Výpis všech autorů

Charlaine Harris

Charlaine Harris publikuje své romány již více než 25 let. Narodila se v deltě Mississippi a vyrůstala v oblasti oblopené bavlníkovými plantážemi. Teď žije v jižním Arkansasu se svým manželem, třemi dětmi a třemi psy. Ačkoli jejími prvními výtvory byly většinou duchařské příběhy, když nastoupila na Rhodes College v Memphisu, začala psát poezii a divadelní hry. Po vydání prvních dvou knih se rozhodla začít psát série. První kniha Real Murders o knihovnici Auroře Teagarden, získala nominaci na cenu Agatha . Charlaine brzy hledala další výzvu a výsledkem byla mnohem temnější Lily Bard série. Knihy jsou zasazeny do města Shakespeare v Arkansasu a jejich hrdinkou je žena, která se učí žít s následky útoku, který přežila . Když si Charlaine začala uvědomovat, že žádná z těchto sérii nepřevrátí literární svět, rozhodla se napsat knihu, kterou vždycky chtěla. Ani tradiční detektivku, ani čistou scifi nebo romanci. Kniha Dead Until Dark prolomila hranice žánru a učarovala čtenářům, kteří si užívají skvělá dobrodružství. Každá další kniha o Sookie Stackhouse, barmance z Louisiany, telepatce a přítelkyni upírů, vlkodlaků a různých dalších kreatur, láká víc a víc čtenářů. Southern Vampire Mysteries jsou publikovány v Japonsku, Británii, Německu, Řecku, Španělsku, Francii a Rusku. Charlaine stvořila i další literární hrdinku Harper Connely, která byla zasažena bleskem, čímž získala zvláštní schopnost nalézat mrtvá těla a zjistit, jak oběti zemřely. Charlaine je členkou celé řady amerických literárních klubů, např. Mystery Writers of America, Sisters in Crime, American Crime Writers League, Arkansas Mystery Writers Alliance.

Anne Hooper

Britská spisovatelka, novinářka a moderátorka. Autorka publikací o sexuologii.

Andrew Hall

Ali Hazelwood

Neurovědkyně a spisovatelka.

Alfred Hitchcock

Sir Alfred Hitchcock byl britský a americký filmový režisér a producent, který proslul jako mistr thrillerů a kriminálních příběhů s vysokou uměleckou hodnotou. Během své více než šedesátileté kariéry, která zahrnovala éru od němých filmů, přes vynález filmů mluvených až do doby barevných filmů, režíroval více než padesát filmů. Již během svého života patřil Hitchcock mezi nejúspěšnější a veřejností nejvíce uznávané světové režiséry a i nadále zůstává jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších režisérů doby. Je proslulý svým expertním a bezkonkurenčním zvládnutím tempa a napětí děje ve všech svých filmech. Hitchcock se narodil a byl vychováván v londýnském Leytonstone. Svou kariéru režiséra začal v Anglii v roce 1922, ale od roku 1939 pracoval převážně v USA. Roku 1956 také zažádal o americké občanství. Hitchcock žil se svou rodinou od roku 1940 do roku 1972 v Kalifornii. Zemřel v roce 1980 na ledvinové selhání. Hitchcockovy filmy silně čerpají ze strachu a fantazie a jsou známy svým typickým humorem. Často zobrazují nevinné lidi za okolností, které jsou mimo jejich kontrolu nebo chápání. Jediným Hitchcockovým filmem, který získal Cenu Akademie za nejlepší film , byl film Rebeka , i když další čtyři filmy byly také nominovány. Avšak Hitchcock nikdy nevyhrál Cenu Akademie za nejlepší režii . V roce 1967 mu byla udělena cena Irving G. Thalberg Memorial Award za celoživotní úspěch, ale nikdy nezískal Cenu Akademie za zásluhy . Během počátečních let své kariéry byl Hitchcock oblíben spíše u filmových diváků než u kritiků. Teprve v padesátých letech ve Francii kritici tzv. Nové vlny poprvé začali jeho filmy vnímat jako umělecká díla. Hitchcock byl jedním z prvních režisérů, na které aplikovali svou tzv. auteur theory, která zdůrazňuje uměleckou roli režiséra v procesu výroby filmu. Hitchcockovy inovace a představy ovlivni...

Zdeněk Horský

Narozen 11.3.1929 v Praze, zemřel 8.5.1988 ve Dvoře Králové nad Labem. RNDr., PhDr., CSc., pracovník astronomického a historického ústavu, práce z oboru, studie o Keplerovi a o Komenském.

Zdeněk Holoubek

Zdeněk Holoubek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za SONP Kladno. Nastoupil ve 113 ligových utkáních.

Zdeněk Hanka

Zdeněk Hanka, vlastním jménem Zdeněk Šťastný byl český spisovatel, pohotovostní specialista a profesionální instruktor St. John Ambulance v Calgary v Kanadě. Zdeněk Hanka žil od školních let v Praze a od roku 1999 žije v Kanadě. Po ukončení studia medicíny v roce 1982 na Karlově Univerzitě v Praze pracoval v nemocnici v Kadani. Po atestaci I. stupně nastoupil v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí jako novorozenecký lékař. Na jaře 1989 podepsal petici Několik vět, aktivně se účastnil demokratických proměn. V roce 1990 absolvoval vědeckovýzkumnou stáž na Univerzitě v Římě v oboru novorozenecké imunologie. Roku 1991 uspěl ve výběrovém řízení na místo ředitele zdravotnického zařízení, dědictví po OÚNZ Praha 4. V roce 1995 byl vybrán v rámci programu HOPE na postgraduální stáž na University of South Florida, kde obhájil tezi v oboru řízení zdravotnictví. Vyučoval na zdravotnické škole, lékařské fakultě Univerzity Karlovy, byl členem redakční rady populárního časopisu pro zdravý životní styl. Jako externí poradce Ministerstva zdravotnictví se podílel na alokaci medicínské technologie. Po obhajobě atestace II. stupně pomáhal rozvíjet program na Škole veřejného zdravotnictví. Vedle klinické, vědecké a řídící práce ve zdravotnictví v devadesátých letech aktivně přispíval k rozvoji humanitárních programů orientovaných na dětskou populaci. Ve druhé polovině devadesátých let předložil privatizační projekt zdravotnického zařízení, jehož byl ředitelem. Projekt byl podpořen vládou a schválen pro realizaci. Tlak vnějších subjektů zainteresovaných na privatizaci ho přinutil odstoupit od privatizace a odstěhovat se s rodinou do Kanady. V Kanadě začínal pracovat jako pomocný dělník v panelárně a také jako pouliční prodavač. Na Bow Valley College absolvoval studium pomocného zdravotnického personálu a začal pracovat v domově pro seniory. S cílem získat prostředky pro příslušné zkoušky k obnovení lékařské licence práci ...

