmení Havlíčková.