139921–139980 z 143164 Autoři
Nina Aleksandrovna Dmitrijeva (1)
Ruská teoretička výtvarného umění, autorka obrazových publikací o historii ruského výtvarného umění, portréty významných osobností světového výtvarného umění.
Více od autora
Ján Vanovič (1)
Ján Vanovič byl slovenský a československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Vystudoval právo v Bratislavě a Budapešti, od roku 1886 působil jako advokát v Martině. Dlouhodobě se angažoval v Matici slovenské. V letech 1931–1939 byl jejím předsedou. Už v 3. třetině 19. století patřil mezi nejvýznamnější politiky Slovenské národní strany. Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti. Patřil mezi signatáře Martinské deklarace. Podle údajů k roku 1920 byl profesí advokátem v Turčianském Svätém Martině. V letech 1919–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Usedl sem na 30. schůzi v únoru 1919. Byl členem Slovenského klubu . V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Slovenskou národní a rolnickou stranu poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Strana později splynula s Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu . V letech 1922–1938 byl generálním dozorcem evangelické církve na Slovensku.
Více od autora
Pavol Čičmanec (1)
Pavol Čičmanec, též Pavel Čičmanec , je slovenský vysokoškolský učitel, bývalý československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Kresťanskodemokratické hnutie. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za KDH. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V roce 1994 se zmiňuje jako vyučující na Fakultě matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě.
Více od autora
Štefan Veis (1)
Narodil sa v Iliji. Po maturite na Štátnom slovenskom gymnáziu v Banskej Štiavnici študoval matematiku a fyziku na Prírodovedeckej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave. Po absolvovaní sa stal asistentom prof. Viléma Kunzla na vtedajšom Fyzikálnom ústave Slovenskej univerzity, ktorý bol zárodkom fyzikálneho výskumu na Slovensku. Tu sa zaoberal hlavne vákuovou fyzikou a v roku 1952 získal doktorát z fyziky za prácu Transformátorový olej ako čerpací prostriedok do vysokovákuových vývev. Od r. 1958 začal na PFUK ako jedinom pracovisku na Slovensku rozvíjať fyziku plazmy. Vo svojich prácach z tejto oblasti spresnil Sahovu rovnicu pre jednonásobne ionizované atómy, ako aj pre dvojteplotnú čiastočne ionizovanú plazmu. Vypočítal tiež mernú elektrickú vodivosť viacerých plynov v širokom intervale tlakov. Jeho výsledky prispeli k výskumu magnetohydrodynamických generátorov elektrickej energie. V tomto období sa podieľal na založení seminára z fyziky plazmy. Od roku 1975 sa intenzívne venoval elementárnym procesom v nízkoteplotnej plazme so zameraním na plazmochémiu a plazmové technológie. Na základe habilitačnej práce Teória odporového manometra bol v r. 1961 vymenovaný za docenta. V tom istom roku 1961 sa stal vedúcim novovytvorenej Katedry experimentálnej fyziky PFUK a viedol ju až do r. 1976, keď ho z tejto funkcie neprávom odvolali. V roku 1966 bol vymenovaný za mimoriadneho profesora experimentálnej fyziky. V šesťdesiatych rokoch bol prodekanom PFUK a pracoval tiež v najrozmanitejších odborných a skúšobných komisiách, radách a výboroch. V týchto funkciách venoval veľa úsilia nielen rozvoju fyziky, ale aj výstavbe nového areálu Prírodovedeckej fakulty v Mlynskej doline. K rozvoju fyziky plazmy i ostatných fyzikálnych odvetví prispel aj ako člen redakčnej rady časopisu Czechoslovak Journal of Physics. Uverejnil vyše 70 prác, napísal monografiu i učebnicu, založil vedeckú školu z fyziky plazmy na Slovensku a významným spôsobom sa podieľal na výchove...
