Všichni Autoři a témata

Joakim Zander (3)

Švédský spisovatel a právník.

Joachim Masannek (7)

Německý autor knih pro mládež, kameraman.

Jo Henderson (6)

Německá autorka románů žánru červené knihovny.

Jitka Suchá (7)

Narozena 18. 12. 1973 v Praze. Mgr., fyzioterapeutka, držitelka certifikátu Trenér paměti. Autorka odborných článků.

Jitka Boušková (8)

Narozena 1949. Mgr., pedagožka, autorka učebnic a pracovních sešitů matematiky.

Jitka Bodláková (4)

Narozena 30.3.1923 v Chudonicích u Nového Bydžova. Redaktorka, autorka povídek a her pro děti, překladatelka z němčiny, autorka monografie o německém spisovateli Erichu Kästnerovi..

Jiřina Vitvarová (6)

Autorka čítanky pro neslyšící a literatury pro děti.

Jiřina Tejkalová (5)

Narozena 1955 v Rokycanech, žije v Praze. Absolventka DAMU-obor divadelní dramaturgie. Od roku 1987 do 2005 redaktorka a šéfredaktorka několika nakladatelství . Od 2005 na volné noze. Pravidelná autorská spolupráce se stanicí Vltava, samostatná redakční a překladatelská činnost, scénáře pro Divadlo Viola a vlastní knižní tvorba . Ve všech těchto činnostech pokračuje dále.

Jiřina Táborská (3)

Jiřina Táborská byla česká literární historička a literární teoretička a rusistka. Působila jako redaktorka v nakladatelství Československý spisovatel. Edičně připravila a doslovy opatřila sebrané spisy Alexandra Sergejeviče Puškina. Od poloviny šedesátých let pracovala v ČSAV. Zásadně se podílela na vydání Slovníku literární teorie , ačkoli z politických důvodů není mezi autory uvedena.

Jiřina Šejbalová (4)

Jiřina Šejbalová byla česká operní pěvkyně, vynikající činoherní herečka a divadelní pedagožka, od roku 1928 až do roku 1971 členka Národního divadla v Praze. Pocházela z úřednické rodiny, oba rodiče však byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Po studijích na Pražské konzervatoři, kde studovala nejprve operní zpěv, teprve později i dramatický obor, nastoupila jako pěvkyně do opery Státního divadla v Brně. V letech 1927 až 1928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Ve filmu působila více než 50 let od roku 1929 až do roku 1980, zahrála si celou řadu pozoruhodných rolí, z nichž patrně nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo o mnoho let pozdější film Zlatá svatba. Na pražské HAMU vyučovala jevištní řeč. Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hlas, jakož i osobitý herecký projev. Jednalo se o velmi výraznou hereckou osobnost. V roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní.

Jiřina Olmrová (6)

Narozena 1948. Psycholožka, manželka Bohuslava Blažka, spoluautora knihy Jací jsme a jací nejsme. Publikace z oboru.

Jiřina Luttererová (2)

Lingvistka, autorka vysokoškolských skript z českého jazyka pro zahraniční studenty.

Jiří Vacík (5)

Narozen 19.4.1930 v Ostravě, zemřel 4.1.1997. RNDr. CSc., asistent katedry fyzikální chemie, práce z oboru.

Jiří Vacek (7)

Jiří Vacek je český mystik, spisovatel a překladatel duchovní literatury. Působí jako učitel jógy, mystiky a nedvojné filozofie – advaity v Čechách i v zahraničí. Ve své praxi vychází z učení Šrí Ramany Mahárišiho, tamilského mudrce z Arunáčaly. Je autorem encyklopedie z oblasti jógy a mystiky s názvem Řada nejvyšší jóga a mystika. Jeho články byly publikovány v mnoha časopisech tuzemských i zahraničních. Je též autorem mnoha CD a DVD s duchovní tematikou. Do českého jazyka přeložil díla z nejrůznějších oblastí duchovní literatury, především učení Ramany Mahárišiho, ale i mnoha dalších. Jako popularizátor jógy a mystiky značně ovlivnil a stále ovlivňuje současnou duchovní scénu. Jiří Vacek se narodil v roce 1931 ve Slaném a o duchovní život se začal zajímat již v roce 1945. Jeho první knihou s duchovní tematikou byl Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická od Karla Weinfurtera, podle kterého začal provádět mystická cvičení, především tzv. písmenková cvičení a soustředění na duchovní srdce. Od počátku byl přitahován osobou Ramany Mahárišiho, duchovního učitele a mudrce z 19. až 20. století, jehož átmavičáru od konce padesátých let i praktikoval. Jeho dalšími duchovními mistry, se kterými byl osobně v kontaktu, pak byli Jarka Kočí z Ostravy a Míla Tomášová. Za komunistického režimu byl Jiří Vacek pro své duchovní zájmy vyslýchán Státní bezpečností a dokonce i odsouzen za narušování socialistického soužití a následně i několikrát vyhozen ze zaměstnání. Bez ohledu na to však již v té době šířil své práce a překlady a to ve formě samizdatů. Po roce 1989 začal veřejně působit a vydávat překlady duchovních knih, především díla s naukou Ramany Mahárišiho, knihy pojednávající o nedvojném poznání – advaitě, ale i překlady děl z křesťanství či zenbuddhismu. Jeho vlastních praktických děl, která dosud vydal, je více než 100 a překladů více než 30. Ve volném čase se věnuje veřej...

