Všichni Autoři a témata

Marcus Weeks (9)

Britský spisovatel a publicista. Vystudoval psychologii a poté pracoval jako učitel. Později nastoupil spisovatelskou dráhu. Jako spoluautor přispěl do mnoha populárně vědeckých knih a uměleckých publikací. Je také hudebníkem.

Marcia Willett (7)

Marcia Willettová začala psát v roce 1982, kdy se svým druhým manželem strávila rok na plachetnici. Dodnes vydala 13 románů a už její první díla si svým kultivovaným stylem a hlubokým porozuměním pro lidské slabosti získala srdce britských i zahraničních čtenářů.

Marcella Marboe (10)

Provdaná Marboe, narozená 12.2. 1946 v Řečanech nad Labem. Mgr., středoškolská profesorka, prozaička, dramatička, publicistka, knihy pro děti. Díla Marcelly Marboe kritizují společnost, která funguje díky povrchním vztahům, založeným pouze na vzájemné prospěšnosti, její snobský a utilitaristický přístup k životu. Odhalují překroucené chápání morálky, stejně jako mezilidských, ale i mezidruhových vztahů / člověk versus zvíře/. Autorka ukazuje, že zázrak, který dělá člověka člověkem, je lidské nitro – duše.

Marcela Šefcová (9)

Mgr., spoluautorka učebnice matematiky pro základní školy.

Marcela Hutarová (11)

Narozena roku 1929, zemřela roku 2019. Vědecká a pedagogická pracovnice VŠE v Praze, odborná publicistka, autorka učebnic ruštiny. Vlastivědná činnost v regionu Českého ráje.

Marcel Schwob (5)

Mayer-André-Marcel Schwob byl francouzský symbolistický básník, spisovatel a překladatel. Narodil se roku 1867 v Chaville. Jeho otec George Schwob byl deset let zaměstnancem ministerstva zahraničí v Egyptě, jeho matka Mathilde Cahun se věnovala spolu s domácími učiteli vzdělávání dětí. Měl bratra Maurice a sestru Maggie. V roce 1876 se rodina usadila v Nantes, kde otec koupil místní noviny Le Phare de la Loire. V roce 1881 přesídlil Marcel do Paříže kde žil u strýce Léona Cahuna a začal studovat na Lycée Louis-le-Grand. Schwob ukončil studium v roce 1884 a příští rok nastoupil do vojenské služby. Po jejím ukončení se vrátil o Paříže a neúspěšně se roku 1888 pokusil složit zkoušky na L’Ecole Normale. Navzdory tomu studoval jazykovědu. Od roku 1890 pracoval spolu s Augustem Longnonem v Archives Nationales jako knihovník. Věnoval se studiu argotu a díla Françoise Villona a dále anglické literatuře . Současně začal přispívat do časopisů Le Phare a L’Echo de Paris. První sbírku povídek Coeur double vydal v roce 1891. Začal také psát úvodníky s názvem Lettres Parisiennes často na ožehavá aktuální témata, jako například antisemitismus, skandál okolo první stavby Panamského průplavu, odborářské stávky nebo Dreyfusova aféra. Po otcově smrti v roce 1892 se ujal vydávání Le Phare de la Loire starší bratr Maurice, Marcel pro něho pokračuje ve psaní Lettres Parisiennes. V prosinci 1893 byl Schwob otřesen smrtí mladé prostitutky jménem Louise, se kterou měl rovněž vztah. Byla inspirací pro jeho patrně nejznámější dílo – Knihu o Monelle. V roce 1895 absolvoval první operaci, v této době ustává jeho tvůrčí činnost a věnuje se hlavně překladu. V roce 1900 se oženil s mladou herečkou Marguerite Moreno. Navzdory trvalé nemoci se v roce 1901 vypravil spolu s Ting-Tse-Ying na cestu na souostroví Sam...

Marcel Allain (7)

Paul Marie Edmond Marcel Allain byl francouzský spisovatel a novinář proslulý sérií románů o geniálním, tajuplném a hrůzu budícím zločinci Fantomasovi, kterou vytvořil společně s Pierrem Souvestrem. Narodil se v pařížské měšťanské rodině jako syn právníka. Roku 1903 získal bakalářský titul na prestižním Lycée Janson de Sailly, pak začal studovat právo a pracoval jako úředník u soudu, ale od roku 1906 se živil jako novinář. Roku 1907 se stal asistentem novináře Pierra Souvestra, který byl v té době již dobře znám v pařížských společenských kruzích. Společně pak vydali detektivní romány Le Rour , La Royalda a L'Empreinte , ve kterých se poprvé objevily postavy vyšetřujícího soudce Germaina Fuseliera, novináře Fandora a komisaře Juveho, kteří se později stali hrdiny cyklu o Fantomasovi. Ten vznikl na objednávku nakladatelství Fayard a jeho první díl Fantomas vyšel v únoru roku 1911. Do konce roku 1913 pak vyšlo dalších třicet jedna pokračování. Démonizovaný zloduch vzbudil jako zosobnění zla živý zájem surrealistů. Společně se Souvestrem napsal ještě další dva románové cykly, po Souvestrově smrti pokračoval sám ve psaní knih o Fantomasovi a vydal o něm dalších jedenáct dílů. Kromě toho vytvořil ještě několik dalších cyklů, které však již nedosáhly Fantomasovy popularity. Roku 1926 se oženil s Henriettou Kitslerovou, bývalou Souvestrovou přítelkní, a začal žít v Saint-Germain-en-Laye. Zemřel roku 1969 a za svůj život napsal více než 400 titulů. O geniálním, tajuplném a hrůzu budícím zločinci Fantomasovi napsal v letech 1911–1913 Marcel Allain společně s Pierrem Souvestrem třicet dva dílů. V letech 1925–1963 pak sám doplnil dalších jedenáct dílů. Filmové adaptace Fantomase jsou uvedeny v článku týkajícího se tohoto románového cyklu....

