Všichni Autoři a témata

Anne Geddes (11)

Anne Geddes je australská fotografka, návrhářka a obchodnice žijící nyní na Novém Zélandu. Anne Geddes, fotografka narozená v roce 1956 v Austrálii, žijící v Aucklandu na Novém Zélándu, si svou tvorbou získala srdce mnoha lidí na celém světě. Její díla, tak úspěšná na poli komerčním, se setkávají i mezi odborníky s velice kladnou kritikou, čehož jsou dokladem mnohá ocenění, jež získala na světových výstavách profesionálních fotografů. Je pověstná svými stylizovanými snímky dětí. Na jejích fotografiích jsou děti většinou oblečené jako fiktivní postavy, víly, pohádková zvířátka nebo květiny. Její práce je extrémně idealizovaná: děti na jejich fotografiích téměř vždy spí nebo se dívají nepřítomně do prázdna, jako by byly v mateřském lůně. Její práce s dětmi zrcadlí radost a lásku, kterou našla v těch, jež tvoří budoucnost naší planety. K tomu všemu sama říká: „Možnost zachytit na filmu tu nevinnost, důvěru a štěstí, tak vlastní těm nejmenším, v sobě skrývá velkou zodpovědnost. Je to práce, která mě naplňuje každý den pocitem radosti a osobního uspokojení.“ Anne Geddes je jedna z nejvíce respektovaných a úspěšných profesionálních fotografů na světě. Její fotografie dětí jsou vizuální prezentací její víry v to, že musíme chránit a milovat všechny děti. Staly se ikonami oslavy narození a života což můžeme vidět na velmi úspěšných knihách, kalendářích, pohlednicích, fotoalbech a mnoha jiných produktech. Značka Anne Geddes je všeobecně respektována a oblíbená. Mnoho z jejích fotografií je mezinárodně publikováno v prestižních časopisech, jako je americký „Life Magazine“, německé „Tempo“, britský „London Sunday Mirror“, a v neposlední řadě i ve světovém „Sunday Magazine“. Její práce je vydávána v 77 zemích od Ameriky, přes Evropu, Spojené království, Austrálii, Nový Zéland, Afriku a Asii. Knihy Anne Geddes se prodávaly ve více než 15 miliónovém nákladu a byly přeloženy do 20 jazyků: arabštiny, brazilštiny, portugalštiny, čínštiny, češtiny, nizoze...

Anne Brontë (8)

Anne Brontëová byla anglická spisovatelka, nejmladší z pěti sester Brontëových. Ve svých dílech se zaměřila především na zobrazování strastiplných osudů žen. Anne Brontëová se narodila v Thorntonu v Yorkshire poblíž Bradfordu v rodině kněze Patricka Brontëho jako poslední z jeho šesti dětí. Její dvě starší sestry, Charlotte Brontëová a Emily Brontëová, se také staly spisovatelkami, bratr Patrick Branwell Brontë byl malíř a básník. Matka jim zemřela rok po Annině narození. Dvě nejstarší sestry, jedenáctiletá Maria a desetiletá Alžběta zemřely roku 1825 na plicní tuberkulózu, kterou se nakazily údajně během svého pobytu na dívčí škole Clergy Daughters' boarding school v Cowan Bridge v Lancashire. Vrozenou dispozici k plicním nemocem měly ovšem všechny Brontëovy děti, a žádné z nich se nedožilo ani 40. roku života. Úmrtí blízkých členů rodiny měla nesporný vliv na pochmurné ladění literární tvorby sester Brontëových. Úmrtí obou nejstarších dcer vedla otce Brontëa k rozhodnutí vzít děti ze školy do domácího učení. Učily se kromě běžných předmětů domácí práce , kreslit, malovat , hrát na klavír je učil místní regenschori, literaturu je vyučoval otec především pomocí své bohaté knihovny klasických románů a her, psát se děti učily samy. Domácí škola pro sourozence měla jedinou nevýhodu - stranily se společnosti a měly problémy navazovat kontakty. Anne navštěvovala ještě krátce školu Miss Wooler's school v Huddersfielde a v letech 1839-1845 pracovala jako guvernantka v rodině reverenda v Thorp Green nedaleko Yorku. Oblíbila si cesty do Yorku a Scarborough. Svůj volný čas však především věnovala psaní, se kterým začala již v dětství společně se svými dvěma sestrami Charlottou a Emily a jejichž společná sbírka básní vyšla pod pseudonymem roku 1846. Následující rok Anne dokončila...

Anne Ashley (7)

Anne Ashley se narodila v Leicester, Anglii kde se i vzdělávala. Žila po dlouhou dobu ve Skotsku, nyní žije v západní zemi Anglie s manželem, dvěma syny a dvěma kočkami. Píše historické romance pro Mills & Boon od roku 1997.

Ánna Swiderková (3)

Anna Świderkówna - v českém jazykovém prostředí uváděna jako Anna Świderková byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Během 70. let publikovala pod jménem Anna Świderek. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Překládala z latiny a řečtiny .

André Castelot (6)

Autor, vlastním jménem Storme, převážně historických románů, zabývajících se francouzskými dějinami. Od r.1935 se věnuje spisovatelské a žurnalistické kariéře. Proslavil se zejména rozhlasovým pořadem "Tribuna dějin", uváděných v letech 1950-52, a televizním historickým seriálem "Kamera těží z času". Spolupracoval na některých knihách i pořadech s dalším známým francouzským historikem a popularizátorem dějin - Alainem Decauxem. Byl také autorem nejrůznějších představení a historických výjevů na francouzských zámcích a v kulisách četných pamětihodností franc.i světových. Je nositelem řádu Čestné legie, třikrát obdržel cenu Francouzské akademie a četné další ceny

Andersen Jan (12)

Anatolij Naumovič Rybakov (6)

Anatolij Naumovič Rybakov byl ruský spisovatel, autor částečně autobiografických antistalinistických děl jako např. Děti Arbatu a Třicátý pátý a další roky. Byl nositelem mnoha významných literárních cen, nikdy však nezískal Nobelovu cenu za literaturu. Narodil se v ukrajinském Černigově, v židovské rodině. V roce 1934 byl jako student Vysoké školy dopravní, zatčen NKVD a poslán na 3 roky do vyhnanství na Sibiři. Na rozdíl od Solženicyna tedy může referovat o podmínkách stalinismu v předválečném SSSR . Za druhé světové války byl velitelem tanku, se kterým dojel až do Berlína. Po jejím skončení psal i o protifašistickém odboji. Jeho knihy vyšly ve více než 52 zemích a byly vydány v celkovém nákladu přesahujícím 20 milionů kusů.

