Výpis všech autorů

Ivan Hoffman

Hugh Howey

Hugh C. Howey je americký romanopisec a spisovatel sci-fi. Je znám pro svou knižní sérii Silo, jež se skládá ze samovydaných povídek službou Kindle Direct Publishing. Předtím, než začal psát povídky a knihy, pracoval jako kapitán jachty, pokrývač a zvukový technik. V polovině roku 2015 se Howey přestěhoval z Floridy do vesnice St Francis Bay, která se nachází ve Východním Kapsku v Jihoafrické republice. Tam se rozhodl pro výstavbu katamaránu, na němž plánuje žít, plavit se po mořích a nadále psát knihy. V roce 2011 začal psát povídku s názvem Wool. Jeho první knihu zpočátku vydával malotiskem, avšak poté se rozhodl pro samovydání a to službou Kindle Direct Publishing společnosti Amazon.com. Jelikož kniha začala být více populární, rozhodl se napsat další pokračování. Roku 2012 začal Howey vyjednávat o mezinárodních právech na knihu. V roce 2012 Howey podepsal dohodu s vydavatelstvím Simon & Schuster, díky které si zarezervoval distribuce knihy v USA a Kanadě. Dohoda mu dovolovala pokračovat v prodeji knihy výlučně online. Howley tedy odmítl milionovou nabídku za šestimístnou a zachoval si práva na e-knihy, přičemž vydavatelství prodal práva jen na knihy papírové. Také podepsal smlouvu s vydavatelstvím Random House Century UK pro distribuci sérií Wool a Sand na území Spojeného království. Filmová práva na sérii byla prodána studiu 20th Century Fox. O sérii však projevilo zájem také Lionsgate. Výkonná producentka LaToya Morgan plánuje pro televizní stanici AMC vytvořit nový seriál, který by se měl zaměřit na první knihu s názvem Wool. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugh Howey na anglické Wikipedii.

Heinrich Hoffmann

Heinrich Hoffmann byl německý fotograf a aktivní tvůrce nacistické propagandy. Jeho jméno je spojeno zejména s dlouhou řadou fotografií německého vůdce Adolfa Hitlera. Ve vlastním nakladatelství Heinrich Hoffmann. Verlag national-sozialistische Bilder vydal řadu knih oslavujících představitele vládnoucí strany. V roce 1920 vstoupil do NSDAP, nedlouho poté jej Adolf Hitler jmenoval svým osobním oficiálním fotografem. Hoffmann se stal Hitlerovým stálým společníkem a blízkým přítelem. Mezi roky 1920–1945 vytvořil více jak 2,23 milionu záběrů vůdce. Jeho fotografie se objevovaly na poštovních známkách, pohledech, plakátech a obrázkových knihách. Během trvání třetí říše napsal řadu knih o německém vůdci, mezi které patří např. Hitler, jak ho neznáte a Jugend um Hitler . V roce 1938 napsal knihy Hitler v Itálii, Hitler befreit Sudetenland a Hitler in seiner Heimat. Jeho poslední kniha, Das Antlitz des Führers, byla publikována krátce před koncem druhé světové války. Díky autorským poplatkům z těchto děl Heinrich Hoffmann velmi zbohatl. V roce 1911 se oženil s Theresou „Nelly“ Baumannovou, která mu porodila dvě děti – dceru Henriette „Henny“ a syna Heinricha „Heini“ . Henrietta se vdala v roce 1932 za Reichsjugendführera Baldura von Schirach. Hoffmanova žena zemřela v roce 1928. Shodou okolností Hoffmann a jeho druhá žena Erna seznámili Adolfa Hitlera s asistentkou jejich mnichovského ateliéru Evou Braunovou. Ta se později stala Hitlerovou milenkou a krátce před společnou sebevraždou také jeho manželkou. Po skončení druhé světové války byl Hoffmann odsouzen na čtyři roky vězení. Po propuštění v roce 1950 se usadil v Mnichově, kde zemřel o 7 let později ve věku 72 let.

František Hochmann

František Hochmann byl český fotbalista, brankář, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1924–1931 sedm utkání. Byl členem silného týmu Sparty Praha druhé poloviny 20. let , měl našlápnuto být reprezentačním gólmanem č. 1 na poměrně dlouhou dobu, jenže měl smůlu: roku 1926 vstoupil do reprezentace fenomenální František Plánička a Hochmann byl odsouzen do konce své kariéry do role jeho náhradníka. Ve Spartě hrál v letech 1922–1930, odchytal za ni 299 zápasů a stal se s ní mistrem Československa roku 1926 a 1927 i středočeským mistrem roku 1923, kdy šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi. Český sportovní novinář a historik Zdeněk Šálek ho charakterizoval slovy: "Pomenší, sporý, pružný a obětavý".

