Výpis všech autorů

Petr Hudec

Narozen 1979. Skladatel, textař, zpěvák, kytarista. Autor článku z dějin sakrální architektury, povoláním pastorační asistent na Velehradě.

Petr Hrabák

Narozen 14.5.1933 v Praze. Prof., MUDr. DrSc., publikuje v oboru interního lékařství a poruch metabolismu a výživy .

Petr Hora

Petr Hora je sklář, sochař, designér. Absolvoval Odborné učiliště sklářské v Chlumu u Třeboně a Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě . V letech 1971-1991 byl vedoucím výtvarníkem a ředitelem sklářské hutě ve Škrdlovicích.

Petr Holán

Narozen 13. 5. 1944. Ekonom, poradce a tajemník ministra financí ČSFR v 90. letech 20. století. Autor a samonakladatel série psích příběhů pro děti.

Petr Hofman

Narozen 20.8.1961 v Pardubicích. Dr., vojenský historik, scénárista, publikace z oboru vojenské historie, historie měst a hospodářských dějin.

Petr Herout

Petr Halmay

* 12. 9. 1958, Praha Básník, prozaik Syn básníka Karla Šiktance. – Po maturitě vystřídal řadu povolání, pracoval mj. jako skladník v Národní galerii, učitel, čerpač v podniku Vodní zdroje , později jako kulisák. Po roce 1989 byl redaktorem týdeníku Fórum, později deníku Telegraf. Poté pracoval jako kulisák v Divadle Na zábradlí, spolupracoval s časopisem Týden. Od roku 1998 je jevištním technikem Národního divadla. – Spolupracuje též s Českým rozhlasem. Halmay začal oficiálně publikovat až po roce 1989, přispíval zejména do Literárních novin, Revolver Revue, Souvislostí, Prostoru, Hostu, A2 ad. – Původní Halmayova prvotina, nazvaná Druhé tělo, byla naplánována k vydání v roce 1991 v nakladatelství Práce, nakonec však nevyšla. – V roce 2007 získal za sbírku Koncová světla Cenu Jana Skácela. Poezii Petra Halmaye charakterizuje věcnost a popisnost, s nimiž autor zaznamenává všední situace a momenty v privátním životě a v životě města. V prvotině Strašná záře jsou tyto zdánlivě neosobní polohy vyvažovány výpověďmi člověka vrženého do světa klamů, hrůz a bytostné samoty. Osobní vzpomínky a zkušenosti zde mají vždy také přesah k nadosobnímu „my“, jímž se chce autor dotknou obecných, existenciálních daností. V Halmayově tvorbě postupně sílí rafinovanější postupy, metaliterární reflexe a také odkazy k aktuálnímu stavu světa – včetně válečných hrůz v zemích bývalé Jugoslávie . Jako kompoziční experiment působí sbírka Hluk, v níž se střídají básnické texty s drobnými, silně lyrizovanými autobiografickými povídkami. V pozdější tvorbě se Halmayova poezie stále silněji přiklání k pravidelné, sevřené strofické struktuře, její věcnost směřuje až k epičnosti a půdorysem básně se stává sotva pozorovatelný mikropříběh . Ve snaze zachytit s deníkovou přesností události „divadla světa“, které autora neustále udivuje svou proměnlivostí, se básník stává „pouhým“ pozorovatelem tohoto světa, nikoli jeho aktérem. Jeho komentáře k událostem pak vz...

Peter Houghton

Učitel, řezbář, věnuje se lesní pedagogice.

Peter Holzner

Dipl.-lng., odborník v oblasti oceňování pozemků, majitel stavební firmy.

Peter Henshaw

Anglický publicista, práce o motocyklech, skútrech, jízdních kolech a traktorech.