Amy Tan (11)

Amy Tanová je současná americká spisovatelka s čínskými kořeny. Narodila se v Oaklandu v Kalifornii čínským imigrantům Johnovi a Daisy Tanovým dva a půl roku poté, co se přistěhovali do Spojených států. Ve svých dílech se často zabývá vztahem mezi matkou a dcerou a zároveň problematikou imigrace. Přestože vyhrála několik ocenění, bývá jí vyčítáno, že ve svých dílech Číňany popisuje podle zažitých stereotypů, které o nich panují v západním světě. Zároveň ani čínskou kulturu nezobrazuje v tom nejlepším světle.Lily Lee o ní napsala, že za svou popularitu vděčí západnímu světu a jeho čtenářům, kterým toto stereotypní pojetí vyhovuje. Amy Tanová se narodila v kalifornském Oaklandu. Jejími rodiči jsou Daisy a John Tanovi, čínští imigranti, kteří se do Ameriky přestěhovali kvůli čínské občanské válce. Když jí bylo 15 let, její otec a starší bratr zemřeli na nádor na mozku . Po této události se její matka rozhodla odstěhovat s ní a s jejím mladším bratrem do Švýcarska. Zde se Amy dozvěděla o předchozím manželství své matky, a také o tom, že svého předchozího manžela nechala v Šanghaji i s jejich dětmi . Tato událost posloužila Amy jako námět k sepsání knihy Klub radosti a štěstí. V roce 1987 se Amy spolu se svou matkou Daisy vydala do Číny, kde se setkala se svými nevlastními sestrami. Amy žije se svým manželem v San Franciscu. Mezi její další romány pak patří: V 90. letech psala také knihy pro děti a mládež: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amy Tan na anglické Wikipedii.

Alphonse de Lamartine (12)

Alphonse de Lamartine, plným jménem Alphonse Marie Louis de Prat de Lamartine byl francouzský romantický básník, spisovatel a politik. Roku 1848 krátce působil jako francouzský ministr zahraničí.

Alois Urban (12)

Narozen: 9. října 1912 v Ústí nad Orlicí Zemřel: 9. ledna 1981 v Praze Alois Urban po maturitě na reálce v České Třebové v roce 1931 pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1935 získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii. V roce 1937 získal doktorát za práci z diferenciální geometrie. Do roku 1945 působil na středních školách, po válce se stal asistentem na Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. V roce 1948 studoval v Holandsku u profesora Schoutena. V roce 1950 se habilitoval a v roce 1954 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie na stavební fakultě ČVUT. Alois Urban byl spoluautorem středoškolské učebnice Deskriptivní geometrie pro 11. ročník. V 60. letech vyšly dva díly jeho známé vysokoškolské učebnice Deskriptivní geometrie.

Alfred Assollant (9)

Alfred Assollant byl francouzský spisovatel dobrodružných knih, z nichž nejznámější je román Podivuhodná, nicméně zcela pravdivá dobrodružství kapitána Korkorána. Alfred Assollant se narodil roku 1827 v Aubussonu v dnešním departementu Creuse. Po studiích na prestižní pařížské škole École normale supérieure se stal učitelem, ale od roku 1858 se zcela věnoval psaní. V tomto roce se totiž vrátil z návštěvy Spojených států amerických a vydal knihu svěžích a cestopisných barvitých črt, ve kterých popsal zážitky ze své cesty. Poté napsal celou řadu většinou mládeži určených románů s cílem podněcovat v ní zejména její cit pro spravedlnost. Své nejznámější dílo, román Aventures merveilleuses mais authentiques du capitaine Corcoran vydal ve svých čtyřiceti letech roku 1867. Assolant se zajímal také o literární i politické dění a své články na toto téma sebral do několika knih, kde se vyslovuje pro politickou svobodu, pro práva žen a pro svobodu tisku. Alfred Assollant zemřel roku 1886 v Paříži. K nejznámějším knihám Alfreda Assolanta patří:

Alexandra Bracken (8)

Americká spisovatelka.

Alexandra Berková (11)

Alexandra Berková byla česká prozaička, scenáristka, publicistka a pedagožka. Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968–1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. Absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní – titul PhDr. získala v roce 1980. Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda a Československý spisovatel , později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice. Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem vzešla dcera Nikola Nováková , malířka, a syn Ernest Novák Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii – zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala "manuál na pokračování" O psaní. Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela. Jejím tématem byly především mezilidské a partnerské vztahy, známa byla jako propagátorka feminismu – v prozaické tvorbě ovšem neváhala formálně experimentovat, což ji řadilo autorům pracujícím s postmoderními principy, intertextualitou a střídáním vypravěčských perspektiv. Tragický obsah, zaměřený na nelítostnou psychologickou introspekci nadlehčuje jazykovou hrou, groteskním nadhledem, ironií a nabouráváním zažitých vypravěčskýc...

