6721–6780 z 147358 Autoři
Jan Jícha (10)
Narodil jsem se jedné bouřlivé dusné noci 3. února 1980 v nuzné starobylé osadě Praha. Krátký pobyt v porodnici pro mne byl otřesným zážitkem. Zdi byly bílé jako v prádelně, všechny sestřičky zadané a na žádném z přítomných strojů se nedalo naladit Country rádio. Proto jsem si tehdy přísahal, že budu-li někdy sám čekat dítě, nikdy mu nedovolím narodit se v porodnici, leda až bude starší. První léta mého života byla šťastná, protože jsme bydleli v jednom bytě s babičkou, která mě rozmazlovala o sto péro, zpívala mi Hašlerovy dojáky i vypalovačky R. A. Dvorského, a když se moje matka nekoukala, strouhala mi do sunaru perník. Takto jsem vyrůstal v malého tlustého hajzlíka, a při představě všech těch výdajů, které by stála moje pozdější převýchova, rodiče raději zakoupili vlastní dům v Jenči u Prahy, živé, dynamické a nesmírně pokrokové vesnici, kde dokonce ještě dnes vyhrávají všechny volby komunisti, přestože už se může volit i někoho jiného. Zde jsem strávil v internaci přinejmenším dvacet let, takže když mě potom pustili, ocitl jsem se v úplně jiném světě. Nejprve jsem opustil Jeneč, která tím značně pozbyla na významu a pozemky tam teď seženete za babku. Pak jsem se postavil na vlastní nohy, k čemuž mi dopomohla jedna krásná dívka, jež o své vlastní nohy dočasně přišla, a uprostřed brdských lesů jsem se dobral smyslu života. Mezitím jsem však bohužel vystudoval vysokou školu, s čímž už se nedalo nic dělat. Co se týká mé kvalifikace, tak ta je všestranná. Už jako malý chlapec jsem dokázal rozeznat všechna osobní auta podle zvuku, ale to už mi dneska nejde, mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem jsem zase dovedl poznat kolem patnácti druhů piva podle chuti a dnes už mi zbyla jen schopnost rozlišit od sebe několik dívek po hmatu, ale to mojí ženě neříkejte. Dále se o mně traduje, že hovořím mnoha jazyky, což je sprostá pomluva. Hovořím vždy jen jedním. Kromě toho dovedu na jediné říznutí poznat tupou pilu, na jediné seknutí odhadnout svou krevní skupinu, hrát poslepu na ...
Více od autora
Jan Czech (9)
PhDr. Jan Czech, CSc. - psychoterapie, duchovní život, umění. *24. 2. 1951 v Praze, dramatik, publicista, další. Po střední všeobecně vzdělávací škole v Praze pracoval jako sazeč ve Středočeských tiskárnách. V l. 1974–1978 vystudoval dálkově na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filosofie a divadelní věda. Po krátkém působení v Československém rozhlasu přešel na interní vědeckou aspiranturu na FF UK a po jejím ukončení nastoupil do Československého rozhlasu jako dramaturg zábavy, později v oddělení divadelních her pro děti a mládež, kde pracoval až do listopadu 1989. Zároveň působil jako externí redaktor čtrnáctideníku Scéna, předseda komise teorie a kritiky Svazu českých dramatických umělců a přednášel teorii rozhlasu na katedře divadelní a filmové vědy na FF UK. V prosinci 1989 byl jmenován ředitelem Československého rozhlasu . V r. 1991 byl spoluzakladatelem a ředitelem jedné z prvních soukromých rozhlasových stanic u nás, Rádia Golem, kde působil až do roku 1996. Současně byl v l. 1993–1997 dramaturgem zábavných pořadů TV Nova a v r. 1999 byl šéfredaktorem České nezávislé televizní společnosti. V l. 1999–2002 vedl Sanatorium pro neurózy ve Veselé u Pelhřimova, v r. 2002 otevřel v Praze Centrum psychoterapeutických služeb. Publikoval v revui Dramatické umění , čtrnáctidenících Scéna, Divadelní noviny, v revui Komik a v odborných psychologických časopisech Psychologie dnes a Konfrontace. Knižně vydal teoretické studie O rozhlasové hře , Filozofie dramatu , Znění ticha – filosofické eseje o umění , Nostalgie umění a Psychoterapie a víra . V 80. letech napsal pro Československý rozhlas řadu rozhlasových her, dramatizací a adaptací (např. Fráňa Šrámek – Stříbrný vítr, Platon – Obrana Sokrato...
