Výpis všech autorů

Ladislav Ježek

Překladatel divadelní hry z angličtiny.

Ladislav Ježek

Sportovní novinář, v roce 1970 dokončil žurnalistiku na UK v Praze. Poté působil v několika denících jako redaktor

Lada Jánská

Autorka prózy žánru fantasy.

Konstantin Pavlovič Jakovlev

Ruský fyzik a vysokoškolský učitel.

Koen de Jong

Nizozemský autor knih na téma dýchání a běhání.

Kateřina Jíšová

Narozena 1969 v Prostějově. PhDr., historička, zabývá se pozdně středověkými měšťanskými testamenty.

Karel Srnka Jelínek

Autor dobrodružné literatury pro mládež.

Karel Jůva

Prof. Dr. Ing. Karel Jůva, DrSc. byl český vysokoškolský profesor na katedře zemědělských meliorací na Vysoké škole zemědělské v Brně a také autor řady publikací z daného oboru. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) encyklopedie.brna.cz

Karel Boleslav Jirák

Karel Boleslav či Bohuslav Jirák, občas známý zkráceně jen jako Karel Jirák byl přední český skladatel, pedagog a dirigent 20. století, jedna z nejvýraznějších osobností české moderní hudby. Narodil se 28. ledna 1891 v Praze v rodině JUDr. Jana Jiráka a matky Růženy, rozené Krejčíkové. Když matka ovdověla, provdala se znovu za zubního lékaře Luďka Fresla . Hudební výchova Karla Bohuslava Jiráka nebyla nijak důkladná, jen krátce studoval u Vítězslava Nováka a Josefa Bohuslava Foerstra. I přesto jde cítit v jeho prvních dílech neuvěřitelný cit pro tón a ojedinělá důkladnost propracovanosti každého tónu. Po celý svůj dlouhý život obdivoval kromě svých svou učitelů Otakara Ostrčila, Gustava Mahlera a v instrumentaci také Richarda Strausse. Hlavně dirigování ho fascinovalo už od jeho raného dětství. Nějaký čas pracoval jako elév u Městské opery v Hamburku a i v této době neúnavně komponoval. Mezi jeho významnější díla z této doby patří I. smyčcový kvartet, jejž s úspěchem uvádělo České kvarteto, I. symfonie, Třináct prostých písní, Smyčcový sextet s altovým sólem a mnoho dalších. Krátce působil u operních scén v Brně a Ostravě, na počátku dvacátých let se stal učitelem hudby na pražské konzervatoři a později začal s pedagogickou dráhou. V jeho raném, ale i v začátečním vrcholném díle jde poznat, že Jirák dlouho nepřekračoval pozdně romantické východisko, což jde poznat u jeho děl jako jsou Tři zpěvy domova, Žalm XXIII., Předehra k Shakespearearovské komedii a 2. symfonie. Až u pozdějších děl, jako je klavírní cyklus Na rozhraní z roku 1923, se snaží vyřešit problém stylové orientace svého tvoření. Šel přitom svou vlastní jedinečnou a ojedinělou cestou, zůstal lyrikem, jeho hudební řeč vycházela s principů polytonality, bitonality, složité rytmiky a konečně z moderní polyfonie. Za deset let svého působení vyučil z mladých, téměř nezkušených skladatelů jako byl Miloslav Kabeláč, Jaroslav Ježek,...

K Jeníková

Junior

Julia Justiss

Vyrostla u moře nedaleko starého koloniálního města Annapolisu ve státě Maryland. Díky tomu má od mládí dvě vášně - námořníky a historii. Už ve dvanácti letech prováděla návštěvníky Annapolisu po historických místech tohoto zajímavého města, spjatého s dobou americké revoluce. Brala je i na další místní atrakci - na Americkou státní námořní akademii. Po několika letech setkávání s budoucími námořními důstojníky bylo takřka nevyhnutelné, že si jednoho z nich vybrala jako svého životního partnera. Předtím, než se pustila do psaní vlastních romantických historických příběhů, hodně četla. Na stránkách knih se vydávala na literární toulky po starém Egyptě, po starém americkém Jihu a pochopitelně i po staré Anglii. Zpočátku si jen poznamenávala nápady na příběhy, na vysoké škole se pustila do poezie. Po studiu pracovala jako obchodní žurnalistka, po svatbě odešla se svým manželem do Tunisu a tam přispívala do časopisu, který vydávalo místní americké zastupitelství. Také cestovala po celé Evropě. Než se vrátila z Tunisu do Států, měla už napsanou svoji první historickou romanci. Na nátlak svých dětí se pustila do další a do dnešní doby už jich má na svém kontě čtrnáct.

