Všichni Autoři a témata

Stanislav Svatoš (1)

Václav Adámek (1)

PhDr., odborník v oblasti výživy a pohybových aktivit, činný v projektu Dlouhověkost bez léků.

Firbas (1)

Spoluautor publikace s jezdeckou tématikou.

Pitlík (1)

Uspořádával vtipy pro sérii Anektody.

Lorenzo de' Medici (1)

Lorenzo I. Medicejský řečený il Magnifico, Nádherný , byl italský politik, který řídil Florentskou republiku jako třetí z rodu Medicejů. Byl také mecenáš umění, básník, humanista a bankéř. Patří k nejvýznamnějším politikům renesance, a to jak jako ztělesnění ideálu humanistického vladaře, tak pro úspěšný a promyšlený výkon moci. Lorenzo a jeho mladší bratr Julián Medicejský se po smrti svého otce Piera roku 1469 stali faktickými pány Florencie. V prvních letech vlády Lorenzo vedl vnitřní politiku zaměřenou na upevnění svého postavení a na posílení moci Florencie nad okolními městy . V oblasti zahraniční politiky se snažil čelit územním ambicím papeže Sixta IV. v duchu mocenské rovnováhy Italské ligy z roku 1454. Proto se Medicejové stali terčem spiknutí Pazziů , v němž byl Julián zavražděn, ale Lorenzo unikl a spiklence přísně potrestal. Neúspěch spiknutí vyvolal hněv Sixta IV., neapolského krále Ferdinanda I. i všech, kteří se obávali rodu Medicejů. Následovaly dva roky války proti Florencii. Republiku se však díky Lorenzovým diplomatickým schopnostem a charismatu nepodařilo zlomit, což velmi posílilo Medicejovu domácí i mezinárodní prestiž. V osmdesátých letech 15. století se pak Lorenzo stal jazýčkem na vahách italské politické rovnováhy a cizí monarchové s ním jednali jako se suverénním vládcem, třebaže nepatřil k vysoké šlechtě a nikdy nezastával vrcholné politické úřady. Medicejové tak díky politice Lorenza a jeho dvou předchůdců pronikli mezi nejvýznamnější italské rody. Válka a Lorenzovo neúspěšné řízení Medicejské banky však výrazně zmenšily rodový majetek a banku brzy po Lorenzově smrti dovedly k zániku. Lorenzo spojil své jméno s dobou vrcholného lesku florentské renesance a obklopil se intelektuály, jako byli Angelo Poliziano, Marsilio Ficino či Pico de...

Vojtěch Sainer (1)

Příručky pro řidiče automobilů.

František Lom (1)

Narozen 4.2.1901 v Janovicích nad Úhlavou, zemřel 22.11.1985 v Praze. Ing. dr., DrSc., vysokoškolský profesor, ekonom a historik zemědělství, práce o ekonomice a organizaci zemědělství.

Maksym Ryl's'kyj (1)

Ukrajinský básník, literární vědec a folklorista.

David Ricardo (1)

