Všichni Autoři a témata

Josef Sup (1)

Narozen 24.8.1910 v Uhelné Příbrami u Chotěboře, zemřel 16.7.1980 v Praze. PhDr., diplomat, literární kritik, překladatel z francouzštiny, spis o Africe.

Reinaldo Arenas (1)

Reinaldo Arenas byl kubánský básník, prozaik a dramatik. Arenas se narodil na venkově, v severní části kubánské provincie Oriente. Později se přestěhoval do města Holguín. V roce 1963 se přestěhoval do Havany a zapsal do školy Planification a později na Filosofické fakultě na Universidad de La Habana, kde studoval filozofii a literaturu. Následující rok začal pracovat v Národní knihovně. Získal ocenění Villaverde Cirilo od UNEAC . Jeho Halucinace získal "první Čestné uznání" v roce 1966. Pro své spisy a otevřeně homosexuální styl života se dosta do konfliktu s představiteli komunistické vlády. Opustil národní knihovnu a byl redaktorem ústavu kubánské knihy roku 1968. Od roku 1968 do roku 1974 byl novinář a redaktor literárního časopisu La Gaceta de Cuba. V roce 1973 byl poslán do vězení poté, co byl obviněn a odsouzen za "ideologické odchylky a pro publikování v zahraničí bez oficiálního souhlasu". Těsně po zatčení se pokusil o útěk, chtěl opustit Kubu a odplout od břehu na duši z automobilové pneumatiky. Pokus se nezdařil a on byl po několika týdnech zadržen v Leninově parku a uvězněn v nechvalně známé věznici a bývalé španělské koloniální pevnosti Castillo del Morro spolu s vrahy a násilníky. Ve vězení občas získával cigarety, sloužící zde jako platidlo, tím, že pomáhal některým vězňům psát dopisy pro milenky a manželky. Podařilo se mu tímto způsobem shromáždit dost papíru a pokračovat v psaní. Nicméně pokus o pašování textů z vězení byl odhalen a on byl potrestán. Bylo mu vyhrožováno smrtí, byl nucený vzdát své práce, propuštěn byl v roce 1976. V roce 1980, jako součást „exodu z přístavu Mariel“, emigroval do Spojených států. V USA onemocněl nemocí AIDS a v roce 1990 spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsal svým přátelům, že si bere život "s ohledem na svůj povážlivý zdravotní stav a strašnou citovou deprivaci způsobenou vědomím, že už nem...

Ernest Borneman (1)

Ernst Wilhelm Julius Bornemann narozen v Berlíně byl německý spisovatel zločinu, filmař, antropolog, etnomuzikolog, jazz hudebník, jazz kritik, psychoanalytik, sexuolog, a oddaný socialista. Všechny tyto různé zájmy, jak tvrdil, měly společné kořeny v jeho celoživotní neukojitelné zvědavosti. Od 1982-1986 byl prezidentem Německé společnosti pro sociálně vědeckého výzkumu sexuality. V roce 1990 mu byla udělena Magnus Hirschfeld medaili pro sexuální vědu.

Alexej Bálek (1)

Narozen 1921. Pracovník Ekonomického ústavu Československé akademie věd, práce z oboru.

Rudo Brtáň (4)