Peter Härtling

Peter Härtling byl německý dramatik, básník a spisovatel, autor knih pro děti. Narodil se v rodině právníka. Dětství prožil v obci Hartmannsdorf u Chemnitz. V roce 1941 se rodina přestěhovala do Olomouce. Jeho otec zemřel v ruském zajateckém táboře v Döllersheimu. Matka s malým Peterem uprchla nejprve do rakouského Zwettlu a později se usadila v Nürtingenu. V říjnu roku 1946 si však vzala život a chlapce od té doby vychovávali příbuzní. Härtling se zpočátku živil jako novinář. Na počátku 50. let působil v redakci lokálního listu Nürtinger Zeitung, později v letech 1954–1955 v redakci Heidenheimer Zeitung. Od roku 1956 až do roku 1962 byl redaktorem kulturní rubriky Deutsche Zeitung, přičemž poslední dva roky vedl literární sekci. Od roku 1962 byl redaktorem časopisu Der Monat , který od roku 1964 též spoluvydával. 1965 četl na berlínském sjezdu Skupiny 47 . Od roku 1967 působil jako vedoucí lektor v nakladatelství S. Fischer ve Frankfurtu nad Mohanem, později se stal mluvčím obchodního vedení. Roku 1970 zanechal redakční činnosti u Monatu, 1973 též opustil pozici v jednatelství nakladatelství S. Fischer a začal se cele věnovat literární tvorbě. Härtling byl od roku 1959 ženatý s psycholožkou Mechthild, rozenou Maierovou. Pár měl čtyři děti a žil v Mörfelden-Walldorfu na jihu Hesenska. Ve svém díle zpracovával i motivy ze svého pobytu v Olomouci, např. v románu Opožděná láska či v novele Božena .

Peter Harris

Vysokoškolský pedagog, zaměřený na daňové a firemní právo, působí na University of Cambridge.

Peter Handke

Peter Handke je rakouský spisovatel, básník, dramatik a překladatel, který vytvořil rozsáhlé dílo. V roce 2009 byl oceněn literární Cenou Franze Kafky. Roku 2014 obdržel Mezinárodní Ibsenovou cenu a v roce 2019 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Narodil se 6. prosince 1942 v malé vesničce v rakouských Korutanech jako nemanželský syn. Matka byla Rakušanka slovinské národnosti. Biologický otec Handkeho byl voják, zaměstnanec banky Erik Schönemann. Předtím, než se Handke narodil, vzala si matka ještě jednoho vojáka, po kterém je Handke pojmenovaný, Adolfa Bruna Handkeho. Handke se pravdu o svém biologickém otci dozvěděl krátce před svojí maturitní zkouškou. Handkeho rodina žila v Berlíně, jeho otec však nemohl v sovětské okupační zóně najít práci, a proto se celá jeho rodina krátce před sovětskou blokádou západního Berlína vrátila do jeho rodné vesnice Griffen. Měl se stát knězem, ale odešel z katolického semináře. Studoval humanistické gymnázium v Klagenfurtu, posléze právnickou fakultu v Grazu. Studium však v roce 1965 ukončil. Ve svých 22 letech se začal zabývat literární tvorbou. Od roku 1966 žil v Düsseldorfu. Zde žil se svojí partnerkou Libgart Schwarz. Po dvou letech se pár odstěhoval do Berlína, kde se jim narodila dcera Amina. V Berlíně strávila rodina dva roky a poté se přestěhovala do Paříže. V tomto období zažíval pár manželskou krizi. Do roku 1978 žil Handke v Paříži, poté se odstěhoval do rakouského Salzburgu, který v roce 1987 na tři roky opustil, neboť hodně cestoval. Od roku 1990 žije v Chaville nedaleko Paříže. V roce 1990 se seznámil se svojí druhou manželkou, francouzskou herečkou Sophií Semin. Rok nato se narodila jejich dcera Leocardie. Manželství oficiálně uzavřeli v roce 1995. Zpočátku měl Handke kritický postoj k literární tvorbě, který byl podobný beatnickému hnutí. Jeho dílo bylo podobné novým formám mladé západní opozice 60. let 20. století. Byl kritický vůči skupině 47. ...