David Ricardo byl britský politický ekonom, jeden z nejvlivnějších klasických ekonomů spolu s Thomasem Malthusem, Jamesem Millem a Adamem Smithem, na jehož dílo Ricardo navázal. Jeho teorie výrazně přispěly k rozvoji ekonomického myšlení. Světově známý je pro svou teorii komparativní výhody, která je dodnes základem obhajoby mezinárodního obchodu a stala se též základem pro rozvoj dalších ekonomických teorií. Ricardo se narodil v Londýně jako třetí ze sedmnácti dětí židovské rodiny, která se do Anglie přestěhovala z Nizozemska.Ricardo nikdy nenastoupil na vysokou školu. Po dostudování střední obchodní školy začal ve věku 14 let pracovat se svým otcem, Abrahamem Ricardem – úspěšným burzovním makléřem, v jeho firmě. Ve 21 letech utekl s Priscillou Annou Wilkinsonovou a proti přání otce konvertoval na křesťanskou víru. Tento náboženský rozdíl vyústil v odcizení od jeho rodiny. Jeho otec ho odmítl a jeho matka s ním už nikdy nemluvila. Po této náboženské neshodě odešel z rodinného podniku, založil si makléřskou firmu a začal podnikat „na vlastní pěst“. Převážnou část svého jmění dosáhl díky spekulacím o výsledku bitvy u Waterloo. Jednalo se o jeho největší risk v podnikatelské sféře. Poté, co dorazily šokující zprávy, že Wellington vyhrál bitvu proti Napoleonovi, Ricardo se stal okamžitým milionářem. The Sunday Times informoval v Ricardově nekrologu, zveřejněném 14. září 1823, že během bitvy u Waterloo Ricardův majetek překročil 1 milion liber, což v té době byla opravdu vysoká částka. Okamžitě odešel do důchodu, zanechal obchodní činnosti a začal se věnovat politice. Ricardo byl blízkým přítelem Jamese Milla . Mezi jeho další významné přátele patřili Jeremy Bentham a Thomas Malthus , s nimiž Ricardo vedl hluboké debaty o takových věcech, jako je například role vlastníků půdy ve společnosti. Byl také členem Malthusova klubu politické ekonomiky a členem King of Clubs. Byl jedním z...

Ivan Vápenka (1)

Sběratel a publicista, jehož životním krédem bylo: „Nejen mít, ale i vědět, a to vše předávat i ostatním“, od mládí prošel několika sběratelskými odvětvími. Je spoluzakladatelem Klubu sběratelů papírových platidel Numismatické společnosti čs., kdy redigoval zpravodaj Bankovka. Jako spoluautor se podílel na vydání prvního katalogu vůbec „Československá platidla 1918 – 1970“ a vrcholným dílem byla jeho monografie „Tvůrci československých platidel“, která mapovala více jak 74 autorů mincí a papírových platidel.V roce 1974 založil Klub sběratelů autogramů, kde redigoval klubový zpravodaj Autogram. Tento klub je rozšířen po celé republice a existuje dodnes.Po seznámení se spisovatelem Jaroslavem Foglarem se on stal jeho „druhým tátou“ a prožil s ním mnoho osobních a blízkých setkání, kdy ho především doprovázel na jeho besedách. Jako první z jeho příznivců uspořádal přehledy jeho děl, především kreslených seriálů. Zpracoval jeho nejvýznamnější hru Po stopách Alvareze a spoluvytvořil publikaci Rychlé šípy slaví narozeniny 1938-1988. Vydal i katalog pro foglarovské sběratele Foglarovské odznaky . Jako první objevil řadu foglarovských zajímavostí, které pak bezostyšně za své převzali jiní „foglarovci“.Je i sportovním nadšencem a životním fandou Sparty, a tak sbírá i sportovní filatelii, kdy byl členem asociace OLYMPSPORT SČF. Redigoval zpravodaj Olympsport a podařilo se mu zpracovat ucelené katalogy filatelistických materiálů o cyklistickém Závodu Míru u nás i v cizině a také katalog Sparta – Slavia ve filatelii . Vrcholem byl katalog Světových fotbalových odznaků . Se svými exponáty se účastnil řady mezinárodních výstav, kde obdržel mnohá vysoká ocenění.Po několika sběratelských proměnách dnes zakotvil u skautské filatelie. Skautem se cítil odmalička, neb jeho starší bratr jím byl. On však skautem být nemohl, neboť dětství prožíval v padesátých letech 20. století. O to víc se nyní věnuje skautské filatelii, kde...

Emil Novák (1)

Emil Novák je bývalý český snowboardista, který závodil ve snowboardcrossu v letech 2006–2015. Ve Světovém poháru debutoval v roce 2008, jeho nejlepším umístěním je 19. místo závodu v kanadském Blue Mountain v roce 2013. Pravidelně se účastnil mistrovství světa, nejlépe obsadil 16. příčku na MS 2013. Startoval také na Zimních olympijských hrách 2014, kde vypadl v osmifinále a skončil na 25. místě.