Maj Sjoewall (2)

Lytton Strachey (5)

Anglický prozaik, životopisec a esejista, člen skupiny Bloomsbury. Klasik anglické biografie. Českému čtenáři je patrně nejznámější jeho Královna Viktorie , jejíž úspěch mu umožnil koupit dům, v němž bydlel až do smrti. Jeho první knihou byl titul Landmarks in French Literature, vydaný roku 1912, rok poté, co strávil nějaký čas ve Švédsku a co si nechal narůst plnovous. Z jeho první slavné knihy, skandálního bestselleru Eminent Victorians u nás vyšla poslední z jejích čtyř kapitol, Konec generála Gordona, v edici Symposion v roce 1934. Malířka Dora Carringtonová milovala Stracheyho tak, že po jeho smrti spáchala sebevraždu; žili spolu, i přesto, že Strachey jako homosexuál její lásku nemohl fyzicky opětovat. Jejich korespondence je neobyčejně dojímavá.

Luis Trenker (8)

Luis Trenker byl jihotyrolský horolezec, bobista, filmový producent, režisér, spisovatel a scenárista, herec a architekt. Znám je zejména prostřednictvím svých filmů o Alpách. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Luis Trenker na anglické Wikipedii a Luis Trenker na německé Wikipedii.

Ludvík Veselý (8)

Práce o dětské obrně.

Ludvík Mühlstein (5)

Narozen 16. 6. 1932 v Českých Budějovicích, zemřel 21. 8. 2019 tamtéž. Rozhlasový redaktor, autor prózy a článků z oboru ornitologie.

Ludvík Losos (10)

Ludvík Losos je český historik a publicista, jenž se ve své odborné praxi věnuje dopravě a umění. Narodil se do železničářské rodiny. Jeho otec byl železničním úředníkem a u dráhy pracovali i další příbuzní ze stran obou rodičů. Ludvík navštěvoval pražskou základní školu, ale měšťanskou školu již dokončil v Ústí nad Labem. Následně vystudoval ústeckou Odbornou školu pro provozní chemiky při Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Maturitu Losos složil na střekovské jedenáctileté střední škole. Pak pokračoval na pražské Karlově univerzitě, kde studoval dějiny umění, v jejímž rámci se zaměřil na dobové řemeslné techniky a na konzervování památek. Promoval roku 1967. Vedle Spolku pro chemickou a hutní výrobu působil pracovně počínaje rokem 1951 ve studijním oddělení ve Výzkumném ústavu anorganické chemie, který sídlil v Ústí nad Labem. Již tehdy spolupracoval také s muzei jak v Ústí nad Labem, tak také v Teplicích. Roku 1954 se stal vedoucím okresního muzea v Mostě. Zde působil po dobu sedmi let, během nichž zvelebil místní muzejní expozici a pro veřejnost pořádal i kulturní pořady. Během roku 1961 změnil zaměstnání a začal působit ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde zakládal technologickou laboratoř. Od roku 1969 se vedle toho věnoval záchraně historických kolejových vozidel. Po devatenáctiletém zaměstnání ve Státním ústavu měnil roku 1980 zaměstnání, když přešel do Státních restaurátorských ateliérů, které po sametové revoluci vystřídal prací pro privátní firmy. Do penze odešel roku 1999 a následně se věnuje konzultacím v oblasti historických technologií. V Praze Losos vede uskupení Pragoclub, které sdružuje železniční modeláře a na pražském Proseku vybudovali veřejnosti přístupné modelové kolejiště. Svou první knížku, nazvanou Nové metody muzejní konzervace, vydal roku 1959. Během osmdesátých let 20. století vydal Atlas tramvají, dále Dějiny městské dopravy, Vlaky dětských snů, Techniku malby nebo učebnice...

Luděk Jirásko (7)

Český historik. Narozen 21. 5. 1948 v Trutnově. PhDr., historik umění, časopisecké články.

Lucy Hawking (11)

Studovala francouzštinu a ruštinu na Oxfordské univerzitě, kde promovala s vyznamenáním. Píše pro Daily Mail, Telegraph, The Times a London Evening Standard. Se svým otcem napsala knihy, kde popularizuje vědu.

Lubomíra Rudolfová (10)

Narozena 27.8.1924 v Praze. PhDr., CSc., ruštinářka, práce z oboru.

Lubomír Linhart (8)

Lubomír Linhart byl český publicista, kritik, nakladatelský redaktor, teoretik fotografie, filmový historik, překladatel z ruštiny. Ve třicátých letech byl mluvčím a teoretikem Film-foto skupiny Levé fronty. Publicisticky začal být činný od 20. let, záhy se zaměřuje na filmovou kritiku, od roku 1927 v Klubu za nový film. V letech 1924–1934 studoval na ČVUT v Praze . Po konci války se stal i organizátorem. V letech 1946–1948 působil jako první ústřední ředitel znárodněné československé kinematografie. Po únoru 1948 nastupuje dráhu diplomata, byl velvyslancem v Rumunsku a v Německé demokratické republice . Po návratu do Československa jmenován profesorem FAMU a vedoucím tamní katedry filmové a televizní vědy, v roce 1969 přešel do nově zřízeného filmového oddělení při katedře teatrologie na FF UK.