Julia Jarman

Britská autorka knih pro děti a mládež. Narodila se ve vesnici Peterborough a v současnosti žije v Riseley v hrabství Bedfordshire. Studovala herectví na Manchaster University, nicméně později se rozhodla pracovat ve školství. První knihu vydala v roce 1985.

Judith A Jance

Narodila se v Jižní Dakotě, dětství strávila v arizonském Bisbee a nyní žije se svým manželem v Seattlu a v arizonském Tucsonu.

Josef Jiránek

Josef Jiránek – 9. ledna 1940 Praha) byl český klavírista, hudební pedagog a skladatel. Byl synem Petra Jiránka , řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje, a měl vlastní kapelu, pro kterou skládal taneční písničky. U něj získal Josef základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: Alois, František, Karel a Stanislav. V roce 1859 se rodina přestěhovala do Všejan, kde byl lesmistrem Karel Smetana, bratr Bedřicha Smetany. Bedřich Smetana rozpoznal Josefovo mimořádné nadání, přijal jej do své rodiny a učil jej hře na klavír a skladbě. Již v roce 1867 uspořádali v Loučni společný koncert ,a v roce 1881 vystoupili i v Praze. Vedle klavíru se učil i na housle a na harfu. Nastoupil přímo do druhého ročníku Varhanické školy v Praze, a po ročním studiu podnikl s violoncellistou Hanušem Wihanem koncertní turné po Čechách. V letech 1876–1877 učil zpěv na reálném gymnáziu v Praze. V roce 1877 odešel za svým bratrem Aloisem do Ruska a učil na dívčím gymnáziu D. D. Obolenské v Charkově klavír, harfu, zpěv a hudební teorii. Zde také vznikla většina jeho skladeb a instrumentálních děl. V roce 1891 se vrátil do Prahy, a stal se profesorem klavíru na Pražské konzervatoři. Jako klavírista proslul zejména coby zasvěcený interpret skladeb Bedřicha Smetany. Při Smetanově jubileu v roce 1924 absolvoval na 50 koncertů v Čechách a v Jugoslávii. S rodinou Bedřicha Smetany zůstal ve styku i po jeho smrti. Učil na klavír Smetanovy dcery, i dcery Smetanových sester. Byl rovněž učitelem hudby v rodině hraběte Nostice. Veřejně vystupoval až do svých 82 let. Kromě sólových koncertů doma i v zahraničí spolupracoval s Českým kvartetem, a byl činný i jako doprovazeč. Jako skladatel se po návratu z Ruska odmlčel. Důvodem bylo nejen časové vytížení pedagogickou a koncertní činností, ale i nástup no...

Josef Jílek

Prof. Ing. Josef Jílek, CSc. je vrchním expertem České národní banky. Externě přednáší na VŠE v Praze kurzy Finanční trhy a Měnová politika. Je špičkovým a uznávaným odborníkem v řízení finančních rizik, v teorii a praxi bankovnictví, ve finančních trzích a v měnové politice, a to v ČR i ve světě. Zastával řadu akademických funkcí. Je stálým přednášejícím na mnoha národních a zahraničních konferencích, zahraničních univerzitách a zahraničních centrálních bankách, členem vědecké rady národohospodářské fakulty VŠE v Praze, členem vědeckého grémia při České bankovní asociaci atd. Je také členem redakčních rad několika periodik. Má rozhodující podíl na aplikaci mezinárodních účetních standardů v českých účetních předpisech. Významně přispěl k formování legislativy českého finančního trhu podle světových standardů.