Jaroslav Michálek (1)

Prof. MUDr. Jaroslav Michálek, Ph.D., je český lékař, atestovaný pediatr, imunolog, onkolog, který se zaměřuje zejména na regenerativní medicínu s využitím kmenových buněk a buněčných terapií. V letech 1993–2011 působil na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2010 založil nestátní zdravotnické zařízení kliniku Cellthera, ve které je dosud jednatelem. Od roku 2011 je prezidentem mezinárodní organizace International Consortium for Cell Therapy and Immunotherapy. Po ukončení Gymnázia na třídě Kapitána Jaroše v Brně studoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, obor všeobecné lékařství, kterou absolvoval v roce 1993. Poté nastoupil jako lékař na 1. Dětskou kliniku Fakultní nemocnice U svaté Anny v Brně, která později přešla pod Fakultní nemocnici Brno. V roce 1997 obhájil dizertační práci Infekce virem Epsteina-Barrové, cytomegalovirem a lidským herpesvirem 6 u dětí s nádorovým onemocněním a zavedení rychlé detekce virové DNA pomocí pomerázové řetězové reakce . Habilitační řízení podstoupil na téma Buněčná imunoterapie nádorů: identifikace antigen-specifických T lymfocytů a v roce 2007, tj. ve svých 39 letech, byl jmenován profesorem Masarykovy univerzity pro obor pediatrie. V letech 2000–2003 absolvoval zahraniční vědecko-výzkumný pobyt na University of Texas Southwestern Medical Center v texaském Dallasu v USA. Výzkum byl zaměřen na využití kmenových buněk při transplantaci kostní dřeně u onkologických pacientů. Výsledkem tohoto výzkumu bylo několik odborných publikací a 2 klinické studie provedené v centru klinického výzkumu nemocnice M.D.Anderson v Houstonu a v National Institute of Health, Hematology Branch, Bethesda, USA. V roce 2010 založil kliniku Cellthera jako nestátní zdravotnické zařízení se zaměřením na regenerativní medicínu, kmenové buňky, podporu imunity včetně onkologických pacientů, léčbu degenerativních onemocnění a chronických onemocnění provázených chronickým zánětem včetně deg...

Václav Kautman (1)

Narozen 25. 9. 1922 v Brně, zemřel 24. 9. 1981 v Bratislavě. Řezbář, sochař, průmyslový výtvarník, designér a pedagog.

Miloslav Čapek (1)

Miloslav Čapek . Agent, politický vězeň komunistického režimu, autor pamětí.

Kate Braverman (1)

Americká spisovatelka a básnířka.

Milan Šesták (1)

Autor publikací o vojenské technice.

Marie Carmichael Stopes (1)

Anglická spisovatelka, paleobotanička, bojovnice za ženská práva a průkopnice na poli kontroly porodnosti. Vlastním jménem Humphrey Verdon Roe. Jako redaktorka Birth Control News, který publikoval anatomicky explicitní rady, a jako žena, která ráda pořádala protesty u kostelů, se stala terčem protestů jak anglikánské, tak katolické církve. Její kniha Manželská láska, kterou podle svého tvzení napsala, když byla ještě panna, byla kontroverzní a vlivná. Moderní organizace nesoucí její jméno, Marie Stopes International, pracuje ve více než 40 zemích světa.

Josef Neruda (1)

Josef Neruda byl český varhaník a hudební pedagog. Josef Neruda získal základy hry na varhany v rajhradském klášteře. V mládí byl učitelským pomocníkem v Náměšti nad Oslavou a vedle svého povolání hrával v haugwitzovské kapele a také působil jako klavírní pedagog v Olomouci. V roce 1832 však přijal nabídku z Brna a nastoupil na uvolnivší se místo dómského varhaníka. Tuto funkci zastával s menšími pauzami 36 let. Josef Neruda měl deset dětí a všechny byly nesmírně talentované. Například u jeho dcery Amálie, později provdané Wickenhauserové, talentované klavíristky, studoval Leoš Janáček. Vilemína Nerudová byla geniální houslistkou, a kruh jejích příznivců v čele s princem z Walesu, pozdějším anglickým králem Eduardem VII., jí věnoval zámek v Asolu u Benátek. Ze synů vynikl zejména violoncellista František, který byl později profesorem na konzervatořích v Petrohradu a Kodani.

