2881–2940 z 143093 Autoři
Apollobeat (11)
Czech pop/rock/soul orchestra, led by Jan Spálený, backing band of his brother Petr Spálený. Founded in November 1966 as The Hippopotamuses or The Hipp’s, renamed to Apollobeat in 1967 after becoming the second staff orchestra at the Apollo theatre in Prague. Involuntarily renamed to Orchestr Jana Spáleného in the early 1970s.
Více od autora
Antonín Jedlička (11)
Antonín Jedlička vystupující také pod uměleckým pseudonymem Strýček Jedlička byl český herec, bavič, recesista, komik a humorista, imitátor a zvláštní dětský herecký idol. Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí, jeho první dětská role byl Skokánek v Lišce Bystroušce v Národním divadle. Později následovaly dětské role ve Vinohradském divadle. Jako "strýček" začal v roce 1948 s divadélkem strýčka Jedličky. Jednalo se o hravého a tvořivého člověka, který uměl nejen zpívat, ale také napodobovat tisíce různých zvuků pocházejících jak z přírody, tak i mimo ni. Mnozí lidé ani netuší, že právě Antonín Jedlička natočil snad tisíce různých zvuků, pazvuků a ruchů v mnoha českých filmech a rozhlasových pořadech – jeden příklad za všechny ostatní: hrozné mlaskání legendární masožravé byliny Adély ve filmu Adéla ještě nevečeřela je právě hlas Antonína Jedličky. V roce 1984 byl jmenován zasloužilým umělcem, byl nositelem Řádu dětského úsměvu a laureátem Haškovy Lipnice. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.
Více od autora
Andy Griffiths (17)
Andrew Noel Griffiths je australský spisovatel dětských knih a komediální spisovatel. Nejpozoruhodnější je jeho seriál Just!, který byl adaptován do animovaného televizního seriálu s názvem Co je Andy?, jeho román The Day My Bum Went Psycho, který byl také adaptován do televizního seriálu, a Ztřeštěný dům na stromě, který byl adaptován do několika divadelních her. Dříve byl zpěvákem alternativních rockových skupin Gothic Farmyard a Ivory Coast, v roce 1992 se začal věnovat psaní. Je známý spoluprací s Terrym Dentonem. Griffiths je znám jako stoupenec dětí proti tomu, co považuje za dětství z „bavlněné vlny“, a spolu s Dentonem byl známým stoupencem klimatických stávek v září 2019. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andy Griffiths na anglické Wikipedii.
Více od autora
Andrej Sládkovič (17)
Andrej Sládkovič, vlastním jménem Andrej Braxatoris , byl slovenský evangelický farář, básník, literární kritik, publicista a překladatel. Ve starší české literatuře je uváděn jako Ondřej Sládkovič. Pocházel z rodiny učitele Ondřeje Braxatorise a Terezie, rozené Bartolomeidesové. Vzdělání získal v letech 1826 – 1830 v Krupině, v letech 1830 – 1831 se zdokonaloval v maďarštině v Perőcsény, v letech 1831 – 1832 navštěvoval piaristické gymnázium v Krupině, v letech 1832 – 1840 pokračoval ve studiu na Evangelickém lyceu v Banské Štiavnici, v letech 1840 – 1842 navštěvoval Evangelické lyceum v Bratislavě a nakonec v letech 1843 – 1844 studoval teologii na univerzitě v Halle. V roce 1847 byl vysvěcený na kněze a začal působit jako evangelický farář v Hrochoti. Od roku 1856 až do smrti působil jako farář v Radvani nad Hronom. Na Slovenském národním shromáždění, které se konalo ve dnech 6.–7. června 1861 v Turčianském Svätém Martině a na kterém bylo přijato Memorandum národa slovenského, byl zapisovatelem. Byl zakládajícím členem Matice slovenské. Jeho syn, Martin Miloš Braxatoris také evangelický farář, byl známý básník, redaktor a překladatel. Jeho vnukem byl libretista a textař Pavol Braxatoris, spoluzakladatel slovenské operety a známý spoluautor operet s Gejzou Dusíkem jako např. Modrá ruža, Pod cudzou vlajkou a jiných. z francouzsštiny z ruštiny z němčiny
Více od autora
Alois Kubíček (12)
Alois Kubiček, křtěný Alois Antonín, psán i Kubíček byl český inženýr, architekt, památkář, historik architektury a publicista. V letech 1906–1911 studoval architekturu na c.k. České vysoké škole technické v Praze u profesora Josefa Schulze. Byl zaměstnancem ministerstva veřejných prací. Věnoval se regulačním plánům a projektům veřejného významu. Ve 20. letech 20. století navrhoval hornické kolonie v severních Čechách a ve Slezsku . V roce 1926 přepracoval původní návrh Hornického domu v Moravské Ostravě stavitelů Koláře a Rubého v intencích nového klasicismu. Po válce pracoval ve stavebním úřadu hl. města Prahy, kde byl roku 1947 penzionován. Současně vedl odbor bytového stavebnictví na Ministerstvu ochrany práce a sociální péče. Zabýval se především studiem architektonických památek, objevil Betlémskou kapli. Od roku 1938 byl aktivním členem a předsedou Klubu Za starou Prahu. Podílel se na obnově Karolína a ochraně staré Prahy.
Více od autora
Zofia Kossak (14)
Je považována za jednu z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století, v oblasti historického románu pak za jednoho z nejlepších autorů vůbec. Její díla byla přeložena do 16 jazyků. Za druhé světové války byla klíčovou osobností polského protinacistického odboje, snažila se spojovat úsilí jeho jednotlivých frakcí a byla hlavní iniciátorkou a organizátorkou jeho pomoci Židům. Založila odbojové organizace Front Odrodzenia Polski, Provizorní radu pro pomoc Židům a Żegotu. Po válce uprchla před komunistickým režimem z Polska, v roce 1957 se vrátila, nicméně její dílo bylo komunisty potlačováno. V roce 1982 obdržela od Jad Vašem posmrtně titul spravedlivá mezi národy.
Více od autora
Zdeněk Topil (21)
Narozen 4. 5. 1959. PaeDr., majitel nakladatelství Tobiáš vydávajícího učebnice pro základní školy, učebnice češtiny, tahák z dějepisu.
Více od autora
Zdeněk Dienstbier (18)
Zdeněk Dienstbier byl český lékař, onkolog, profesor nukleární medicíny a radiobiolog, bývalý prorektor Univerzity Karlovy a propagátor zdravého životního stylu. Narodil se v roce 1926 v Chrudimi do rodiny úředníka a matky v domácnosti, později sekretářky. Rodina žila krátce v Plzni, poté se trvale přestěhovala do Prahy, kde absolvoval reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 1944 byl se spolužáky totálně nasazen, pracoval ve Skodawerke Smíchov. 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Po skončení druhé světové války nahradil gymnazialní oktávu tříměsíční kurz a od září 1945 nastoupil na Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze, na které promoval 30. září 1950. Následně si vzal za manželku inženýrku chemie Věru Volkovou. Měli dvě děti Jana a Helenu . Ve čtvrtém a pátém ročníku již pracoval na I. interní klinice FVL UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kam po absolutoriu nastoupil jako lékař. V roce 1951 se stal vědeckým aspirantem v suboboru rentgenové diagnostiky pod školitelem docentem Jiřím Holým, po kterém převzal oddělení rentgenoterapie. V roce 1954 obhájil kandidátskou práci a stal se odborným asistentem lékařské fakulty. Od září 1957 převzal vedení Fyzikálního ústavu FVL UK, který byl následně přejmenován na Ústav lékařské fyziky a později na Ústav lékařské biofyziky a nukleární medicíny. Habilitoval se prací na téma Nemoc z ozáření. Fakultní vědecká rada souhlasila se jmenováním pro obor biofyzika, ovšem fyzici v univerzitní vědecké radě se postavili proti. Proto byl jmenován docentem pro obor radiobiologie, prvním v Československu. Od roku 1960 se stal proděkanem lékařské fakulty pro vědu, v roce 1964 byl jmenován profesorem v oboru nukleární medicína, třetím evropským po Němci A.-W. Scheerovi a Italu V. Donatovi. Stejný rok obhájil také doktorskou dizertaci a získal titul doktor věd . S nástupem profesora Oldřicha Starého do úřadu rektora Unive...