Narodil sa 9. oktobra 1907 v Hybiach v rolnickej rodine. Zomrel 4. aprila 1998. Do ludovej skoly chodil v rodisku, zmaturoval roku 1927 na Gymnaziu v Liptovskom Mikulasi. V rokoch 1927-1932 studoval slavistiku a germanistiku na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe a Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Po skonceni vysokoskolskych studii sa stal stredoskolskym profesorom a v rokoch 1932-1944 postupne ucil na gymnaziach v Martine, Bratislave, Trnave a znova v Martine, s vynimkou rokov 1937-1938, ked bol na stipendijnych pobytoch v Polsku a Juhoslavii. Aktivne sa zucastnil v SNP. Po oslobodeni zacal pracovat na poverenictve skolstva, no od februara 1946 sa stal referentom slovenskeho oddelenia Matice slovenskej v Martine. V septembri 1949 presiel pracovat do Literarnovedneho ustavu SAV v Bratislave. V auguste 1951 sa vratil do Matice slovenskej v Martine a ako vedecky pracovnik tu posobil cele desatrocie. Roku 1961 odisiel spat do Bratislavy, do Ustavu slovenskej literatury SAV a pracoval tu ako vedecky pracovnik az do odchodu na dochodok roku 1979. Do literatury vstupil uz ako stredoskolak. Verse, preklady poezie zo slovanskych jazykov a nemciny, literarnu kritiku, state zo slovenskej literarnej historie a kulturnu publicistiku uverejnoval v roznych sudobych casopisoch od polovice 20. rokov. Knizne debutoval monografiou Poezia Ivana Krasku , v ktorej sa sustredil najma na metodiku a modernost stavby Kraskovho versa. Druhou knizne publikovanou monografiou je komparativna studia o slovanskych literaturach Barokovy slavizmus a tretou studia o prvej zbierke slovenskych prislovi Danielovo Sinapiovo-Horcickovo Neoforum latino slavonicum . V 40. rokoch badatelsky zaujem zameral na obdobie romantizmu. Vysledkom bola monografia O Bottovej Smrti Janosikovej publikovana aj s povodnym textom skladby podla zachovaneho rukopisu. Podobnym sposobom publikoval v knihe Samova Chalupkova basen Mor ho! aj tuto skladbu. Do obdobia klasicizmu sa vr...

Andrej Kurimský (1)

Narozen 7.9.1933 ve Varadce u Bardejova , zemřel 29.12.1980 v Praze. Filolog, ukrajinista, dialektolog.

Jan Vašák (1)

Narozen 21.6.1946 ve Skorkove, okr.Havlíčkův Brod. Zemědělský ing., agrotechnické práce, též práce o managementu zemědělského podniku a pěstování olejnin.

Miroslav Lorenc (1)

Miroslav Lorenc byl český architekt, legionář a účastník protinacistického odboje. Žák architekta Krejcara. Od roku 1930 působil ve Zlíně, odkud pocházela jeho žena. Ve službách firmy Baťa projektoval kino a hotel. Kvůli rozporům s Tomášem Baťou výstavba těchto dvou budov podle jeho projektů realizována nebyla a Lorenc firmu opustil. Ve Zlíně realizoval přes padesát staveb , obchodní a bankovní dům Františka Javorského, restaurace Minaříková). Jeho posledním projektem byly tzv. Elektrické domy pro úředníky, které dokončoval z ilegality. V období první světové války bojoval v řadách československých legií v Itálii, po Mnichovu a následné okupaci zbytku Československa se Lorenc aktivně zapojil do odboje. Později se stal okresním velitelem odbojové organizace Obrana národa. Po víc jak jednoletém skrývání byl prozrazen a 24. října 1940 zatčen. Architekt Lorenc byl popraven 11. února 1943 v Breslau. Po druhé světové válce byla na jeho zlínský dům umístěna pamětní tabule, od listopadu 1946 je po něm pojmenována jedna ze zlínských ulic. Je připomenut na pamětní desce umístěné na pomníku obětem 2. světové války v parku Komenského ve Zlíně.

Emilie Prokešová (1)

Autorka učebnic matematiky.

Štěpán Doležal (1)

Narozen 5. 4. 1971 v Poličce. Učitel českého jazyka a výtvarné výchovy, výtvarník a hudebník, spoluautor vzpomínkové knihy o Ležákách.

Pavel Šrámek (1)

Milan Havlíček (1)

Milan Havlíček , byl český akademický sochař. Milan Havlíček se narodil 1. března 1873 v Kolíně do rodiny ředitele kolínského lihovaru Josefa Havlíčka. Od roku 1887 pracoval v dílně Bohuslava Schnircha a zároveň se u něj učil. Dále studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a v letech 1889-1892 navštěvoval školu profesora Maxmiliána Pirnera na pražské malířské akademii. Následně podnikl studijní cesty do Itálie a německého Mnichova. Svůj atelier měl v Praze na Vinohradech, ale později tvořil především v Chýnově u Tábora, kde spolupracoval s Františkem Bílkem. Modeloval dekorativní nádoby, vázy s postavami nymf, víl a mnohé další. V letech 1900-1913 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1906 vytvořil sousoší "Tragedie" a "Komedie" na pylonech Městského divadla na pražských Vinohradech. V následujícím roce se podílel na figurální a ornamentální výzdobě Občanské záložny a měšťanské školy v Poděbradech. Zároveň obdržel první cenu za skizzu sochy hraběte Jindřicha Clama-Martinice, která byla odlita pro Pantheon pražského Národního muzea a druhou cenu obdržel za skizzu sochy hraběte Kašpara ze Šternberka. V roce 1907 se Milan Havlíček oženil s Františkou Schnirchovou, která byla neteří významného sochaře B. Schnircha. Na počátku měsíce prosince roku 1917 zemřel ve vojenské nemocnici v Mostaru.