Více od autora
Jan Budík (12)
Narozen 28.6.1915, zemřel 1995.. Promovaný pedagog, autor zpěvníků a litertury o hudební výchově.
Více od autora
James Melville (4)
Roy Peter Martin neměl v úmyslu stát se spisovatelem – přednášel filozofii, sloužil v britském letectvu a léta pracoval v zahraničí jako diplomat na poli kulturních styků. V této funkci si zamiloval Japonsko a začal o něm psát. Píše pod pseudonymem James Melville a Hampton Charles.
Více od autora
James Cook (4)
James Cook byl britský mořeplavec, objevitel a výzkumník, jehož plavby a hlavně vydané práce výrazně posunuly znalosti o Zemi. Narodil se v rodině chudého zemědělce skotského původu. Měl se vyučit v obchodě se suknem, ale ve třinácti letech z učení i domova utekl a v nedalekém přístavu Whitby se dal najmout jako plavčík na uhelné lodi. V té době se samovzdělával ve všech námořních oborech. V roce 1755 nastoupil jako kormidelník válečného loďstva. V roce 1759 se zúčastnil plavby do Severní Ameriky v rámci sedmileté války s Francií a aktivně se zapojil i do bojů, zejména během dobývání Québecu a při obléhání Louisbourgu . Vynikajícím způsobem tehdy také zmapoval ústí řeky svatého Vavřince. V roce 1762, ve svých 34 letech, se oženil s Elizabeth Battsovou. Byl na moři sice více než polovinu jejich manželského života, přesto zplodil šest dětí. Jejich osud byl však trpký, tři z nich zemřeli v dětství, tři synové přežili , ale všichni zemřeli do roku 1794. Po konci války, od roku 1763, velel škuneru Grenville a pokračoval s mapováním, tentokrát Newfoundlandu a Labradoru. V roce 1766 pozoroval zatmění Slunce a poslal podrobnosti Královské společnosti v Londýně. V letech 1768–1771 vedl svou první tichomořskou expedici, v hodnosti poručíka. Jejím původním, vědeckým cílem bylo pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč, které mělo sloužit k určení vzdálenosti Venuše od Slunce. O vědeckém zaměření expedice svědčí i to, že na lodi Endeavour se spolu s Cookem plavili přírodovědec Joseph Banks, švédský botanik Daniel Solander či astronom Charles Green; expedice se konala pod záštitou Královské společnosti nauk. James Cook na Tahiti 3. června 1769 provedl plánované pozorování, jehož přesnost však zaostala za očekáváními. Původní poslání mělo skrýt hlavní důvod výpravy, kterým bylo hledání země Terra Australis, neznámého jižního...
Více od autora
Jacques Rupnik (7)
Jacques Rupnik je francouzský politolog a historik, který se zabývá střední a východní Evropou. Narodil se francouzské matce a slovinskému otci v Praze, kde žil až do svých 15 let. Vystudoval historii a politologii na Sorboně v Paříži a na Harvardově univerzitě v USA. V letech 1974–1975 výzkumný pracovník Ruského výzkumného centra na Harvardově univerzitě a v letech 1977–1982 pracoval jako odborník na východní Evropu pro BBC World Service. Po roce 1977 začal také spolupracovat s Pavlem Tigridem a časopisem Svědectví. Od roku 1982 působil jako profesor na Institutu politických studií v Paříži. V letech 1990–1992 pracoval jako poradce prezidenta Václava Havla. V době 1995–1996 zastával funkci výkonného ředitele Mezinárodní komise pro Balkán při Carnegie Endowment for International Peace. V letech 1999–2000 byl členem Nezávislé mezinárodní komise pro Kosovo. V současnosti je profesorem na College of Europe v Bruggách a ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences Politiques v Paříži. Je externím členem Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
Více od autora
J. Moussaieff Masson (5)
Americký psychoanalytik, autor prací o psychologii a právech zvířat, editor korepondence S. Freuda, vyučuje též sánskrt.
