Všichni Autoři a témata

Josef Stanislav Menšík (3)

Josef Stanislav Menšík byl moravský spisovatel, sběratel pohádek a pověstí a národní buditel. Kdy a kde se Menšík narodil, není známo. Jako rok jeho narození je uváděn rok 1811. Vychází se při tom z údajů uvedených ve sčítacích operátech Jemnice 1857 a matričního záznamu v matrice oddaných - při svatbě v roce 1851 měl věk 40 let. Do Jemnice se rodina Menšíkova přistěhovala před rokem 1814, kdy si ji za své působiště zvolil Josefův otec Jan, krejčovský mistr. Nebylo to náhodou. V té době tam již žili jeho příbuzní – sestra Josefa a bratr Václav . Josef Stanislav byl nejstarší syn krejčovského mistra Jana Menšíka a Marie, rozené Hronové. V Jemnici prožil své dětství a mládí. Zprvu rodina bydlela na domě č. 88, kde se narodil Josefův bratr Jan Nepomuk Ambrož a sestra Františka Mariana . Již v roce 1816 otec koupil dům č. 29 a stal se plnohodnotným měšťanem. Ke třem ratolestem rodičům přibyli další potomci: syn Jiří a dcera Marie Apolonie . Podle matričního záznamu o úmrtí a pohřbu zemřel Menšík v Brně dne 6. 2. 1862 ve věku 45 let; podle uvedeného věku by se měl narodit ale až v roce 1817. Také noviny Moravan dne 19. 2.1862 přinesly zprávu, že Josef Menšík zemřel 6. února toho roku. Moravské noviny začátkem dubna 1862 ze sezení moravského zemského výboru sdělovaly, že vdově po zemřelém ingrosistovi zemské účtárny Josefu Menšíkovi povolila se podpora 50 zlatých. Základní vzdělání Josef získal v Jemnici. Později studoval na gymnáziu ve Znojmě. Jaké vzdělání skutečně získal, nevíme. Za svého studia se seznámil s latinským spisem Mars Moravicus . Jeho autor, Tomáš Pešina z Čechorodu, viděl  počátky Jemnice už za římských časů. Dále v něm psal, že za knížete Svatopluka byla Jemnice velkou pevností, za jejímiž valy velkomoravská vojska odrážela útoky Franků. Tyto „s...

Josef Staněk (6)

Narozen 10.1.1940 v Brně. MVDr., původním povoláním zvěrolékař, publicista, publikuje v oblasti duchovní literatury.

Josef Staněk (9)

Josef Staněk byl český pedagog, literární historik a kritik, autor literárních příruček a stručných popularizačních monografií, editor, redaktor, překladatel z angličtiny a němčiny. Narodil se jako nejstarší z 8 dětí domkaře, později dozorce severní dráhy, Leopolda Stanieka a Jenovefy Králíkové . Jeho sourozenci byli: Jan Staněk , Marie Aloisie Staňková , Františka Fuchsová-Staňková , Aloisie Staňková , Metoděj Cyril Staněk , Anna Motalíková-Staňková a Vojtěch Staněk . V letech 1893–1898 navštěvoval obecnou školu na Dvoutřídní obecné škole v Měrovicích nad Hanou. Správci školy byli Jan Bouchal, Jindřich Müller a Jan Urbánek, třídními pak Jan Bouchal, Ferdinand Parák, Josef Knapp a Jindřich Müller. Posledním rokem měl i katechetu – Františka Fučíka. V letech 1898–1906 studoval na c. k. českém gymnasiu v Olomouci . Bydlel u krejčího Františka Svozila na Purkrabské 8, později na Kapucínské 13. Na gymnasiu studoval 8 let český jazyk, 8 let latinu, 7,5 roku němčinu, 6 let řečtinu a 4 roky francouzštinu. Dalšími předměty, které studoval, byly náboženství, zeměpis/dějepis, matematika, přírodopis, fyzika, filozofie, kreslení, zpěv, těsnopis český, těsnopis německý a tělocvik. Průměr všech jeho známek za studium byl 1,25. Mezi jeho učitele patřili Česlav Přichystal, dr. Jaromír Jedlička, dr. Josef Podpěra, Josef Vévoda, Karel Wellner, Karel Minařík a Maximilián Vrzal ; třídními učiteli byli Vilém Večeřa , Jan Matoušek , Antonín Nevole . Maturoval s vyznamenáním 22. června 1906. Studoval mj. s Františkem Keclíkem, Františkem Ryšánkem, Antonínem Šprincem a Františkem Tomkem, se kterými se potkal na studiích v Praze. Ve studiu dále pokračoval v letech 1906–1910 na Filozofické fakultě v Praze, obory čeština a němčina. ...

Josef Rodr (7)

Josef Roder je publicista, učitel vlastivědných předmětů. Josef Rodr žil převážně v Hradci Králové. Po studiích na pedagogické fakultě v Praze vyučoval v severních Čechách vlastivědné předměty. V roce 1953 se Josef Rodr začal profesionálně věnovat kulturní publicistice a literatuře faktu. Věnoval se i rozhlasovým reportážím a fejetonům. Spolupracoval s kabaretem Vesele do žní, kde se jeho přáteli stali J. R. Picek, Ivan Klíma, M. Raichl a J. Valenta. Po vstupu Varšavských vojsk do Československa v roce 1968 byla veřejná publicistika Josefa Rodra přerušena. Jeho knihy začaly opět vycházet po roce 1989.

Josef Neumann (7)

Dr.,spoluautor francouzsko-českého slovníku.

Josef Maršálek (6)

Josef Maršálek je český pekař a cukrář. Vyrůstal v malé vesnici jako jeden ze čtyř sourozenců. Na přání rodičů vystudoval gymnázium, teprve poté se vyučil jako pekař a cukrář. Během dálkového studia vysoké školy hotelové začal pracovat v zahraničí, nejprve v Bathu, ke konci studií pak v londýnském obchodním domě Harrods. Tam pracoval sedm let, postupně získal ocenění pro kuchaře roku i manažera roku a jeho dezerty odebírala i britská královská rodina. Po roce stráveném v Indii se v roce 2018 vrátil do Prahy, kde provozoval CakeShop Prague a založil vlastní značku Fat Brothers. V roce 2020 účinkoval jako porotce v pořadu České televize Peče celá země. Provozuje kurzy pečení.

