901–960 z 144591 Autoři
Petr Prouza (29)
Petr Prouza je český spisovatel a novinář. Maturoval v roce 1960 a poté vystudoval práva . Do roku 1968 se věnoval právu, poté se stal postupně redaktorem několika časopisů, přičemž mezi jednotlivými redaktorskými zaměstnáními byl spisovatelem z povolání. V letech 1970–1977 byl redaktorem týdeníku Mladý svět, kde umožnil tehdy již zakázanému spisovateli Milanu Kunderovi pod pseudonymem Emil Werner publikovat seriál astrologických statí. Tím se ocitl v hledáčku StB, byl vyhozen z redakce a další roky byl bez zaměstnání. V letech 1989–1990 byl tajemníkem Sdružení československých spisovatelů. Později působil jako jednatel česko-německo-rakouské Nadace Bernarda Bolzana. Po odtajnění agentů StB bylo uvedeno, že byl agentem s krycím jménem Brňák. Že je v seznamech StB evidován neoprávněně potvrdilo soudní jednání v r. 1999, soud posléze nařídil také výmaz z oficiálního registru MV ČR. Je členem Penklubu a Klubu českých spisovatelů.
Více od autora
Neale Donald Walsch (29)
Neale Donald Walsch je americký spisovatel a autor tří knih Hovorů s Bohem. Svou filozofii dále rozvíjí v knihách Přátelství s Bohem, Přijímání Boha, O lidských vztazích, Bůh, na kterého čekáme, Nová proroctví či Co si Bůh Přeje, které vyšly i česky. Jeho nejnovější kniha Home with God: In a Life That Never Ends byla vydána v roce 2006. Narodil se 10. září 1943 v Milwaukee, USA, a je křtěný jako římský katolík, ale už z rodiny byl povzbuzován k tomu, aby hledal svou spirituální pravdu. Studoval Bibli, indické Védy a Upanišády. Říká, že jeho knihy nejsou channellingem, ale že jsou inspirovány Bohem a že mohou pomoci lidem vytvořit nový osobní vztah s ním. Bůh v jeho knihách například říká: „není nic, co musíte dělat“. Walsch věří v panteistického Boha, který komunikuje sám se sebou. Jeho vize jsou vyjádřeny ve filozofii Nové spirituality, která překračuje a spojuje všechna stávající náboženství a teologie, osvěžuje a přetváří je. Založil nadaci Conversations with God a občanské a duchovní hnutí Humanity´s Team, jejichž smyslem je šířit myšlenky Nové spirituality a zavádět je do života, obzvláště myšlenku, že všichni jsme jednotní s Bohem i celým Životem a sdílíme jedinou existenci. Walsch navazuje na spiritualitu 60. let dvacátého století a spojuje západní a východní duchovní nauky. V některých bodech lze nalézt paralely s vírou Bahá'í, ačkoliv baháisté nevěří v panteismus, nebo s velmi raným gnosticismem. Walschovy knihy jsou obvykle zařazovány mezi New Age, ale poněkud nesprávně, protože nepřinášejí náboženské představy a jsou zpravidla v harmonii se základními tématy moderní západní duchovní kultury . Walsch se setkává s kritikou za to, co někteří vidí jako přílišnou horlivost při hledání cest, jak získat peníze pro své organizace. Před začátkem publikován...
Více od autora
Markéta Harasimová (32)
Markéta Harasimová je česká spisovatelka a scenáristka, publikuje také články na webových portálech Psychologie.cz či zeny.iPrima.cz. Je členkou české sekce AIEP, asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Pochází ze severomoravského Krnova. Je absolventkou obchodní akademie a romány začala vydávat již během studií. Po maturitě pracovala nějaký čas v oblasti obchodu, brzy tuto dráhu opustila a nyní se věnuje pouze literární tvorbě. V současné době žije na jižní Moravě, v Hustopečích u Brna. Tento kraj si zamilovala už v útlém mládí. První autorčiny romány byly určeny dívkám, později přidávala erotické motivy a přeorientovala se na knížky pro ženy. Její aktuální tvorba je spíš detektivní, pohybuje se na hranici thrilleru. Na motivy jejího románu Sametová kůže aktuálně vzniká scénář k stejnojmennému filmu.. Markéta Harasimová je členkou české sekce AIEP, asociace detektivní a dobrodružné literatury. Potrpí si na pádné dialogy, emoce a napětí. V roce 2018 vydala prvotinu pro děti, interaktivní knížku Z deníku kočičky Ťapičky , pravidelně vystupuje se svým kulturním programem na různých scénách, spolupracuje s řadou známých umělců, a v roce 2017 založila nakladatelství MaHa, kde vychází díla českých autorů. Je také scenáristkou a publicistkou. Pro web www.vimvic.cz připravila online kurz o tom, jak napsat knihu. Pustila se i do tvorby divadelních her – v prosinci 2017 měla premiéru její hra Fronta na vánočního kapra a na jaře 2018 další divadelní hra Rozbité demižony. V roce 2020 byla premiéra třetí hry Já jsem ty, miláčku. Fronta na vánočního kapra Rozbité demižony Já jsem ty, miláčku
Více od autora
Marie Poledňáková (15)
Marie Poledňáková, rodným jménem Marie Jandová , je česká scenáristka, režisérka a mediální podnikatelka. Marie Poledňáková se narodila ve Strakonicích do rodiny univerzitního profesora. V 15 letech měla vážnou autonehodu a krátce poté prodělala zánět srdečního svalu, který jí na několik měsíců upoutal na lůžko. Po absolování gymnázia chtěla studovat chemii, což jí nebylo umožněno z kádrových důvodů – část rodiny emigrovala. Namísto na vysokou školu nastoupila do továrny na nádobí Napako. Byla vdaná, jejím manželem byl Ivan Poledňák, český muzikolog. Mají spolu jedno dítě – syna Petra Poledňáka. Manželství ale nevydrželo, po několika letech se opět rozvedli a Marie zůstala sama s tehdy osmiletým Petrem. Právě tato událost se později stala inspirací k oblíbeným komediím s Tomášem Holým v hlavní roli. Petr si prostě sháněl náhradního tatínka, mimoto toužil jet s mámou na hory a mít psa jako jeho bratranec. V roce 1961 jí dramaturg Jaroslav Dietl nabídl místo asistentky režie v Československé televizi. Jako asistentka režie pracovala 10 let. Po večerním studiu AMU obor dramaturgie pracovala jako scenáristka a režisérka. V roce 1982 odešla na Barrandov, kde pracovala šest let jako režisérka Filmového studia Barrandov. V roce 1990 spoluzaložila akciovou společnost FTV Premiera, která získala první licenci pro soukromé televizní vysílání v Česku . Po prodeji obchodního podílu v roce 1994 podniká v nakladatelství a vydavatelství Premiéra Studio. Film Jak dostat tatínka do polepšovny vyvolal pozdvižení na mezinárodním festivalu v Monte Carlu. Odborná porota po projekci prohlásila, že Tomáš Holý je nejlepším dětským hercem od dob Shirley Templové a na počest Marie Poledňákové uspořádali slavnostní oběd. Film dostal hlavní cenu Zlatá nymfa a cenu Cine del Duca, která se uděluje režisérům do 30 let, přesto, že Marii bylo už 37. Po návratu do Československa se pozlacené sošky zmocnil tehdejší ředitel Československé Televize, Jan Zele...
Více od autora
Marcel Proust (26)
Valentin Louis Georges Eugène Marcel Proust byl francouzský romanopisec, kritik a esejista. Nejvíce se proslavil monumentálním cyklem Hledání ztraceného času, který vyšel v sedmi dílech v letech 1913 až 1927. Marcel Proust se narodil v roce 1871 v Auteuil v 16. pařížském obvodu v domě svého prastrýce dva měsíce poté, co frankfurtská smlouva formálně ukončila francouzsko-pruskou válku. Jeho narození bylo poznamenáno násilnostmi, které provázely potlačení Pařížské komuny a jeho dětství spadalo do období konsolidace Třetí republiky. Mnoho motivů z Hledání ztraceného času se dotýká rozsáhlých společenských změn, zejména úpadku aristokracie a vzestupu střední třídy, ke kterým došlo ve Francii během Třetí republiky a fin de siècle. Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, zodpovědný za opatření proti šíření cholery, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Matka Jeanne Clémence Weilová pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Byla gramotná a sečtělá, její dopisy ukazují na dobře vyvinutý smysl pro humor. Díky své znalosti angličtiny mohla pomáhat synovi s překládáním próz Johna Ruskina. V devíti letech postihla Prousta první vážná ataka astmatu a od té doby byl považován za neduživé dítě. Proust trávíval dlouhé prázdniny v Illiers. Tato vesnice a také dům Proustova prastrýce v Auteuil se staly předlohou pro smyšlené město Combray, kde se odehrávají některé důležité scény z Hledání ztraceného času. V roce 1882, ve věku jedenácti let, se Proust stal žákem prestižního Lycée Condorcet. Vinou své nemoci ve škole často chyběl; přesto vynikal v literatuře a v posledním ročníku obdržel ocenění. Díky spolužákům získal přístup do salonů vyšší buržoazie, které mu poskytly bohatý materiál pro Hledání ztraceného času. Přes své chabé zdraví Proust rok (18...