Andrea Homolová

Je spisovatelka, duchovní vědec, mentor a expert osobního růstu, a terapeut. Je autorkou bestsellerů Známe se celé věky a Všechno o 12 znameních a Všechno o vašem dítěti. Studovala moderní filologii na Univerzitě Karlově v Praze. Přes 15 let pracovala jako profesionální tlumočnice a překladatelka. Během té doby přeložila více než 20 knih s duchovní tématikou. Od mala je spojena s duchovním světem a má přístup k hlubokému poznání Světa. Už jako dítě byla schopna se napojovat na druhé a číst v nich. Když měla pocit, že už přeložila dost knih, napsala vlastní. Jejím koníčkem je i astrologie, a tak se zrodila její první bestsellerová kniha, zábavně pojaté povídání o 12 astro-znameních, knížka Všechno o 12 znameních, se závratným počtem 75.000 prodaných výtisků. Po pár letech následovala podobně úspěšná kniha Všechno o vašem dítěti. Už přes 14 let se věnuje práci s klienty. V posledních 5 letech studuje v USA nové metody práce s vědomím, a to např. techniky jako NLP , EFT, techniky energetické medicíny, práci s emocemi, s morfickými poli, kterých při práci s klienty využívá. Pomáhá lidem zvládat náročná životní období, krize a konflikty, vnitřní i vnější, vede je v osobním vývoji. Učí je rozpoznat vlastní vnitřní sílu a postavit se do ní, učí je, aby se naučili využívat svých vlastních darů a zdrojů, aby byli schopni být sami sebou a žít svůj život naplno. Pracuje také s majitely a šéfy firem, kteří chtějí proměnit své firmy na těch nejhlubších úrovních a učinit z nich nejen firmy úspěšné, ale také firmy, v nichž jsou vztahy založené na přátelství, podpoře a poctivosti, stejně jako na nadšení směřovat ke společnému cíli. Další autorčiny připravované tituly: Osudové vztahy, Šokující zákonitosti vztahů, DNA našich vztahů a další.

Alois Adalbert Hoch

* 3. 8. 1888 Stará Dobev † 19. 9. 1978 Praha Syn učitele, maturoval poblíž rodiště na reálném gymnáziu v Písku v r. 1906. Po studiu na pražské a brněnské technice dosáhl titulu inženýra. V r. 1908 se ještě jako student oděný v čamaře účastnil pohřbu Sv. Čecha . V r. 1909 se stal členem Federace českých anarchistů. Sblížil se s kladenskými dělníky a mosteckými horníky. Seznámil se s anarchistickou literaturou a začal publikovat v Zádruze, Mladém průkopníku, Kalendáři anarchistů, překládal zvláště z francouzské anarchistické literatury. Společně s S. K. Neumannem a jeho anarchokomunistickými skupinami se účastnil v r. 1921 zakládání KSČ. Stal se knihovníkem ministerstva veřejných prací , dopravy , techniky a nakonec stavebnictví . Práce ve státních službách ho přiměla používat řady pseudonymů a značek , pod kterými se významně podílel na vzdělávacím a uvědomovacím programu KSČ. Rozsáhlé použití pseudonymů v bohaté překladatelské i původní publicistice způsobilo, že podstatná část jeho tvorby s ním nebyla spojována, a zkreslovalo tak intelektuální význam jeho osobnosti v dějinách české kultury. Skrývalo také jeho vyhraněnou marxistickou filozofickou orientaci v pojetí dějin techniky i vědeckotechnické revoluce. H. byl mimořádně sečtělý a znalý několika jazyků. To mu umožnilo přístup k původní francouzské, německé, ruské, angloamerické beletrii i odborné literatuře, se kterou seznamoval čtenáře v Červnu, Proletkultu, Kmenu, Komunistické revui, Panoramě aj., a to v ukázkách, komentářích i samostatných článcích. Napsal řadu původních knih nejen z dějin techniky, ale i z českých a světových dějin. Historie technické revoluce od 70. let 18. století až po první generace počítačů 20. století a historie revolučních zápasů o společenské osvobození (od vzpoury Spartakovy přes husitství, Pařížskou komunu 1871 až po Říjnovou revoluci a SSSR...

Albert Sydney Hornby

Anglický filolog, gramatik, lexikograf a průkopník v oblasti studia a výuky anglického jazyka.

Tom Holland

Tom Holland je absolventem univerzit v Oxfordu a Cambridge. Úspěšnou spisovatelskou dráhu zahájil jako scénárista a tvůrce rozhlasových her. Proslavil se románovou trilogií námětově čerpající ze života básníka lorda Byrona.

Robert J Horton

Některé prameny uvádějí, že jeho vlastní jméno bylo James Roberts. Verze Merton v Rodokapsu č. 156 vznikla omylem redakce.

Radek Horáček

Narozen 4. 3. 1959 v Novém Městě na Moravě. Prof., PaedDr., Ph.D., výtvarný teoretik a publicista, výtvarný pedagog, práce z oboru.

Otakar Hons

Narozen 1947. Český amatérský jachtař, lodní kapitán. Ve spolupráci s manželkou napsal cestopisnou knihu, též autor doprovodných fotografií.

Ondřej Horák

Narozen 1976 v Českých Budějovicích. Práce z oboru české literatury, redaktor, též autor beletrie.

Oldřich Holaň

Fotograf - také pro Českou tiskovou kancelář.

