Všichni Autoři a témata

Jarmila Hannah Čermáková (5)

Už během vysokoškolských studií na Divadelni fakultě AMU přivedla na svět dvě dcery, později následovali dva synové. Kvůli prvorozené dcerce přerušila studia a s manželem byla zaměstnána při těžbě dřeva v pohraničí na Šumavě, později na Mostecku. Byla to jediná možnost, jak získat pro mladou rodinu bydlení. Dítě však náhle a bez varovných příznaků zemřelo. Snad proto, že lékař se nedostavil ani po více než hodině zoufalého volání o pomoc, příčina úmrtí zdravého kojence nikdy nebyla objasněna. Místo Boha byl nedotknutelný lékař. Tak to za totality chodívalo. J. H. Čermáková překonala následky psychického stresu a dostudovala beze ztráty ročníku. Diplom převzala již s novorozenou dcerou Viktorií v náruči. A není divu, že získané vzdělání pak věnovala tvorbě pro děti. Doba nepřála duchovnímu růstu. Bylo to jediné důstojné řešení. Zatímco kolegové kolem pilně docházeli na divadelní schůze své rodné strany Komunistické, aby po listopadu 1989 přes noc obrátili kabáty a beze studu! hlásali národu zásady demokracie ze scény divadel... Ano, i představitelé hlavních rolí v seriálu o majoru Zemanovi - normalizačního škváru pro otupení společnosti. Nestyděli se. A panu Václavu Havlovi to tehdy, žel, nedošlo včas. Nicméně po převratu došlo na skutečnou svobodu slova. Tvorba duchovní, v případě J. H. Čermákové básnická, nabyla smyslu. Od té doby teprve vydává své první sbírky veršů a paradoxně za ně vděčí národu Romů. Ti byli první, kdo poskytovali básnířce odpovídající granty. Mezi kulturními složkami vlastního národa se doposud nenašel nikdo a básnířka - stejně jako celá řada jejích kolegů, nakladatelů, ilustrátorů - pracuje a vydává déle než čtvrt století své sbírky zdarma. Jeden z důkazú, že kdo nevěří na zázraky, není realista. Co však očekávat tam, kde básník / řka doplácí na svůj národ? ......

Jarmila Brožovská (4)

Narozena 3.10.1927 v Praze, zemřela 27.6.1994. PhDr., hudební kritička, práce z oboru.

Jarmil Burghauser (6)

Jarmil Burghauser , vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý, byl český hudební skladatel, hudební vědec a skautský činovník. Již v dětství se projevoval jako výrazný hudební talent. V šesti letech se začal učit hře na klavír, od dvanácti let se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 ve třídě Václava Talicha. Od roku 1946 pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů a nedostal diplom. V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka. Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara , kde měl přezdívku Jumbo. Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu. Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu. V letech 1940–45 si vedl podrobný deník, psaný z většiny v klasické řečtině, který je dnes uložen spolu s dalšími jeho dokumenty v Archivu Junáka. Burghauser se stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 19...

Jano Hargaš (4)

Jano Hargaš je mladý talentovaný autor, ktorého vydavateľstvo Slovenský spisovateľ označilo za objav roka 2010. Pochádza z Orešian, no narodil sa a žije v Bratislave. Vyštudoval obchodnú akadémiu a v súčasnosti je poslucháčom katedry žurnalistiky na Univerzite Komenského v Bratislave. Na slovenskej literárnej scéne prerazil úspešným debutom Mám v pätách mafiu, jeho druhou knihou je román Môj otec mafián. Popri štúdiu a písaní sa venuje aj moderátorskej činnosti, v TV DOMA spolumoderuje magazín L.O.V.E.

Janice Maynard (8)

Americká spisovatelka, autorka milostných románů.

Janette Okeová, (8)

Jane Harper (7)

Australská spisovatelka Jane Harper se narodila v Manchesteru ve Velké Británii. Ve věku osmi let se s rodinou přestěhovala do Austrálie, kde získala i občanství. Do Velké Británie se po šesti letech vrátila a později vystudovala angličtinu a historii na univerzitě v Kentu. Po ukončení studia si doplnila kvalifikaci, aby mohla pracovat v žurnalistice. Poté pracovala v novinách Darlington & Stockton Times a Hull Daily Mail. V roce 2008 se přestěhovala zpět do Austrálie. Psala pro noviny Geelong Advertiser, od roku 2011 působila v deníku Herald Sun v Melbourne. V roce 2014 napsala povídku pro magazín Big Issue. To ji přimělo, aby se intenzivněji věnovala vlastní tvorbě. Zapsala se do on-line kurzu kreativního psaní, v němž postupem času vznikl její první velmi úspěšný román Sucho s kriminalistou Aaronem Falkem. Nepublikovaná část rukopisu byla v roce 2015 oceněna v australské literární soutěži. Druhý román série s Aaronem Falkem Síla přírody již nebyl tak úspěšný. Vysoké hodnocení pak získal autorčin další, tentokráte samostatný román The Lost Man, 2018.

Jana Volfová (5)

Jana Volfová je česká učitelka a politička, v letech 1998 až 2002 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD a předsedkyně organizace Sociálně demokratické ženy. Po odchodu ze strany byla v letech 2005 až 2007 místopředsedkyní NEZ/DEM, v letech 2007 až 2011 předsedkyní strany SDŽ - Strana důstojného života, od roku 2011 statutární místopředsedkyní formace SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové a od ledna 2014 její předsedkyně pod novým názvem Česká Suverenita. Od června 2015 je také první místopředsedkyní spolku Blok proti islámu. Jana Volfová uvádí, že je „z rodiny německých antifašistů, kteří za své názory skončili v koncentračních táborech“: její prarodiče z otcovy strany byli krátce po 15. březnu 1939 zatčeni v Brně, dědeček zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, babička byla celou válku vězněna v Ravensbrücku. Otec Volfové po srpnu 1968 emigroval do Švédska. Po maturitě na gymnáziu v roce 1977 Volfová pracovala v základním a středním školství; v letech 1982 až 1989 vystudovala Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk a občanská nauka. V letech 2002–2004 byla ředitelkou městské Střední odborné školy pro administrativu Evropské unie v Horních Počernicích. Je rozvedená, má dceru Janu a syna Zdeňka. Volfová v listopadu 1989 vstoupila do České strany sociálně demokratické, v letech 1993–1997 vykonávala funkci organizační tajemnice strany. V letech 1993–2004 byla předsedkyní organizace Sociálně demokratické ženy. Ve funkci předsedkyně ženské sekce ČSSD se profilovala jako výrazná politická osobnost. V době vlády Miloše Zemana dokonce netradičním způsobem přikročila k ustavení Stínové vlády žen. Jinak ale byla politickou spojenkyní Miloše Zemana již od počátku 90. let. V komunálních volbách roku 1994 a znovu komunálních volbách roku 1998 byla za ČSSD zvolena do zastupitelstva městské části Praha 7. Ve volbách v roce 2002 byla zvolena z 2. místa kandidátky ve městě Světlá nad Sázavou...

Jana Větvičková (4)

Narozena 12.11.1966 v Praze. Ing. Autorka kuchařských receptů, spoluautorka článků z oboru biomedicína, patologie, imunologie.

Jana Šouflová (4)

Tři roky práce jako výtvarná redaktorka v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis – . Teď u firmy ICZ – Web design. Jana Šouflová se narodila roku 1975 a vystudovala obchodní akademii. Je malířkou, ilustrátorkou a designérkou. Tři roky pracovala v nakladatelství Magnet-Press a částečně jako illustrátorka Nemesis . V současné době pracuje pro ICZ jako webový designér. Většina jejich obrazů je malována smíšenou technikou akvarelu a akrylu. O své technice říká: „Ke své dosti prapodivné technice jsem došla coby naprostý samouk po dlouhém bádání a k mé radosti spojuje rychlost akvarelu s efekty, které je možné dosáhnout pouze olejomalbou. Akryly používám vždy jen dva - základní barvu a bílou.“ Jako ilustrátorka má na svědomí řadu knih , pro knihkupectví Krakatit namalovala nástěnou malbu draka. Jako designérka vytvořila několik webů a také logo pro Fantasyplanet nebo pamětní medaily pro lékaře. Od roku 2001 se věnuje hře na keltskou harfu a je členem Harfové společnosti. Také se věnovala orientálnímu tanci, který se učila tři roky u Anife Vyskočilové a pak ho na její škole rok učila. Bohužel musela přestat kvůli zdravotním potížím způsobeným boreliózou. Její další velkou zálibou je jachting, ke kterému říká: „Na moři jsem začila jedny z nejkrásnějších chvil. Pro mnohé mé přátele bylo překvapením, když jsem si v letošním roce udělala "kapitánské papíry" a protože mi hrdost nedala, bylo to pěkně pocitvě zde v Čechách. Mnozí si, at ut kvůli tomu, že jsem dívka nebo kvůli mé miniaturní postavě, mysleli, že jde o vtip. Ne, opravdu nejde. :-) Takže až uvidíte něco zrzavého v pruhovaném tričku, co není za kormidlem vidět a málem rozboří městské molo, pak jste se pravděpodobně setkali se mnou.“ I když je především ilustrátorkou českých fantasy knížek, napsala několik fantasy povídek...

Jana Sigmundová (3)

Narozena 12.2.1940 v Praze. Malířka.

Jana Nejtková (5)

Narozena 1941. Malířka, designérka, knižní ilustrátorka.

Jana Machalická (3)

Narozena 14. 9. 1958 v Praze. Teatroložka, divadelní kritička a novinářka.

Jana Laštovičková Grygarová (4)

Narodila se v dubnu 1975. Výtvarnice, malířka a lektorka výtvarných kursů.

Jana Králová-Kullová (5)

Narozena 9.4.1950 v Plzni. Doc., PhDr., CSC., filoložka, hispanistka, práce a překlady z oboru.

Jana Kocurková (8)

Autorka učebnic pro oděvní průmyslovky.

Jana Jonášová (5)

Jana Jonášová byla slavná česká sopranistka, proslulá svým výjimečným pěveckým talentem a přínosem klasické hudbě. Narodila se 5. září 1930 v Praze, již v raném věku propadla vášni pro hudbu a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři. Jonášová se ve své kariéře vyznačovala všestranností, vynikala v operních rolích i na koncertech a recitálech.

Jana Dorčáková (6)

Kontrolní a metodická pracovnice České správy sociálního zabezpečení, práce z oboru důchodového pojištění.

Jana Bryndová (4)

Vystudovala Fakultu sociálních věd UK a francouzskou školu Centre de formation des journalistes v Paříži. Na obou institucích se věnovala televizní žurnalistice. Přispívala do různých novin a časopisů. Později pracovala v televizi Nova a v České televizi, kde se také podílela na realizaci dokumentárních snímků. Pracovala jako tisková mluvčí filmu Vojtěcha Jasného, pro který spoluvytvářela mediální PR kampaň. Během poslední doby spolupracovala s různými reklamními agenturami a společnostmi, pro které realizovala reklamní snímky. Novela Máslo na hlavě je jejím literárním debutem.

Jana Bodnárová (8)

Narozena 21.6.1950 v Jakubovanech. Slovenská historička umění, prozaička, básnířka a scenáristka. Píše také rozhlasové hry a prózy pro děti.

Jana Beňová (6)

Jana Beňová je slovenská spisovatelka. V roce 2012 se stala jednou z laureátek Ceny Evropské unie za literaturu. Vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě.

Jan Závada (5)

Nar. 10. 12. 1933 v Praze. RNDr., biolog, virolog a onkolog. Zabývá se nádorovými viry.

Jan Žáček (6)

Narozen 31.1.1932 v Pardubicích, zemřel 19.6.2008. Prozaik, dramatik, píše zejména historické knihy a historické biografie.

Jan Vymětal (6)

Prof. PhDr. Jan Vymětal je přední klinický psycholog. Od roku 1990 přednáší psychologii na 1. lékařské fakultě UK v Praze a od roku 2002 je členem vědecké rady této fakulty. V roce 1998 byl jmenován přednostou Ústavu pro humanitární studia v lékařství. Je autorem řady učebnic z oblasti psychoterapie. Dlouhodobě k nám uvádí nedirektivní přístupy v psychoterapii, je mu blízká rogersovská a dynamická psychoterapie, jeho teoretický zájem se týká psychosomatických vztahů, účinných faktorů psychoterapie a obecného modelu psychoterapie. V Portálu vydal publikaci Lékařská psychologie a Úzkost a strach u dětí.

Jan Votýpka (6)

Mládí Jan Votýpka prožil na českomoravském pomezí, v okolí Nové Bystřice. Této oblasti také věnoval jednu ze svých prvních prací . Vystudoval odbornou geografii na Přírodovědecké fakultě UK , na fakultě už zůstal jako asistent a přednáší zde již více než 30 let. V roce 1991 se habilitoval, v letech 1991–97 stál v čele Katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK. Votýpka je specialistou v oblasti geomorfologie, zejm. geomorfologických procesů a jejich dynamiky . Dále se věnuje fyzické geografii světa, především oblastem Severní Ameriky a bývalého SSSR, které důkladně procestoval . Z Votýpkových regionálních prací zmiňme alespoň dvoudílnou učebnici Fyzická geografie SSSR , knihu Severní Amerika a z posledních let skripta Fyzická geografie Evropy , v nichž Evropu nepopisuje podle zemí, ale podle geologických celků.

Jan Vítek (6)

Narozen 9. 5. 1946 ve Vysokém Mýtě. Geomorfolog, vysokoškolský učitel, popularizátor přírody východních Čech, regionální publicista, práce z geomorfologie, geologie a regionální biologie.

Jan van Helsing (4)

Jan van Helsing, vlastním jménem Jan Udo Holey . Od roku 1985 podnikal cesty po USA, Egyptě, Jižní Americe a Asii, kde navazoval kontakty s lidmi z okruhu tajných služeb, ale i z templářských a zednářských lóží a dalších skupin. Získané poznatky publikoval v roce 1993 v knize o tajných spolcích: Tajná společenství a jejich moc ve 20. století. Kniha byla velmi populární, prodalo se na 100 tisíc výtisků, byla přeložena do osmi jazyků. Ve Švýcarsku a Německu byl její prodej zakázán kvůli údajnému podněcování k antisemitismu. Další autorovy práce se věnují historickým, konspiračním a ezoterickým tématům.

Jan Václav z Finberka (6)

Jan Václav Svoboda - * 6.6.1869 ve Skutči - † 11.9.1951 v Úvalech. Přídomek z Finberka používal po své matce. Český spisovatel, autor próz z venkovského života na Vysočině a maloměstského prostředí, překladatel z polštiny a francouzštiny.

Ján Turan (6)

Narozen 13.2.1932. Slovenský básník, spisovatel pro děti, redaktor a překladatel z ruštiny a češtiny.

Jan Tenora (6)

Mons. Jan Tenora byl český římskokatolický kněz a církevní historik. Kněžími byli i jeho dva bratři. Po maturitě roku 1881 vstoupil do brněnského alumnátu. Na kněze byl vysvěcen 26. července 1885 biskupem Františkem Saleským Bauerem. Dlouhodobě působil jako farář ve Chvalkovicích u Bučovic, stal se auditorem a radou biskupské konzistoře a čestným kanovníkem kolegiátní kapituly u sv. Václava v Mikulově. Vyučoval církevní dějiny v brněnském semináři i teologické fakultě v Olomouci. Od roku 1924 odešel na odpočinek a žil u svého bratra Adolfa Tenory v Brně a působil jako starosta Dědictví sv. Cyrila a Metoděje.

Jan Štoček (4)

Kapitán odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy.

Jan Štenc (7)

Jan Štenc byl český nakladatel. V roce 1908 založil podnik Grafický závod Jan Štenc, který se věnoval reprodukci a dokumentaci uměleckých děl a architektury. Narodil se 13.9.1871 v rodině Jana Petra Stenze , pomocníka v knihtiskárně a manželky Emilie, rozené Frankové . Měl čtyři sestry Marii, Annu Marii, Emilii, Terezu a dva bratry Václava a Josefa. Vyučil se zinkografem, a od roku 1890 pracoval jako reprodukční rytec Vilímova ústavu grafického v Praze. Jan Štenc zahájil v roce 1908 provoz ve vlastním nakladatelství a v pronajatém grafickém závodě v asanované Mikulášské ulici. Štencův grafický kabinet vydával od roku 1913 vlastní ročenky. Byl ženat za Hedviku Mingrovou . Také byl dobrovolným pokladníkem a jednatelem Spolku výtvarných umělců Mánes. Podílel se též, jako odborník na reprodukci a grafickou úpravu, na vydávání časopisu Volné směry a další ediční činnosti spolku. Sídlo grafického závodu, tzv. Štencův dům, navrhl a realizoval v letech 1909–1911 architekt Otakar Novotný. Štencovu vilu ve Všenorech postavil v letech 1921–1922 Jan Kotěra . Hlavní program výroby se odvíjel od zhotovování štočků pro knihy, pořizování fotografií jak uměleckých děl od architektury po plány a kresby, dále reklamní fotografie zdokonalované americkou retuší. V závodě bylo hlubotiskové oddělení pro tisk fotomechanicky zhotovených desek i originální umělecké grafiky. Štenc poskytoval možnost tisku každému, kdo se grafikou zabýval, tedy i amatérům. Na jaře 1912 otevřel Štencův grafický kabinet, v němž prodával kolekce grafických listů V Štencově grafickém studiu vznikaly špičkové knihy, především umělecké publikace. Štencovo nakladatelství vydalo šest svazků Dějepisu umění od Antonína Matějčka (pravěk až počátek ...

Jan Spálený (3)

Jan Spálený je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý svým významným přínosem pro českou hudební scénu. Uznáván je zejména jako lídr skupiny ASPM , kterou založil v 60. letech 20. století. V jeho tvorbě se často prolínají prvky rocku, jazzu a blues a po několik desetiletí se významně podílel na formování zvuku české hudby. Spáleného kariéra se vyznačuje řadou úspěšných alb a spoluprací s dalšími umělci. Je známý také svou hrou na trubku a osobitým vokálním stylem. Během své kariéry získal Jan Spálený uznání za svůj umělecký přínos a zůstává respektovanou osobností českého hudebního průmyslu.

Ján Solovič (5)

Jan Šabršula (6)

Jan Šabršula byl přední český romanista. Narodil se v Bojkovicích, když měl čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Třebíče. Jeho otec tam učil na gymnáziu a byl náčelníkem sokolské župy. Před 2. světovou válkou se stal ředitelem obchodní školy v tehdejším Německém Brodě. Maturoval na gymnáziu v Třebíči a v roce 1939 chtěl nastoupil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V říjnu 1937 vstoupil Jan Šabršula dobrovolně do armády. Od té doby, co v Německu převzal moc Adolf Hitler, měl totiž jasno v tom, co bude dělat po škole. V květnu 1938 byl v rámci mobilizace převelen do Dačic a pak Slavonic. Od března 1939 byl opět civilistou. Dne 16. listopadu 1939, den poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen. Posléze byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Propuštěn byl před Vánocemi roku 1940. Pracoval pak bez nároku na mzdu v záložně v Havlíčkově Brodě, později ve strojnické pojišťovně v Praze. Oženil se, před koncem války se mu narodila dcera. Po válce učil na středních školách, zejména filozofii a francouzštinu, ale i další cizí jazyky. Po roce 1948 začal učit na Vysoké škole politických a hospodářských věd, později na katedře romanistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Nikdy nevstoupil do KSČ. Po skončení druhé světové války nastoupil na FF UK na studium francouzštiny a filozofie, posléze mezi roky 1945 a 1946 studoval v Grenoblu. V roce 1947 absolvoval a nastoupil na pozici pedagoga v Praze. Od roku 1951 pak pracoval jako asistent na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy politických a hospodářských věd. Po zrušení školy byl převeden do oddělení jazyků Právnické fakulty UK a následně do jazykového oddělení FF UK. V roce 1960 byl jmenován docentem a roku 1964 získal titul doktora filologických věd, v roce 1966 byl jmenován řádným profesorem francouzského jazyka a románské lingvistiky. Přednášel v ČR i na zahraničních univerzitách. Na UK pracoval ...

Jan Přibyl (3)

Autor popularizační příručky o hydroponii.

Jan Přib (8)

Narozen 1950. Právník, obor sociální zabezpečení.

Jan Polcer (3)

Autor detektivní literatury.

Jan Píšala (3)

Narozen 28.5.1982 v Opavě. Chemik, též astronom, popularizační práce z oboru chemie a astronomie.

Jan Pikous (4)

Narozen 12.11.1963 v České Lípě. Fotograf.

Jan Novotný (6)

Narozen 28.7.1930 v Rokycanech, zemřel 6.3.2005. PhDr., CSc., historik, publikace o česko-slovenské vzájemnosti, literární monografie.

Jan Nejedlý (6)

Jan Nejedlý byl český básník, překladatel, redaktor a vydavatel knih i časopisů, později advokát. Jeho bratrem byl vlastenecký kněz a spisovatel Vojtěch Nejedlý. Bratři Nejedlí byli synové řeznického mistra Jan Křtitele Nejedlého a Anny roz. Frydlové. Jan Křtitel Nejedlý patřil mezi zámožné občany města Žebráku, vlastnil větší usedlost a rozsáhlé polnosti, jeho živnost vynášela slušný zisk. Výborná finanční situace rodiny měla pro oba chlapce zásadní význam, neboť bez adekvátní peněžité podpory mohli tehdy studenti procházet nákladnými univerzitními kursy jen s velkými nesnázemi. Jan Nejedlý nebyl zpočátku určen pro právnickou dráhu. Jen shodou šťastných okolností se dostal do Prahy na studia, navzdory původním představám otce, který chtěl, aby Jan v dospělém věku převzal živnost. Díky přímluvám matky a bratra Vojtěcha však nakonec souhlasil s tím, že Jan Nejedlý bude pokračovat ve studiích v Praze. Zde nastoupil zprvu na hlavní piaristickou školu, posléze na staroměstské gymnázium. Poté, co Jan Nejedlý dokončil s výborným prospěchem gymnázium, nastoupil roku 1793 na pražskou univerzitu. Největší vliv na mladého Jana Nejedlého měly přednášky Františka Martina Pelcla, prvního profesora nově zřízené katedry českého jazyka na pražské univerzitě. V době, kdy Pelcl nastoupil do svého úřadu , přichází na filosofickou fakultu i Nejedlý. Od první chvíle věnuje pozornost Pelclovým výkladům o českém jazyce a české literatuře. Pelcl doporučoval svým žákům, aby se seznámili s díly českých klasiků. Sám o svých přednáškách předčítal úryvky z knih Komenského, Veleslavína, Koldína i z děl představitelů jednoty bratrské. Jedním z nejpilnějších žáků Františka Pelcla byl Nejedlý. Na radu svého učitele začal navštěvovat univerzitní knihovnu, kde mohl horlivě studovat starší české tisky. Mimořádný význam měla pro mladého studenta ta skutečnost, že se zde seznámil s K. R. Ungarem. Karel Rafael Unga...

Jan M Valuch (3)

Narozen 1945. Autor publikací o vlivu magnetismu na lidský organismus. Spoluzakladatel firmy Galaxy, která se specializuje na AVS přístroje - psychowalkmeny. Otec Jana Valucha, který se též věnuje psychowalkmenům.

Jan Luštinec (6)

PaedDr. Jan Luštinec studoval historii a český jazyk na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, později muzeologii na Univerzitě J. Ev. Purkyně v Brně. Od roku 1977 pracuje jako historik v Krkonošském muzeu v Jilemnici, v současné době jako jeho ředitel. Jeho odborné zaměření je historie západních Krkonoš a jejich podhůří, historie města Jilemnice, dějiny českého lyžování a dílo malíře Františka Kavána .

Jan Lukeš (6)

Narozen 12.9.1950 v Praze. PhDr., redaktor, literární kritik a recenzent, literární a filmový fejetonista.

Jan Lopatka (4)

Jan Lopatka byl významný český literární kritik, redaktor a editor, signatář Charty 77. Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2015. Otec Jana Lopatky byl zedník, matka švadlena. Po základní škole absolvoval ve Vimperku jedenáctiletou střední školu. V letech 1958–1962 studoval dvojobor český jazyk – historie na Filosofické fakultě UK v Praze, zapisoval si také přednášky a semináře z estetiky. Titul PhDr. mu byl přiznán v roce 1964 po obhajobě rigorózní práce o rozhlasové adaptaci Vančurových literárních textů. V šedesátých letech byl zaměstnancem Českého rozhlasu Praha, proslul však zejména jako redaktor nekonformního časopisu Tvář . Zde se zabýval kritikou prozaických textů, publikoval a se sympatiemi komentoval některá literární díla, často nevšední kvality – mj. Bambino di Praga Bohumila Hrabala, Cholupický den Ladislava Klímy, Sešity Jana Hanče, prózu Jakuba Demla. Výrazně se zasloužil o docenění próz Karla Poláčka a o adekvátnější porozumění Osudům dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška. Po zastavení Tváře v roce 1969 měl Lopatka, který nikdy nebyl členem KSČ a pro svůj krajně skeptický odstup od režimu se nekompromitoval ani veřejným přitakáním pražskému jaru 1968, relativně snadnou ústupovou cestu do vnitřní emigrace a společenské „šedé zóny“. Pracoval jako technik a programátor, zabýval se soukromě dílem Egona Bondyho; v první polovině sedmdesátých let nepublikoval ani v ineditních sbornících. V roce 1975 však začal spolupracovat s Václavem Havlem na vydávání samizdatové literatury a v roce 1976 podepsal Chartu 77. V letech 1977–1989 proto pracoval v nekvalifikovaných profesích, např. jako umývač nádobí. Je též znám mimo coby zakladatel a vydavatel kritického samizdatového časopisu Kritický sborník a spoluautor exilového vydání Slovníku českých spisovatelů . Později nakrátko přišel na Filosofickou fakultu UK v Praze jako pedagog a publikova...

Jan Květ (1)

Narozen 26.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., botanik, biolog a ekolog, práce z oborů, překladatel z angličtiny a ruštiny.

Jan Kühndel (6)

Jan Kühndel byl český učitel, muzeolog, archivář a odborný publicista. Věnoval se především historii Prostějova. V roce 1909 se přestěhoval do Prostějova, kde začal vyučovat na měšťanské škole. Od roku 1919 byl členem městského zastupitelstva a tajemníkem městského muzea. Mezi léty 1924–1948 byl editorem a jedním z autorů Ročenky Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. V roce 1949 odešel do důchodu, ale dál se věnoval historickému bádání.

Ján Krištín (5)

Slovenský autor prací z oboru rostlinné zemědělské výroby, nauky o prostředí rostlin, zahradnictví a vinohradnictví.

Jan Kolouch (6)

Ing., publikace z oboru strojírenství, strojírenské technologie. Činný v letech 1981-2001.

Ján Kačala (8)

Slovenský jazykovědec a vysokoškolský pedagog, zabývá se výzkumem slovenského spisovného jazyka, jeho kultury a dějin, věnuje sa výzkumu sémantické syntaxi, lexikologie a lexikografie.

Jan Jeník z Bratřic (5)

Rytíř Jan Jeník z Bratřic byl rakouský důstojník, nadšený josefinista a český vlastenec, sběratel nejrůznějších zajímavostí k české minulosti, včetně lidových písní a říkadel. Na rozdíl od ostatních obrozenců sbíral kromě památek mluvy venkovské i mluvu městskou a jako jeden z prvních v české literatuře zachycuje lidová říkadla bez cenzury, tj. ponechává jim erotický a/nebo proticírkevní podtext či přímo obsah. Je zobrazen v Jiráskově románu F. L. Věk. Pocházel ze staré rytířské rodiny, studoval v Praze gymnázium a práva, od roku 1783 sloužil v armádě zprvu jako kadet. Bojoval u Bělehradu, v Německu i ve Francii, několikrát byl raněn, roku 1795 povýšen na setníka , od roku 1800 žil jako soukromník a obecně známá postava v Praze. Zbytek života věnoval sbírání zajímavostí všeho druhu. Zanechal po sobě více než 27 svazků rukopisných záznamů a německy psaný vlastní životopis . Z této nesmírně rozsáhlé pozůstalosti vyšlo několik výborů, zejména Písně krátké lidu českého obecného . Jde o pravděpodobně jednu z prvních sbírek českých lidových písní, která vznikla začátkem 19. století. Jde zejména o písně venkovského a městského lidu. Některé skladby jsou vynikající úrovně, jiné poněkud slabší, většina je rozverného rázu. Dcera jeho bratrance Marie Lankisch von Hörnitz byla první ženou zemského advokáta Jana Měchury a matkou Leopolda Eugena Měchury a Terezie Měchurové . Jeník z Bratřic byl pravidelným návštěvníkem salonu v pražském paláci Jana Měchury. Rytíř Jan Jeník je pohřben v kostele sv. Havla v Chotýšanech.

Jan Houška (4)

RNDr., CSc., pracovník Výzkumného ústavu pedagogického, zabývá se vzděláváním v matematice na SŠ, autor a překladatel učebnic matematiky.

Jan Hnilica (5)

Jiří Kábrt je českým spisovatelem, žijícím a působícím v Praze. Převážně publikoval pod pseudonymem Jan Hnilica knihy o léčitelství a záhadách z této oblasti i ze sfér starověké architektury. Občanským povoláním je právník, mezi jeho životní vášně však patří mimo léčitelství, poezie i psaní prózy, odhalování záhad a také výtvarné umění, kde se v poslední době angažuje nejenom jako autor ilustrací pro svůj kalendář na rok 2006, vydaný Mladou frontou, ale též coby vytrvalý malíř – maluje na kameny všeho druhu a další kuriózní materiály, jako jsou rezaté plechy a CD disky, vytváří rovněž originální asambláže. První vydání Léčebných obrazců, které publikoval v roce 1991 , bylo vydáno pod jeho vlastním jménem, ale již druhé vydání této publikace uveřejnil v roce 1992 pod výše uvedeným pseudonymem . V roce 1992 vydal v nakladatelství Road Psychoenergetické působení na dálku a ve stejném roce Souřadnice zdraví , v roce 1993 pak publikoval v nakladatelství Eminent . V roce 1999 vydalo nakladatelství Eminent ve spolupráci s Knižním klubem Magický kalendář roku 2000. V roce 2004 publikoval knihu Tajná architektura v nakladatelství Eminent. V roce 2005 vydalo nakladatelství Mladá fronta jeho kalendář na rok 2006 – Moudrý rok Jana Hnilici. V roce 2011 vydal Jan Hnilica knihu "Slova a dotyky" . Mimo tato díla má za sebou dlouhé působení v časopisech Reflex, Regena a Regenerace, kde publikoval Psychotronickou poradnu a další materiály o léčitelství a psychotronice. Od roku 2010 působí v časopise Meduňka. Nakladatelství Mladá Fronta v březnu 2007 vydalo jeho knihu Váhy osudu . V roce 2015 vydalo nakladatelství Fontána jeho zatím poslední knihu Tajemství megalitů . Jako autor zde figuruje Jan Hnilica. Český klub skeptiků Sisyfos mu v roce 2004 udělil ocenění stříbrný Bludný b...

Jan H Vitvar (7)

Narozen 1977. Novinář, kulturní publicista, výtvarný redaktor, též autor katalogů výstav.

Jan Gráč (7)

Prof. PhDr. Ján Grác, DrSc., narodený v roku 1930 v Kovarciach, okr. Topoľčany. Pracuje na Katedre psychológie Fakulty humanistiky Trnavskej univerzity. Profesijne sa orientuje na edukačnú psychológiu. Zaujíma sa o psychologické problémy etiky. Vzdelanie: Ľudová škola v Kovarciach , Štátna meštianska škola v Tpoľčanoch , Gymnázium v Topoľčanoch , Filozofická fakulta UK v Bratislave , obhajoba dizertačnej práce - CSc., akademická hodnosť doktor filozofie -PhDr. , habilitácia na docenta v odbore padagogická psychológia , vymenovanie za docenta , obhajoba doktorskej dizertačnej práce – DrSc. , inauguračné konanie na profesora . Pracovné zaradenie: V podmienkach totalitného zriadenia bol politicky diskriminovaný. Po maturite nebol z politických dôvodov prijatý na vysokú školu. V päťdesiatych rokoch bol prepustený z dvoch zamestnaní. Po habilitácii mu bol 4 roky zadržiavaný menovací dekrét a neskôr 4 roky zadržiavaný aj rukopis doktorskej dizertačnej práce na ÚV KSS. Najvyššiu pedagogickú hodnosť – profesor a vedeckú hodnosť DrSc. mohol získať až po novembri 1989, za čo sa mu Filozofická fakulta UK v Bratislave prípisom rehabilitačnej komisie oficiálne ospravedlnila. V spojitosti s uvedeným pracoval najprv v Mliekárni v Tpoľčanoch , potom ako učiteľ na Základnej škole v Pustom Chotári . Po skončení vysokej školy pracoval na Ústave ďalšieho vzdelávania učiteľov v Bratislave ako vedúci oddelenia psychológie. V roku 1961 bol z politických dôvodov prepustený zo zamestnania a pracoval ako učiteľ na stredných školách v Bratislave . V ovzduší istého politického uvoľnenia podarilo sa mu zamestnať na Výskumnom ústave pedagogickom v Bratislave a potom v na Psychologickom ústave Univerzity Komenského v Bratislave . Až od roku 1968 mohol pracovať na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, kde pôsobil až do odchodu do dôchodku (1...

Jan Frolík (4)

PhDr. Jan Frolík, CSc. je uznávanou kapacitou archeologie středověku, kterému se odborně věnuje po celou svou kariéru. Kromě působení na Ústavu archeologické památkové péče středních Čech vede Oddělení záchranných výzkumů Archeologického ústavu AV ČR a přednáší na univerzitách. Již od dob svých studií je ale v zájmu jeho pozornosti Pražský hrad, k jehož poznání přispěl velkou měrou. Rodák z Prahy, historik a archeolog, autor prací z oboru archeologie a nejstarších českých dějin, též o chrudimském region.

Jan Evangelista Purkyně (6)

Jan Evangelista Purkyně , křtěn Jan Josef – 28. července 1869 Praha – Nové Město) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, jeho otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům , ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství. Už v prvním ročníku pražského studia mu ve Vídni vyšla první báseň Orážení obrazu bez konce. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob , lékař Johann Nepomuk Rust , vedoucí pruského vysokoškolského oddělení Johannes Schulze , přírodovědec Karl Asmund Rudolphi a údajně i na přímluvou Goethovu, který také studoval proces vidění) byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi , dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu Karla Asmunda Rudolphi . Měli spolu dvě dcery a dva syny. Ve Vratislavi mu na choleru zemřela manželka a obě dcery, zbyli mu dva synové. Starší syn Emanuel se stal přírodovědcem, mladší syn Karel vynikl jako malíř. Otec jej celý život finančně podporoval a nakonec i přežil....

Jan Drejs (4)

Narozen 11. 4. 1908 v Praze, zemřel 19. 10. 2002. Spisovatel, autor literatury faktu a knih pro děti.

Ján Dekan (5)

Ján Dekan byl slovenský archeolog a historik, uměnovědec, vysokoškolský pedagog, spisovatel a publicista. Narodil se 6. února 1919 v Šahách na Slovensku. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Promoval v roce 1943. V letech 1946–1948 a 1951–1952 působil v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. V období 1948–1951 pracoval v Matici slovenské v Martině. Jako externí ředitel Státního archeologického ústavu se podílel na založení Archeologického ústavu Slovenské akademie věd. V letech 1953–1964 učil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, když v letech 1953–1957 byl zároveň děkanem fakulty. Od roku 1964 do roku 1973 pracoval v Archeologickém ústavu Slovenské akademie věd v Nitře. Od roku 1973 do roku 1987 byl ředitelem Uměnovědného ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. Od roku 1975 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a od roku 1977 členem předsednictva Československé akademie věd. V roce 1980 se stal akademikem Slovenské akademie věd a v roce 1981 akademikem Československé akademie věd. Centrem vědeckého zájmu doc. Dekana byl problém klasické archeologie, avarsko-slovanské symbiózy, Velké Moravy, antického a byzantského umění. V letech 1951 - 1956 vedl archeologický výzkum na Devíně u Bratislavy a v Rusovcích. Je autorem vícerých vědeckých prací, knižních publikací, populárněvědeckých studií v domácích i zahraničních odborných časopisech. Zasloužil se o rozvoj archeologie a uměnovědy na Slovensku.