Lubomír Brožek (9)

Vyrostl v Praze v rodině ministerského úředníka. Vyučil se radiomechanikem v odborném učilišti Tesly Hloubětín . Po vojenské službě v Karlových Varech a Mariánských Lázních pracoval v Tesle Hloubětín, zpočátku jako technik, od roku 1980 jako redaktor závodního časopisu Mladá Tesla. V roce 1988 ve svobodném povolání, od února 1989 byl vedoucím tiskového oddělení Svazu českých spisovatelů. Po jeho zániku v květnu 1990 byl postupně redaktorem deníku Demokrat, měsíčníku F revue a vydavatelství Studio dobré nálady. Od roku 1992 byl redaktorem a poté šéfredaktorem televizního týdeníku pro děti Obražofka.Od roku 1993 byl ve svobodném povolání, spolupracoval s reklamními agenturami a televizními stanicemi. V letech 1994–1997 byl předsedou Klubu českých spisovatelů. V letech 2003–2004 byl vedoucím redaktorem internetového zpravodaje České obce sokolské. Nyní je opět ve svobodném povolání a působí jako principál kočovné divadelní společnosti při občanském sdružení Ars forum. První trojverší uveřejnil v Mladém světě , básně, glosy a recenze dále publikoval v Mladé frontě, Práci, Literárním měsíčníku, Tvorbě, Kmeni, Dikobrazu, A–Almanachu autorů, Listech Klubu přátel poezie, Rudém právu, Občanském deníku, Květech, Betty, Britských listech, Právu aj. Své výtvarné práce vystavoval v roce 1999 v galerii Pražský kabinet. V roce 2008 uvedlo Divadlo 90 - U Valšů Brožkovu divadelní hru Perlová svatba . Publicistické články a aforismy psal též pod šifrou lub, výjimečně pod pseudonymy Ludvík Zrzavý a Jacob van Blom. V Brožkově poezii dominuje záměrný příklon k nadosobním úběžníkům života. Básník se chce identifikovat s obecnější společenskomorální dikcí a zároveň se vzpírá tendencím popírajícím čistotu jeho duchovního úsilí. Zřetelné tíhnutí k „příběhovosti“ je inspirováno především Josefem Kainarem a Františkem Hrubínem. Brožkova reflexivní epika se i v nejinte...

Lubomír Brabec (8)

Lubomír Brabec je významný český kytarista klasické hudby, známý svou virtuozitou a šíří repertoáru. Narodil se 17. srpna 1953 v Kroměříži v Československu a prosadil se jako jeden z předních kytaristů své generace. Brabec studoval na Pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Jeho kariéra je poznamenána četnými mezinárodními vystoupeními, na nichž byl oceňován pro svou technickou zručnost a expresivní hru.

Liniers (11)

Argentinský kreslíř a autor komiksů.

Linda Gamlin (8)

Britská biochemička se zaměřením na alergie, imunitu, evoluci, zdravý životní styl. Autorka publikací z oboru.

Linda ...Chapmanová (8)

Lincoln Peirce (11)

Americký spisovatel a tvůrce komiksů.

Limahl (3)

Limahl je anglický popový zpěvák a skladatel, známý především jako zpěvák synthpopové skupiny Kajagoogoo z 80. let, než se vydal na sólovou dráhu. Narodil se jako Christopher Hamill 19. prosince 1958 ve Wiganu v hrabství Lancashire a své umělecké jméno přijal anagramováním svého příjmení. Limahl se proslavil hitem skupiny Kajagoogoo "Too Shy", který se v roce 1983 dostal na první místo britské singlové hitparády. Poté, co byl později téhož roku propuštěn z kapely, se vydal na sólovou dráhu a dosáhl úspěchu s písní "The NeverEnding Story", která se stala ústřední písní stejnojmenného filmu a stala se hitem v několika zemích.

Lída Merlínová (11)

Ludmila Pecháčková, rozená Skokanová byla česká subreta, tanečnice, žurnalistka a spisovatelka, autorka nenáročné, zejména milostné četby, dívčích románů, knih pro mládež a životopisů významných osobností. Publikovala pod pseudonymem Lída Merlínová. V roce 1925 absolvovala dramatickou konzervatoř, poté krátce působila jako elévka v Národním divadle v Praze a pak v operetním souboru olomouckého divadla. Zde poznala skladatele, dirigenta a pedagoga Cyrila Pecháčka, za něhož se provdala. Vedla zde také soukromou taneční školu a působila jako žurnalistka. V roce 1940 se manželé přestěhovali do Dvora Králové a po válce zpět do Prahy. Tam Pecháčková působila jako učitelka tance. Po manželově předčasném skonu v roce 1949 navázala vztah s partnerkou , s níž zůstala patrně do konce života. V roce 1929 vydala román s homoerotickou tematikou Vyhnanci lásky, jako první svazek nové erotické edice Faun pražského nakladatele A. Krále. V roce 1934 následoval v nakladatelství Šolc a Šimáček román Lásky nevyslyšené a v roce 1937 dvoudílný román Dobrodruzi sexu, oba ve stylu červené knihovny. Když byl v roce 1931 založen časopis Hlas sexuální menšiny, začala do něj přispívat beletristickými texty a esejemi. Ve spolupráci s manželem napsala parodickou operetu Alfa a Omega s podtitulem moderní Robinsonky. V roce 1939 byl podle jednoho z jejích mnoha románů natočen film Zlatý člověk.

Lev Romanovič Šejnin (8)

Lev Romanovič Šejnin byl sovětský židovský právník, spisovatel, dramatik, filmový scénárista. Narodil se v obci Brusovanka ve Vitebské gubernii v Carském Rusku v židovské rodině, která se v roce 1908 přestěhovala do Toropets. Vystudoval práva na Moskevské státní univerzitě. Od roku 1923 pracoval na Prokuratuře SSSR jako zvláštní vyšetřovatel pro mimořádně těžké případy. V roce 1936 byl odsouzen v politickém procesu a odeslán na Kolymu. V letech 1945 - 46 se podílel na práci Norimberského tribunálu. V roce 1951 byl opět odsouzen, tentokrát pro podezření z organizování buržoazní židovské nacionalistické skupiny. O dva roky později byl propuštěn, ale již se věnoval výhradně literarní činnosti. V 60. letech byl filmovým redaktorem Mosfilmu, podílel se na deseti scénářích, převážně vlastních knih. Obdržel mnoho nejvyšších sovětských státních vyznamenání. Zemřel 11. května 1967 v Moskvě, kde byl pohřben na hřbitově Novoděvičí.

Lev Davidovič Landau (8)

Lev Davidovič Landau byl sovětský fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky. Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty – metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti. Narodil se roku 1908 v Baku v židovské rodině. Otec byl inženýr-naftař, matka lékařka v oboru fyziologie. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Po maturitě na židovském gymnáziu studoval jeden rok na obchodní škole. V roce 1922 začal studovat na Univerzitě v Baku dva obory současně – fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927. Nastoupil jako vědecký aspirant do Leningradského fyzikálně-technického institutu, který vedl A. F. Ioffe. V letech 1926–1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky. Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele. Po konfliktu s Ioffem opustil Leningradský institut a od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu. Pracoviště se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Lifšicem i dalšími spolupracovníky psát svůj kurs teoretické fyziky . Pobývalo zde na stážích též několik mladých a významných zahraničních fyziků, jako maďarský fyzik Laszlo Tisza a československý fyzik Georg Pl...

Leslie Davis Guccione (7)

Leoš Karel Žižka (7)

Leoš Karel Žižka se narodil 29. října 1866 v Klimentské ulici na Novém Městě pražském v rodině peněžního listonoše. Otec záhy zemřel a on s matkou a sourozenci se těžko probíjeli životem. Ale dosáhl přece svého cíle: Miloval knížky a stal se knihkupeckým příručím. Záhy ve svém oboru vynikl, pracoval ve spolku knihkupeckých účetních, prošel předními nakladatelskými podniky své doby a stal se později učitelem i ředitelem školy knihkupeckého dorostu. Dožil se vysokého věku. Kromě knih měl ještě další velkou lásku: Prahu. Před jeho očima se dlouhá desítiletí vyvíjela z provinciálního města rakouské monarchie v centrum samostatného státu. Měnili se lidé, poměry i vzhled ulic. O svých zkušenostech porůznu psával... Zemřel 3. 8. 1969 v Praze

Leonard Medek (12)

Leonard Medek je soudobý český spisovatel fantastiky. Pochází z Prahy, kde v roce 1980 vystudoval obor zlatník. Je synem surrealisticko dadaistického umělce Ivo Medka Kopaninského. Jde o jednoho z nejplodnějších současných českých spisovatelů fantastiky. Literárně často navazuje na dílo R.E. Howarda.

Lenka Křesadlová (8)

Narozena 8.3.1976 v Rokycanech. Inženýrka zahradnictví, odborné práce ze zahradnictví a zahrádkářství. Bibliografická poznámka: Ing., PhD., NPÚ Kroměříž. Práce o zámeckých zahradách.

Lenka Bičanová (11)

Narozena 1983. Mgr., lingvistka, fonoložka, zabývá se srovnávací indoevropskou jazykovědou, též bohemistka, autorka učebnic a didaktických materiálů pro výuku českého jazyka na ZŠ.

le (12)

Laurence Sterne (6)

Laurence Sterne byl britský duchovní a romanopisec období preromantismu. Sterne se narodil v irském Clonmelu v rodině chudého anglického praporčíka a irské markytánky a jako dítě s rodiči putoval po různých posádkových městech v Irsku. Když byl jeho otec odvelen na Jamajku, kde brzy zemřel na malárii, umožnili mu bohatí příbuzní vystudovat nejprve gymnázium a pak teologii na Univerzitě v Cambridgi. V roce 1738 se stal farářem na poměrně bohaté faře v Coxwoldu v Yorkshire, kde se mohl věnovat literatuře. Roku 1741 se oženil s Elizabeth Lumleyovou. Do svých šestačtyřiceti let vydal Sterne pouze několik kázání. Poté napsal pro podporu přítele satiru na provinční církevní politiku A Political Romance , kterou církev odsoudila a kniha byla spálena. Sterne si však uvědomil své spisovatelské nadání a následně se proslavil devítidílným románem Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho , na kterém pracoval od roku 1759 do roku 1767. Většina situací v knize je založena na absurdních rodinných nedorozuměních, které vyznívají humorně. Vtip vyprávění spočívá také v tom, že Tristram neumí nic vysvětlit jednoduše a do všeho zaplétá široké souvislosti. Proud vyprávění je neustále přerušován epizodami, vtipnými odbočkami a postřehy a právě tato na svou dobu nová forma způsobila, že Sternovo postavení v historii románu 18. století bývá srovnáváno s postavením velkých tvůrců moderní prózy. Po úspěchu románu pobýval Sterne často v Londýně, kde byl zván do významných salónů vyšší společnosti. Zde se seznámil s Elizou Draperovou , manželkou úředníka Východoindické společnosti, jejichž vztah byl považován za skandální. Protože bojoval s tuberkulózou, cestoval po Francii, aby našel úlevu od své nemoci. Zde také našel inspiraci ke svému dalšímu významnému dílu, intelektuálnímu cestopisu Sentimentáln...

Ladislav Verecký (7)

Ladislav Verecký byl český novinář, fejetonista, překladatel a spisovatel. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor bohemistika a anglistika. Od roku 1994 působil v magazínu Mladé fronty DNES, kde se specializoval na články o jazyku, rozhovory a pravidelně přispíval také do satirického okénka Objev dnes. Jeho příspěvky se objevovaly také na stránkách zpravodajského portálu iDNES.cz. Byl autorem několika knih, například biografie Michala Horáčka pod názvem Kdo víc vsadí, ten víc bere. Zemřel 21. dubna 2010 na zástavu srdce. Jeho dcerou je básnířka a autorka rozhlasových a divadelních her Tereza Verecká, manželkou básnířka a psychoterapeutka Naděžda Verecká.

Ladislav Štoll (6)

Ladislav Štoll byl český marxistický literární kritik, představitel stalinistického pojetí teorie umění, československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa. Narodil se v rodině nájemce zámeckého hostince na Malé Skále u Turnova Emila Štolla a jeho ženy Anny, rozené Škopánové . Vystudoval reálku v Turnově a obchodní dopravní abiturientský kurs na jednoroční obchodní akademii v Praze-Karlíně , vojenskou službu absolvoval u letectva . V roce 1930 jako mimořádný posluchač navštěvoval přednášky F. X. Šaldy a Z. Nejedlého na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Praze v Eskomptní bance a Živnobance jako úředník, odkud byl v roce 1931 propuštěn za článek Úředníci v Levé frontě o sympatiích bankovního úřednictva ke komunismu a jeho postavení v době krise. Po svém propuštění se stal komunistickým novinářem a začal se věnovat literární kritice. Roku 1926 vstoupil do KSČ, v roce 1929 se oženil. Byl předním členem Levé fronty a odpovědným redaktorem stejnojmenného časopisu. Od roku 1934 byl redaktorem Rudého práva. Roku 1934 byl stranou vyslán do Moskvy jako překladatel Marxových a Engelsových spisů z němčiny, kde zůstal s rodinou až do roku 1936. S Juliem Fučíkem se podílel na českém vysílání moskevského rozhlasu. Mobilizace se zúčastnil jako poručík bombardovací letky detašované v Horních Počernicích. Během okupace Československa pracoval v Akciové společnosti pro zpracování kukuřice , podílel se na vydávání ilegálního Rudého práva, za což byl v roce 1944 několikrát vyšetřován gestapem. V roce 1947 se stal místopředsedou Kulturní jednoty, která sdružovala kulturní a uměleckou obec. V dubnu 1948 patřil k hlavním řečníkům na Sjezdu národní kultury. Po roce 1948 vystřídal mnoh...

Ladislav Rejman (6)

JUDr. Ladislav Rejman , právník a publicista. Absolvent právnické fakulty UK Praha; do roku 1938 koncipient v advokátní kanceláři JUDr. J.Tašnera v Duchcově, po roce 1945 mj. místopředseda Krajského národního výboru v Liberci, kulturní rada československého velvyslanectví v ČLR, ředitel pražského Divadla hudby, čs. velvyslanec v Řecku. Spolupracovník a odborný překladatel Ústavu práva Československé akademie věd.

Ladislav Polívka (11)

Středoškolský pedagog, učebnice technologie pro pro obor kadeřník.

Ladislav Langpaul (3)

Narozen 14.6.1916 ve Světlé n. Sázavou, zemřel 3.6.1978 v Praze. Novinář, vzpomínky na J. Zrzavého.

Ladislav Jirásko (7)

Narozen 9.6.1944. Vedoucí sekce Vysokohorské turistiky Klubu českých turistů, protagonista hnutí Alpenvereinu v ČR, zakladatel firmy Alpy, autor průvodců.

Ladislav Csémy (9)

PhDr. Ladislav Csémy se v Laboratoři pro léčbu závislostí Psychiatrického centra Praha zabývá výzkumem úzu a abúzu alkoholu, tabáku a dalších drog a problematikou závislosti.

L. Sprague De Camp (10)

Americký spisovatel sci-fi a fantasy.

L. Frank Baum (10)

Lyman Frank Baum byl americký spisovatel. Jeho otec v Pensylvánii vlastnil ropná pole, se svojí rodinou žil v rodinném sídle Rose Lawnu. V roce 1882 se oženil s Maudou Gege. Pracoval na různých místech, třeba v divadle, psal pro noviny a časopisy, krátce pracoval i na drůbeží farmě. Jeho první publikovaná kniha pojednává o chovu slepic . Roku 1891 se rodina přestěhovala do Chicaga a začal psát dětskou literaturu. Stvořil imaginární zemi Oz, ale vydával i jiné příběhy pro děti, pod pseudonymem Edith Van Dyne.

Květoslav Minařík (8)

Květoslav Minařík byl český jogín, mystik, buddhista, astrolog a autor duchovní literatury. Květoslav Minařík se narodil 21. února 1908 v Litvínově, v části Horní Litvínov, okres Most. Jeho otec, František Minařík, byl horník a ateista, který se snažil bojovat za zlepšení podmínek dělníků. Zemřel, když bylo K. Minaříkovi osm let. Tím, že rodina přišla o živitele, dostala se do existenčních problémů. Matka Květoslava Minaříka, Josefa Minaříková, nebyla schopná řídit život rodiny, tj. devítiletého Květoslava a jeho sedmileté sestry Slavomily sama. Proto se znovu vdala. Její nový muž se však od ní nechával živit a nutil K. Minaříka žebrat a bil ho. Ten později musel přes zimu vyrábět bačkory a nesměl chodit do školy. Proto ve své biografii napsal, že doba jeho docházky na základní školu nepřesáhla čtyři roky. Rodinné poměry přiměly Květoslava Minaříka, aby ve čtrnácti letech utekl z domova do Jablonce nad Nisou, kde pracoval jako nádeník na stavbách. Později se vrátil, ale ne k matce s otčímem, ale začal bydlet u svého staršího nevlastního bratra, Oldřicha Minaříka, který ho dal do učení. K. Minařík se na základě toho vyučil pekařem. V roce 1932 se Květoslav Minařík v Hradci Králové oženil s Annou Minaříkovou , s níž měl syna Jaroslava. V 30. letech 20. století se Květoslav Minařík účastnil po nějakou dobu schůzek spolku Psyché, který založil v Československu v roce 1929 Karel Weinfurter.  Květoslav Minařík byl po okupaci Československa německou armádou v roce 1939 tzv. totálně nasazen ve válečném průmyslu v Pardubicích. V srpnu roku 1944 byla rodina Minaříků vybombardována spojeneckým náletem, který měl být zaměřen na průmyslové podniky v Pardubicích. Po válce žil Květoslav Minařík postupně v Hradci Králové, Jablonci nad Nisou, Liberci a Březové. Po únoru 1948 byl stejně jako většina českých ezoteriků a mystiků sledován komunistickou Státní tajnou bezpečností a...

Květoslav Chvatík (8)

Květoslav Chvatík byl český filozof, estetik, historik umění a literární teoretik, který se věnoval zejména teorii a dějinám moderní české literatury a výtvarného umění. Pocházel z rodiny venkovského zahradníka. Vystudoval reálné gymnázium v Holešově. Na přelomu let 1949/1950 tamtéž působil jako první předseda okresní rady Pionýra-Junáka. Dále od roku 1950 studoval na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze, ve druhém ročníku přestoupil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na obor marxistická filozofie – estetika. Vstoupil do KSČ. Absolvoval v roce 1954 diplomovou prací Estetické názory Jiřího Wolkra. V letech 1958–1970 působil jako vědecký pracovník Filozofického ústavu ČSAV, kde jej ovlivnili zejména Robert Kalivoda, Karel Kosík a Jan Patočka. Po habilitaci publikoval svou kandidátskou práci. Od roku 1964 přednášel externě estetiku na FF UK. V letech 1968–1969 byl na stipendiu na univerzitě v Mnichově. Po vyloučení z KSČ byl propuštěn z Filozofického ústavu a v letech 1970–1979 byl knihovníkem v knihovně Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Haštalské ulici v Praze. Roku 1979 s manželkou a nevlastním synem Viktorem Koženým emigroval do Mnichova. Roku 1980 získali politický azyl ve Spolkové republice Německo, později také německé státní občanství. Dále žil v Kostnici, kde byl v letech 1982–1989 hostujícím profesorem v rámci Fachgruppe Literaturwissenschaft na Univerzitě v Kostnici. V letech 1990–1991 byl hostujícím profesorem na univerzitě v Mnichově. V roce 1991 byl penzionován. Přednášel a účastnil se konferencí na řadě univerzit , Po listopadu 1989 žil střídavě v České republice, ve Švýcarsku, ve Francii a na Bahamách u Viktora Koženého. Květoslav Chvatík je autorem řady studií, z nich nejznámější a opakovaně vydávané jsou Smysl moderního umění a Svět románů Milana Kund...

Květa Pacovská (3)

Květa Pacovská je česká malířka, sochařka, ilustrátorka, grafička, typografka a pedagožka. Květa Pacovská maturovala roku 1947 na Státní grafické škole v Praze, a poté pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Pod vedením profesora Emila Filly zde studovala obor monumentální malba. Studium ukončila roku 1952 a začala pracovat jako ilustrátorka dětských knih a časopisů. Jejím životním partnerem se stal Milan Grygar, jeden z našich nejvýznamnějších grafických designérů. Jejich děti jsou rovněž umělecky založené – syn Štěpán je fotografem a syn Ondřej grafikem. Díky svým originálním knižním ilustracím se postupně stala jednou z nejznámějších světových ilustrátorek. Její ilustrace jsou nezaměnitelné, vyznačují se smyslem pro hravost, pro experiment a vtip, a překypují výtvarnou a typografickou fantazií. Své práce vystavovala na mnoha společných i autorských výstavách doma i v zahraničí a obdržela za ně celou řadu významných mezinárodních ocenění, především Cenu Hanse Christiana Andersena, kterou jí za ilustrace roku 1992 udělilo Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu , a cenu za nejkrásnější knihu světa Goldene Letter , kterou obdržela roku 1993 za knihu Papier Paradise, vytvořenou jako poctu osobnosti Kurta Schwitterse. V letech 1992–1994 působila jako hostující profesor na Vysoké škole umění v Berlíně a v roce 1998 na britské Kingston University. Roku 1999 jí byl udělen čestný doktorát Honorary Doctor of Design na Kingston University ve Velké Británii. V letech 1995 až 1997 realizovala projekt zahrady v Chihiro Art Museu Azumino v Japonsku. Je rovněž známá jako tvůrkyně experimentálních autorských knih pro děti i pro dospělé, které s velkým úspěchem vyšly již ve více než dvaceti zemích světa , a byly publikovány česky, slovensky, německy, anglicky, japonsky, f...

Kühn Mixed Choir (9)

Kühn Mixed Choir je renomovaný český pěvecký sbor, který se významně podílel na rozvoji sborové hudby v České republice i na mezinárodní úrovni. Soubor byl založen v roce 1950 Pavlem Kühnem a rychle se etabloval jako přední těleso v provádění klasických i soudobých sborových děl. Sbor je známý svou všestranností, provádí širokou škálu repertoáru z různých období a stylů, včetně oratorií, kantát, oper i moderních skladeb.

Kristine Rolofson (9)

Kristine Rolofson vyrostla jaké pravá "mořská krysa" na Rhode Islandu, neboť její otec byl námořním kapitánem. Kromě toho byla učiněný knihomol, a to jí vydrželo až dodnes. Když jí bylo jedenáct let, rodiče ji vzali na první dovolenou pod stan. Malá Kristine si s sebou vzala 24 knih a nevylezla ze stanu celých osm dní, dokud jí nedošla četba. V osmnácti letech se vdala - vzala si svého učitele historie. Psát začala až po svých devětadvacátých narozeninách, když bylo její dceři osm měsíců a synům tři a osm roků. Když se dnes ohlédne zpátky, jen se usmívá, jak to mohla přežít s vypůjčeným psacím strojem a dvěma dětmi v plenkách. Kristine ráda píše o americkém západě, kde prožila dvanáct let na severu státu Idaho. Když se přestěhovala zpátky do Nové Anglie, začalo se jí stýskat po životě v malých městečcích západu. Alespoň si jej tedy sama vytváří na stránkách harlequinských romancí. Jako šestinásobná matka také ráda píše o ženách, které se snaží postarat co nejlépe o své děti, i když jim osud a okolní svět příliš nepřeje.

Konstantin Sergejevič Badigin (6)

Konstantin Sergejevič Badigin, rusky: Константин Сергеевич Бадигин) byl ruský sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby, výzkumník a vědec. Svou námořní kariéru začal Badigin roku 1928 jako námořník na Dálném východě. Roku 1932 se po vystudování námořní vysoké školy ve Vladivostoku stal navigátorem a důstojníkem Sovětského námořnictva. Jako kapitán řídil roku 1938 výpravu ledoborce Sedov do Arktidy. Po uvěznění v ledu byl ledoborec změněn na driftující vědeckou polární stanici. Uvolněn byl až po 812 dnech v lednu roku 1940 v oblasti mezi Grónskem a Špicberky. Po svém návratu do vlasti byl Badigin 3. února 1940 vyznamenán Řádem rudé hvězdy a obdržel titul Hrdina Sovětského svazu. V průběhu Velké vlastenecké války byl v letech 1941 až 1943 velitelem sovětských ledoborců v Bílém moři a v letech 1943 až 1945 kapitánem motorové lodi v Tichém oceánu, která se plavila mezi Seattlem a Vladivostokem. Po skončení války odešel do výslužby a věnoval se studiu a literatuře. Vystudoval Moskevský pedagogický institut, pak absolvoval aspiranturu na Lomonosovově univerzitě, roku 1953 zakončil studium obhajobou disertační práce a získal titul kandidáta věd v oboru geografie. Jako autor debutoval ve 40. letech 20. století črtami o průzkumnících Arktidy. Poté napsal několik autobiografických knih a historických románů týkajících se mořeplavby. Roku 1973 se stal předsedou Komise pro námořní uměleckou literaturu Svazu spisovatelů Sovětského svazu.

Keri Smith (8)

Keri Smith je autorkou a ilustrátorkou bestsellerů jako je například Destrukční deník a další její knihy, které v češtině zatím vyjít nemají.

Kay Pollak (6)

Švédský filmový režisér a spisovatel. Po dlouhé přestávce se vrátil v roce 2004 filmem Jako v nebi. Měl ve Švédsku velký kasovní úspěch . Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Navíc Pollak je autorem psychologického průvodce s názvem "Žádná setkání nejsou náhodná".

Kathryn Harvey (4)

Americká spisovatelka historických a milostných románů. Narozena 30. ledna 1947 v anglickém Warringtonu. Dětství prožila v jižní Kalifornii. Po studiu francouzštiny a antropologie na vysoké škole ji okouzlilo cestování a dodnes projezdila téměř celý svět. Než v roce 1976 publikovala první knihu, vyzkoušela řadu profesí. Nejdéle pracovala jako sestra na chirurgickém oddělení nemocnice v Santa Monice, ovšem od roku 1980 se živí výhradně jako spisovatelka. Procestovala téměř celý svět, na svých cestách důkladně poznala řadu různých zemí a své bohaté poznatky vhodně uplatnila v literární tvorbě. Dodnes potěšila čtenáře bezmála dvěma desítkami románů, z nichž většina byla přeložena do více než 30 jazyků. Barbara Woodová nyní žije a tvoří v Riverside v Kalifornii. Tři ze svých románů vydala pod pseudonymem Kathryn Harvey.

Kate Denton (8)

Kate Atkinson (11)

Kate Atkinson se narodila v Yorku. Studovala anglickou literaturu na Dundeeho univerzitě. Nyní žije v Edinburghu. Svoji spisovatelsvou dráhu zahájila psaním povídek do časopisů. Za románovou prvotinu V zákulisí muzea obdržela v roce 1996 Whitbreadovu cenu. Následovaly další romány Human Croquet a Emotionally Weird. V roce 2002 vyšla její sbírka povíden Not the End of the World. Román Case Histories přivádí na scénu detektiva Jacksona Brodieho. Ten se objevuje i v dalším románu One Good Turn i v zatím poslední knize When Will There Be Good News?, která byla nominována na prestižní britskou cenu Gold Dagger. Podle všech knih s Jacksonem Brodiem byla natočena v roce 2011 série v produkci BBC. Atkinson je i autorkou divadlení hry Abandonment.

Katarína Lazarová (10)

13. február 1914, Výčapy - Opatovce – † 21. jún 1995 Bratislava), bola slovenská prozaička a prekladateľka. Pochádzala z roľníckej rodiny a vzdelanie získavala vo Výčapoch-Opatovciach, v Novom Meste nad Váhom a v Nitre. V rokoch 1930 - 1932 bola praktikantkou v Janovej Novej Vsi, v rokoch 1932 - 1937 pracovala iba príležitostne, v roku 1938 bola pisárkou v redakcii časopisu Slovenský hlas v Žiline. Počas Slovenského národného povstania bola členkou 1. československej partizánskej brigády a veliteľkou bojovej jednotky. Po skončení 2. svetovej vojny pracovala v Zväze protifašistických bojovníkov, v Zväze slovenských žien, Zväze slovenských spisovateľov a ďalších organizáciách. V roku 1955 jej bola udelená štátna cena Klementa Gottwalda. Vo svojej tvorbe sa zameriavala najmä na problematiku dediny. Dôraz kládla na etickú stránku ľudského konania. Bola tiež autorkou próz a románov s tematikou protifašistického odboja a ideového prerodu ľudí pod vplyvom revolučného odkazu Slovenského národného povstania a vzniku nových vzťahov v slovenskej spoločnosti.

Kasey Michaels (10)

Kasey Michaels je autorkou více než 100 knih, z čehož více jak 40 tvoří historické romance. Kasey se ve svých knihách ráda věnuje námětům jako je cestování v čase, duchové, také píše trilogie, o temných stránkách, o světlých stránkách a o všem mezi tím. A proč začala Kasey s psaním? Když bylo jejímu nejstaršímu synovi osm let, selhaly mu ledviny. Celé tohle martirium trvalo více jak devět měsíců, než se podařila transplantace a tento čas Kasey strávila pobytem po nemocnicích. Zde se setkávala se sestřičkami, maminkami dalších malých pacientů a většina z nich unikala od drsné reality právě četbou romantických příběhů. No a druhá Kaseyina kniha The Tenacious Miss Tamerlane vznikla v období těchto devíti měsíců. Jedna kritička Kasey po letech po vydání této knihy svěřila, že The Tenacious Miss Tamerlane je její knihou do nepohody, která ji vždy dokáže rozesmát. Jak Kasey sama přiznává tuhle knížku psala jednak pro sebe samu, aby překonala tyto těžké chvíle, a jednak pro ostatní maminky a sestřičky v nemocnicích, které měly stejně jako ona bezesné, nekonečné noci. O 25 let později má Kasey na kontě přes stovku příběhů pro stejný okruh čtenářek. Svými knihami chce vyjádřit to, že stále chce věřit, přinášet úsměv na tvář, dávat naději a šanci na štěstí, ne slib ani jistotu, jen šanci. V současné době Kasey žije poblíž Philadelphie spolu se svým manželem a jejich čtyřmi dětmi.

Karol Vaculík (11)

Karol Vaculík sa narodil 11. januára 1921 ako prvé z piatich detí mladým novomanželom Vaculíkovcom. Detstvo a mladosť prežil v Trnave, kde v roku 1940 zmaturoval na miestnom gymnáziu. V tom istom roku sa zoznámil so svojou budúcou ženou, Emíliou Duchoňovou, ktorá svoj profesionálny život zasvätila medicíne. Vysokoškolské štúdium začal Karol Vaculík na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave, kde sa okrem dejín umenia, estetiky, filozofie venoval aj štúdiu francúzskeho jazyka. V týchto časoch sa Karol Vaculík zoznámil so svojimi celoživotnými priateľmi, maliarmi Milošom Alexandrom Bazovským a Vincentom Hložníkom. V štúdiu dejín umenia neskôr pokračoval vo Viedni, pričom ich ukončil v roku 1948 na Karlovej Univerzite v Prahe pod vedením A. Matějíčka, J. Květa a J. Mukařovského. Už na začiatku 40. rokov publikoval kritiky dobového výtvarného umenia a spolupracoval pri vydávaní výtvarných publikácií V. H. Kurthu a Spolku slovenských výtvarných umelcov. V roku 1944 mu vyšli prvé dve autorské publikácie - albumy reprodukcií Jána Koniareka a Gotických tabulí v Liptovskom svätom Mikuláši. O dva roky neskôr pripravil slovenskú časť výstavy mladého československého umenia v galérii v Rue La Boëtie v Paríži. Od roku 1952 bol poverený vedením Slovenskej národnej galérie. Svojím úsilím vybudoval z tejto inštitúcie moderný ústav, ktorý získal uznanie nielen v Československu, ale i v múzejných a galerijných kruhoch v zahraničí. V roku 1970 bol odvolaný z funkcie riaditeľa SNG. Dôvodom bola výstava k 25. výročiu oslobodenia, ktorú zorganizoval v Prahe. Predovšetkým u predstaviteľoch Sovietskeho veľvyslanectva vyvolala vlnu odporu, ako príliš \"formalistická\". V SNG ale zostáva pracovať až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1989, pričom niekoľko rokov vedie Umenovedné oddelenie. Svoju druhú ženu, spolupracovníčku Ľudmilu Peterajovú, si berie v roku 1972. Posledné roky života mu znepríjemňuje cukrovka. Zomiera 5. júla 1992 na chate u...

Karl Bruckner (3)

Karl Bruckner byl rakouský spisovatel literatury pro děti. children\'s writer. Oddaný míru, mezinárodnímu porozumění a sociální spravdelnosti stal se jedním z rakouských vůdčích spisovatelů pro mladé. Jakožto syn tiskaře vyrostl na vídeňském předměstí Ottakring a stal se automechanikem. Psát začal v roce 1946. Hodně cestoval.

Karen Blixen (9)

Baronka Karen von Blixen-Finecke, rodným jménem Karen Christentze Dinesen , byla dánská básnířka, spisovatelka a vypravěčka, která kromě svého vlastního jména psala pod pseudonymy Isaac Dinesen, Osceola a Pierre Andrezel. Pocházela z vyšších statkářsko-aristokratických kruhů. Její otec Vilhelm Dinesen byl rovněž literárně činný, pod pseudonymem Boganis vydal dva svazky Jagtbreve . Karen Dinesen se narodila v Rungstedlunduu v severním Sjaellandu jako druhá dcera spisovatele a kapitána Vilhelma a Ingeborg Dinesen, rozené Westenholzové. Karen Blixenová se po celý život se nechtěla smířit s konvenčními představami své rodiny o postavení ženy. Původně si chtěla zvolit dráhu profesionální výtvarnice , pokoušela se také o literární tvorbu a pod pseudonymem Osceola uveřejnila časopisecky dvě novely. Roku 1914 se provdala za svého švédského bratrance barona Brora Blixena-Fineca a společně s ním zakoupila farmu s kávovými plantážemi nedaleko Nairobi v Keni. Manželství však ztroskotalo, farma zkrachovala a po smrti svého anglického přítele Denise Finch Hattona se Blixenová nemocná a téměř bez prostředků vrátila do Dánska, kde pak v rodném Rungstedlundu severně od Kodaně žila po zbytek života. V průběhu let, která trávila v Africe pokračovala v literárních pokusech a vydala časopisecky loutkovou komedii Sandhedens haevn . Prosadila se však až anglicky psanou a v USA velmi úspěšnou sbírkou novel Seven Gothic Tales , kterou sama přeložila do dánštiny jako Syv fantastiske fortaellinger . Anglická verze vyšla pod autorským pseudonymem Isaak Dinesen, stejně jako další anglicky psaná díla Blixenové. Všechny její dánské knihy vyšly pod jejím vlastním jménem, většinou v jejím vlastním překladu do dánštiny. Léta strávená v Africe jsou inspirací polofiktivní a polovzpomínkové knihy "Out of Africa" – Min afrikansk...

Karel Vacek (12)

Narozen 21. 3. 1902 v Liberci, zemřel 18. 8. 1982 v Praze. Hudební skladatel, trumpetista a zpěvák.