Více od autora
Zdeněk Beneš (17)
Zdeněk Beneš je český historik. Zdeněk Beneš letech 1967–1971 se vyučil tiskařem, v roce 1972 složil maturitní zkoušku. Mezi léty 1974–1979 vystudoval filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1980 složil rigorózní zkoušku, v roce 1988 získal titul kandidáta věd, v roce 1994 se habiloval a v roce 2002 byl jmenován profesorem českých dějin. V současnosti pracuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je členem Česko-německé komise historiků.
Více od autora
Vratislav Vaníček (13)
Vratislav Vaníček je český historik působící na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT v Praze. Odborně se zabývá především raně a vrcholně středověkými dějinami českých zemí. Vratislav Vaníček vystudoval střední školu v Pardubicích a poté v letech 1966-1971 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor archivnictví a pomocné vědy historické. Po absolvování vojenské služby působil od roku 1973 jako odborný redaktor Encyklopedického institutu ČSAV. V roce 1979 obhájil rigorózní práci na katedře archivnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako redaktor a člen redakční rady časopisu Dějiny a současnost. V roce 1992 se stal odborným asistentem na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT kde působí dodnes. V letech 1992-2003 zároveň působil jako vedoucí této katedry. V roce 2005 získal titul Ph.D. na katedře historie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Více od autora
Vojtěch Kodet (15)
Otec Karmelitán Vojtěch Kodet se narodil 20. 5. 1956 v Malém Beranově, okres Jihlava. Po studiu sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze v brněnské diecézi. Již v prvních letech studia teologie se seznámil s Řádem karmelitánů , který působil v době komunistického režimu v podzemí. Členem řádu se stal se v roce 1976. Začátkem osmdesátých let se seznámil se začínajícím hnutím charismatické obnovy v ČR. Nyní je členem národního týmu CHO, který mj. připravuje program konferencí Obnovy. V období totality působil jako kaplan v Pozořicích, Jedovnicích, v Brně-Zábrdovicích a ve Velkém Meziříčí. V roce 1988 byl ustanoven farářem ve farnostech Biskupice a Radkovice u Hrotovic. Po pádu totalitního režimu se stal v roce 1990 převorem a novicmistrem kláštera karmelitánů v Kostelním Vydří. Současně sloužil jako farář v Kostelním Vydří a dvou přilehlých farnostech. Od roku 1989 byl také konzultorem a členem kněžské rady při brněnském biskupství. Od roku 2000 studoval spirituální teologii na Papežském institutu spirituality Teresianum v Římě, v roce 2005 obhájil doktorát z teologie. Od roku 2002 externě vyučuje na KTF UP v Olomouci. Od roku 2003 je rovněž představeným Řádu bratří karmelitánů v České republice. Kromě toho se věnuje přednáškové a formační činnosti, duchovnímu doprovázení a vedení exercicií pro různé skupiny lidí, zvláště pro kněze. V roce 1991 společně s P. Janem Fatkou založili Karmelitánské nakladatelství se sídlem v Kostelním Vydří
Více od autora
Vladimír Nálevka (13)
Vladimír Nálevka byl český historik, odborník na moderní světové dějiny. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde po absolvování také vyučoval. Jelikož v době normalizace půjčoval studentům samizdatovou literaturu a pořádal bytové semináře, byl přesunut do knihovnického střediska. Po roce 1989 působil v Ústavu světových dějin Filozofické fakulty v Praze, v letech 1993–2000 jako ředitel, poté v pozici vedoucího Semináře nejnovějších dějin. Přednášel i na Fakultě sociálních věd a hostoval na univerzitách ve Španělsku, v Argentině a v Kanadě. Mimoto spolupracoval s Českým rozhlasem a Českou televizí, v jejichž pořadech často vystupoval, a byl jedním ze zakladatelů Klubu autorů literatury faktu. Specializoval se na nejnovější mezinárodněpolitické dějiny a zabýval se též vývojem v Latinské Americe, mj. ve spolupráci se Střediskem iberoamerických studií FF UK. Moderním dějinám Nálevka věnoval i popularizační činnost a jeho učební a přehledové publikace představují zdroj informací pro studenty i laickou veřejnost. Stál u zrodu ročenky Dvacáté století a byl členem několika vědeckých kolegií. V roce 1998 byl oceněn pamětní medailí Univerzity Karlovy a za knihu Fidel Castro. Podzim diktátora získal Cenu Egona Erwina Kische, udělovanou autorům literatury faktu.
Více od autora
Vladimír Kott (8)
Narozen 1.7.1910. Ing., dr., publikace a redakční práce z oboru ovocnictví.
Více od autora
Vladimír Just (13)
Vladimír Just je český teatrolog a literární a divadelní kritik. Spolu se svým bratrem Jiřím napsal také několik divadelních her. Jako divadelní kritik se zabýval tvorbou Vlasty Buriana. Před listopadem 1989 vystupoval jako herec a spoluautor se svým bratrem Jiřím v autorském divadle malých forem. V té době se věnoval, mimo jiné, též publikační činnosti – např. tematice Osvobozeného divadla nebo Vlasta Burian. V současnosti člen katedry divadelní vědy FF UK v Praze, do roku 2010 byl šéfredaktorem čtvrtletníku Divadelní revue. Pravidelně přispívá např. do časopisů Divadelní noviny, Lidové noviny, do poloviny ledna 2012 kriticky hodnotil umělecká díla v pořadu Kritický klub Jana Rejžka na rozhlasové stanici Český rozhlas 6. Ve svých příspěvcích se kromě divadelní kritiky zabývá nezávislostí veřejnoprávní televize, problematikou odsunu Němců, česko-německými vztahy nebo uspořádáním NP Šumava, kde hájí stanovisko respektování bezzásahových zón. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem.
Více od autora
Vladimír Helfert (10)
Vladimír Helfert byl český muzikolog, pedagog, organizátor a dirigent. Od roku 1919 žil v Brně, kde na Masarykově univerzitě založil oddělení hudební vědy. Po maturitě, kterou složil na smíchovském reálném gymnáziu v roce 1904, studoval na pražské Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Dva roky také strávil na univerzitě v Berlíně, kde se učil od předních muzikologů té doby. Po svých studiích působil na české univerzitě v Praze, kde se setkal se Zdeňkem Nejedlým, svým pozdějším švagrem. Nejedlý jej, podobně jako řadu českých muzikologů, silně ovlivnil. Helfert byl propagátorem díla Bedřicha Smetany. Po svém příchodu do Brna zde jako první uvedl a sám řídil kompletní symfonický cyklus Má vlast. Jako zastánce progresivního směru zpočátku odmítal hudbu Leoše Janáčka jako příliš "naturalistickou", později svůj postoj přehodnotil. Helfert ve své korespondenci ze 30. let 20. stol. se Zdeňkem Nejedlým formuloval svou myšlenku o zavedení předmětu hudební výchovy do základního školství. Vychoval novou generaci brněnských hudebních vědců . V letech 1935–1936 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Za druhé světové války byl vězněn. Zemřel v důsledku podlomeného zdraví krátce po skončení války, 18. května 1945, v terezínské karanténní stanici následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Narodil se jako syn Zdeňka Helferta, správce velkostatku v Plánici a inspektora bechyňského panství. Jeho dědečkem byl historik a politik Josef Alexander Helfert a pradědečkem právník a etnograf Josef Helfert. Babička Vilemína Helfertová byla sestrou Jindřicha Fügnera. Jeho bratr Jaroslav byl ředitelem Moravského zemského muzea, sestra Alexandra byla manželkou Rudolfa Jedličky, zakladatele Jedličkova ústavu. Jeho švagry byli hudební vědec a politik Zdeněk Nejedlý a architekt Rudolf Stockar. Dcera Renata se provdala za Josef...