Více od autora
J. L (11)
Více od autora
Ivo Šmoldas (6)
Ivo Šmoldas je český básník, nakladatelský redaktor, kulturní publicista, scenárista, moderátor a překladatel. Po absolutoriu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v nakladatelství Český spisovatel jako nakladatelský redaktor a manažer. Poté krátce působil v nakladatelství Columbus, později spoluzaložil soukromé vydavatelství Apsida. V současné době pracuje jako umělec na volné noze, věnuje se především překladům z angličtiny, příležitostně též ze slovenštiny. Spolupracuje s Českou televizí, kde připravuje pořad o knihách Knižní svět, v České televizi také nepravidelně působí jako moderátor pořadů s kulturní tematikou. Pravidelně spolupracuje na glosování aktuálních Témat dne pro Rádio Impuls. Na Dvojce Českého rozhlasu uvádí vlastní talkshow Lenoška Iva Šmoldase. Do širšího povědomí diváků se dostává spíše jako moderátor. Poprvé se takto projevil ve studiu pro pořad Dementi v kolektivu okolo kameramana Ondřeje Procházky a režiséra Jiřího Věrčáka.
Více od autora
Ivo Machačka (6)
Narozen 24. 5. 1944 v Petrovicích. Elektroinženýr, CSc., práce o počítačích, programování a mikroprocesorech, též autor publikací z oblasti dopravy.
Více od autora
Ivo Andrić (6)
Ivo Andrić byl jugoslávský prozaik, básník, esejista a diplomat z Bosny a Hercegoviny. Většinu svých děl napsal srbsky v ekavském nářečí. V roce 1961 získal Nobelovu cenu za literaturu. Ivan Andrić se narodil 10. října 1892 v obci Dolac u Travniku, kde byla jeho matka Katarina na návštěvě u příbuzných. Andrićovi rodiče byli oba katoličtí Chorvati a on byl jejich jediné dítě. Jeho otec, Antun, byl umělecký klempíř, který se uchýlil k práci školníka v Sarajevu. Dětství a rané mládí Andrić prožil v bosenských městech Travniku, Višegradu a Sarajevu, kde také v roce 1912 odmaturoval. V Sarajevu i napsal své první básně. Aktivně se zapojil do činnosti nacionalistického protirakouského hnutí Mladá Bosna. Mezi lety 1912 a 1914 navštěvoval univerzity v Záhřebu, Vídni a Krakově. Do literatury vstoupil roku 1914, kdy mu bylo vydáno několik básní časopisecky a ve sborníku Hrvatska mlada lirika . Během svého pobytu v Záhřebu se setkal i s A. G. Matošem. Ve válečných letech 1914–18 byl několikrát vězněn rakouskými úřady, přičemž jeho vina spočívala v aktivní podpoře jihoslovanského nacionalismu. Krátce po osvobození v roce 1918 vydal svou prvotinu, sbírku básní Ex ponto. Po ní následovali Nemiri . V tomto roce začal také svou úspěšnou diplomatickou kariéru jako velvyslanec ve Vatikánu; až do roku 1941 pracoval v jugoslávských diplomatických službách. V roce 1923 se stal vicekonzulem v rakouském Štýrském Hradci, kde mu bylo umožněno dokončit svá vysokoškolská studia. Diplomovou práci předložil na téma Die Entwicklung des geistigen Lebens in Bosnien unter der Einwirkung der türkischen Herrschaft . V roce 1926 byl přijat do Srbské akademie věd a umění . Publikoval několik kratšíc...
Více od autora
Ivan Izakovič (10)
Slovenský spisovatel, kritik, redaktor a překladatel. Narodil se roku 1934 v Bratislavě v literátské rodině Karola Izakoviča-Podolinského. Vystudoval slovenštinu a ruštinu na FF UK v Bratislavě a později se stal hlavním redaktorem nakladatelství Tatran. Před odchodem do důchodu pracoval jako sekční šéf pro umění a literaturu na Ministerstvu kultury SR. Publicistice se věnoval již za vysokoškolských studií, kdy začal psát rozhlasové hry , od 70. let se věnuje převážně beletristické tvorbě. Kromě svého třetího, tentokrát vědecko-fantastickéhorománu „Cudzie svety“ , napsal řadu příběhů s různou tématikou – historický román „Rasputin a carevná“, umělecký cestopis ze své pouti Mexikem, příběhy pro mládež inspirované latinskoamerickou historií, biografické romány o životě P.I. Čajkovského či M.P. Musorgského a další. Věnuje se rovněž překládání umělecké prózy a divadelních her z různých jazyků. Jeho dílo bylo zatím přeloženo do třinácti jazyků.