Alena Vitásková (8)

Alena Vitásková je česká manažerka působící v energetice. Od srpna 2011 do července 2017 zastávala funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Alena Vitásková vystudovala fakultu pozemních staveb Vysokého učení technického v Brně a od roku 1974 pracovala na různých pozicích v Severomoravské plynárenské, a.s., Ostrava, naposledy ve funkci generální ředitelky a místopředsedkyně představenstva. V letech 2001–2003 působila ve společnosti Transgas, a.s. a RWE Transgas, a.s., ve funkci předsedkyně představenstva a generální ředitelky. V období 2004–2007 byla předsedkyní představenstva Pražské teplárenské, a.s. Byla prezidentkou Klubu plynárenských podnikatelů. Obdržela titul Manažerka roku 2002. Po celou svoji profesní kariéru podporovala dobročinné akce a působila v čestných funkcích, například jako místopředsedkyně dozorčí rady Rehabilitačního ústavu Hrabyně, jako předsedkyně dozorčí rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových či jako členka správní rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V roce 2018 byla při slavnostním aktu 28. října prezidentem republiky vyznamenána Medailí za zásluhy I. stupně. Dne 20. července 2011 ji vláda pod vedením premiéra Petra Nečase jmenovala předsedkyní Energetického regulačního úřadu, a to s platností od 1. srpna 2011 na funkční období 6 let. Předsedkyni úřadu zastupuje pět místopředsedů. Při svém nástupu do funkce jmenovala hlavní oblasti, na které se hodlá soustředit. „Zaměřím se především na novou agendu vyplývající pro ERÚ z novely energetického zákona, na oblast hospodářské soutěže, obnovitelných zdrojů energie a také na přeshraniční spolupráci v oblasti energetiky“, nastínila své priority Alena Vitásková. V pozici šéfky ERÚ zpochybnila stovky solárních investic, u nichž podle ní existuje podezření, že čerpají neoprávněně vysoké dotace. „Zelené elektrárny“ mají na podporu nárok po 15 až 20 let po spuštění. V souhrnu tak ERÚ zpochybňuje sumu v řádu desítek mili...

Alena Vališová (7)

Doc. PhDr., CSc., pedagožka, práce z oboru, práce o asertivitě. Vzdělání: FF UK Praha, obor pedagogika - psychologie Profesní zájem: Obecná pedagogika, Oborová didaktika , Aplikovaná sociální psychologie Autorka pracuje na Katedře pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Přednáší obecnou a oborovou didaktiku. Specializuje se na problematiku autority a manipulace v sociálních vztazích. Vede kurzy rozvoje sociálních dovedností mladých lidí se zaměřením na aktuální komunikaci a asertivní styl jednání. Je autorkou řady odborných publikací.

Alena Hanzlíková (8)

Autorka příruček domácího hospodaření, zejména z oblasti šití a pletení.

Albius Tibullus (4)

Albius Tibullus byl římský básník. Pocházel z bohaté rytířské rodiny, ale o větší část majetku přišli v r. 41 př. n. l. při Octavianově přerozdělování půdy válečným vysloužilcům. Tibullovi přesto zůstal majetek umožňující mu nebýt závislý na podpoře sponzorů. Tibullus bývá považován za jednoho z nejlepších elektiků. Zachovaly se od něho 4 elegie . V prvních dvou popisuje své lásky Delii a Nemesis. Ve třetí je také popisována básníkova láska Lugdamus. Čtvrtá elegie obsahuje 14, většinou milostných , básní.

Alastair Reynolds (11)

Alastair Reynolds je velšský autor science fiction. Specializuje se hlavně na space opery a hard science fiction. Raná léta svého života strávil v Cornwallu, poté se vrátil zpátky do Walesu, kde na univerzitě v Newcastlu absolvoval fyziku a astronomii. Po získání doktorátu na skotské univerzitě St. Andrews roku 1991 se odstěhoval do Nizozemska, kde potkal svou partnerku Josette. Následovalo zhruba dvacet let vědecké práce jako astrofyzik – z toho deset let pro Evropskou kosmickou agenturu.

Alan Sillitoe (5)

Alan Sillitoe byl britský prozaik a přední představitel tzv. dělnického románu, tj. prozaického díla, jehož děj se odehrává v dělnickém prostředí a reflektuje problémy s tímto prostředím spojené. V 50. letech 20. století patřil do generace tzv. rozhněvaných mladých mužů.

Alafair Burke (9)

Dcera J. L. Burka, narodila se ve Fort Lauderdale, Florida. Studovala psychologii na Reed College a práva na Stanford Law School. Pracovala jako náměstek prokurátora v Portlandu, novinářka a spisovatelka. V současné době žije v New Yorku a je profesorem práva na Právnické fakultě Hofstra. Autorka detektivních sérií s newyorskou policistkou Ellie Hatcherovou a portlandskou prokurátorkou Samanthou Kincaidovou .

Adrian Tchaikovsky (13)

Britský autor fantasy literatury.

Adolf Kuba (5)

Narozen v červenci 1923. Redaktor, publikace z oboru automobilismu, odborný překlad z němčiny.

Zuzana Kočová (6)

Zuzana Kočová, rodným jménem Liběna Kočová, byla česká divadelní herečka, režisérka, dramatička a spisovatelka. Po absolutoriu obecné školy na Spořilově studovala Akademické gymnázium v Praze. V roce 1940, před maturitou školu opustila a nastoupila na hereckou školu při divadle D 40. V tomto divadle hrála až do jeho uzavření v roce 1941. Poté hrála v letech 1941–1942 v Horáckém divadle v Třebíči. V letech 1942–1945 působila v zájezdovém souboru Středočeské činohry Josefa Burdy. Po skončení války nastoupila opět do divadelního souboru E. F. Buriana a v jeho divadle pracovala jako umělecká vedoucí, lektorka a herečka až do zrušení divadla v roce 1962. V roce 1947 si nechala změnit křestní jméno na Zuzana. V roce 1964 založila divadlo Maringotka, pro které psala a upravovala hry a působila v něm jako dramaturgyně, režisérka a herečka. Divadlo zaniklo v roce 1973. Po skončení divadelní kariéry se věnovala psaní. V letech 1974–1978 pracovala jako dramaturgyně Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu. V osmdesátých letech podnikla cesty na Island a do Skotska, o obou cestách napsala cestopisy. Zemřela roku 1988 a je spolu s manželem pohřbena na Vyšehradském hřbitově. Byla třetí manželkou Emila Františka Buriana, sňatek proběhl v roce 1953. Je matkou písničkáře Jana Buriana . Jako redaktorka pracovala pro časopis Umělecký měsíčník, který vydával E. F. Burian. Přispívala do novin a časopisů Rudé právo, Květy, Tvorba, Literární měsíčník a Kmen. Používala pseudonymy Josef Liška a František Kuba.