Více od autora
Alena Vávrová (1)
Alena Vávrová je česká spisovatelka, zejména poezie. Je dlouholetá organizátorka literárního života v západních Čechách. Alena Vávrová dosud žije, pracuje a tvoří ve Františkových Lázních, kterých je velkou patriotkou. Vystudovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor český jazyk – výtvarná výchova . V uměleckém životě enklávy západočeských lázeňských měst patří Alena Vávrová k osobnostem z nejvýraznějších. Záhy po účasti v mladofrontovním sborníku Klíčení vydalo Západočeské nakladatelství v Plzni její knižní prvotinu Druhotina . Značný ohlas měla další kniha básní Nahatma vydaná nakladatelstvím Československý spisovatel ; autorka za ni získala Cenu Pražské imaginace z Nadace Bohumila Hrabala. Ozvou na tento úspěch i na přátelství s B. Hrabalem je sbírka Soukromá Hrabaliana . Ocenil ji Václav Havel, Josef Škvorecký a Zdena Salivarová. Zároveň Vávrová vydává jako jediná žena knihu básní věnovanou vínu s předmluvou a kolážemi Miroslava Horníčka – Modrý pierot aneb Poháry plné cherubínů . Jestliže jsme zmínili svébytné postavení Aleny Vávrové v uměleckém životě západočeských lázní, o to méně nadneseným nám připadá název jiné básnické sbírky Mé a Františkovy aneb Z jiného světa . Vávrové básnické stopy najdeme i ve sbornících Milostné mosty a Krajina v nás , vydanými plzeňským Střediskem západočeských spisovatelů. Oddíl básní Carmina Burana, který autorka publikovala v almanachu ADIEU 2000, je částí obsáhlejší rukopisné sbírky Poetické teroristické komando. Dále pak Vávrová vydala roztomilou bibliofílii, ručně šitou – Marcikáj aneb Čajovou báseň , kterou do své antologie o čaji PIJU ČAJ, převzal básník Ludvík Kundera . Ihned byla rozebrána její pozoruhodná kniha pro rodiče s dětmi Rodinné balení /all inclusiv . Následovaly troje básnické miniatury, Záložky, které si 2x sama ilustrovala. Dále pak rozsáhlejší kniha Síť plná rybářů, kniha plná smutku a des...
Více od autora
Karel Kurz (1)
Narozen 14. 10. 1934 v Praze, zemřel 12. 11. 2006. PhDr., CSc., historik zaměřený na sociálně ekonomické dějiny starověku, antickou epigrafii a numismatiku, práce z oboru.
Více od autora
Pat Alexander (1)
Pat Alexander je spoluzakladatelkou a dřívější ediční vedoucí nakladatelství Lion Publishing. Žije v Oxfordu .
Více od autora
Zuzana Tarabusová (1)
Ve dvaceti letech se vydala do Indie. Půl roku cestovala po této zemi jako markeťačka jedné oděvní firmy. Odmítla nabídku svého šéfa stát se jeho druhou manželkou, vrátila se do České republiky a napsala knihu Jak voní Indie. U exotiky ale trochu zůstala, když pracovala na propagaci v ZOO Zlín. Pak už se vydala mezi „mediální zvířata“ do týdeníku Květy, později působila jako šéfredaktorka v cestovatelském časopise Travel digest. Dnes vede portál Malý dobrodruh, doma má dvě malé dobrodružky a jednoho velkého dobrodruha.
Více od autora
Steven Rosen (1)
Redaktor, autor příruček o hinduismu a Indii, člen hnutí Hare Krišna.
Více od autora
Alessandro Pronzato (1)
Alessandro Pronzato je italský kněz a publicista. Teologii studoval v Casale Monferrato, na kněze byl vysvěcen v r. 1956. Místní biskup a později i sám Pavel VI. objevili jeho literární nadání a povzbudili ho, aby se věnoval také službě pera. Napsal desítky závažných i humorných knih, které jsou překládány do všech světových jazyků.
Více od autora
Arnold Kac (1)
Narozen 15.4.1895, zemřel 20.5.1960 v Praze. Ing., DrSc., vědecký pracovník v agrobiologii. Popularizační práce v oboru.
Více od autora
Zinken Hopp (1)
Zinken Hopp , rozená Signe Marie Brochmann. Zinken byla její přezdívka z dětství. Byla norskou spisovatelkou, básnířkou a dramatičkou. Nejvíce se v Norsku proslavila jako překladatelka díla Lewise Carrolla - Alenka v říši divů. Její vlastní tvorba byla zaměřena především na knihy pro děti - pohádkových příběhů a veselých básní. V České replublice je známa především Kouzelná křída. Napsala však více než tucet dalších.
Více od autora
Antonín Prchlík (1)
Narozen 3.6.1880 v Zásmukách. Středoškolský profesor, práce z oboru geologie.
Více od autora
Bohumil Novák (3)
Bohumil Novák byl rakouský a český statkář a politik, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesí byl rolníkem v rodné Přistoupimi. V roce 1909 se uvádí jako místopředseda agrární organizace Ústřední jednota řepařů. Na počátku století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách roku 1903 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí, obvod Černý Kostelec, Český Brod. Mandát zde obhájil v řádných volbách v roce 1908. Politicky se uvádí coby člen České agrární strany. Kvůli obstrukcím se ovšem sněm po roce 1908 fakticky nescházel. V roce 1918 byl okresním starostou politického okresu Český Brod a z titulu své funkce zde 28. října 1918 vyhlašoval vznik Československa.