Josef Lukášek (9)

Narozen 15. 2. 1952. PaedDr., představitel regionální literatury Východočeského kraje, autor pohádek, politik, středoškolský učitel.

Josef Kubalík (7)

Josef Kubalík byl český katolický kněz, vysokoškolský pedagog, teolog, filosof a religionista. Středoškolské vzdělání, které zakončil maturitou v roce 1929, získal na státním reálném gymnáziu v Klatovech. Dále pokračoval studiem teologie na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze, kterou zakončil v roce 1934. V témže roce byl vysvěcen na kněze. Ve studiu pokračoval získal na téže fakultě doktorát teologie po předložení disertační práce s názvem De regno Dei in Vetere et Novo testamento. Byl promován 27. října 1938 a začal působit jako středoškolský profesor. V letech 1942-1945 přenášel na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti pražském. Po skončení II. světové války získal stipendijní studium základního bohosloví na Institut Catholique v Paříži a srovnávací vědy náboženské na École des Hautes Études tamtéž. Dále studoval v Římě na Papežské Gregoriánské univerzitě a Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského zvané také Angelicum. Na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze začal přednášet jako suplent základního bohosloví od 1. června 1946. Zde také 16. května 1947 měl habilitaci pro obor základní bohosloví a po předložení práce s názvem České křesťanství. Církev Kristova a jiné náboženské společnosti v naší vlasti. se stal soukromým docentem. Dne 11. listopadu 1949 byl navržen na mimořádného profesora základního bohosloví, ke však jmenování nedošlo. 2. října 1950 byl ustanoven státním docentem základní teologie na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze s účinností od 1. září 1950 a vedoucím katedry křesťanské filosofie a základního bohosloví. 30. ledna 1951 byl jmenován profesorem základního bohosloví s účinností od 1. ledna 1951. Dne 16. února 1952 byl jmenován katedrovým profesorem s účinností od 1. ledna 1952. Jeho akademické působení bylo ukončeno 30. června 1976, kdy odešel do důchodu. V akademickém roce 1976–1977 v rámci tzv. "čestného roku" vyučoval jako lektor srovnávací v...

Josef Král (9)

Josef Král byl český klasický filolog, profesor Univerzity Karlovy a překladatel. Teoreticky zdůvodnil tónický verš v českých překladech antických dramat a sám tento druh verše do překladů zavedl. Narodil se v rodině pražského kožešnického mistra Jana Krále a matky Anny, rozené Sturzové jako nejstarší ze sedmi dětí . Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval klasickou filologii na české univerzitě v Praze a působil jako středoškolský profesor na gymnáziích na Malé Straně a ve Spálené ulici. Roku 1882 jmenován suplentem, 1883 mimořádným a 1893 řádným profesorem klasické filologie na české univerzitě Karlo-Ferdinandově. Působil v Jednotě českých filologů a od roku 1886 redigoval Listy filologické. V roce 1909/10 byl rektorem UK. Dne 17. srpna 1889 se v Jihlavě oženil. S manželkou Annou, rozenou Sychravou měl děti Vratislava , Jiřího a Miladu . Rodina žila na Vinohradech, v Mánesově ulici. Je pohřben na vyšehradském Slavíně. Základním dílem Josefa Krále je Řecká a římská rhythmika a metrika, výsledek rozsáhlého výzkumu starověkého básnictví a teoretických spisů. Jeho překlady starověkých dramat byly nejprve časoměrné s přízvučnými dialogy. Později dospěl k přesvědčení, že je pro překlady do češtiny nutno používat překlad přízvučný. V tomto směru byl přelomem jeho překlad Antigony z roku 1896. Ve sporu o Rukopis královédvorský a zelenohorský prokazoval svými studiemi, že se jedná o podvrhy.

Josef Kopal (8)

Josef Kopal byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější. Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894–1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910. Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909–1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912–1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936–1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu. Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945–1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem. Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil té...

Josef Kolář (5)

Josef Kolář byl český slavista, překladatel a pedagog. Jeho otec byl chalupník František Kolář ze Sylvárova Újezdu č. 8 , matka Františka, roz. Bičišťová pocházela z Chlumu. Josef Kolář měl čtyři mladší sourozence a byl předurčen k učitelskému povolání. V letech 1844–1850 studoval na gymnáziu v Jičíně, po přestěhování do Prahy maturoval s vyznamenáním v r. 1852 na Akademickém gymnáziu. Po studiích přírodních věd a filologie na pražské univerzitě v letech 1852–1856 se stal gymnaziálním suplentem na Jungmannově soukromém ústavu a na Akademickém gymnáziu. V letech 1861 podnikl jako zástupce Muzea Království českého výpravu do Nového Sadu, Bělehradu a dalších významných míst v Srbsku. 1863–64 podnikl studijní cestu do Polska a Ruska, , při níž mimo jiné navštívil Bachčisaraj. Důkladné studijní pobyty uskutečnil též v Německu , v r. 1867 se zúčastnil etnografické výstavy v Moskvě a r. 1874 archeologického sjezdu v Kyjevě. V prosinci 1864 byl jmenován učitelem, později docentem slovanských jazyků na Královské zemské polytechnice v Praze. Od roku 1868 vyučoval na technice polštinu s platem 400 zl. ročně a zároveň se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Kromě výuky na polytechnice začal v roce 1867 působit na filozofické fakultě pražské univerzity jako vyučující polštiny, r. 1868 se stal lektorem ruštiny a od r. 1883 též srbochorvatštiny a navíc vyučoval ruštinu i na Česko-slovanské obchodní akademii v Praze . Souběžně s pedagogickou činností působil od r. 1893 v knihovně, později jako knihovník a sekretář Muzea Království českého. 11. července 1871 se v kostele Panny Marie Vítězné oženil s Marií roz. Strachovou . Svědkem byl Kolář...