Zdenko Schmidt (11)

Narozen 1877 v Pardubicích, zemřel 28.1.1959 v Praze. Ing. strojní, profesor střední průmyslové školy, tabulky pro odborné školy.

Zdeňka Krejčová (9)

Narozena 3. 11. 1944 v Praze. Malířka, ilustrátorka převážně dětských knih a naučných publikací z botaniky. Působí též v oblasti animovaného filmu.

Zdeněk Vančura (5)

Zdeněk Vančura, první profesor americké literatury v Československu, profesor na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a mnohaletý člen Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.

Zdeněk Pešat (8)

Zdeněk Pešat byl český literární vědec, historik a estetik. Narodil se v Místku, kde studoval na reálném gymnáziu. Kvůli uzavření školy během okupace maturoval až v roce 1947. Poté studoval slovanské literatury, literární vědu a estetiku na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Ještě během studií v roce 1950 začal na katedře působit jako asistent. V roce 1952 získal titul PhDr. obhajobou práce Boj o Aloise Jiráska v zrcadle kritiky . V roce 1958 získal titul kandidáta věd prací J. S. Machar, básník. Tato práce rovněž vyšla knižně v roce 1959. Doktorandskou práci Jaroslav Seifert obhájil v roce 1992 V roce 1953 přešel do Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde pracoval až do roku 2007. V letech 1964-1967 a 1968-1970 byl zástupcem ředitele, v letech 1989-1993 byl ředitelem ústavu. V době normalizace mohl publikovat jen omezeně. Zabýval se českou poesií konce 19. a první poloviny 20. století. Podílel se na kolektivních pracích o dějinách české literatury

Zdeněk Mrkáček (7)

RNDr. Zdeněk Mrkáček . Ornitolog a biolog Správy chráněné krajinné oblasti Český ráj, autor populárně naučných článků, přednášek, rozhlasových relací a publikací z oboru, fotograf fauny a flóry. Též garant Ornitologické poradny při Kulturním a informačním středisku v Lomnici nad Popelkou a šéfredaktor Internetových novin města Lomnice nad Popelkou.

Zdeněk Kožmín (9)

Zdeněk Kožmín byl český vysokoškolský učitel, literární vědec a kritik. V letech 1949–1953 učil na osmileté střední škole ve Starém Jičíně, 1953–1954 na osmileté střední škole v Břeclavi 1954–1956 na pedagogické škole tamtéž. Od roku 1956 působil jako asistent katedře filologie na vyšší pedagogické škole, která se v roce 1957 transformovala do Pedagogické fakultu UJEP. V roce 1969 se zde stal proděkanem. V roce 1970 byl z funkce odvolán a z politických důvodů propuštěn. Po vyhoštění z univerzity, působil na gymnáziu Julia Fučíka v Zastávce až do odchodu do penze v roce 1985. Po politickém převratu 1989 se vrátil na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, odkud v roce 1991 přešel na fakultu filosofickou, kde byl jmenován profesorem. Aktivně zde působil až do roku 2001. Aktivně publikoval od roku 1956. Především recenze, články a rozbory v časopisech Literárních noviny, Host do domu, Zlatý máj, Plamen a v dalších. Po roce 1970 nesměl publikovat. Teprve v polovině osmdesátých let přispíval do regionálních tiskovin na jižní Moravě svými recenzemi. Po roce 1989 byl opět přijat, a kromě Rovnosti a Brněnského večerníku publikoval v tematických časopisech Tvar, ROK, Kritický sborník.

Zdeněk Jančařík (9)

PhDr. Zdeněk Jančařík je šéfredaktor nakladatelství Portál, překladatel, pravidelně píše články pro přílohu Katolického týdeníku Perspektivy.

Zdeněk Hampl (9)

doc. PhDr. Zdeněk Hampl, CSc. byl český vysokoškolský učitel a romanista, zaměřením lusitanista a portugalista, letitý vyučující na FF UK v Praze. Jeho druhou manželkou byla významná česká romanistka prof. PhDr. Sylva Hamplová, CSc. . Zdroje: a) http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/doc-phdr-zdenek-hampl-hampejs-csc-ff-uk b) aleph.nkp.cz c) KDO BYL KDO - Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

Zdeněk Fišera (10)

Od mládí se věnuje středověké historii; zpočátku jen hradům, později i dalším historickým památkám, mj. středověkým strážním stavbám a lokalitám. V letech 1969–72 absolvoval Odborné železniční učiliště v Kořenově, do roku 2002 zaměstnanec Českých drah v Jilemnici. Ženatý od roku 1991, bezdětný. V letech 2000–04 pracoval pro Národní památkový ústav při zpracování některých okresů pro Státní archeologický seznam. Roku 1988 založil Klub přátel historie "Transsaltum"; v Jilemnici, jehož je předsedou. Roku 1999 se podílel na založení občanského sdružení Nístějka – sdružení na záchranu hradu. Zakládající člen Klubu Augusta Sedláčka a amatérský člen České archeologické společnosti. Od roku 2003 se plně věnuje publikační činnosti. Nehledě na články je autorem pěti knih, které s výjimkou první vydalo nakladatelství Libri: Skalní hrady zemí Koruny české , Jeskynní hrady střední Evropy , Encyklopedie městských věží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku , na dalších čtyřech knihách se podílel jako spoluautor . V současné době dokončuje ve spolupráci s ing. arch. Karlem Kibicem dvousvazkovou encyklopedii Historické radnice Čech, Moravy a Slezska .