Penny Hancock

Autorka učebnic a textů pro výuku angličtiny.

Pavel Hrúz

Pavel Hrúz bol slovenský spisovateľ. Narodil sa v rodine krajčíra a vzdelanie získaval v Banskej Bystrici a v Bratislave . V roku 1964-1968 pracoval ako elektroinštalatér v Banskej Bystrici, robotník v pivovare v Rimavskej Sobote, technik vysielača na Kráľovej Holi. Od roku 1968 sa stal redaktorom v Matičnom čítaní, odkiaľ ho v roku 1971 prepustili. 1971-1974 bez zamestnania, 1974-1975 správca tenisových kurtov v Banskej Bystrici, 1975-1990 robotník, neskôr energetik v Stavoindustrii v Banskej Bystrici. Od roku 1990 pracoval v literárnej redakcii Slovenského rozhlasu v Banskej Bystrici. Svoje prvé diela začal uverejňovať už počas stredoškolských štúdií v denníku Smer a neskôr aj v Mladej tvorbe. Debutoval knihou poviedkových čŕt zo študentského prostredia Dokumenty o výhľadoch . Po roku 1972 publikoval len v samizdate , poviedky v samizdatovom zborníku Československý fejeton ), na Slovensku mu znovu vychádzali knihy až po roku 1989, keď mu okrem nových prác vyšli i diela napísané a vydané ako samizdaty. V roku 1998 získal literárnu Cenu Dominika Tatarku. Je spoluautorom bedekru Banská Bystrica a okolie. Vo svojich prózach sa sústredil na detail, rozprávanie o zdanlivo bezvýznamných témach, ale i ľuďoch, ktorí sú mimo "veľkého" spoločenského diania, spravidla na pokraji spoločnosti, s úsilím o autentickosť prostredia a života, čomu podriaďoval aj výrazové prostriedky. Dielo: Próza: 1966 – Dokumenty o výhľadoch, debutová kniha 1968 – Okultizmus, kniha poviedok 1990 – Chliev a hry, zbierka próz 1991 – Pereat 1993 – Párenie samotárov. Rendezvous 69 1996 – Oči kuričove 1996 – Chlieb a kry, zbierka próz 1998 – Hore pupkom, pupkom sveta 2000 – ...

Pavel Hradečný

Pavel Hradečný byl český historik a balkanista. Oblastí jeho vědeckého zájmu byly nové a nejnovější dějiny jihovýchodní Evropy, zejména Albánie, Řecka a zemí bývalé Jugoslávie, vztahy mezi balkánskými státy a kontakty českých zemí s národy tohoto regionu. V letech 1956-1961 vystudoval historii a český jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V akademickém roce 1959 až 1960 absolvoval roční studijní pobyt na univerzitě v Tiraně. V roce 1963 nastoupil na brněnské filozofické fakultě jako asistent. Zde také začal publikovat první studie a články, které se zaměřovaly na problematiku politických a hospodářských kontaktů meziválečného Československa, Rumunska a Bulharska. V roce 1966 odešel do Prahy do Ústavu dějin evropských socialistických zemí Československé akademie věd, kde plánoval dokončit svou rigorózní práci. Znalosti srbochorvatského a albánského jazyka si prohloubil na stáži na univerzitách v Bělehradě a Prištině, kam ho ČSAV vyslala. Zde se také poprvé seznámil s kosovskou problematikou. Stal se jedním z mála českých albanistů a mezi historiky vůbec jediným znalcem Albánie a Kosova v tehdejším Československu, a později v České republice. Díky znalosti albánštiny a několika pobytům v Albánii shromáždil řadu pramenů přímo ze zdejších zdrojů i odkazů ze světové historické literatury. Svou rigorózní práci na téma Albánie mezi dvěma světovými válkami 1918-1939 obhájil v roce 1967 a získal tím titul PhDr. Do jeho dalšího profesního života ovšem výrazně zasáhla tzv. normalizační prověrky, kdy byl jako sympatizant myšlenek ,,pražského jara” vyloučen z komunistické strany a nebylo mu dovoleno obhájit v roce 1971 svou  připravenou kandidátskou práci, ani cestovat do zahraničí. V ČSAV mohl pokračovat pouze na pozici vědeckotechnického pracovníka. I přes nepřízeň tehdejšího režimu nepolevil ve svém úsilí vytvářet původní odborné práce. Publikoval řadu článků a studií ( např. ve S...