Vít Haškovec

Narozen 1965. Autor životopisů slavných a známých osobností, nakladatelský redakor.

Václav Hybš

Václav Hybš byl český dirigent, skladatel a hudebník, známý svou tvorbou v oblasti lehké hudby, včetně taneční hudby, operet a populárních písní. Vedl orchestr Václav Hybš , který se stal jedním z nejpopulárnějších orchestrů v České republice. Během své kariéry Hybš významně přispěl k rozvoji české hudební scény, a to jak svými živými vystoupeními, tak nahrávkami. V jeho orchestru často vystupovali různí hosté, což se odráží i v názvu jednoho z jeho alb "A jeho hosté". Václav Hybš 'práci s operetami zachycuje album " Václav Hybš Hraje Operetu" , které ukazuje jeho všestrannost a schopnost interpretace tohoto žánru. Kromě toho album "Hybš hraje na kolonádě" naznačuje soubor představení, která se možná odehrávají v tradičním lázeňském prostředí, kde jsou kolonády běžným architektonickým prvkem. Jeho příspěvky k české hudbě ocenilo publikum pro jejich půvab a melodickou přitažlivost.

Václav Husa

Václav Husa byl český historik, pedagog a archivář. V letech 1934–1931 studoval na FF UK dějepis a zeměpis, během tohoto studia strávil rok v Paříži a Rennes, po získání aprobace pro středoškolské učitelství pokračoval do roku 1934 ve studiu na Státní archivní škole . V době studií na archivní škole pracoval v Archivu Národního muzea, poté v archivu ministerstva vnitra až do roku 1949, kdy započal pedagogickou kariéru na FF UK. Od roku 1951 vedl katedru českých dějin, podílel se na vzniku ČSAV a již od počátku se stal jejím členem korespondentem. Z historie se zaměřoval na kulturní dějiny , hospodářské a sociální dějiny, také teoretické otázky historické vědy, jeho soucítění s dělnickou třídou ho přivádělo k marxistickému pojetí historiografie. Mezi jeho základní díla patří Epochy českých dějin, Tomáš Müntzer a Čechy a Dějiny Československa . Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Václav Hrabě

Václav Hrabě byl český básník a částečně prozaik, jeden z významných představitelů tzv. beat generation v Československu, která se jinak rozmohla především v zemi svého vzniku, v USA. Hrabě se narodil v Příbrami jako syn železničáře Jana Hraběte a Magdaleny rozené Kalinové. Měl o jedenáct let starší sestru Jarmilu. Dětství prožil v Lochovicích poblíž Berouna. Na gymnázium chodil v Hořovicích, maturoval v roce 1957. Dále studoval český jazyk a dějepis na Pedagogickém institutu v Praze, který absolvoval v roce 1961. Po absolutoriu nastoupil základní vojenskou službu v Horšovském Týně. Protože po odchodu do civilu nemohl sehnat v Praze zaměstnání , pracoval jako pomocný dělník, vychovatel v učňovském internátě, knihovník v Městské lidové knihovně v Praze a také jako lektor poezie v časopise Tvář. Teprve v říjnu 1964 našel Hrabě uplatnění ve vystudovaném oboru, a to jako zastupující učitel na ZDŠ v Praze 5-Košířích. V roce 1960 se seznámil se svou budoucí manželkou Olgou, v únoru 1962 se vzali a v srpnu se jim narodil syn Jan. V roce 1964 se však manželé rozvedli. Tvorba Václava Hraběte, stejně jako ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám autor se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami. Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor . Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích. Během základní vojenské služby napsal řadu básní s tématem vojny, války a pobytu na marodce. V létě 1962 napsal divadelní hru Královna Margot, jejíž jediný rukopis později ztratil režisér Waldemar ...

Václav Horyna

Václav Horyna byl pedagog a sběratel regionálních pověstí. Vystudoval na učitelském ústavu v Jičíně. Od roku 1927 učil matematiku, češtinu a výtvarnou výchovu. Přitom spolupracoval s ochotnickým divadlem, organizoval festival Klicperův Chlumec, pořádal regionální výstavy a podobně. V letech 1945-9 vedl kulturní redakci královéhradeckého rozhlasového studia. Česká televize uvedla jeho příspěvky v cyklu Úsměvy mistrů. Důchodový věk strávil v Praze.

Tom Hutchinson

Tom Hutchinson učil angličtinu ve Velké Británii, Německu a Chorvatsku, a dělal kurzy pro učitele v mnoha dalších zemích po celém světě. Řadu let přednášel na Institutu pro vzdělávání jazyk Angličtina na Lancaster University ve Velké Británii.. Kromě psaní učebnic, mezi Tomovy zájmy patří řízení změn, rozvoj učitelů, výuka gramatiky. Ve svém volném čase hraje golf, rád se dívá na fotbal a filmy a hraje na elektrickou kytaru.

Petr Horký

Petr Horký je český režisér-dokumentarista, producent, spisovatel, moderátor, youtuber a cestovatel. V letech 1992–1996 vystudoval na brněnské Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity učitelství, obor občanská výchova a speciální pedagogika, kde získal magisterský titul. Následně vystudoval režii na FAMO v Písku. V současné době je doktorandem na FSV UK. Jako moderátor začínal v brněnském rockovém rádiu Hády a později v televizním studiu, kdy nejprve společně s Evou Brettschneiderovou-Machourkovou moderoval televizní soutěže pořad Oáza, pak dětskou soutěž Hip Hap Hop, dále pak soutěž Pyramida; moderoval ale i televizní pořady věnované folkové a country hudbě Aport a Řemen. V roce 1996 se přestěhoval do Prahy a pro ČT uváděl ranní pořad Studio 6 . Následně také s Marcelou Augustovou uváděl cyklus Elixír anebo s Martinou Vrbovou pořad Obrazovka. Spolupráce s Hradem vyvrcholila v Brně, kdy moderoval setkání 28 evropských prezidentů. V letech 2010–2011 moderoval páteční pásmo Televizní akademie. V roce 2017 v blogu bilancoval svou dosavadní kariéru. Jako režisér se prosadil zejména v oblasti cestopisných dokumentů, kdy se zaměřuje na nejen na samotné cestování, ale i na geografii a zahraniční kulturu. Na svém kontě má již několik desítek dokumentárních filmů. Mimo jiné natáčel s Thorem Heyerdahlem, Reinholdem Messnerem, Arthurem C. Clarkem, Erichem von Danikenem, Edmundem Hillarym, Jimem Lovellem, Eugenem Cernanem a dalšími. Spolu s Miroslavem Zikmundem, Miroslavem Náplavou a Vladimírem Krocem pomohl zachránit pozůstalost po českém skladateli, kameramanovi a dobrodruhovi Eduardu Ingrišovi. Mezi jeho nejznámější akce patří expedice na severní pól, kterou uskutečnil společně s polárníkem Miroslavem Jakešem v roce 2008 – pólu dosáhli dne 12. dubna 2008. Dále pak přechod Grónska od východu na západ . V severním teritoriu Malediv vedl expedici Tajné vraky, která objevi...

