Všichni Autoři a témata

Blaž Kocen (1)

Blaž Kocen byl rakousko-uherský pedagog, zeměpisec a kartograf. Proslavil se především díky tomu, že sestavil první atlas pro střední školy v Rakousko-Uhersku, který byl vydán v řadě jazyků a ve více než stu vydáních. První německé vydání vyšlo v roce 1860. Blaž Kocen se narodil v malé vesničce Hotanja poblíž Ponikvy u Celje v bývalém Dolním Štýrsku v rodině slovinských drobných zemědělců. Po absolvování základní školy v Ponikvě jej jeho učitel jako nadaného žáka doporučil ke studiu na gymnáziu v Celji, které navštěvoval v letech 1834–1839. V roce 1840–1841 studoval filosofii ve Štýrském Hradci a poté v letech 1841–1845 teologii v Klagenfurtu. V roce 1845 byl rovněž vysvěcen na kněze a pět let působil jako kaplan v obcích Laško , Šoštanj a Rogaška Po reformě rakouských gymnázií přešel z kněžské do školské služby. Od roku 1850 do roku 1852 působil jako suplent matematiky a fyziky na střední škole v Celji. Po dvou letech odešel do Vídně, kde studoval na universitě matematiku, fyziku a přírodopis a zkoušku způsobilosti k vyučování těchto předmětů složil v roce 1853 s vyznamenáním. V roce 1854 byl přijat do státní služby a vyučoval v Lublani, ve Štýrském Hradci a v letech 1855–1858 v Gorizi . Zde napsal učebnici Grundzüge der Geographie für die 1. Classe der Mittel- und Bürgerschulen , která poprvé vyšla v roce 1858 v Pešti a ve Vídni) a dále studii Das Klima von Görz . Od roku 1858 vyučoval na c. a k. německém vyšším gymnáziu v Olomouci. Aktivně se podílel na vzniku nového typu středních škol – reálek a v roce 1863 byl jmenován školním radou. V roce 1870 odešel ze zdravotních důvodů do předčasného důchodu. Přestěhoval se do vídeňského předměstí Hernals, kde zemřel d...

Bob Longe (1)

Americký karetní iluzionista.

Kris Krenn (1)

Německá autorka populárně naučných publikací z oboru lékařství a psychologie.

Jiří M Žalud (1)

Čechoameričan, žije a pracuje v Brně.

Růžena Hajnová (1)

Narozena 13. 6. 1940 v Praze. Prim. MUDr., sexuoložka . Promovala na plzeňské LF UK v roce 1964 a nastoupila na Psychiatrickou kliniku LF UK v Plzni, kde působila 9 let. V roce 1966 se začala věnovat sexuologii, která tehdy byla součástí Dermatovenerologické kliniky LF UK v Plzni. V roce 1973 začala pracovat na Psychiatrické klinice v Brně-Bohunicích, od roku 1992 se tam stala primářkou nově založeného Sexuologického oddělení. Práce z oboru.

Šárka Smazalová (1)

Šárka Smazalová byla nadaná básnířka a prozaička české beatnické generace, která předčasně zemřela. Po studiu na jedenáctileté střední škole byla přijata na Univerzitu Karlovu, kde studovala psychologii a filosofii v letech 1963–1968. Studium přerušila pro nemoc. V roce 1966 pracovala několik měsíců jako pomocná síla ve Vinohradské nemocnici. Zde se spřátelila s lékařkou a spisovatelkou Valjou Stýblovou. V témže roce se seznámila s komunitou umělců žijících v tzv. Hanzlberku . Koncem roku 1967 se provdala za právníka Ivana Bystřinu. V roce 1968 byla hospitalizována v pražské psychiatrické léčebně, život ukončila skokem z okna svého bytu. Poezii psala Šárka Smazalová od dětství, většina jejích prací však byla objevena až po její smrti. Od poloviny 60. let 20. století publikovala v časopisech Mladý svět, Divoké víno, My 68, Literární noviny a ve Večerní Praze.