Jiří Traxler (6)

Jiří Traxler byl český pianista, skladatel, textař a hudební aranžér, muzikant-současník Jaroslava Ježka. Žil s manželkou Jarmilou v Edmontonu, hlavním městě kanadské provincie Alberta. Hudební základy získal v Hudebním ústavu v Táboře a své nadání uplatnil již jako středoškolák – hrál v tanečním orchestru svého staršího bratra Josefa „The Red Ace Players“. Po maturitě na místním gymnáziu začal, ale nedokončil studium práv a plně se věnoval hudbě. V letech 1935–1937 působil v Praze v jazzovém Orchestru Gramoklubu, který na značce Ultraphon v roce 1936 nahrál sérii snímků – mezi nimi jeho dvě skladby . Oficiálně se stal skladatelem v roce 1937 přijetím do Ochranného svazu autorského . Pro Swing Band Jaroslava Ježka napsal v roce 1938 čtyři jazzové skladby, z nichž první dvě Ježek nahrál na zn. Ultraphon a druhé dvě uvedl v pražském rozhlase ; notový materiál ke všem se ztratil. K Ježkem nabízené spolupráci v aranžování již nedošlo, před německou okupací Jaroslav Ježek včas v lednu 1939 emigroval do USA. Jako profesionální pianista pracoval se soubory Blue Music a Elit Club ; jako hudební skladatel moderní taneční hudby začal v nejstarším pražském nakladatelství Mojmíra Urbánka; za rok podepsal pětiletou smlouvu s nakladatelstvím populárního zpěváka a kapelníka R. A. Dvorského, s jehož orchestrem získal přístup do studií Ultraphon a pražského rozhlasu i na koncertní pódia skoro všech větších měst v Čechách a na Moravě. Souběžně spolupracoval s orchestrem R. A. Dvorského jako aranžér, textař, překladatel a později také jako konferenciér rozhlasových a koncertních pořadů. Po vypršení smlouvy s Dvorským se vrátil k Urbánkovi, ale nová pětiletá smlouva skončila předčasně po únoru 1948 znárodněním soukromých nakladatelství. Po přec...

Jiří Tesař (8)

Jiří Taussig , během druhé světové války uváděn i jako Georg Taussig a po jejím skončení jako Jiří Tesař , byl česko–židovský fotbalový brankář a mládežnický reprezentant Československa. Vrcholově se věnoval rovněž lednímu hokeji . Od raného mládí pěstoval sport. Odmaturoval na obchodní akademii v Karlíně, která proslula svými vynikajícími fotbalovými a hokejovými výběry. Po maturitě ho rodiče poslali do Belgie, aby se zde naučil francouzsky. Po necelém roce se vrátil do vlasti, která se však po mnichovských událostech změnila v Protektorát Čechy a Morava a Židé v něm začínali čelit značnému útlaku. Nedlouho po začátku okupace Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem byli Židé vyloučeni mj. z tělovýchovy a nesměli být organizováni ve sportovních klubech. Roku 1943 byl Jiří Taussig transportován do KT Terezín, kde se účastnil Terezínské ligy jako brankář mužstva Sklad použitého textilu a také hrál na trombon a kontrabas v jazzové skupině Ghetto Swingers. V roce 1944 byl přesunut do KT Osvětim-Březinka a krátce poté do KT Oranienburg/Sachsenhausen nedaleko Berlína. Konce války se dočkal v KT Kaufering , který osvobodila Armáda Spojených států amerických. Po návratu do Prahy se shledal se svým bratrem, který bojoval v britské armádě u Tobruku a změnil si své příjmení z Taussig na Tesař. Jiří Taussig učinil po bratrově vzoru totéž a po válce používal v Československu jméno Jiří Tesař. Po únorovém převratu emigroval do USA, kde žil až do své smrti. Za manželku si vzal bývalou krasobruslařku Elišku Havlovou, s níž měli tři děti a devět vnoučat. Začínal v DFC Prag. Po maturitě odešel za studii do Belgie a působil v Beerschot VAC. Po válce střežil branku Čechie Karlín v československé lize. Mezi třemi tyčemi karlí...