Josef Ježek

Středoškolský profesor. Prof. obchodní školy. Vyučoval matematiku a fyziku v Chrudimi od r. 1920. Od r. 1928 v Praze, pak řed. obchodní akademie v Mladé Boleslavi. Odborný publicista. Z díla Příručka kupecké aritmetiky , . Dále Protipojištění a pojištění s výhradou premie = Zpr. obch. akademie v Chrudimi, 1911-12 a řady dalších odborných knih..

Josef Jeníček

Narozen 1.4.1946 v Plzni, zemřel 12.8.1992 v Jindřichově Hradci. Právník. Epigramy, soudničky.

Josef Jelínek

Josef Jelinek byl brněnský stavební podnikatel a politik německé národnosti, za Rakouska-Uherska poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady, po roce 1918 československý politik, senátor a poslanec Národního shromáždění za Německou demokratickou svobodomyslnou stranu, později za Německé pracovní a volební společenství . Byl synem stavebního mistra. Vystudoval gymnázium a vzdělání získal na technice v Brně a technice ve Vídni. Působil jako úředník a od roku 1894 jako samostatný stavbyvedoucí v brněnském podniku svého otce. Od počátku 90. let byl zapisovatelem a náměstkem předsedy německého spolku v Brně. Profesí byl stavebním podnikatelem. Od roku 1898 až do roku 1918 byl členem brněnské obchodní a živnostenské komory. Angažoval se i v politickém životě. Byl členem Německé pokrokové strany. V doplňovacích volbách roku 1899 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Zvolen byl 30. října 1899 v městské kurii, obvod Brno III. Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1902, zemských volbách roku 1906 a zemských volbách roku 1913. V letech 1902–1922 zastával funkci přísedícího moravského zemského výboru a od roku 1907 do roku 1922 byl navíc i náměstkem moravského zemského hejtmana. Byl také členem Zemské školní rady. V období let 1910–1918 působil jako předseda Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko. V letech 1923–1927 působil jako prezident Moravského živnostenského svazu a Říšského svazu německých živnostenských spolků. Od roku 1927 zastával post předsedy Svazu Němců Moravy. V roce 1905 se stal i poslancem Říšské rady za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno atd. Poslancem se stal v doplňovací volbě poté, co zemřel dosavadní poslanec Friedrich Singer. Slib složil 2. října 1905. V době nástupu do vídeňského parlamentu se profesně uvádí jako stavební mistr a přísedící zemského výboru. V Říšské radě setrval do konce jej...

Josef Jedlička

Narozen 16.3.1927 v Praze, zemřel 5.12.1990 v Augsburgu . Etnograf, autor divadelních a rozhlasových textů, literárních a filosofických studií, emigrant po 1968.

Josef Jančár

Narozen 16. 6. 1931 v Těšově u Uherského Brodu. PhDr., ředitel Slováckého muzea v Uherském Hradišti, národopisný pracovník. Významně se podílí na projektu Nositel tradice lidového řemesla, který je českou obdobou světového programu UNESCO nesoucího název Žijící lidské poklady. Držitel Ceny ministerstva kultury za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru za rok 2008.

Jordan Jovkov

Jordan Stefanov Jovkov, bulharsky Йордан Стефанов Йовков byl bulharský spisovatel a dramatik. Vrcholný představitel literárního realismu v Bulharsku. Jeho velkými tématy byl život na bulharském venkově a válka. Původně byl učitelem ve své rodné Dobrudži. Ve 20. letech působil jako diplomat v Bukurešti a v Římě. Psal povídky , romány a divadelní hry, pro něž je typické, že jejich hlavními postavami bývají ženy . V anketě Velcí Bulhaři , kterou roku 2006 uspořádala bulharská veřejnoprávní stanice BNT , a jejímž cílem bylo určit největší osobnost bulharských dějin, skončil na 53. místě.

Jolana Jelínková

Narozena 23. 1. 2002. Autorka knihy povídek a poezie.