Jozef Cíger Hronský

Jozef Cíger-Hronský, původním jménem Jozef Cíger byl slovenský spisovatel, malíř, redaktor, nakladatel, autor literatury pro mládež, později tajemník a správce Matice slovenské. Byl úzce navázán na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu a establishment válečného Slovenského štátu, proto po roce 1945 emigroval do Argentiny, kde i zemřel. Narodil se ve Zvolenu v rodině tesaře Petra Pavla Cígera a Josefíny Cígerovej, rozené Markové. Pocházel ze sedmi dětí – měl čtyři bratry a tři sestry. Za manželku si vzal Annu Valérii, rozenou Ružinákovou, se kterou měl syna Juraje. V letech 1902–1907 navštěvoval lidový školní obor ve Zvolenu, později pokračoval v letech 1907–1910 na měšťanské škole v Krupině, a nakonec v letech 1910–1914 dokončil své vzdělání na maďarském učitelském ústavu v Levicích. Po dostudování učitelského ústavu působil od roku 1914 jako učitel na několika místech . V letech 1917–1918 se jako voják pěšího pluku účastnil vojenských operací na italské frontě. Nakonec se v roce 1927 na delší čas usadil v Martině – nejdříve jako učitel, od roku 1933 jako tajemník a od roku 1940 jako správce Matice slovenské, ve které působil až do roku 1945. Zasloužil se o založení tiskárny Neografia v Martině, která měla šířit slovenskou literaturu v levných edicích mezi vesnickými obyvateli. Hodně se věnoval i zakládání a redigování časopisů. Když učil v Krupině, spolupracoval s Pavolem Bujňákem při založení časopisu Hontiansky Slovák. Na měšťance v Kremnici zase s Jaroslavem Kejzlarem založil a redigoval edici Mládež. 19 let také redigoval časopis pro děti Slniečko. Na jeho návrh se uskutečnila v letech 1935–1936 cesta pracovníků Matice slovenské do USA za slovenskými vystěhovalci a krajanskými organizacemi. Jako předseda Matice slovenské přivedl tuto vrcholnou národní instituci na nebývalý stupeň rozvoje a prosperity a naplno rozvinul její vydavatelskou a výzkumnou činnost. V roce ...

Jiří Hlušička

Jiří Hlušička je český historik umění a výtvarný kritik se zaměřením na české umění 20. století, muzejní a galerijní pracovník. Po vyučení typografem v tiskárně v Liberci absolvoval vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně . Na brněnské Filozofické fakultě vystudoval v letech 1952-1957 dějiny umění a estetiku u prof. Alberta Kutala a Václava Richtera. Od roku 1957 pracoval jako asistent na Katedře dějin architektury a ornamentálního kreslení FAPS VUT Brno. Po nástupu na místo přednosty obrazárny Moravského muzea roku 1959 se zasloužil o vznik Moravské galerie v Brně. V letech 1961 až 1989 zde vykonával funkci ředitele. Koncipoval program galerie a připravil četné výstavy českého a československého moderního umění. Je spoluzakladatelem Mezinárodního bienále užité grafiky a až do roku 1989 byl jeho generálním komisařem.Za vedení Jiřího Hlušičky vždy doplňovaly sbírkotvornou, výstavní a publikační práci Moravské galerie různé formy kulturně výchovné činnosti. Jiří Hlušička podnítil organizování kulturních pořadů, které zvýšily popularitu galerie, jednalo se např. o cyklus večerů, kde společné působení slova, obrazu a hudby mělo přiblížit vybrané kapitoly z dějin světového i českého umění. Dále byl iniciátorem kulturně výchovných pořadů pro mládež. V roce 1971 působil jako externí učitel dějin umění na JAMU, v letech 1977-1989 jako externí přednášející Semináře dějin umění FF MU v Brně. Byl členem umělecké rady Ministerstva kultury , vědeckých rad NG v Praze a SNG v Bratislavě, a vykonával funkce ve SČVU . Publikuje v odborných časopisech i knižně. Věnuje se znalecké činnosti v oboru českého umění dvacátého století. Ve svých publikacích Jiří Hlušička uplatňuje uměleckohistorickou metodu, jež věcný a přesný rozbor tvorby jednotlivých osobností nebo vývojových období začleňuje do širších historických souvislostí. Podrobně - viz Hlušička: vlastní bibliogra...

Jan Hůla

Narozen 11.5.1945 v Rudné. Publicista, novinář, autor rozhlasových dokumentárních a zábavých pořadů, detektivky a publicistické knihy, rozhovory a biografie slavných lidí.

Ivan Henn

Autor textu v turistickém průvodci Prahou.

Imrich Hornáček

Narozen 9.8.1925 v Pezinku, zemřel 1.1.1977 v Bratislavě. Slovenský publicista, prozaik, sportovní redaktor a překladatel sportovní literatury z češtiny.

Helena Haškovcová

Helena Haškovcová, je česká bioložka a filosofka, profesorka lékařské etiky. Hlavními tématy jejího odborného zájmu jsou lékařská etika, práva pacienta, informovaný souhlas, pravda na nemocničním lůžku, sociální gerontologie a problematika umírání . Helena Haškovcová vystudovala biologii a filosofii na Přírodovědecké a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala v různých biologických a zdravotnických ústavech: v letech 1968–1972 v Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV, od roku 1972 na Oddělení klinické imunologie Fakultní nemocnice v Praze 2, od roku 1982 do 1990 v Kabinetu gerontologie a geriatrie ILF Praha a v letech 1979–1986 současně působila v Ústavu hematologie a krevní transfúze v Praze. Od roku 1990 pracovala v Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde iniciovala vznik lékařské etiky jako samostatné lékařské disciplíny v ČR. V tomto oboru se také jako první v ČR roku 1992 habilitovala a o rok později byla jmenována profesorkou. V letech 1996–2002 působila na Husitské teologické fakultě UK jako vedoucí katedry psychosociálních věd a speciální etiky. Od roku 2002 do 2020 pracovala na Fakultě humanitních studií UK v Praze, byla garantkou doktorského studijního programu filosofie – aplikovaná etika. Prof. Helena Haškovcová je garantkou oboru lékařská etika České lékařské komory. Je autorkou 22 samostatných monografií, řady vědeckých článků, učebnic a příruček pro lékaře a zdravotníky. Je členkou české pobočky PEN klubu a několika oborových a vědeckých rad.

Eva Hartmanová

Pedagožka, autorka studijních materiálů ke zkouškám z českého jazyka a literatury.