Zdeněk Fejfar (8)

Zdeněk Fajfer byl český fotbalový trenér. V nižších soutěžích chytal za RH Cheb, Baník Most a SK Náchod. V letech 1974-1977 byl asistentem Antonína Rýgra u týmu Sklo Union Teplice. Ve druhé lize trénoval ŽD Bohumín a LIAZ Jablonec. V sezoně 1989/90 byl asistentem Františka Cipra ve Zbrojovce Brno.

Zdeněk Faktor (8)

Ing. Zdeněk Faktor se narodil 16. února 1934. V letech 1953-1958 absolvoval studium na Vojenské technické akademii v Brně. V září roku 1958, nastoupil do Československé státní zkušebny zbraní a střeliva pro civilní potřebu nejprve jako asistent tehdejšího ředitele Ing. Jana Valníčka. Ředitel Valníček, vzhledem ke svému legionářskému původu, režimu nevyhovoval, takže jej zakrátko Ing. Faktor ve funkci ředitele vystřídal a na své pozici zůstal až do roku 1985, neuvěřitelných 27 let. Během jeho působení se Československo stalo v roce 1965 členem Bruselské úmluvy z roku 1914 o jednotných pravidlech pro vzájemné uznávání značek při zkoušení palných zbraní, jejímž výkonným orgánem byla Stálá komise pro zkoušení zbraní a střeliva , a novelizovaný text Úmluvy podepsalo Československo 9. května 1970. Pro potřeby prezentace zkušebny sepsal Ing. Faktor v roce 1966 útlou, avšak výtěžnou dvojjazyčnou brožurku s názvem 75 let zkoušení zbraní v Československu, která obsahovala řadu informací o zkoušení zbraní u nás už od doby založení zkušeben v rakousko-uherské monarchii v roce 1891. První publikací, kterou Ing Faktor napsal, byla kniha Lovecké zbraně a střelivo, kterou poprvé vydalo tehdejší Státní zemědělské nakladatelství Praha v roce 1972. O rok později znovu byla kniha vydána znovu. Ing. Faktor v jistém smyslu navázal na Dřímalovu knihu Lovecké střelectví, vydanou stejným nakladatelstvím v roce 1955. Lovecké střelectví již nebylo možné koupit a odborná kniha s podobným zaměřením na našem trhu scházela. Po deseti letech od prvního vydání Loveckých zbraní a střeliva vydalo SZN navazující knihu Rukověť loveckého střelectví. Měla dva autory, ale Ing. Faktor po letech vzpomínal, že podstatnou část textu napsal sám. Společně s Janem Gargelou z Kriminalistického ústavu v Praze vydali v nakladatelství Artia knihu o značkách palných zb...

Zdeněk Brdlík (8)

Zdeněk Brdlík byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. Zdeněk Brdlík absolvoval v Praze Státní grafickou školu a posléze Akademii výtvarných umění u profesorů Miloslava Holého a Vladimíra Pukla. Působil jako grafik v časopise Tvorba. Ilustroval knihy o přírodě . Vedle ilustrací a grafiky se věnoval také volné malbě a známkové tvorbě.

Zbyněk Vybíral (11)

Zbyněk Vybíral je českým psychologem a pedagogem Katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kterou v letech 2005–2017 rovněž vedl. Po vědecké stránce se zabývá psychoterapií, slovní komunikací a kritickou psychologií. Zbyněk Vybíral vyučuje zejména v oblastech psychoterapie, kritické psychologie, základní i aplikované sociální psychologie a poradenské psychologie . Kromě toho v letech 2002 až 2010 koordinoval českou část mezinárodního projektu e-learningového vzdělávání v teorii psychoterapie SEPTIMUS a zabýval se výzkumy v oblasti internetové komunikace. Zbyněk Vybíral kromě toho kriticky vystupuje proti porušování etického kodexu psychology a psychoterapeuty, je členem Society for Psychotherapy Research. Zasluhuje se také o popularizaci psychologie v České republice, kromě publikace popularizačních knih spolupracuje např. s nakladatelstvím Nová beseda, do jehož edice Co je nového přispěl svým titulem Co je nového v psychologii. Kromě toho působil mezi roky 1990–2006 jako šéfredaktor a později i jako vydavatel časopisu pro psychoterapii Konfrontace, v letech 2007–2010 byl šéfredaktorem časopisu Psychoterapie, nyní je v jeho redakční radě. Píše i prózu.

Yvonne Přenosilová (2)

Narozena 2.7.1947. Zpěvačka. Novinářka a moderátorka.

Yotam Ottolenghi (13)

Britský kuchař izraelského původu, majitel restaurace, spoluautor kuchařek.

William B Breuer (6)

Americký vojenský historik a spisovatel.

Whitney Gracia Williams (8)

Whitney G. se narodila 16.10.1988 v Memphisu v Tennessee. Říká o sobě, že je optimistka posedlá cestováním, má ráda sladkosti, miluje čaj a skvělou kávu. V roce 2014 jí vyšla erotická trilogie Reasonable Doubt, jež se vyšplhala na žebříčky bestsellerů New York Times a USA Today. Napsala new adult romanci Sincerely, Carter, romantickou sérii Steamy Coffee Collection a několik dalších románů ze současnosti. S Nicole London založila blog The Indie Tea pro nezávislé autorky romancí. Pokud si zrovna nepovídá se čtenáři na své facebookové stránce, můžete ji najít na instagramu nebo na její webové stránce, a když není ani tam, pravděpodobně je zamčená a pracuje na dalším šíleném příběhu.