Více od autora
Jaroslav Hutka (28)
Jaroslav Hutka je český písničkář, jedna z výrazných osobností českého folkového a protestního písničkářství, zejména v 70. a 80. letech 20. století. Jeho hudební kariéra začala koncem 60. let a proslavil se svými poetickými texty a postojem proti komunistickému režimu v Československu. Hutka byl součástí české undergroundové hudební scény, která podléhala státní cenzuře a represím.
Více od autora
James Rollins (41)
James Paul Czajkowski je americký spisovatel akčních/dobrodružných thrillerů a bývalý veterinář. Píše pod pseudonymy James Rollins nebo James Clemens. Spolu se svými třemi bratry a třemi sestrami byl vychován na Středozápadě a na kanadském venkově. Na vysoké škole se zaměřil na studium evoluční biologie. V roce 1985 získal doktorát veterinárního lékařství na univerzitě v Missouri a poté si v kalifornském Sacramentu otevřel vlastní veterinární praxi. Zde také v současné době žije se dvěma dalmatiny, zatoulaným německým ovčákem a papouškem jménem Igor. Jako nadšeného amatérského potápěče a jeskyňáře ho často naleznete buď pod zemí nebo pod vodou.
Více od autora
Hartwig Hausdorf (29)
Hartwig Hausdorf * 11.12.1955- je německý spisovatel, cestovatel a záhadolog. Hartwig Hausdorf vystudoval Mnichovskou univerzitu se specializací na cestovní ruch. Po praxi v cestovní kancelář se zaměřením na východní Asii a Čínu vedl až do roku 1999 cestovní kancelář a organizované skupinové zájezdy. Od roku 2002 pracuje na volné noze jako spisovatel a badatel. V současnosti patří mezi nejznámější záhadology který se vydává do míst, kde se děje nebo nalézá něco neobvyklého – záhadného. Vlastní zážitky a poznatky popisuje ve svých knihách. Jeho názory jsou v mnoha případech až rebelské a vizionářské. Věří, že v budoucnu přijde okamžik, kdy neznámé jevy nebudou vědci škatulkovat jako paranormální fenomén a zavrhovat je okamžitě jako nesmysl, ale začnou se jimi zabývat. Až teprve tehdy přijde skutečný pokrok..
Více od autora
Hadžime Isajama (32)
Hajime Isayama se narodil 29. srpna 1986. Je japonský manga umělec, který se proslavil díky jeho první a zatím jediné sérii Útok titánů . Jeho manga se stala jednou z nejprodávanějších s 86 miliony kopiemi v oběhu v říjnu 2018. Isayama se narodil v Ojama v Japonsku. Na střední škole, Hita Rinko Senior High School, se zúčastnil soutěžích s mangami. Poté, co odmaturoval, se odstěhoval do Tokia, kde začal pracovat na svých manga pracích. V roce 2006 se přihlásil do časopisu Grand Prix, známého také jako MGP, který propaguje společnost Kodansha Ltd., a za svou práci Attack on Titan získal ocenění Fine Work. Původně nabízel svou práci oddělení Týdenní Shōnen Jump v Shueisha, kde mu bylo doporučeno upravit svůj styl a příběh tak, aby byl vhodnější. Odmítl a rozhodl se vzít nabízené místo v oddělení Weekly Shōnen Magazine v Kodansha Ltd. V roce 2008 se přihlásil do 80. týdne časopisu Shōnen Magazine Freshman Manga Award, kde za svou práci Heart Break One získal cenu Special Encouragement Award. Jeho další dílo, orz, bylo vybráno jako vybrané dílo v 81. týdenním časopisu Shōnen Magazine Freshman Manga Award. V roce 2009 se jeho první sériové dílo Attack on Titan objevilo v měsíčníku Bessatsu Shōnen Magazine. V roce 2011 získal Attack on Titan 35. cenu Kodansha Manga v kategorii Shōnen. Manga získala velkou popularitu zejména poté, co se začala od dubna do září 2013 vysílat její stejnojmenná 25-ti dílná anime adaptace z dílny studií Production I.G a Wit Studio. 31. prosince 2018 Isayama ve svém blogu odhalil, že se toho roku oženil. Potvrdil, že zvěsti o tom, že Yamamoto Arisa je jeho manželkou, byly nepravdivé, a také prohlásil, že v roce 2019 bude i nadále kreslit mangu.
Více od autora
František Bartoš (31)
Pedagog, jazykovědec, etnograf. Významná osobnost moravské vzdělanosti a kultury druhé poloviny 19. století, organizátor vědeckého a národního života na Moravě. Narodil se v Mladcové u Zlína. Obecnou školu navštěvoval ve Zlíně, i přes nedostatek prostředků pokračoval ve studiu na gymnáziu v Olomouci. Už zde se aktivně účastnil národního a literárního dění ve spolku Uměna. Na univerzitě ve Vídni vystudoval klasickou filologii a češtinu. Potkal zde pedagogy, kteří ho trvale ovlivnili: filologa F. Miklošiče a moravského historika a jazykovědce A. V. Šemberu. Navázal kontakty se studenty slovanských národností a stal se členem slovanského spolku Morava. Po studiích ve Vídni vyučoval na piaristickém gymnáziu ve Strážnici, německém gymnáziu v Olomouci a německém katolickém gymnázium v Těšíně. Z Těšína odešel do Brna, kde působil téměř třicet let, nejprve jako profesor na slovanském gymnáziu, od roku 1888 jako ředitel na nižším českém gymnáziu. Po příchodu do Brna se aktivně účastnil kulturního i společenského dění. Byl zakládajícím členem Ústřední Matice školské, ředitelem a protektorem ústavů Vesny, v devadesátých letech působil jako člen zemské školní rady, byl členem Matice moravské , Filharmonické besedy, Musejního spolku, Sokola, Čtenářského spolku v Brně a dalších. Uznáním jeho práce bylo členství v Královské české společnosti nauk , čestné předsednictví Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895 i jmenování členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění . Za jeho práci se mu dostalo poct i v zahraničí, když v roce 1890 carská Akademie nauk v Petrohradě udělila cenu Kotljarevského jeho dílu Dialektologie moravská. Po celý život se věnoval pedagogické práci, která se mu stala naplní života. Svým žákům imponoval rozsáhlými vědomostmi, ryzím charakterem, i publikačními úspěchy. Vychoval celou řadu budoucích literátů ...
Více od autora
Čingiz Ajtmatov (20)
Čingiz Torekulovič Ajtmatov, kyrgyzsky Чыңгыз Айтматов, rusky Чингиз Торекулович Айтматов, byl kyrgyzský spisovatel, prozaik a publicista, píšící kyrgyzsky a rusky, jeden z představitelů tzv. magického realismu. Proslavila ho milostná novela Džamila , zasazená do období 2. světové války, za kterou obdržel Leninovu cenu. V tvorbě Čingize Ajtmatova se obdivuhodným způsobem snoubí realismus a legenda, motivy národní kyrgyzské kultury, témata humanismu a hlubokého člověčenství. Jeho tvorba je poetická natolik, nakolik může být próza přirovnávána k poezii. Čingiz Ajtmatov se narodil 12. prosince 1928 v rodině Torekula a Nagimy Ajtmatových, ve vesnici Šeker v Talaské oblasti, Kyrgyzstánu. Byl kyrgyzské národnosti . Podle kyrgyzské tradice má každý znát všechny své předky až do sedmého pokolení a Čingiz znal opravdu každého z nich jménem a o každém věděl, čeho ve svém životě dosáhl. Jméno Čingiz dostal Ajtmatov podle slavného vojevůdce Čingischána. Rodina Ajtmatova držela vždy při sobě. Čingizovi byla blízká zejména jeho babička, která ho brala s sebou na významné oslavy a setkání , k vypravěčům národních bájí, zpěvákům. Spisovatel reflektuje tyto své zážitky z dětství ve své tvorbě, která je protkána kyrgyzským národním koloritem a změnami, které pro národ přineslo období sovětské moci. Otec Čingize Ajtmatova, Torekul, byl významným politickým činovníkem Kyrgyzské sovětské socialistické republiky. V roce 1935 odjel s rodinou do Moskvy studovat politickou školu. V roce 1937 byl však zatčen, obviněn z buržoazního nacionalismu a spolu s mnoha dalšími kyrgyzskými komunisty o rok později popraven. Čingize spolu s jeho dalšími sourozenci vychovávala matka sama, rodina nesla punc nepřítele sovětského národa. Čingiz Ajtmatov vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Frunze a pracoval jako zootechnik a veterinář až do roku 1966. Mezitím vystudoval Li...
Více od autora
Antonín Zápotocký (36)
Antonín Zápotocký byl československý komunistický politik, odborový předák a později premiér Československa, který se stal druhým československým komunistickým prezidentem po Klementu Gottwaldovi a pátým od vzniku samostatného Československa. K nejkontroverznějším krokům jeho prezidentského úřadování patří měnová reforma z roku 1953. Byl synem Ladislava Zápotockého , krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové; narodil se jako druhé z pěti dětí. Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják Rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě. Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku, která do svých požadavků zahrnovala demisi vlády a vytvoření dělnických rad. Za tuto svoji činnost byl odsouzen na 18 měsíců, devět měsíců vězněn a propuštěn byl až amnestií prezidenta Masaryka. Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny. Ve třicátých letech byl představitelem komunistických Rudých odborů. Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil v...