Pavel Houser

Narozen 10. 11. 1972. NYNÍ Redaktor serveru o přírodních vědách www.scienceworld.cz; člen SFK Spectra, nyní asociální solitér. ST VŠCHT Praha 1996. P 91–94 Městská knihovna, 96 Pražské pivovary, 96 redaktor časopisu Výživa a potraviny, 96–99 redaktor týdeníku Computerworld. ZÁJMY fyzika, biologie, starověk, pivo, majonéza, texty všeho druhu, grafománie, úchylky a šílenství, koupele ve vaně. D Články na téměř libovolná témata v odborném i neodborném tisku, kniha o slovních hříčkách . SF Vstup do SFK Spectra 89. CONY Opakovaně, poměrně splývá s hraním v divadle a s účastí v restauracích, nyní ve stadiu zhnusení z prostředí tohoto druhu.. DÍLO Scifi publikoval v Krypton, Technologie masa, Tykvový večírek, Dech draka, Ikarie, Nemesis, antologie Mlok 97, Mlok 98 aj. Samostatne knihy Lunarys, Sovy veselé, Se sáňkami po Tibetu, Dvanáct sošek Almiru, Z dob Říše. CKČ 97 1. místo v kat. rom/nov. za „Kniha o vydře“, Mlok 97. OBLIBA Lovecraft, Borges, Holdstock, Dostál, Kromiš, Perec, Vidal. KRÉDO „To je ale debil.“

Pavel Horák

Narozen 1. 6. 1983 v Hradci Králové. PhDr. et Mgr., Ph.D., novinář a pracovník Ústavu českých dějin FF UK. Zaměřuje se na československé dějiny 20. století.

Pavel Horák

Narodil se v Hustopečích u Brna. Žije v Brně. Psát začal od svých sedmnácti let. Převážně se věnuje literatuře hororu a to jak psaní povídek, tak i nejrůznějším textům tohoto žánru. V letech 1996 - 2001 publikoval v nakladatelství Moba několik povídek. Je vyznavačam kultu Clivea Barkera, Stephena Kinga a Trenta Raznora. JOHN SINCLAIR 1996 - sv046 - Vždyť být nemrtvý je tak krásné! 1996 - sv050 - Pozor na bolest hlavy 1996 - sv058 - Čas nastal, Johne 1996 - sv065 - Tma 1997 - sv083 - Staronový druh nového poznání 1998 - sv105 - Jak lapit mouchu 2000 - sv151 - *** 2001 - sv173 - Snová scenerie 2001 - sv177 - Posedlá ohněm VYDANÉ KNIHY 1998 - Den jako každý jiný 2011 - Ďábelské graffiti 2012 - políbení 2013 - S démony uvnitř 2014 - Za mřížemi z kostí 2015 - A mrtví si mohou... 2016 - Až na kost 2017 - Modleme se 2018 - Za horizontem

Pavel Hora

Narozen 28. 1. 1898 v Lobzech u Plzně, zemřel 8. 8. 1962 v Praze. Divadelní herec, loutkoherec, spisovatel, publicista, divadelní kritik, dramatik, autor veseloher, operetních libret, kabaretních výstupů a her pro děti a mládež.

Pavel Hojka

Pavel Hloška

Pavel Heřmánek

Narozen 1980. Mgr., Th.D. Historik a archivář.

Pavel Hartl

Narozen 23. 1. 1934 v Praze, zemřel 14. 11. 2020. PhDr., docent Univerzity Karlovy; psycholog, pedagog, pedagogický psycholog a psychoterapeut; práce z oboru, beletrie, tvorba pro děti: působil na Fakultě sociálních věd UK a poté na Katedře psychologie Filozofické fakulty UK.