Ward Penelope (11)

Walt Whitman (10)

Walter „Walt“ Whitman byl americký spisovatel, básník a novinář; jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, průkopník civilismu. Narodil se na Long Islandu ve státě New York v chudé quakerské rodině. Kvůli těžké ekonomické situaci rodiny bylo jeho dětství spíše problematické. Aby mohl finančně podpořit svou rodinu, opustil v roce 1830 školu a pracoval jako poslíček. Od roku 1832 pracoval jako tiskařský učeň, později jako sazeč. V 18 letech se stal venkovským učitelem a o dva roky později vydavatelem, redaktorem a tiskařem malých novin Long Islander. O dva roky později musel tyto noviny opustit. Tehdy začal zveřejňovat své první básně a povídky. V této době se také začal zajímat o politiku, stal se příznivcem levého křídla demokratické strany. Roku 1846 se stal redaktorem brooklynského časopisu Daily Eagle, kde napsal více než 200 úvodních kritik. Pro své radikální názory však byl propuštěn. Od roku 1848 do roku 1850 vedl noviny s názvem Freeman, které odpovídaly jeho radikalismu. Zde bojoval proti otrokářství. Za americké občanské války pracoval jako dobrovolný ošetřovatel. Po válce získal místo úředníka, ale opět byl propuštěn pro svoje radikální postoje. Roku 1873 prodělal mrtvici a od té doby byl dlouhodobě upoután na lůžko. Předpokládá se, že byl homosexuál či bisexuál. Whitman tvrdil, že básník vidí nejdál a tudíž jeho „víra je nejpevnější. Jeho myšlenky jsou chvalozpěvem na všechno, co je.“ Přiklonil se k tomu, co by se dalo nazvat kosmickým vědomím. Prohlásil, že tato vnitřní inspirace povede k novému řádu básníků, kteří nahradí náboženství, čímž předpojal tzv. Beat generation. Tento nový básník bude „lidský kněz, neuzná za vhodné obhajovat nesmrtelnost nebo Boha nebo dokonalost věcí nebo znamenitou krásu a skutečnost duše. Povstanou v Americe a najdou odezvu ze všech ostatních koutů Země“. K zamyšlení je Whitmanov...

W. B. M Ferguson (7)

Autor dobrodružných románů, vlast. jm. William Blair Morton.

Vratislav Hugo Brunner (9)

Vratislav Hugo Brunner byl český typograf, ilustrátor, grafik, karikaturista, autor hraček, divadelních scénografií, malíř. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Vratislav Hugo Brunner se narodil v rodině staroměstského klempířského mistra Antonína Brunnera a jeho manželky Leopoldiny, rozené Chudobové. Po celý život žil v domě „V nebi“ na rohu Perštýna a Skořepky na Starém Městě pražském. Studoval staroměstskou reálku, kde se přátelil s Eduardem Bassem a Františkem Frabšou. Eduard Bass byl jeho celoživotním přítelem. Po prvním semestru kvinty odešel na Akademii výtvarných umění. V přípravce byli jeho učiteli Vlaho Bukovac a Bohumír Roubalík. Později pracoval pod vedením Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Maxmiliána Pirnera. Byl neprůbojný ale spoluorganizoval studentský život. Pro své přátele byl velice obětavý. Miloval své "vlídné kouty" u přátel, jako byli Kamilla Neumannová a redakce Knihy dobrých autorů, anarchista Michal Kácha, Antonín Bouček v kavárně Union, Josef Walter v kavárně Montmartre , vydavatel Karel Borový, vydavatelství bratří Neubertové, prostředí na UPŠ. Od roku 1906 uveřejňoval časopisecky ilustrace a karikatury. V roce 1908 se stal jedním ze spoluzakladatelů Artělu . V roce 1909 spoluzaložil Novou edici . V roce 1912 navštívil Lipsko a Mnichov. Ze zahraničí se vrátil nešťastný zpět do Prahy, protože mu chybělo jeho oblíbené prostředí. Od roku 1919 byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho žákem a později asistentem byl Josef Kaplický. V roce 1921 navrhl malířskou výzdobu pro vstupní síň I. výstavy Svazu českého díla. V roce 1925 obdržel 1. cenu a zlatou medaili za knižní výzdobu na Světové výstavě v Paříži. Téhož roku vytvoř...

Vlastimil Macháček (10)

Vlastimil Macháček absolvoval gymnázium v Praze. Po roce 1945 studoval na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, kde se připravoval na dráhu středoškolského učitele matematiky a deskriptivní geometrie. Nejdříve učil na gymnáziích v Praze a v Děčíně, pak ve státních kurzech pro přípravu pracujících na vysoké školy v Duchcově a Žatci. Zároveň byl aspirantem v Matematickém ústavu ČSAV. Krátkou dobu pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře matematiky Vysoké školy pedagogické v Praze. Po jejím zrušení v roce 1959 pokračoval na pedagogickém institutu, kde byl pověřen vedením katedry matematiky. Po obnovení pedagogických fakult, v roce 1964, působil na katedře matematiky pražské pedagogické fakulty.

Vlastimil Baruš (6)

Vlastimil Baruš byl český a československý biolog, parazitolog, vědecký pracovník Československé akademie věd i Akademie věd České republiky, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Studoval na VŠ zemědělské v Brně, kde také potom učil. V letech 1958-1962 působil jako vědecký pracovník Biologického ústavu. K roku 1981 se profesně uvádí jako ředitel Ústavu pro výzkum obratlovců Československé akademie věd. V letech 1985–1986 byl rektorem Vysoké školy zemědělské v Brně. Od roku 1987 pracoval v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně. Byl účastníkem četných výzkumných zoologických expedic . Ve své profesní dráze se specializoval na studium cizopasných hlístic a přírodní ohniskovost namatodóz. Publikoval či spolupublikoval přes tři stovky vědeckých pracích a 23 knih. Později působil jako vedoucí vědecký pracovník Ústavu ekologie krajiny Akademie věd České republiky v Brně. Státní bezpečnost ho evidovala jako důvěrníka . Ve volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Vladislav Krop (7)

Narozen 14.2.1939, lesník, publikuje povídky o myslivosti a přírodě z Beskydska.