Arthur Honegger

Arthur Honegger byl významný švýcarský skladatel 20. století, člen skupiny Les Six, která sdružovala avantgardní skladatele v Paříži. Narodil se 10. března 1892 v Le Havre ve Francii, většinu života strávil ve Francii a stal se klíčovou postavou tamní scény klasické hudby. Honeggerův kompoziční styl je známý spojením francouzské průzračnosti a německé struktury, často obsahuje modernistické prvky a zároveň si zachovává lyrické cítění.

Zuzana Hubeňáková

Narozena 18. 6. 1980 ve Valašském Meziříčí. Blogerka, autorka humoristické prózy, inženýrka ekonomie, pracuje jako manažerka v IT společnosti.

Zdeněk Hurt

Narozen 1956. Letecký inženýr, práce z oboru.

Vladimír Helfert

Vladimír Helfert byl český muzikolog, pedagog, organizátor a dirigent. Od roku 1919 žil v Brně, kde na Masarykově univerzitě založil oddělení hudební vědy. Po maturitě, kterou složil na smíchovském reálném gymnáziu v roce 1904, studoval na pražské Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Dva roky také strávil na univerzitě v Berlíně, kde se učil od předních muzikologů té doby. Po svých studiích působil na české univerzitě v Praze, kde se setkal se Zdeňkem Nejedlým, svým pozdějším švagrem. Nejedlý jej, podobně jako řadu českých muzikologů, silně ovlivnil. Helfert byl propagátorem díla Bedřicha Smetany. Po svém příchodu do Brna zde jako první uvedl a sám řídil kompletní symfonický cyklus Má vlast. Jako zastánce progresivního směru zpočátku odmítal hudbu Leoše Janáčka jako příliš "naturalistickou", později svůj postoj přehodnotil. Helfert ve své korespondenci ze 30. let 20. stol. se Zdeňkem Nejedlým formuloval svou myšlenku o zavedení předmětu hudební výchovy do základního školství. Vychoval novou generaci brněnských hudebních vědců . V letech 1935–1936 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Za druhé světové války byl vězněn. Zemřel v důsledku podlomeného zdraví krátce po skončení války, 18. května 1945, v terezínské karanténní stanici následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Narodil se jako syn Zdeňka Helferta, správce velkostatku v Plánici a inspektora bechyňského panství. Jeho dědečkem byl historik a politik Josef Alexander Helfert a pradědečkem právník a etnograf Josef Helfert. Babička Vilemína Helfertová byla sestrou Jindřicha Fügnera. Jeho bratr Jaroslav byl ředitelem Moravského zemského muzea, sestra Alexandra byla manželkou Rudolfa Jedličky, zakladatele Jedličkova ústavu. Jeho švagry byli hudební vědec a politik Zdeněk Nejedlý a architekt Rudolf Stockar. Dcera Renata se provdala za Josef...

Tracy Hickman

Tracy Hickman se narodil 26. listopadu v Salt Lake City ve státě utah. Na střední škole se zajímal především o herectví, hudbu, a letecké síly. V roce 1975 Tracy začal svojí dvouletou službu misionáře pro Church of Jesus Christ of Latter Day Saints. Svoje první příspěvky napsal na Havaji během šesti měsíčního čekání na vízum. Po šesti měsících se přesunul do Indonésie, kde působiljako misionář v Jakartě, než byl v roce 1977 čestně uvolněn. Jako připomínku na toto období jeho života Tracy plynně hovoří Indonéštinou a příležitostně zakládá fráze pro kouzla ve svých knihách na tomto jazyku. Tracy se oženil se svou láskou ze střední Laura Curtis čtyři měsíce po jeho návratu do USA. Jejich manželství stále trvá a v současnosti jsou rodiči čtyř dětí. Než se dostal k psaní pracoval Tracy jako skladník v seupermarketu, promítač filmů, správce divadla, zasklívač, asistent režie v televizi a jako obsluha vrtačky v genealogickém centru.

Tony Hillerman

Narodil se v roce 1925 a jeho život i spisovatelská kariéra je pevně spjatá s Novým Mexikem. Hillermana fascinuje svět kmenových zvyků a původních amerických tradic a komplikovanost života tam kde se stýkají dvě kultury. První leaphornovskou detektivku vydal v roce 1970.

Radomil Hradil

Vystudoval VŠ zemědělskou v Brně a pracoval jako zahradník v biologicko-dynamických a ekologických podnicích v Německu, ve Švýcarsku, Norsku a České republice. Přeložil několik desítek převážně anthroposofických knih a knih s duchovní a ekologickou tematikou. Redigoval biodynamický časopis Valeriana a v současnosti vede redakci waldfordského časopisu Člověk a výchova. Spolupracoval a spolupracuje na různých mezinárodních projektech v oblasti ekologického zemědělství, přírodní zahrady a geomantie. Vedl autorský kolektiv knihy Červená biozahrada , je editorem knih Výsevní dny speciál , Decennium , Terapie duše , Průvodce českou anthroposofií , Vánoční zpěv andělů , Chléb sám tě neživí a Výchova a zdraví našich dětí .

Radislav Hošek

Radislav Hošek byl český klasický filolog. Působil jako vysokoškolský pedagog v Brně, v Praze a Trnave. Je autorem několika samostatných monografií a odborných časopiseckých studií o různých stránkách kulturního a společenského života ve starověkém Řecku a Římě. Překládal z klasické řečtiny, němčiny, angličtiny a ruštiny. Narodil se v rodině Karla Hoška , administrativního ředitele FF Masarykovy univerzity a bývalého ruského legionáře a jeho manželky Heleny, rozené Juškevičové . V letech 1933–1941 studoval na brněnském gymnáziu v Legionářské ulici, kde také maturoval. Během války žil v Brně. Dva roky pracoval v Zemském archivu, pak, až do konce války, v Úřadu ochrany práce. Koncem války se zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj. V letech 1945–1949 studoval klasickou filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1946 vstoupil do KSČ a setrval v ní až do osmdesátých let. V roce 1949 se oženil s Naděždou Haluzovou. S tou se rozvedl a roku 1951 si vzal Jiřinu Kupkovou. Ani toto manželství nezůstalo trvalé. Jeho třetí partnerkou, s níž žil až do smrti, se stala filoložka Jana Nechutová. Po ukončení studií na Masarykově univerzitě zůstal jako pedagog. V roce 1961 získal titul kandidát věd, o rok později se na své alma mater habilitoval. V roce 1966 se na téže škole stal profesorem antické literatury. V polovině 60. let byl vedoucím redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V letech 1965–2002 přednášel na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mj. zde ve školním roce 1969/1970 vedl kurs "Císařský Řím" a ve školním roce 1973/1973 "Řecké náboženství". Pedagogickou kariéru zakončil na Trnavské univerzitě, kde učil v letech 2000–2004. Hošek udržoval blízká přátelství s mnoha kolegy z oboru. Jedním z nich byl i překladatel z řečtiny a latiny Rudolf Mertlík, který v době vlády KSČ nesměl publikovat. Hošek jeho překladům propůjčil své...