Ettore Bielli (1)

Walter Mischel (1)

Walter Mischel byl americký psycholog židovského původu narozený v Rakousku, profesor Kolumbijské univerzity, 25. nejcitovanější psycholog 20. století. Přináleží k sociální psychologii a zaobíral se především tématem sebekontroly a teorií osobnosti. Za průlomovou je považována jeho práce Personality and Assessment z roku 1968. V ní se přiklonil k názoru, že lidské chování je zdaleka nejvíce určováno situací, a nikoli osobnostní strukturou. "Osobnostní rysy" jedince označil de facto za mýtus. V pozdějších letech se věnoval především tématu sebekontroly. Navrhl experiment, který u dětí předškolního věku zjišťoval, zda jsou schopny odolat pokušení. Experiment stojí na jednoduchém principu. Dítě dostane na výběr nějakou odměnu, nejčastěji sladkost . Poté je ale postaveno před rozhodnutí, jestli si chce danou odměnu vzít hned nebo pokud počká 20 minut v místnosti, dostane dvě další. Pokud si dítě vybralo, že počká, je ponecháno v místnosti, kde je na stole pouze zvonek pro přivolání experimentátora a odměna. V základní variantě byly před dítětem na stolku obě odměny - jak tácek s jedním pamlskem v jednom rohu, tak tácek se dvěma pamlsky v protějším rohu, a to proto, aby dítě věřilo, že odměna existuje, a také proto, aby se v něm zintenzivnil probíhající konflikt. V místnosti ani na stole nebylo nic jiného, čím by se dítě mohlo zabavit nebo co by mu pomohlo odvést pozornost. Dítě je vždy srozuměno s tím, že pokud vydrží čekat, dostane dvě odměny, ale pokud zazvoní na zvonek a přijde výzkumník, nebo začne jíst cukrovinku, nebo vstane od stolu, dostane pouze jednu odměnu. Tato pravidla dítě zopakuje, aby si byl výzkumník jistý, že je pochopilo. Podle následného chování dítěte lze určit, jestli je schopno sebeovládání, tedy jestli dokáže odložit momentální uspokojení. Toto zjištění ale vede k mnohem podstatnější pred...

Pierre Milza (1)

Pierre Milza , francouzský historik a politolog. Specializuje se na Itálii, konkrétně na fašismus. Je emeritním profesorem des Universités à l’Institut d’études politiques de Paris a členem vědecké rady de l'Institut François-Mitterrand.

V Lipovský (1)

Narozen 22.12.1838 v Dudově, zemřel 18.12.1903 v Mladé Boleslavi. Prozaik, autor knih pro mládež, herec, žurnalista, dramatik.

Jo Owen (1)

Autor pracoval pro více než 80 nejlepších a několik nejhorších organizací ve světě. Řídil různé podniky v Japonsku, v Americe i v Evropě a spoluzaložil několik neziskových organizací

Eckart von Hirschhausen (1)

MUDr. Eckart von Hirschhausen vystudoval lékařství a vědeckou žurnalistiku. Již 15 let vystupuje v médiích jako kabaretiér, klaun a trenér humoru. Jeho vizitkou je inteligentní vtip s hlubokým poselstvím a zdravý smích. Lidová moudrost praví, že smích je nejlepší lék. V tomto duchu se autor prostřednictvím nadace "Humor pomáhá lečit" snaží podpořit další vzdělávání lékařů a ošetřujícího personálu a vnášet terepeutický smích nejen do nemocnic, ale i na pracoviště a do veřejného života obecně.

Patrick Humphries (1)

Britský hudební publicista.

Jaroslav Stuchlík (1)

Jaroslav Stuchlík byl český hokejový útočník. Po skončení aktivní kariéry působil jako trenér. Během vojny byl členem fotbalového týmu Křídel vlasti Olomouc a hokej hrál za Dům armády Olomouc. Po návratu z vojny hrál fotbal za DSO Spartak Gottwaldov, v hokeji válel za DSO Tatran Uherský Ostroh. V československé lize hrál za TJ Gottwaldov. Odehrál 4 ligové sezóny, nastoupil ve 103 ligových utkáních, dal 28 gólů a měl 24 asistencí.

Bohumil Pecka (1)

Narozen 12.11.1861 v Novém Městě nad Metují, zemřel 15.1.1925 v Jičíně. JUDr., státní úředník. Práce v oboru financí, ovocnictví, včelařství a lesnictví.

Vincent Everett (1)

Autor učebnic španělštiny.

María Isabel Isern Vivancos (1)

Španělská autorka učebnic španělštiny.

Karel L Jelínek (1)

Narozen 14.8.1871 v Enzersdorfu, zemřel 17.1.1934. Soudce, prozaik a básník.