Vladislav Krátký (5)

Narozen 16. 9. 1929 v Plzni, zemřel 23. 12. 2016. PhDr., muzejní pracovník, historické a vlastivědné práce o plzeňském regionu, publikace o Škodovce.

Vladimíra Šebová (6)

Vladimíra Šebová je slovenská spisovateľka a autorka niekoľkých kníh. Jej prvotinou je kniha Insomnia, ktorá vyšla v roku 2016 a ktorá je 1. dielom rovnomennej trilógie. Príbeh si získal obľubu čitateľov i nominácie na literárne ceny. V roku 2021 vyšla nová kniha Dcéra zimy inšpirovaná slovanskou mytológiou. Autorkine knihy vyšli v slovenčine, češtine a angličtine. Vlaďka žije v Prahe a okrem písania fantasy kníh sa venuje tiež tvorbe príbehov a scenárov do videohier.

Vladimír Zicháček (11)

RNDr. Vladimír Zicháček byl pedagog v oboru zoologie, biologie a ekologie. Autor učebnic, publicistických textů, medailonů slavných, kteří studovali na Slovanském gymnáziu, též básní a beletristických textů. Vladimír Zicháček studoval na Slovanském gymnáziu, maturoval v roce 1960 a pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, obor biologie a chemie. Později působil jako pedagog na gymnáziu ve Šternberku a ve Vsetíně, a také jako metodik-didaktik v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. V roce 1989 se vrátil na Slovanské gymnázium jako zástupce ředitele školy. O 3 roky později byl jmenován jejím ředitelem a funkci zastával 15 let. S úsilím se věnoval rozvoji francouzské sekce a díky tomu v roce 2005 obdržel Palmový řád francouzské Akademie za rozvoj česko - francouzských vztahů. Během svého působení na Slovanském gymnáziu se věnoval také regionální historii, například zpracoval medailony významných osobností spjatých s historií školy a několik let byl v čele Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Byl také autorem řady učebnic a odborných knih a editoval pět rozsáhlých almanachů Slovanského gymnázia.

Vladimír Vaclík (6)

Vladimír Vaclík byl český publicista, betlémista a středoškolský profesor. Narodil se roku 1925 na Křivoklátě. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor etnografie a bohemistika . Jeho první povolání bylo středoškolský profesor, ale žurnalistika jej lákala více a tak se stal redaktorem Svobodného slova. Literárně debutoval v roce 1947. Jeho odborné práce vyšly knižně i v odborných časopiseckých publikacích v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii a v Itálii. Po srpnu 1968 musel z politických důvodů opustit nejen učitelskou profesi, ale bylo mu zakázána i literární činnost. Když nemohl dělat novinařinu, začal v tajnosti pomáhat své manželce Marii budovat malé muzeum v Třebechovicích pod Orebem a přeměňovat je v opravdové muzeum betlémů. Vlastníkem známého Třebechovického betlému byl tehdy František Skřivan. Marie Vaclíková mu pomáhala od roku 1955. V roce 1966 byl betlém převezen a vystaven na Světové výstavě v Montréalu 1968. Při návratu zpět byl vystaven v nizozemském miniaturním městečku Madurodamu a v Londýně. Po jeho návratu do Československa se začala budovat stála expozice. V tehdejší době však nebylo možné betlém s náboženskou tematikou vystavit samotný a tak mu kulisu tvořil zároveň památník dělnického hnutí v Třebechovicích. Správou zařízení byla pověřena Marie Vaclíková, původním povoláním učitelka, která činnost vykonávala za podpory svého muže Vladimíra. Postupně spolu připravovali přeměnu památníku v řádné muzeum. V tehdejší době to však nebylo lehké, ale výsledek se podařil a roku 1984 bylo v Třebecho­vicích otevřeno první specializované muzeum betlémů v Československu. Zejména díky Vladímírovi Vaclíkovi, Jiřímu Šimkovi a Zdeňku Škvárovi vzniklo 10. listopadu 1990 v Hradci Králové České sdružení přátel betlémů, jehož se stal prvním předsedou. Než odešel do důchodu, byl doktor Vladimír Vaclík, po smrti manželky na krátko...

Vladimír Souček (7)

SOUČEK Vladimír - český asyriolog a chetitolog, historik starověkého práva * 1. 6. 1928 Praha, + 9. 6. 1990 Praha Již během studia Státního reálného gymnázia v Praze se v Jazykové škole Orientálního ústavu věnoval perštině. Orientalistiku neopustil ani během studia Právnické fakulty UK a ještě před ukončením studií na Filozofické fakultě UK se 1952 stal asistentem katedry filologie a dějin Předního východu a Indie. Tam též nastoupil 1955 vědeckou aspiranturu. Postgraduální studium završil ročním studijním pobytem na Humboldtově univerzitě v Berlíně. 1958 se stal odborným asistentem FF UK. V letech 1960-62 vedl projekt chetitského thesauru v Orientálním ústavu Akademie věd NDR v Berlíně, zpracovával chetitské texty Předoasijského muzea v Berlíně a zároveň přednášel na Humboldtově univerzitě. 1962 obhájil kandidátskou disertační práci Kritické poznámky k chetitským zákonům a dalším právním textům; v červnu 1963 se spisem Příspěvky k chetitskému chrámovému hospodářství habilitoval a v únoru 1964 byl jmenován a ustaven docentem klínopisného bádání a chetitologie. V průběhu téměř čtyřicetiletého působení na Filozofické fakultě UK vedl kursy sumerštiny, akkadštiny a chetitštiny a předal své znalosti několika generacím českých klínopisců. Přednášel rovněž starověké dějiny Asie a Afriky a úvod do mezinárodního práva. V listopadu 1989 byl jmenován profesorem pro obor klínopis. Byl členem vědecké rady FF UK a UK, po jedno funkční období proděkanem FF UK pro zahraniční záležitosti, členem kolegia rektora UK, dlouholetým členem výboru Čs. společnosti orientalistické a členem Německé orientální společnosti. V letech 1964, 1967 a 1968 působil v Akademii věd a literatury v Mohuči s pracovištěm na Philippově univerzitě v Marburgu. Zúčastnil se řady mezinárodních vědeckých kongresů, koncem 50. a v 60. letech podnikl studijní cesty do Libanonu, Sýrie, Íránu, Afghánistánu, Egypta, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžánu. Prvotní zájem o živé světové a orientální jaz...