Miroslav Homola

Milada Horáková

Milada Horáková, rozená Králová , byla česká právnička, politička, národní demokratická socialistka a feministka, manželka zemědělského inženýra a novináře Bohuslava Horáka. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se stala nežádoucí osobou a o dva roky později obětí justiční vraždy v důsledku jednoho z nejznámějších politických procesů v komunistickém Československu, ve kterém byla odsouzena za spiknutí proti republice. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Již během studií práv na vysoké škole se Horáková zasazovala za ženská práva v Ženské národní radě. V roce 1929 vstoupila do strany národních socialistů a začala pracovat na pražském magistrátu, kde se věnovala sociálním otázkám. Během nacistické okupace byla aktivní v antifašistickém odboji, za což byla později tvrdě vyslýchána gestapem a mezi lety 1940 a 1945 vězněna. Po konci druhé světové války vstoupila do znovu obnovené národně socialistické strany a stala se poslankyní Národního shromáždění. Byla kritičkou nedemokratických tendencí komunistické strany, za což byla sledována StB a později v roce 1950 i zatčena v rámci vykonstruovaného politického procesu. Během něho byla odsouzena k trestu smrti a popravena. Narodila se na Královských Vinohradech v rodině Čeňka Krále , oddaného Masarykově myšlence, a tedy protirakouským postojům, a Anny, rozené Velíškové. Rodina na Vinohradech neměla domovské právo, příslušela do Bělče nad Orlicí. Milada měla tři sourozence, dva z nich – starší Marta a mladší Jiří – zemřeli v dětství na septickou spálu. Dospělosti se tak dožila jen o 16 let mladší sestra Věra . Po roce 1989 se do povědomí veřejnosti dostala pověst, že Milada Horáková byla ze studia na gymnáziu za Rakouska-Uherska v roce 1918 vyloučena, a to za účast na protiválečné prvomájové demonstraci, která byla středoškolákům zakázaná. Zároveň jí však byl umo...

Mary Hoffman

Britská literární kritička a teoretička dětské literatury a autorka úspěšných knížek pro děti. Je také editorkou Armadilla, časopisu o dětské literatuře. Užívá několik pseudonymů.

Libor Hofman

Narozen 25. 4. 1955 v Tanvaldu. Grafik, počítačový a reklamní výtvarník, autor knihy výtvarných nápadů pro děti.

Laura Howell

Odborné práce o internetu, též naučná literatura pro mládež.

Ladislava Horová

Autorka dětských knížek, pracuje jako učitelka v mateřské škole.

Karol Hodinár

Autor publikací z oboru radiotechniky.

Karel Holub

Narozen 28.4.1888 v Rokycanech, zemřel 13.11.1918 ve Světlé pod Ještědem. Pedagog, paleontolog na Rokycansku, spisy a časopisecké stati z oboru paleontologie, zejména o dřívější fauně.

Karel Holešovský

Narozen 1934 ve Vranově u Brna. Historik, pracovník v oboru užitého umění, spis z oboru a uměnovědné stati v časopisech.

Karel Höfler

Autor kuchařských knih.

Josef Höller

Narozen 27. 10. 1927 v Braškově u Kladna, zemřel 6. 10. 1985. Novinář, redaktor, publicista v oboru mládežnického hnutí.

Josef Hobzek

Narozen 6.4.1908 v Hradci Králové, zemřel 15.6.1989 tamtéž. JUDr., kulturní historik a vlastivědný pracovník, práce historické a z oboru památkové péče, kustod pozůstalosti Josefa Pekaře a editor jeho spisů.

Joan Hohl

Americká autorka milostných románů.

Jiří Honzík

Jiří Honzík byl český literární vědec, rusista, překladatel z ruštiny a básník. Narodil se Košumberku . V letech 1935–1942 navštěvoval reálná gymnázia v České Lípě a ve Vysokém Mýtě. Roku 1942 byl pro podporu mládežnické odbojové skupiny zatčen gestapem a patnáct měsíců vězněn. Po propuštění pracoval do konce druhé světové války jako pomocný dělník. V letech 1945–1950 vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy , kde také dosáhl titulu PhDr. Po skončení základní vojenské služby působil od roku 1953 jako aspirant a poté jako odborný asistent na katedře rusistiky FF UK. V letech 1960–1964 souběžně pracoval v Institutu společenských věd při ÚV KSČ a v kulturní rubrice Rudého práva. Přispíval také do řady do kulturních periodik . Po vyloučení z KSČ roku 1972 musel z FF UK odejít. Bylo mu však umožněno živit se jako překladatel a publicista ve svobodném povolání a pod svým jménem vydával i překlady některých kolegů, kteří nesměli vůbec publikovat. Spolupracoval především s nakladatelstvím Odeon, pro které sestavil řadu antologií a výborů z děl ruských básníků. Věnoval se také psaní vlastní poezie. Do důchodu odešel roku 1982. Po pádu komunistického režimu byl roku 1990 jmenován docentem ruské literatury na FF UK. Také se veřejně exponoval: byl členem výboru Českého literárního fondu, členem výboru Obce překladatelů a také řídil časopis pro ruskou a slovanskou filologii Rossica. Jeho hlavním oborem byla ruská literatura 19. století a ruská poezie. Je autorem a spoluautorem mnoha překladů a odborných přednášek, článků i knih, pořadatelem autorských výborů i antologií. Vlastní básně vydával i pod pseudonymem Martin Zik.

Jaroslav Horák

Po vysoké škole pracoval u tehdejších ČSD jako energetik. Potom odešel do Střední odborné školy pro pracující v České Třebové, jako učitel odborných předmětů elektrotechnických. Po 5 letech se stal zástupcem ředitele. Ve vedoucí funkci se naučil řízení kolektivu. Ve škole se postupně začal zabývat výukou práce s osobními počítači. Ty také administroval a spravoval. Od roku 1999 pracuje ve firmě zabývající se servisem a prodejem PC, jako specialista na počítačové sítě.