Více od autora
Aleš Palán (34)
Aleš Palán je novinář, publicista a spisovatel. V Brně nedokončil studium pedagogické fakulty, několik let se pak toulal po Československu. Je jedním ze signatářů Charty 77. V druhé polovině osmdesátých let pracoval jako noční hlídač, figurant a kopáč. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice Vedl kurzy tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého a Vysoké škole kreativní komunikace. Za román Ratajský les a knihu rozhovorů Být dlužen za duši byl nominován na Magnesii Literu. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox toto ocenění získal. Za knihu rozhovorů Kdo chodí tmami dostal výroční cenu Českého literárního fondu, jeho rozhovory s Vítem Tajovským, bratry Reynkovými a s Ludvíkem Armbrusterem obsadily první místo v anketě Dobrá kniha Katolického týdeníku. Rozhovory s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině byly v anketě Lidových novin vyhlášeny Knihou roku. Jeho zatím poslední spis Jako v nebi, jenže jinak: nová setkání se samotáři z Čech a Moravy, obsahující rozhovory se solitéry z celé republiky, vyšel koncem roku 2019. Od února 2018 do března 2019 byl ředitelem nakladatelství Kalich. Nyní na volné noze.
Více od autora
Alena Ježková (33)
Alena Ježková, občanským jménem Alena Wagner je česká novinářka a spisovatelka a odbornice na public relations. V prezidentských volbách 2018 působila jako mluvčí a poradkyně kandidáta Pavla Fischera. V roce 2014 sama úspěšně kandidovala jako nezávislá za KDU-ČSL na prvním místě kandidátky „My, co tady žijeme“ v komunálních volbách do zastupitelstva Prahy 1. Vystudovala obor čeština pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a doktorské studium obor grafický design a vizuální komunikace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Pracovala jako nezávislá novinářka a publicistka pro Práci, Lidové noviny a Respekt a jako reportérka, editorka a zástupce šéfredaktora v časopise Reflex. V letech 2000–2002 působila jako ředitelka odboru public relations Magistrátu hlavního města Prahy, v této pozici iniciovala mezinárodní soutěž na dodnes užívané logo hl. m. Prahy. Posléze působila na řídících pozicích v PR a komunikačních agenturách REGTIME a AMI Corporate Design, od roku 2005 jako nezávislý konzultant v oblasti komunikace, PR, grafického designu, publikací a periodik. Na podzim 2017 se stala mluvčí a poradkyní kandidáta na prezidenta Pavla Fischera, který skončil třetí po prvním kole volby. Jako kurátorka vytvořila historickou stálou expozici Králův dvůr v Prašné bráně v Praze a expozici Pražské zvony ve věži chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Její literární tvorba se vyznačuje takřka básnickým čtivým jazykem. Za geniální dětské knihy považuje díla Roalda Dahla nebo Astrid Lindgrenové. Je autorkou dvoudílné publikace Tichá srdce, která přibližuje historii českých a moravských klášterů i život členů různých řeholních řádů. Poslední knihou Aleny Ježkové je osobní cestopis Poutnice – Tři cesty do Santiaga. Kniha byla vydána po úspěšném crowdsourcingovém projektu.
Více od autora
Zdeněk Pohlreich (22)
Zdeněk Pohlreich je český šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor, herec, autor kuchařek a moderátor kuchařských pořadů na televizi Prima. V letech 2009 až 2018 moderoval pořad Ano, šéfe! Poté, co nesložil přijímací zkoušky na střední školu, nastoupil do učebního oboru kuchař. Vaření jej nejprve vůbec nebavilo. Po vyučení nastoupil do pražského hotelu Stop. Na přelomu 70. a 80. let byl členem reprezentačního baseballového týmu. Po zájezdu do Nizozemska začal uvažovat o emigraci a v roce 1986 se k ní rozhodl. Realizoval ji o tři roky později. Přes jeden rok strávil v Nizozemsku jako šéfkuchař restaurace Het Schellinkje, odtud po obdržení povolení odjel do australského Adelaide, kde mu v začátcích pomáhal strýc. Začal jako sous-chef v restauraci La Guillotine, v níž se později stal šéfkuchařem. Po návratu z emigrace postupně pracoval na stejných pozicích v pražských hotelech Renaissance, Villa Voyta, Radisson SAS nebo Marriott. V roce 2007 založil vlastní podnik v ulici Na Poříčí poblíž Náměstí Republiky – Café Imperial ve stylu prvorepublikových Grand Café. O rok později zakládá druhou restauraci Divinis na Starém Městě za Týnským chrámem, ta je vedena v italském duchu. Zatím posledním přírůstkem do sítě Pohlreichových podniků je v roce 2016 otevřené moderní české bistro Next Door by Imperial, které se nachází naproti první restauraci. Do povědomí široké veřejnosti se Zdeněk Pohlreich dostal díky jeho působení v pořadech TV Prima. Mezi ty nejznámější patří gastronomické reality-show Ano, šéfe! a Na nože podle námětu britských pořadů kuchaře Gordona Ramseyho. K těmto dvěma prvním pořadům se později přidaly také Šéf na grilu, Česko vaří s Pohlreichem, Vařte jako šéf!, Už dost, šéfe!, Teď vaří šéf!, Rozpal to, šéfe! a Zdeňkova akademie. Zdeněk Pohlreich je také autorem mnoha kuchařek. V současnosti učí na Střední škole gastronomické a hotelové v Praze a vede několik kurzů v rámci Pražského kulinářského institutu.[...
Více od autora
Zdeněk Galuška (11)
Zdeněk Galuška byl moravský spisovatel, malíř a ilustrátor, lidový vypravěč a písmák, autor populárních soudniček, jež byly posléze vydány v povídkovém souboru pod názvy Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí . Obě knihy posléze velice zpopularizoval stejnojmenný televizní seriál Slovácko sa nesúdí scenáristy Petra Tučka, v němž hlavní roli stařečka Pagáča ztvárnil slovenský herec Jozef Kroner, kterému zdatně sekundoval Oldřich Velen. Obě knihy jsou zajímavé a půvabné nejen svým osobitým a vkusným lidovým humorem, ale také svým nezvyklým jazykem, neboť jsou psány v původním slováckém nářečí.
Více od autora
Voltaire (30)
Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet , byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel. Je po něm pojmenován kráter Voltaire na Deimu, měsíci planety Mars. Vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. Matku Marii Marguerite d'Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi, o kterém se toho jinak celkem nic neví, byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho kmotr, abbé de Châteauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Tento kněz jej také uvedl do vyšší společnosti, když jej seznámil s vlivnou kurtizánou Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let. Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého. Velký dojem na něj učinily poslední roky vlády Ludvíka XIV., zejména náboženské pronásledování. Poté, co dokončil studia, se stal tajemníkem francouzského velvyslanectví v Haagu. Zde však na něj padlo podezření z milostné pletky s velvyslancovou dcerou, a byl odeslán zpět do Paříže, kde se záhy stal známým autorem epigramů a posměšných pamfletů. Přestřelil ovšem sepsáním posměšku na účet vévody Filipa II. z Orleánsu, po jehož zásahu byl téměř na celý rok 1717 uvězněn v Bastile. Ve skutečnosti však došlo k omylu: vévoda se stal vděčným terčem satiry a Voltaire strávil 11 měsíců v žaláři za spisek z pera jiného, neodhaleného autora. Zde rovněž vymyslel své autorské jméno, údajně přesmyčkou písmen latinského zápisu jeho vlastního jména, Arovet L.I. . Už jeho první drama Oidipus se setkalo se značným ohlasem. Povzbuzen chválou, začal pracovat na poémě Henriada, která nicméně v jeho díle zůstala jako literární poklesek imitující styl antických poém. S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický i náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí svobodomyslnou cizinou, která nastavovala zrcadlo nespravedlným s...
Více od autora
Vítězslav Houška (28)
Vítězslav Houška byl český spisovatel, publicista, filatelista, šachista, karikaturista a překladatel. Vystudoval a většinu života strávil v Praze, pak dále na své chalupě v obci Zátyní. Je znám především svou publicistikou o sportu. V literární tvorbě a redakční činnosti se věnoval nejvíce šachům a filatelii. Byl dlouholetým redaktorem časopisu Filatelie. V posledním desetiletí své kariéry vedl svůj blog o šachách: Pražská šachová společnost -blog Vítězslava Houšky a věnoval se spisovatelské tvorbě, především o T. G. M. Spolu se svou manželkou Jaroslavou Baumrtovou měl syna Karla . Vítězslav Houška zemřel 3. srpna roku 2011 ve Vojenské fakultní nemocnici v Praze ve věku 86 let. Jeho manželka ho přežila pouze o 8 dní. Sportu nad šachovnicí se věnují knihy Nad šachovnicemi celého světa, Šachy s úsměvem a Tam všichni hrají šachy. Do oblasti sběratelství známek zasadil také své detektivní romány: Merkur nese smrt. Své liberálně pravicové smýšlení a osobní vzpomínky vyjádřil v knihách o prvním československém prezidentovi Masarykovi – šest knih pro Masarykovo demokratické hnutí: Masaryk známý, neznámý , Lidé kolem T. G. M, Masaryk! Ne Lenin: moje svědectví , T. G. M myslitel a státník, Novinář Peroutka o T. G. M, Karel Čapek a T. G. Masaryk. V Nakladatelství dopravy a spojů byl dlouholetým šéfredaktorem časopisu Filatelie , a Mladý filatelista . Pravidelně přispíval do časopisu Čas , zejména do rubriky "Glosář k životu TGM". Mimo to je autorem klubových kronik Železná Sparta, Věčná Slavia či knihy 50 slavných sparťanů, 50 slavných slávistů. Psal i pro děti . Dále ilustroval vtipy do novin, např. Satiromet, Pan Voňka. Kromě samotné literární tvorby se věnoval překladatelství. Překládal knížky z franco...