Jiří Svoboda (5)

Narozen 1946. Matematik, klimatolog, práce z historické klimatologie, dějin voroplavby, naší historie a místních názvů.

Jiří Šrámek (3)

Český režisér nehudebních nahrávek a herec. Narodil se 7. července 1920 v Praze , zemřel 31. července 2004 v Praze.

Jiří Šolc (3)

Narozen 21.4.1898 v Turnově, zemřel 20.2.1971 v Semilech. MUDr., práce v oboru vlastivědy Pojizeří.

Jiří Siegel (6)

Ing. arch. Jiří Siegel vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Patří ke generaci, která prožila studentská léta v nelehké době, a tak byla vděčna těm profesorům, kteří studenty neúnavně motivovali a ukazovali světlo na konci tunelu. Díky pedagogům Čermákovi, Otrubovi, Houbovi, Schmidtovi, Krisemu, Štěpánkovi, ale i mnoha dalším, se dokázal orientovat v problematice moderní architektury. První praktické zkušenosti získal u legendárního architekta Josefa Havlíčka a potom v ateliéru Antonína Tenzera. Po určitou dobu se u Jiřího Siegela tloukla architektura se sportem. Byl basketbalovým reprezentantem, členem družstva, které získalo titul akademického mistra světa v Paříži 1947 i členem olympijského týmu v Londýně 1948. Nejspíš i úzká vazba na sport způsobila, že potom stál dvacet let v čele jednoho z ateliérů Sportprojektu Praha. Jiří Siegel je autorem pražské sportovní haly na Folimance, sportovní haly ve Znojmě a dalších více než dvaceti sportovních hal po celé republice. Je také autorem objektu české obchodní legace v indonéské Djakartě nebo bývalé budovy Sportturistu na Národní třídě v Praze. Realizoval celou řadu staveb na českých horách: například Dům Horské služby ve Špindlerově Mlýně, hotelový areál v Peci pod Sněžkou, Českou boudu v Jilemnici, Novomísečnou boudu i Sporthotel na šumavském Zadově. Se svým týmem získal druhou cenu v soutěži na Národní stadion v Praze na Maninách. V Kosmonosech u Mladé Boleslavi bylo podle jeho konceptu realizováno padesát řadových domků. Navrhl také domy pro Karla Gotta a Jiřího Šlitra. Rád se baví svou prací i svými koníčky, takže když nesedí u prkna, většinou sedí u klavíru anebo píše. Z textů Jiřího Siegela můžeme cítit vrozený optimismus i osobitý humor. Architekta stále vidí v poloze profesionála syntézy a neúnavně ve svých úvahách vysvětluje nezastupitelnost architekta při tvorbě architektonického díla. Celoživotní zkušenosti promítl do zatím poslední knihy „Dům a jeho architekt“, ...

Jiří Šedek (2)

Narozen 26. 4. 1991. Odborník na přímý prodej a marketing.

Jiří Šašek (7)