Více od autora
Ivan Hostiňak (8)
Narozen 1939, zemřel 1999. Opavský spisovatel, pohádky a bajky pro děti a mládež.
Více od autora
Ivan Blatný (7)
Ivan Blatný byl český básník, člen Skupiny 42, překladatel a esperantista. Byl synem českého literáta Lva Blatného. S rodiči poměrně hodně cestoval. Jeho otec však roku 1930 zemřel a po necelých třech letech mu zemřela i matka. Poté se o něj starali prarodiče z matčiny strany Anna Klíčníková a Arnold Klíčník. Literárním patronem mu byl Vítězslav Nezval. V roce 1928 se zúčastnil literární soutěže v Lidových novinách. Vystudoval gymnázium a přestože studoval s obtížemi, byl redaktorem Studentského časopisu, kde získal 1. místo v soutěži o báseň roku. Brzy po dokončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor čeština – němčina . V roce 1935 zdědil po smrti svého dědečka Arnolda Klíčníka zavedený optický závod v Solniční ulici, který ho živil až do jeho odchodu do exilu. V této době také přispíval do několika literárních časopisů. Svou prvotinu, básnickou sbírku Paní Jitřenka, vydal v roce 1940. O rok později vydal sbírku Melancholické procházky, která zvítězila v celonárodní soutěži. Po osvobození vstoupil do KSČ. Roku 1948 byl vyslán místo Jana Čepa, který byl komunistickým vedením pokládán za nespolehlivého, jako člen tříčlenné oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů do Londýna, odkud se již nevrátil – v BBC oznámil, že se domů do Československa nevrátí. V českém vysílání londýnského rozhlasu promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v Československu. V Anglii požádal o politický azyl, poštou vrátil průkaz KSČ i Syndikátu československých spisovatelů. V Československu byl označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem. Ivan Blatný život v exilu nesl velmi těžce, zhoršila se mu jeho psychická choroba, stihomam, obával se, že ho chce unést KGB. Život v emigraci byl pro něj obtížný, neuměl ani anglicky. Určitou dobu ale s...
Více od autora
Ivan Adamovič (6)
Ivan Adamovič je český publicista, novinář, spisovatel a překladatel, zejména science fiction literatury . Vystudoval obor Vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V 90. letech 20. století bylo jeho působení spojeno především se žánrem science fiction. Byl jedním ze zakladatelů sci-fi měsíčníku Ikarie, v němž působil od jeho vzniku v roce 1990 do roku 2007 jako redaktor zahraniční prózy a publicistiky. V roce 1997 přešel v Ikarii na externí úvazek a postupně působil zároveň s prací v Ikarii v těchto médiích: alternativní časopis Živel , měsíčník Quo , internetový deník inZine.cz , Hospodářské noviny , Pražský deník , příloha Pátek Lidových novin , finanční měsíčník Finmag , měsíčník Reader´s Digest a čtrnáctideník TV Max . Nyní pracuje v Deníku N. Přispíval do řady českých i zahraničních časopisů. Pro nakladatelství Najáda v Praze vedl edici Manta. Je držitelem celkem dvanácti Cen Akademie Science fiction, fantasy a hororu , z toho čtyřikrát jako nejlepší SF redaktor, třikrát za nejlepší teoretický text roku, v roce 2005 tuto cenu získal za dlouholetou práci pro žánr science-fiction. Pro různá média píše kritiky literatury, filmu a výtvarného umění, v posledních letech zejména pro Lidové noviny, Hospodářské noviny, deník E15, server Aktuálně.cz a měsíčník Bel Mondo. Byl hostem v řadě televizních diskusních pořadů . Na Fakultě sociálních věd UK vyučoval vlastní volitelný předmět Úvod do populární kultury. Byl spolukurátorem výstavy Planeta Eden: Svět zítřka v socialistickém Československu, která se uskutečnila v roce 2010 v Domě umění města Brna a v pražské galerii DOX . Je rozvedený, se současnou partnerkou má syny Medarda a Leoše a dceru Rosu. Od září 2012 v...
