Všichni Autoři a témata

Ellen Glascowová (1)

Antonio Halik (1)

Polský cestovatel, novinář, spisovatel, kameraman, fotograf.

Pierre Richard (1)

Pierre Richard, rodným jménem Pierre Richard Maurice Charles Léopold Defays, je francouzský herec, komik, režisér, vinař a příležitostný zpěvák. V 70. a 80. letech 20. století proslul v řadě filmových komedií, kde povětšinou ztvárnil potrhlé, roztržité a nesmělé hrdiny. Roku 2006 získal nejprestižnější francouzskou filmovou cenu - Césara - za celoživotní dílo. Původně studoval kurzy dramatického herectví u Jeana Vilara a Charlese Dullina, ztvárnil i několik vážných rolí, například v Divadle Bruyère. Brzy ho však zlákal kabaret. "Kabaret je čistá a upřímná věc. Vaším jediným ředitelem je publikum. Když se směje, jste přijat. Když ne, máte padáka," vysvětlil později své rozhodnutí. Vystupoval poté v řadě kabaretů v pařížské Latinské čtvrti - v L’Écluse, v Galerii 55, v Cheval d'or, v Bobinu, často spolu s Jeanem Yannem, Jacquesem Fabbrim, Jacquesem Dufilhem či Victorem Lanouxem, v Bobinu pak po boku šansoniéra Georgese Brassense. V 60. letech si jeho skečů povšimli televizní tvůrci a byl pozván do televizních varieté Jean Christopha Avertyho, Pierra Koralnika či Jacquese Roziera, s nímž později natočil i film Les Naufragés de l'île de la Tortue. V televizi si ho vyhlédl Yves Robert a svěřil mu první větší filmovou roli ve filmu Alexandre le bienheureux. Zde měl Richard ztvárnit roli obyčejného parašutisty, ale Yves Robert se nechal přesvědčit, aby Richarda nechal parašutistu zahrát jako poněkud pomateného a popleteného. Velmi se jeho pojetím pobavil a odhalil jeho obrovský komický potenciál pro film. Přesvědčil ho, ať připraví filmový scénář, kde by richardovský popleta dostal maximální prostor, a slíbil, že film zprodukuje. Richard stvořil postavu, v níž se snažil uctít svůj velký vzor - Charlieho Chaplina - ale do níž vložil i něco osobitého. Tak vznikl roku 1970 film Roztržitý a jeho ústřední postava ztřeštěného reklamního tvůrce Pierra Malaqueta, kterou pak Pierre Richard varioval ve svých dalších ...

Berta Clément (1)

Elenore Meherin (1)

Spisovatelka.

Přemysl Pinsker (1)

Narozen 28. 6. 1922. MUDr., lékař, endokrinolog.

Jan Turneber (1)

V létě 1989 v Pekingu úspěšně absolvoval trenérský kurz pořádaný Čínskou asociací wu-šu. Bezprostředně poté založil České centrum tradičních čínských cvičení. V listopadu 1993 se jako první čs. závodník úspěšně zúčastnil mistrovství světa ve wu-šu . Zároveň tam na konferenci členských zemí International Wushu Federation zajistil přijetí České republiky do této, v oblasti wu-šu nejvýznamnější světové organizace. V roce 1995 v Číně složil zkoušky na mezinárodního rozhodčího IWUF pro sestavy a v roce 1997 i pro volný boj . Reálnému boji se věnoval do svých 42 let. Od té doby je pro něj mnohem důležitější poznání a vnitřní boj - překonávání sama sebe. Tradiční wu-šu se učil od roku 1992 pod vedením mistra Liu Chun Bao - významného taoistického mnicha z Wudangských hor. Po jeho smrti pokračuje ve Wudangu ve studiu tamních stylů u Zhong Xueyonga a dalších mistrů. Právě ve Wudangských horách, v městě Shiyan, získal v roce 2008 na 3. mistrovství světa v tradičním wu-šu bronzovou medaili. Specializuje se především na tai-či, čchi-kung a wudangquan. Čínu navštěvuje ze studijních důvodů každoročně. Věnuje se hlavně lektorské činnosti se zaměřením na tradiční čínská cvičení pro zdraví. Je autorem odborných publikací a DVD.