Jaromír Homolka

Jaromír Homolka byl český historik umění, zabývající se českým a evropským gotickým uměním a vysokoškolský pedagog. Po návratu do Čech bydlela rodina se třemi syny v blízkém okolí Prahy. Jaromír poznával umělecké památky Prahy dříve, než nastoupil ke studiu dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu školy jako zásadní pro svou profesní orientaci na gotické sochařství označoval setkávání s profesorem Albertem Kutalem. Nastoupil brzy jako kurátor sbírky středověkého sochařství ve Sbírce starého umění Národní galerie v Praze, kterou pod vedením Oldřicha J. Blažička budoval společně s Ladislavem Kesnerem starším, Jaromírem Šípem a Pavlem Preissem. Podílel se tam na mnoha výstavách, například roku 1965 na projektu výstavy Jihočeská gotika v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, nebo na reprezentačních výstavách české gotiky v zahraničí. Vedle toho se věnoval pozdně gotickému sochařství na Slovensku a dále již gotickému sochařství obecně. V roce 1964 přešel na výzvu profesora Jaroslava Pešiny jako pedagog na katedru dějin umění filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem dějin umění. V letech 1991–1994 také zastával místo děkana filozofické fakulty. V posledních letech své kariéry i po odchodu do důchodu externě přednášel vybrané kapitoly z dějin gotického umění na katedře dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Po smrti profesora Alberta Kutala v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení Alberta Kutala. Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo d...

Jan Horníček

Narozen 1989 v Rychnově nad Kněžnou. Učitel matematiky, autor časopisecky publikovaných básní a historického detektivního románu. Lektor vzdělávacích kurzů.

Ján Horecký

prof. PhDr. Ján Horecký, DrSc. bol slovenský jazykovedec . Od roku 1943 po skončení vysokoškolských štúdií začal pracovať vo vtedajšom Jazykovednom ústave Slovenskej akadémie vied a umení v Bratislave.

Jan Holzer

Narozen 1969. PhDr., politolog a historik, práce v oboru politické systémy Ruska a integrované žánrové typologie.

Hugo von Hofmannsthal

Hugo Laurenz August Hofmann šlechtic von Hofmannsthal, známý spíše pod zkrácenou podobou svého jména Hugo von Hofmannsthal , byl rakouský romanopisec, libretista, básník, dramatik a esejista. Svá díla nejprve vydával také pod pseudonymem Loris a Theophil Morreu. Hofmannsthal se narodil ve Vídni v roce 1874. Měl židovské a italské předky. Šlechtický titul udělil císař Ferdinand I. Dobrotivý v roce 1835 již jeho židovskému pradědečkovi Isaaku Löwu Hofmannovi , pocházejícímu z jižních Čech, který se stal průkopníkem hedvábnického průmyslu v Rakousku. Syn a dědic Isaaka Hofmanna, Augustin Emil von Hofmannsthal, přestoupil na římsko-katolickou víru a oženil se s Italkou Petronillou Ordioni. Otec spisovatele Huga von Hofmannsthala, Hugo August Peter šlechtic von Hofmannstahl , byl zprvu nemanželského původu a byl legitimován až po sňatku svého otce s Rakušankou z velmi zámožné rodiny, Annou Fohleutner . Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a stal se ředitelem hypotéční banky Oesterreichische Central-Boden-Credit-Bank. V důsledku hospodářské krize v roce 1873 ztratila rodina veškerý majetek a byla pak odkázána na příjmy otce z jeho bankovní činnosti. V roce 1901 se Hofmannsthal oženil s Gertrudou Schlesinger, dcerou vídeňského bankéře. Gertruda byla židovského původu, ale před vstupem do manželství konvertovala ke křesťanství. Po sňatku se usadili ve městě Rodaun a měli spolu tři děti. Hofmannsthalův syn Franz spáchal v roce 1929 sebevraždu, sám Hugo zemřel dva dny po této smutné události na mrtvici. Byl pochován na vídeňském hřbitově Kalksburg . Dcera Christiane von Hofmannsthal se začátkem roku 1929 provdala za německého indologa Heinricha Zimmera, který učil postupně na univerzitě v Greifswaldu a na Heidelberské univerzitě, posléze se stal členem Balliol College na Oxfordské univerzitě . Pot...

Helena Horská-Hudecová

Günter Hofé

17. März 1914 in Berlin; † 27. Dezember 1988 pracoval jako bankovní úředník, za války sloužil ve Wehrmachtu a stal se členem NSDAP, zúčastnil se i ofenzívy v Ardénách. Po válce pracoval jako učitel, spisovatel, šefredaktor, byl i vězněn pro podezdření ze špionáře, napsal válečnou trilogii

František Holec

Narozen 26. 10. 1925 v Krahulčí u Jihlavy, zemřel 1. 4. 2011. PhDr., CSc., archivář, ředitel Archivu hlavního města Prahy, práce v oboru, redaktor Pražského historického sborníku.

František Hoffman

*23.2.1920 Litomyšl Zaměření: archivnictví, dějiny měst, historie, specialista na předhusitské bojové družiny.

Elizabeth Hoyt

Americká autorka Elizabeth Hoyt se narodila v New Orlean-su a vyrůstala v chladné Minnesotě. Ve Wisconsinu vystudovala antropologii, během univerzitních studií se také seznámila s budoucím manželem. S mužem archeologem, dvěma dětmi a třemi psy nyní žije v Illinois. Rodinné dovolené tráví všichni společně na místech argeologických nálezů, protože tam se příští manželé jako mladí setkali. Přiznává, že se vášnivě ráda věnuje i zahradničení a pěstování květin.