Více od autora
Truman Capote (26)
Truman Capote byl americký spisovatel, herec a novinář. Po rozvodu rodičů o něj od jeho čtyř let pečovali příbuzní, což také velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Již během školní docházky vytvořil první literární dílka, v deseti letech se zúčastnil literární soutěže. Přesto jeho cesta k tomu, aby byl profesionálním spisovatelem, vedla přes práci tanečníka, pomocné síly v redakci časopisu, herce, atd. Proslavil se rychle svými prvními romány Snídaně u Tiffanyho a Chladnokrevně. Poté svůj talent utopil v alkoholu a drogách. Truman Capote byl homosexuál, mezi jeho milence patřil i Andy Warhol. Truman Capote se narodil v New Orleansu v Louisianě sedmnáctileté Lillie Mae Faulkové a obchodníku Archelausu Personsovi. Když mu byly čtyři roky, rodiče se rozvedli a svěřili ho do péče příbuzným z matčiny strany, kteří žili v Monroeville v Alabamě. Vychovávala ho vzdálená příbuzná, Nanny Rumbley Faulková. V Monroeville se seznámil a spřátelil s pozdější kolegyní spisovatelkou, Harper Leeovou. Kromě těchto dvou spřízněných duší se Capote s mnoha lidmi nestýkal. Byl samotářské dítě, ještě před nástupem do školy se sám naučil číst i psát a většinu času trávil s knížkou a poznámkovým blokem. V deseti letech začal s prvními literárními pokusy. Tou dobou si také vysloužil přezdívku „Buldok“, nejspíše proto, že „Buldok Truman“ nápadně připomínalo jméno tehdy oblíbené filmové postavy, detektiva Bulldoga Drummonda. Roku 1933 se přestěhoval do New Yorku za svou matkou a jejím druhým manželem Josephem Capotem, kubánským obchodníkem s textilem, který ho adoptoval. Od té doby používá jméno Truman García Capote. Slibná budoucnost rodiny se ocitla v troskách, když vyšlo najevo, že Joseph Capote je defraudant, načež paní Capoteová spáchala sebevraždu - předávkovala se p...
Více od autora
Sam Taplin (44)
Britský spisovatel beletristických i populárně-naučných knih pro děti a mládež.
Více od autora
Pavel Váňa (13)
Pavel Váňa byl český bylinkář , původně vyučený zahradník. Žil převážně v Novém Bydžově, kde pracoval 37 let jako listonoš. Botanice a léčivým rostlinám se věnoval od mládí, později složil zkoušky na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové, absolvoval též roční stáž na Lékařské fakultě MU v Brně. Psal do časopisů Receptář, Regenerace, Xantypa, vystupoval též v televizním pořadu Sama doma, na ČRo2 a v regionálních rádiích Regina, Region, Pardubice a dalších.
Více od autora
Max Švabinský (29)
Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský , byl český malíř a rytec. Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Narodil se 17. září 1873 v moravské Kroměříži v Jánské ulici domě číslo 15 jako nemanželský syn Marii Švabinské. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky. Jeho otcem byl později prohlášen Jan Novotný z Klenovic. Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Vejrychovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha. Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Vejrychová na řadě grafik, např. Rajská sonáta. V roce 1931 se s Annou Vejrychovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Vejrychové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou . Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti...
Více od autora
Lenka Rožnovská (40)
Lenka Rožnovská je absolventkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde vystudovala obor jazyk český – občanská výchova. Nyní učí na Střední pedagogické škole a Střední zdravotnické škole v Odrách. S jejími pohádkami Strašidýlko Kamilek, Kubík Šikulík a s Příběhy detektiva Kláska a opičáka Joja se mohly děti seznámit v časopisu Sluníčko. Lenka Rožnovská je pedagožka, autorka pohádek pro děti, které vycházejí na pokračování v časopisu Sluníčko a vydávají se i knižně. Spolupracuje s knihovnami, její projekty mají za cíl prohloubit čtenářské kompetence u dětí mladšího školního věku.
Více od autora
Katarína Gillerová-Brezníková (29)
Slovenská ekonomka, středoškolská pedagožka, spisovatelka a publicistka.
Více od autora
Karel Svolinský (37)
Karel Svolinský byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku , u Bohumila Kafky sochu . Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné a užité grafice , při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez . Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu . Ilustroval celou řadu knih a obálek hudebnin . Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas . Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibr...
Více od autora
Jiří Slíva (28)
Jiří Slíva je český výtvarník a básník, věnující se kreslenému humoru, litografii a knižní ilustraci. Kromě toho píše i verše pro děti a je autorem mnoha českých poštovních známek. V roce 1966 odešel z rodné Plzně do Prahy studovat VŠE. Po dokončení studia v roce 1971 už v Praze zůstal a nastoupil jako odborný pracovník Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. V roce 1979 se začal živit pouze kreslením, později také technice litografie. První písňové texty začal psát už během středoškolských studií, první kresby mu publikovala Mladá fronta v roce 1972. Od té doby mu byla věnována řada samostatných výstav v Česku i ve světě, vyšla mu řada samostatných knih a přes dvě desítky dalších ilustroval. Psal také verše pro dětský časopis Mateřídouška a jedna kniha veršů mu vyšla v roce 1987. Slívův kreslený humor je obvykle postaven na paradoxu – postavení jinak seriózních a běžných námětů do nečekaných kontrastů. Je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, v jeho kapele Grafičanka hraje na kytaru.
Více od autora
Jaroslav Pokorný (38)
* 30.08.1899 † 09.02.1940 Devátý syn z dělnické rodiny. Vystudoval obchodní akademii , poté pracoval jako bankovní úředník v Praze. Po ukončení vysokoškolského studia na VŠ obchodní vyučoval jako suplent na školách ve Vysokém Mýtě, Mladé Boleslavi, Kutné Hoře, Hradci Králové a v Praze. Již v době sudií na VŠ vydal své první sbírky básní ve stylu Jiřího Wolkera a Fráni Šrámka . V roce 1926 opustil učitelské zaměstnání a věnoval se jen literatuře, jeho literární produkce postupně vystoupala až na desítky svazků ročně. Převážně se jednalo i populární prózu pod velkým množstvím pseudonymů: Charles Patterson White, James Lewington, J. Chotěbořská, J.W.Warren, Pavla Dvořáková, Petr Kalina, Ralph Kennedy, Rex Carrey, Axel Johanson, John Waren, M. Waren. V pouhých čtyřiceti letech podlehl tuberkulóze. Jeho osud vyvolal pozornost kulturní veřejnosti a diskuzi o sociálních podmínkách literátů a nakladatelských praktikách.
Více od autora
Jan Halada (24)
Jan Halada je český historik, novinář, redaktor a spisovatel, autor knih literatury faktu. V letech 1963–1968 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor filozofie–historie. Na téže fakultě získal v roce 1971 titul PhDr. Po studiu začal pracovat jako redaktor nakladatelství Mladá fronta. V roce 1975 se stal vedoucím redakce společenskovědní literatury a od roku 1981 pak zástupcem šéfredaktora nebeletristického úseku nakladatelství. Zde působil až do roku 1988, kdy se stal šéfredaktorem Lidového nakladatelství. Od roku 1990 působí na katedry žurnalistiky nově vzniklé Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Přednášel i na Filozofické fakultě UK, VŠE, ČVUT, Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, Vyšší odborné škole publicistiky v Praze, aj. V roce 1990 získal na FF UK vědeckou hodnost kandidáta věd . V roce 1996 byl jmenován docentem. Je autorem či spoluautorem asi čtyřiceti knih, mnoha článků a statí v četných periodikách. Je předsedou literární soutěže Cena Miroslava Ivanova za literaturu faktu. V roce 2012 obdržel Cenu M. Ivanova za celoživotní dílo a v roce 2013 obdržel slovenskou Cenu V. Zamarovského za literaturu faktu.
Více od autora
Ivana Peroutková (42)
Ivana Peroutková je spisovatelka, redaktorka, překladatelka, vdova po předčasně zesnulém bubeníkovi skupiny Olympic Milanu Peroutkovi . V letech 1978 – 1982 vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor divadelní a filmová věda. Po škole publikovala divadelní recenze, krátce pracovala v Čs. televizi a pak jako redaktorka nakladatelství Panorama, odkud odešla na mateřskou dovolenou. V roce 1992 jí vyšla prvotina Na vahách života , následovaly převyprávěné Staré pověsti české a v roce 2000 novela Dům s vůní zmoklé psí srsti . V dalších letech napsala několik dětských knížek: Anička a její kamarádky, Anička ve městě, Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem , a Modrý kocourek . Publikovala dva romány: Nad ledem, pod ledem a Drama Hedviky P. . Je scenáristkou komiksové verze Foglarovy knihy Hoši od bobří řeky . V roce 2009 jí v nakladatelství Artur vycházejí čtyři knížky pro dospívající dívky: Denisa mezi skleněnými střepy, Denisa a její podzimní můra, Denisa ve víru vloček, Denisa maluje lásku. Živí se psaním a překládáním. Žije v Praze. Má dceru a dva syny.