Magdaléna Frouzová (1)

Narozena 1977. Politoložka, sinoložka, televizní redaktorka, práce o postavení žen v islámských zemích.

Otakar Španiel (1)

Otakar Španiel byl český sochař, řezbář, medailér, profesor na UMPRUM a AVU. Narodil se v rodině Františka Španiela, jaroměřského rytce a obchodníka se sklem a jeho manželky Anny, rozené Šlosárkové. Učil se na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902–1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera. Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU. Za nacistické okupace byl s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout. Dne 20. září 1917 se v Praze oženil s vdovou Ludmilou Rudlovou, rozenou Weissovou . Manželé Španielovi měli syny Zdeňka a Ivana. Ivan Španiel bojoval ve francouzské armádě proti Němcům, padl ve čtyřiadvaceti letech, 30. listopadu 1944. Bratr Otakara Španiela, československý generál Oldřich Španiel , odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944–1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše. Otakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích. Na LOH 1912 v kamenosochařství a na LOH 1936 také v kamenosochařství s názvem Trofej československého olympijského výboru Tvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů byli jeho častým tématem sportovci . Po návratu z Paříže byl v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, ...

Marcela Počinková (1)

Narozena 30.3.1968 v Novém Jičíně. Zabývá se problematikou ústředního vytápění od roku 1992, kdy ukončila studium VUT v Brně, fakulty stavební ve specializaci Technická zařízení budov. Pět let pracovala jako projektantka v oboru ústředního vytápění a zdravotně technické instalace. Poté nastoupila jako odborný asistent na FAST VUT v Brně, Ústav TZB. Je spoluautorkou učebních textů Ústřední vytápění a Zdravotně technické instalace, knih Úsporný dům a Podlahové a stěnové vytápění, stropní chlazení. Ve specializace se zabývá především teplovodním velkoplošným vytápěním.

Lea Treuová (1)

Narozena 13.6.1954 v Boskovicích okr. Blansko. Pracuje v oboru ústředního vytápění od roku 1978, kdy zakončila studium na VUT v Brně, fakulta stavební se specializací Technická zařízení budov. Od roku 1978 do roku 1987 pracovala jako samostatný projektant specializace ÚT. Od roku 1987 působí na FAST VUT v Brně, Ústavu TZB jako odborný asistent. Zabývá se převážně oborem ústředního vytápění

Josef Václav Jiroušek (1)

Narozen 5.7.1935 v Jílovicích u Rychnova nad Kněžnou. Publikuje povídky o myslivosti.

Jiří Znojemský (1)

Václav Šimr (1)

Autor knihy o stavbě slunečních hodin.

Karel Skalický (1)

Karel Skalický je český římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a aktivní účastník exilového boje proti komunistické totalitě. Emigroval do Říma a přednášel teologii na Lateránské univerzitě, od roku 1967 redigoval exilový časopis Studie. Od roku 1994 přednáší znovu na české akademické půdě, je profesorem a vedoucím katedry systematické teologie na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, jako děkan stál v jejím čele v letech 1996–1999. Roku 2006 mu byl prezidentem republiky propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv. V roce 2013 mu pak Jihočeská univerzita udělila titul emeritního profesora. V roce 2015 mu byla udělena Cena Václava Bendy.

Sally Harper (1)

Sally Harper je spisovatelka a editorka se zájmem o výtvarné umění. Sestavila a editovala mnoho knížek z oblasti uměleckých příruček a knih o umění. V současné době spolupracuje s Britským Národním muzeem v Londýně.

Ján Gecsei (1)

Počítačový odborník, publikace z oboru.