Více od autora
Vladimír Antonín (8)
Narozen 4.7. 1955 v Brně. RNDr., CSc. Mykolog, práce a překlady z oboru.
Více od autora
Vítězslava Klimtová (15)
Vítězslava Klimtová byla česká malířka, ilustrátorka, grafička a spisovatelka. Vítězslava Klimtová se narodila v Praze, ale dětství prožila v severních Čechách. Maturovala zde na Střední uměleckoprůmyslové škole bižuterní v Jablonci nad Nisou a pak pokračovala v externím studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou pod vedením textilní výtvarnice Ludmily Kybalové a malíře Jaroslava Nušla ukončila roku 1976. Poté se po dlouhou řadu let živila drobnou užitou a propagační grafikou a knižními a časopiseckými ilustracemi. V časopisech publikovala i své fejetony. Od roku 1968 spolupracovala s nakladatelstvím Práce a od roku 1982 s nakladatelstvím Panorama. Je autorkou pohádkových leporel, omalovánek, kalendářů, kuchařek, pohlednic a lexikonů pohádkových bytostí. Vyniká v akvarelu a v posledních letech se věnuje také olejomalbě. Vytvořila také více než sedm stovek loutek, které vystavuje v tzv. Pohádkových zemích .
Více od autora
Virginia Cleo Andrews (11)
Virginia Cleo Andrews známá též jako V. C. Andrews či Virginia C. Andrews byla americká novelistka. V patnácti letech upadla na školních schodech a způsobila si vážná zranění zad. Následná operace měla tato zranění napravit, ale kvůli pochybení chirurga byla nucena většinu života strávit na vouíku. Psát začala až po smrti svého otce. Sedm let po napsání prvního románu se konečně dostala do čtenářského podvědomí a její knihy se staly bestsellery. Napsala několik pentalogií, románů a povídek. Zemřela na rakovinu prsu. Zůstalo po ní několik rozepsaných prací, které za ni dotvořil stínový autor pod jejím jménem. Po její smrti bylo mnoho následných novel napsáno Andrewem Neidermanem za užití jejího jména.
Více od autora
Věra Faltová (9)
Věra Faltová byla česká malířka a ilustrátorka. Byla známá jako ilustrátorka komiksů pro časopisy Ohníček a Čtyřlístek. a další.
Více od autora
Václav Rabas (14)
Václav Rabas byl český malíř, který mezi prvními získal titul národního umělce. Byl členem Umělecké besedy, Spolku Mánes, spoluzakladatelem Sdružení českých umělců a grafiků Hollar a patřil mezi tzv. pátečníky. Rabas se narodil v Krušovicích jako syn podruhé oženěného mlynáře. Jeho otec ovšem zemřel, když bylo Václavovi pouhých sedm let. Díky houževnaté matce Františce se mu přesto dostalo dostatek prostoru ke vzdělání. Maturoval na nejstarší reálce v Čechách v Rakovníku v roce 1904. Po vojenské službě byl o dva roky později přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Absolvoval sice všeobecnou část, ale ve speciální příliš dlouho nevydržel a studium přerušil. V roce 1909 vstoupil do Umělecké besedy, kde se pod vlivem ostatních členů zdokonaloval a zároveň hledal nový obsah tvorby. Svá studia dokončil u Maxe Švabinského, pod jehož vedením pracoval od roku 1911. Vyjel do severní Itálie a do Paříže, ovšem domek si postavil v rodných Krušovicích, v nichž se též oženil. Mezi prvními byl povolán na frontu do první světové války, kde byl již v září 1914 na východní frontě zraněn tak, že se přes lazarety vrátil domů a na bojišti se už neobjevil. Po válce se v nově vzniklém Československu střídavě podílel redakčně na tvorbě sborníku a časopisu Život a satirického časopisu Nebojsa. Zdokumentoval také stopy války na Slovensku. Dva roky byl v té době členem Spolku Mánes. Patřil též mezi pátečníky, čili se velmi blízce poznal s Karlem Čapkem i jeho bratrem a svým kolegou Josefem a dále např. s budoucím prezidentem Benešem. Znovu se vydal do Itálie a po návratu si zařídil obytný ateliér v Praze. Od roku 1923 byl předsedou Výtvarného odboru Umělecké besedy. Posléze se stal dokonce starostou Umělecké besedy. Jeho obrazy v té době úspěšně reprezentovaly české malířství v zahraničí , Rabas však projížděl především svůj rodný kraj. V něm také přečkal druhou světovou ...
Více od autora
Václav Kliment Klicpera (17)
Václav Kliment Klicpera byl český spisovatel a dramatik. Byl druhým dítětem krejčovského cechmistra Václava Klicpery z Chlumce nad Cidlinou a jeho manželky Anny, rozené Krenčíkové . Učil se krejčovství, vyučil se řeznictví. Roku 1808 zanechal řemesla a studoval na gymnasiu v Praze; roku 1813 začal studovat filosofii. Necelé dva roky studoval medicínu a přestoupil na humanitní studia, kde roku 1819 získal aprobaci pro humanitní obory gymnázií. Starší bratr František uvedl Václava do společnosti vlasteneckých studentů. Od roku 1813 se stal členem ochotnické družiny, která obnovila divadelní představení v češtině, hraná ve Stavovském divadle. Zde se také seznámil s ochotnickou herečkou Annou Švamberkovou , která se později stala jeho ženou. Sám byl jako herec úspěšný a v době pražského pobytu napsal přes 20 divadelních her. Jako první byla na jevišti Stavovského divadla v Praze uvedena 25. března 1816 jeho rytířská hra „Blaník“. Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové. Mezi jeho žáky patřili Karel Jaromír Erben, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl. Spolu s manželkou Annou se aktivně zúčastnil společenského života a jeho zásluhou se z Hradce Králové stalo druhé centrum české kultury po Praze. U královéhradeckého nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila vydal velkou část svého díla. V Hradci Králové žil do roku 1846. Roku 1846 odešel do Prahy vyučovat na Akademické gymnázium. Mezi jeho žáky patřili Josef Václav Frič, Vítězslav Hálek, Jan Neruda nebo Albín Bráf. Aktivně se zúčastnil revolučního roku 1848 byl jmenován členem Národního výboru a zvolen tribunem studentské kohorty, byl zvolen zemským poslancem za Chlumec a Hradec Králové. Vydávání sebraných spisů Václava Klimenta Klicpery bylo v důsledku revolučních událostí roku 1848 přerušeno a došlo k němu znovu až v letech 1862–1863. Roku 1850 se stal šk...