Josef Jelínek (6)

Josef Jelinek byl brněnský stavební podnikatel a politik německé národnosti, za Rakouska-Uherska poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady, po roce 1918 československý politik, senátor a poslanec Národního shromáždění za Německou demokratickou svobodomyslnou stranu, později za Německé pracovní a volební společenství . Byl synem stavebního mistra. Vystudoval gymnázium a vzdělání získal na technice v Brně a technice ve Vídni. Působil jako úředník a od roku 1894 jako samostatný stavbyvedoucí v brněnském podniku svého otce. Od počátku 90. let byl zapisovatelem a náměstkem předsedy německého spolku v Brně. Profesí byl stavebním podnikatelem. Od roku 1898 až do roku 1918 byl členem brněnské obchodní a živnostenské komory. Angažoval se i v politickém životě. Byl členem Německé pokrokové strany. V doplňovacích volbách roku 1899 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Zvolen byl 30. října 1899 v městské kurii, obvod Brno III. Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1902, zemských volbách roku 1906 a zemských volbách roku 1913. V letech 1902–1922 zastával funkci přísedícího moravského zemského výboru a od roku 1907 do roku 1922 byl navíc i náměstkem moravského zemského hejtmana. Byl také členem Zemské školní rady. V období let 1910–1918 působil jako předseda Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko. V letech 1923–1927 působil jako prezident Moravského živnostenského svazu a Říšského svazu německých živnostenských spolků. Od roku 1927 zastával post předsedy Svazu Němců Moravy. V roce 1905 se stal i poslancem Říšské rady za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno atd. Poslancem se stal v doplňovací volbě poté, co zemřel dosavadní poslanec Friedrich Singer. Slib složil 2. října 1905. V době nástupu do vídeňského parlamentu se profesně uvádí jako stavební mistr a přísedící zemského výboru. V Říšské radě setrval do konce jej...

Josef Ječmínek (8)

Narozen roku 1892 ve Vítonicích na Moravě, zemřel 25.10.1973 v Praze. Ing., profesor průmyslové školy, učebnice technické mechaniky.

Josef Hubáček (7)

Josef Hubáček byl český letec, člen legendární akrobatické trojice Novák, Široký, Hubáček – mistrů světa v letecké akrobacii v předválečných letech. Vyučil se strojním zámečníkem v přádelně ve Kdyni, kde pracoval jeden rok po vyučení jako tovaryš, ale létání u něj nakonec stejně zvítězilo. 1. října 1928 byl jako osmnáctiletý přijat na vlastní žádost do Vojenské školy leteckého dorostu – oddílu pilotů v Prostějově a vycvičen jako pilot. K prvnímu sólovému letu se dostal v květnu 1929. Po absolvování školy byl 1. října 1930 přidělen k 1. leteckému pluku TGM – 32. letce v Chebu jako stíhací pilot v hodnosti svobodníka. Zde noví piloti nacvičovali akrobacii ve skupině, nálety na pozemní cíle, orientační lety, přelety, navigaci a další prvky výuky u bojové jednotky. K tomu patřily ještě obvyklé služby jako stráže, výcvik nováčků a další vojenské povinnosti. Velitelem chebského letiště byl mjr. Hamšík, šéfpilotem a šéfinstruktorem rtm. František Novák. Tehdy si Josef určitě nemyslel, že se později s Novákem stanou dobrými přáteli. V roce 1931 prošel i výcvikem ve střelbě v Malackách na Slovensku. Mimo bombardování cílů cvičil Josef a jeho kamarádi i střelbu na rukáv a letecké souboje. V této době opět prokázal své kvality a byl hodnocen velice kladně. Dne 1. října 1933 byl přemístěn ke cvičné letce Leteckého pluku 1 v Praze, kde vykonával službu pilota a učitele létání. Poté byl zařazen do kurzu létání podle přístrojů a létání v noci a současně přidělen ke 43. stíhací letce u Leteckého pluku 1 v Praze. Od dubna do září 1935 vykonával službu u Výzkumného technického leteckého ústavu v Letňanech. V roce 1932 pořádal aeroklub v Praze letecký den a Novák se ho chtěl také zúčastnit. Kromě své sólové akrobacie připravoval i skupinu pro akrobacii skupinovou, ale v té době mělo chebské letiště pouze tři instruktory a pro představení bylo potřeba pěti lidí. Dva piloti byli tedy vybráni přímo ze stíhací perutě, ti nejlepší skupináři ...

Josef Hrbata (8)

Josef Hrbata byl český římskokatolický kněz působící v zahraničí, náboženský spisovatel, exercitátor a papežský kaplan. Narodil se na habrůvecké četnické stanici. V mládí vystudoval klasické gymnázium v Brně. V letech 1942 až 1945 byl totálně nasazen v kuřimské továrně Klöckner, kde se vyráběly letecké motory. Po skončení druhé světové války vstoupil do brněnského kněžského semináře a zakrátko byl poslán studovat do Říma, kde také 21. února 1948 přijal kněžské svěcení. Od května 1948 do října 1949 působil v Petrovicích u Moravského Krumlova jako kaplan, později pak v brněnské farnosti u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a současně jako druhý sekretář biskupa Karla Skoupého. Po jeho internaci v roce 1950 byl Josef Hrbata zatčen, obviněn ze špionáže pro Vatikán a vězněn nejprve v policejní budově na rohu Orlí a Novobranské ulice v Brně a poté postupně ve valdické, ruzyňské a pankrácké věznici. Když byl po deseti měsících propuštěn na svobodu, stal se kaplanem v Brně-Husovicích, kde jej stále sledovala Státní bezpečnost. Zanedlouho poté se dozvěděl, že má být opět zatčen, a proto se rozhodl emigrovat. Koncem roku 1950 spolu s Bohuslavem Burianem přeplaval Moravu u Malacek a druhý den odjel vlakem do Vídně, odkud se dostal do Tyrolska. Přestože nejprve uvažoval o tom, že bude působit jako misionář v Jižní Americe, nakonec zůstal v innsbrucké diecézi. Tam vypomáhal ve farnosti Tarrenz a v roce 1958 byl ustanoven farářem v Obergurglu, kde navíc od roku 1977 řadu let jako sbormistr vedl tamní mužský pěvecký spolek. Kromě toho přispíval do exulantského časopisu Nový život a na své faře v Ötztalských Alpách umožňoval ozdravné pobyty českým kněžím a řeholníkům. Dne 12. ledna 1989 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti. Roku 2000 odešel Josef Hrbata na trvalý odpočinek, který trávil nejprve v italském Meranu a později v domově pro seniory v rakouském Silzu, kde také ze...