Více od autora
Sixt z Ottersdorfu (1)
Sixt z Ottersdorfu byl český překladatel, politik, právník, humanista a přední pražský patricij 16. století. Studoval nejprve na Pražské univerzitě a poté ve Wittenberku. V Praze vlastnil řadu nemovitostí, například Sixtův dům na Staroměstském náměstí. Od roku 1546 byl kancléřem Starého Města pražského. Stal se mluvčím stavovského odboje vůči panovníkovi Ferdinandu I. Po porážce odboje v létě roku 1547 byl zbaven úřadu a na dva měsíce dokonce zajat v Černé věži na Pražském hradě. Po propuštění se věnoval sepisování „samizdatových“ Akt aneb knih památných čili historie oněch dvou nepokojných let v Čechách 1546 a 1547, které byly polemikou s oficiálními Akty těchto všech věcí, které jsou mezi nejjasnějším knížetem a pánem, panem Ferdinandem a jistými osobami z panského, rytířského a měšťanského stavu království Českého léta tohoto XLVII zběhly. Kromě toho provedl revizi a částečně i nový překlad Bible podle latinského a řeckého textu pro nové připravované vydání Bible Jiřím Melantrichem. Vydání, které je dnes známé jako Bible Melantrichova, vyšlo v roce 1549 a pak ještě šestkrát. První vydání této bible se paradoxně tisklo v téže Netolického tiskárně, jako oficiální prohabsburská Akta těchto věcí, s nimiž Sixt ve svém spisku polemizoval. Sixtova překladatelská a literární činnost je však daleko širší a dokládá nejen výbornou znalost jazyků, ale také široký humanistický rozhled. V šedesátých a sedmdesátých letech se Sixt opět vrátil do veřejného života. Jako zástupce měst se například účastnil jednání o České konfesi. Svědectví o těchto jednáních opět zpracoval formou psaného textu, tzv. Diaria. Podobně jako Historie oněch dvou nepokojných let je i Diarium důležitým pramenem historického poznání. Jan Blahoslav jej roku 1570 právem nazval „nejlepším Čechem ze všech přítomných pražských doktorů a mistrů“. Sixtovo jméno bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími (srov...
Více od autora
Daniel Sloboda (1)
Daniel Sloboda byl evangelický duchovní, botanik, překladatel a etnograf. Jeho autorská zkratka v botanice je „Sloboda“. Byl synem obuvníka. Po studiu teologie v Bratislavě působil od roku 1833 jako kaplan v Myjavě. 14. dubna 1837 byl povolán do Rusavy, aby zde sloužil jako evangelický farář. Tuto pozici vykonával přes 51 let až do své smrti. Po svém nastupu do úřadu nechal opravit zchátralou budovu fary, aby v ní mohl bydlet s rodinou, kterou plánoval. Sloboda se oženil v roce 1840. Jako místo pro setkání evangelických věřících sloužila v době jeho příchodu dřevěná modlitebna na místě dnešní školní zahrady. Roku 1863 se Slobodovi podařilo umožnit otevření evangelické školy v Rusavě. Peníze obce byly stavbou této školy zcela vyčerpány, a tak Sloboda cestoval do Brna, Vídně, Lipska a Drážďan, aby byla s pomocí darů a příspěvků umožněna výstavba evangelického kostela. O dva roky později začala stavba budovy tohoto kostela, která kvůli finanční tísni obce trvala 17 let. Stavba zdiva bylo dokončena roku 1872, kostelní věž byla nakonec dodělána v roce 1878. Zvon byl zavěšen teprve roku 1882. Jeho odlití financovala rodina Mozolových, která předtím kostelu také darovala křišťálový lustr. Sloboda byl švagrem Jozefa Miloslava Hurbana. Udržoval přátelství s Jánem Kollárem und Františkem Sušilem. Jeho hrob se nachází na rusavském hřbitově. Na evangelickou faru v Rusavě byla na jeho památku umístěna pamětní deska. Vedle svých duchovních povinností se Sloboda věnoval také sběru lidových písní, a to ve spolupráci s Františkem Sušilem. Význam si ale získal především díky svým botanickým pracím. Roku 1852 Sloboda vydal dílo Rostlinnictví, čili Návod k snadnému určení a pojmenování rostlin v Čechách, Moravě a jiných zemích Rakouského mocnářství domácích, které bylo první českojazyčnou knihou, která byla napsána jako pomůcka pro určování rostlin. V ní Sloboda popsal na 736 stranách více než 3000 druhů v 660 rodech. České ná...