Více od autora
Václav Flajšhans (15)
Václav Flajšhans byl český filolog a literární historik, vydavatel staré české literatury, zejména spisů mistra Jana Husa. V letech 1885–1890 vystudoval českou a klasickou filologii na Filosofické fakultě české univerzity v Praze, roku 1894 získal titul doktora za disertaci o Josefu Dobrovském. Byl žákem a následovníkem českého jazykovědce Jana Gebauera. Od roku 1894 do roku 1919 učil na gymnáziu v Praze na Vinohradech s přerušením v letech 1897–1898, kdy učil na gymnáziu v Truhlářské ulici. Roku 1900 byl zvolen členem třetí, jazykovědné třídy České akademie věd a umění a roku 1901 se stal členem Královské české společnosti nauk . Několikrát zasáhl do boje o Rukopisy, nejprve roku 1896 obhajobou z gramatického a lexikálního hlediska, později se však připojil k jejich odpůrcům. Udržoval korespondenci s historikem F. M. Bartošem, básníkem Petrem Bezručem, literárním historikem a politikem Albertem Pražákem, literátem F. X. Šaldou, politikem a knihovníkem Zdeňkem Tobolkou a dalšími současníky zejména z literárních, jazykovědných či historických kruhů. Flajšhans podnikl několik studijních cest do zahraničí. Ve Skandinávii navštívil švédská univerzitní města Lund a Stockholm, Helsinky ve Finsku a Viborg v Dánsku. Z ruských měst pobyl v Petrohradu, v roce 1899 navštívil město Kostnice v Německu. V tamějších knihovnách studoval dokumenty bohemikálního charakteru, po návratu do Čech výsledky své práce publikoval v odborném tisku. V letech 1921–1932 pracoval jako samostatný knihovník v knihovně ČAVU, kterou ve zprávě prezidentovi z roku 1921 popsal následovně: "Dne 1. května 1921 Knihovna Akademie nejen nevyhovovala ani nejmírnějším požadavkům knihovny ve Zlámané Lhotě, nýbrž přímo poškozovala ideální a hmotné zájmy národa." Flajšhans kvůli řadě problémů, se kterými se knihovna potýkala, navrhl komplexní reformu. Zasloužil se o reorganizaci fondu po fyzické i obsahové stránce, zavedl řadu ...
Více od autora
Théophile Gautier (18)
Théophile Gautier byl francouzský spisovatel, básník, dramatik a kritik. Narodil se v rodině royalistického úředníka v Tarbes v departmentu Hautes-Pyrénées. V roce 1814 se rodina přestěhovala do Paříže. Zde studoval na prestižních středních školách Lycée Louis-le-Grand a Lycée Charlemagne. Zde navázal přátelství s Gérardem de Nerval. Původně studoval tři roky malířství u Louis-Édouard Rioulta. Pétrus Borel a Gérard de Nerval jej představili Victoru Hugovi. Toto setkání jej vedlo k rozhodnutí stát se básníkem. Byl členem kroužku Le Petit-Cénacle , jehož členy byli Prosper Mérimée, Théophile Gautier, Gérard de Nerval, Philothée O'Neddy, Xavier Forneret, Charles Lassailly, kteří se scházeli v ateliéru sochaře Jehana Duseigneur. V únoru roku 1830 se zúčastnil jako jeden z hlavních organizátorů slavné premiéry Hugovy hry Hernani v divadle Comédie-Française známé jako „Bitva o Hernaniho“. Tato hra byla manifestem nastupujícího romantismu proti zavedené klasicistní linii. Gautier byl přítelem řady romantiků, Charles Baudelaire mu věnoval své Květy zla . Ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy. V polovině třicátých let se jeho rodiče odstěhovali do Passy. Gautier, který žil se svými přáteli bohémským životem, se musel sám živit. Na Balzacovu přímluvu začal psát do Chronicle de Paris, kde otiskl několik povídek a kritik. Poté přešel do Figara a později do La Presse. Zde debutoval článkem o malbách Eugèna Delacroix. Dále napsal drtivou kritiku obrazu Cromwell nad rakví Karla I.. Tímto článkem napadl měšťanského malíře Hippolyte Delaroche na vrcholu popularity. Později začal otiskovat i divadelní kritiky. Ze své cesty do Belgie s Gérardem de Nerval napsal první cestopisnou reportáž, později otištěnou v knize Zigzags. V květnu 1840 odjel do Španělska, kde krát...
Více od autora
Theodor Storm (16)
Theodor Storm byl německý spisovatel a básník. Jeho otec byl maloměstský advokát. Po studiích na gymnázium v Lübecku studoval práva nejprve Kielu potom v Berlíně. Literatuře se začal věnovat až ve svých 25 letech. Svoji advokátní kariéru začal v roce 1843 v Husumu. Po svatbě nastoupil do pruských státních služeb. Později se přestěhoval do Heiligenstadtu. Do rodného Husumu se vrátil v roce 1864, kde pracoval jako nejvyšší správní a soudní úředník. Po odchodu do penze se usadil v Hademarschenu.
Více od autora
Sveva Casati Modignani (11)
Za jménem Sveva Casati Modignani se skrývá dvojice milánských novinářů Bice Cairatiová a Nullo Cantaroni. Manželé používají toto jméno už od padesátých let, ovšem první velice úspěšný román vydali až v roce 1981. Od té doby publikovali patnáct bestsellerů, které si vydobyly popularitu hlavně v Itálii, ale i po celém světě. Podle některých z nich vznikla i vydařená filmová či televizní díla.
Více od autora
Stanislav Trojan (18)
Prof. MUDr. S. Trojan, DrSc., neurofyziolog, vysokoškolský učitel, v letech 1975–2004 byl přednostou Fyziologického ústavu 1. LF UK. V letech 1985–1990 byl proděkanem na 1. lékařské fakultě. Jako předseda oborové rady Fyziologie a patofyziologie člověka DSPB a sám jako školitel se podílel na vědecké výchově postgraduálních studentů. Rozvíjel myšlenky Pražské neuroontogenetické školy a spoluvypracoval teorii neuroplasticity. Byl opakovaným předsedou České fyziologické společnosti J. E. Purkyně, organizoval několik vědeckých mezinárodních kongresů a mnoho dalších odborných zasedání. Podílel se na ustavení Rady vysokých škol a Fondu rozvoje VŠ. Je autorem nebo spoluautorem několika desítek skript a osmi vysokoškolských či středoškolských učebnic a jedenácti monografií. Mnohé z nich se vydávají opakovaně. Rovněž je autorem více než 600 publikací zaměřených na mozek, jeho vývoj a na možnosti ovlivnění činnosti mozku poškozeného zejména hypoxií.
Více od autora
Stanislav Beran (14)
Stanislav Beran se narodil v roce 1977 v Jindřichově Hradci. Vystudoval zdejší gymnázium, poté absolvoval obor český jazyk-dějepis na UJEP v Ústí nad Labem. Časopisecky publikoval v Hostu, Welesu, Psím vínu a Pandoře. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům . Je občasným účastníkem literárních čtení. Kromě literatury jej zajímá lezení po skálách a výpravy do hor. Žije v Jindřichově Hradci a pracuje ve farmaceutické firmě.