Eduard Hončík

* 10. 11. 1914, Trmice † 2. 4. 1988, Ústí nad Labem Prozaik Pocházel z pěti sourozenců; po smrti otce, sklářského dělníka , musel už jako dítě pomáhat matce živit rodinu. Vychodil měšťanskou školu a vyučil se soustružníkem kovů . Za hospodářské krize střídal rok příležitostné práce , od 1932 pracoval v dolech v Trmicích a od 1934 byl zámečníkem v Ústí nad Labem. 1936 nastoupil základní vojenskou službu v Litoměřicích; po návratu do civilu a záboru pohraničí se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde pracoval nejprve jako umývač lahví, později jako brusič a frézař v automobilce . V Ústí nad Labem, kam se s rodinou po osvobození vrátil, byl vedoucím výchovy učňů. 1948 však onemocněl dětskou obrnou. 1950 se jako zdravotně těžce postižený stal technickým úředníkem v Severočeských tukových závodech, zároveň zde 1953–56 redigoval závodní časopis Budovatel. Koncem 1961 odešel do invalidního důchodu. Přispíval do novin a časopisů: Dikobraz , Rudé právo , Průboj , Kulturní tvorba, Dialog, Květy, Plamen, Svět práce, Revue Teplicka, Pravda, Literární měsíčník aj. Od 1953 spolupracoval s Čs. rozhlasem, který vysílal dramatizace jeho povídek . Podle románu Spanilá jízda byl 1974 natočen televizní film Kolečkáři . Pro časopis Průboj překládal z němčiny detektivní povídky pod pseudonymem Petr Vápeníček. Hončík knižně debutoval na sklonku 50. let. Opíraje se o vlastní zážitek bídy a hladové stávky v Trmicích, jakož i o předválečnou zkušenost se sudetskými Němci, napsal román s kolektivním dělnickým hrdinou Třicet šest pod zemí. Sociální a nacionální konflikty na severu Čech v 30. letech zachytil rovněž v další próze Spanilá jízda. Obě prózy jsou psány v duchu budovatelské poetiky: zvýrazňují kladné povahové rysy dělnick...

Zdeněk Hořínek

Zdeněk Hořínek byl český divadelní teoretik, redaktor, kritik, dramaturg, dramatik, herec, divadelní publicista a pedagog. Po absolutoriu studia divadelní vědy na pražské DAMU dlouhodobě působí jako divadelní kritik a teoretik. Dalším oborem jeho činnosti je praktická divadelní dramaturgie. Jako dramaturg působil v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a v Divadle E. F. Buriana v Praze. Jako redaktor pracoval v letech 1968–1971 v časopisu Divadlo. Byl členem redakční rady časopisů Divadelní revue a Svět a divadlo. Teorii dramatu také pravidelně přednášel na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl řádně habilitován. Coby externí pedagog vyučoval na pražské DAMU a FAMU. Byl autorem velkého množství studií a článků věnovaných dramatu a divadlu, vydal také řadu knih. Coby aktivní účinkující spolupracoval zejména s pražským Studiem Y, kde působil nejen jako autor, ale i herec/neherec a především jako dramaturg tohoto divadla

Vlastimil Hort

Vlastimil Hort je československý a od roku 1985, kdy emigroval z tehdejšího komunistického Československa, německý šachový velmistr a šachový teoretik. Mezinárodním mistrem se stal roku 1962 a titul velmistra mu byl udělen roku 1965. Největšího úspěchu dosáhl Hort v mezipásmovém turnaji mistrovství světa v Manile roku 1976, kde skončil třetí a postoupil do turnaje kandidátů 1977, ve kterém v boji o postup mezi nejlepší čtyři prohrál s Borisem Spasským. V tomto roce byl v žebříčku FIDE na 6. místě, což je zatím nejvyšší pozice dosažená československým či českým hráčem. Hort je šestinásobným mistrem Československa v šachu. Zvítězil v letech 1970, 1971, 1972 a 1975; v turnajích s mezinárodní účastí uspořádaných v letech 1969 a 1977 obsadil shodně třetí místo a umístil se první mezi československými hráči. Zvítězil v mistrovství Spolkové republiky Německo v letech 1987, 1989 a 1991. Úspěšně se účastnil řady dalších turnajů a vyhrál více než šedesát z nich . V letech 1960–1984 reprezentoval Hort Československo na jedenácti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Janem Smejkalem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympiádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě. Později se stal trenérem německého reprezentačního družstva. V roce 1995 se Vlastimilu Hortovi podařilo úspěšně spoluorganizovat šachový turnaj POLKA v pražském hotelu ATRIUM, kterého se i sám zúčastnil. Turnaj byl sestaven ze dvou pětičlenných týmů, které spolu odehrály 10 kol. Turnaj měl dosud naprosto nevídané hvězdné obsazení. Na jedné straně slavní veteráni ve složení - Boris Spasskij, Viktor Korčnoj, Vasilij Smyslov, Vlastimil Hort a Lajos Portisch. Na straně druhé n...

Viktor Horejs

Autor publikací o ochraně proti korozi a lakýrnictví.

Václav Hořejší

Narozen 14.10.1949 v Mlýnském Struhadle. Doc., RNDr., CSc., biolog, profesor imunologie, práce z oboru molekulární imunologie.