Josef Hochman (4)

Narozen 3. 11. 1929 v Brně-Tuřanech. JUDr., právník. Člen legislativní rady vlády ČR. Specializace na pracovní právo.

Josef Harna (8)

Josef Harna byl český historik a publicista. Specializoval se na moderní politické dějiny, zejména Československa, publikoval též práce z oboru politologie. Od roku 1966 působil na Historickém ústavu ČSAV, jehož vedením byl pověřen v letech 1989–1990. V roce 1993 založil Josef Harna ročenku Moderní dějiny. Externě přednášel na filozofických fakultách Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Palackého v Olomouci.

Josef Grumlík (5)

Dr.Josef Grumlík se po studiích na Univerzitě Karlově v praze věnoval publicistické a literární činnosti. Jako redaktor Ahoje na sobotu se poprvé dostal k horoskopům, které tento časopis v zábavné formě otiskuje. Zájem čtenářů o horoskopy jej přivedl ke studiu astrologie. V Amsterodamu se seznámil s psychologizujícím pojetím astrologie.Na jaře roku 1989 získal povolení ONV k astrologické činnosti.

Josef Foltýn (2)

Narozen 18. 12. 1879 v Praze, zemřel 1. 10. 1941 tamtéž. Novinář, sociálně demokratický politik, publicista, redaktor dělnického tisku, prozaik, básník, též pro děti, časopisecké články.

Josef Fleissig (4)

Vystudoval Obchodní akademii v Berouně, po roce 1945 se stal redaktorem nakladatelství Práce, následně v časopisu Nová Praha, po roce 1968 měl zákaz novinářské činnosti, přesto však publikoval pod pseudonymem Bernarda Bartáková převážně v Mladé Frontě povídky žánru SF. Po roce 1990 pracoval jako zahraniční zpravodaj Expresu.

Josef Čelůstka (3)

Narozen 13.5.1928 ve Zlíně, zemřel 27.7.1993 v Praze. Autor loveckých povídek, povoláním myslivec.

Josef Blaskovics (9)

Narozen 12. 6. 1910 v Imelu u Komárna , zemřel 6. 7. 1990 v Praze. PhDr., CSc., docent, turkolog, autor učebnic turečtiny a maďarštiny, překladatel z turečtiny.

Josef a Marie Erhart (1)

Jörg Sommer (7)

Gert Kopietzová a Jörg Sommer se znají od mládí ze společné pedagogické práce. Pracují a žijí společně s jejich čtyřmi dětmi přímo na „jejich“ jezeru v jedné severowürttembergské obci.Není divu, že každodenní množství činností v domě Kopitz-Sommer dáváno příkazem. Někdo je vždy přímo někým uražený, má mnoho řečí k mnohým domácím úkolům, nebo velmi málo chuti uklízet, nebo má pozváno půl tuctu kamarádů na hraní.. Je den, kdy tu sedí více jak tucet lidí u dlouhého kuchyňského stolu. Ale nějak se všichni vždy nasytí.Gerit Kopietzová a Jörg Sommer jsou mimořádně produktiví autoři. Mají již vydáno přibližně 160 titulů s celkem přes 3 miliony exemplářů vydaných buď pod jejich vlastními jmény nebo pod různými pseudonymy v různých nakladatelstvích. Byly přeloženy již do 29 jazyků. Publikují zpočátku samostatně, od r.1998 ale převážně společně v týmu.Zpočátku psali většinou knihy o výchově určené pro rodiče a odborné knihy pro pedagogy, od 1997 pak četné povídky a detektivky pro děti a mládež. Píší dále scénáře pro televize, skripta pro zábavná vysílání a televizní show, zvukové knihy, divadelní hry a dokonce i texty k písním, vyvíjejí stolní a počítačové hry, komiksy a eperimentují stále v různých sdělovacích prostředcích a různými způsoby. Mimo to píší tzv. „sloupky“ na pedagogická témata pro více než dvacet deníků a časopisů.

Jordi Busquets (11)

Španělský výtvarník, grafik a knižní ilustrátor.

Johnson Rebecca (12)

John Frederick Burke (6)

Anglický spisovatel, romanopisec a povídkář, autor detektivek, také autor cestopisů.

John Eric Sidney Thompson (1)

Anglický historik a archeolog, zabýval se mayskou kulturou.

John Dickson Carr (5)

John Dickson Carr byl americký autor detektivek, který také publikoval pod pseudonymy : Carter Dickson, Carr Dickson a Roger Fairbairn. Americký literární následník G. K. Chestertona, před psaním detektivek psal historické romány. John Dickson Carr patří mezi velmi zásadní autory detektivek. Byl mistrem takzvaného tajemství v zamčených místnostech, ve kterém detektiv řeší zjevně nemožné zločiny. Svůj první publikovaný detektivní román vydal v roce 1930 pod názvem It Walks by Night , v němž představil francouzského policistu Henriho Bencolina. Pod pseudonymem Carter Dickson vytvořil řadu románů o siru Henry Merrivaleovi.

John D Craig (5)

John D. Craig byl americký obchodník, spisovatel, voják, hlubinný potápěč , Hollywood kaskadér , filmový producent . Velice propagoval hlubinné potápění jako profesi a jako průmysl od roku1930. Také natáčel vzdušné boje nad Evropou během druhé světové války . Je nejvíce známý natáčením filmů pro televizi ukázal veřejnosti ve Spojených státech krásy a nebezpečí podvodního světa na Zemi.

Johannes Fiebag (6)

Johannes Fiebag byl německý spisovatel, novinář, geolog, vědec a ufolog.  Narodil se v roce 1956 v Northeimu v Německu. Na univerzitě ve Würzburgu vystudoval geologii, paleontologii a fyziku. Během svého doktorského studia vydal několik článků o dopadu meteoritu Azaura, který podrobně zkoumal. Po ukončení studií pracoval jako geolog, od roku 1991 však zejména jako novinář a spisovatel na volné noze. Stal se šéfredaktorem časopisu "Ancient Skies", publikačního periodika "Ancient Astrnaut Society". Johannes Fiebag se zabýval především neznámými objekty pozorovanými na obloze. Zkoumané záhady se snažil podložit vědeckými fakty, osobně navštěvoval konkrétní lokality. Zaměřil se především na tzv. únosy do UFO. Založil projekt s názvem Výměna, v němž se setkávali lidé, kteří něco takového zažili. První setkání se uskutečnilo roku 1994 v Berlíně, kde si zúčastnění mohli vyměňovat zkušenosti a bez zábran hovořit o svých zážitcích. Ve svých knihách Fiebag dokonce vyzýval další lidi s podobnými zkušenostmi, aby jej kontaktovali a rozšířili dosavadní skupinu "unesených" jedinců. Svou první knihu uveřejnil v roce 1982. Později publikoval i se svým bratrem, germanistou Peterem Fiebagem. Spolu pátrali také v české minulosti, v roce 1995 navštívili Česko, kde je zaujaly zejména židovské památky, konkrétně legenda o Golemovi. I touto záhadou se chtěl Johannes Fiebag zabývat, ale roku 1999 zemřel. Hlavním překladatelem jeho knih je Dr. Rudolf Řežábek. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Fiebag na německé Wikipedii.

Joel L Whitton (2)

Dr. Joel L. Whitton, profesor psychiatrie na University of Toronto Medical School.

Joe Abercrombie (8)

Joe Abercrombie je britský spisovatel. Joe Ambercrombie se narodil v Lancasteru v Anglii. Poté, co vystudoval obor psychologie, dal se na práci televizního producenta. Po nějaké době přešel na práci soukromého střihače, během pauzy mezi zaměstnáními v roce 2002 začal psát svou prvotinu The Blade Itself . Tu dokončil o dva roky později a v roce 2006 ji vydal. Skončil s prací střihače a naplno se vrhl na dráhu spisovatele.

Jochen Till (6)

Německý spisovatel.

Jitka Živsová (6)

Autorka výkladového snáře.

Jitka Vysekalová (10)

Doc. PhDr. Jitka Vysekalová, PhD. je vysokoškolská pedagožka, odbornice v oblasti psychologického výzkumu trhu, psychologie, trhu, reklamy, spotřebitele, marketingového výzkumu. V letech 1974-1985 pracovala v zahraničním oddělení Ústředního ředitelství Československého filmu Praha, a je autorkou propagačních materiálů československé kinematografie. Je prezidentka České marketingové společnosti ; předsedkyně Asociace psychologů trhu ; členka Evropské společnosti pro výzkum trhu a veřejného mínění ; členka Českomoravské psychologické společnosti . Jitka Vysekalová získala odborné vzdělání spolu s akademickým titulem na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, titul PhD. na FSS MU Brno a docenturu na VŠB v Ostravě. Marketingovému výzkumu se věnovala i na odborných stážích v zahraničí: v Institutu pro psychologický výzkum trhu v Norimberku a v odboru pro analýzu image a komunikační výzkum a. s. Siemens v Mnichově. V devadesátých letech získala certifikáty České marketingové společnosti jako marketingový poradce a atestaci MOSPRA jako poradce pro reklamu a propagaci.Od r. 1994 řídila vlastní společnost Marktest, a. s., zaměřenou na kvalitativní psychologický výzkum trhu. V současné době působí jako nezávislý konzultant v oblasti psychologie trhu a reklamy. Externě přednáší na katedře psychologie FF UK v Praze, na FSS Masarykovy univerzity v Brně, na Vysoké škole ekonomické v Praze, v Českém institutu marketingové a reklamní komunikace a účastní se řady odborných konferencí a seminářů. Je předsedkyní nebo členkou porot Duhová kulička, Zlatý hrozen, Zlatý středník, Duhový paprsek, v minulých letech se rovněž zúčastnila práce v porotách EFFIE, EUROEFFIE, AURA a dalších. Je rovněž členkou certifikační komise České marketingové společnosti a předsedkyní čestného předsednictva soutěže Marketér roku. Publikuje v odborných periodikách, jako je například Strategie, Marketing a komunikace, Marketing Magazín, Trend Marketing, Psychologie v eko...

Jitka Snížková (4)

Jitka Snížková, provdaná Škrhová byla česká muzikoložka, skladatelka, klavíristka a cembalistka. Vystudovala reálné gymnázium a po maturitě byla totálně nasazena v továrně na výrobu kondenzátorů Roederstein v Berlíně. Po skončení války vstoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studovala hudební vědu a estetiku. Z osobních důvodů však školu nedokončila. Od dětství hrála na klavír. Později na Pražské konzervatoři pokračovala u Albína Šímy a Oldřicha Kredby a na Mistrovské škole konzervatoře u Josefa Hermana a Karla Hoffmeistera. Vedle toho studovala i hudební teorii a skladbu u Františka Spilky a Aloise Háby. Po absolvování konzervatoře a Mistrovské školy se stala korepetitorkou v Československém státním souboru písní a tanců a vystupovala jako klavírní sólistka. Od roku 1962 učila na konzervatoři obligátní klavír, nauku o hudebních nástrojích a hudební formy. Stala se předsedkyní výboru Mozartovy obce v Praze a v této funkci proslula svým statečným bojem proti zestátnění vily Bertramka, kde za svého pražského pobytu bydlel Wolfgang Amadeus Mozart. Kromě toho byla členkou Společnosti Boženy Němcové a Svazu československých skladatelů. Stala se významnou muzikoložkou. Centrem její pozornosti byla renesanční hudba. Na toto téma připravila několik edic a publikovala řadu odborných prací. Její skladatelské dílo je rovněž rozsáhlé. Zkomponovala cca 260 skladeb.

Jiřina Bartůňková (9)

prof.MUDr.Jiřina Bartůňková ,DrSc. se narodila v Praze 5.února 1958.Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze,kde v roce 1983 promovala. V letech 1983-1995 pracovala na oddělení klinické imunologie v Praze.Atestaci z vnitřního lékařství složila v roce 1989 a v roce 1991 získala specializaci v oboru imunologie a alergologie.Habilitovala v roce 1995 na 2. lékařské fakultě UK,kde je od tohoto roku přednostkou Ústavu imunologie. Doktorskou disertační práci obhájila v roce 2001 a v roce 2003 byla jmenována profesorkou imunologie. Publikovala řadu původních prací v česku i v zahraničí. Je vdaná má dvě dcery ,Lenku a Janu.

Jiří Zdeněk Novák (10)

Narozen 14.10.1912 v Praze, zemřel 2001. Dr., nakladatelský redaktor, prozaik, filmový scénárista, dramatik, autor dramatických úprav, překladatel z francouzštiny a angličtiny.

Jiří Válek (9)

Jiří Válek je český flétnista a skladatel, který se proslavil svým přínosem klasické hudbě. Narodil se 23. října 1941 v Praze a prosadil se jako významná osobnost české hudební scény. Válkova kariéra se vyznačuje virtuozitou flétnisty a plodnou skladatelskou tvorbou. Studoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze, kde se zdokonaloval a rozvíjel svůj umělecký projev.

Jiří Tvrzník (5)

Filmový a divadelní kritik, publicista mnohostranných zájmů, v 70 letech redaktor deníku Mladá fronta.

Jiří Tříska (10)

Narozen 1. 6. 1922. Ing., elektrotechnik, autor publikací z oboru.

Jiří Tesař (11)

Jiří Taussig , během druhé světové války uváděn i jako Georg Taussig a po jejím skončení jako Jiří Tesař , byl česko–židovský fotbalový brankář a mládežnický reprezentant Československa. Vrcholově se věnoval rovněž lednímu hokeji . Od raného mládí pěstoval sport. Odmaturoval na obchodní akademii v Karlíně, která proslula svými vynikajícími fotbalovými a hokejovými výběry. Po maturitě ho rodiče poslali do Belgie, aby se zde naučil francouzsky. Po necelém roce se vrátil do vlasti, která se však po mnichovských událostech změnila v Protektorát Čechy a Morava a Židé v něm začínali čelit značnému útlaku. Nedlouho po začátku okupace Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem byli Židé vyloučeni mj. z tělovýchovy a nesměli být organizováni ve sportovních klubech. Roku 1943 byl Jiří Taussig transportován do KT Terezín, kde se účastnil Terezínské ligy jako brankář mužstva Sklad použitého textilu a také hrál na trombon a kontrabas v jazzové skupině Ghetto Swingers. V roce 1944 byl přesunut do KT Osvětim-Březinka a krátce poté do KT Oranienburg/Sachsenhausen nedaleko Berlína. Konce války se dočkal v KT Kaufering , který osvobodila Armáda Spojených států amerických. Po návratu do Prahy se shledal se svým bratrem, který bojoval v britské armádě u Tobruku a změnil si své příjmení z Taussig na Tesař. Jiří Taussig učinil po bratrově vzoru totéž a po válce používal v Československu jméno Jiří Tesař. Po únorovém převratu emigroval do USA, kde žil až do své smrti. Za manželku si vzal bývalou krasobruslařku Elišku Havlovou, s níž měli tři děti a devět vnoučat. Začínal v DFC Prag. Po maturitě odešel za studii do Belgie a působil v Beerschot VAC. Po válce střežil branku Čechie Karlín v československé lize. Mezi třemi tyčemi karlí...

Jiří Stýblo (9)

"Ing. PhDr. Jiří Stýblo, CSc. V současné době působí jako výkonný ředitel České manažerské asociace a vícepresident České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů. V oblasti managementu je hostujícím profesorem na Právní mezinárodní škole managementu při VŠE v Praze. Je absolventem řady kurzů a seminářů zahraničních univerzit v oboru managementu a angažuje se též ve spolupráci se zahraničními poradenskými firmami působícími na území České republiky. Je garantem mezinárodních projektů pro personální management."

Jiří Šonka (8)

Narozen 28.12.1920 v Praze, zemřel 9.3.2005. MUDr., DrSc., docent interní kliniky, práce z oboru dietetiky.

Jiří Škabrada (5)

Jiří Škabrada je architekt, vysokoškolský pedagog, pracovník státní památkové péče se zaměřením na lidovou architekturu, historické stavební konstrukce, typologii staveb. V letech 1963-1969 vystudoval Stavební fakultu na ČVUT v Praze, obor architektura. V letech 1971-1974 byl interním aspirantem na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Od roku 1974 prováděl pomocné práce při výzkumech Archeologického ústavu AV ČR, 1974-1986 byl zaměstnán ve Státní ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů – průzkumové středisko 03, ateliér lidové architektury. V letech 1986-1989 byl vědeckým pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, vedoucím oddělení lidové architektury, archeologických a technických památek. Zde významně přispěl k vyhlašování vesnických památkových rezervací a zón. Svými výzkumy přispěl k posunu v poznání typologie nejstarší vrstvy dochovaných vesnických staveb. Od roku 1989 byl vědeckým pracovníkem, od r. 1993 docentem, od r. 2005 profesorem na Fakultě architektury ČVUT v Praze pro obor dějiny architektury a ochrana památek. Působil jako vysokoškolský pedagog také na ZČU v Plzni a FF Univerzity Pardubice, Fakulta restaurování v Litomyšli . Od roku 2007 působí jako profesor na Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK Praha a Fakulty stavitelství ČVUT Praha. Je zakládajícím členem Sdružení pro stavebněhistorický průzkum. Výzkumy lidové architektury a vesnického urbanismu. Stavebně-historické průzkumy v kombinaci s dalšími výzkumnými metodami. Aktivity pro ochranu lidových staveb a venkovských sídel. Spolupráce na výzkumu pražských románských domů se Zdeňkem Dragounem a Michalem Trymlem . Systematicky se věnuje také prosazování konzervace historických staveb, citlivému přístupu k uchování historické konstrukční substance i architektonických prvků, jakož i kvalifikovaného přístupu k zachování či revitalizaci prostředí městských i venkovských s...

Jiří Osolsobě (2)

Jiří Osolsobě byl československý vojenský letec. Za druhé světové války sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF. Nejprve nalétal více než 200 operačních hodin jako radiotelegrafista na dvoumotorových bombardérech Vickers Wellington, po absolvování pilotního výcviku v Kanadě se k peruti vrátil jako druhý pilot čtyřmotorových bombardérů Consolidated B-24 Liberator. V závěru války se stal kapitánem osádky. Po únorovém puči emigroval do USA a v New Yorku pracoval jako bankovní úředník. V únoru roku 1940 se neúspěšně snažil přejít hranici z Vorarlberska do Švýcarska nebo Lichtenštejnska. Po návratu do Protektorátu se mu podařilo koupit dva bulharské pasy, na které společně s Jiřím Roztočilem odjeli vlakem do Bratislavy. Dostali se až do Cařihradu, kde se na francouzském zastupitelství přihlásili do Cizinecké legie. Ve Francii byl přidělen k telegrafnímu praporu 1. československé divize, který dostal 9. června rozkaz k odjezdu na frontu. 10. června dorazil vlakem do Dijonu, odkud pokračoval jako motospojka do Bar-sur-Seine. 11. června se přesunul do Mossonu. 14. června byl vydán rozkaz k ústupu, 20. června odplul na lodi Ville de Liège z Le Verdon-sur-Mer do Liverpoolu. Po přijetí do britského Královského letectva a absolvování radiotelegrafického a střeleckého výcviku zahájil operační výcvik jako přední střelec v osádce Miroslava Plecitého. Po třech týden byl přeřazen na pozici radiotelegrafisty v nově se tvořící osádce Františka Bulise. 3. října 1941 odstartoval na svůj první operační let, kterým byl nálet na doky v Dunkerque. Při čtvrtém operačním letu na byl letoun po ohození pum na přístav v Brémách zasažen protiletadlovou palbou a musel většinu cesty zpět letět na jeden motor, operace tak trvala dlouhých sedm hodin deset minut. Z náletu na seřaďovací nádraží v Berlíně se vrátil se střepinou nad levým spánkem. Wellington napadly nad Zuiderským ...

Jiří Obenberger (3)

Narozen 29.7.1956 v Praze. MUDr., CSc., neurolog, práce z oboru.

Jiří Morava (5)

Jiří Morava , vlastním jménem Jiří Vlk, používal také pseudonym Georg J. Morava byl český literární historik, básník a prozaik žijící od roku 1968 v exilu v rakouském Innsbrucku. Narodil se v továrnické rodině spolumajitele firmy Alpa. Maturoval roku 1951 na gymnáziu v Králově Poli v Brně, na FF MU studoval literární vědu, češtinu a ruštinu.Vzhledem ke svému sociálnímu původu a svému kritickému postoji k socialismu byl nucen řadu let pracovat jako horník a dřevorubec. Teprve na konci padesátých let mohl krátce pracovat jako archivář. Ale jž v roce 1962 byl soudem odsouzen za urážku komunistické strany a musel opustit místo archiváře. V roce l968 byl obžalován okresní prokuraturou za urážku prezidenta Novotného. Po vpádu sovětských vojsk v roce 1968 emigroval do Rakouska. Zde obdržel několikaleté stipendium na vídeňské univerzitě. Po absolutoriu nastoupil jako redaktor a historik do nakladatelství v Innsbrucku. Souběžně si doplňoval vzdělání na zdejší univerzitě a získal titul magistra filozofie. V roce 1976 založil v Innsbrucku spolek Tchechische Geselschaft fur Literatur, Wissenschaft und Kultur-Comenius, jehož prostřednictvím vyšla zde díla Hrabala, Švandrlíka, Škutiny a dalších v Čechách zakázaných autorů. Svými články a povídkami se prosadil v řadě známých tiskovin jako Le Monde, Suddeueutsche Zeitung, Wiener Journal, Tiroles Tages Zeitung aj. Velký ohlas měly i jeho kulturně-politické pořady v rakouském a italském rozhlase. Když v tyrolských archivech objevil neznámé dokklady o Karlu Havlíčku Borovském, rozhodl se je zpracovat knižně. Prosadil se i dalšími historickými pracemi o Boženě Němcové a Františku Palackém. Velkým úspěchem bylo i jeho knižní zpracování receptů Magdaleny Rettigové, které vyšlo opakovaně pod názvem Altbohmische Kochkunst. Státní bezpečnost monitorovala Moravovu činnost v Rakousku řadu let jako protistátní a protisocialistickou. Angažoval se i politic...

Jiří Menzel (6)

Jiří Menzel byl český režisér, herec a spisovatel. Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77. Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili. V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana. Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii . Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo. Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury . Stal se zakladatelem kabelové televize CS film. Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou . 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. Bulvární média přitom spekulovala, že jejím otcem n...

Jiří Mach (10)

Jiří Mach je český divadelní herec. Vystudoval brněnskou JAMU – obor muzikálové herectví. Od roku 2007 je členem zpěvoherního souboru Městského divadla Brno. Hostuje v hudebním divadle Karlín a také v Národním divadle Moravskoslezském. Za roli Fredericka Baretta v muzikálu Titanic byl v širší nominaci na cenu Thalie za sezonu 2015/2016. http://www.mdb.cz/soubor/2288-jiri-mach

Jiří Lábus (3)

Jiří Lábus je český herec, dabér a bratr českého architekta Ladislava Lábuse. Jiří Lábus se narodil 26. ledna 1950 v Praze v porodnici v Londýnské ulici. Jeho otec byl architekt, matka zdravotní sestra. Na Vinohradech v Bělehradské ulici také společně s rodiči a bratrem bydlel. Již od dětství se zajímal o dramatické umění. Po základní škole studoval na gymnáziu a po maturitě v roce 1968 nastoupil na DAMU, kde v roce 1973 absolvoval rolí Mackieho Messera ve hře Johna Gaye Žebrácká opera. Při základní vojenské službě byl členem v Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde mimo jiné dělal konferenciéra tanečního orchestru, ale také byl zdravotníkem. Po škole byl Janem Schmidem přijat do angažmá tehdy libereckého divadla Studio Ypsilon. Do Liberce zpočátku dojížděl, pak se tam částečně přestěhoval do doby, než v roce 1978 soubor divadla přesídlil do Prahy. Žije v Praze ve Vršovicích, je svobodný a bezdětný. Svůj především komediální talent za více než čtyřicet let uplatnil v dlouhé řadě divadelních, filmových, rozhlasových i televizních rolí. Stálé angažmá má v divadle Studio Ypsilon. Hostuje také ve Viole, v Divadlu Kalich a v jiných divadlech. Za roli podváděného manžela ve Vianově hře Hlava Medúzy obdržel za rok 1996 Cenu Thálie. Za vedlejší roli strýce Jakoba v Michálkově filmu Amerika získal v roce 1994 Českého lva a v roce 2013 taktéž za vedlejší mužský herecký výkon ve filmu Klauni. Velmi známými se staly některé televizní a rozhlasové pořady, na kterých spolupracoval se svým dlouholetým kolegou Oldřichem Kaiserem. Jejich spolupráce započala v roce 1975 několika scénkami v pořadu Kabaret U dobré pohody. Dále dvojice spoluvytvářela a účinkovala v televizních pořadech Možná přijde i kouzelník, Dva z jednoho města, Zeměkoule, Letem světem nebo Ruská ruleta). Od roku 1991 také vytváří nekonečný rozhlasový seriál Tlučhořovi. Do srdce dětských diváků se zapsal jako čaroděj Rumburak ze seriálu Arabela, který se pro ...

Jiří Kulhánek (7)

Jiří Kulhánek je přední český autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Narodil se 31. prosince 1967 v Brandýse nad Labem, nyní žije v Praze. V roce 1989 absolvoval SPŠS v Liberci. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Je patrně nejprodávanějším současným domácím autorem žánru, populárním i mimo okruh pravidelných čtenářů fantastiky a pobírajícím honoráře srovnatelné s úspěšnými autory mainstreamu. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze. Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti ; obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové. Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků , detailní popisy vyspělé techniky , s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech. Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Z jeho díla uveďme zejména romány Vládci strachu a Cesta krve I – Dobrák , která získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Tatáž cena pak byla o rok pozdě...

Jiří Krofta (10)

Narozen 9.3.1906. Ing. architekt, CSc., docent, publikace z oboru stavebnictví.

Jiří Kadlec (6)

Publikace v oboru Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika.

Jiří Jírovec (7)

Narozen 31. 12. 1941 v Praze. Analytický chemik, publicista.

Jiří Hudec (4)

Jiří Hudec je český baskytarista a skladatel, známý především svou tvorbou v oblasti vážné hudby. Byl výraznou osobností České filharmonie, kde působil jako první basista. Hudcovy odborné znalosti přesahují rámec interpretační činnosti i do oblasti pedagogické, neboť se podílel také na výuce na Akademii múzických umění v Praze. Jeho přínos hudbě byl v průběhu let oceněn různými cenami a vyznamenáními.

Jiří Honzík (4)

Jiří Honzík byl český literární vědec, rusista, překladatel z ruštiny a básník. Narodil se Košumberku . V letech 1935–1942 navštěvoval reálná gymnázia v České Lípě a ve Vysokém Mýtě. Roku 1942 byl pro podporu mládežnické odbojové skupiny zatčen gestapem a patnáct měsíců vězněn. Po propuštění pracoval do konce druhé světové války jako pomocný dělník. V letech 1945–1950 vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy , kde také dosáhl titulu PhDr. Po skončení základní vojenské služby působil od roku 1953 jako aspirant a poté jako odborný asistent na katedře rusistiky FF UK. V letech 1960–1964 souběžně pracoval v Institutu společenských věd při ÚV KSČ a v kulturní rubrice Rudého práva. Přispíval také do řady do kulturních periodik . Po vyloučení z KSČ roku 1972 musel z FF UK odejít. Bylo mu však umožněno živit se jako překladatel a publicista ve svobodném povolání a pod svým jménem vydával i překlady některých kolegů, kteří nesměli vůbec publikovat. Spolupracoval především s nakladatelstvím Odeon, pro které sestavil řadu antologií a výborů z děl ruských básníků. Věnoval se také psaní vlastní poezie. Do důchodu odešel roku 1982. Po pádu komunistického režimu byl roku 1990 jmenován docentem ruské literatury na FF UK. Také se veřejně exponoval: byl členem výboru Českého literárního fondu, členem výboru Obce překladatelů a také řídil časopis pro ruskou a slovanskou filologii Rossica. Jeho hlavním oborem byla ruská literatura 19. století a ruská poezie. Je autorem a spoluautorem mnoha překladů a odborných přednášek, článků i knih, pořadatelem autorských výborů i antologií. Vlastní básně vydával i pod pseudonymem Martin Zik.

Jiří Helekal (2)

Jiří Helekal je český zpěvák a herec, který se proslavil v 70. a 80. letech 20. století. Helekalova hudební kariéra se vyznačuje jeho melodickým hlasem a přínosem pro československou popovou scénu. Kromě pěvecké kariéry se prosadil také jako herec, který se objevil v různých filmech a televizních seriálech. Díky svému působení v zábavním průmyslu se stal uznávanou osobností české kulturní scény.

Jiří Doležal (9)

Dřevařský odborník, práce z oboru.