Jaromír Páv (1)

Absolvent Pedagogického institutu v Ostravě, obor jazyk český – dějepis - hudební výchova , v letech 1963-1969 učitelská praxe na základních a středních školách. Vědecká aspirantura ve Slezském ústavu ČSAV v Opavě v letech 1969-1979, v roce 1971 získal PhDr., v roce 1976 kandidátem věd na základě obhajoby vědecké práce „Národnostní problematika v Ostravské průmyslové oblasti na počátku 20. století “. Od roku 1979 působil jako odborný asistent na katedře historie Pedagogické fakulty v Ostravě s odborným zaměřením na československé dějiny 19. a 20. století, v tomto oboru se také v roce 1988 habilitoval. Do roku 1997 přednášel na katedře historie Filosofické fakulty Ostravské univerzity , externě přednášel rovněž na katedře historie FF UP v Olomouci a katedře evropských studií a politologie tamtéž. Od roku 1998 do současnosti působí jako vedoucí katedry občanské výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity . Podílel se na řešení řady výzkumných úkolů a grantů GA ČR, MV ČR, MZV ČR. Vedle řady vystoupení na domácích i zahraničních konferencích se autorsky podílel na řadě studií i monografií a publikoval desítky studií a článků ve sbornících a v časopisech, je rovněž autorem několika skript a studijních textů odborně zaměřených na problematiku meziválečných československých dějin v kontextu s dějinami evropskými a světovými.

Jan Potocki (1)

Jan Nepomucen Potocki byl polský prozaik, historik, archeolog, lingvista, cestovatel a dobrodruh aristokratického původu. Bývá označován jako „poslední Polák“. Jan Potocki se narodil v roce 1761 na Ukrajině, v bohaté aristokratické rodině. Studoval ve Švýcarsku a pak na lodích suverénního maltézského řádu pronásledoval středomořské korzáry. Neklidně putoval mezi carským dvorem v Petrohradu a francouzskými encyklopedisty v Paříži. Byl jmenován vedoucím badatelské skupiny, která měla provázet ruské poselstvo do Číny. Provázel jej slavný orientalista Heinrich Julius Klaproth, který později po Potockém nazval vzdálené korejské souostroví. Poselstvo dorazilo až na čínské hranice, ale tam došlo k roztržce, protože hrdí Rusové se odmítli podrobit ponižujícímu ceremoniálu a do země vůbec nebyli vpuštěni.Hrabě Potocki, nazývaný „poslední Polák“, byl jedním z prvních lidí, kteří po boku aeronauta Jeana Pierra-Francoise Blancharda vzlétli v balónu do nebes. Považoval se hlavně za učence. Sestavil archeologický atlas Ruska a pracoval v oboru slovanských starožitností. Četnými nitkami je spojen s Pavlem Šafaříkem a Janem Kolárem. Vědci si jej na rozdíl od cara Alexandra příliš necenili, a tak dal zklamaný hrabě celý náklad jedné své knihy naházet do rybníka. Ve svých dedukcích byl stejně odvážný jako při bojích s korzáry a takoví lidé nemají v Akademii naštěstí pro obě strany co dělat. Někdy kole roku 1803 začal Potocki předčítat své nemocné manželce Příběhy tisíce a jedné noci, a to pravděpodobně ve francouzské Gallandově verzi. Když byl hotov, začal psát vlastní pokračování, které vyšlo v Petrohradu v letech 1804–5 bez udání autora v počtu sto kusů. Tak vzniklo první vydání Rukopisu nalezeného v Zaragoze . Následovala různá doplněná obskurní vydání. Jeden příběh přejal Washington Irving, ale připisoval jej jinému autorovi. Pařížský časopis, kde Rukopis vychá...

J. H Plumb (1)

Britský historik, nositel titulu Sir.

Alan Forman (1)

František Skovajsa (1)

Narozen 1883 v Uherském Hradišti. PhDr., středoškolský profesor, práce z oboru zeměpisu.