Mišo Kováč-Adamov (1)

Mišo Kováč-Adamov, občianskym menom Michal Kováč, kultúrny a literárny historik, teatrológ, dramatik, sa narodil 24. mája 1930 v Zlatých Moravciach. Pseudonymy: Adamov, M. Borkov, Elena Marčáková, Elena Mariášová, K. Michalov, Mišo K. Adamov, Martin Križava. Žije a tvorí v Martine. Študoval na gymnáziu v Zlatých Moravciach , odbor slovenčina a literárna veda , knihovníctvo na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, muzeológiu na Filozofickej fakulte Univerzity J. E. Purkyňu v Brne . Pôsobil v Matici slovenskej v Martine , najskôr ako pracovník bibliografického oddelenia, riaditeľ Pamätníka slovenskej literatúry , neskôr ako pracovník Literárneho múzea . Súčasne prednášal literárnu muzeológiu na univerzite v Brne . Bol námestníkom ministra kultúry Slovenskej republiky v Bratislave , správcom Matice slovenskej v Martine , od 1993 prednáša kultúrnu históriu a staroslovienčinu v teologickom inštitúte v Badíne. Žije v Martine. Vo vedeckej práci sa sústredil na problematiku bibliografie, spracoval vyše 50 titulov rozličných súpisov literatúry, medzi nimi vzorový katalóg Filológia – Literárna veda – Krásna literatúra a Poznajme súčasnú slovenskú literatúru . Spoluzostavovateľ pamätníc Matica slovenská a Historický rok . Jeden zo zakladateľov slovenského literárneho múzejníctva, autor monografie Úvod do štúdia literárnej muzeológie . Ako teatrológ sa prezentoval monografickými prácami Bábkárska tvorba , Slovenská ochotnícka scénografia , Poznávajme dejiny ochotníckeho divadla , Gorazdov Močenok . V dramatickej tvorbe sa orientoval na rekonštruovanie ľudových hier . Deťom adresoval bábkové a činoherné predlohy Gašparko , Skúška alebo Zahraj , Čo je to čerieslo, aký je jarmok a i. Autorsky...

Daga Minkewitzová (1)

Překladatelka z angličtiny.

Jaroslav John (1)

Narozen 1924. Politický pracovník, československý diplomat, autor průvodců o Kypru, též autobiografie a historická publicistika.

Jevgenij Aleksandrovič Ljackij (1)

PhDr. Jevgenij Aleksandrovič Ljackij, rusky: Евгений Александрович Ляцкий byl ruský a čskoslovenský literární vědec, literární historik a kritik, etnograf, folklorista a spisovatel. Narodil se v Carském Rusku v rodině šlechtice a vlastníka půdy a byl vzdáleným příbuzným básníka L. A. Meje . Od 16 let sbíral folklór a jezdil na výpravy do Polesí, Povolží a na Ruský Sever. V letech 1889—1893 studoval na katedře slovesnosti Historicko-filologické fakulty Moskevské univerzity, kde v 90. letech 19. století vyučoval. Od konce 90. let do roku 1907 působil v Petrohradu na Institutu antropologie a etnografie Petra Velikého jako vedoucí etnograf, vedoucí oddělení etnograficého oddělení Ruského muzea Alexandra III. Vypracoval se až na pozici civilního poradce. Po VŘSR koncem roku 1917 emigroval do Finska, v roce 1920 do Švédska a nakonec v roce 1922 do Československa. Působil jako profesor ruštiny a literatury na Univerzitě Karlově v Praze a vyučoval též na Ruské svobodné univerzitě. Zemřel 7.7.1942 a je pochován na Olšanském hřbitově.

Peter Doerfler (1)

Gabriela Falcová (1)

Učitelka Gabriela Falcová, která působí v Základní škole Dublovicích třináct let, dokončila knihu. Dala jí název podle jedné kapitoly – Diagnóza: Učitelka.