Václav Horčička

Narozen 6. 8. 1971 ve Dvoře Králové nad Labem. Doc., PhDr., Ph.D., historik a politolog, vysokoškolský pedagog, odborné práce z dějin mezinárodních vztahů.

Thomas R Hoffmann

Německý autor publikací o dějinách výtvarného umění.

The Hollies

The Hollies je britská rocková skupina, která je známá především díky svému průkopnickému a osobitému stylu tříhlasé vokální harmonie. Vznikli v Manchesteru na počátku 60. let a stali se jednou z předních britských skupin té doby. Klasickou sestavu skupiny tvořili Allan Clarke jako zpěvák, Graham Nash jako kytarista a zpěvák, Tony Hicks jako kytarista a zpěvák, Bobby Elliott jako bubeník a Bernie Calvert jako baskytarista. Dosáhli značného úspěchu ve Velké Británii i na mezinárodní scéně s hity jako "He Ain't Heavy, He's My Brother", "The Air That I Breathe" a "Long Cool Woman in a Black Dress". The Hollies byli součástí britské invaze a vezli se na vlně popularity vedle kapel jako The Beatles a The Rolling Stones.

Stanislav Hošák

Narozen v roce 1943. Chovatel koní, práce z oboru.

Simon Hoggart

Simon David Hoggart je anglický novinář, píšící pro The Guardian a The Spectakor. Působil také jako americký korespondent pro The Observer a příležitostný komentátor National Public Radio.

Simeona Hošková

Simeona Hošková Vomočilová byla česká výtvarná kritička se zaměřením na grafiku, historička umění, kurátorka, redaktorka a překladatelka. Simeona Hošková studovala nejprve obor výtvarná výchova a ruština na Pedagogické fakultě UK a poté absolvovala studium na Katedře dějin umění a estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy obhajobou Mgr. práce Neoklacisismus v českém malířství druhého desetiletí dvacátého století . V letech 1968-1969 studovala dějiny umění a francouzštinu na Universitě v Caen. R. 1980 obhájila doktorskou disertaci. Od roku 1973 působila v Českém fondu výtvarného umění, od r. 1975 jako archivářka SČVU. V letech 1977-1987 byla redaktorkou časopisu Výtvarná kultura, 1985-1987 časopisu Ateliér. Jako výtvarná teoretička se od roku 1977 zabývala grafikou a byla autorkou řady katalogů k výstavám i souborných publikací. V letech 1988-1993 byla odbornou asistentkou teorie a dějin umění VŠUP. Od roku 1989 členkou AICA. V letech 1991-1997 byla spolumajitelkou, od roku 1998 majitelkou a jednatelkou Středoevropské galerie a nakladatelství, s.r.o. Byla ředitelkou občanského sdružení Inter-Kontakt-Grafik, které roku 1993 zahájilo činnost stejnojmennou výstavou v Mánesu a je pořadatelem pražského Mezinárodního trienále grafiky. Roku 1994 založila celostátní soutěžní výstavu Grafika roku, kterou pořádá Inter-Kontakt-Grafik v Clam-Gallasově paláci v Praze. Od roku 1999 je Občanské sdružení Inter-Kontakt-Grafik ve spolupráci s hlavním městem Praha vyhlašovatelem Ceny Vladimíra Boudníka, kterou v roce 1995 založila Středoevropská galerie. Cena Vladimíra Boudníka je prestižní cena v oblasti umělecké grafiky, určená žijícímu českému umělci za významný tvůrčí umělecký přínos. Simeona Hošková byla šéfredaktorkou mezinárodní revue o grafice, umění tisku, knize a papíru Grapheion , která nyní vychází v elektronické verzi jako Grapheion.cz.. S...

Radek Horenský

Narozen 1973 ve Šternberku. Mgr., matematik, práce z oboru matematické analýzy a didaktiky matematiky. Autor publikací z matematických soutěží.

Quintus Flaccus Horatius

Římský básník, autor satirické i reflexivní a filozofující lyriky.

Petr Hoffmann

MUDr. Petr Hoffmann pochází ze Šumavy. Vystudoval medicínu na lékařské fakultě UK a začal pracovat jako dětský lékař v Českých Budějovicích. Roku 1989 absolvoval kurz akupunktury na UKA v Praze a v letech 1990-1995 kurz čínské medicíny organizovaný Česko-slovenskou sinobiologickou společností. Roku 1996 odjel s kolegou do Číny na šestitýdenní studijní pobyt v Nanjingu zaměřený na bylinnou léčbu. Od té doby jezdí do Číny pravidelně každý rok na různé univerzity tradiční čínské medicíny, kde tráví zhruba měsíc dalším studiem. Pobýval na studijní stáži na Univerzitě tradiční čínské medicíny ve Vencouveru a na 1. TCM Klinice v Kötztingu. Od roku 1996 se jako jeden z prvních lékařů u nás plně ve své praxi věnuje tradiční čínské medicíně. Je ženatý, má tři děti, žije v Dobré Vodě u Českých Budějovic, kde také pracuje.

Otakar Hönig

Narozen 10.4.1903 v Jihlavě, zemřel 7.9.1973 v Praze. PhDr., profesor průmyslové školy, autor středoškolských učebnic.