Více od autora
Iva Trhoňová (6)
Iva Trhoňová sama sebe neřadí ke spisovatelům, ale říká o sobě, že je pečící manželka, matka a babička. S domácím pečivem začala kdysi dávno kvůli úspoře, později se nutnost přetavila v zálibu a celoživotní koníček, na který nedá dopustit. Vyzkoušené i vlastní recepty, postřehy a postupy vkládá na své stránky Pekárnománie, podle kterých byla pojmenovaná její první kniha - Pekárnománie , kterou napsala spolu s R.Hrevušovou v r. 2011. Protože se I. Trhoňová stále zajímá o nové postupy v pečení, zkouší nové kombinace surovin a tak vznikají nové recepty, mohla vydat další knihu, Ruce v mouce, ve které obsáhla pečení nejen s droždím, ale i žitným kvasem. Svoje texty a recepty sepisuje s upřímným přáním, aby se lidem pečení líbilo, bavilo je a povedlo se jim - začátečníkům i těm pokročilým.
Více od autora
Iva Hadj Moussa (11)
Narozena 3. 5. 1979 v Písku. Psycholožka, autorka beletrie pro mládež, scénáře k večerníčku, reklamní textařka a kreativní ředitelka agentury zaměřené na obsahový marketing a media relations, moderátorka rozhlasového pořadu.
Více od autora
Iva Gecková (11)
Pracovnice státní správy, autorka příběhu pro děti a rozhlasových pohádek.
Více od autora
IV (12)
Více od autora
Irena Pelikánová (10)
Irena Pelikánová je česká právnička a univerzitní profesorka. Roku 1993 byla jmenována profesorkou obchodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1998–2004 byla členkou Legislativní rady vlády; v letech 1999–2002 byla členkou prezídia Komise pro cenné papíry; mimoto působila jako advokátka. Od 12. května 2004 je soudkyní Tribunálu Soudního dvora Evropské unie. V roce 2013 se spekulovalo o jejím konci u Soudního dvora EU s tím, že by se jejím nástupcem stal ministr bez portfeje ČR Petr Mlsna. Vláda ČR jeho nominaci v únoru 2013 dokonce schválila, v květnu téhož roku ji však odmítl Soudní dvůr EU. V červenci 2013 tak nová vláda Jiřího Rusnoka schválila jako kandidátku znovu Pelikánovou. Dne 16. října 2013 vlády členských států EU potvrdily prodloužení jejího mandátu, ve funkci by tak měla setrvat až do roku 2019. Irena Pelikánová je vdaná. S manželem Dragutinem Pelikánem má syny Tomáše a Roberta. Je autorkou pětisvazkového komentáře k českému obchodnímu zákoníku a učebnic obchodního práva; zabývá se též srovnávacím právem obchodním, zejména ve vztahu k právu francouzskému.
Více od autora
Irena Gálová (12)
Irena Gálová je slovenská spisovatelka píšící slovensky i česky verše a prózy pro děti předškolního věku a pro dospívající mládež. Irena Gálová je absolventkou žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Působila jako redaktorka časopisu Kamarát , od roku 1993 žije v Česku. Do literatury pro děti a mládež vstoupila Irena Gálová až po téměř dvacetiletém působení v dětských časopisech.
Více od autora
Ian Kershaw (9)
Ian Kershaw je anglický historik, odborník na téma nacismu, autor ceněné dvoudílné biografie Adolfa Hitlera. Vystudoval historii na liverpoolské a oxfordské univerzitě. Na Manchesterské univerzitě byl odborným asistentem středověkých, později moderních dějin. V letech 1983–1984 byl hostujícím profesorem moderních dějin na univerzitě Ruhr v Bochumi, v západním Německu. Od roku 1987 do roku 1989 byl profesorem moderních dějin na univerzitě v Nottinghamu, a od roku 1989 na Sheffieldské univerzitě. Je členem Britské akademie, Královské historické společnosti, Wissenschaftskolleg zu Berlin a Alexander von Humboldt-Stiftung v Bonnu. Úzce spolupracuje s BBC, byl odborným konzultantem řady jejích historických dokumentárních seriálů na téma nacismu, mimo jiné i The Nazis: A Warning from History, který získal cenu BAFTA.