Petr Honey (1)

Aleš Černý (1)

Aleš Černý byl moravský akademický malíř, kreslíř a ilustrátor. Originální dynamickou formou zachycoval lidové tance a zvyky. Aleš Černý se narodil v Brně-Husovicích, kde vychodil základní školu. Od dětství zajížděl na Slovácko, kde poznal lidové tance a pestrost místních krojů. Zažil fašankové, svatební a hodové zvyky. Po maturitě na I. českém reálném gymnáziu v Brně absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu u profesorů Emanuela Hrbka a především Františka Süssera, soukromě pak studoval u malíře Josefa Zamazala. Tehdy podnikl svou první studijní cestu na Slovácko. Inspiroval se barevností Slovácka, navštívil Hodonín, Rohatec, Strážnici, Hroznovou Lhotou, Lipov či Velkou nad Veličkou. Později vykonal studijní cestu do Itálie. Za druhé světové války byl totálně nasazen na práce v Německé říši. Po válce byl jako výtvarník zaměstnán v Ultraphonu, R. a J. Brno II a v Chiraně Brno. V roce 1946 se oženil s Jiřinou Páleníkovou, jejich dcerou je Ing. Svatava Buchtová. Po rozvodu se v roce 1955 podruhé oženil s Olgou Staškovou, jejich dcerou je PaedDr. Dalimila Hodaňová, vnukem Mgr. Ondřej Hýsek, Ph.D. Měl vztah s etnoložkou Zdenou Jelínkovou. Negativní postoj Aleše Černého k okupaci roku 1968, protestní vystoupení ze Svazu umělců či emigrace jeho nevlastního bratra Vladimíra Černého do Kanady vedla v době normalizace k mnoha ústrkům ze strany totalitního režimu. Zemřel náhle v roce 1984 na vrcholu svých tvůrčích sil. Je pochován na brněnském Ústředním hřbitově, pomník má na hřbitově ve Velké nad Veličkou. Aleš Černý celou svoji dráhu malíře zasvětil moravskému folklóru. Ve svých pracích nejčastěji zachycoval různé situace a fáze lidových tanců. Jeho obrazy uchovávají obyčeje a život moravského venkova. Značná část jeho obrazů pochází zejména z různých míst Moravského Slovácka, Podluží a Horňácka. Velkou část života strávil cestováním po celé Moravě i Sl...

Václav Rosam (1)

Narozen 14.9.1859 v Benicích u Neveklova, zemřel 31.12.1945 v Praze. Zemědělský odborník, publikace z oboru.

Emil Zagadłowicz (1)

Josef Tesař (2)

Narozen 4.2.1849 v Bavorově, zemřel 8.1.1903 v Praze. Poštovní úředník, redaktor, prozaik.

Ladislav Janč (1)

Autor publikací z oboru stavebnictví.

Tracy Cabot (1)

Peter Želinský (1)

Ing. Peter Želinský se narodil 11. února 1960. Pochází ze staročeského šlechtického rodu. Jeho předkové a příbuzní bojovali na Bílé Hoře, ve druhé světové válce, ve Vietnamu. Vystudoval Vojenskou akademii. Působil ve štábních a velitelských funkcích. Po návratu z války v Zálivu propuštěn v armády. Od roku 1992 byl mluvčím Sdružení veteránů . Zasazoval se o řádné vyšetření nemocí ze Zálivu. O historii svého rodu napsal knihu V moci nejvyššího a příběh je připraven k zfilmování v Hollywoodu .

Emilie Bastian-Stumpf (1)

Německá spisovatelka.

Augusto Cury (1)

Augusto Jorge Cury je brazilský lékař, psychiatr, psychoterapeut a spisovatel. Vyvinul teorii multifokální, o fungování mysli a stavebního procesu myšlení. Prodalo se mu přes 15 milionu výtisků knih v Brazílii. Je výzkumník v oblasti kvality života a rozvoje inteligence, řešení povahy, výstavby a dynamiky emocí a myšlenek. Jeho díla byla publikována ve více než 40 zemích.

Přemysl Rolčík (18)

Narozen 8.5.1922 v Praze, zemřel 24.9.1989 v Praze. Profesor Vysoké školy umělecko průmyslové pro obor knižní kultury, grafik, ilustrátor.