Jiří Šašek byl český herec, jedna z hereckých hvězd 60. let 20. století, člen Divadla Rokoko, herecký partner Darka Vostřela, se kterým tvořil komickou dvojici. Rodiče se zabývali ochotnicky divadlem, takže se s nimi již ve čtyřech letech objevil na jevišti jako Kalafunovo děcko ve hře Strakonický dudák. V roce 1947 se stal členem studentského divadelního souboru DÍRA , vedeného bratry Kühnovými . Po maturitě měl zájem jít na FAMU, avšak neudělal zkoušky, uspěl však na Pedagogické fakultě UK. Současně mu však jeho kamarádi podali přihlášku na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, kam byl pozván na zkoušky a byl přijat. Studoval v ročníku společně např. s Janou Štěpánkovou, Vladimírem Brabcem, Josefem Zímou, Petrem Haničincem a Alenou Vránovou. K jeho profesorům patřil mj. Miloš Nedbal. Následně byl angažován v divadle v Ostravě. Vojnu trávil ve vojenském uměleckém souboru letectva Vítězná křídla, kde v roce 1955 vytvořil na pódiu poprvé dvojici VOŠA s Darkem Vostřelem . Pamětníci vědí, že se objevil v oblíbeném televizním dětském seriálu v postavě Robota Emila. K jeho koníčkům patřilo kreslení , ke kterému se později vrátil , když byl po roce 1968 v důsledku probíhající normalizace politicky perzekvován, divadlo Rokoko bylo zrušeno a on nesměl vystupovat v televizi ani hrát ve filmu. Známé jsou např. jeho výstižné karikatury herců a zpěváků . Při své herecké práci velmi užíval svůj charakteristický hlas, kterému uměl dát zastřený či huhlavý tón, což často zvyšovalo komický účinek jeho herecké práce. Svoji poslední filmovou roli vytvořil ve filmu Pějme píseň dohola v roce 1990 při režijním debutu Ondřeje Trojana. Za svůj život byl dvakrát ženatý, poprvé s operní zpěvačkou Květou Koníčkovou, podruhé s výtvarnicí Boženou, manželství trvalo přes 30 let . Po listopadu 1989 se dvojice Vostřel a Šašek rozpadla, Vostřel od...

Jiří Ramba (4)

Narozen 7. 2. 1940 v Praze, zemřel 23. 1. 2023 v Praze. MUDr. et MUDr., DrSc., docent stomatologie na Dětské stomatologické klinice 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole: zabýval se dětskou stomatologií a stomatochirurgií, též paloeochirurgickým a paleorentgenologickým výzkumem.

Jiří Pospíšil (3)

Narozen 5. 5. 1951 v Praze. Prof., Ing., CSc., odborník v oboru geodézie, kartografie a optoelektroniky, vysokoškolský pedagog, specializace na využití laserů v geodézii, publikace z oboru.

Jiří Pajer (6)

Jiří Pajer je moravský historik, etnolog a archeolog, upravovatel lidových písní, autor prací o slováckém folklóru a o slováckých obcích. Vystudoval etnologii a archeologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. V letech 1971–1993 pracoval v Národním ústavu lidové kultury ve Strážnici. Zasloužil se o znovuotevření Městského muzea ve Strážnici, kde v letech 1994–1996 pracoval jako jeho ředitel. Následně odešel do předčasné penze a od té doby působí jako soukromý vědecký pracovník. Takřka celý profesní život se specializuje na dějiny a výrobu keramiky moravských novokřtěnců. Dříve se věnoval dílu Heřmana Landsfelda. Jeho zájem jako historika se soustředil na rodné město Strážnici a okolní obce. Je autorem řady odborných statí, publikací a spoluautorem monografií. V roce 2013 mu byla udělena Cena Jihomoravského kraje za přínos v oblasti archeologie. Bydlí v domě, ve kterém se nacházejí mikve.

Jiří Moravec (3)

Narozen 29. 6. 1923, zemřel 17. 2. 2010. Ing., CSc., Šlechtitel, práce z oblasti zelinářství.

Jiří Machalický (8)

Narozen 16.5.1952 v Praze. PhDr., historik umění, pracovník Národní galerie.

Jiří Loket (7)

Milostné povídky.

Jiří Lederer (6)

Jiří Lederer byl český rozhlasový a televizní kritik, novinář a publicista, esejista, spisovatel. Vystudoval FF UK a Vysokou školu politickou a sociální v Praze. Již v roce 1946, po prvním roce studií, však začal pracovat jako redaktor sociálně demokratických listů, poté Světa v obrazech. Na dvě léta pak práci přerušil a jal se studovat na Jagellonské universitě v Krakově. Po návratu z Polska pracoval nejprve jako soustružník v ČKD , posléze jako redaktor Světa sovětů a Večerní Prahy , odkud však byl propuštěn za kladnou recenzi Škvoreckého knihy Zbabělci. V roce 1967 s oženil s polskou překladatelkou Elzbietou Ledererovou. V 70. letech zastával pozici redaktora Technických novin a byl činný v opozičním hnutí . Za svou protirežimní činnost byl po Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa komunistickým režimem několikrát vězněn . V roce 1980 byli v rámci akce Asanace manželé Ledererovi donuceni k emigraci do Spolkové republiky Německo, kde nadále pracoval jako novinář. Jeho knihy reflektují realitu komunistického režimu a protirežimního odboje.