Více od autora
Howard Fast (35)
Howard Melvin Fast byl americký spisovatel, scenárista a publicista. Narodil se v chudé židovské rodině . Od dětství cestoval po Americe a živil se různými nekvalifikovanými profesemi, v osmnácti letech vydal svůj první román Two Valleys a stal se profesionálním spisovatelem. Věnoval se především námětům z americké historie: napsal životopis Thomase Paina nebo knihu Freedom Road, v niž se zabýval osudy černých otroků osvobozených po občanské válce. Psal také komerční literaturu pod pseudonymy E. V. Cunningham a Walter Ericson. Za druhé světové války pracoval pro Office of War Information. V roce 1943 vstoupil do Komunistické strany Spojených států amerických a psal pro její noviny Daily Worker. V roce 1950 byl vyšetřován Výborem pro neamerickou činnost a když odmítl vypovídat, byl odsouzen k tříměsíčnímu vězení. Velká nakladatelství s ním přestala spolupracovat, založil proto v roce 1952 vlastní firmu Blue Heron Press, kde vydal svůj nejúspěšnější román Spartakus. V roce 1952 neúspěšně kandidoval do Kongresu za American Labor Party. Byla mu udělena Stalinova cena míru. Ve druhé polovině 50. let se od komunismu odklonil, což vysvětlil rozčarováním z odhalení Stalinových zločinů a ze sovětské intervence v Maďarsku. Poté, co byl v roce 1960 zrušen zákaz působení komunistů v americkém filmovém průmyslu, odešel Fast do Hollywoodu a stal se scenáristou. Podle jeho námětů vznikly filmy Spartakus, Podzim Čejenů, Man In the Middle, Přelud, Jednadvacet hodin v Mnichově, The Immigrants a Dubnové ráno a seriály The Lives of Benjamin Franklin a How the West Was Won. Svůj život popsal v autobiografii Being Red . Spisovatelem se stal i jeho syn Jonathan Fast.
Více od autora
Helena Kholová (25)
Helena Kholová byla česká popularizátorka přírodních věd, spisovatelka a překladatelka. Pracovala jako redaktorka v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců. Helena Kholová se narodila v roce 1932. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Krátce pracovala v biologické laboratoři Spolany v Neratovicích a poté se 9 let věnovala lesnickému výzkumu se zaměřením na ochranu lesa. V tomto oboru získala aspiranturu. Následně nastoupila do redakce časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců, kde pracovala jako odborná přírodovědná redaktorka. V psaní článků o přírodě a zvířatech byla velmi aktivní a měla neobyčejný rozhled i mimo biologické vědy. Zajímala se o historii chovu domácích zvířat a vzniku plemen hospodářských zvířat. Napsala množství popularizačních knih. Mezi jejími přáteli byly osoby spjaté mimo jiné s pražskou zoologickou zahradou jako Zdeněk Veselovský, Jiří Felix a Luděk J. Dobroruka. V 70. a 80. letech pořádala Dny ABC v pražské zoo. Její publikační a překladatelská práce pokračovala i po odchodu do důchodu.
Více od autora
Ferdinand Peroutka (28)
Ferdinand Peroutka byl český spisovatel, dramatik a publicista. Bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české předválečné demokratické žurnalistiky. Je autorem díla Budování státu, pojednávajícího o vzniku a prvních letech Československa. Studoval gymnázium v Praze, odkud však před maturitou v roce 1913 odešel a započal svoji novinářskou kariéru příležitostnými příspěvky do Herbenova časopisu Čas. Po komunistickém únorovém převratu roku 1948 odešel do exilu. Narodil se 6. února 1895 v Praze čp. 668-II jako syn Emanuela Peroutky, úředníka klubu cukrovarníků v Praze, a jeho manželky Leontiny roz. Kopfové původem z Obory na Jičínsku. Jeho rodiče uzavřeli sňatek 10. dubna 1894 v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici. Ferdinand byl jejich první potomek; později se jim narodil ještě syn Karel a dcera Ludmila . V letech 1919–1924 působil jako redaktor novin Tribuna, později od roku 1924 do roku 1939 jako šéfredaktor revue Přítomnost. Jeho činnost byla podporována prezidentem republiky T.G. Masarykem, který též pod různými šiframi často do časopisu přispíval. V letech 1924–1939 byl Peroutka také politickým komentátorem Lidových novin. Byl členem kruhu tzv. Pátečníků, což byla skupina intelektuálů, kteří se scházeli v Čapkově vile a někdy i u prezidenta Masaryka, zejména v prostředí Lánského zámku. Jako novinář se ve svých politických komentářích věnoval širokému rozsahu témat vnitřní i mezinárodní politiky. Patřil k výrazným kritikům nacismu a komunismu, jejichž ideologie považoval za zhoubné. Z těchto důvodů byl už během první republiky často napadán jak komunisty, tak ze strany krajně pravicových kruhů. Opakovaně kritizoval Adolfa Hitlera za jeho lži a falešné sliby. V článku Češi, Němci a židé, který vyšel v Přítomnosti 22. února 1939 v období druhé republiky, Peroutka napsal: Podle odborníka na dějiny médií 1...
Více od autora
Eliška Horelová (27)
Eliška Horelová, rozená Nováková byla česká prozaička věnující se literatuře pro mládež. Absolvovala učitelský ústav a učila na školách. Studovala filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze a v roce 1952 zde získala doktorát. Později na této škole také vyučovala. Od poloviny 50. let publikovala v novinách a časopisech. Skutečným literárním počinem v oblasti literatury pro mládež se stala její historická románová trilogie Zdivočelá voda, Strhané hráze a Potopa. Děj se odehrává těsně před druhou světovou válkou. Podobně je tomu v knize Kluci ze zabraného, věnované událostem let 1942 na Neveklovsku, nebo v románě Čas ohně, čas šeříků, v němž zachytila vzrušené dění posledních dnů války v Českých Budějovicích. V knihách ze života současných dětí uplatňovala znalost psychologie dětského myšlení, s úsměvem a ironií líčila trápení svých hrdinů a hrdinek.
Více od autora
Bruno Ferrero (37)
Bruno Ferrero je italský římskokatolický kněz, salesián a spisovatel. Jako sedmnáctiletý vstoupil k salesiánům a v roce 1974 přijal kněžské svěcení. V letech 1988 až 2009 pracoval v nakladatelství Elledici, a to od roku 1996 jako jeho ředitel. Od roku 2011 řídí salesiánský časopis Il bollettino salesiano.
Více od autora
Antal Stašek (40)
Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, byl český spisovatel a právník. Narodil se jako první z deseti dětí v rodině písmáka Antonína Zemana st. Vystudoval gymnázium v Jičíně a Krakově, kde byl u svého strýce. Po získání maturity studoval práva v Praze a v Krakově. Během studia ještě učil na českém dívčím ústavu češtinu a dějepis. Pracoval též krátce v redakcích novin, přispíval např. do Národních listů, Květů. V roce 1866 univerzitu v Krakově dokončil a získal titul doktora práv. Následně působil jako advokátní pomocník v Kolíně a v Praze . V letech 1874–1875 působil v Rusku v Petrohradu jako soukromý vychovatel. Od r. 1877 působil jako advokát v Semilech a začal se angažovat také politicky. Zde se mu narodil syn Kamil Zeman později známý pod pseudonymem Ivan Olbracht, V letech 1889 až 1895 byl zemským poslancem za Národní stranu, byť v mládí „souzněl s mladočechy“. Do sněmu byl zvolen v zemských volbách roku 1889 za městskou kurii, obvod Lomnice, Nová Paka, Sobotka. Od r. 1913 žil v Praze-Krči v ulici U Kola čp. 173 a pokračoval ve své literární tvorbě. V letech 1919–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Mandát nabyl v prosinci 1919 místo Josefa Svatopluka Machara. V Praze nakonec i zemřel ve vysokém věku 88 let. Jeho dílo se týká Podkrkonoší. Byl velmi silně ovlivněn socialismem. Objevují se u něj témata, která byla v české literatuře mnohokrát rozvedena . A. Stašek je pravděpodobně jedním z prvních českých spisovatelů, kteří s těmito m...