Robert B Edgerton (1)

Robert B. Edgerton, rodák z Maywoodu ve státě Illinois, působil dlouho jako profesor psychologie na Kalifornské státní univerzitě v L.A. Je autorem víc než dvaceti knih o psychologii, antropologii a sociologii.

Matthew Scott Hansen (1)

Americký spisovatel.

Zdeněk Martinek (1)

Zdeněk Martínek byl český herec. Pocházel ze živnostenské rodiny, jeho otec byl obchodník. Herectví vystudoval na Pražské konzervatoři v letech 1941 až 1946, poté následovala základní vojenská služba. V českém filmu a v televizi působil prakticky 40 let , většinou se ale jednalo vždy o role drobné, vedlejší či epizodní, hrál zde nejrůznější lidi a postavy. Jeho hubená až vychrtlá postava jej, zejména ve vyšším věku, předurčovala spíše pro role vážné až záporné. Ke konci života hrál často různé nevrlé dědky. Nejčastěji hrál ve filmech Karla Kachyni. Výborný byl v tel. filmu "Nejlepší kšeft mého života", kde si zahrál milovníka života.

Jaroslav Řehoř (1)

Narozen 9. 2. 1934 v Litomyšli, zemřel 31. 3. 2023. Strojní inženýř, hodinář, konstruktér, překladatel odborných textů z německého jazyka, práce z oboru.

Jarmila Turnerová (2)

Narozena 15.5.1904 v Praze. PhDr., středoškolská profesorka, básně a prózy.

B. A James (1)

Britský pilot RAF a publicista, diplomat.

Marie Šteflová (1)

W. R. Hoffmann (1)

W. Hubert (1)

U. Lottringová (1)

Ute Moos (1)

Léčitelka, autorka publikací z oblasti alternativního lékařství.

Pavol Čaplovič (2)

Bol slovenský archeológ, historik a etnograf zaoberajúci sa predovšetkým archeologickm výskumom na Orave. Písal o hromadných nálezoch v Nižnej, Hrádku v Istebnom, lužických hroboch pod Skalkou, praveku oravy, Trninách, Tupej skale nad Vyšným Kubínom. Knižne mu vyšli práce: Oravský zámok, Čaro kresaného dreva, Ľud Oravy v minulosti. Zostavil monografiu Dolného Kubína, Veličnej, Podbieľa. Všetky svoje práce aj fotograficky zdokumentoval. Svoju vedeckú činnosť zavŕšil monumentálnou monografiou Orava v praveku.

Miroslava Kvášová (1)

PhDr. Miroslava Kvášová , historička, archivářka, kurátorka a knihovnice, publikuje práce z historie Pelhřimovska. Vystudovala historii na Palackého univerzitě v Olomouci. Působí jako zastupkyně ředitele Muzea Vysočiny Pelhřimov a vedoucí Vědecko-výstavního oddělení MVP.

Hans Friedrich Leopold von Seeckt (1)

V Preiss (1)

Ondrej Karakoz (1)

Narozen 29. 1. 1900 v Kyjevě , zemřel 9. 1. 1972 v Nitře . Dr., zemědělský odborník karaimského původu, spisy z oboru zootechniky, genetiky a biologie.

Robert Santholzer (1)

Publikace o nátěrech.

Karel Jaroš (2)

Karel Jaroš je významný český mistr zvuku a pedagog. Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT a studoval rovněž na FAMU. Od roku 1998 působí na soukromé vyšší odborné škole. Od roku 2006 také na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku kde vedl i oponoval desítky bakalářských i magisterských prací. Účastnil se také řady stáží a workshopů převážně v Německu a Velké Británii . 28. listopadu 2019 byl jmenován profesorem. V roce 1969 nastoupil jako technik zvuku do Filmového studia Barrandov, kde od roku 1977 pracoval jako mistr zvuku až do roku 1990. V současnosti působí jako pedagog a příležitostný mistr zvuku. Je také členem následujících odborných společností: Asociace pracovníků se zvukem , Audio Engineering Society a Verband Deutscher Tonmeister . Za svou profesní kariéru vytvořil mnoho desítek známých českých filmů, televizních inscenací, sérií a seriálů i drobnějších děl. Spolupracoval s Jurajem Herzem, Jiřím Menzlem, Antonínem Moskalykem, Dušanem Kleinem, Janem Hřebejkem či Zdeňkem Troškou. Mezi nejznámější díla Karla Jaroše patří Postřižiny, Vesničko má středisková, Upír z Feratu, Slavnosti sněženek nebo Policie Modrava.