Jessica Shirvington (1)

Jessica Shirvington žije spolu s jejím manželem a dvěma dcerami v Sydney už přes deset let. A jak začala psát? Jednoho dne, místo vyzvednutí si nové knihy, začala psát svoji vlastní. První jméno, které ji napadlo bylo Violet a zbytek již následoval zcela přirozeně. Psaní knihy Violet Eden vypracovala autorka na jejích životních zkušenostech - na cestách po světě a lidí, které potkala. Sama autorka vždycky milovala dávnou historii - příběhy a historky toho nejlepšího druhu.

John Lunn (1)

John Lunn je anglicky píšící kanadský spisovatel, autor knih pro mládež. Johnn Lunn se narodil roku 1958 v Torontu jako nejmladší z pěti dětí spisovatelky knih pro děti Janet Lunnové a žurnalisty Richarda Lunna. Když mu bylo deset let, přestěhoval se s rodiči do Prince Edward County na severním břehu jezera Ontaria. Po dokončení střední školy se vrátil zpět do Toronta a tři roky se učil zhotovovat flétny. Poté se odstěhoval do Bostonu v Massachusetts, kde začal pracovat pro světově proslulého výrobce fléten. Roku 1987 se oženil a se svou manželkou Meredith, jinak chovatelkou psů, zahájil v Torontu vlastní výrobu fléten s originálním světově uznávaným designem. Roku 1991 se Lunn se svou rodinou odstěhoval do Newportu v New Hampshire. Vlastní také malé animační studio, ve kterém filmuje technikou fázové animace. Angažuje se též místní politice. Již jako dospívající mladík zkoušel John Lunn psát básně i prózu a v devatenácti letech napsal dokonce vědeckofantastický román. Jeho prvním publikovaným dílem je dobrodružný román Námořníkova kletba z roku 2004. Že by se ale někdy živil jen literaturou, Lunn nepředpokládá.

Markus Bennemann (1)

Německý publicista a překladatel.

Bohumil Mladý (1)

Narozen 30.10.1881 v Čelkovicích u Tábora, zemřel 23.6.1942 v Praze. Vydavatel a redaktor Četnického obzoru, redaktor Ročenky českého četnictva. Beletrista.

Miroslav Jirsa (1)

Ema Destinová (1)

Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, známá pod pseudonymem Ema Destinnová, resp. Emmy Destinn , byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde v mnoha představeních zpívala společně například s Enrikem Carusem. Emilie Kittlová se narodila v Praze jako druhá nejstarší dcera z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky, rozené Šrutové . Byla umělecky velmi nadaná: malovala, psala, učila se hře na housle u profesora Ferdinanda Lachnera a v osmi letech měla svůj první houslový koncert. Ve 13 letech v Praze začala navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie Loewe–Destinnové Jméno své učitelky si zvolila za umělecký pseudonym. Mimo to Ema studovala herectví v dramatické škole při Národním divadle v Praze. Debutovala roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír. Úspěch jejího debutu byl tak obrovský, že byla okamžitě přijata k pětileté spolupráci v berlínské Státní opeře Pod lipami. Již v roce 1898 úspěšně vystoupila na scéně berlínské Krollovy opery, opět jako Santuzza v opeře Sedlák kavalír. V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovských operních slavnostech v Bayreuthu v roli Senty v opeře Bludný Holanďan a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína, ve stejném roce v německé premiéře Smetanova Dalibora. V roce 1906 zpívala v Berlíně v opeře Salome od Richarda Strausse. Následovaly výstupy v dalších rolích jako Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth, Selika a Destinnová se stala primadonou Německé opery v Berlíně, v níž vystoupil...

Daniel Růžička (1)

*1971, Liberec V Liberci vystudoval střední ekonomickou školu a v roce 1996 absolvoval pražskou FAMU v oboru filmová a televizní produkce. Od roku 1991 pracuje v České televizi, nejprve jako produkční, později v několika manažerských pozicích v dokumentární a vzdělávací tvorbě. Dvě desítky let se zajímá o novodobé československé a české dějiny a o historii televizního vysílání u nás. Sleduje především působení totalitní moci na vysílání Československé televize a její ideologickou propagandu v televizních pořadech. Je autorem řady odborných textů o historii televize a spoluautorem webových stránek www.totalita.cz

Valery L Feigin (1)

MD, MSc, PhD. Neurolog, specialista na léčbu mozkových příhod.