Ota Hora

Ota Hora byl český a československý politik, člen Československé strany národně socialistické, za kterou byl po válce poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, později exilový politik. Od mládí se veřejně angažoval. V rodném městě byl aktivní v Sokolu a v národně socialistické straně. Roku 1932 se stal nejmladším členem jejího ústředního výkonného výboru. Často cestoval a publikoval cestopisné črty. Za války působil v ilegální publicistice. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal formálně až do parlamentních voleb v roce 1948. V rámci strany patřil po roce 1945 mezi představitele mladé generace s napojením na studentské kruhy. Byl zvolen předsedou národně socialistické mládeže. Profiloval se kriticky k sílícímu vlivu KSČ v policii a čelil mu v bezpečnostním výboru parlamentu společně s lidoveckým poslancem Bohumírem Bunžou. V prosinci 1947 vystoupil s teorií, že Československo lze považovat za policejní stát. Po únorovém převratu v roce 1948 odešel do exilu, nejprve do západního Německa, později do Kanady, a podílel se na činnosti exilové národně socialistické strany. V rámci exilové strany představoval společně s Aloisem Čížkem mladší generaci, kriticky naladěnou vůči špičkám strany a vůči vedení Petra Zenkla. Vydával list Mladé proudy. Byl členem výkonného výboru Rady svobodného Československa a čestným předsedou Sokola v Kanadě. Získal ocenění Canadian Silver Jubilee Medal a Masarykovu cenu Československého sdružení v Kanadě za rok 1988. V roce 1990 bylo bez jeho vědomí dojednáno sloučení exilové strany s představiteli Československé strany socialistické . Roku 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 1993 z...

Ödön von Horváth

Ödön von Horváth byl německy píšící dramatik a spisovatel, který pocházel z Rakouska-Uherska. Narodil se v rodině maďarského šlechtice a rakousko-uherského diplomata Dr. Edmunda Josefa von Horvátha a jeho německé ženy Marie Hermine . Dětství prožil v místech otcova diplomatického působení, tedy v Bělehradě, Budapešti, Bratislavě, Vídni a v Mnichově. Navštěvoval školy s různými vyučovacími jazyky, němčinou i maďarštinou. V roce 1918 pobývala rodina v Bratislavě a v Budapešti, kde je zastihl konec války. Po válce odcestoval ke strýci do Vídně, aby složil maturitu. Pak odešel do Mnichova, kde dva roky studoval na univerzitě divadelní vědu, filozofii i germanistiku. V roce 1923 se vrátil k rodičům, kteří měli dům v hornobavorském Murnau, a věnoval se psaní. Dalšího roku odešel do Berlína. Zde nejprve publikoval krátké texty, později zařazené do sbírky Sportmärchen. První drama Na krásné vyhlídce napsal v roce 1926. Sympatizoval s Německou ligou pro lidská práva. Pro svou kritičnost byl považován za levicově smýšlejícího člověka. První úspěch slavil se svou "lidovou" hrou Povídky z Vídeňského lesa , inspirovanou Johannem Nepomukem Nestroyem a tradicí vídeňských lidových her. Po nástupu fašismu v Německu uprchl nejprve do Rakouska, pak do Československa a nakonec do Paříže. Zde tragicky zahynul, když na něj během bouřky spadla ulomená větev stromu.

Morgan Housel

Miroslav Houra

Miroslav Houra byl český ilustrátor, pedagog, grafik, malíř, typograf a kurátor. V letech 1948-1952 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze , v roce 1955 absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze . Základ Hourovy tvorby tvoří grafika, zejména dřevořez a linoryt. Jeho tvorba dále zahrnuje malbu, kresbu, monumentální realizace pro architekturu , ilustraci, publicistiku. Na sever Čech přišel v roce 1955 jako učitel na umístěnku. Přednášel na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Vytvořil největší mozaiku v Evropě - je umístěna na magistrátu v Ústí nad Labem, dokončena byla v roce 1985. Roku 1967 se stal členem SČUG Hollar, byl členem skupiny Objekt, 1977 členem SČVU, spolku exlibristů v Lublani, získal čestná uznání SSPE. Od 60. let získal za grafiku a ilustraci asi 20 cen. Včetně v roce 1983 titul zasloužilého umělce a v roce 1987 státní cenu Klementa Gottwalda. Tvorbou Miroslava Houry prostupuje motiv činorodého člověka s jeho elementárními vazbami k rodině, domovu, práci i k přírodě. Jeho osobitý, vyrovnaný a úsporný projev je založen na kresbě jejíž sklon k monumentalitě, k lapidárním zkratkám a symbolům prozrazuje úsilí o maximální sdělnost obsahu.