Ladislav Stojdl (1)

P. Ladislav Stojdl, poslední františkánský superior na Skalce. Narodil se v roce 1888 v Trhových Svinech Ludviku a Karolině, kteří se ještě psali Stoidl. Zemřel v roce 1969, ale místo se nám nepodařilo zjistit. V 18 letech vstoupil do františkánského řádu a než se stal superiorem na Skalce prošel několik klášterů . Na Skalce se mu nelíbila závislost kláštera na dobrodiní tehdejšího majitele zámku Theodoricha Kasta , a snažil se o ekonomickou nezávislost. Choval včely a prodával včelí produkty, zřídil hostinec a občerstvení pro turisty a pod. na vlastní koncesi. Vydal i turistickou brožuru o Skalce, aby podpořil turistický ruch. S baronem Kastem se dostal do sporu o přístupovou cestu na Skalku, který se řešil soudní cestou. Navíc prý vzbuzoval pohoršení svými projížďkami na oslu Mandě do okolí, kde konal přednášky s diapozitivy. Vyčítali mu například, že skaleckou studnu vyčistil tak důkladně, že tam nezbyla ani voda. Nebyl jim po vůli ani jeho chov včel a účast na včelařských „sletech“. Stojdl pak sám o sobě tvrdil, že je včelařský výzkumník a taková činnost není v rozporu s řádovými pravidly. Když pak byl ustanoven představeným v Dačicích, odpor vůči němu ještě vzrostl, protože františkánům bylo proti vůli, že choval krávu a hnojil kdejaký pozemek, aby měl píci a byl víc ve chlévě než v kostele. Lidé prý se mu kvůli tomu smějí s konstatováním, že „...když chtěl dělat pacholka, proč se dal vysvětit na kněze?“ Sečteno a podtrženo: jeho působení bylo ukončeno zbavením funkce, násilným odebráním krávy po matce, která byla prodána a tlakem na odchod z řádu. Nakonec v roce 1929 požádal o...

Karel Hejlíček (1)

Narozen 7. 8. 1931 v Nýřanech, zemřel v říjnu 2021. Veterinář, profesor epizootologie a mikrobiologie, práce z oboru.

Gordon Perry (1)

Dlouholetý člen Mezinárodního cechu vazačů uzlů a bývalý redaktor jejich časopisu Knotting Matters. Člen Královského válečného námořnictva, které opustil po čtyřicetileté službě v roce 1994 s hodností Lieutenat Commander .

J Mócsy (1)

Mořic Remeš (1)

Narozen 21.7.1867 v Příboře na Moravě, zemřel 19.7.1959 v Dvorcích u Olomouce. MUDr., RNDr. h.c., lékař, geolog, paleontolog, přírodovědec. Práce v oborech, též beletrista, fejetonista a autor literárně historických článků.

Zdeněk Matyáš (1)

Narozen 8. 8. 1945 ve Vsetíně, zemřel asi 8. 4. 2001 ve Valašských Kloboukách. Akademický malíř, zaměřoval se na motivy z Valašska.

Vincenc Jelínek (1)

Narozen 19.11.1896 v Třešti, zemřel 20.8. 1962 v Brně. MVDr., profesor veterinární školy, odborník v oblasti patologické morfologie a fyziologie, práce z oboru.

František Židek (1)

PhDr. František Žídek , doktor hudebních věd, výborný houslista, povoláním středoškolský profesor , se ve své literární tvorbě věnoval houslovému umění.

Bohuslav Maleček (1)

Narozen 14.11.1921 v Praze, zemřel 15.12.1988 v Ústí nad Labem. Výtvarný pedagog a malíř, práce z oboru výtvarné výchovy.

Barbora Dančová (1)

Ilustrátorka.

Aleksandr Nikolajevič Fesik (1)

Ruský homeopat, od r. 1991 žije v České republice.

Máté Zalka (1)

Máté Zalka byl maďarský spisovatel a revolucionář. Jeho skutečné jméno bylo Béla Frankl.

Michael Rist (1)

Německý agronom. Práce z oboru etologie, ekologického zemědělství a sociálně-ekonomické tematiky.