Více od autora
Stan Lee (13)
Stan Lee , rodným jménem Stanley Martin Lieber, byl americký komiksový scenárista, redaktor, herec, producent, vydavatel, televizní osobnost, prezident a předseda společnosti Marvel Comics. Ve spolupráci s několika umělci, nejvíce s Jackem Kirbym a Stevem Ditkem, vytvořil příběhy známé po celém světě, které vycházely dříve v komiksové podobě, především tedy Spider-Man, X-Men, Iron Man, Fantastic Four, Avengers, Hulk, Thor, Daredevil, Doctor Strange a mnoho dalších. Lee následně svými komiksy přispěl k rozšíření společnosti Marvel Comics z malého vydavatelského domu ve velkou multimediální společnost. Roku 1994 byl oficiálně uveden do Síně slávy komiksového průmyslu. Rovněž byl v roce 2011 o jeho životě natočen osmdesátiminutový dokumentární film With Great Power – The Stan Lee Story. Narodil se 28. prosince 1922 jako Stanley Martin Lieber na Manhattanu v New Yorku do emigrantské rodiny rumunských Židů Celie Solomonové a Jacka Liebera. Ačkoliv vyrůstal v židovské rodině, nikdy se nevyjádřil, zda je či není věřícím. Jeho rodina byla zasažena velkou hospodářskou krizí, i proto se museli přestěhovat do Washington Heights. V roce 1931 se mu narodil sourozenec, bratr Larry Lieber. Kvůli špatné finanční situaci se Lieberovi znovu přestěhovali, tentokrát do Bronxu. Stanley Lieber v dětství obdivoval filmy s Errolem Flynnem. V mládí studoval na DeWitt Clinton High School v Bronxu. Už od mládí se zajímal o psaní a snil o napsání románu, ovšem jako mladý pracoval pouze v různých příležitostných zaměstnáních, např. v centru výzkumu tuberkulózy, kde psal nekrology a lékařské zprávy. Vystudoval roku 1939 a přidal se k WPA Federal Theatre Project, který byl vytvořen na podporu divadel. V roce 1939 díky svému strýci Robbie Solomonovi získal pozici asistenta v Timely Comics, divizi vydavatelství Timely, které vlastnil Martin Goodman, manžel Stanleyho Liebera sestřeni...
Více od autora
Sonja Špálová (11)
Básnířka a prozaička, autorka životopisných románů. Vlastním jménem Františka . Narodila se v početné rodině textilního dělníka. Poprvé byla provdána za sochaře Václava Špálu . 1930 se znovu provdala za Ing. Dr. Josefa Rameše, docenta ČVUT. – Obecnou školu Špálová vychodila v Řícmanicích u Brna, gymnázium studovala ve Štýrském Hradci a dokončila je na Akademickém gymnáziu v Praze . Poté několik semestrů studovala medicínu, pracovala jako ošetřovatelka a jako úřednice v advokátní kanceláři. Od 30. let se věnovala pouze literární a výtvarné tvorbě. Patřila k tzv. okruhu „spořilovských“ spisovatelů, přátelské vztahy ji spojovaly zejména s Františkem Křelinou, Josefem Knapem, Zdeňkem Kalistou a Josefem Heydukem, v Brně se stýkala s Dominikem Peckou, Václavem Renčem a Václavem Prokůpkem. Od roku 1920 přispívala do novin a časopisů: Host, Cesta, Eva, Lidové noviny, Pramen, Zvon, Český svět, Módní revue, Rudé právo, Listy, Národní osvobození, Niva, Naše zprávy, Salon a Český dělník. Užívala pseudonymů Al. Insarov, Alexandr Insarov, Alexander Insarov, Saša Insarov. Debutovala souborem melancholických, melodramatických příběhů Pohádky z čarovné země. Citovou zjemnělostí a exaltovaností výrazu se vyznačují její první básně: sociálními motivy podbarvená sbírka Kamení a křehké i tklivě monotonní verše intimní lyriky soustředěné ve sbírce Černý motýl. Druhá z nich vzbudila pozornost také historickými reminiscencemi a snovými vizemi, rezonujícími s básnickou obrazností poetismu a surrealismu. O elegický rozměr doplnila básnířka svou poetiku ve sbírce věnované památce manžela . Jako prozaička se Špálová po konvenčně pojatých společenských románech, sentimentálním milostném příběhu z Paříže a románu s válečnými motivy zamě...
Více od autora
Sofie Podlipská (21)
Sofie Podlipská, uváděna též jako Žofie, rozená Rottová, byla česká spisovatelka a překladatelka, sestra Karoliny Světlé. Otcem Sofie Podlipské byl obchodník Eustach Rott , matka Anna, rozená Vogelová . Měla sestru Johannu a bratra Jindřicha . Společně se sestrou byla vychovávána v bohatší pražské rodině stranou od vlasteneckých vlivů. Literární práci a činnosti v ženských spolcích se začala věnovat až po sňatku s lékařem Josefem Podlipským . V manželství měla syna Prokopa a dceru Ludmilu . Po ovdovění se veřejně angažovala ještě intenzivněji. Přátelila se s Boženou Němcovou a Jaroslavem Vrchlickým, který se stal manželem její dcery Ludmily. Přispívala do Osvěty, Světozoru, Květů , Rodinné kroniky, Zlaté Prahy. Redigovala Ženskou bibliotéku a svůj almanach Souzvuk. Překládala z francouzštiny . Ve svém díle se pokoušela kriticky zobrazit současnou zbohatlickou společnost , čerpala z historických témat , líčila probouzející se národní uvědomění patricijských rodin . Část díla věnovala výchovným tématům , tvorbě pro děti či boji za zlepšení společenského postavení žen. Pro přílišné zdůraznění výchovných prvků, nedostatečné prokreslení postav, konstrukci děje směrem k násilně šťastnému řešení či lyricky rozplizlý sloh nenalezlo její dílo významnější odezvy....
Více od autora
Samuil Jakovlevič Maršak (18)
Samuil Jakovlevič Maršak, rusky Самуи́л Я́ковлевич Марша́к byl ruský a sovětský spisovatel židovského původu, autor literatury pro děti. Byl rovněž překladatelem, zejména z angličtiny. Verše začal psát již jako dítě. Navštěvoval gymnázium ve Voroněži, avšak v roce 1902, v jeho patnácti letech, se rodina přestěhovala do Petrohradu, tedy mimo Zónu osídlení, v níž mohli mít ruští židé trvalé bydliště a tedy i chodit do škol. Pomohl mu však židovský filantrop se šlechtickým titulem David Günzburg, který ho představil vlivnému literárnímu kritikovi Vladimiru Vasiljeviči Stasovovi, jenž byl z dětské Maršakovi poezie tak nadšen, že mu zajistil z protižidovských opatření výjimku. Stasov také Maršaka seznámil s Maximem Gorkým a Fjodorem Šaljapinem, s nimiž se spřátelil. Když v roce 1904 Maršakovi diagnostikovali tuberkulózu, nabídl mu Gorkij, aby žil v jeho letním bytě na Jaltě, u Černého moře, kde bylo vhodnější ovzduší. V roce 1904 Maršak rovněž publikoval své první verše, a to v časopise Židovský život. V té době zastával sionistické postoje. V roce 1907 se vrátil z Jalty do Petrohradu a následně vydal řadu svých textů v populárním časopise Satyricon. Poté se podíval na Blízký východ a v roce 1912 se přestěhoval do Anglie a vystudoval zde filozofii na Londýnské univerzitě. Zamiloval se zde do anglické kultury a zvláště poezie. Vydal ještě během studií své ruské překlady básní Williama Blakea, Roberta Burnse a Williama Wordswortha. Roku 1913 navštívil experimentální školu ve Walesu, kde započal jeho velký zájem o formování dětí, zejména pak literaturou tvořenou speciálně pro ně. Krátce před první světovou válkou, v roce 1914, se vrátil do Ruska a živil se dále překládáním. K dětské literatuře ho nasměrovala práce s dětmi židovských uprchlíků z Voroněže po začátku války a také smrt jeho dcery v roce 1915. V roce 1920 se přestěhoval do Krasnodaru, kde bylo velké množství sirotčinců, plných kvůli světové i občanské válc...
Více od autora
Rupert Butler (14)
Rupert Butler, anglicko-irský autor, je významný žurnalista, specialista na moderní evropské dějiny. Jeho otec i děd byli vojáci a zároveň spisovatelé. On sám se, vždy po pečlivém shromáždění materiálu, věnuje novodobým německým dějinám, zejména vzniku nacionálního socialismu a Třetí říše a II. světové válce. Na jejím počátku bylo Butlerovi sedm let a po celou dobu války žil v jižní Anglii blízko letecké základny RAF v Andoveru. Dnes žije v Londýně. Jeho příspěvky tisknou renomované noviny a časopisy.