Jiří Lacina (5)

Narozen 1. 7. 1942, zemřel 24. 8. 2018. Sportovní redaktor a spisovatel.

Jiří Kosek (5)

Narozen 25. 9. 1975. Ing., odborník v oblasti webových a XML technologií a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oboru.

Jiří Just (2)

Brother of Vladimír Just

Jiří Jurečka (8)

Editor knihy valašské poezie, autor publikací z oblasti ochrany přírody, nakladatelský redaktor a autor vzdělávacích publikací z českého jazyka.

Jiří Hnilička (3)

Narozen 18. 5. 1976 v Teplicích. DiS., filmový režisér, scenárista a spisovatel. Též sociální pracovník.

Jiří Haleš (5)

„Celý život jsem usiloval o ochranu přírody, ale pokud to půjde takto dál, brzy již nebude co chránit…“ Ing. Jiří Haleš se narodil 18. srpna 1936 v pražských Holešovicích do úřednické rodiny. Absolvoval gymnázium, po maturitě pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Dejvicích. Navzdory komunistickému režimu procestoval značnou část světa, ve svém životě usiloval a usiluje o ochranu přírody, a to zvláště plazů. Od 60. let je členem Krasové sekce ochrany přírody Společnosti Národního muzea. Je autorem řady odborných knih, v nichž spojuje své cestovatelské zkušenosti se zájmem o přírodu.

Jiří Fučikovský (8)

Narozen 2. 11. 1957 v Praze. Fotograf, editor, autor básní.

Jiří Fotr (6)

prof. Ing. Jiří Fotr, CSc. působí jako profesor na katedře managementu Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze. Specializuje se na oblast rizikového rozhodování. Je autorem publikací „Jak připravit optimální podnikatelský projekt“, „Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko“, „Podnikatelský plán a investiční rozhodování“ a dále je spoluautorem mnoha publikací z oblasti manažerského rozhodování.

Jiří Fiedler (3)

Jiří Fiedler byl český historik, redaktor, překladatel a muzejník. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Později pracoval jako redaktor v nakladatelství Albatros. Zároveň také překládal z polštiny a srbochorvatštiny. Ačkoli sám nebyl židovského původu, zhruba od 70. let aktivně dokumentoval židovské památky v Čechách a na Moravě, z nichž mnohé byly v dalších letech zničeny. Svou činnost v této době musel provádět navzdory značné nevůli tehdejších úřadů a StB. Po pádu komunistické diktatury vydal knihu Židovské památky v Čechách a na Moravě, unikátní dílo, které zachycuje mnoho dnes již neexistujících židovských obcí. Od roku 1996 byl odborným spolupracovníkem Židovského muzea v Praze. V polovině února 2014 byl nalezen zavražděný společně se svou manželkou Dagmar v jejich bytě v pražských Stodůlkách. Policie pachatele dopadla 19. února 2015 a ten se k činu přiznal. Jeho motivem byla snaha získat peníze – z bytu ukradl pár šperků a knih, které prodal asi za pět tisíc korun. V srpnu 2015 byl Dalibor Škopán odsouzen k 28 letům ve věznici s nejpřísnějším režimem. Rozsudek je pravomocný. Dlouhý nekrolog byl Jiřímu Fiedlerovi věnován v amerických novinách The New York Times.

Jiří F Šiška (3)

pseudonym Jiří F. Šiška nebo Jiří Fridrich narozen 15. 3. 1957 ve Zlíně Studia a povolání: 1976-1977 základní vojenská služba 1979 absolvování Střední školy MV ČR 1979-1993 působení v důstojnické hodnosti u leteckých útvarů Čsl. armády a policie 1993-1994 jednatel obchodní společnosti 1994-1995 civilní zaměstnanec AČR 1995-1997 studium na katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci od roku 1996 – literární a publikační činnost, spolupráce s odbornými časopisy

Jiří Cikhart (5)

Narozen v prosinci 1932. Ing., DrSc. Odborník v oblasti teplárenství a vytápění.