Édouard Riou (1)

Édouard Riou byl francouzský malíř a ilustrátor. Riou byl žákem významného předchůdce impresionismu Charlese-Françoise Daubignyho a své první práce představil roku 1859 . Uplatnil se však především jako ilustrátor, a to zejména prvních románů francouzského spisovatele Julese Verna vydávaných nakladatelem Pierrem-Julesem Hetzelem v rámci cyklu Podivuhodné cesty. Jde o tato Vernova díla: Dále se Riou společně s Hubertem Clergetem podílel svými kresbami na výtvarné stránce Ilustrovaného zeměpisu Francie z roku 1866 a společně s Léonem Benettem, Henrim Meyerem a Julesem Fératem ilustroval Vernovu knihu divadelních her Cesty na divadle z roku 1881. Kromě knih Julese Verna ilustroval Riou například vydání románu Waltra Scotta Ivanhoe z roku 1880 nebo románu Alexandra Dumase staršího Hrabě Monte Cristo z roku 1887. Édouard Riou zemřel roku 1900 v Paříži jako nositel Řádu čestné legie.

Vladimír Řeřucha (1)

Narozen 25. 4. 1920 v Havlíčkově Brodě, zemřel 12. 12. 2004 v Pardubicích. Teoretik umění, působil jako ředitel Východočeské galerie v Pardubicích. Autor publikací o výtvarném umění.

Paul Newman (1)

Paul Leonard Newman byl americký herec, režisér, automobilový závodník, filantrop, majitel týmu Newman/Haas Racing a spoluzakladatel společnosti Newman's Own, jejiž kompletní výdělek je věnován na charitu. Byl oceněný mnohými prestižními cenami, například Oscarem, Zlatým glóbem, Emmy, cenou v Cannes a Humanitární cenou Jeana Hersholta. Byl známý pro své pronikavě modré oči, sympatickou povahu a také pro svůj fešný vzhled, díky němuž je považován za jeden ze sexuálních symbolů 60. let 20. století. Newman se nejlépe zapsal do podvědomí diváků hlavními úlohami ve filmech Kočka na rozpálené plechové střeše, Hazardní hráč, Hud, Hombre, Frajer Luke, Život a doba Soudce Roye Beana,Skleněné peklo či Road to Pedition. Dále si jej diváci mohou pamatovat jako společníka Roberta Redforda ve slavných snímcích Butch Cassidy a Sundance Kid či Podraz. Ze svých osmi oscarových nominací proměnil pouze jednu a to v roce 1987, kdy získal cenu Akademie za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmu Barva peněz. Newman se narodil na předměstí Clevelandu v lednu roku 1925. Jeho otec Arthur Samuel Neumann byl Žid, syn Simona Newmana a Hannah Cohnové, emigrantů z Maďarska a Polska.. Matka Terézia Fecková byla Slovenka, rodačka z vesnice Ptičie nedaleko Humenného, praktikující křesťanskou víru . On sám jako dospělý netíhnul k žádné víře, avšak označoval se za Žida. Newman s herectvím začínal již na škole. Jeho první dochovaný divadelní výstup se konal v jeho sedmi letech na školním představení Robina Hooda. Ve svých deseti letech již vystupoval v jednom z clevelandských divadel. V roce 1943 odmaturoval ze střední školy v Shaker Heights a krátce studoval na Ohio University v malém univerzitním městečku Athens. Během druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu jako střelec a radista v Pacifiku. Původně byl zařazen do programu pro pi...

I. N Uspenskij (1)

Helena Soukupová (1)

Doc. PhDr. Helena Soukupová je uznávanou historičkou umění se zaměřením na středověkou architekturu žebravých řádů. Po vystudování uměleckoprůmyslové školy v Praze, absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor dějiny umění a klasická archeologie. V té době se začala také věnovat výzkumu Anežského kláštera, který v roce 1989 vyvrcholil vydáním monografie Anežský klášter v Praze oceněné mimo jiné titulem Nejkrásnější kniha roku. Doc. Soukupová pracovala v Národním muzeu, v letech 1990–2003 rovněž přednášela na Katedře dějin umění a estetiky vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Téma Anežského kláštera neopustila ani v dalších letech. V roce 2011 tak mohlo vyjít doplněné vydání monografie.

Maria-Regina Altmeyer (1)

Publikace o závěsných ozdobách z papíru.

Michael Altmeyer (1)

Publikace o závěsných ozdobách z papíru.

Oskar Schellbach (1)

Metoděj Skříčka (1)

Práce z oboru kinematografie.

Nemo (1)

Kapitán Nemo je fiktivní postava z Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem, v níž je konstruktérem, kapitánem a vlastníkem supermoderní ponorky Nautilus, s níž brázdí oceány a s jejíž pomocí se jako první člověk dostal na Jižní pól. Mimo to ještě nakrátko vystupuje v románu Tajuplný ostrov, kde jej autor nechal zemřít. Jeho postava inspirovala řadu dalších spisovatelů a posléze i filmových tvůrců, v jejichž dílech vystupuje. Ačkoliv je Nemo v románu Dvacet tisíc mil pod mořem jednou z hlavních postav, není zde téměř popsán jeho předchozí život. Teprve v románu Tajuplný ostrov seznámí umírající Nemo trosečníky na ostrově se svou minulostí. Jde o indického knížete Dakkara, který byl duší povstání sipáhijů v roce 1857. Po rozdrcení povstání vybudoval s dvaceti nejvěrnějšími ponorku Nautilus, přijal bojové jméno Nemo a vyhlásil válku „pozemským tyranům“ . Jeho muži však postupně umírali a nakonec se osamělý Nemo uchýlil do přístavu na „Tajuplném ostrově“, který si tajně vybudoval. Zároveň požádal trosečníky, aby po jeho smrti Nautilus potopili, což se skutečně také stane. Postava kapitána Nema inspirovala řadu dalších tvůrců. Kromě různých zpracování či přepracování původních Verneových románů se stal i samostatnou postavou. Například český spisovatel J. M. Troska podle něj vytvořil jednu z hlavních postav svých románů , avšak Troskův kapitán Nemo nebyl bengálský hinduista, nýbrž Francouz. V americkém komiksovém seriálu a filmu Liga výjimečných tvoří s dalšími postavami skupinu viktoriánských supermanů. Seznam herců, kteří hráli kapitána Nema ve filmu nebo v televizi:...

Michael Duruttya (1)

Chovatel koní, vědec, publicista, podnikatel v poradenství chovu koní, autor monografie Etologie koní, byl dlouholetým vedoucím chovu koní v Hřebčíně Muráň.Řídil hřebčín Muráň , hřebčín Šamorín , hřebčín Hrabušice , Zoologickou zahradu – rezervaci koní plemena hucul v Košicích; poradcem v hřebčíně Erlengrund/Erlenhof u Frankfurtu n/Mohanem . Správcem Dostihového závodiště v Praze . Je autorem pěti monografií ; učební pomůcky , tří knižních statí, 34 vědeckých prací, dalších cca 400 odborných článků uveřejněných doma a v zahraničí resp. na webové stránce a 24 referátů přednesených na vědeckých konferencích. Na Muráni zachránil chov koní plemena hucul a dokončil vyšlechtění nového plemene – slovenského horského koně. V Šamoríně odchoval dvě desítky vítězů klasických dostihů právě tak, jako československého “Koně století”, čtyřnásobného vítěze Velké pardubické steeple-chase Železníka. K jeho chovatelským úspěchům se také váže zrod fenomenální klisny Arva, nositelky klasické “Trojkoruny”. Je členem Turf clubu, Československé vědecko-technické společnosti – odborné skupiny pro chov koní, Evropského združení odhadců – TEGEVOFA, Česko-slovenské etologické společnosti a Slovenského syndikátu novinářů.

Bohumil Ryšavý (1)

Narozen 23. 1. 1921 v Lásenici, zemřel v roce 2002. Akademik, profesor, RNDr., DrSc., vědecký pracovník, vysokoškolský pedagog, parazitolog, helmintolog a protozoolog, autor monografických publikací, vědeckých studií a vysokoškolských učebnic.

Božena Kotrlá (1)

Narozena 12. 10. 1927 v Praze. RNDr., zooložka a parazitoložka, zabývá se studiem cizopasníků hospodářských zvířat. Autorka prací z oboru.

Slavomír Plicka (1)

Autor příruček z oboru ekonomiky a práva pro oblast regionální kultury.