Antonín Havránek (1)

Narozen 16. 1. 1934 v Praze, zemřel 18. 10. 2013. Doc., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, specializace na fyziku polovodičů a polymerů, literatura z oboru.

Miloš Sládek (6)

Miloš Sládek je český literární historik, vysokoškolský učitel, archivář a editor. Zabývá se starší českou literaturou, zejména obdobím baroka. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Působil v Okresním muzeu Praha-západ v Jílovém u Prahy , poté jako odborný pracovník Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze, kde od roku 1991 uspořádal řadu písemných pozůstalostí významných osobností, k nimž připravil tištěné průvodce. Externě vyučoval na katedře historie UJEP v Ústí nad Labem , od roku 1998 přednáší starší českou literaturu na Pedagogické fakultě UK a od roku 2011 také na Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK, kde se mj. na základě knižní monografie Slovo ze srdce jejich habilitoval pro obor historie . Od roku 1997 působí v literární sekci České křesťanské akademie. Věnuje se problematice literatury českého baroka a lidových vlivů na literární tvorbu. V pojetí barokní literatury navazuje na myšlenková východiska a dílo prof. Alexandra Sticha. Editorsky připravil několik antologií a komentovaných edic raně novověkých literárních památek. Publikoval řadu odborných článků v časopisech Dějiny a současnost, Tvar, Posel z Budče aj. a sbornících . Organizuje akce literárního a kulturního charakteru .

Albert Gottwald (1)

Entomolog.

Peter Roberts (1)

Celým jménem John Peter Roberts, britský autor publikací o automobilech.

Josef Doškář (1)

Josef Doškář , metalurg, odborník v oblasti výroby přesných odlitků pomocí vytavitelných modelů.

Suchdolský M. (1)

Vlastním jménem Metod Nečas. Středoškolský profesor . V letech 1902–04 na reálném gymnáziu v Třebíči, 1905–06 na gymnáziu v Ostravě, 1909–20 na reálce v Olomoucí, 1920–38 na 1. českém gymnáziu v Brně. Napsal také několik knih literatury faktu, např. Zapřáhneme vítr o větrných mlýnech, nebo My před 2000 lety , což je historická studie o minulosti našeho území. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction

Peter H Nengelken (1)

Autor příruček pro kutily.

Radek Bičovský (1)

Autor příručky o grafologii.

Miroslav Herzán (1)

Zabývá se výzkumem a vývojem technologie pro vyhledávání zdrojů podzemních vod.

Petr Bauer (6)

Ing., botanik, pracovník Správy CHKO Labské pískovce.

Karel Skála (1)

Narozen 28.1.1863 v Horažďovicích, zemřel 30.6.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, jazykovědné práce.

Afrikan Aleksejevič Stenin (1)

Ukrajinský, rusky píšící autor publikace o období druhé světové války.

Pavel A. F Zelinka (1)

Narozen 8.1.1867 v Dolních Štěpanicích, zemřel 23.11.1935 v Praze. Bratrský kazatel, náboženské spisy.

Marie Marečková (1)