Více od autora
Miloslav Prokop (1)
Narozen 16.12.1896 v Ledči n. Sázavou, zemřel 27.9.1954 v Praze. Ing., práce z oboru osvětlovací techniky a sklářství.
Více od autora
Rainer Jonas (1)
MUDr. Rainer Jonas, pracuje jako ženský lékař a porodník v okresní nemocnici v hesenském Alsfeldu. Už během studií projevoval velký zájem o fotografování. Během svého dalšího odborného studia na 1. ženské klinice Univeryitz Ludvíka Maxmiliána v Mnichově u profesora MUDr. Josefa Zandera získal díky mnichovskému nakladatelství učebnic, který hledalo výukový obrazový materiál, první podnětz k představení lidského embryonálního vývoje. V roce 1979 obdržel za tento obrazový materiál cenu Herbera Schobera za vznikající výkon v oblasti lékařské dokumentace. Od té doby je věhlasným členem této společnosti.
Více od autora
Heinrich Pera (1)
Německý katolický kněz, věnoval se pastoraci nemocných, autor prací z oboru.
Více od autora
Vladimír Černý (1)
Vladimír Černý byl během první světové války rakousko-uherským válečným letcem na italské frontě. Po přeletu k nepříteli byl zajat a stal se příslušníkem pěšího pluku československých legií. Po skončení první světové války a návratu do Československa vstoupil do řad důstojníků československé armády jako vojenský pilot, absolvoval francouzskou leteckou školu a desetiměsíční studium vojenského a civilního letectví v USA. Krátký čas velel pokusné letce ve Vojenském leteckém ústavu a v letech 1925 až 1939 byl civilním šéfpilotem letecké firmy Avia. Byl držitelem několika národních i světových leteckých rekordů. Za protektorátu se stal členem Obrany národa, pracoval ve funkci předsedy ilegálního výboru Svazu letců republiky Československé, který organizoval nelegální odesílání leteckých specialistů z hranice Protektorátu Čechy a Morava, krátce vykonával zpravodajskou činnost pro ruskou vojenskou zpravodajskou službu GRU. V únoru 1940 byl zatčen gestapem, vyslýchán, vězněn v německých káznicích a nakonec byl za odbojovou činnost odsouzen k trestu smrti a popraven gilotinou dne 8. dubna 1943 v Berlíně-Charlotenburgu. Vladimír Černý se narodil 2. února 1895 v Praze–Nuslích. Na začátku první světové války narukoval k rakousko-uherském armádním letectvu. Jako pilot aeroplánu „Brandenburg“ a příslušník letecké setniny 15 – IGALO se účastnil bojových letů na jižní frontě. Na konci června 1916 se mu dostal do ruky česky psaný leták, ve kterém Tomáš Garrigue Masaryk a Milan Rastislav Štefánik vyzývali Čechy a Slováky k opuštění rakousko-uherské armády. Vladimír Černý po dokončeném bojovém průzkumu dne 2. července 1916 nahlásil, že v motoru jeho aeroplánu „Brandenburg“ něco klape. Motor byl podroben prohlídce mechanikem a následoval kontrolní let, který musel Vladimír Černý pilotovat sám, aniž mu za zády seděl poručík – německý pozorovatel. Dne 3. července 191...
Více od autora
Jiří Cejnar (1)
Narozen 1924. Filolog, bohemista, práce ze staročeštiny, věnuje se středověkým rukopisům.
Více od autora
Antonín Konstantin Viták (1)
Český pedagog a spisovatel, autor dějin města Dvora Králové . Původně člen piaristického řádu, průkopník předškolní výchovy dětí a činorodý účastník spolkového života ve všech svých četných působištích. Založil významný pedagogický časopis „Pěstoun“ a vydal také veršovaný český pravopis. Ve svých dvoudílných pamětech, které místy připomínají „bulvární zpravodajství z 19. století“, popsal mimo jiné dopad prusko-rakouské války v roce 1866 na Královédvorsko.