Jiří Cieslar (7)

Prof. PhDr. Jiří Cieslar byl český filmový a literární kritik a vysokoškolský pedagog. Od roku 1995 vedl Ústav filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1969 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory komparatistika u profesora Václava Černého a historie. Po zrušení Katedry komparatistiky a vyhnání Černého z fakulty, přešel na obor filmová věda na Katedře divadelní a filmové vědy, kterou absolvoval roku 1974. Do roku 1990 pracoval jako redaktor ve fimovém týdeníku Záběr. S manželkou inženýrkou Evou Cieslarovou měl tři dcery a dva syny. V roce 1976 se s manželkou podílel na založení, resp. obnovení spolku SIE . Od května 1976 do prosince 1988 toto proměnlivé sdružení 12–18 přátel vydávalo strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum , kde Cieslar publikoval řadu filmových kritik a esejů . Ve svobodném režimu začal přednášet na Katedře divadelní a filmové vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde byl v roce 1996 jmenován vedoucím samostatné Katedry filmové vědy. Stal se též interním redaktorem obnoveného týdeníku Literární noviny, po jeho přesunu do Brna v roce 2005 spoluzakládal pražský týdeník A2. Mimo ně publikoval také v časopisech Světová literatura, Respekt, Revolver Revue, Reflex, Týden a v odborných periodikách Film a doba a Iluminace. V roce 2003 byl jmenován profesorem a získal Cenu F. X. Šaldy „za vynikající výsledky v oblasti umělecké kritiky a kritické publicistiky“. Byl členem Mezinárodní federace filmových kritiků . Od puberty trpěl bipolární afektivní poruchou. V lednu 2006 spáchal sebe...

Jiří Cejpek (7)

Jiří Cejpek byl vysokoškolský profesor, informační vědec, knihovník. V letech 1947–1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy knihovnictví a vzdělávání dospělých . V období 1950–1951 vedl knihovnu Studijního lidovýchovného ústavu FF UK, poté pokračoval v letech 1953–1956 v postgraduálním studiu knihovnictví a lingvistiky na tehdejší Filologické fakultě UK. Od roku 1956 vyučoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací FF UK jako asistent a později odborný asistent. V roce 1968 byl jmenován docentem. V letech 1973–1990 nemohl z politických důvodů působit na univerzitě. V letech 1974–1985 pracoval ve Výzkumném oddělení Slovenské technické knihovny v Bratislavě a poté až do roku 1989 jako vedoucí projektového týmu Výzkumného oddělení Československého střediska výstavby a architektury v Praze. Po sametové revoluci se v roce 1990 vrátil a o rok později byl jmenován profesorem. V letech 1990–1994 vedl Katedru knihovnictví a vědeckých informací . Roku 1997 se stal emeritním profesorem UK. V letech 1991–2001 přednášel i na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě, kde v období 1994–1998 vedl Ústav bohemistiky a knihovnictví. V letech 2001–2005 vyučoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na oboru FF MU VIK-Vědecké informace a knihovnictví. Zabýval se především dějinami knihoven, knihovnictvím a informační vědou.

Jiří Čarek (3)

Jiří Čarek byl český archivář, v letech 1960–1974 archivář hlavního města Prahy. Zabýval se románskou Prahou, městskou heraldikou a městskými knihami. Narodil se jako jediný syn nedostudovaného filozofa PhC. Aloise Čarka, který byl zprvu redaktorem Hlasu národa, a dále úředníkem Všeobecného zemského penzijního ústavu. Matka Jiřina zůstala v domácnosti, jejím koníčkem bylo sbírání staré devoční grafiky, cennou sbírku čítající na 10.000 listů ze 17.-19. století odkázala Národnímu muzeu v Praze. Jeho bratrancem byl prorežimní básník Jan Čarek . Absolvoval Jiráskovo gymnázium v Praze II, Resslově ulici 10. Dále vystudoval historii a pomocné vědy historické na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze u profesorů Gustava Friedricha, Václava Vojtíška a Josefa Šusty. V letech 1928–1931 absolvoval Státní archivní školu. Od roku 1934 až do odchodu na odpočinek roku 1974 působil v Archivu hlavního města Prahy, od roku 1960 jako vedoucí. Zabýval se nejdříve románskou Prahou , jeho monografii o románské architektuře však překonaly a v mnohém popřely jak pozdější archeologické výzkumy, tak stavebně historické průzkumy . Dále zpracoval pečeti přemyslovských knížat a králů. Dlouhodobě se věnoval městské heraldice, znaky, pečeti a pečetidla pojal do rozsáhlé monografie, vydané roku 1985. Jeho práce s městskými knihami vedla k publikaci série článků o historii pražských domů a jeho obyvatelích , na tuto systematiku navázal jeho kolega Luboš Lancinger. Společně s Václavem Hlavsou napsal průvodce Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška, vydaného roku 1958.