Paul Hougham

Paul Hougham je postformální vzdělavatel, Waldorfský učitel, akupunkturista a trenér ze základem v komparativní filosofii a výkonném managementu. Má kvalifikaci z univerzit v Boltonu, Worcesteru a Canterbury Christ Church University a působil jako prezident Britské rady pro akupunkturu , ředitel Britské akupunkturní akreditační komise a šéf fakulty tradiční akupunktury . Je autorem publikace Atlas duše, těla a ducha a účastňuje se širokého spektra debat napříč různými platformami na téma vize změny.

Paul Heyse

Paul Johann Ludwig von Heyse byl německý básník, prozaik, dramatik a překladatel, pokračovatel klasicistních tradic v německé literatuře, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1910. Předpoklady pro svou rozsáhlou uměleckou činnost získal Heyse od svých rodičů . Vystudoval klasickou filologii v Berlíně a pak v Bonně filologii románskou se zvláštním zaměřením na provensálštinu . Již jeho první práce, tragédie Francesca da Rimini a výpravné básně Urica a Bratři byly přijaty s neobyčejnou přízní, která ještě vzrostla v souvislosti s vydáváním jeho novel. Roku 1854 ho bavorský král Maximilián II. povolal do Mnichova, poskytl mu velkorysou penzi a ustanovil ho svým dvorním básníkem. Heyse pak prokázal úžasnou tvůrčí činnost, která zahrnovala skoro všechny hlavní literární žánry: lyriku, epickou poezii, novely, romány i divadelní hry. Se svým přítelem, básníkem Emanuelem Geibelem, stál v čele skupiny spisovatelů, kteří oponovali rostoucím tendencím přiklánět se k realismu. Heysovo rozsáhlé dílo oslavuje harmonickou krásu a odmítá jakékoliv prvky ošklivosti. Proslavil se zejména svými novelami. Dále je autorem několika románů a mnoha dramatických děl . Překládal především Williama Shakespeara a díla italské a španělské literatury. V roce 1910 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako vysoké uznání za dokonalé a idealismem prodchnuté umění, které uplatnil během dlouhé a významné činnosti jako lyrik, dramatik, autor románů a světově proslulých novel“ . Heyse napsal téměř sto novel, které vyšly ve vice než dvaceti sbírkách. Většina z nich jsou díla formálně neobyčejně dokonalá, jemně fabulovaná, harmonická...

Paul Heiney

Britský televizní a rozhlasový reportér, komik, spisovatel.

Paul Harrington

Paul Harrington sa ako producent filmu Tajomstvo naučil jeho základné princípy priamo od Rhondy Byrne, autorky knihy Tajomstvo. Zmenilo jeho vlastný život a navyše sa dostal k tisíckam listov ľudí z celého sveta, ktorých Tajomstvo podnietilo k tomu, nech začnú žiť nový život podľa svojich snov. Využiť tieto poznatky a adaptovať ich na potreby mladých ľudí však Paula napokon povzbudila jeho vlastná dcéra, tiež tínedžerka. Jeho snom je, aby kniha Tajomstvo pre mladých pomohla ľuďom na celom svete pochopiť, akú veľkú moc majú nad svojím osudom, a aby tak sebavedome vyrazili do sveta a vytvorili zo svojho života majstrovské dielo!

Patrick Holford

Odborník na výživu, publikace z oboru.

Parnell Hall

Parnell Hall sa narodil 31.10.1944 v USA, je spisovateľ a poviedkár. Medzi jeho najznámejšie diela patria príbehy Stanleyho Hastingsa a séria The Puzzle Lady. V r. 1984 napísal scénar k hororu C.H.U.D. Pod pseudonymom J.P. Hailey napísal sériu príbehov s protagonistom Steve Winslowom.

Paolo Hewitt

Britský hudební publicista.