Mirek Hoffmann

Mirek Hoffmann byl český countryový zpěvák, textař a skladatel, jeden z členů skupiny Greenhorns-Zelenáči. V mládí se učil hrát na housle, chodil i do hodin zpěvu a vystupoval s dixielandovou kapelou. V roce 1962 si zahrál v představení Divadla Semafor Šest žen Jindřicha VIII. V roce 1968 spoluzaložil společně s Marko Čermákem, Tomášem Linkou, Pavlem Králem a Václavem Limberkem legendární country kapelu White Stars. Tato skupina pak společně s formacemi Greenhorns a Spirituál kvintet nahrála legendární country-folkovou dlouhohrající LP desku Písně amerického západu. V roce 1970 pak odešel společně s Tomášem Linkou do skupiny Greenhorns, kterou tvořili Jan Vyčítal, Michal Tučný, Josef Šimek, Marko Čermák, Josef Dobeš a Vladimír Štýbr. V těchto původních Greenhorns vydržel až do roku 1990, kdy se Zelenáči – tehdy již pod obnoveným názvem Greenhorns – rozdělili na dvě části; údajně kvůli nemožnosti uživit tak velké těleso, čítající v té době deset muzikantů. Pavel Král, Jarda Hnyk a Zdeněk Krištof tehdy v kapele dostali "červenou kartu" pro nadbytečnost. V jejich vyhazovu je dobrovolně následovali František Kacafírek a Mirek Hoffmann, který ze "zbytku Greenhorns" zformoval vlastní skupinu Noví Zelenáči Mirka Hoffmanna, do níž přibírá kytaristu a zpěváka Milana Krbce. Později, když utichly mnohdy až úsměvné spory o použití "ochranné známky" s Honzou Vyčítalem, který se cítil odkazem na normalizační název "jeho" kapely sabotován, se Hoffmannova odnož vrátila k jednoslovnému názvu Zelenáči. Sám Mirek Hoffmann od roku 2006 ze zdravotních důvodů se Zelenáči veřejně nevystupoval, ale pracoval nadále jako autor. Král "countryové oddanosti pěveckému projevu" to prý vysvětlil přáním, aby si jej posluchači pamatovali v jeho lepší formě. Mirek Hoffmann zemřel v 83 letech dne 12. března 2019....

Miloslava Holubová

Miloslava Holubová byla historička umění, vysokoškolská pedagožka, spisovatelka. Od roku 1954 přítelkyně Jana Patočky, signatářka Charty 77. Pochází z rodiny inženýra chemie Miloslava Jeřábka. Její děd Ing. Bohumír Jeřábek založil roku 1910 první českou továrnu na výrobu práškových barev v budově starého mlýna ze 17. století ve Skrchově. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně studovala v letech 1932–1937 na Právnické fakultě a 1945–1950 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a klasickou archeologii . Nástup komunistů v roce 1948 přiměl otce k emigraci. V roce 1950 byla továrna znárodněna a začleněna pod národní podnik Spojené továrny na barvy a laky Praha. V letech 1950–1951 byla osmnáct měsíců vazebně stíhána v akci Státní bezpečnosti proti třicetičlenné skupině „intelektuálů a profesorů“ pro trestné činy velezrady, špionáže a sdružování proti státu. Ve vazbě zřejmě podepsala spolupráci s StB. Její jedenáctiletý syn Martin byl v té době chovancem internátní chlapecké školy v Poděbradech, kde s ním též pobýval i Václav Havel. Miloslava Holubová byla zproštěna obžaloby v plném rozsahu a po propuštění z vazby studia dokončila v letech 1951–1953 a obhájila doktorskou disertaci Dílo Huga Orlika V letech 1952–1954 spolupracovala na smlouvu o dílo s Památníkem národního písemnictví, po roce 1955 byla zaměstnána v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze. V letech 1954–1973 přednášela dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a roku 1961 se zde habilitovala . Byla členkou SČVU. Její syn Martin vystudoval architekturu a roku 1967 odjel na studijní pobyt do Londýna, kde nakonec kvůli sovětské invazi v srpnu 1968 setrval do roku 1969 . V roce 1970 emigroval do USA a i z tohoto důvodu...

Milena Honzíková

Milena Honzíková, rodným jménem Milena Bláhová byla česká partyzánka, spisovatelka, literární historička, kulturní publicistka, dramaturgyně, překladatelka, scenáristka a vysokoškolská pedagožka. Byla také manželkou překladatele a literárního historika Jiřího Honzíka. Studovala na jihlavském gymnáziu, její středoškolské studium přerušila druhá světová válka, během níž byla v letech 1941 až 1942 nacisty vězněna. Po propuštění působila až do konce války v partyzánské skupině. Střední školu dokončila maturitou v roce 1945. Poté následovala studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1949 obhájila doktorát filosofie. Profesně působila na akademické půdě a dramaturgicky se podílela na divadelní a filmové tvorbě. Mezi roky 1948 a 1970 byla členkou KSČ, do 60. let působila v nižších stranických funkcích a pracovala v podpůrném aparátu státní moci. Později byla ze strany vyškrtnuta, došlo k zamítnutí její habilitace a nucenému odchodu z Filozofické fakulty UK. Dětství prožila v Jihlavě. Její otec byl lékař, přední činovník Československé obce sokolské a pozdější politik Československé sociální demokracie František Bláha . Matka Františka Bláhová, rozená Chmelová byla absolventkou obchodní školy, cvičitelka Sokola v Jihlavě a později rozhodčí a zapisovatelka v oddílech sportovní gymnastiky. Milena Honzíková v letech 1931-1936 navštěvovala obecnou školu v Jihlavě, po které tamtéž studovala reformní reálné gymnázium. Po uzavření gymnázia v roce 1941 odešla do Prahy k rodině sestřenice svého otce. Studovala tu francouzštinu, angličtinu a němčinu. V té době byl její otec za svoji činnost vězněn v koncentračním táboře Dachau. Na jaře 1942 byla v Praze po udání zatčena gestapem i ona. Byla propuštěna, ale při heydrichiádě ji opět zatkli a do konce roku 1942 věznili v Táboře. Po zotavení byla Milena Honzíková nasazena do jihlavské výtopny, kde prostřednictvím dvou železničářů získala k...