Jiří Blažek (5)

Narozen 30. 10. 1922 v Uhříněvsi, zemřel 28. 6. 2017 v Praze. Malíř, grafik, typograf a ilustrátor, sběratel umění.

Jiri Beran (3)

Jiří Beran je český šermíř, mnohonásobný mistr ČR a dlouhodobě nejúspěšnější český kordista posledních 15 let. K největším úspěchům jeho kariéry patří vítězství na závodech Světového poháru v Buenos Aires 24. června 2007, kde dokázal porazit i úřadujícího mistra světa Wang Leje z Číny. V roce 2016 se probojoval skrz zónovou kvalifikaci na Olympijské hry do brazilského Rio de Janeira. V roce 2017 přispěl k vítězství českého kordového družstva na Světovém poháru v kanadském Vancouveru.

Jiří Aplt (7)

Český textař a libretista. Narodil se 20. srpna 1917 v Praze , zemřel v roce 1990.

Jindřich Rohlík (6)

Vystudoval fakultu elektrotechniky na ČVUT. Už během studií psal pro časopisy Excalibur, Score, Level, VTM a Ikarie a psal scénáře k TV pořad Game Page, který také moderoval. Designoval a produkoval počítačové hry Brány Skeldalu, Brány Skeldalu: Pátý učedník a Brány Skeldalu: 7 mágů, dále Dreamkiller, Fish Odyssey, Mutant a nyní pracuje na projektu pro virtuální realitu, kde se každý může stát hercem: Theatre VR. Kromě toho na pokračování vydává čtřdílný román Brány Skeldalu a věnuje se i psaní další nefantastické literatury.

Jindřich Procházka (5)

Jindřich Procházka byl významný český baptistický kazatel a teolog, autor řady náboženských spisů a tvůrce anglicko-českých slovníků. Vedl baptistický teologický seminář a byl tajemníkem Bratrské jednoty Chelčického. Vedle toho působil jako kazatel baptistického sboru v Praze na Pankráci. Jeho synem byl operní pěvec Lubomír Procházka a vnukem je režisér ostravského studia České televize Jindřich Procházka.

Jindřich Neudert (6)

Narozen 4. 7. 1857 v Litomyšli, zemřel 22. 5. 1933 v Praze. Středoškolský profesor a knihovník, autor německo-českého slovníku, upravil Výbor z Vergilia a uveřejnil rozpravu o Julianu Apostatovi.

Jindřich Maria Slavík (6)

Stanislav Vrbík, známý pod pseudonymy Jindřich Maria Slavík a A. W. Hron byl český varhaník, hudební skladatel, spisovatel, básník a pedagog. Studoval na gymnáziu v Olomouci. Hudbě se začal věnovat pod vedením své matky, která jej začala učit hře na klavír. Později připojil i hru na housle a na varhany. Od roku 1922 se věnoval i hudební teorii a ve hře na varhany se zdokonalil tak, že na podzim roku 1924 byl jmenován varhaníkem kostela Panny Marie Sněžné. Později zde založil i chrámový sbor. Jako koncertní varhaník vystoupil poprvé 20. listopadu 1927, kdy provedl Toccatu a Fugu d-moll Johanna Sebastiana Bacha. V roce 1928 se stal varhaníkem při katedrále Sv. Václava v Olomouci. To vše jej odvádělo od studia na gymnáziu, takže svá středoškolská studia přerušil a maturoval až v roce 1930 jako externista v Litovli. Stal se členem Cyrilské jednoty, společnosti založené na podporu chrámové hudby. V roce 1929 absolvoval kurz hudební výchovy pro školy obecné a měšťanské a v letech 1929–1930 také kurz varhaníků při hudební škole Žerotín. Kompozici studoval soukromě u profesora brněnské konzervatoře Jaroslava Kvapila a ředitele olomouckého dómského kůru Antonína Petzolda. Kromě hudby se věnoval i ochotnickému divadlu. V roce 1936 se oženil. V průběhu 2. světové války byl korepetitorem olomouckého divadla a vystupoval jako klavírista v jazzových souborech. Po osvobození se stal dirigentem činoherního orchestru. Krátce vykonával funkci zástupce kulturního referenta Okresního národního výboru v Olomouci a v roce 1952 se stal inspicientem olomoucké opery. V letech 1961–1970 působil jako korepetitor baletního oddělení LŠU v Přerově, dále učil na varhany při Městském domě osvěty v Olomouci. V letech 1985–1987 byl korepetitorem umělecké gymnastiky při Univerzitě Palackého v Olomouci. Své dlouholeté zkušenosti praktického varhaníka i pedagoga zúročil v publikacích: ABC hry na varhany, Návod k varhanní improvizaci a Intonace....