Alena Čermáková (1)

Vyštudovala na Vysokej škole múzických umení v Bratislave odbor filmová a televízna dokumentárna tvorba. K jej najznámejším snímkam patrí autorský autobiografický celovečerný film Vyvliekanie z vlastnej kože a autorský film Všetko je v nás o Františkovi Tugendliebovi, ktorý ju učil spev v rokoch 1983-1985. Práve od neho získala akreditáciu na vyučovanie techniky popového spevu jeho metódou. Slovenská verejnosť ju spoznala najmä vďaka jej účinkovaniu ako hlasovej pedagogičky v hudobnom projekte Slovensko hľadá SuperStar I, II a Môj najmilší hit. V roku vydala svoj debutový album Šansóny a iné piesne, ktorý do života uviedli Hana Hegerová a František Tugendlieb. Koncertuje doma i v zahraničí. V roku 2009 vydala francúzsko-nemecko-slovenský album Spievam ako dýcham , ktorý do života uviedol kňaz Anton Srholec. Momentálne pripravuje svoj nový album so svojím manželom Ivanom Čermákom, autorom, aranžérom a producentom všetkých jej piesní. Naspievala aj motívy radosti do filmu o Nicolasovi Wintonovi na hudbu manžela Ivana Čermáka pod názvom Sila ľudskosti a Nickyho rodina .

Loretta Napoleoni (1)

Je italská novinářka a politická analytička, která se zaměřuje především na financování terorismu a související témata.

Linda Domin (1)

Profesorka biologie, práce z oboru chiromantie.

Václav Beran (1)

Narozen 15.8.1925, zemřel 24.2.1972 na Kubě. Ing., odborník na biologii a agrotechniku víceletých pícnin, práce z oboru.

Nick Yapp (1)

Býval sedmadvacet let učitelem, ale pak se stal spisovatelem a přispěvatelem do médií. Bydlí v Catfordu. Napsal přes padesát knih a osmdesát povídek.

Karl Seifart (1)

Německý spisovatel, autor a vypravěč pohádek.

J Pavlík (1)

Dr., překladatel z francouzštiny.

Heinrich Frankenberg (2)

Irena Bělohlavová (1)

Zemřela 16.1.1951 v Praze. Vlastivědné práce.

Martin van Doren (1)

Larry Mueller (1)

Larry Mueller je odborník na lovecké psy a reportér časopisu Outdoor Life, napsal mnoho článků - mezi jinými i Jak rychle vycvičit retrívra. Žije s manželkou na farmě v St. Jacobs ve státě Illinois.

Ivan Řehák (1)

Narozen 1954 v Bratislavě. Akademický sochař, vysokoškolský pedagog obor kreslení, základy architektonické kompozice, modelování a barvy v architektuře.

Ivo Medek (1)

Ivo Medek je český hudební skladatel, hudební publicista a organizátor, vysokoškolský pedagog, v letech 2010 až 2018 rektor brněnské Janáčkovy akademie múzických umění v Brně . V roce 1980 vystudoval stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně a na této škole působil až do roku 1997 jako odborný asistent. Mezitím vystudoval v roce 1989 kompozici na JAMU a v roce 1997 v doktorském studiu teorii kompozice. Od roku 1990 působí jako pedagog na JAMU. Je autorem více než 50 hudebních skladeb, jenž je možno zařadit do oboru orchestrálních, komorních a elektroakustických hudebních skladeb. Je znám také jako autor multimediálních projektů, jenž vyvíjí svoji vlastní unikátní a originální kompoziční metodu. Spoluzaložil hudební soubor Ars Inkognito, jenž je zaměřen na soudobou hudbu. V letech 2002–2008 působil ve funkci děkana Hudební fakulty JAMU, v letech 2010 až 2018 byl pak rektorem JAMU.

Emil Sirotek (1)

Emil Sirotek byl český kameraman. Byl spolupracovníkem řady významných českých režisérů, například Jaromila Jireše, Václava Vorlíčka nebo Věry Plívové-Šimkové.

Milan Vošta (1)

doc. PaedDr. Milan Vošta, Ph.D. je docentem na Katedře světové ekonomiky VŠE v Praze od roku 1994. Na katedře přednáší kursy Geoekonomika a Politická geografie. Dlouhodobě se zabývá regionální problematikou v prostoru Evropské unie se zaměřením na regionální rozvoj nových členských zemí EU v podmínkách jednotného vnitřního trhu a oblastí přeshraniční spolupráce v rámci euroregionů. Absolvoval několik zahraničních stáží a výzkumných pobytů k problematice regionálních otázek EU .