Joe Jenčík

Joe Jenčík, vlastním jménem Josef Jenčík, křtěný Josef Jan byl český tanečník, publicista, pedagog, choreograf a herec. Podílel se na choreografii více než 70 českých filmů . Vyučil se strojním zámečníkem. Tanec začal studovat až v sedmnáct letech soukromě u Achilla Viscusiho, a v roce 1912 odjel s jeho taneční skupinou do Londýna, kde vystupoval v divadle Hippodrom. Po návratu jej v roce 1913 angažoval Augustin Berger do baletního sboru Národního divadla. Od roku 1914 byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech . Po návratu z fronty 1. světové války působil v mnoha pražských kabaretech jako tanečník a choreograf. V letech 1928–1929 byl choreografem a uměleckým ředitelem kabaretu Lucerna. Pak získal angažmá v Osvobozeném divadle. Připravil choreografie pro celou řadu revue Voskovce a Wericha. Od roku 1932 byl hostujícím choreografem pražského Národního divadla a v roce 1937 se stal řádným členem baletu Národního divadla. Zde působil jako choreograf a baletní mistr až do roku 1943. V letech 1941–1943 učil na konzervatoři v Praze. Věnoval se také tzv. davové choreografii a připravil řadu masových vystoupení . Zemřel 10. května 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Ostatky byly později přemístěny na Bubenečský hřbitov.

Jitka Juráňová

Narozena 1969. Terapeutka v psychiatrickém stacionáři v Olomouci, zabývá se problematikou osob trpících demencí nebo poruchami paměti.

Jitka Janatková

Narozena 15.2.1944 v Praze. Fotografka.

Jiřina Jirásková

Jiřina Jirásková byla česká herečka, ředitelka Divadla na Vinohradech a partnerka českého filmového a televizního režiséra Zdeňka Podskalského. Vystudovala DAMU, kam přešla z řádového gymnázia v Kutné Hoře. Po absolvování konzervatoře hrála nejprve rok v Hradci Králové. V roce 1951 se stala členkou pražského Divadla na Vinohradech, kde poté stále působila. Od 30. května 1990 do 30. června 2000 zde také zastávala funkci ředitelky. V padesátých letech jako členka vinohradské scény odsoudila spolu s dalšími v rámci vykonstruovaného procesu svoji kolegyni Jiřinu Štěpničkovou, která byla následně vězněna po 10 let. Herečka se za tento čin několikrát omluvila: z mladické nerozvážnosti věřila komunistické propagandě všechna obvinění tehdy odsouzené populární herečky. Členkou KSČ byla od svých 16 let až do roku 1970. Sama pak čelila komunistickým represím. Před kamerou dostala první velkou příležitost ve špionážním dramatu Smyk, které v roce 1960 natočil režisér Zbyněk Brynych. V 60. letech objevil její komediální talent režisér Zdeněk Podskalský. V 70. letech pro ni však nastala nucená přestávka před kamerou a na filmové plátno se ve větší roli vrátila až v roce 1980 ve filmu Trhák. Během své kariéry ztvárnila přes 140 filmových a televizních rolí. Přestože se vyznačovala zajímavým hlasem, dabingu se téměř nevěnovala. Za pozornost však stojí dabing Elizabeth Taylor ve filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové?. V letech 1990–2000 byla ředitelkou Divadla na Vinohradech. Jejím manželem byl herec Jiří Pleskot, za kterého byla vdaná jen dva roky. Později žila dvacet sedm let se svým životním partnerem Zdeňkem Podskalským. Neměla žádné děti. Byla kmotrou mladšího syna herečky Simony Stašové Vojtěcha Staše. Její rodiče byli rozvedení. Otec se podruhé oženil a měl její nevlastní sestru Petru , se kterou se ale nestýkala. Zemřela po dlouhé nemoci ve věku 81 let ve svém bytě v Praze v Kouřimské ulici na Vin...

Jiří Joura

Narozen 24. 7. 1930 v Koutech na Třebíčsku, zemřel 28. 3. 2013 v Třebíči. Kronikář města Třebíče, autor publikací a článků z historie Třebíče a Třebíčska.