Marie Marečková je česká univerzitní profesorka, odbornice na slovenské dějiny, právní historii a latinský jazyk. Přednáší na katedře historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Spolupracuje také s jinými institucemi v České republice i zahraničí. V letech 1959–64 vystudovala dějepis a češtinu na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získala titul promovaná historička – učitelka dějepisu a češtiny pro střední školy. Roku 1971 ukončila postgraduální studium získáním titulu PhDr. V následujících letech pokračovala ve vědecké práci, za což jí byly postupně uděleny tituly CSc. , docent , DrSc. . 5. září 1996 ji prezident Slovenské republiky jmenoval řádnou profesorkou. Tématem jejích prací byl zejména život ve východoslovenských městech v 17. století. Od roku 1970 přednáší na Masarykově resp. Purkyňově univerzitě v Brně. V současnosti vyučuje rovněž na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Aktivně se účastní mezinárodních vědeckých konferencí v ČR i v zahraničí. Je řešitelkou a spoluřešitelkou mezinárodních grantů Historického ústavu Slovenské akademie věd, zaměřených na problematiku každodenního života v novověku. Spolupracuje na dlouhodobém výzkumném záměru Pedagogické fakulty MU Brno Škola a zdraví pro 21. století a na dalších projektech. Je členkou komise Slovenské akademie věd pro udělování titulu DrSc. Marie Marečková se zabývá zejména výzkumem středoevropských měst na základě analýzy sociálně ekonomické struktury a každodenního života měšťanstva v raném novověku. Na toto téma publikovala přes 60 odborných studií a 5 monografií. Dále se věnuje dějinám historiografie a historického vědomí, didaktikou dějepisu a českými právními a ústavními dějinami. Samostatně vydala např....

Taida Nováková (1)

Slovenská germanistka, překladatelka, tlumočnice, lingvistka, autorka prací z oboru.

Alois Krchňák (1)

Alois Krchňák byl římskokatolický kněz působící v exilu a badatel v oblasti husitství. Na kněze byl vysvěcen 4. března 1950 v Římě. U příležitosti stého výročí založení boskovického gymnázia zastupitelstvo města udělilo 24. června 2000 Aloisi Krchňákovi Čestné občanství města Boskovice.

Vlasta Prachatická (1)

Vlasta Prachatická je česká portrétní sochařka, čestná členka britské Society of Portrait Sculptors. Po válce strávila rok na Vyšší průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích, kde byl jejím učitelem Myslbekův žák prof. Jaroslav Plichta. Poté studovala v letech 1946–1951 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Otakara Španiela. Její absolventský Portrét maminky, vystavený roku 1951, zakoupila Národní galerie. Roku 1952 získala byt v Praze 7, Nad Královskou oborou 23, který zčásti využila jako ateliér. Roku 1953 se provdala za sochaře Stanislava Kolíbala. Jejich dcera Markéta Prachatická, nar. 1953, je výtvarnice, syn Pavel Kolíbal, nar. 1956, je architekt. Roku 1957 se zúčastnila společné výstavy v Alšově síni, kterou připravil historik umění František Matouš. V 60. letech byla členkou skupiny UB 12 a vystavovala na všech společných výstavách až do roku 1965. Členové UB 12 většinou vystudovali na VŠUP, kde panovala svobodnější tvůrčí atmosféra než na Akademii a jejich zájem o moderní umění ovlivnil i Vlastu Prachatickou. Roku 1967 byla přizvána k výstavě pěti sochařů ve Špálově galerii a zastupovala Československo na sochařském bienále v Middelheimu v Belgii. Zvítězila v soutěži na portrét Jana Masaryka pro vstupní halu Ministerstva zahraničních věcí, ale po srpnové okupaci již k osazení busty nedošlo. Roku 1968 doprovázela Stanislava Kolíbala na jeho studijním pobytu ve Vence. Díky Kolíbalovu stipendiu Deutscher Akademischer Austauschdienst pobývala v letech 1988-1989 v Berlíně a roku 1992 s podporou Calderovy nadace strávila půl roku ve Francii v Saché. Od roku 2006 je čestnou členkou britské Society of Portrait Sculptors. Vlasta Prachatická žije a pracuje v Praze. Již od dob studií se věnuje sochařskému portrétu. Zprvu portrétovala známé osoby ze svého okolí - matku, otce, své přítelkyně, Daisy Mrázkovou. Vycházela z klasických princi...

Jaroslava Hyršlová (1)

Narozena 22.1.1962. Ing. ekonomie, odborné práce z podnikového účetnictví.

Eva Smrčinová (11)

Narozena 19.1.1948 v Praze. Malířka, ilustrátorka, autorka leporela pro děti.

Belinda Hollyer (1)

Autorka, editorka a vydavatelka beletrie a populárně-naučné literatury pro děti i dospělé, původem z Nového Zélandu, působí ve Velké Británii.

Jennifer Justice (1)

John Paton (1)

Sissi Flegel (1)

Německá učitelka a autorka knih pro děti.

Philippe Salembier (8)

Belgický ilustrátor dětských knih.