Více od autora
Romano Guardini (16)
Romano Guardini byl německý filosof a katolický teolog. Po dvou semestrech studia chemie v Tübingenu a třech semestrech ekonomie v Mnichově a Berlíně se Romano Guardini rozhodl stát se katolickým knězem. Spolu se svým přítelem Karlem Neundörferem začal již v této době vytvářet vlastní nauku o rozporu. Svá teologická studia absolvoval ve Freiburgu im Breisgau a Tübingen. Roku 1910 byl vysvěcen v Mohuči na kněze a nakrátko působil v pastoraci. Poté se vrátil do Freiburgu, kde promoval u Engelberta Krebse; doktorský titul získal roku 1915 prací o Bonaventurovi, o sedm let později v Bonnu habilitoval opět prací o Bonaventurovi; během této doby pastoračně působil mezi studenty. Roku 1923 získal katedru filozofie náboženství a křesťanského světového názoru v Berlíně, kde zůstal až do roku 1939, kdy musel kvůli nacistické vládě odejít. Po roce 1945 přednášel opět v Berlíně, od roku 1948 v Mnichově. Toto své učitelské působení zakončil roku 1962. Zbytek svého života byl dosti nemocný a neúčastnil se tak ani práce v liturgické komisi Druhého vatikánského koncilu. Guardiniho osoba je spjata s hnutím mládeže po 1. světové válce. Práce v prostředí mladých studentů dala vzejít Guardiniho originálnímu znovuobjevení smyslu pro znamení a symboly, které měly dalekosáhlý vliv na vývoj katolické liturgiky a liturgie ve 20. století. Obnova katolické liturgie a její centralita kolem slavení eucharistie je z velké části právě spojena s Guardiniho osobou. V meziválečném období Guardini studuje klíčové osobnosti filozofie náboženství a evropské kultury; Guardini je autorem interpretací, v nichž se snaží vyložit významná díla evropských myslitelů . Především se však Guardini řadí k nejvýznamnějším představitelům katolictví 20. století, především v oblastech liturgie, filozofie náboženství, pedagogiky a ekumenismu. Od roku 1970 se udě...
Více od autora
Romana Suchá (18)
PhDr. Romana Suchá vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pracovala jako školní psycholožka, má zkušenosti z práce v mateřském centru v Přerově.
Více od autora
Robert Galbraith (18)
Joanne Rowlingová CH, OBE, HonFRSE, FRCPE, FRSL , píšící pod jménem J. K. Rowlingová či pseudonymem Robert Galbraith, je britská spisovatelka, známá zejména díky osmidílné řadě knih o čarodějnickém učni Harry Potterovi, která získala celosvětový úspěch včetně řady ocenění a nyní více než 500 milionů prodaných kopií. Kromě psaní knih je Rowlingová známá také svým životním příběhem, kdy se z života na sociálních dávkách stala během pěti let multimilionářkou. Nedělník The Sunday Times v roce 2008 odhadl její majetek na 560 milionů liber a označil ji za 12. nejbohatší ženu v Británii. Forbes ji označil jako 48. nejvlivnější celebritu roku 2007. Stala se filantropkou, podporuje organizace jako Comic Relief, One Parent Families a Multiple Sclerosis Society of Great Britain. Úřední jméno spisovatelky je Joanne Rowling nikoliv Joanne Kathleen Rowling, jak se často uvádí. Vydavatelství Bloomsbury při vydání prvního dílu Harryho Pottera chtělo, aby se křestní jméno autorky na obálkách objevilo jen jako dvě iniciály. Obávalo se totiž menšího prodeje úvodního dílu, pokud by bylo zřejmé, že jeho autorem je žena. Joanne se zkrátilo na J., a protože Rowlingová nemá žádné prostřední jméno, použila jako druhou iniciálu jméno po své babičce Kathleen. Na obálkách se tak objevilo J. K. Rowling . Sama si vždy křestním jménem nechávala říkat „Jo“. Joanne Rowlingová se narodila v Yate, Gloucestershire ve Spojeném království v roce 1965. Společně se svou matkou, otcem a sestrou Dianne se přestěhovala do Winterbourne, Bristolu a nakonec do Tutshillu. Navštěvovala Wyedeanskou střední školu, kde často svým přátelům vyprávěla příběhy. V roce 1990 podlehla její matka ve věku 45 let dlouhotrvajícímu boji s roztroušenou sklerózou. Jako vysokoškolské zaměření si na nátlak rodičů vybrala francouzštinu, což později označila za životní chybu. Po ro...
Více od autora
Renata Petříčková (16)
Oblasti jejího zaměření: profesionální redakční práce, knižní tvorba, publicistika a copywriting zahrnující například tvorbu obsahu pro www stránky a blogy, PR články a jejich umístění na weby, rozhovory, reportáže, tiskové zprávy a recenze knih a filmů nebo jiné texty na zakázku. Psaní článků různých žánrů a stylů zpracovaných s netradičním pohledem na věc. Specializace na dětskou knižní tvorbu a témata pro ženy a rodiče. Také individuálně tvořené propagace knih pro nakladatele, jazykové korektury, stylistické úpravy a ilustrace nebo návrhy ilustrací.
Více od autora
Radclyffe Hall (5)
Radclyffe Hall byla anglická básnířka a spisovatelka, známá především díky svému lesbickému románu Studna osamění, který je klasikou ve svém žánru. Marguerite Radclyffe Hall se narodila roku 1880 v Bournemouthu. Její rodiče žili odděleně, matka a nevlastní otec o ni nejevili zájem. Byla lesba a popsala se jako "vrozeně inverzní", tento termín přejala z textů Havelocka Ellise a jiných sexuologů z přelomu století. Studovala na King's College London a později v Německu. V roce 1907 v Německu potkala Mabel Battenovou, známou amatérskou zpěvačku. Battenová byla mnohem starší, vdaná, měla již dospělou dceru a vnoučata. Přesto se do sebe zamilovaly, když zemřel manžel Battenové, usadily se ve společné rezidenci. Battenová jí dala přezdívku John. Hall v té době konvertovala ke katolicismu. Roku 1915 se zamilovala do Uny Troubridge – sestřenice Mabel Battenové, sochařky, manželky admirála Ernesta Troubridgea a matky dvou dcer. Následující rok Battenová zemřela a roku 1917 začaly Hall a Troubridge společně žít. Roku 1928 vyšla Studna osamění, která vyvolala skandál a britský soud nařídil celý náklad spálit. Po této události Hall s partnerkou odjela na několik let z Anglie. Vydala ještě několik dalších knih, ale už nikdy se nevěnovala kontroverznímu tématu lásky mezi ženami. Zemřela v Londýně po dlouhém boji s rakovinou. Její první román Nerozžatá lampa , vypráví příběh mladé dívky Joan Ogdenové, která snila o životě v londýnském bytě se svou přítelkyní Elizabeth a studiu medicíny, ale cítila se být v pasti své manipulativní matky a citové závislosti na ní. Díky své délce se kniha špatně prodávala, proto Hall zvolila pro svůj další počin mnohem lehčí téma. Napsala velmi úspěšnou sociální komedii The Forge. Své celé jméno používala jen pro prvotní básnické sbírky, později jej zkrátila na Radclyffe Hall. Následovaly další humorné romány A...