Karel Petřík (1)

Karel Václav Petřík byl československý generál. V době 1. světové války působil v Československých legiích v Rusku, vzhledem k tomu, že se na začátku války nacházel v Rusku působil od počátků války v České družině. Po konci války působil v československé armádě, v době Mnichovské krize velel ochraně hranic od Aše až po Teplice. Pensionován byl až k 1. lednu 1940. V době druhé světové války se aktivně zapojil do odboje, po roce 1948 byl krátce vězněn a zemřel v ústraní roce 1957. Dne 29.4.2014 bylo generálu Petříkovi uděleno Čestné občanství Prahy 1 in memoriam.

Tom Cutler (1)

Tom Cutler je synom secuálnej teraperutky a bávalého kominikánskeho mnicha. Roky svojej rannej dospelosti strávil povzchním štúdiom výtvarného umenia a filozofie na univerzite izolovaný od okolitého sveta. Pre jeho profesijnú kariéru bolo prízračné množstvo nepodarených začiatkov v roli učiteľa, javiskového architekta, hráča na violoncello, zostavovateľa súdnych rečí, tlačiara, manažéra hračkárstva, textár pouličných piesní, čašníka vo vinárni, mestského poradce, typografa, redaktora časopisu, kapelníka, portrétisty, rozhlasového spravodajca, karikaturisty a literáta, píšuceho anonymne za kardinála Humea. Potom svoju honbu za kariérou ukončil a začal tráviť viacej času vo svojich domácích papučiach. Napísal aj detské knižky a je kúzelníkom a členom Magického kruhu

Roman Tschäppeler (1)

Švýcarský lektor osobnostního rozvoje, autor knih z oboru, také autor kuchařek.

Milena Jetmarová (1)

Autorka biografie o Františku Palackém.

Claude Faber (1)

Novinář a spisovatel, jeden ze zakládajících členů sdružení pro politickou a kulturní činnost Tacticollectif. Autor díla o Armandu Gattim "La Poésie de l'étoile", encyklopedického spisku "L'anarchie: un histoire de révoltes" několika básnických sbírek a spisků věnovaných anarchii a anarchismu.

Oliver Heinl (1)

Libor Studnička (1)

Ing., autor básnické sbírky politické satiry a básní o ženách.

Nicole Leopold (1)

Petr Parléř (1)

Petr Parléř, německy Peter Parler , byl německo-český architekt, stavitel, kameník, sochař a řezbář, nejvýznamnější představitel rodiny Parléřů. Patří mezi nejvýraznější umělce evropské vrcholné gotiky vůbec, působil převážně v českých zemích. Jeho otcem byl stavitel Heinrich Parler. Výraz parler ve středověké němčině znamenal palír, tj. vedoucí stavby nebo také ten, který členům stavební huti vysvětluje záměry vedoucího mistra, tj. v dnešním slova smyslu tedy něco jako stavbyvedoucí. Hutě, v nichž členové rozvětvené rodiny působili , byly po celé Evropě – v Norimberku, Kolíně nad Rýnem, Vídni, Basileji, Ulmu, Záhřebu a na dalších místech. Vzdělání získal v huti svého otce, jenž vedl stavbu kostela svatého Kříže v Švábském Gmündu, nejstarší halový chrám na území jižního Německa, nazývaný též mariánským chrámem . Od roku 1336 stavěl Heinrich Parler také dóm v Augsburgu. Ve svých dvaceti letech pracoval Petr Parléř v této huti na stavbě kostela Panny Marie v Norimberku, jehož západní část založil Karel IV. Působil i na stavbě katedrály v Kolíně nad Rýnem, odkud si přivezl svoji první ženu, dceru kolínského kameníka Hamma. Doložen je i jeho pobyt při stavbě katedrály ve Štrasburku. S Karlem IV. se setkal na stavbě v Švábském Gmündu pravděpodobně v létě 1353. Po smrti Matyáše z Arrasu pokračoval od roku 1356 ve stavbě katedrály sv. Víta. Původní plány přepracoval, vystavěl chór katedrály, který překlenul síťovou klenbou, kapli sv. Václava, sakristii a věž. Kromě katedrály projektoval a podílel se na stavbě dalších památek. Byl to především kamenný most přes Vltavu , Staroměstská mostecká věž a kaple Všech svatých na Pražském hradě; mimo Prahu pak kostel svatého Bartoloměje v Kolíně a kostel s...