Petr Horáček

Narozen 30. 6. 1967 v Praze. Výtvarník a autor knih pro děti, žije ve Velké Británii.

Pavla Hanáčková

Autorka populárně-naučných knih pro děti.

Karel Hrubý

Narozen 9. 12. 1923 v Plzni, zemřel 6. 6. 2021 v Basileji. Sociolog, politik a publicista, od roku 1968 v exilu ve Švýcarsku, v 70. a 80. letech působil ve vedení exilové sociální demokracie.

Josef Hrubeš

Josef Hrubeš je český malíř. Josef Hrubeš se narodil roku 1946 v Třebíči, v tzv. Židech, narodil se v domě, který zakoupil jeho dědeček v roce 1895. Zde žije celý život a tomuto místu se věnuje i ve své tvorbě. Od mládí se věnoval malířství, kdy jeho učitelem byl malíř Zdeněk Novotný. Ke konci 60. let se začal věnovat realistické malbě městských motivů, následně se věnoval imaginativní malbě a od roku 1990 pak opět maluje primárně realistické obrazy z rodné čtvrti. Od roku 2004 působí jako výtvarník na plný úvazek. V roce 1974 se poprvé zúčastnil okresní přehlídky umělecké činnosti, po roce 1990 jeho obrazy byly vystaveny na několika kolektivních výstavách, později pak každoročně vystavoval v Třebíči. Je zastoupen v soukromých i galerijních sbírkách v Česku i zahraničí .

Jiří Heřman

RNDr. Jiří Herman je český matematik a ředitel brněnského matematického gymnázia na třídě Kapitána Jaroše. Zároveň vyučuje na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval obecné otázky matematiky a informatiky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1981 získal titul RNDr. za učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na matematiku. Působí též jako zástupce jihomoravských gymnázií v asociaci ředitelů gymnázií.

Jiří Haussmann

V době svého narození byl jeho otec soudce a později se stal ministrem spravedlnosti. Po absolvování malostranského gymnázia musel v roce 1917 narukovat. Roku 1920 nastoupil praxi u okresního soudu v Praze, na Malé Straně. Roku 1922 úspěšně ukončil právnická studia na Karlově univerzitě. Ještě téhož roku onemocněl tuberkulózou a rok poté zemřel. Psal epigramy, verše, povídky a uveřejňoval je v časopisech Česká demokracie, Český socialista, Šibeničky a Nebojsa. Napsal i několik písniček pro kabaret Červená sedma. Protirakouské verše uveřejňoval pod pseudonymy Georges, Georges Jegor nebo Dalmanites. Zastával levicové postoje, kritizoval raný kapitalismus. Jeho nejlepší práce Velkovýroba cnosti patří do science fiction, byla upravena jako rozhlasová hra a roku 1964 i zfilmována. Řada jeho prací se dočkala několika vydání, jedna z povídek byla zahrnuta na antologie Fantastický dekameron v roce 1987.

Jiří Hajíček

Jiří Hájíček je český spisovatel. Vyrůstal v obci Purkarec, vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a pak Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity. Začínal s poezií, mimo jiné v pořadech Mirka Kováříka koncem osmdesátých let, knižně publikuje od roku 1998 jako prozaik. Ve svých povídkách a románech reflektuje především prostředí jihočeského venkova. V roce 2006 získal jeho román Selský baroko cenu Magnesia Litera za prózu. Jaroslav Rudiš vybral jeho román Rybí krev do Finnegan's List pro rok 2013 – seznamu vydávaného Společností evropských autorů a obsahujícího díla, která by měla být více překládána do evropských jazyků. Rybí krev byla následně vyhlášena knihou roku v soutěži Magnesia Litera 2013. V roce 2015 byl Hájíček hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Román Děšťová hůl zvítězil v anketě Kniha roku Lidových novin 2016 a získal Cenu Česká kniha 2017. V roce 2016 Dan Wlodarczyk podle knihy Jiřího Hájíčka natočil film Zloději zelených koní. Na protest proti zpolitizování členů poroty odmítl v roce 2018 udělení Státní ceny za literaturu. Romány Rybí krev, Dešťová hůl a Plachetnice na vinětách vydalo nakladatelství One Hot Book jako audioknihy.

Jaroslav Havlíček

Jaroslav Havlíček byl český spisovatel. Řadí se mezi nejvýznamnější představitele domácí psychologické prózy. Narodil se dne 3. února 1896 v Jilemnici v domě čp. 54. Jeho otcem byl učitel Josef Havlíček a jeho matka Julie Havlíčková byla dcera nadlesního z okolí Chlumce nad Cidlinou. Jaroslav Havlíček vystudoval reálku v Jičíně . Poté absolvoval abiturientský kurs obchodní akademie v Chrudimi a začal studovat na ČVUT v Praze. Roku 1915 byl jako jednoroční dobrovolník odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku, v Itálii a v roce 1919 na Slovensku. V roce 1919 obnovil vysokoškolská studia a začal v rámci praxe pracovat jako úředník v Živnostenské bance v Praze, kde již zůstal, zatímco studií zanechal. V roce 1921 se oženil s Marií Krausovou. Jeho synem byl surrealista a básník Zbyněk Havlíček a jeho synovcem básník Karel Šebek. Zemřel z fyzického vyčerpání v důsledku zánětu mozkových blan. Jeho literaturu ovlivnili písmáci a spiritisté, napsal několik románů, jejichž děj je zasazen do maloměsta na přelomu 19. a 20. stol. Popisuje tragické lidské osudy, degeneraci – téměř naturalisticky, až chladnokrevně, duševní stavy často velmi narušených lidí a extrémní situace. Byl skvělým vypravěčem. Některé jeho postavy vykazují velkou mravní a duševní sílu. Posmrtně byla z jeho díla sestavena a vydána řada povídkových souborů: Své povídky publikoval v mnoha časopisech: Lumír, Zvon a Národní listy. Podle námětů Jaroslava Havlíčka byly natočeny filmy : Roku 2015 bylo kompletní Havlíčkovo dílo digitalizováno a zpřístupněno online zdarma. Na projektu Havlíčkova Jilemnice se podílelo Město Jilemnice, Krkonošské muzeum a firma 2ebook.

Jan Hocek

Mgr. Jan Hocek , absolvent Přírodovědecké fakulty a FTVS UK v Praze, původně VŠ učitel na katedře sportů v přírodě FTVS UK. Cestuje cca 20 let profesionálně - nejprve coby průvodce a skaut dobrodružné CK, později i jako fotograf na volné noze. V současnosti spolumajitel CK Inspira specializující se na zájezdy na míru a firemní akce. Publikuje řadu let - zejména autorské nástěnné kalendáře a v obrazových cestovatelských magazínech.

Eva Hrubešová

Narozena 2.4.1947 v Praze. Spisovatelka a publicistka, práce z oboru pragensií.