Více od autora
Hervey Allen (9)
Narozen 8.12.1889 Pittsburgh, zemřel 28.10.1949 Coconut Grove. Americký básník, literární vědec, romanopisec.
Více od autora
Hermína Melicharová (6)
Narozena 25.7.1923 v Brandýse nad Labem, zemřela 7.2.2000 vPraze. Malířka, grafička, ilustrátorka.
Více od autora
Henri Troyat (9)
Henri Troyat , původním jménem Lev Aslanovič Tarasov byl rusko-francouzský spisovatel a historik, člen Francouzské akademie. Jeho rodina uprchla z Ruska před Říjnovou revolucí, do Paříže dorazila roku 1920, kdy mu bylo 9 let. Naučil se rychle řeč a již ve 27 letech dostal Goncourtovu cenu . Roku 1959 byl zvolen členem Francouzské akademie, vydával 1-2 romány ročně až do smrti, poslední vyšel roku 2010. Je pohřben na hřbitově Montparnasse. Proslavil se především svými životopisy, zejména o ruských osobnostech: Antonu Pavloviči Čechovovi, Fjodoru Dostojevském, Alexandru Sergejeviči Puškinovi, Ivanu Sergejeviči Turgeněvovi, Nikolaji Vasiljeviči Gogolovi, Borisi Pasternakovi, Maximu Gorkém, Rasputinovi, Ivanu Hrozném či Kateřině Veliké. Napsal ovšem i sérii biografií francouzských spisovatelů . Jeho nejznámějším románem je zřejmě La neige en deuil , roku 1956 byl podle něj natočen hollywoodský film se Spencerem Tracym v hlavní roli.
Více od autora
Helga Thoma (8)
Narodila se v Klosterneuburgu v Dolních Rakousích.Vystudovala romanistiku a germanistiku ve Vídni. Od roku 1994 se živí vyhradně jako spisovatelka.
Více od autora
Helena Haraštová (10)
Narozena 1987 v Brně. MgA., divadelní dramaturgyně, autorka divadelních programů a recenzí, lektorka dramaturgických kurzů, překladatelka z angličtiny. Též autorka publikací pro děti.
Více od autora
Helena Fialová (10)
Vysokoškolský pedagog, inženýrka, docentka, kandidátka věd, publicistka. Mimo jiné autorka skript - Základy Makroekonomiky.
Více od autora
Helena Chvojková (6)
Vyprávění a zápisky matky Jiřího Trnky Růženy Trnkové poskytly Trnkově první manželce, výtvarnici Heleně Chvojkové , materiál ke knize Můj syn, v níž čerpala i z vlastních vzpomínek a manželovy korespondence; Helena Chvojková je rovněž autorkou prózy pro děti Zuzanka objevuje svět, kterou Jiří Trnka ilustroval a která byla věnována dceři, redaktorce a editorce Zuzaně . Syn Jiří je architektem, dcera Helena výtvarnou redaktorkou, dcera Klára a syn Jan výtvarníky.
Více od autora
Helena Bechlerowa (8)
Helena Bechlerowa - autorka dětských knih, rozhlasových pořadů, překladatelka z ruské literatury.
Více od autora
Helen Dickson (8)
Narodila se a stále ještě žije v jižním Yorkshireu. Bydlí s manželem na farmě, kde kombinuje psaní romancí s pěstováním zemědělských plodin. Je rozenou optimistkou a realistkou s příměsí romantiky - což byl také jeden z důvodů, proč začala psát romantickou literaturu. K tomu se ovšem přidalo i velké vnitřní uspokojení, které jí vlastní tvorba přináší. Je vdaná už třicet let a s manželem vychovali dva syny. Miluje přírodu, ráda čte, chodí do kina a poslouchá hudbu - hlavně klasickou, i když ze všeho nejradši má operu. K literatuře ji přivedla láska k historii, z níž má nejraději období občanské války.
Více od autora
Hela Volanská (10)
Hela Volanská, vlastním jménem Friedmanová - †23.12. 1996 v Praze), lékařka, slovenská prozaička, byla autorkou reportáží, literatury faktu i prózy o partyzánském boji. Narodila se v chudé židovské rodině. Vystudovala medicínu na UK v Bratislavě. Za 2. světová války byla internována v koncentračním táboře v Novákách. Odtud utekla a aktivně se zúčastnila Slovenského národního povstání. Od roku 1946 žila v Praze, svá díla však psala slovensky. V sedmdesátých letech se otevřeně postavila proti normalizačnímu procesu, proto byla v roce 1971 vyloučena ze Svazu slovenských spisovatelů. Publikovat mohla až po roce 1989.