Ján Farkaš (1)

Slovenský odborník na víno, jeho složení a technologie zpracování.

Roberto Bolaño (1)

Roberto Bolaño byl chilský spisovatel, který se proslavil především romány Divocí detektivové a 2666. Bolañova rodina se v jeho dětství stěhovala po celém Chile, kvůli jeho otci, řidiči náklaďáku. Roku 1968 se konečně usadili, v Mexico City. Mladý Roberto byl dyslektik a jen průměrný student. Odešel z vysoké školy krátce po přestěhování do Mexico City a věnoval se poezii a levicovému politickému aktivismu. Roku 1973, po nástupu Salvadora Allendeho k moci, se vrátil do Chile, aby se účastnil socialistické revoluce. Po vojenském převratu Augusto Pinocheta byl zajat, ale protože vězeňský dozorce byl shodou okolností jeho spolužák, dostal se z vězení ven a uprchl zpět do Mexika. Taková je alespoň Bolañova verze, zachycená i v jeho románech - existují ovšem i svědci, kteří tvrdí, že se nikdy do Chile znovu nepodíval a celá historie se zajetím je vymyšlená. To je u Bolaña obvyklý rys, téměř všechny prózy nesou autobiografické rysy, ovšem mezi vlastním životopisem a svými knihami autor často obtížně rozlišoval a fabulace se mu přelévaly z jednoho do druhého. Bolañova literární kariéra začala, když roku 1976 vydal sbírku poezie Reinventar el amor, ještě za pobytu v Mexiku. Hlásil se tehdy k tzv. infrarealismu. V roce 1977 Mexiko opustil a cestoval po světě. Nakonec se usadil ve Španělsku, kde se oženil a pracoval na mnoha špatně placených pozicích. Po narození syna v roce 1990 se odvrátil od poezie k próze, s vírou, že by mohla mít větší komerční úspěch. Přání se mu splnilo zejména po roce 1998, kdy vydal slavný román Los detectives salvajes , který vypráví příběh kruhu radikálních mexických básníků, kteří si říkali "viscerální realisté". Bolano zde zužitkoval vlastní zkušenosti z prostředí radikálních levicových umělců. Příběh přijetí nového mladého básníka do skupiny přitom převyprávěl z perspektivy více než 50 vypravěčů, což kritika ocenila jako formální mistrovství. Román z Bolaña ...

Jan Bohuslav Müller (1)

Narozen 7. 3. 1823 v Třebíči, zemřel 21. 2. 1885 tamtéž. PhDr., knihovník, vychovatel, dějepisec, překladatel.

Karel Kulhánek (1)

Narozen 5.10.1890 v Brně, zemřel 18.9.1965 v Praze. MUDr., dětský lékař, práce z oboru.

Gerhard Haase-Hindenberg (1)

Německý herec, divadelní režisér, publicista a spisovatel.

Rudol'f Lazarevič Samojlovič (1)

Ruský polárník a geograf.

Hugo Jelínek (1)

Hugo Jelínek, uváděn též jako Hugo Jelinek , byl český cukrovarnický odborník, vynálezce, průmyslník a politik, v roce 1867 krátce poslanec Českého zemského sněmu. Narodil se v západočeském Lokti. Jeho otec byl stavitelem. Hugo Jelínek chodil do školy v Plzni a v letech 1851–1855 vystudoval pražskou polytechniku. Nastoupil nejprve na neplacenou praxi do cukrovaru v Křimicích jako chemik. Roku 1861 přešel do továrny F. Freye ve Vysočanech, kde společně s F. Freyem mladším vypracovali roku 1863 technologii čištění řepné šťávy , přičemž jejich vynález se později rozšířil do celého světa. Byl autorem i mnoha dalších patentů. Od roku 1865 bydlel v Plzni. Později zde našel práci ve strojírně Emila Škody. V té době se v Plzni plánovala výstavba cukrovarnického průmyslu evropského významu. Jelínek řešil provoz Rolnického akciového cukrovaru, ale podnik založený velkoryse v gründerském období zkrachoval roku 1874 pro nízkou cukernatost dovážené řepy. Po tomto neúspěchů přesídlil Jelínek do Ruska, kde spolu s českým inženýrem Mikoleckým řídil od roku 1876 technicko-obchodní zastoupení firmy Škoda. Ze své ruské centrály řídil stavbu dvaceti cukrovarů. Roku 1880 se vrátil do Čech a nastoupil do Prahy na pozici vedoucího pražského zastoupení Škodových závodů. Později byl ředitelem cukrovarnického oddělení. Angažoval se v rozvoji českého průmyslu, byl správním radou a spoluzakladatelem České průmyslové banky. Byl také předsedou Podpůrného spolku technických a administrativních úředníků cukrovarnických v Rakousku-Uhersku. V 60. letech 19. století se krátce zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v Čechách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm v kurii obchodních a živnostenských komor v Plzni. Mandát obhájoval za týž obvod i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867, ale nebyl zvolen. Zemřel na zkornatění cév v dubnu 1901 v Praze. (Některé zdroje uvádějí jako místo úmrt...