Více od autora
Alberto Vojtěch Frič (20)
Alberto Vojtěch Frič byl český etnograf, cestovatel, botanik, fotograf a spisovatel. Jihoameričtí indiáni jej pojmenovali Karaí Pukú , v Evropě byl znám též jako Lovec kaktusů. Frič se narodil jako druhý syn v rodině právníka a náměstka pražského primátora Vojtěcha Friče a jeho manželky Rosalie rozené Švagrovské . Byl pokřtěn po otci Vojtěch, jméno Alberto si zvolil jako španělskou variantu svého jména, aby se od otce odlišil. Již od mládí projevoval výjimečné nadání v přírodovědných oborech, které ho zajímaly. Jako malý kluk přinesl domů kaktus Echinopsis eyriesii, původně jen jako rekvizitu pro pomstu na strážníkovi, který ho vždycky šacoval, zda nepřenáší vejce bez zaplacení patřičných poplatků. Nahmatat pichlavý kaktus byla pro strážníka velmi bolestivá zkušenost a kaktus tak splnil svůj účel; byl potom postaven na okno a dlouhou dobu ponecháván bez povšimnutí. Posléze však vykvetl a to upoutalo Fričovu pozornost. Sám o tom později napsal: „Z tak neforemné, nevzhledné rostliny, která mohla mít pro mne význam jenom potud, pokud sloužila mi za nástroj odplaty, vyvinovala se krása, jakou jsem dosud nepoznal…“ Nově objevený svět rostlin Friče nadchnul. V 15 letech již byl považován za jednoho z největších znalců kaktusů ve střední Evropě a odborníci evropského formátu mu zasílali žádosti o konzultace při jejich určování a zvali jej na vědecké konference. Studia na technice nedokončil. Mimo rozsáhlých znalostí o kaktusech samozřejmě sbíral také kaktusy samotné, v roce 1899 však celá jeho kolekce pomrzla. Frič se poté rozhodl založit novou, z kaktusů, které si sám sesbírá. Jako osmnáctiletý dostal první povolení k zahraniční cestě. V letech 1901–1929 podnikl 7 cest do Jižní Ameriky a jednu do Severní, kde se soustředil jednak na sběr kaktusů, jednak objevování nových končin a sběr etnografických materiálů o divoce žijících indiánských kmenech. Na svých cestách pořizoval botan...
Více od autora
Adolf Hitler (25)
Adolf Hitler byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů, Poláků a dalších Slovanů, a postižených. Jen při holocaustu bylo zavražděno na šest milionů Židů. Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, která si v Evropě vyžádala přibližně 40 milionů lidských životů. Ve válce Německo nakonec utrpělo drtivou porážku. Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf . Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování ka...
Více od autora
Václav Jan Staněk (21)
Václav Jan Staněk byl významný český vědecký pracovník – zoolog, mykolog, botanik, fotograf, filmař, první autor českých přírodovědných filmů, autor mnoha fotografických knih o zvířatech. Dlouholetý člen zoologického oddělení Národního muzea, asistent ředitele pražské Zoologické zahrady, posléze její ředitel . Ve 30. letech 20. století publikoval v mnoha obrázkových časopisech, např. Pestrém týdnu, Pražském ilustrovaném zpravodaji nebo Světozoru a časopisu Fotografia. Je známý jako zoolog, mykolog, biolog, fotograf a filmař zvěře, tvůrce prvních českých přírodovědných filmů, autor četných fotografických knih o zvířatech. Působil v zoologickém oddělení Národního muzea, od roku 1936 v pražské ZOO jako asistent u ředitele, profesora Jiřího Jandy. Po jeho úmrtí od 26. srpna 1938 do konce října 1939 byl ředitelem ZOO. Za druhé světové války natáčel filmy v rámci Českomoravského ústředí filmů, po válce v Krátkém filmu, části Československého státního filmu. Kmenový autor nakladatelství Artia. Nositel Stříbrné plakety G. J. Mendela, kterou mu udělilo prezidium ČSAV za zásluhy o rozvoj biologických věd. Natočil více než třicet krátkých a středometrážních filmů. První barevný film byla trilogie Píseň lesa z roku 1950. Podloženo hudbou Josefa Staňka , s lyrickým komentářem básníka Františka Halase, který tlumočil herec Václav Voska. Komentáře k mnoha Staňkovým filmům namlouvali známí herci jako Karel Höger, Dana Medřická, Otomar Korbelář, Rudolf Hrušínský. Film Do země ledovců zachytil práci výpravy arktického odboru Čs. přírodovědného klubu na Island v roce 1948. O rok později se Dr. Staněk chtěl vypravit za natáčením cestopisného a přírodovědného filmu s cestovatelem Ladislavem Pařízkem do Afriky. Řadu let na tu výpravu šetřil peníze, ale kvůli změně režimu ji už nemohl uskutečnit. Do Afriky za fotografováním mohl odjet až v roce 1969, soukrom...
Více od autora
Turbo (11)
Turbo je česká rocková skupina, která vznikla v roce 1981. Během své kariéry byla známá svým hardrockovým a heavy metalovým zvukem, díky kterému si získala značnou popularitu v České republice a okolí. V průběhu let prošla sestava kapely změnami, ale trvale produkovala hudbu, která rezonuje u fanoušků tohoto žánru. Turbo vydala v 80. a 90. letech několik alb, včetně " Turbo " a "Noční Dravci", která přispěla k jejich pověsti jedné z předních českých rockových kapel té doby. Jejich tvorba se vyznačuje silnými kytarovými riffy, výraznými vokály a pevnou rytmickou sekcí. Vliv kapely na českou rockovou scénu je pozoruhodný a její přínos tomuto žánru je stále uznáván.
Více od autora
Tomáš Novák (41)
Tomáš Novák je český poradenský psycholog, specializující se zejména na otázky související s manželstvím. V letech 1964 až 1969 vystudoval psychologii na filosofické fakultě tehdejší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Titul PhDr. získal v roce 1971 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Již za studií začal pracovat na Psychologické výchovné klinice v Brně. Poradenství se věnuje po celou svoji odbornou praxi. Prvních deset let se věnoval poradenství pedagogicko-psychologickému u dětí, mládeže a jejich rodičů, další desetiletí od roku 1979 pak výběru žadatelů i dětí pro náhradní rodinnou péči – osvojení a péče pěstounská. V rámci svého působení v Krajské manželské a předmanželské poradně Brno psychologicky vyšetřil více než polovinu z celkového počtu vážných zájemců o osvojení či pěstounskou péči u dítěte. Problémy běžného manželského konfliktu se zabýval převážně externě v manželské poradně tehdejšího MÚNZ Brno. Od roku 1989 se věnuje převážně manželskému a rozvodovému poradenství. Od roku 1990 externě učí na Masarykově univerzitě v Brně. Do roku 2012 v Manželské a rodinné poradně a po té jako soukromý psycholog. V současnosti se zaměřuje na poradenství rozvíjející u klienta vlídnou asertivitu, tj. protiklad jak primitivního prosazování se jakož i naučené bezmocnosti. obě publikace vydány opakovaně
Více od autora
Taťána Polášková (12)
Středoškolská pedagožka, působící v Českém Těšíně, autorka učebnic českého jazyka a literatury. Vystudovala český jazyk a dějepis na Pedagogické fakultě v Ostravě. Je spoluautorkou učebnice literatury pro střední školy.
Více od autora
Sue Townsend (25)
Susan Lillian Townsendová byla anglická autorka humoristických románů, známá díky sérii o Adrianu Moleovi. Narodila se jako nejstarší z pěti dětí v rodině poštovního doručovatele. Nedokončila střední školu a pracovala jako tovární dělnice, v osmnácti letech se provdala a měla tři děti, ale po pěti letech ji muž opustil. Později pracovala jako instruktorka kanoistiky, kde se seznámila se svým druhým manželem, s nímž má dceru. Koncem sedmdesátých let začala psát hry pro leicesterské divadlo Phoenix, velký literární úspěch zaznamenala v říjnu 1982 svojí knihou Tajný deník Adriana Molea. Jsou to fiktivní zápisky třináctiletého chlapce, který se rozhodne stát intelektuálem; se směsí naivity a sarkasmu komentuje poměry ve škole, rozchod rodičů i svoji první lásku, ale také úspornou politiku premiérky Thatcherové nebo falklandskou válku. Kniha se stala bestsellerem, byla přeložena do více než třiceti jazyků, vznikl podle ní televizní seriál i muzikál. Vznikla další pokračování, provázející tohoto nepraktického podivína až do dospělosti a středních let: Adrian utíká z domova, neúspěšně bombarduje nakladatele svými literárními pokusy, na dovolené v Moskvě se stane nedobrovolným účastníkem státního převratu, vychovává dva nemanželské syny a stane se televizní celebritou jako komicky nešikovný šéfkuchař. Zároveň stále glosuje aktuální politiku i popkulturu. Stihne také zabřednout do dluhů a musí opustit svůj dům a usadit se v bývalém zabředláku. Autorka trpěla silným diabetem, v jehož důsledku roku 2001 oslepla. V roce 2009 prodělala transplantaci ledviny. 25. února 2009 jí bylo uděleno čestné občanství města Leicester. Zemřela po krátké nemoci ve věku 68 let.
Více od autora
Stanislava Jarolímková (39)
Pražská rodačka, absolvovala fakultu žurnalistiky UK, psala pro řadu pražských novin a časopisů, spolupracovala i s rozhlasem a televizí. Knihy začala psát v roce 1999 a zatím má na svém kontě 15 vlastních knih.