Dušan Hamšík

Dušan Hamšík byl český novinář, spisovatel a scenárista. Jako novinář působil v redakcích řady periodik – Mladá fronta, Květy , Obrana lidu , Čs.voják . Po roce 1968 mu režim znemožnil oficiálně publikovat, proto své texty vydával pod jinými jmény nebo pracoval anonymně. Pod jménem Jaroslava Dietla zpracoval vzpomínky fotbalisty Ivo Viktora Můj dres číslo 1 , pod jménem Jaroslava Vokřála napsal doslovy ke knihám Oty Pavla. Anonymně spolupracoval s Karlem Kachyňou na scénářích televizních inscenací Zlatí úhoři, Velký případ malého detektiva, seriálu Vlak dětství a naděje a filmech Smrt krásných srnců a Oznamuje se láskám vašim. Jeho knižní prvotinou Začátek je v Jáchymově s budovatelským nadšením popisuje těžbu uranu v Jáchymově a stavbu pokusného jaderného reaktoru v Řeži u Prahy. Další knihu O zuřivém reportéru E. E. Kischovi napsal společně s Alexejem Kusákem. Knihu Bomba pro Heydricha vytvořil společně s novinářem Jiřím Pražákem. Další texty již zpracoval samostatně – Oběd s Adenauerem , Génius průměrnosti , Spisovatelé a moc , Havárie na sklonku dne . Až posmrtně, v roce 1986, pak vyšla kniha Druhý muž třetí říše o Heinrichu Himmlerovi. Od května 1978 jako kandidát tajné spolupráce a od července téhož roku až do konce svého života působil rovněž jako agent komunistické StB, krycí jméno Chrudimský. Svůj život v roce 1985 ukončil sám, když spáchal sebevraždu předávkováním léky.

Brigitte Hamann

Brigitte Hamannová byla rakouská spisovatelka a historička. Zabývala se především historií habsbursko-lotrinské dynastie v 19. a 20. století. Narodila se jako Brigitte Deitert v Essenu v Německu. Vystudovala germanistiku a historii v Münsteru a ve Vídni. Po studiích pracovala jako novinářka v Essenu. V roce 1965 se provdala za historika a univerzitního profesora Günthera Hamanna , přestěhovala se do Vídně a přijala rakouské občanství. Pracovala na Univerzitě ve Vídni, kde v roce 1978 získala titul Ph.D. za práci věnovanou korunnímu princi Rudolfovi, kterou také knižně publikovala. Po úspěchu její první knihy následovaly další věnované především osobnostem rakouských a německých dějin 19. a 20. století. Za svou práci byla mnohokrát oceněna a její knihy byly přeloženy do několika jazyků.

Anton Hykisch

Anton Hykisch je slovenský politik, spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a své vzdělání získal v Banské Štiavnici, Pukanci, v Levicích a nakonec v Bratislavě, kde studoval v letech 1951-1956 na Vysoké škole ekonomické. Ve volbách roku 1990 byl zvolen za Kresťanskodemokratické hnutie do Slovenské národní rady. V letech 1993 - 1997 byl velvyslancem Slovenské republiky v Kanadě. Svá první díla začal publikovat v roce 1954, kdy se začal věnovat nejen próze, ale i literární publicistice. Zpočátku svoje díla publikoval v různých časopisech a první dílo mu knižně vyšlo v roce 1963. Ve svých dílech se věnuje vykreslení mezilidských vztahů, jejich ideálů i současného reálného života, psal také o problémech lásky a o existenčních problémech mladých lidí, řeši otázky osamělosti, přátelství a charakteru. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Hykisch na slovenské Wikipedii.

Victoria Holt

Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.

Věna Hrdličková

Věnceslava Hrdličková  též Věna byla přední česká sinoložka a japanoložka. Věnceslava Hrdličková v roce 1950 vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získala i doktorát filozofie, v roce 1967 titul kandidát věd a v počátkem devadesátých let i docenturu. Profesně se zajímala především o čínskou a japonskou orální literaturu, či estetiku čínských a japonských zahrad. Rovněž dostala řadu ocenění, například 1994 jí byla udělena zlatá plaketa F. Palackého AV ČR za zásluhy ve společenských vědách v 1995 zlatá medaile Masarykovy akademie umění či Řád vycházejícího slunce, který jí udělil japonský císař v roce 2006 za zásluhy v oblasti šíření japonské kultury v České republice.

Tom Harper

Edwin Thomas je anglicky píšící spisovatel historických románů. Narodil se roku 1977 ve Frankfurtu nad Mohanem v SRN, vyrostl v Belgii a později v Connectikutu v USA. Vystudoval historii na Lincoln College Oxford, kde se také setkal se svou budoucí ženou Emmou a zde se také věnoval divadlu. V současné době žije v New Yorku se svou ženou a synem Owenem. Tři roky pracoval v účetní firmě, v posledním roce začal pracovat po večerech na svém prvním románu The Blighted Cliffs , který se mu podařilo vydat a po jeho úspěchu se začal naplno věnovat výlučně psaní. Pod svým jménem napsal sérii tří historických námořních románů z období napoleonských válek, spojených postavou poručíka Martina Jerrolda. Později pod pseudonymem Tom Harper píše a vydává sérii tří románů s tématikou křížových výprav a poté píše další romány, které se dají označit jako mysteriózní thrillery.

Stanislav Holý

Stanislav Holý byl český malíř, grafik a ilustrátor, tvůrce televizních postav Jů&Hele, Muf, Harry Šoumen, Tryskomyši, kohout Eda a dalších, tvůrce scénografie Studia Kamarád, kreslíř-humorista, autor kreslených filmů aj. Od roku 1960 se zabýval kresleným humorem, jehož hlavním hrdinou byla postava pana Pipa. Začátkem 60. let 20. století se vyučil malířem porcelánu v Karlových Varech-Staré Roli. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Adolfa Hofmeistra a Josefa Nováka . Jeho dílo bylo prezentováno na více než devadesáti výstavách v období od roku 1968 do roku 2015, z toho na 26 autorských výstavách, 66 společných aj. Kreslený humor publikoval v domácích i zahraničních časopisech. Jeho patrně nejznámější prací jsou návrhy postav, dekorací a scénografie pro dětem určené Studio Kamarád Jů a Hele, Hary Šoumen, Muf Supermuf, Tryskomyš, Šamšula.https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10315095089-studio-kamarad Na výrobě se podíleli také výtvarníci Martin a Renáta Lhotákovi. Koncept a dramaturgie pořadu byl volně inspirován americkým seriálem Sesame Street. Výtvarník titulků k filmu Jak svět přichází o básníky . Stanislav Holý je autorem několika výtvarných knih a ilustrátorem řady dalších. V celostátní soutěži pořádané ministerstvem kultury a Památníkem národního písemnictví získala v roce 1978 kniha Procházky pana Pipa ocenění Nejkrásnější kniha roku. Autor výtvarného řešení československé Expozice k Mezinárodnímu roku dítěte v Montrealu , Pavilonu dětí ve vesničce Unesco a pavilonu Zahrada dětí v kanadském Montrealu . Graficky spolupracoval na mezinárodních výstavách podniku zahraničního obchodu v Duisburgu, Tbilisi, Vídni, Izmiru, Jakartě, Tokiu, Moskvě, Budapešťi a Sao Paulu. Podílel se na realizaci interiérů mnoha dětských heren ...