Vladimír Plešinger (6)

Vladimír Plešinger byl český cestovatel, autor cestopisných knih, hydrogeolog a vedoucí dlouhodobých expertních misí OSN v Africe a v Latinské Americe . Narodil se v Čestíně v horním Posázaví, vyrostl v Kladně. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Od 70. let pracoval na dlouhodobých misích ve Venezuele, v Gambii a ve Středoafrické republice, později pracoval v kratších časových úsecích v Tádžikistánu, Peru a Etiopii. Od 60. let publikoval, nejdříve odbornou literaturu, později cestopisné články a od 80. let také literaturu faktu, podle jeho vlastní definice „pobytopisy“ vycházející ze zahraničních zkušeností. Byl synovcem významného českého cestovatele Adolfa Parlesáka a otcem Jana Plešingera, českého diplomata. V roce 2008 obdržel hlavní Cenu Egona Erwina Kische za Knihu Konga. V dubnu 2011 obdržel cenu Kantuta na festivalu cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá země ve Zlíně. V roce 2015 obdržel opět hlavní Cenu Egona Erwina Kische, tentokrát za knihu Amazonie a řeky příběhů. Autor knih s tematikou Venezuely , Amazonie, Gambie, Středoafrické republiky, Konga, Peru a Etiopie:

Vladimír Pacovský (8)

Narozen 22. 7. 1928 v Praze, zemřel 4. 8. 2011. Prof. MUDr., DrSc., profesor vnitřního lékařství, specializace na geriatrii, publikace z oboru. Akademik ČSAV.

Vladimír Mertlík (9)

Vladimír Mertlík, producent, manažer, režisér, scénárista, textař, publicista, moderátor a herec, se narodil 2. března 1945. Po vyučení a maturitě pracoval nejprve jako brusič kovů v ČKD. Svou uměleckou kariéru odstartoval v roce 1971. Po krátkém působení v Armádním uměleckém souboru se začal se živit na „volné noze“ – nejprve jako konferenciér a moderátor, posléze jako producent a manažer. Organizoval koncerty a vystoupení řady populárních hudebníků a skupin, mezi nimiž můžeme jmenovat například Blue Efekt, Evu Olmerovou, Janu Kratochvílovou, S. L. S. a Leška Semelku, Janka Ledeckého či skupiny Žentour, Tango, Turbo nebo České srdce. Je známý také jako úspěšný autor mnoha písňových textů, více než 150 scénářů zábavných televizních programů a režisér. Vystupoval v řadě televizních a rozhlasových pořadů a hrál ve filmech F. Renče .

Vladimír Koštial (8)

Narodil sa v roku 1912 v Starej Turej. Detstvo prežil a základné vzdelanie získal v Bratislave, kde sa v rokoch 1926 až 1929 vyučil za fotografa. Od roku 1930 pracoval v Nových Zámkoch a od roku 1937 pôsobil ako samostatný podnikateľ v Tatranskej Lomnici, kde v roku 2001 zomrel. Za týmto stručným curriculum vitae sa skrýva neobyčajne tvorivý život fotografa Vladimíra Koštiala.

Vladimír Barta (8)

Slovenský fotograf, kalendáře, fotografické knihy o Slovensku. Editor knih svého otce V. Bárty , např. Krajina mojho srdca, Hory moje hory, Tatry čarovné.

Vítězslav Jozífek (10)

Narozen 26. 12. 1906 v Radčicích u Železného Brodu, zemřel 14. 1. 1983 v Praze. Doc., matematik a vysokoškolský pedagog. Autor vysokoškolských skript, učebnic a dalších publikací z oboru.

Vilma Kadlečková (9)

Vilma Kadlečková, vlastním jménem Vilma Klímová je česká spisovatelka science fiction a fantasy, příznivkyně fandomu. Narodila se v Praze. Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studium zahradní architektury na MZLU Brno z rodinných důvodů nedokončila. Je vdaná za Martina Klímu , dívčí jméno Kadlečková používá jako literární pseudonym. Má tři dcery . Po letech strávených v Brně a kratším pobytu v Anglii žije v Praze. Počátkem 90. let spolupracovala na vzniku hry Dračí doupě, při založení klubu Hexaedr a v nakladatelství Altar. Poté nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Harlequin. Od narození dětí pracuje z domova jako překladatelka. Její povídky se začaly objevovat ve fanzinech a v literárních soutěžích SF klubů v roce 1987 . Na počátku devadesátých let v rychlém sledu vydala několik knih, ale poté se na dlouhou dobu odmlčela. Od roku 2007 znovu publikuje. Většina jejích prací náleží k cyklu 'Legendy o argenitu'. Jsou to příběhy na rozhraní science fiction a fantasy , mapující budoucí historii vesmíru, který je podobný našemu, ale existuje v něm 'argenit': fiktivní nerost, sloužící jako zdroj energie lidem s psychotronickými schopnostmi. Součástí cyklu jsou například romány Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží a další novely a povídky. Motiv argenitu se projevuje i v prozatím nedokončené šestidílné sáze Mycelium. Autorka se věnuje také fantasy . Podílela se na projektu Tajná kniha Šerosvitu. Povídky bez SFF motivů píše výjimečně . Aktivně se zapojovala do různých aktivit tohoto hnutí. Od ...

Viliam Matuška (7)

Slovenský autor učebnic matematiky.