Více od autora
Rick Riordan (45)
Rick Riordan je autorem známé knižní série Percy Jackson a Olympané. Také napsal detektivní sérii pro dospělé Tres Navarre a podílel se na editaci knihy Demigods and Monsters, což je kolekce esejí o knihách s Percym Jacksonem. Pomohl sestavit dějovou linii pro sérii The 39 Clues vydavatelství Scholastic Corporation, která bude obsahovat celkem 10 knih od různých spisovatelů, a napsal první knihu této série The Maze of Bones. Riordan se narodil v San Antoniu v Texasu. Vystudoval University of Texas at Austin a poté patnáct let učil na státních a soukromých školách v Kalifornii a San Antoniu. Riordan je mnohonásobně oceněný autor knižní série Tres Navarre a jeho kniha The Maze of Bones se 28. září 2008 vyšplahala na první místo v seznamu bestsellerů newyorského deníku The New York Times. Knihy ze série Percy Jackson a Olympané vypovídají příběh o dvanáctiletém chlapci, který se dozví, že je synem starořeckého boha. 12. února 2010 měl premiéru film natočený podle prvního dílu série – Zloděj blesku. Riordan žije se svou ženou a dvěma syny v San Antoniu. Právě pracuje na nových sériích Apollónův pád a Magnus Chase a bohové Ásgardu. Knižní série Apollónův pád je pokračování série Bohové Olympu. Magnus Chase a bohové Ásgardu je knižní série založena na severské mytologii. Volné pokračování Percyho Jacksona. Kříží se zde série Percy Jackson a Olympané a Kronika Cartera Kanea. Navazuje na předešlé události v sérii Bohové Olympu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rick Riordan na anglické Wikipedii.
Více od autora
Petr Spálený (17)
Petr Spálený je významný český zpěvák, skladatel a hudebník, který se zasloužil o rozvoj české hudební scény zejména v 60. a 70. letech 20. století. Spálený se narodil 22. března 1944 v Praze a poprvé na sebe upozornil jako zpěvák beatové skupiny Apollobeat v polovině 60. let. Skupina byla známá svou osobitou směsí rocku a beatové hudby, která rezonovala u tehdejší mládeže. Jako sólový umělec se Petr Spálený dočkal úspěšné kariéry s řadou hitů, které se staly evergreeny české hudby.
Více od autora
Pavel Bělina (38)
Pavel Bělina je český historik. Specializuje se především na dějiny českých zemí a habsburské monarchie v 16.–19. století. V letech 1967–1972 vystudoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia ukončil obhajobou diplomové a rigorózní práce Hradec Králové v době předhusitské a ziskem titulu PhDr. Poté krátce pracoval jako archivář ve Vojenském historickém ústavu a od roku 1974 byl zaměstnán v Ústavu československých a světových dějin ČSAV Praha. V letech 1991–1997 působil jako odborný asistent na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1994–2002 byl zaměstnán v Historickém ústavu Armády ČR. Mezi léty 2002–2006 byl osobou samostatně výdělečně činnou. Od roku 2006 pracuje jako vedoucí redaktor v nakladatelství Paseka a od roku 2007 působí jako odborný asistent na FF UK.
Více od autora
Otakar Haering (24)
Otakar Haering byl český spisovatel řady společenských románů, především pro ženy a dívky, a také autor knížek pro děti. Otakar Haering vytvořil postavu Marbulínka, což byl malý nezbedný čertík. Kromě toho psal básně, jako učitel se také zajímal o sportovní zájmy dětí. Byl známý i jako překladatel z francouzštiny. Otakar Haering se narodil 26. listopadu 1892 v Praze–Vysočanech v rodině Maxmiliána Haeringa a Františky Haeringové jako nejmladší ze tří dětí. Otakarův otec Maxmilián se narodil na Křivoklátsku v rodině mistra ovčáka na dvoře Karlov v blízkosti Roztok. Maxmilián byl poté zaměstnán jako kreslič v kladenských hutích. Oženil se s Aloisií Pracnou, měli spolu tři děti, které však všechny zemřely buď při porodu, nebo hned v prvních letech života. Nedlouho po porodu posledního dítěte pak zemřela i matka Aloisie. Vdovec Maxmilián se oženil s Františkou Boudníkovou, přestěhoval se do Prahy a přijal zaměstnání v 1. Českomoravské továrně na stroje ve Vysočanech. Rodina, v níž se narodil a byl vychováván Otakar Haering, patřila mezi vzdělané pražské vrstvy. Např. jeho strýc František Adolf Hering byl ředitelem a prokuristou Ringhofferových závodů na Smíchově. I Otakarův otec Maxmilián měl ve vysočanské Českomoravské továrně na stroje dobré postavení. Otakarův starší bratr Julius Haering byl vrchním technickým radou Elektrických podniků hl. m. Prahy. Rodina měla aktivní vztah k dobročinným organizacím. Otec Maxmilián byl např. ředitelem chudinského ústavu v Bubenči, bratr Julius byl místopředsedou ústředí známého spolku Komenský. Otakar Haering vystudoval C.K. Český ústav ku vzdělávání učitelů v Praze, který ukončil s vyznamenáním 9. 7. 1912. Měl oprávnění působit jako učitel na veřejných obecných školách s českým vyučovacím jazykem. Nejprve působil od 13. 10. 1912 do 31. 8. 1914 jako pomocný učitel v obecných školách na okrese Brandýs n. L. . Od 1. 9. 19...
Více od autora
Marcela Mlynářová (31)
Marcela Mlynářová se narodila 20. 3. 1948 v Praze. Literární činnosti se věnuje od roku 1999. Náměty čerpá ze svého , ne vždy lehkého, života.
Více od autora
Luboš Hlaváček (28)
PhDr., CSc., výtvarný historik a kritik, umělecké monografie, odborné časopisecké stati. Pseud. L. H. Augustin. Novinář, historik výtvarného umění, výtvarný kritik a publicista. V letech 1956–1959 byl členem širšího redakčního kruhu literárního časopisu Květen. Přispíval do Lidové demokracie, Výtvarné práce, Kulturní tvorby, Kultury, My-64, Tvaru. V sedmdesátých a osmdesátých letech působil jako odpovědný redaktor v časopisu Estetika.
Více od autora
Jiří Gruša (29)
Jiří Gruša byl český básník, prozaik, překladatel, literární kritik, diplomat a politik. Od června 1997 do ledna 1998 zastával post ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve druhé Klausově vládě . V letech 2003 až 2009 byl prezidentem mezinárodního centra PEN klubu. Pro jednu ze svých knih použil pseudonym Samuel Lewis. Narodil se v Pardubicích. Jeho otec byl technickým úředníkem, který byl po válce nucen se přihlásit do dolu v rámci náboru pracující inteligence. Po absolvování středoškolského studia v Pardubicích byl Gruša, nyní pocházející z dělnické rodiny, přijat na Karlovu univerzitu, aniž by musel vstoupit do komunistické strany. Nejprve studoval český jazyk a historii, po roce přešel na Filozofickou fakultu studovat obory filozofie a historie. Během studia se u něho začal projevovat organizační talent, díky kterému působil na pozici redaktora v různých literárních časopisech. Svou poezii pravidelně zasílal do redakcí pražských novin, kde se jeho básně setkávaly vždy s odmítavou odpovědí redakcí pro intelektuální obsah a neplnění potřebných ideových předpokladů. Vysokou školu ukončil v roce 1962, kdy vyšla jeho básnická sbírka Torna. V tomto roce také nastoupil základní vojenskou službu. Dále se věnoval básnické tvorbě. V roce 1963 byla v pražských novinách zveřejněna část jeho práce, která byla vytržena z kontextu. V této práci byly zmíněna i osoba Fidela Castra. Díky tomu byl pozván do Dobříše, kde se setkal s celou řadou mladých spisovatelů. Zde vznikla myšlenka vzniku časopisu pro mladou literaturu, proto zorganizoval vše potřebné a ještě během jeho vojenské služby vznikl časopis Tvář, s odkazem na Františka Halase, jehož se stal redaktorem. Po měsíci působení v časopise Tvář, se objevil v tisku článek jeho přítele z Pardubic Vladimíra Medka, pojednávající o tom, že není správné, aby nevycházely starší básně bez stalinských ve...
Více od autora
Jaroslav Kvapil (40)
Jaroslav Kvapil byl český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér. Byl syn lékaře v Chudenicích u Klatov, kde též vychodil obecnou školu. Po studiu na klatovském a plzeňském gymnáziu studoval lékařství a filosofii v Praze, studia však nedokončil. V letech 1891 až 1904 pracoval jako novinář v redakcích listů Hlas národa, Národní listy, Česká stráž a jako redaktor Zlaté Prahy. V letech 1888–1902 přispíval pod pseudonymem Olaf do humoristického časopisu Švanda dudák. Jeho první žena Hana Kvapilová , herečka Národního divadla, jej přivedla k trvalému zájmu o divadlo a on se ve svých příspěvcích pro noviny a časopisy věnoval často divadlu. S Hanou jej seznámil začátkem roku 1890 J. V. Frič. Jeho druhou manželkou byla Zdena Rydlová, herečka Národního divadla. První básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu. V roce 1898 založil spolu s Janem Vávrou, Gustavem Schmoranzem a členy spolku Máj v Praze divadlo Uranie, umístěné u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství zprvu na pražském Výstavišti, později přenesené do pivovarské zahrady v Holešovicích. Celý svůj další život pak věnoval divadlu, působil mnoho let jak v Národním divadle, tak v Městském divadle na Královských Vinohradech. Kromě režie i překládal, psal libreta a upravoval divadelní hry pro jevištní provedení. Za první světové války se účastnil prvního odboje. V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii z ní vzniklou. Za druhé světové války byl spoluzakladatelem odbojové organizace Prozatímní revoluční národní výbor. Po odhalení skupiny byl uvězněn a do doby osvobození rep...