Petr Heteša

Petr Heteša patří k našim předním autorům fantastiky, na kontě má mnoho románů a každý je velmi čtivý. Jeho tvorba zasahuje do oblasti sci-fi a prostředí počítačových her. Vystudoval Gymnázium v Břeclavi a pak Fakultu architektury VUT Brno . Pracuje jako architekt, v letech 1983–90 v DRUPOSU České Budějovice, od ledna 1991 ve vlastní firmě R2 COMP, zabývající se architektonickými projekty a reklamním designem. Až do roku 1989 spolupracoval s Karlem VEVERKOU na povídkách a novelách, které získávaly dobrá umístění v soutěži o Cenu Karla Čapka. V roce 1987 to byla povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra, v roce 1988 rozsáhlá povídka na podobné téma Těšíme se na vás , popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, a v roce 1989 vydali samizdatově s pomocí SF klubu Winston krátký román Sítě, kanály a stoky. Petru Hetešovi vyšly časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu a Mončičák a Čičmunda , odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Jeho nejlepší povídka Quag vyšla ve sborníku Kočas v roce 1990. Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů .

Otfrid von Hanstein

Německý spisovatel.

Ondřej Hejma

Ondřej Hejma je český rockový hudebník a skladatel, dlouholetý frontman skupiny Žlutý pes. Působí i jako rozhlasový a televizní moderátor, publicista a překladatel. Od roku 1987 byl dopisovatelem agentury Associated Press v Československu a později přispíval i do českých médií. Napsal čtyři knihy, je znám i z televizních soutěží jako Chcete být milionářem? nebo Česko hledá Superstar. Po gymnáziu vystudoval filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po univerzitě krátce pracoval v reklamní agentuře a následně přešel do svobodného povolání jako tlumočník a překladatel. V roce 1987 se stal pražským zpravodajem agentury Associated Press. Pokrýval zejména klíčové chvíle sametové revoluce a základní období ekonomické transformace. Z agentury odešel v roce 2009 a nadále se věnuje hudbě i psaní. Je ženatý, jeho manželka Vladimíra Hejmová je lékařka. Mají dvě děti, staršího syna Jana a mladší dceru Terezu. Bydlí v Řevnicích u Prahy. Po maturitě v 60. letech začal účinkovat ve folkbluesové formaci Ivana Hlase Žízeň. Roku 1975 spoluzakládal reggae kapelu Yo Yo Band. V roce 1978 vzniká skupina Žlutý pes, se kterou Hejma koncertuje dodnes. Za tu dobu nahrála kapela celkem 11 alb, obsahujících několik rozhlasových evergreenů . V roce 1996 získala cenu Hudební akademie jako kapela roku. Souběžně se Žlutým psem účinkoval Hejma i v alternativním projektu L. L. Jetel s Radimem Hladíkem a Ernoušem Šedivým. Od roku 2016 hraje také v akustickém sdružení Marush. V sedmdesátých letech Hejma spolu se Štefanem Rybárem vydal cestopis Autostopem do Nepálu . V osmdesátých letech pracoval jako tlumočník, a pro Ústřední půjčovnu filmů opatřoval anglicky mluvené filmy českými titulky. Později se stal součástí samizdatové sítě filmových nadšenců, pro kterou ze zahraničí dovážené videokazety opatřoval amatérským rychlodabingem. Po revoluci byl činný jako moderátor televizní...

Nick Hornby

Nick Hornby je britský spisovatel, esejista, editor a fanoušek fotbalového klubu Arsenal FC. Žije v londýnském Highbury . Oblíbenými tématy jeho humorně laděných knih jsou muži, hudba a fotbal. Angličtinu vystudoval na univerzitě v Cambridge a živil se zpočátku jako učitel. Psal také recenze do různých časopisů . V roce 1992 vyšla jeho první kniha kritických esejí o současných amerických spisovatelích , ale známým se stal až autobiografickou Fotbalovou horečkou, kde zásadní mezníky svého života datuje podle fotbalových zápasů. V roce 1993 se mu narodil syn Danny, u kterého byl ve čtyřech letech diagnostikován autismus. Se svou bývalou manželkou Virginií Bovellovou a dalšími rodiči se podílel na založení TreeHouse, speciální školy pro autistické děti. Jeho sestrou je spisovatelka Gill Hornbyová, jejímž manželem je romanopisec Robert Harris. V roce 2000 Harris přispěl do Hornbyho sbírky Speaking with the Angel krátkou povídkou „PMQ“.

Mojmír Horyna

Mojmír Horyna byl český historik umění, odborník na českou barokní architekturu a dílo Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Předkové Mojmíra Horyny pocházeli z Poděbrad, ale v devatenáctém století pracovali v Rakousku jako stavitelé železnic a vojenští inženýři. Otec byl před válkou soukromník a po komunistickém převratu v únoru 1948 přišel o majetek a živil se jako dělník. Mojmír Horyna studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v době částečného uvolnění režimu ve druhé polovině 60. let . Během studií navštěvoval Otto Munelese, který ho zasvětil do filozofických disciplín. Roku 1968 absolvoval studijní pobyt v Grazu u prof. Heinricha Gerharda Franze, na Vídeňské univerzitě a na Institut für Kunstgeschichte ve Štýrském Hradci. V roce 1973 obhájil diplomovou práci na téma pražských sochařských vrcholně barokních oltářních nástavců, kterou později rozšířil a obhájil i jako práci rigorózní. Stranické orgány mu až do 80. let znemožnily ucházet se o vědeckou aspiranturu a do roku 1982 nevlastnil cestovní pas. V letech 1969–1970 byl asistentem ve Sbírce starého českého umění NG a poté byl pracovníkem státní památkové péče . V atelieru stavebně-historického průzkumu Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, který v té době vedl Dobroslav Líbal, zpracoval řadu stavebně-historických průzkumů. V letech 1988–1990 byl odborným pracovníkem sbírky starého českého umění NG. Po roce 1990 byl odborným asistentem, od roku 1993 docentem UDU FF UK v Praze pro obor teorie a dějiny umění. V letech 1997 a 1998 studijní pobyty v Českém historickém ústavu v Římě. Od roku 2000 do r. 2006 byl ředitelem Ústavu pro dějiny umění FF UK, od roku 2001 profesorem UK Praha pro obor dějiny umění. Přednášel dějiny barokního umění též v Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK. Roku 2006 b...