Jiří Bém (1)

Publikace v oboru Inženýrské stavitelství.

Jarl Robert Hemmer (1)

Finský spisovatel píšící švédsky.

Élie Berthet (1)

Narozen 8. června 1815 v Limoges a zemřel 3. února 1891 v Paříži. Francouzský spisovatel. Autor oper, populárních románů, historických románů a románů pro mladé lidi. Élie Berthet se narodil do rodiny obchodníka se šesti dětmi. Jeho dětství bylo ovlivněno láskou k přírodě a vášní pro čtení. Později studoval vysokou školu, na které začal psát sérii příběhů. V 16 se pohyboval v okolí Paříže, kde zdánlivě studoval práva, ale ve skutečnosti se věnoval psaní. Na živobytí si vydělával jako trenér. Teprve v roce 1835 našel vydavatele pro svá díla, která vydával pod pseudonymem Élie Raymond. V roce 1840 se oženil a měl dva syny. Po roce 1840 má plodné období a je slavnější než Alexandre Dumas st. V konkurenci Alexandra Dumase ml. však již neuspěje, přesto jsou jeho knihy přeloženy do několika jazyků, mezi nimi byly i knihy pro děti. Nejenže psal v různých stylech, ale dokonce vytvořili nové žánry.

A. V Berjozkin (1)

Václav Kejzlar (1)

Publikace o automobilech.

Benedikt Baur (1)

Narodil se 9. prosince 1877. O dvacet let později vstoupil do benediktínského řádu. V roce 1903 byl vysvěcen na kněze a v roce 1904 získal doktorát z teologie v Římě. Od roku 1931 do 1938 působil jako profesor teologie na řádové univerzitě. Od roku 1938 do roku 1965 byl opatem beuronského kláštera. Je autorem řady knih o duchovním životě

Jaromír Štach (1)

Základy teorie systémů.

Karel Václav Klíč (1)

Karel Václav Klíč byl český malíř, fotograf a grafický technik. V roce 1878 vynalezl heliogravuru, při pobytu v Anglii v roce 1890 proces zdokonalil. V roce 1892 sestrojil první hlubotiskovou rotačku. Narodil se v papírně v Hostinném zvané Labský mlýn. Jeho dětství bylo poznamenáno úrazem, po kterém celý život kulhal. V roce 1848 se dostal do Prahy s otcem, který se účastnil bojů na barikádě. Karel byl, stejně jako jeho otec, v neustálé opozici proti rakouskému režimu. Nedlouho poté, kdy se zapsal na malířskou akademii, byl předveden na policii za kresbu hanobící c.k. ministra Rakouska a navíc tam ztropil výtržnost. Za trest byl vyloučen z Akademie a vypovězen z Prahy. Potom se živil malováním a později se mu podařilo Akademii přece jen dostudovat. Seznámil se s fotografií a v roce 1866 fotografoval v Brně, kam odjel za otcem, vítězné Prušáky. Ateliér Raffael v Brně byla dobrá živnost, bouřlivák Klíč však navíc založil satirický časopis, který byl samozřejmě zakázán. Poté odešel do Budapešti, kde kreslil na zakázku pro maďarský časopis Kulihrášek. Roku 1869 se usadil ve Vídni, kde kreslil ve společnosti herců a zpěváků. Živil se velmi úspěšně jako koncertní malíř: Kreslil pravou i levou rukou, zády k obecenstvu nakreslil celou první řadu, kreslil i vzhůru nohama, prostě jak jej zrovna napadlo. Byl nejen bravurním kreslířem, ale také maloval – např. portrét Jindřicha Fügnera, jednoho ze zakladatelů Sokola, kreslil Garibaldiho, kněžnu Metternichovou, Palackého aj. Byl i zručným litografem, dokonale ovládal mědiryt i lept. Při rytí dřevorytů pro časopisy často přemýšlel, zda by se dala rytecká práce usnadnit pomocí fotografie. Intenzivně se zabýval reprodukcí polotónových obrazů na papír. Když poznal obtíže tisku z výšky, soustředil se na tisk z hloubky. Namáhavé pokusy přinesly ovoce o silvestrovské noci roku 1878, která se stala datem vynálezu heliogravury. Byl důvěřivý a nedal si svůj vynález patentovat. Když ...

Frederick Russell Burnham (1)

Major Frederick Russell Burnham byl americký spisovatel. Jeho myšlenky částečně ovlivnily zakladatele skautingu, Roberta Baden-Powella. volného díla digitální knihovnou Real Soldiers of Fortune – Projekt Gutenberg

Françoise Dastur (1)

Françoise Dastur je francouzská filozofka, historička filozofie a francouzská překladatelka. Učil v Paříži na Sorbonně, nyní je emeritní profesorkou na University Nice Sophia Antipolis. Její práce se zaměřuje především na německou a francouzskou fenomenologii.

Karel Suchan (1)

Dr., CSc., ekonom, práce z oboru.

Luboš Šedivý (1)

Autor básnických sbírek vydávaných vlastním nákladem.

Stephen Wisdom (1)

Stephen Wisdom se o historii začal zajímat v souvislosti se středověkou dramatickou tvorbou, která i nadále ovlivňuje jeho spisovatelskou a ilustrátorskou dráhu. Tento zkušený re-enactor věří, že historické drama může vzdělávat stejně dobře jako učebnice dějepisu. Řadu historických rolí si také zahrál v divadle. V současnosti žije na poklidném anglickém venkově, kde se plně věnuje psaní, sochařství a výrobě brnění.

Virginia Satir (1)

Virginia Satirová byla americká sociální pracovnice, psycholožka a terapeutka, autorka metod pro zkvalitňování komunikace v rodinách i v organizacích. Je označována za matku rodinné terapie. Na základě své praxe vytvořila Model růstu k účinné psychoterapeutické práci. Virginie Satirová se narodila 26. června 1916 ve Wisconsinu na statku, jako nejstarší z pěti dětí Oscara Alfreda Reinnarda Pagenkopfa a Minnie Happe Pagenkopfové. V pěti letech málem podlehla prasklému slepému střevu, který její matka jako stoupenkyně Křesťanské vědy nechtěla léčit tradiční medicínou. Otec si vynutil převoz dítěte do nemocnice, kde zůstalo několik měsíců a malá Virginie se rozhodla stát se "detektivem dospělých." Otec byl alkoholik; později vzpomínala, že si už tehdy všimla, že se v rodinách odehrávalo pod povrchem více věcí, o kterých se nemluvilo. Zvídavé dítě se naučilo číst ve třech letech a v pěti mělo přečtenou celou malou knihovnu místní jednotřídky. V jejích pozdějších teoriích o duševním růstu a potřebě vhodných psychologických podmínek se obráží její dětské pozorování přírody na statku. Rodina třináctileté Virginie se přestěhovala v roce 1929 do Milwaukee, aby jí umožnila studium na střední škole a v roce 1932 na učitelském ústavu . Po absolutoriu pracovala několik let jako učitelka a zkušenosti zúročila při pozdějším vzdělávání dalších terapeutů. V roce 1941 se vdala za Gordona Rogerse, vojáka na dovolené. Manželství bylo rozvedeno v roce 1949. Druhé manželství uzavřela v roce 1951 s Normanem Satirem, se kterým adoptovali dvě dcery. I toto manželství skončilo rozvodem v roce 1957. Za další obor studia si vybrala sociální práci a od roku 1951 pracovala soukromě s rodinami, od roku 1955 v Institutu psychiatrie v Illinois, kde ovlivnila i ostatní terapeuty, aby se při práci s jednotlivými pacienty zaměřovali na jejich rodiny. Na konci 50. let se přestěhoval...

Zdeněk Cyril Fišer (3)

Profesor Zdeněk Cyril Fišer se narodil 27. května 1929 v Praze. Po maturitě vystudoval provesuru na Karlově universitě a pak až do důchodu působil jako profesor na ekonomické a průmyslové střední škole v České Lípě. Má tři syny a dvanáct vnoučat. Venoval se i tlumočnictví, překladatelské činnosti, práci v manželských skupinách i vlastní literární tvorbě. Psal drobná lyrická díla, velkou pozornost věnoval svaté Zdislavě Z Lemberka a pro seinory připravil dvě knížky - Dobrodružství třetího věku a Plný život ve stáří.