Více od autora
Hiromu Arakawa (34)
Hiromu Arakawa je japonská manga umělkyně z Hokkaido, která se narodila 8.5. 1973. Její nejznámější manga je Fullmetal Alchemist, která byla později několikrát zfilmovaná jako anime Fullmetal Alchemist a Fullmetal Alchemist: Brotherhood. Vyrůstala na mléčné farmě společně se třemi staršími sestrami a jedním bratrem. Roku 1999 se přestěhovala do Tokia a začala pracovat jako asistent Hiroyuki Etō, autor Mahōjin Guru Guru. Její vlastní kariéra jako manga spisovatele začala až vydáním Zatoulaný Pes v Square Enix Měsíční Shōnen Gangan v roce 1999. V červenci 2001, Arakawa zveřejnila první kapitolu Fullmetal Alchemist.
Více od autora
Egon Hostovský (25)
Egon Hostovský byl český prozaik, redaktor a novinář. Narodil se ve východočeském Hronově v továrnické rodině se židovskými kořeny jako nejmladší z osmi dětí. Studia započal na náchodském reálném gymnáziu, zde také ve studentském časopise publikoval své první texty pod pseudonymem H. Noge. Po maturitě začal roku 1927 studovat Filozofickou fakultu UK, v roce 1929 krátce navštěvoval univerzitu ve Vídni. Studium roku 1930 předčasně ukončil a až do roku 1937 pracoval postupně v různých pražských nakladatelstvích, většinou jako lektor – v roce 1930 se též podílel na překladu románu svého bratrance, rakouského spisovatele Stefana Zweiga, který vyšel o rok později pod názvem Dobrodružství života . V období 1937–39 pracoval jako úředník československého ministerstva zahraničí. Roku 1939 ho vlámský a holandský PEN klub pozval na propagační přednáškové turné po Beneluxu, kde ho zastihla zpráva o okupaci Československa. Hostovský zvolil emigraci a po trase Brusel – Paříž – Lisabon se dostal v únoru 1941 do USA. Usadil se v New Yorku a vstoupil do služeb tamějšího československého konzulátu. Ve své vlasti se znovu objevil až v roce 1946, o rok později se vrátil s úmyslem zůstat natrvalo a začal znovu pracovat na ministerstvu zahraničních věcí. Únorový převrat však znamenal změnu situace, a Hostovský opět odešel z Československa: roku 1948 odjel jako legační tajemník ministerstva do Norska. Po krátkém pobytu v Norsku pak pokračoval do své druhé americké emigrace, v níž žil od roku 1950 až do smrti . V roce 1957 získal americké občanství. V Americe se živil jako učitel češtiny, poradce pro evropské literatury a novinář , spolupracoval také jako redaktor s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa . Posléze se etabloval jako p...
Více od autora
Antoine François Prévost (23)
Antoine François Prévost se narodil 1. dubna 1697 v Hesdin, známý jako Abbé Prévost, francouzský spisovatel a romanopisec. Studoval u jezuitů, kde působil jako novic. Roku 1717 vstoupil do armády. Pak několikrát vystřídal službu v armádě a v klášteře, nakonec složil roku 1721 řeholní slib v Řádu svatého Benedikta. Poté vyučoval a pracoval v Saint-Germain. Roku 1727 nuceně odešel do Anglie a o dva roky později odešel do Nizozemí. Zde byl obviněn z podvodů, proto odjel do Anglie. Roku 1733 se mu díky podpoře prince Contiho podařilo vrátit do Francie, kde se nakonec smířil i s církví. Roku 1741 je opět nucen opustit Francii, ale již o rok později je mu umožněn návrat. Roku 1754 získal převorství. Kromě vlastní tvorby přeložil do francouzštiny řadu známých děl především z angličtiny. V letech 1733 – 1740 vydával a z velké části i psal literární noviny Pour et Contre, kde se specializoval na anglickou kulturu. Ke konci života si koupil domek v Courteil, kde 23. listopadu 1763 po záchvatu mozkové mrtvice také zemřel. Dílo: * Memoires et aventures d'un homme de qualité qui s'est retiré du monde, autobiografický román, jehož první díl vyšel v roce 1728 * Manon Lescaut , román tento román vyšel v Haagu jako 7. díl Memoires et aventures d'un homme de qualité qui s'est retiré du monde. Jedná se o jeho nejznámější a prakticky jediné doposud živé dílo. * Le doyen de Killérine šestidílný román * Mémoire d'un honnęte homme , román
Více od autora
Winston Churchill (20)
Sir Winston Leonard Spencer-Churchill byl britský politik, státník, premiér Spojeného království v letech 1940–1945 a 1951–1955. Působil také jako žurnalista, spisovatel , historik, voják, malíř a zákonodárce. Na Západě je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století, bojovníka proti fašismu a obránce liberální demokracie. Od samého počátku odmítal Mnichovskou dohodu a další ústupky Hitlerovi. Stál v čele vlády Spojeného království během bitvy o Británii a jako jeden z hlavních představitelů spojeneckých států během druhé světové války přispěl k porážce nacistického Německa. Po válce byl stoupencem evropské integrace a z jeho podnětu byla založena Rada Evropy. Na druhou stranu je kritizován za špatně naplánované vylodění v Gallipoli za první světové války, kdy byl prvním lordem admirality , a za rozhodnutí plošně bombardovat Drážďany v únoru 1945. Další kritika se týká například jeho konsistentně imperialistických postojů, názorů ohledně lidské rasy nebo za reakci jím vedeného kabinetu na hladomor v Bengálsku roku 1943. Churchillovo celé jméno znělo Winston Leonard Spencer-Churchill, ale po vzoru svého otce lorda Randolpha Churchilla ve veřejném životě užíval jen příjmení Churchill. Jeho knihy vycházejí pod jménem Winston S. Churchill nebo Winston Spencer Churchill, protože pod jménem Winston Churchill publikoval již jiný autor. Narodil se na zámku Blenheim ve Woodstocku v hrabství Oxfordshire jako vnuk 7. vévody z Marlborough. Jeho otec lord Randolph Churchill byl politikem, který vyvedl britské konzervativce z krize v osmdesátých letech 19. století. Jeho matka lady Jennie Churchill byla dcerou amerického obchodníka Leonarda Jeromeho. Žádný z rodičů neprokazoval Winstonovi zvláštní náklonnost nebo lásku, přestože on jako dítě svou matk...
Více od autora
Vladimír Kovářík (26)
Narozen 12. 10. 1913 v Čelákovicích, zemřel 7. 6. 1982 ve Velharticích. PhDr., CSc., spisovatel, autor knih pro děti a mládež, autor dramatizací a pořadů pro rozhlas a televizi a také publikací z oboru literární historie.
Více od autora
Viktor Fischl (25)
Viktor Fischl , hebrejským jménem Avigdor Dagan, , byl český, židovský a izraelský básník, prozaik, překladatel a publicista. Viktor Fischl se narodil 30. června 1912 v Hradci Králové, kam se jeho rodiče přistěhovali z moravsko-slovenského pomezí. Otec Mořic Fischl byl knihvedoucí, matka Frieda byla rozená Ehrensteinová, oba příslušeli do Uher. Po maturitě na gymnáziu vystudoval sociologii a práva na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích od roku 1933 pracoval jako novinář na volné noze, přispíval do Českého rozhlasu, byl redaktorem sionistického týdeníku Židovské zprávy a parlamentním sekretářem menšinové Židovské strany, začal se zajímat o literaturu, psal své první básně, vydané v sbírkách Člověk na mezi, Jaro, Kniha nocí a Hebrejské melodie. V roce 1938 stihl promovat na doktora práv a oženit se se Stellou Bergerovou. Fischl dobře sledoval, co se s Židy provádělo ve 30. letech v Německu, nejistotu vystřídalo rozčarování z Mnichova a vztek, proto hned v roce 1939 emigroval s ženou a dětmi do Londýna, kde začal pracovat pro zahraniční odboj. V Benešově exilové vládě zajišťoval komunikaci s britským parlamentem a řídil propagaci československé kultury. Do začátku září, než vypukla válka, zachránil z protektorátu asi dvě stě lidí, kterým v Londýně opatřil britská víza a zajistil pro ně v Anglii přijetí. V dubnu 1939 byl v Londýně představen Janu Masarykovi, který ho už předtím znal z jeho básní. Když Benešova exilová vláda přesídlila po obsazení Francie v roce 1940 z Paříže do Londýna, nabídl mu Masaryk, jenž byl nově jmenován ministrem zahraničí, místo na svém úřadě. Tak se začalo rozvíjet přátelství, které trvalo až do Masarykovy smrti v roce 1948. Až do konce války pak Fischl pracoval jako vedoucí oddělení pro kulturní propagandu v informačním odboru čs. exilového ministerstva zahraničí a jako styčný úředník mezi čs. vládou v exilu a čs. výborem anglického parlamentu. Působil také jako ...
Více od autora