Miloš Horanský

* 14. 6. 1932, Bytča Básník, divadelní režisér, autor literatury pro děti Narodil se jako syn berního úředníka. Rané dětství prožil na západním Slovensku, po vzniku Slovenského státu se rodina přestěhovala do Kroměříže , kde Horanský vychodil obecnou školu a gymnázium . V letech 1950–1954 studoval divadelní režii na DAMU v Praze a JAMU v Brně, kde také absolvoval fakultní inscenací hry Aleksandra Nikolajeviče Ostrovského Pozdní láska. V roce 1968 byl jedním ze zakladatelů a členem vedení Klubu angažovaných nestraníků. V letech 1970–1973 spolu s Františkem Hrdličkou a Zdenou Bratršovskou spoluvytvářel experimentální Bílé divadlo. S výjimkou let 1968–1970, kdy byl ve svobodném povolání, pracoval jako režisér: 1954–1956 v Beskydském divadle v Novém Jičíně, 1956–1959 ve Slezském divadle v Opavě, 1959–1963 v ostravském Státním divadle, 1963–1968 v pražském Divadle E. F. Buriana, 1970–1973 v Západočeském divadle v Chebu , 1973–1984 ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci , 1984–1989 v Divadle Jaroslava Průchy na Kladně, 1990 v Městských divadlech pražských. V letech 1991–1993 byl uměleckým šéfem pražského Divadla ABC. Od roku 1991 vyučuje na DAMU , v letechu 1994–1997 byl jejím děkanem. Roku 1997 jmenován profesorem. V 80. letech byl na krátkodobých divadelních studijních pobytech v Moskvě, Jerevanu, Lenigradu, Berlíně, Novém Sadu, Vratislavi, Paříži a Londýně. V letech 1990–1991 byl v Divadelní obci místopředsedou sekce Slovo, od května 1992 do jara 1994 byl předsedou Sdružení nezávislých spisovatelů K 89. Publikuje od roku 1960. Verši a recenzemi poezie i prózy postupně přispíval do Červeného květu , Hosta do domu, Tvorby, Kultury, Průboje , Acta scaenographica, Svobodného slova, Lidové demokracie, Literáních novin, Světové literatury, Divadelních novin, Scény, Tvaru, Dramatického umění, Lidových novin, Práva aj. Jako režisér spolupracuje od roku...

Michal Horáček

Michal Horáček je český spisovatel, esejista, novinář, textař, básník, producent, vystudovaný antropolog a spoluzakladatel sázkové kanceláře Fortuna. Kandidoval v prezidentských volbách 2018, kde se v prvním kole umístil na 4. místě se ziskem 472 643 hlasů . Jeho otec Vladimír Horáček byl dramaturgem mnoha pražských divadel a překladatel , matka Eva Horáčková, rozená Heyrovská, psycholožka. Pradědeček Leopold Heyrovský byl profesor římského práva a rektor Univerzity Karlovy. Dědeček Leopold Heyrovský byl jeden z předsedů České společnosti entomologické, jeho prastrýc Jaroslav Heyrovský byl první Čech oceněný Nobelovou cenou. Získal ji v oboru chemie v roce 1959 za objev polarografie. Michal Horáček má i šlechtické předky, jeho prababička Klára Hanlová z Kirchtreu byla dcerou Karla šlechtice Hanla z Kirchtreu , mimo jiné okresního hejtmana v Kadani a poté i v Prachaticích, a praneteří Karla Boromejského sv. p. Hanla z Kirchtreu. Po maturitě v roce 1970 byl přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky UK , odkud byl na zásah Státní bezpečnosti vyloučen poté, co zfalšoval dobrozdání fakultního výboru SSM k žádosti o výjezdní doložku do USA. Živil se pak jako plavčík, umývač černého nádobí, skladník a posléze jako domácí dělník Výrobního podniku Svazu invalidů . Současně se věnoval sázkám, a to zejména na pražském dostihovém závodišti ve Velké Chuchli. Zájem o dostihy a studium chovu anglického plnokrevníka ho v polovině 70. let přivedly ke psaní pro zahraniční publikace; stal se korespondentem dostihových časopisů ve Velké Británii , Austrálii a v USA . Ocenění novinářskou cenou mu pomohlo k zisku stipendia na World Press Institute (Macalester ...

Matt Haig

Haig se narodil v Sheffieldu . Jako novinář spolupracoval s The Guardian , The Sunday Times , The Independent , The Sydney Morning Herald a The Face . Jeho romány, z nichž první vyšel v roce 2005, jsou často temné a bizarní a týkají rodinných vztahů. Poslední rodina v Anglii využívá příběh Shakespearova Jindřicha IV. , jen některými protagonisty jsou psi. Jeho druhý román Klub mrtvých otců je založen na Hamletovi. Vypráví příběh jedenáctiletého kluka, který se zabývá nedávnou smrtí svého otce.

Marie Holková

Marie Holková byla česká katolická učitelka, spisovatelka a překladatelka. Na počátku své spisovatelské kariéry vytvořila řadu pohádek a knih pro děti, později ale pak zejména životopisů světců a dalších osobností římskokatolické církve. Za komunistického režimu žila v zahraničí. V Česku směly její knihy vycházet před rokem 1948 a poté až po roce 1989, mezi tím se však objevovaly její samizdatové překlady knih z francouzštiny a angličtiny. Její knihy vyšly v řadě jazyků, mimo jiné češtině, angličtině, francouzštině a slovenštině.

Marie Hanzová

Narodila se 15. 9. 1944 v Lounech. PaedDr., CSc., učitelka na různých stupních škol, činná v oboru dalšího vzdělávání učitelů českého jazyka a literatury a dějepisu, práce ve Výzkumném ústavu pedagogickém a v Pedagogickém centru.

Mária Hamzová

Slovenská lékařka, autorka románů pro ženy, píše pod pseudonymem.

Ljuba Hermanová

Ladislav Hosák

Ladislav Hosák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia ve Strážnici nastoupil v roce 1923 na Filosofickou fakultu University Karlovy ke studiu dějepisu a zeměpisu. Poté přestoupil na nově zřízenou Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po absolvování studií učil nejprve na gymnáziích v Příboře, Břeclavi a konečně od roku 1930 v Brně. V roce 1946 nastoupil na Pedagogickou fakultu University Palackého v Olomouci, kde v roce 1949 získal habilitaci a v roce 1963 byl jmenován profesorem československých dějin a historické vlastivědy. To bylo možné v uvolněnější atmosféře 60. let, nicméně na jmenování profesorem čekal Hosák poměrně dlouho, a dva měsíce před udělením profesury požádal o odchod do důchodu. Jeho nejvýznamnějším počinem bylo vydání Historického místopisu země Moravskoslezské . Další z místopisných děl vztahujících se k Moravě: