140221–140280 z 142577 Autoři
Vladimíra Khelerová (1)
Ing. Vladimíra Khelerová, CSc. V roce 1983 absolvovala Obchodní fakultu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Pracovala v zahraničním obchodě a jako pedagog na VŠE. Absolvovala několik zahraničních stáží, například na Hochschule St. Gallen ve Švýcarsku a na univerzitách ve Velké Británii. Zde zároveň získala mezinárodní certifikát pro lektorskou činnost v oblasti personálního managementu, což společně s problematikou firemní kult ury, interkulturálních konfliktů v mezinárodních firmách, komunikace a vyjednávání představuje její hlavní profesní zaměření. Kromě pedagogické činnosti na VŠE působí jako lektor a konzultant. Je rovněž autorkou a spoluautorkou několika dalších publikací.
Více od autora
Jiří Krombholz (1)
Absolvent Fakulty dětského lékařství v Praze. Později ale přešel k psychiatrii, ve které se zaměřil na soudní znalectví. Část odborného zájmu věnuje také skupinové psychoterapii. Pracoval v několika lékařských zařízeních, má soukromou ambulanci v Praze a přednáší na 1. LF Univerzity Karlovy.
Více od autora
Chuncai Zhou (1)
Čínský malíř a spisovatel, zabývá se studiem a popularizací čínské kultury.
Více od autora
Anna Crkalová (1)
Narozena 1969. PhDr., psycholožka, informační vědkyně, koučka; specialistka na oblast osobního rozvoje, techniky duševní práce a umění projevu, práce o využití kreativity v profesním i osobním životě .
Více od autora
Bill McKibben (1)
William Ernest "Bill" McKibben je americký ekolog, autor, a novinář, který píše o vlivu globálního oteplování. V roce 2010, Boston Globe jej nazval "pravděpodobně národný přední ekolog" a časopis Time ho popsal jako "nejvíc zelený novinář na světě."
Více od autora
Jean Coué (1)
Jean Coué byl francouzský spisovatel, novinář a šansoniér, autor knih pro děti a mládež.. Jeho rodiče pocházeli z Bretaně. Psát začal již v šestnácti letech a psaní se pro něho stalo vášní. Po problematických studiích začal vystupovat v kabaretech na Montmartru. Roku 1958 začal pracovat ve francouzské letecké společnosti Air France a v letech 1966–1970 působil jako novinář a politický zpravodaj v Alžiru. Roku 1967, po návštěvě Laponska, vydal svůj první román Kopoli, le renne guide . Působil také jako politický aktivista při přednáškách ve školách. Žil v Bretani. Jeho literární dílo čítá kolem třiceti titulů a skládá se z historických a dobrodružných románů a pohádek pro děti a mládež a z několika společenských románů. Děj dobrodružných děl často situuje do nebezpečného prostředí alžírských pouští, ve společenských románech se zabývá problematikou smrti a rasismu, z lásky k moři a Bretani vznikly jeho adaptace bretaňských pohádek. Za své dílo získal celo řadu ocenění, například roku 1969 Cenu Sobriera-Arnoulda za knihy pro mládež udělovanou Francouzskou akademií, nebo roku 1980 nizozemskou cenu Zilveren Griffel.
Více od autora
Bohuslav F Růžinský (2)
Narozen 11. 3. 1870 v Praze, zemřel 28. 11. 1959 tamtéž. Knihkupecký pracovník, prokurista a bibliograf. Autor publikací z oblasti zahrádkářství.
Více od autora
Hans Land (1)
Narodil se 11.března 1908 v Brémách, kde také prožil svůj život a 19.března 1974 zemřel. Původní profesí stavitel lodí a ředitel rodinné firmy Burmester Werft. Je autorem okolo 500 westernů, dobrodružných a kriminálních románů, z nichž byla celá řada přeložena.
Více od autora
Antonín Hobza (1)
Antonín Hobza byl český právník, profesor církevního a mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a akademik ČSAV. Antonín Hobza se narodil jako jedno z osmi dětí do skromných poměrů, proto se během studií musel živit zcela sám. Původně měl být knězem, ale po absolvování gymnázia v Třebíči si zvolil pražskou právnickou fakultu, kde byl roku 1902 promován doktorem práv. Poté získal praxi u zemského soudu a byl na kratší studijní stáži na univerzitě v Bonnu, aby od roku 1904 našel trvalejší konceptní místo v železničním a nadačním referátu zemského výboru. Zároveň se začal vážně zajímat o právní teorii, publikoval první časopisecké příspěvky, zejména o územní samosprávě, které byly pozitivně přijaty. Nakonec ale u něj převážil zájem o církevní právo, v němž se roku 1907 na české právnické fakultě habilitoval a o čtyři roky později byl jmenován mimořádným profesorem, takže administrativu opustil a věnoval se jen akademické činnosti. Postupně ovšem opouštěl klasická kanonistická témata a věnoval se spíše veřejnoprávní regulaci církví, mj. hájil v tehdejší době menšinové stanovisko žádající odluku církve od státu. Po vzniku Československé republiky toto téma krátkodobě řešil i na ministerstvu zahraničních věcí, kde řídil právní sekci a mj. se podílel na budování diplomatického sboru, ale podporoval také diplomatické uznání Sovětského svazu, což bylo v rozporu s tehdejší vládní politikou. Pak už se zabýval převážně jen mezinárodním právem na univerzitě, když byl již roku 1917 v tomto oboru jmenován řádným profesorem, a to jako první v celé monarchii. Do té doby šlo o okrajovou záležitost a Hobza se tak stal průkopníkem českého, resp. československého mezinárodního práva jakožto vědního oboru. Značně potřebná a používaná byla především jeho dvoudílná učebnice. Z hlediska teoretického přístupu byl pozitivista. Kromě teorie se ale věnoval i praxi, byl např. členem Institutu mezi...
Více od autora
Rudolf Čermák (1)
Narozen 16.9.1888 v Plzni, zemřel 18.8.1959. Výtvarný pedagog, literatura z oboru.
Více od autora
Jiřina Klenková (1)
Po ukončení vysokoškolského studia působila mnoho let jako speciální pedagog – logoped na základní škole pro žáky s vadami řeči. V 90tých letech se podílela na zakládání poradenských orgánů ve školství – Speciálně pedagogických center pro děti a žáky s vadami řeči. V tomto období spolupracovala externě s katedrou speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1996 působila na této katedře jako interní pracovník, je garantem studia specializace logopedie se surdopedií. I nadále spolupracuje s logopedy ve školských zařízeních, externě působí jako logoped ve zdravotnickém zařízení. K dlouhodobým odborným zájmům se řadí problematika dětí s vrozenými vývojovými vadami .
Více od autora
Heidi Toffler (1)
Heidi Tofflerová byla americká futurologička a publicistka. Byla manželkou Alvina Tofflera. Byla spoluautorkou několika knih, které s ním napsala. Spolu s manželem založila a vedla strategickou poradenskou firmu Toffler Associates. Zabývala se strategickým plánováním. Radila vládám a korporacím. Byla mimořádnou profesorkou na National Defense University ve Washington, DC, USA. Byla čestnou spolupředsedkyní výboru pro UNIFEM - organizace OSN pro podporu rozvoje ženského hnutí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heidi Tofflerová na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Georgij Iosifovič Gurevič (1)
Stavební inženýr, spisovatel. G. debutoval novelou Čelovek-raketa – spolu s G. Jasnym, v době, kdy byla literatura pod vlivem tzv. „teorie krajní meze“ a výrobního románu, které ovlivnily stavbu tehdejších SF. Takové jsou G. knihy: Topol stremitěľnyj – o vysazování větrolamů ze zvlášť vypěstovaných rychle rostoucích topolů, Iněj na palmach – román se špionážní zápletkou, Podzemnaja něpogoda – o velkém projektu využití tepla sopek ke stavbě elektráren, Rožděnije šestogo okeana , varianta výrobního románu, v níž se zabývá pokusy s bezdrátovým přenášením energie vzduchem. G. napsal sbírky povídek Plenniki asteroida a Na prozračnoj planetě . My iz Solněčnoj sistemy , pokus o anticipační sociálně utopický román, zobrazuje budoucí komunistickou společnost. Z dalších děl uveďme Priglašenije v Zenit a Těmpograd o pokusech s překonáváním času. Fyzici v obavě, že nedokáží včas vyřešit neodkladné vědecké problémy, odcházejí do pokusného města, ve kterém čas plyne nesrovnatelně rychleji než na ostatní Zemi. Problematika relativity času a tzv. temporologie se objevuje v povídkách sbírky Učebniki dlja volšebnika . Román V zenitě je věnován problematice dalekých kosmických cest. G. vyšly i výbory povídek: Prochožděnije Němezidy a Mestorožděnije vremeni . Č. vyšla dále povídka Infra Draka in: Povídky z vesmíru . G. je také autorem teoretických statí a studií o SF literatuře. V knize Karta strany Fantazii se snaží rozdělit SF literaturu podle problematiky a vztahu k vědě a technice a jeho Besedy o naučnoj fantastike (Besedy o vě...
Více od autora
Ján Šafránek (3)
Jan Šafránek je český malíř a kreslíř. Jeho žánrové figurální obrazy současného světa lidí jsou malovány výraznými barevnými odstíny na základě důkladné lineární kresebné konstrukce, vycházející z původních kreseb a skic. Původně začínal jako malíř filmových panelů a reklam pro filmový podnik v Hradci Králové. V této době také maloval narativní obrazy tvořené klasickou drobnopisnou technikou. V roce 1974 přesídlil do Prahy, kde si zařídil vlastní ateliér. Postupně navazoval kontakt s mnoha umělci, většinou z alternativní kulturní scény. Zúčastnil se různých neoficiálních výstav a aktivně se podílel na řadě akcí. Jeho obrazy z pražského období jsou ironickým komentářem k absurditě každodennosti normalizované společnosti 70. let. Maloval figurální výjevy z nočních lokálů, hospod, bufetů, různých slavností a jiných pouličních aktivit. Po podpisu Charty 77 a ztrátě existenčních možností emigroval do Rakouska. Ve Vídni se zapsal na Vysokou školu užitých umění, kde studoval 3 semestry malbu a kresbu v ateliéru profesora Carla Ungera. 1981-1985 žil a tvořil v Austrálii . 1985 cestoval po USA a Mexiku a posléze se opět usadil ve Vídni. V této době podniknul řadu studijních cest po Itálii. 1986 se vrátil do Sydney. Podniknul řadu cest po Tasmánii, Novém Zélandu, Tichomoří, Fidži, Velikonočním ostrově a Jižní Americe. Z cest si přivezl důležitý kresebný materiál, který potom použil jako inspiraci k tvorbě svých dalších obrazů. 1990 odjel na trvalo do Evropy, kde žije a tvoří v Praze a ve Vídni. Uspořádal mnoho samostatných výstav v Evropě i zámoří.
Více od autora
Irena Wagnerová (1)
PhDr. Irena Wagnerová, Ph.D. MBA - absolvovala magisterský a doktorský obor psychologie na Filosofické fakultě UK v Praze. Studovala Human Resources Management na University of Texas v USA a vystudovala MBA program se zaměřením na investiční rozhodování na Prague International Business School. Jako personální ředitelka působila 5 let ve společnosti Energizer Czech, s.r.o., kde mezi její hlavní pracovní náplň patřil nábor a výběr zaměstnanců, mzdová struktura a odměňování, vzdělávání, pracovní hodnocení a řízení výkonnosti, snižování stavů pracovníků a jiné. Od roku 2001 se zabývá lektorskou a publikační činností a spolupracuje na personálních projektech. O dva roky později začala působit jako odborná asistentka na Katedře psychologie FF UK v Praze, kde vyučuje a vede magisterské, rigorózní a disertační práce . Od roku 2008 členka správní rady CMC Graduate School of Business a od ledna 2009 Akademická děkanka
Více od autora
Kieran Kramer (1)
Autorka historických románů, bývalá zaměstnankyně CIA, novinářka, a učitelka angličtiny.
Více od autora
Ernesto Cardenal (1)
Ernesto Cardenal byl nikaragujský básník, římskokatolický kněz, teolog osvobození a aktivista. Ve své tvorbě propojoval osobní a společenskou tematiku, využíváním epigramatické formy navazoval na styl Ezry Pounda. Pocházel ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda , který byl politikem a knězem. Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku Hora 0. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad. Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury. Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista . Angažoval se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos . Zemřel ve věku 95 let v Managui na následky selhání srdce a ledvin. Výbor z Cardenalovy po...
Více od autora
Anton Dončev (1)
Bulharský prozaik a filmový scénárista ANTON DONČEV se narodil 14. září 1930 v Burgasu a vystudoval práva v Sofii. Pracoval na ministerstvu kultury, jako redaktor, v televizi, od roku 1989 v agentuře Sofija-press. Do literatury vstoupil ve svých 26 letech, kdy společně s Dimitrem Mantovem vydal první román Probuzení s námětem z časů svržení byzantské nadvlády a znovuvytvoření bulharské říše. Na historické náměty se Dončev soustředil i ve svých dalších dílech - Pověst o časech Samuilových a Přelom . Je držitelem ceny Balkanika za rok 1999. Téměř výlučně se věnuje próze s historickou tematikou a filmovým scénářům. Jeho nejúspěšnějším literárním dílem je román "Přelom" , v němž popisuje násilnou islamizaci rodopských Bulharů v 17. století. Zatím poslední jeho román "Podivný rytíř Svaté knihy" se zabývá bogomilským hnutím. Napsal scénáře k filmům "Kolojan" "Smečka" "Z druhé strany zrcadla" "Řeka o dvou pramenech" a další.
Více od autora
Juana Inés De la Cruz (1)
Sestra Juana Inés de la Cruz byla mexická řeholnice a básnířka ovlivněná Góngorou a Quevedem. Původním jménem Juana Inés de Asbaje y Ramírez de Santillana. Pocházela z rodiny žijící v malé vesničce San Miguel de Nepantla nedaleko Amecameca. Již ve věku 10 let uměla latinsky a stala se nejen vášnivou čtenářkou antických autorů, ale sama začala psát své první literární pokusy. Ve věku 14 se stala známou pro svůj půvab, nadání a básnický talent. Péči jí věnovala manželka mexického místokrále. Ve věku 16 let vstoupila Juana do řádu bosých karmelitánek, který však po třech měsících opustila. V roce 1669 vstoupila do řádu hieronymitek, v němž zůstala až do smrti. Měla všestranné vědecké zájmy; kromě jiného pozorovala hvězdy. Říkala, že zasvěcením se vědě se člověk přibližuje Bohu. Psala poesii i prózu, dramata i komedie, často vystupovala proti ponižování žen muži. Zemřela na následky morové nákazy 17. dubna 1695. Mezi nejdůležitější díla patří Neptuno Alegórico , Carta Athenagórica , autobiografická esej Respuesta a Sor Filotea de la Cruz a poema Primer sueño .
Více od autora
Lubor Stejskal (1)
Narozen 11.10.1931 v Praze. Prof. , MUDr., DrSc., neurolog a neurochirurg z Neurochirurgické kliniky 1. LF UK a ÚVN v Praze.
Více od autora
Christian Heeb (4)
Švýcarský fotograf. Specializuje se na krajiny a domorodé obyvatele Ameriky.
Více od autora
Mitch Meyerson (1)
Odborník na podnikový rozvoj a personální růst - publikace z oboru.
Více od autora
Petr Mikšíček (1)
Petr Mikšíček je český kulturní vědec, fotograf a spisovatel. Vystudoval kulturní studia na Filozofické fakultě Univerzity v Praze. Ve své diplomové práci se v roce 2004 zabýval vývojem českého pohraničí ve 20. letech století. Toto téma ho natolik fascinovalo, že se v následujících letech s tímto tématem zabýval ještě intenzivněji a vydal o něm několik, většinou dvojjazyčných publikací. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Petr Mikšíček na německé Wikipedii.
Více od autora
María Lluïsa Borràs (1)
Katalánská historička umění, spoluautorka Pijoanových Dějin umění.
Více od autora
Don Fulsom (1)
Novinář a spisovatel, specializace na politické zpravodajství, vysokoškolský pedagog. Původním vzděláním historik.
Více od autora
Ines Albrecht-Engel (1)
Německá etnoložka a porodník, práce z porodnictví, o tvorbě rodiny a o zdraví žen v Německu.
Více od autora
Dagmar Outratová (2)
Dagmar Outratová-Šimáčková byla česká spisovatelka, básnířka, překladatelka a sochařka. Děda Dagmary byl František Šimáček, poslanec Českého zemského sněmu, nakladatel a novinář. Její rodiče byli Bohuslav Šimáček knihtiskař a nakladatel a Milada Šimáčková za svobodna též Šimáčková . Měla dva sourozence – Radovana Šimáčka, publicistu a spisovatele a Zorku Trmalovou-Šimáčkovou . Roku 1925 se provdala za gymnaziálního profesora J. Outratu. Dagmar Outratová-Šimáčková absolvovala Státní odbornou školu grafickou u Vratislava Huga Brunnera a Ludvíka Bradáče. Pracovala jako průmyslová výtvarnice, byla autorkou několika plastik. Roku 1919 vystoupila z církve katolické. Po ovdovění absolvovala zdravotnický kurs. Za války byla nasazena v lékárně. Od roku 1953 pracovala jako sekretářka v Hygienicko-epidemiologickém ústavu. Byla autorkou lyrických próz a básní a překladatelkou z ruštiny.
Více od autora
Aršak Čobanian (1)
Aršag Čobanjan, arménsky: Արշակ Չոպանյան, rusky:Аршак Чобанян byl arménský spisovatel povídek, novinář, redaktor, básník, překladatel, literární kritik, filolog a romanopisec. Vyučoval historii a literaturu na arménské vysoké škole v Konstantinopoli. Ve 23 letech se přestěhoval do Paříže, aby se tam mohl naplno věnovat osvobození rodného národa.
Více od autora
Tomáš Harabiš (1)
Narozen 5. 4. 1972 v Čeladné. Podnikatel a kulturní organizátor. Duchovní otec, jednatel a správce projektu Valašské království, fotograf, autor fotografií a prací o činnosti Království.
Více od autora
Dagmar Gábová (1)
Narozena 1974. Sociální pracovnice sdružení Naděje v Rožnově pod Radhoštěm. Spoluautorka "Průvodce nejen po Valašském království".
Více od autora
Karel Weiss (1)
Karel Weis, také Weiss, pseudonym Celestin Nožička, byl český hudební skladatel, sběratel lidových písní a folklorista. Narodil se v Praze v rodině kováře. Studoval na Pražské konzervatoři, zpočátku lesní roh, pak housle. Po čtyřech letech studia byl vyloučen, přešel na varhanickou školu – studoval teorii u Františka Skuherského. Studia ukončil v roce 1881. Nejprve působil jako varhaník kostela sv.Štěpána a současně jako kapelník a sbormistr Maiselovy synagogy a pak vystřídal řadu hudebnických zaměstnání včetně působení v Národním divadle jako houslista . V letech 1886-1887 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, jednu sezónu působil i v Bautzenu . Jeho skladatelské umění mu vyneslo několikaleté rakouské státní stipendium. Byl jedním z mála českých skladatelů, který neměl existenční problémy – kromě českého publika psal i pro publikum německé . V roce 1934 byl zvolen řádným členem České akademie . V roce 1900 vstoupil do manželství s Marií Šístkovou , se kterou měl pak čtyři syny . Rodina bydlela na pražském Smíchově, dnešním Janáčkově nábřeži. Byl pochován na pražském hřbitově na Malvazinkách. Jeho hlavním hudebním oborem byla kompozice. Vedle řady oper a operet napsal kantátu Triumfátor . Psal i hudbu baletní a filmovou. Je autorem i jediné symfonie c moll. Opery a operety Jeho nejznámějším a nejvýznamnějším dílem se stalo souborné velké vydání lidových písní Český jih a Šumava v lidové písni, monumentální patnáctisvazkové dílo, které je výsledkem jeho skoro padesátileté sběratelské a konzervační práce. Vycházelo postupně od roku 1928. Pod názvem Rozmarné příhody sepsal své vzpomínky (vydal Josef R. Vilímek, Praha, 1926, ilustroval A. L. Salač. Do Národní politiky přispíval svými fejetony. Pamětní síň má, jako sběratel jihočeských písní, v Blatském muzeu ve Veselí nad Lužnicí. Budova muzea ve Veselí nad Lužnicí je pojmenováno po ...
Více od autora
Walter Bonatti (1)
Walter Bonatti byl italský horolezec, horský vůdce, cestovatel, novinář a spisovatel, průkopník skalního, kombinovaného, zimního a sólového lezení a skialpinismu. V 18 letech přelezl severní stěnu Grandes Jorasses . Dále uskutečnil prvovýstup východní stěnou na známou skalní jehlu Grand Capucin , 1. zimní výstup Cassinovou cestou na Cimu Ovest , sólový prvovýstup na Petit Dru - Bonattiho pilíř , roku 1958 s Carlo Maurim prvovýstup na Gasherbrum IV severovýchodním hřebenem. Šedesátišestidenní skialpinistický přechod Alp od Mt. Caninu po Přímořské Alpy dlouhý 1795 kilometrů. Roku 1965 první zimní sólovýstup na Matterhorn severní stěnou. Napsal knihu s názvem Hory mého života , další jeho knihou je Velké dny na vrcholu. Dále napsal řadu cestopisných knih. Obdržel mimo jiné ocenění Legion d´Honneur za záchranu dvou spolulezců při nehodě v Alpách. Roku 2009 se stal prvním horolezcem, který obdržel cenu Piolet d'Or za celoživotní přínos horolezectví. V roce 1954 se stal Bonatti členem italské expedice, která měla za cíl zdolání druhé nejvyšší hory světa K2 . Ačkoliv byl Bonatti nejsilnějším členem výpravy, její vůdce Ardito Desio vybral pro vrcholový pokus již téměř čtyřicetiletého veterána Achille Compagnoniho a Lina Lacedelliho. Bonatti a výškový nosič Amir Mehdi měli pouze vynést kyslíkové lahve do vrcholového tábora. Na domluvené místo v 8100 metrech se dostali až za stmívání, tábor zde však nenašli. Oba začali na své společníky volat načež z vyšších partií hory odpověděl Compagnoni, aby nechali lahve na místě a sestoupili. Bonatti se mu snažil vysvětlit, že po tmě nepřipadá sestup v úvahu, Compagnoni ani Lacadelli se už neozvali. Nakonec se s Mehdim rozhodli přečkat na místě noc bez stanu a za svítání sestoupit. Mehdy následkem tohoto nouzového bivaku silně omrzl a přišel o prsty na nohou. Compagnoni a Lacadelli nakonec použili k...
Více od autora
Antonie Hofmanová (1)
Antonie Hofmanová – Tonička byla česká katechetka, členka sekulárního františkánského řádu, katolická disidentka a politická vězeňkyně komunistického režimu v Československu. Za komunistického režimu vězněna za propagaci jocismu. Odsouzena v 50. letech na šest let, ve vězení strávila dva a půl roku ve Svatém Janu pod Skalou. Po propuštění vykonávala několik let pomocné práce v jilemnické nemocnici. Poté zakotvila v dětské ozdravovně v Jánských Lázních.
Více od autora
Martin Jarolímek (1)
Martin Jarolímek je český psychiatr, psychoterapeut, bývalý primář Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov v Praze. Je českým odborníkem v oblasti komplexní terapie psychóz, tématu s věnuje již více než 30 let. Publikoval řadu článku a brožur na toto téma. V roce 2018 byla vydána jeho kniha Já blázním s vámi. Jako primář sanatoria Ondřejov se touto problematikou zabývá jak v rámci skupinové, tak individuální terapie. Založil řadu různých organizací na pomoc lidem s psychotickou poruchou. Nejznámější z jeho projektů je kavárna Café na půl cesty v Praze 4, kde již po 20 let probíhá pracovní rehabilitace těchto lidí. Tento smělý počin byl inspirací ke vzniku dalších tréninkových kaváren pro lidi jak s duševním, tak tělesným postižením. Od roku 1988 se společně se svými kolegy aktivně podílel na procesu transformace psychiatrické péče v ČR. Ve svém terapeutickém přístupu kombinuje prvky různých psychoterapeutických škol a zkušenosti získané v zahraničí. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Martin Jarolímek
Více od autora
Richard Nicolaus von Coudenhove-Kalergi (1)
Narozen 16.11.1894 Tokio , zemřel 27.2.1972 Schruns . Doktor filozofie, spisovatel, rakouský politik a sociolog, 1923 založil Panevropskou unii, působil v USA, Švýcarsku.
Více od autora
Karel Raška (1)
Profesor MUDr. Karel Raška, DrSc. byl český voják, lékař a epidemiolog, zakladatel moderní československé epidemiologie. Byl profesorem Karlovy univerzity, ředitelem pražského Ústavu epidemiologie a mikrobiologie a vedoucím Divize sdělných nemocí Světové zdravotnické organizace. Byl autorem konceptu epidemiologické bdělosti , kterou Světová zdravotnická organizace přijala v roce 1968 mezi základní epidemiologické metody svého celosvětového působení. Prosadil v Československu diagnostiku Rh-faktoru a léčbu fetální erytroblastózy pomoci krevních transfúzí . V roce 1945 spolu s Františekem Patočkou řídil opatření proti zamezení dalšího šíření epidemie skvrnitého tyfu, která vypukla v KT Terezíně. Zde také společně sepsali zprávu o poměrech v Malé pevnosti a mimořádně brutálním zacházení se zde vězněnými Němci a svými protesty přiměli vládu k výměně vedení tábora. Byl jednou z klíčových osobností úspěšného celosvětového eradikačního programu zaměřeného proti pravým neštovicím v rámci Světové zdravotnické organizace WHO, jejíž byl zaměstnancem, jakož i řady dalších lokálních eradikačních programů v Československu, zejména pokud šlo o potlačení dětských nemocí. V roce 1972 jej komunistický režim přinutil odejít do penze. Hlavní důvodem byla nevraživost tehdejšího českého ministra zdravotnictví Jaroslava Prokopce , způsobená předchozím Raškovým odhalením Prokopcova plagiátu při kandidátské práci . V roce 1984 mu Anglická královská lékařská společnost udělila Jennerovu medaili, která je v oblasti boje proti infekčním chorobám považována za nejprestižnější ocenění na světě. Jeho manželkou byla Helena Rašková, česká farmakoložka. Mají spolu dva syny, profesory Karla Rašku – molekulárního imuno...
Více od autora
Herma Kennel (1)
Herma Kennel je německá spisovatelka a ilustrátorka. Román popisuje dění v době 2. světové války v obci Kamenná a v Dobroníně. V knize se objevila i zmínka o masové vraždě Němců na louce Budínka nedaleko Dobronína v květnu roku 1945.
Více od autora
Bohdan Hryniewicz (1)
Roku 1939 žil ve Vilnu, zažil ruskou okupaci v září 1939, litevskou anexi 28.10. 1939 - 17.6. 1940, návrat sovětské okupace 17. 6. 1940 - 22. 6. 1941 a následující německou okupaci. V září 1943 se rodina přestěhovala do Varšavy, kde se spolu se starším bratrem přihlásil do ilegálního skautského hnutí. V srpnu 1944 se zapojil do povstání, sloužil jako spojka v útočném praporu „Nałęcz“. Jeho bratr byl v bojích těžce raněný a zemřel. Po kapitulaci povstání se spolu s matkou ukrývali ve vesnici poblíž Krakova. Po osvobození se v lednu 1945 pokusili vrátit do Varšavy, po několika dnech pobytu se vrátili do Krakova. S koncem války se setkali s otcem. Obdržel několik válečných vyznamenání. V Polsku panovalo velmi napjaté politické klima a proto na Vánoce 1946 s matkou přešli hranice do okupovaného Německa a již v červenci 1947 byli v polském táboře v Anglii. Zde Bohdan vystudoval Polskou chlapeckou akademii Mikuláše Koperníka a získal maturitní vysvědčení. V Anglii začal studovat vysokou školu. V té době Kongres Spojených států odhlasoval zákon, který povoloval polským vojákům, kteří sloužili za druhé světové války pod vedením spojenců a byli demobilizováni v Británii, aby se přistěhovali se svými rodinami. Protože tyto požadavky splňoval, požádal o vstupní víza, a v prosinci 1950 dopluli do přístavu v New Yorku. Zde pokračoval ve studiu, získal titul bakaláře přírodních věd. Pracoval jako stavební inženýr, v roce 1955 založil v Massachusetts se společníky designovou společnost. V roce 1961 se odstěhoval do San Juan na Portotiko a založil si tam vlastní stavební firmu. V roce 1962 se po šestnácti letech setkal se svým otcem, který za ním přijel. Poprvé se do Polska podíval v roce 1965, už jako americký občan. Opustil Portoriko a v květnu 1966 se přestěhoval s rodinou do Stockholmu, kde pracoval a cestoval po Evropě jako poradce firmy Elektrolux. V roce 1971 se vrátil na Portoriko, kde založil novou stavební společnost a podnikal až do roku 1982. Stal se pak ředitelem ve...
Více od autora
Viliam Ruža (1)
Slovenský strojírenský inženýr, autor učebnic z oboru sváření materiálů.
Více od autora
Abraham Skorka (1)
Abraham Skorka je argentinský rektor Latinskoamerické rabínské školy v Buenos Aires, kde je zároveň profesorem biblické a rabínské literatury. V témže městě, na Universidad del Salvador, je čestným profesorem židovského náboženského práva . Skorka, původní profesí biofyzik, je rovněž rabínem židovské komunity Benei Tikva. Kromě vědeckých prací z oboru biofyziky Skorka publikoval také četné články, jejichž tématem je výzkum bible a talmudu. V roce 1979 získal doktorský titul z chemie na univerzitě v Buenos Aires. Roku 2010 mu argentinská Katolická univerzita udělila čestný akademický titul dr. h. c. Stal se tak prvním rabínem v historii Latinské Ameriky, kterému se této pocty od katolické univerzity dostalo. Skorka vedl řadu mezináboženských rozhovorů s někdejším arcibiskupem Buenos Aires Jorgem Mariem Bergogliem, který se později stal papežem Františkem. Hovořili spolu mj. o Bohu, fundamentalismu, ateismu, celibátu, homosexualitě, ale také holokaustu nebo smrti. Jejich dialogy nakonec vyšly knižně pod titulem O nebi a zemi . František podle Skorky čelí velmi ostré kritice z řad lidí, kterým se nelíbí „papež bez červených bot“. Jeho samotného s papežem pojí dlouholeté přátelství a je přesvědčen, že František je „nejlepším přítelem, jakého židé kdy ve Vatikánu měli". Skorka doufal, že pokud papež pojede do Izraele, bude jej moci doprovodit. Přál si, aby se společně pomodlili na nejposvátnějších místech u Zdi nářků a v Betlémě – aby ukázali, „že to je možné". V květnu 2014 se mu tato přání splnila: s muslimským duchovním Omarem Abboudem byli při papežově cestě na Blízký Východ součástí jeho delegace, a přitom prvními příslušníky jiného vyznání....
Více od autora