Klemens Richter (1)

Prof. ThDr. Klemens Richter přednáší liturgiku na teologické fakultě univerzity v Münsteru a je auterm a spoluvydavatelem mnoha publikací v tomto oboru

Monika Gajda (1)

Monika Gajdová je polská juniorská reprezentantka v orientačním běhu. Mezi její největší úspěchy patří třetí místo ze sprintu na juniorském mistrovství světa 2010 v dánském Aalborgu. V současnosti běhá za polský klub UNTS Warszawa.

Ivo Hlaváček (1)

Ivo Hlaváček byl český sládek a ředitel pivovaru. Pocházel z rodiny sládka, která měla v pivovarství dlouholetou tradici. V roce 1929 se rodina Hlaváčkova se synem Ivem přestěhovala do Plzně, kde otec František Hlaváček působil řadu let ve vedoucích pozicích v pivovaru Gambrinus a Prazdroj. Po maturitě na reálném gymnáziu v Plzni vystudoval v letech 1945–1950 v Praze Vysokou školu chemicko-technologickou , obor kvasná chemie a technologie. V roce 1950 začal působit ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze. V roce 1962 na VŠCHT obhájil dizertační práci na téma Redukující látky ve výrobě piva a sladu. V roce 1953 přišel na pozici vedoucího kontroly Západočeských pivovarů ve Staňkově, odkud po pěti letech přešel do Plzeňských pivovarů, n. p. V roce 1958 se stal technickým náměstkem ředitele Plzeňských pivovarů, n. p. a v roce 1959 se stal vrchním sládkem. Po pěti letech přešel na pozici výrobního ředitele. Věnoval se především modernizaci pivovarů Prazdroj a Gambrinus. V roce 1976 byl jmenován ředitelem koncernového podniku Západočeské pivovary . Společnost řídil až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. Publikoval v českém i zahraničním odborném tisku, podílel se na knize České pivo . Byl iniciátorem založení a pravidelného organizování Pivovarsko-sladařských seminářů a v roce 1989 založil Spolek sládků při Plzeňském Prazdroji. Byl dlouholetým členem vědecké rady VÚPS a státní zkušební komise při Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství VŠCHT. Působil ve Vědeckotechnické společnosti, která umožňovala především před rokem 1989 udržovat bližší styk se zahraničními odborníky. Spolu se svým otcem Františkem Hlaváčkem se zasloužil o vybudování Pivovarského muzea v Plzni. V roce 2002 byl uveden do Síně slávy českého pivovarství a sladařství, v roce 2016 se stal in memoriam čestným občanem města Plzeň. Starší syn Ivan Hlaváček je podnikatel, mladší sy...

Stanislav Kaczmarczyk (1)

Stanislav Kaczmarczyk byl český evangelický kazatel a spisovatel. V letech 1955 až 1959 studoval teologii na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Po hornické brigádě na Dole 1. máj v Karviné absolvoval povinnou dvouletou vojenskou službu. Od roku 1962 pracoval v duchovenské službě ve Slezské církvi evangelické a. v. ve farním sboru v Komorní Lhotce. Koncem roku 1974 mu byl komunistickou vrchností odňat státní souhlas k vykonávání duchovenské činnosti pro velmi aktivní práci s mladou generací ve sboru. V letech 1975 až 1983 pracoval v tiskárně Tisk v Českém Těšíně, nejprve jako pomocný dělník a pak jako řidič nákladního auta pro odvážení smetí na smetiště. Od června 1983 působil jako farář ČCE v evangelickém sboru ve Štramberku. Od ledna roku 1990 působí v Evangelickém sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji. V letech 1993 až 2006 přednášel na Katedře křesťanské výchovy na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. 4 roky působil jako předseda Rady TWR-C v České republice a pak několik let jako člen Rady. Od založení Dětské misie v České republice byl dlouholetým členem Rady a dlouhou dobu byl také jejím předsedou. Působí stále jako hostující lektor pro vzdělávání pracovníků Dětské misie na Slovensku. 16 let pracoval jako člen Evangelizačního odboru při Synodní radě ČCE. Byl ženatý, s manželkou Olgou žil od roku 1961. Měli dva syny. Starší syn Vladislav pracuje jako inženýr-programátor, mladší syn Daniel je magistrem teologie a pracuje jako ředitel Wycliffovy misie v ČR. Měl šest vnoučat.