Pablo Hidalgo

Autor scifi knih, komiksů, filmových speciálních a vizuálních efektů. Narozen v Chile, žije v Kanadě.

Owen Hopkins

Historik umění, autor publikací z architekury.

Otto Herbert Hajek

Otto Herbert Hajek byl německý abstraktní sochař, malíř a grafik. Aktivně též působil jako propagátor česko-německého smíření a vzájemných kulturních vztahů. Narodil se na území Československa, v obci Kaltenbach, dnes Nové Hutě u Vimperka, v rodině rolníka. V letech 1939–1945 studoval na gymnáziu v Prachaticích. V rámci poválečného odsunu byl nucen přesídlit i s matkou do Württenberska, středoškolská studia dokončil v Erlangenu. V letech 1947–1954 studoval sochařství na Státní akademii výtvarných umění ve Stuttgartu. V roce 1978 získal titul profesora v Bádensku-Württenbersku. V roce 1980 byl jmenován vedoucím třídy sochařství na Státní akademii výtvarných umění v Karlsruhe, kde vyučoval až do roku 1992. Od roku 1957 byl členem Německého svazu umělců, v letech 1972–1979 byl jeho předsedou. Až do smrti pak žil ve Stuttgartu, pochován je na lesním hřbitově v Degerlochu. Zpočátku vytvářel sochy a reliéfy převážně pro církevní sektor, od poloviny 60. let jeho tvorbu charakterizují barevně rozlišené geometrické tvary. Jeho plastiky jsou z oceli a betonu, v pestrých barvách. Věnoval se integraci umění v architektuře a ve veřejném prostoru, navrhoval fasády i interiéry budov, tzv. městské značky a ukazatele. Některé z realizací v Česku: V Československu poprvé Hajek vystavoval v roce 1966 , a to jako první západoněmecký umělec po 2. světové válce. V roce 1980 udělil Hajekovi československý ministr kultury medaili Jana Štursy. V roce 1982 se Hajek stal předsedou Spolku Adalberta Stiftera, který rozvíjí především kulturní česko-německé vztahy. V roce 1987 byl oceněn medailí Adalberta Stiftera. Velká výstava jeho děl byla uspořádána v Československu v roce 1988, kdy Hajek navštívil Československo s oficiální delegací spolkového kancléře SRN. Krátce po listopadové revoluci věnoval Hajek prostřednictvím prezidenta Václava Havla Československu ...

Otto Havlík

Narozen 18.6.1923 v Praze, zemřel 12.8.1960 tamtéž. RNDr., zoolog a parazitolog, pracovník Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v Praze, literatura z oboru.

Oto Havrila

Slovenský překladatel anglosaské literatury a editor díla spisovatele Rudolfa Slobody, jehož je zetěm.

Otakar Hněvkovský

Otakar Hněvkovský – 9. června 1980 Praha) byl český lékař, profesor ortopedie a dětské chirurgie. Byl zakladatelem a prvním přednostou II. ortopedické kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. Navštěvoval obecnou školu v Plzni, poté gymnázium v Pardubicích. Poté se dal na lékařskou životní dráhu, svými malířskými a sochařskými sklony byl však zároveň přitahován k umění. Coby student medicíny si přivydělával ilustrováním vědeckých publikací. Ještě jako medik začal pracovat u profesora Rudolfa Jedličky. Inspirován jeho osobností, věnoval se rovněž rehabilitaci tělesně postižených. V roce 1940, ještě před zrušením Junáka, zorganizoval skautský tábor pro tělesně postižené u Votic. Po válce se k těmto akcím vrátil. Když byl Junák opět zakázán, pořádal je pod hlavičkou Čs. červeného kříže. V letech 1943 až 1944 byl za účast v odboji vězněn. Byl také pronásledován za demonstrativní odevzdání stranické legitimace KSČ na počátku 50. let. Druhou ortopedickou kliniku založil profesor Hněvkovský z pověření České národní rady a profesora Jana Zahradníčka převzetím německé ortopedické kliniky prof. Springera na Karlově náměstí 9. května 1945. Až do roku 1971 zastával funkci jejího přednosty. V roce 1946 získal mimořádnou, v roce 1966 řádnou profesuru. V letech 1954–1970 byl vedoucím katedry dětské chirurgie a ortopedie Fakulty dětského lékařství UK v Praze. V letech 1967–1972 byl předsedou Spolku českých lékařů. Je autorem portrétu Charlese Darwina, který je umístěn v Darwin House v Londýně.