Jiří Jirásek

Narozen roku 1932. Grafik,karikaturista, beletrista.

Jiří Jančík

Mgr., pedagog, spoluautor učebnice francouzštiny.

Jindřich Jindrák

Jiljí Vratislav Jahn

Jiljí Vratislav Jahn byl český chemik, středoškolský profesor, básník, odborný spisovatel a politik, manžel spolkové činovnice a feministky Boženy Jahnové. Během studií na pražské polytechnice se seznámil s básnickou družinou májovců a publikoval básně v časopisech. Počátkem 60. let přispíval do Riegrova Slovníku naučného a krátce spolupracoval s Národními listy. V letech 1863-94 působil jako profesor, později ředitel nově zřízené reálné školy v Pardubicích. Účastnil se veřejného života v pardubickém obecním zastupitelstvu, jako poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady za staročeskou stranu, kde se ve spolupráci s F. L. Riegrem věnoval především školským otázkám. Byl autorem odborných publikací a učebnic chemie. Po odchodu do důchodu roku 1894 se přestěhoval do Prahy, kde působil ve Společnosti pro průmysl chemický a řídil dívčí střední školu spolku Minerva. Byl oceňovaný pro skromnou nezištnou politickou práci, pedagogické výsledky i literární činnost. Narodil se v předhradí pardubického zámku 22. ledna 1838 jako syn vrchnostenského úředníka. Dobrá domácí příprava mu zajistila, že rychle zvládl hlavní školu a roku 1849 nastoupil na německou reálku v Praze, kde v té době vyučovali kvalitní profesoři Josef Wenzig, Josef Pečírka, Jan Vácslav Rozum, Václav Faltys aj. Tam se také se spolužákem V. Mixou začal zabývat poezií. Roku 1853 vstoupil na stavovskou techniku , kde studoval chemii a geognosii. Během studií se seznámil s Adolfem Heydukem a J. V. Fričem, který ho uvedl do družiny májovců. Roku 1858 uveřejnil svou první báseň, Mnich, v časopise Lumír. Po ukončení studií pracoval jako praktikant v Packově strojírně v Karlíně a večery trávil ve společnosti básníků . Později získal zaměstnání na stavebním ředitelství na Malé Straně. Neměl tam mnoho práce, čímž mu zbylo více ...

Jennifer Johnston

Irská prozaička Jennifer Johnstonová se narodila v Dublinu v protestantské rodině dramatika a herečky. Vystudovala na místní Trinity College. Mezi její nejznámější díla patří mimo jiné romány Kapitáni a králové , Brány , Jak daleko k Babylonu? , Starý žert a Opuštěné nádraží . Je rovněž autorkou divadelních a rozhlasových her. Jennifer Johnstonová je držitelkou řady literárních ocenění, včetně Ceny Roberta Pitmana, Whitbreadovy ceny či Ceny Gilese Coopera za nejlepší rozhlasovou hru. Žije v severoirském hrabství Derry.

Jasmuheen

Jasmuheen, občanským jménem Ellen Greve je Australanka s norskými kořeny, spisovatelka, která aktivně prosazuje životní styl breathariánství. Je autorkou publikací převážně zaměřených na ezoterická témata a pránickou výživu. Prána podle jejího tvrzení dostatečně zajišťuje tělesnou výživu a nahrazuje tak základní příjem potravin. Podle Jasmuheen je omylem, že člověk potřebuje k životu jídlo a pití a učí, že dusík, oxid uhličitý, kyslík a vodík obsažený ve vzduchu mohou udržet tělo člověka naživu. Od roku 1993 prý nepřijímá žádnou potravu ani nápoje. Kritika činnosti Jasmuheen je zaměřena nejen na její učení a výroky, ve kterých například prohlašuje, že její DNA není tvořena dvěma ale dvanácti řetězci nukleotidů, či že díky channelingu je v kontaktu s Nanebevzatými Mistry. Kritizován bývá i její vliv na její následovníky, z nichž několik zemřelo během 21 denního zasvěcovacího obřadu, který je základním iniciačním krokem následovníků této učitelky. Ta se k těmto nešťastným případům vyjadřuje ve smyslu nedostatečného naladění se zasvěcovaných. Jasmuheen souhlasila s nabídkou australské televizní stanice a strávila týden v hotelovém pokoji pod neustálým dohledem kamer s lékařkou a ženami, které ji měly pozorovat. Tak měla dokázat, že skutečně žije již několik let pouze ze vzduchu. Již třetí den bez příjmu potravy a tekutin se její mluva zpomalila, rozšířily se jí zorničky, projevovala známky dehydratace a zvýšil se její krevní tlak. Den čtvrtý její váha poklesla o sedm kilogramů, krevní tlak se snížil a dehydratace činila více než 10%. Na příkaz lékařky byl tento pokus čtvrtého dne ukončen. Jasmuheen vysvětlovala svoji slabost nedaleko přítomnou rušnou silnicí, která omezovala přísun čerstvého vzduchu.