Více od autora
Miloš Pick (1)
Miloš Pick , byl československý a český ekonom a publicista. Vyrůstal v Libáni u Jičína, kde jeho rodina vlastnila malou továrnu. Za protektorátu byl v Pick rámci pronásledování Židů i za svou podvratnou činnost jako šestnáctiletý v lednu 1943 odtransportován do Terezína, v září 1944 pak do Osvětimi. Plynové komoře se mu však podařilo uniknout díky včasnému varování přítele Gerta Körbela, na jehož radu Mengelemu nahlásil vyšší věk a povolání strojního zámečníka – a tak byl od listopadu 1944 do dubna 1945 pracovně nasazen v továrně v Meuselwitzu, pobočce Buchenwaldu. Na konci války, v dubnu 1945, uprchl se skupinou přátel z pochodu smrti. Z Židů odvezených z Libáně přežil jen Miloš Pick se sestrou Soňou, jejich rodiče zahynuli v Osvětimi. Vystudoval statisticko-ekonomické inženýrství na ČVUT v Praze, kde pak pracoval v Ústavu pro hospodářský a sociální výzkum , po jehož zrušení přešel do tehdy nově ustaveného Státního plánovacího úřadu. Většinu života věnoval ekonomickému výzkumu – v Československém výzkumném ústavu práce a sociálních věcí v Bratislavě, Ekonomickém ústavu ČSAV v Praze, Prognostickém ústavu ČSAV v Praze, Vídeňském ústavu pro mezinárodní ekonomické komparace ve Vídni. Aktivně se angažoval v KSČ, do které vstoupil v roce 1943. V reformních dobách šedesátých letech se v ústředních orgánech československé státní správy zabýval mezinárodními komparacemi produktivity a zaváděním pětidenního pracovního týdne. Po srpnu 1968, v době „normalizace“ byl vyloučen z KSČ a brzy pak nesměl publikovat. Po listopadu 1989 byl ekonomickým poradcem některých ekonomických představitelů vlád ČSFR a ČR, mj. ve „Vlasákově týmu“ pro alternativní strategii ekonomické reformy, a odborové centrály ČMKOS. Publikoval knižně, v odborném ekonomickém tisku, psal i...
Více od autora
Jindřich Dvořák (1)
Narozen 21.4.1840 v Jiříkovicích u Brna, zemřel 15.8.1904 v Tišnově. Moravský žurnalista, redaktor, básně a historické spisy.
Více od autora
Dora Dutková (1)
Narozena 1. 12. 1980. Výtvarnice, malířka, knižní ilustrátorka, též autorka textů dětské literatury. *1. 12. 1980 v Praze Studovala na FFUK v Praze, obor filosofie, absolvovala ateliér ilustrace a grafiky na VŠUP v Praze. Věnuje se kresbě, grafice, animovanému filmu a ilustraci. V nakladatelství Scientia jí vyšla autorská knížka pro děti Vytahaný koblih, pro nakladatelství Labyrint nově ilustrovala Šibeniční písně Christiana Morgensterna. Výtvarná redaktorka a ilustrátorka týdeníku A2. Členka skupiny KOPR. Ohlasy v médiích: Rozhovor pro Český rozhlas
Více od autora
Antonín Hartman (1)
Narozen 15. 12. 1891 v Plzni, zemřel 30. 11. 1980 v Praze. Vojenský letec, propagátor letectví, publicista, výtvarník, legionář, autor pamětí.
Více od autora
Vojtěch Hruban (1)
Vojtěch Hruban je český basketbalista. Je členem českého reprezentačního týmu a hráčem ČEZ Basketball Nymburk. V roce 2006 začínal v USK Praha, od roku 2012 hraje za Nymburk.
Více od autora
Ivan Majzlík (1)
Doc., Ing., Mgr., CSc., vysokoškolský pedagog, vedoucí katedry genetiky a šlechtění agronomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze.
Více od autora
Jaroslav Formánek (1)
Pracoval jako řidič, pochůzkář, kulisák, statista, přidavač, redaktor týdeníku Respekt. V dubnu 1989 emigroval do Francie, kde příležitostně pobývá dodnes. Publikoval novely Dlouhá kakaová řasa a Cesta , povídkový soubor Beze stop a „deníkově“ laděné tituly Francouzský rok a Jedna věta . „Z kamínků zážitků a z fragmentů reality skládá dovednou a do sebe zapadající mozaiku, během jejíhož vzniku je spíš než demiurgem jakýmsi rezonujícím médiem,“ charakterizoval jeho knihy Jan Suk.
Více od autora
Angela Lambert (1)
Britská novinářka, umělecká kritička, televizní reportérka a spisovatelka.
Více od autora
Celia Ruiz Ibáńez (4)
Španělská autorka literatury pro děti, autorka encyklopedií a učebnic, překladatelka z katalánštiny, galicijštiny a francouzštiny. Vystudovaná hispanistka.
Více od autora