Otakar Hašek

Narozen 4.3.1898, zemřel 19.11.1965 v Praze. Ing., dr., profesor mechaniky, strojírenský odborník, práce z oboru.

Ondřej L Hrabal

Narozen 5. 1. 1995 v Uherském Hradišti. Básník, hudebník, organizátor kulturních akcí, nakladatel a editor, autor fantasy ságy. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Ondřej Hučín

Narozen 9. 5. 1972 v Praze. Mgr., divadelní dramaturg a režisér, autor divadelních programů též překladatel z ruštiny.

Ondřej Horák

Narozen 26. 10. 1978 v Brně. JUDr. et Mgr., Ph.D., právník a historik, odborný asistent na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, zaměřen na meziválečné právní dějiny a právní vědu, dějiny soukromého práva a problematiku vlastnictví.

Ondřej Hladík

Narozen 1976. PhDr., historik, redaktor, specializuje se na dějiny vězeňství a kriminality od raného novověku po současnost, zabývá se též problematikou tzv. třetího odboje.

Ondřej Hausenblas

Vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor čeština a angličtina. V letech 1978-1979 pobyl na stipendijním pobytu v Ústavu pro jazyk český ČSAV , poté rok pracoval v Československém rozhlase jako lektor vnitřního vzdělávání, od roku 1981 do roku 1987 jako redaktor starší české literatury v nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1987 nastoupil jako asistent na katedru českého jazyka FF UK. Od roku 1992 pracuje zároveň v dalším profesním vzdělávání učitelů, od r. 1998 jako lektor programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. V roce 1999 přešel na Katedru pedagogiky na PedF UK, v roce 2002 na Katedru české literatury PedF UK.

Oliver Hardy

Americký filmový herec, komik, režisér a scenárista.

Olga Hrušková

Práce z oboru ekonoiky a vnějších ekonomických vztahů.

Olga Hrabáková

Chovatelka psů, autorka publikací o chovu a výcviku psů.

Oles' Terentìjovyč Hončar

Ukrajinský spisovatel, romanopisec, publicista, literární kritik.

Oleg Homola

Narozen 31. 1. 1921 v Praze, zemřel 8. 12. 2001. Literární historik a teoretik, kulturní a politický pracovník, politik, ředitel Památníku národního písemnictví, stati v časopisech.

Oldřich Hujer

Oldřich Hujer byl český lingvista a indoevropeista, profesor Univerzity Karlovy. Oldřich Hujer se narodil 25. listopadu 1880 v budově školy v Paceřicích učiteli Janu Hujerovi a Josefě, roz. Kovářové. Oldřich měl mladšího bratra Zdeňka , pozdějšího učitele a ředitele Masarykova českého státního reálného gymnázia v Plzni. Rodina se v roce 1888 přestěhovala do školy v Letařovicích. Po maturitě na gymnáziu v Příbrami vystudoval jazykovědu na Filosofické fakultě UK, kde mezi jeho učiteli byl Jan Gebauer nebo Josef Zubatý, a roku 1905 promoval prací ze srovnávacího jazykozpytu indoevropského a slovanského. V letech 1909–1910 byl na studijním pobytu v Německu , habilitoval se spisem o slovanské deklinaci, roku 1911 byl jmenován docentem a roku 1919 profesorem srovnávacího jazykozpytu indoevropských jazyků. Přednášel také na univerzitě v Brně, byl členem české, polské a bulharské akademie a Philological Society v Londýně. Redigoval „Příruční slovník jazyka českého“ a řadu filologických časopisů a přispíval do Ottova i Masarykova slovníku. Je pohřben do Slavína, společné hrobky osobností v Praze na Vyšehradě. Věnoval se především srovnávací jazykovědě indoevropských jazyků se zvláštním zřetelem k jazykům slovanským, dále dějinám češtiny a baltským jazykům. Vycházel z mladogramatické školy, její metody však různě prohloubil. Nejdůležitější spisy:

Oldřich Holásek

Prom. geolog, zabývá se mapováním kvartérních sedimentů, stratigrafií, prognózami kvarterních nerostných surovin, soupisem lomů, spoluautor knihy o českém granátu.

Oldřich Hilmera

Narozen 29.3.1891 ve Veltrusích, zemřel 6.10.1948 v Praze. Profesor učitelského ústavu, hudební skladatel, sbormistr, pedagogická literatura z oboru hudby.

Oldřich Heidrich

Narozen 21. 2. 1892 v Praze, zemřel 4. 2. 1950 tamtéž. PhDr., nordista, autor kulturně historických cestopisů po severských zemích a španělsko-českého slovníku, překladatel z dánštiny, švédštiny a norštiny, publicista a diplomat.

Oldřich Haragsim

Ing. Oldřich Haragsim, CSc. Světově uznávaný včelařský odborník objasnil v 60. letech minulého století princip a zdroje medovicových snůšek do takových detailů, že již nikdo nezpochybňuje původ tmavých lesních medů. Řadu let působil jako člen redakční rady Moderního včelaře, byl autorem mnoha článků, zejména z oblasti včelí pastvy -- Pracovník výzkumného ústavu včelařského, práce z oboru, překlad z oboru z ruštiny.

Nosková Helena

PhDr. Helena Nosková, CSc. je česká historička. Vystudovala obor etnologie-historie na Filozofické fakultě UK Praha . Její kariéra zahrnuje řadu různých pozic: pracovala jako odborná pracovnice v Okresním muzeu v Lounech, poté jako tajemnice pro ediční činnost, interní vědecká aspirantka a samostatná vědecká pracovnice v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, dale jako vedoucí oddělení etnických procesů na Ústav pro soudobé dějiny AV ČR , jako vedoucí oddělení Studia slovaca na ÚSD, jako poradce a tajemnice Výboru pro národnostní menšiny Magistrátu hl. m. Prahy a od roku 1996 na ÚSD nejprve jako vědecká pracovnice, pak jako vedoucí oddělení židovských, národnostních a menšinových studií a od roku 2013 je vedoucí Centra pro dějiny menšin. Její badatelské zaměření zahrnuje tři hlavní oblasti: • studium národnostních a etnických menšin a nedominantních skupin obyvatelstva na území Československa a ČR z pohledu novodobé historie a etnologie, migrace obyvatel, nacionalismus, mezikulturní dialog, kulturní pluralismus • studium novodobé slovenské historie a etnologie, především z pohledu česko-slovenských vztahů • studium novodobých dějin Lotyšska, Estonska, Litvy a jejich národnostních menšin , migrace obyvatel

Norah Hronková

Překlady z češtiny do angličtiny, anglické gramatické příručky.

Noah Hawley

Americký spisovatel, filmový a televizní scenárista, hudebník.

Nina Hronová

Nina Hřídelová

Nina Hagen

Nina Hagen je německá zpěvačka, skladatelka a herečka, známá svým eklektickým a avantgardním stylem. Narodila se 11. března 1955 ve východním Berlíně a svou kariéru zahájila v 70. letech ve východním Německu se skupinou Automobil. Po emigraci do Západního Německa v důsledku politických problémů s východoněmeckými úřady založila skupinu Nina Hagen Band a v roce 1978 vydala své debutové album. Její hudba zahrnuje různé žánry včetně punku, rocku, opery a elektronické hudby.

Nienke van Hichtum

Nizozemská autorka knih pro děti a mládež.