Jaroslava Jisková

Jaroslava Jiráčková

Narozena 27. 3. 1935. Dr., editorka literárních antologií nakladatelství Naše vojsko a překladatelka z ruštiny.

Jaroslava Ježková

PhDr., filoložka, bohemistka, autorka učebnic českého jazyka.

Jaroslava Janoušová

Redaktorka, překladatelka ze srbochorvatštiny a angličtiny.

Jaroslav Jiran

Jaroslav Jiran je redaktor časopisů Ikarie, XB-1, spisovatel sci-fi a fantasy literatury, autor povídkových SF antologií. Po absolvování gymnázia pracoval v letech 1984–1989 jako topič v paláci Lucerna, byl referentem v Úřadu pro vynálezy a objevy . Od roku 1992 byl redaktorem časopisu Ikarie a živil se psaním. Po zániku časopisu Ikarie přešel v prosinci 2010 s ostatními redaktory do nástupnického časopisu XB-1. I zde byl do roku 2020 zástupcem šéfredaktora, jímž byl Vlado Ríša. Je ženatý, první manželkou byla Růžena Strnadová, druhá Eleni Orphanidou. Má dceru Veroniku . Byl 15 let členem skupiny historického šermu Romantik a příznivcem fandomu. Zúčastnil se mnoha Parconů. První povídky publikoval ve fanzinech, pak v antologiích Hvězdy v trávě a Stalo se zítra. Obě byly vydány na českém trhu v roce 1984. O rok později měl povídku v antologii Návrat na planetu Zemi, sbornících Svět fantastiky, různých časopisech . Řada povídek se umístila v literární soutěži Cena Karla Čapka na druhém místě.

Jaroslav Jasanský

Ing., CSc., ekonomické práce.

Jaroslav Jareš

Jaroslav Jareš byl český fotbalista, útočník a fotbalový trenér. V československé lize hrál za Spartak Praha Sokolovo. V roce 1954 získal ligový titul se Spartou Praha. Nastoupil v 93 ligových utkáních a dal 26 gólů. Odchovanec Spartaku Michle hrál za Spartu Krč , Spartu Praha , Slávii Praha a Spartak Radotín . Po skončení hráčské kariéry se věnoval trenérské činnosti, v letech 1961–1968 vedl Spartak Radotín, nejprve jako hrající trenér, v letech 1969–1972 Spartak Mělník, v letech 1973–1979 a 1984–1986 dvakrát Slávii Praha a v letech 1987–1990 Duklu Praha.

Jaroslav Janatka

Narozen 8. 8. 1904, zemřel 11. 4. 1967 v Praze. Ing., vysokoškolský pedagog na Strojní fakultě ČVUT v letech 1953-1961, autor publikací z oboru pružnosti a pevnosti.