Více od autora
Harold Robbins (8)
Harold Robbins se narodil 21. května 1916. Své dětství strávil v sirotčinci. Při studijích na gymnaziu po vyučování pracoval v několika pracích. Na začátku II světové války přišel o majetek a přestěhoval se do Hollywoodu,kde pracoval v jako úředník a později se stal manažerem studia. Jeho první kniha Nikdy nemilovat cizince 1948- námět čerpal z jeho vlastního života sirotka na ulicích New Yorku. Stal se jedním ze světových úspěšných autorů,vydal 20 knih ,které byly přeloženy do 32 jazyků a prodalo se přes 50 miliónů kopií. Robbins byl ženatý pětkrát.Od roku 1982 byl upoután na kolečkovou židli, ale přesto že měl zdravotní potíže pokračoval v psaní. Trávil spoustu času ve Francii a Monte Carlu do jeho smrti 14.října 1997 kdy mu selhalo srdce. Harold Robbins má hvězdu v síni slávy v Hollywoodu u 6743 Hollywood Blvd.
Více od autora
Hans Hellmut Kirst (8)
Kirst, a World War II veteran, had his first success with the Gunner Asch series of novels. Published in German as the trilogy; "Band: 08/15 in der Kaserne, 1954", "Band: 08/15 im Krieg, 1954", and "Band: 08/15 bis zum Ende, 1955", and later followed up with the novels, "08/15 heute, 1963" and "08/15 in der Partei, 1978", they follow the career of a soldier from before World War II, to the Eastern Front, and finally to post-war Germany. The books were published in English as: "The Revolt of Gunner Asch" "Forward, Gunner Asch!" "The Return of Gunner Asch" "What Became of Gunner Asch" At the end of the war, Asch was a Lieutenant as Kirst was. Kirst wrote other novels about the corruption of Germany and its armed forces by Nazism. Kirst's best known work is "The Night of the Generals" about an investigation into a series of murders of prostitutes during and after World War II. The book was made into the successful 1967 film of the same name. Other major novels by Kirst set during the Third Reich and World War II include; "Officer Factory" about the investigation into the death of a training officer in an Officer School near the end of World War II, "The Castle", "Camp Seven Next Stop", "The Fox of Maulen" and "The Nights of the Long Knives" . All of these novels were translated by J Maxwell Brownjohn and show Kirst's unique blend of deadpan humour and devastating satire. Characters are often shown positioning themselves as outspoken ardent Nazis during the Third Reich era, and than being equally ardent in claiming to have been anti-Nazi -- and to be 100% pro-democracy or pro-communist, whichever is to their advantage -- after the end of the Nazi era. Kirst's non-World War II themed novels include; "The Sev...
Více od autora
Hana Lasicová (9)
Hana Lasicová sa narodila 28. 2. 1981 v Bratislave. Vyštudovala ekonómiu na Ekonomickej univerzite vo Viedni a komparatívnu literatúru na Sorbonne v Paríži. V Paríži žila tri roky, po ukončení štúdií tam pracovala v oblasti personalistiky. Je dcérou Milana Lasicu a Magdy Vašáryovej.
Více od autora
Hana Benešová (6)
Narozena 3.1.1929 v Praze. PhDr., překlady z italštiny, učebnice a slovník italštiny a francouzštiny.
Více od autora
Halina Heitz (10)
Německá pěstitelka a redaktorka. Zabývá se pěstováním pokojových rostlin, řídí rubriku pokojových rostlin v německém časopise Mein Schöner Garten.
Více od autora
Guy Kawasaki (7)
Žije v Americe, publicista, autor příruček pro podnikatele a bývalý ředitel vývoje ve společnosti Apple a zkladatel společnosti Garage technology ventures.