Frída Čepková (1)

Jan Rybák (1)

Ilustrátor, převážně dětských knih.

Daniela Jelenová (2)

Autorka publikací o českých lázních.

Vlasta Salačová (1)

Literatura pro děti.

A. I Andrejev (1)

Jana Maternová (1)

- učitelka cizích jazyků, toho času lektorka kurzů pro dospělé, ač ničí zaměstnanec, přesto nadmíru zaměstnaná; - tři vlastní děti, jedno v pěstounské péči, stále tentýž manžel, všichni v jednom nevelkém bytě v tak akorát velkém Novém Městě nad Metují; - ve volném čase četba, dávno tajné psaní čerstvě odtajněné, denně deset kilometrů běhu v tempu mladších veteránů, plavání, když čas a příležitost dovolí - odbornice na ženské příběhy, esoteriku a duchovno

Katharina Hacker (1)

Katharina Hacker je německá spisovatelka a překladatelka z hebrejštiny. Je laureátkou Německé knižní ceny za rok 2006. Od roku 1986 studovala filozofii, historii a judaistiku na univerzitě v Freiburgu a o čtyři roky později v Jeruzalémě. Posléze také několik let pracovala v Izraeli, podílela se i mimo jiné jako lektorka němčiny na projektu School for Cultural Studies v Tel Avivu. Je vdaná, má dceru Philippu a od roku 1996 žije jako spisovatelka na volné noze v Berlíně.

Eva Šťastná (1)

Editorka sborníku básní, který vychází u příležitosti 50. výročí založení Konzervatoře J. Ježka.

Madge Swindells (1)

Anglická spisovatelka.

Peter D Cornwell (1)

Spoluautor knih o leteckých operacích 2. světové války.

Jurij Kornijovyč Smolyč (1)

Ukrajinský spisovatel.

Jaroslav Honc (1)

Narozen 10.12.1925 ve Stěžerách, zemřel 1.3.1999. PhDr., archivář, práce z oboru, autor románu pro mládež.

František Vondráček (1)

Narozen 1.5.1865 v Týnci nad Labem, zemřel 27.3.1954 v Praze. Učitel, vysokoškolský lektor polštiny, prozaik, překladatel z polštiny.

Hans Bettin (1)

Fred Lullack (1)

Ken McKie (3)

Britský ilustrátor, autor dětských knih.

Josef K Havlovský (1)

Narozen 29.10.1869 v Kobylé u Turnova, zemřel 19.5.1923 ve Vysokém Veselí u Nového Bydžova. Prozaik, autor próz z Podještědí převážně s historickými náměty.

Leo Smolle (1)

Rakouský pedagog, historik a spisovatel slovinského původu.

Mohandás Karamčand (1)

Brigitte Harries (1)

Německá autorka příruček o chovu psů.

Doris Moeglin (1)

Francouzská filoložka, germanistka.

Jean-Claude Concolato (1)

Anna Stránská (1)

Narozena roku 1908 v Dolní Dobrouči, zemřela roku 1991. Spisovatelka pro děti, překlad a televizní úprava knihy z francouzštiny.

Danielle Dalloz (1)

Francouzská psycholožka a psychoanalytička.

Caroline Humphrey (1)

Caroline Humphrey je ředitelkou studií sociální antropologie na univerzitě v Cambridgi. Je autorkou publikace Culture and Environment in Inner Asia..

Petr Krejčí (1)

Fotograf a autor televizního pořadu Krajinou domova.