Jaromír Jindra

Narodil se 29. října 1949 v Českých Budějovicích. K literatuře měl sklony prakticky už od dětství; jako desetiletý obeslal tehdejší Soutěž tvořivosti mládeže povídkou Vynálezce a zvítězil v krajském kole přesto, že tato soutěžní kategorie nebyla věkově rozčleněna . Talentu si povšiml i časopis Mladý svět, který uveřejnil ukázky z povídky a doplnil je zamyšlením Rudolfa Křesťana pod titulem "Tak trochu literární senzace"... Chlapec na doporučení odborníků z krajského nakladatelství Růže dále psal povídky, pohádky a pokoušel se i o větší literární útvary, ale žádný z těchto pokusů se ani nepokusil odborně recenzovat a ponechal je jen pro sebe. Po ukončení středoškolského studia se stal redaktorem krajského deníku, později zástupcem šéfredaktora týdeníku Nový život. V letech, kdy aktivně působil jako novinář, se ve své tvorbě výhradně věnoval odborným publikacím z oboru filumenie . Ke krásné literatuře se vrátil teprve na samém konci 20. století. Na divadelní scénu uvedl také dvě hry: Obrázky z dějin obce hrdějovické a Srdce pro děvče z hamru . Za historický román Válka královen získal v roce 2019 cenu pro nejúspěšnějšího jihočeského autora Zeyerův hrnek. Jeho manželka Eliška Jindrová byla rovněž spisovatelka . Dílo: Stopy z budoucnosti Čekání na stvořitele Sny umírají s králi Zajatec osudů Spiklenci z lásky Válka královen Příhody myšáka Mišulína z Myšova Monika a poklad templářů Naplněná proroctví Jed pro kralevice (Brána Praha, 2...

Jaromír Janka

Narozen 19.8.1908 v Praze, zemřel 29.1.1976 v Praze. RNDr. CSc., profesor katedry zeměpisu a geologie, zeměpisné práce.

Jana Jánská

Narozena 25. 12. 1979 v Liberci. Spisovatelka, autorka románů, thrilleru, detektivek, povídek a fantasy literatury pro mládež.

Jana Janečková

Jana Jahodová

Jana Jahodová se narodila 10. 5. 1964 v Praze. Česká spisovatelka autorka knih pro mládež. Čtenářkám se představila knížkami Vodácká abeceda, Zátoka bílých skal a především neobyčejně úspěšným dívčím románem Šestnáct a půl.

Jan Jirák

Narozen 16. 4. 1958 v Praze. Vysokoškolský pedagog se zaměřením na mediální výchovu a teorii mediální komunikace, publicista, fejetonista, autor prácí z oboru bohemistiky, anglistiky, překladatel z angličtiny.

Jan Jelínek

Narozen 16.2.1926 v Brně, zemřel 3.10.2004. Antropolog.

Jan Jedlička

Narozen 18. 10. 1944 v Praze. Malíř, grafik, fotograf.

Jan Janda

Narozen 9. 2. 1927, zemřel 27. 4. 2008. Klasický filolog, zabýval se dějinami a problematikou klasické řecké filozofie.

Jan Janda

Doktor filozofie, autor učebnice latiny, slovníku náboženství, editor, překladatel.

Jan Janák

Narozen 28. 6. 1932 v Brně, zemřel 14. 8. 2008 tamtéž. PhDr., CSc., odborný asistent katedry české a obecné historie a archivnictví, práce v oboru.

J Jeřábek

Autor prací z oboru německého jazyka.

Ivan Jakubec

Narozen 21.12.1960 v Praze. Prof. PhDr., CSc., historik, zabývá se zejména dějinami dopravy, obchodu, cestování, vědy a techniky.

Irena Jurgielewiczowa

Spisovatelka, pedagožka a autorka mnoha knih pro mladé lidi. Byla vdaná za malíře Mieczyslawa Jurgielewicze. Vystudovala polskou filologii na Varšavské univerzitě.

Inka Jochum

Německá pedagožka, vyučovala sport a tělesnou výchovu. Též se věnuje józe, dechové terapii a čínské medicíně.

Ingar Johnsrud

Ingar vystudoval filmovou vědu a žurnalistiku, pracoval pak 15 let jako novinář v obchodní i politické sekci. Od roku 2016 je na volné noze a píše knihy.

Howard Jacobson

Howard Jacobson je britský spisovatel a novinář. Známý je především pro své humorné romány, které se často zaobírají dilematy britských židovských postav. Jacobson je držitelem Man Bookerovy ceny. Narodil se v Manchesteru a vyrůstal v Prestwichi. Vystudoval Stand Grammar School ve Whitefieldu, a poté, pod vedením F. R. Leavise, anglický jazyk na Downing College v Cambridge. Tři roky působil jako přednášející na University of Sydney. Po návratu do Británie vyučoval na cambridgské Selwyn College. Mezi lety 1974 a 1980 přednášel na Wolverhampton Polytechnic. I přestože se označil za „židovskou Jane Austenovou“ říká: „V žádném případně nejsem žid v tradičním slova smyslu. Ani nechodím do synagogy. Vnímám to tak, že mám židovskou mysl, židovskou inteligenci, a cítím spojení s velkými židovskými mozky minulosti. Jsou to právě zkušenosti posledních 5000 let, které tvoří židovskou podstatu. To ony utvářely židovský smysl pro humor. To ony utvářely židovskou bojovnost a houževnatost.“ Howard Jacobson byl třikrát ženatý. Svoji první manželku Barbaru, se kterou má syna Conrada, si vzal v roce 1964 . Rosalin Sadlerovou, svou druhou ženu, si bral v roce 1978, k rozvodu pak došlo v roce 1995. Potřetí se Jacobson oženil v roce 2005, kdy si vzal Jenny De Yong, televizní a rozhlasovou dokumentaristku, o které prohlásil: „Ona je mou poslední ženou. Tak to má být, konečně jsem doma.“ Jacobson byl jednou z 200 veřejně známých osobností, které v srpnu 2014 v rámci kampaně za nezávislost Skotska podepsaly dopis určený listu The Guardian, v němž před zářijovým referendem výjádřili svůj nesouhlasný postoj. Jeho působení ve Wolverhamptonu bylo inspirací pro první román Coming from Behind, komedii z vysokoškolského kampusu vyprávějící příběh polytechnické univerzity, která plánuje sloučení s místním fotbalovým klubem. V interview pro BBC z roku 1985 Jacobson ...

Helena Johnová

Helena Johnová byla česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 1899–1907 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, zprvu nastoupila jen do ženských kursů vyšívání Idy Krauthové a malby květin Emilie Krostové, později byl řádnou studentkou školy, žačkou Jakuba Schikanedera a Josefa Schussera. Ve studiu pokračovala ve Vídni na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru pro keramiku profesora Michaela Powolného. V porcelánce ve Waldenburgu a na keramické škole v Bechyni absolvovala praxi. V roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré. V roce 1908 se podílela na založení uměleckého družstva Artěl, ve kterém se svými přáteli V. H. Brunnerem, J. Konůpkem, P.Janákem, V. V. Štechem a Aloisem Dykem působila pouze do roku 1919. Z umělkyň v družstvu byla činná mj. také Marie Teinitzerová, obě zaujímaly významné postavení, jejich aktivity měly „oživit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“, obnovit umělecké hodnoty rukodělné práce a řemesla, vytvořit vlastní styl dekoru. Johnová také roku 1911 spoluzaložila a do roku 1918 vedla keramické dílny ve Vídni a byla schopnou podnikatelkou. Své výrobky prezentovala na mezinárodních výstavách nejen za Artěl, ale i za Rakousko, za což ji čeští vlastenci kritizovali. Po roce 1918 přesídlila do ČSR. Uměleckoprůmyslová škola v Praze se po vzoru vídeňském snažila dosáhnout postavení „Vysoké školy dekorativního umění“, posílila svou autonomii a sestavila pedagogický sbor z významných výtvarníků. Vedl ji rektor a do pedagogického sboru přišly osobnosti jako Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Jan Kotěra a Helena Johnová, která zde roku 1919 založila ateliér keramiky - „speciálku keramiky“. Vybudovala velkou keramickou dílnu s pecí a byla také jmenována profesorkou. V roce 1935 byla předčasně penzionována, vymohla si alespoň bezplatné užívání keramické dílny, kterou vybudovala. Pokr...