Více od autora
Poul Anderson (13)
Poul William Anderson byl americký spisovatel science fiction, jehož dílo přesahovalo do fantasy. Řadí se k autorům tzv. Zlatého věku sci-fi. Mezi jeho nejznámější díla patří Strážci času , Kosmičtí křižáci a Tři srdce, tři lvi. Narodil se roku 1926 v Bristolu v USA. Mládí strávil v Minnesotě a Texasu. Vystudoval fyziku na Minnesotské universitě. Roku 1953 se oženil s Karen Kurseovou, která byla často spoluautorkou jeho děl . Měli spolu jedinou dceru Astrid, ta se později stala ženou jiného SF spisovatele Grega Beara. V roce 1972 se stal šestým prezidentem Science Fiction and Fantasy Writers of America. Díky svým románům Zlomený meč a Tři srdce a tři lvi se stal členem Swordsmen and Sorcerers' Guild of America , sdružení spisovatelů píšících fantasy, konkrétně její odnož sword and sorcery. Debutoval již během svých vysokoškolských studií v roce 1947 povídkami Tomorrow's Children a Chain of Logic. První povídky publikoval ještě pod pseudonymy „A. A. Craig“, „Michael Karageorge“ a „Winston P. Sanders“. Během více než padesáti let tvůrčího života vytvořil úctyhodnou řadu děl – stovku knih včetně sbírek povídek a několik set povídek a téměř sto článků na různá témata. Vytvořil několik cyklů románů, ve kterých kromě své ženy spolupracoval s dalšími SF autory – cyklus Hoka vytvořil s Gordonem R. Dicksonem. Mezi jeho nejrozsáhlejší cykly patří Psychotechnic League a sága Technical History - Nicolas van Rijn a Technical History - Dominic Flandry . Tento cyklus popisuje padesát století historie vzestupů a pádů tří impérií galaktické federace, s dlouhodobými vlivy různých myšlenkových postojů a technologií na společnost, její utváření a strukturu. Do cyklu Time Patrol patří pět povídkových knih (česky vyšly Strážci času, Horizont 1970, nové a doplněné vydání...
Více od autora
Pierre Boileau (11)
Za války byl zajat němci, po válce pracoval ve zvláštním oddělení Sociální péče, které pomáhalo vězňům, tudíž měl přístup do věznic a policejních archívů. Roku 1948 se setkal na banketu spisovatelů s Thomasem Narcejacem, a o čtyři roky později spolu začali psát detektivní romány.Společně psali až do roku 1989 do jeho smrti.
Více od autora
Petra Černocká (9)
Petra Černocká je česká herečka a zpěvačka, která je ve své vlasti uznávaná za svůj přínos filmu i hudbě. Narodila se 24. listopadu 1949 v Praze a poprvé se prosadila jako herečka v 60. a 70. letech 20. století. Černocká je patrně nejznámější díky roli Saxany v dětském filmu Dívka na koštěti, který se stal klasikou české kinematografie. Její hudební kariéra odstartovala, když začala nahrávat písně, které byly často spojeny s její filmovou tvorbou. Jedním z jejích nejznámějších hitů je "Saxana", ústřední píseň z výše zmíněného filmu.
Více od autora
Petr Pithart (15)
Petr Pithart je český politik, historik a spisovatel, člen Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové, bývalý člen KSČ, bývalý předseda české vlády v rámci federace, bývalý předseda a dlouholetý místopředseda Senátu Parlamentu České republiky. Po sametové revoluci krátce i poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, počátkem 90. let politik Občanského hnutí. Bývá označován za jednoho z "otců zakladatelů" české politiky a ústavnosti. Roku 1963 se oženil se spisovatelkou Drahomírou, roz. Hromádkovou. Jeho otcem byl náměstek ministra průmyslu, velvyslanec v Jugoslávii a později ve Francii Vilém Pithart, předválečný člen KSČ vězněný za války nacisty, který byl po roce 1970 perzekvován, mj. za protest proti okupaci Československa u prezidenta de Gaulla. Petr Pithart v roce 1960 vstoupil do Komunistické strany Československa, své členství ukončil dle svých slov v říjnu 1968. Byl jedním ze signatářů Charty 77 a angažoval se i v oblasti samizdatové literatury. Spolu s Milanem Otáhalem a Petrem Příhodou napsal pod pseudonymem PODIVEN knihu Češi v dějinách nové doby v níž její autoři zpochybňovali některé mýty českých moderních dějin, například okolo českého národního obrození, vzniku moderního českého národa či poválečného vysídlení Němců z Československa. Část historiků, například historička Věra Olivová, ovšem knihu hodnotí kriticky coby nahlížení na dějiny prizmatem univerzalistického katolicismu, zpochybňujícího samotný vznik československého státu a jeho představitele Masaryka a Beneše. Některá svá samizdatová díla napsal pod pseudonymem J. Sládeček. V roce 1989 a později se Petr Pithart angažoval v Občanském fóru. K roku 1990 je uváděn profesně jako člen Koordinačního centra OF. 30. ledna 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 2 – Praha...
Více od autora
Pavla Bořilová (18)
Mgr., učitelka češtiny pro cizince, spoluautorka učebnice češtiny pro cizince.
Více od autora
Pavel Mates (16)
Je absolventem Právnické fakulty UK a ryzí akademik: až na roční působení jako soudce Ústavního soudu ČSFR prakticky celou svoji profesní karieru strávil na vysokých školách. V současnosti působí jako docent na Právnické fakultě ZČU Plzeň a Vysoké škole finanční a správní v Praze. Zabývá se správním právem se zaměřením na správní trestání a e-government ve správním právu. Napsal sám a jako spoluautor řadu monografií, několik učebnic, mimo jiné i o historii veřejné správy u nás a kolem 300 článků v odborných časopisech našich i zahraničních. Pracuje také pro stát jako místopředseda komise pro správní právo Legislativní rady vlády.
Více od autora
Pavel Herout (17)
Pavel Herout je autor knih o programování a vysokoškolský pedagog na ZČU v Plzni. Mezi jeho nejznámější knihy patří Učebnice jazyka Java a Učebnice jazyka C. Zabývá se výukou softwarově orientovaných předmětů. Značné zkušenosti s výukou jazyka C získal jako spolutvůrce projektů v oblasti simulací a komunikací. V roce 1985 dokončil Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni, obor Elektronické počítače. V roce 1999 obhájil disertační práci a získal doktorát v oboru Informatika a výpočetní technika. Zabývá se programovacími jazyky, problematikou simulace dopravy a systémy odolnými proti poruchám. V roce 2003 obhájil habilitační práci v oboru Informatika a výpočetní technika a získal titul docent. V současné době působí na katedře informatiky a výpočetní techniky fakulty aplikovaných věd na Západočeské univerzitě v Plzni a vede přednášky a cvičení z předmětů Objektově orientované programování a Ověřování kvality software. Je členem univerzitní komise pro zvyšování kvality výuky a členem strategického týmu fakulty. Mimo knih publikoval i skripta a další odborné články. Oblíbenost knih pana Herouta je přičítána i tomu, že je v nich uvedeno trochu z osobní praktické zkušenosti. Kniha obsahuje i 120 příkladů k vyzkoušení, vždy za každou probíranou kapitolou. Ke knize je možné si stáhnout asi 250 odladěných programů, včetně vyhotovených příkladů z knihy.