Více od autora
Günther Sator (8)
Gunther Sator, strojný inžinier, lektor komunkácie a manžmentu a poradca pre životné prostredie, životný štýl a sociálne podmienky, sa po ťažkej chorobe začal venovať metódam celkového utvárania života a dlhší čas žil v zahraničí. S feng šuej sa po prvý raz zoznámil v roku 1983 a odvtedy študoval toto učenie u odborníka orientálneho i západného pôvodu. Je prvým európskym poradcom pre feng šuej, ktorý od začiatku aplikoval túto metódu na potreby západnej kultúry a pretvoril ju na moderný a aj v našich zemepisných šírkach uplatniteľný nástroj svojpomoci. Dnes je jedným z popredných západných poradcov pre súkromných zákazníkov, hotely, banky a firmy. Je uznávaným vedúcim seminárov a zakladateľom Feng Shui Academy. Je autorom viacerých úspešných kníh o feng šuej a ejho praktickom využítí v byte, záhrade, na pracovisku.
Více od autora
Guido Piovene (3)
Narozen v r. 1907, zemřel v r. 1974. Italský prozaik, esejista a žurnalista.
Více od autora
Graham Hancock (13)
Graham Hancock je britský spisovatel a publicista svými pseudovědeckými teoriemi ohledně dávných civilizací, změn na planetě Zemi, kamenných monumentů a megalitů, alternativních stavů vědomí, starověkých mýtů a astronomických či astrologických údajů z minulosti. Narodil se ve skotském Edinburgu, když mu byly 3 roky rodina se přestěhovala do Indie, kde jeho otec pracoval jako chirurg. Když se vrátil do Británie, absolvoval s výtečným prospěchem sociologii na Durham University . Jeho manželkou je profesionální fotografka Santha Faiia, která pochází z Malajsie, a specializuje se na dávné civilizace a monumenty. Mají spolu 6 dětí. jeho knihy byly přeloženy do 28 jazyků a bylo jich prodáno již přes pět milionů po celém světě. Své myšlenky prezentuje též na veřejných přednáškách a v televizních pořadech, včetně úspěšných pořadů pro televizní stanici Channel 4, Quest for the Lost Civilization a Flooded Kingdoms of the Ice Age , které jen potvrzují jeho pověst nekonvenčního myslitele, jenž vznáší kontroverzní otázky týkající se historie lidstva.
Více od autora
Gotthold Ephraim Lessing (12)
Gotthold Ephraim Lessing , byl německý básník, literární a divadelní kritik, spisovatel, filosof a tvůrce německého měšťanského dramatu. Ovlivnil v období osvícenství formování nových představ o literatuře a to zejména díky určení rozdílů mezi výtvarným uměním a poezií. Narodil se ve městě Kamenec v Horní Lužici, kde od roku 1737 studoval gymnázium, poté studoval v Míšni. Studia zakončil studiem medicíny a teologie v Lipsku v letech 1746–48. Od roku 1748 do roku 1760 pracoval jako recenzent mj. pro Vossische Zeitung. V letech 1760–1765 pracoval ve Vratislavi. Od roku 1767 byl dramaturgem u Německého Národního Divadla v Hamburku. Od 1770 pracoval jako knihovník Herzog-August-Bibliothek ve Wolfenbüttelu. Roku 1776 se oženil s Evou Königovou, která zemřela po porodu o dva roky později . Poslední léta strávil v Brunšviku, kde Gotthold Ephraim Lessing zemřel po krátké nemoci v zimě roku 1781. Příčinou smrti byl zápal plic spojený se zavodněním plic. Byl pohřben na hřbitově 'Magnifriedhof' v Braunschweigu. Lessing je jedním z nejvýznačnějších spisovatelů německého osvícenství. Pro jeho díla ať kritická, náboženská či teoretická je typická ironie, vtip a polemika. V polemice používal i argumenty, které by mohli použít oponenti, což mu umožnilo vidět problematiku z více úhlů pohledu. Především v jeho náboženských spisech lze najít toleranci k jiným náboženstvím, je u něj patrná víra v rozum. Jeho dílo provází zájem o německé divadlo, které jeho tvorba, především v oblasti teoretické a kritické, ovlivnila. Jeho vlastní hry nedosáhly významu teoretických prací. V teorii se zaměřil především na kritiku tehdy převládající literární teorie, kde kritizoval především kopírování francouzského divadla a propagoval hledání vzorů v antickém divadle, především pak Aristotela. Dalším vzorem, ke kterému se obracel, byla Shakespearova díla, která v Německu propagoval jako první. Tímto vystoupením proti klasicismu vl...
Více od autora