Více od autora
Ondrej Sliacky (16)
Ondrej Sliacky je spisovateľ, literárny vedec, publicista. Študoval na Pedagogickej škole v Lučenci, 1959-1964 slovenčinu a históriu Na Filozofickej fak. UK v Bratislave. Pôsobil ako redaktor týždenníka Kultúrny život, od 1970 redaktor vo vydavateľstve Mladé letá , od 1990 šéfredaktor časopisu Slniečko, od 1993 aj šéfredaktor revue o umení pre deti a mládež Bibiana, je prof. na Pedagogickej fak. UK v Bratislave a na Univerzite s. Cyrila a Metoda v Trnave. V literárno-vednej oblasti sa postupne vyhraňoval ako historik literatúry pre deti a mládež. Knižne debutoval prácou Bibliografia slovenskej literatúry pre deti a mládež 1945-1964 . Literárnohistorický zreteľ uplatnil v antológiách poézie pre deti, je zostavovateľom Slovníka slovenských spisovateľov pre deti a mládež . V ďalších literárnohistorických monografiách preskúmal začiatky beletristickej tvorby pre deti na Slovensku. Autor poviedkových kníh pre mládež, zastavovateľ antológie povstaleckých básnikov, prerozprával viaceré texty ľudovej slovesnosti, biblické a antické príbehy. Napísal rozhlasové a televízne hry, životopisné hry o Ľ. Podjavorinskej, → J.G. Tajovskom, a → J. Murgašovi a rad literárnych adaptácií. S E. Gindlom napísal rozhlasovú hru, ktorú neskôr upravil na úspešný televízny film z horolezeckého prostredia Himalájí.V roku 1996 získal cenu Trojruža. Dielo Bibliografia pre deti a mládež 1918-1944 Bibliografia pre deti a mládež 1778-1917 Ako dočiahnuť slnko Dcérka a mať Literatúra pre deti a mládež v národnom obrodení Dejiny slovenskej literatúry pre deti a mládež do roku 1945 Altamíra Krásna modrá mušľa Papraďový kvet Šľachetný človek Odpusťte, mamička O zakliatej žabe Tri ohnivé kone Zlatá panna Biblia pre deti a mládež - Čítanie zo Starého zákona (199...
Více od autora
Olga Spalová (9)
Olga Spalová se narodila 16.7.1914 v Poličce, zemřela 14.4.1987 v Praze. Prozaička, esejistka, divadelní a rozhlasová kritička a teoretička, autorka monografií o hercích, překladatelka z ruštiny a francouzštiny. Nejdříve publikovala pod rodným jménem Srbová, později pod vyvdaným jménem Spalová. Zdvojené příjmení nepoužívala.
Více od autora
Oldřiška Ciprová (17)
Oldřiška Ciprová je česká spisovatelka a herečka. Po historických románech, které jí pravidelně vychází od roku 2001, se prosadila i v literatuře pro děti a mládež. Věnuje se i dramatickému umění , v současné době je vidět na jevišti v plzeňském divadle Dialog. Její první kniha, historický román Bůh zemřel, když se narodili, vyšel v roce 2001 v nakladatelství Agave. Popisuje období posledních Přemyslovců a v roce 2005 se dočkal volného pokračování A nebe truchlilo, které vyšlo v nakladatelství Baronet. Po kratším útlumu vyšla v nakladatelství Mladá fronta v roce 2008 historická romance opět z dob posledních Přemyslovců Čas žít, čas milovat. Tato kniha byla v její tvorbě určitým mezníkem; od roku 2009 přestoupila k nakladatelství Alpress, kde vydává své romantické historické romány. V září 2014 vyšly autorce v nakladatelství Albatros první pohádky, určené pro děti předškolního a mladšího školního věku. Jsou zaměřené na sebereflexi dítěte a velmi hravou formou nastiňují některé výchovné prvky. Kniha se jmenuje Kam chodí spát Usínáček, ilustrátorkou je Lenka Němcová a kniha zaznamenala fenomenální úspěch. Na jaře 2015 se dělal dotisk. Autorky společně vytvořily další dětskou knihu nazvanou Kde se vzala Duha, která vyšla v dubnu v roce 2015. Na Vánoce 2015 vyšly další pohádky zaměřené na sebereflexi dítěte s názvem Copak snídá Ponožkovník? Dalším počinem Oldřišky Ciprové jsou pohádky o zvířátkách, která se vyskytují v českých příslovích. Kniha se jmenuje Netahej vlka za ocas a vyšla v listopadu 2016. Dne 4. listopadu 2015 vydalo nakladatelstvi Grada Oldřišce další knihu, tentokrát laděnou velmi humorně. Je určená pro děti 6–12 let, kterou si s dětmi rádi přečtou i rodiče. Název je Deník praštěný ségry a šílenýho bráchy. Autorky nadále spolupracují výhradně spolu a v dubnu roku 2016 vydaly vtipné zápisky dvanáctileté Káji trpící nadváhou unikátně obohacené recepty pro náctileté. Kniha nese název Zhubni a nezblbni. V č...
Více od autora
Oldřich Leška (14)
Narozen 16.6.1927 v Jablonci nad Nisou, zemřel 9.8.1997. Prof., PhDr., CSc., pracovník Ústavu jazyků a literatury v oddělení východoslovanských jazyků, práce z oboru ruské gramatiky.
Více od autora
Nigel Cawthorne (15)
Nigel Cawthorne je britský spisovatel, který se narodil 27.3.1951 v americkém Chicagu a v současné době žije v Londýně. Je autorem cca 200 knih různých žánrů. Kromě psaní knih se věnuje také redaktorské a editorské práci a vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech, přispívá též do časopisů jako The Guardian, the Daily Mirror, the Daily Mail a the New-York Tribune. Ve svých knihách se často soustředí na popularizaci historie. Je autorem biografické knihy o Stalinovi nebo knihy o nejzvrácenějších vrazích světa, „Zabijáci“. Napsal také knihu portrétů nejznámějších vojevůdců, o skandálech anglických rodů či o nejznámějších veřejných popravách v historii. Zabývá se také druhou světovou válkou, v knize „Sklízeli bouři“ se na ní dívá z pohledu japonského a německého.
Více od autora
Nick Gerrard (15)
Učitel, spisovatel a editor, autor poezie a prózy, též autor literární adaptace pro jazykovou výuku, pochází z Birminghamu, žije v Olomouci.
Více od autora
Miloslav Novotný (16)
Prozaik, literární historik a bibliograf, kunsthistorik, překladatel. Otec byl lékařem. Novotný vystudoval gymnázium v Písku a češtinu a němčinu na FF UK . 1921–1924 byl tajemníkem Svazu osvětového v Praze, od 1922 externím redaktorem Národních listů, od 1924 knihovníkem Národního muzea. Spolu s Josefem Volfem zde založil Literární archiv a roku 1927 se stal jeho správcem. Od 1937 přednášel souběžně dějiny knihoven a knihtisku na Státní knihovnické škole v Praze. 1939 byl jmenován zemským muzejním radou, 1941 prozatímním správcem a zároveň vedoucím Literárního archivu a 1945 přednostou knihovny Národního muzea. 1951–1955 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV, poté odešel do důchodu. Hlavním přínosem pro českou literární vědu byla Novotného činnost literárněhistorická, zaměřující se zejména na národní písemnictví 19. století. Celoživotní bibliologická praxe i přístup k pramenům v knihovně Národního muzea měly vliv na metodu jeho vědecké práce, založené na pozitivistickém shromažďování dokumentů a zpřístupňování bibliograficko-životopisných údajů, rezignující většinou na hlubší analýzu literárního vývoje a kulturních souvislostí. Pramennou povahu mají studie máchovské , zejména však řada prací souvisejících s životem a tvorbou Boženy Němcové . Zásadní místo v Novotného vědecké činnosti zaujímá práce editorská. Rozhodující zásluhu měl na kritickém vydání sebraných spisů Boženy Němcové a Jana Nerudy, uspořádal a vydal též podstatnou část díla Karla Havlíčka, Zikmunka Wintra, Josefa Hory, Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Wolkra. Veškerý dostupný materiál o Němcové a Nerudovi se pokusil shromáždit v nedokončeném souboru dokumentů Život Boženy Němcové a Život Jana Nerudy. Edičně vý...
Více od autora