Jindřich Lion (4)

Jindřich Lion se narodil 19. března 1922 v Praze. Chodil do židovské národní školy, kde vyučujícím jazykem byla čeština. Tato škola se od ostatních škol lišila jenom v tom, že tam byly dodržovány židovské svátky. Židovská střední škola v Praze neexistovala, takže absolvoval reálné gymnázium a také Obchodní akademii v Praze. Doma mluvili německy i česky. Otec se nikdy netajil, že je Žid. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1938 strýc Jindřicha Liona v Palestině zařídil, že se mohla celá rodina přistěhovat. Jindřich Lion tam pracoval jako zámečník, ale poté, co v Izraeli nastala mobilizace, šel k policii a přestěhovali se do Jeruzaléma. Po skončení války se Jindřich Lion vrátil do Prahy k demobilizaci. Ještě v roce 1945 nastoupil do redakce Mladé fronty, ale jakmile nakladatelství stejného jména připravovalo vydávání kromě knížek a deníku také týdeník pro mladé lidi, přešel do jeho nové redakce. Po rozpadu týdeníku byl přijat v redakci Svobodného slova. Ještě v roce 1967 – tedy rok před vpádem okupantských vojsk Varšavské smlouvy do naší země – vyslala redakce Jindru Liona jako svého zpravodaje do Vídně. Jakmile vojska Varšavské smlouvy vpochodovala do Československa, odcestoval s rodinou do Izraele. Vydržel to zde až do roku 1969, kdy emigroval do Vídně natrvalo. Psal do Vídeňských svobodných listů, do krajanského měsíčníku Kulturní klub, působil v Českém centru a v Klubu Čechů a Slováků ve Vídni. S manželkou Hannah byli oba velcí Sokolové. Při posledním sčítání lidu v Rakousku se přidali k oněm 6000 Čechům, kteří se přihlásili k české národnosti. Spolupracoval s českým vysíláním BBC v Londýně, s exilovým tiskem ve Švýcarsku a Austrálii, od roku 1989 ho znovu redakce Svobodného slova jmenovala svým akreditovaným redaktorem v Rakousku. Napsal a vydal také několik knížek. Zemřel 25. února 2012 ve Vídni....

Jindřich Kejř (5)

Narozen 1946. Historik, autor publikací o Praze.

Jindřich Bešta (6)

Narozen v březnu 1927, zemřel 19.3.2001 v Praze. Novinář, dlouholetý redaktor humoristického časopisu Dikobraz.

Jim Al-Khalili (7)

Autor je britský fyzik, popularizátor vědy.

Jill Shalvis (6)

Americká spisovatelka romantických příběhů.

Jethro Tull (7)

Jethro Tull je britská rocková skupina založená v roce 1967 v Blackpoolu v hrabství Lancashire. Její hudba se vyznačuje osobitým stylem zpěvu a hrou na flétnu frontmana Iana Andersona. V průběhu let prošla skupina Jethro Tull mnoha změnami v sestavě, přičemž Anderson byl po celou dobu její existence jejím stálým členem. Raná tvorba kapely je charakteristická blues rockem, ale brzy do ní zařadila prvky britské lidové hudby a hard rocku, což jí pomohlo vyniknout v éře progresivního rocku.

Jerzy Wittlin (3)

- polský spisovatel a satirik, ředitel nakladatelství Iskry, uměleckých a filmových nakladatelství.

Jerry Cotton (5)

Jerry Cotton není žádný spisovatel !! pod tímto jménem se skrývá od roků 1954 /kdy vyšel první cottonovský příběh/ více jak 100 německy píšících autorů.............

Jerome Jerome, (5)

Jerome David Salinger (2)

Jerome David Salinger byl americký spisovatel publikující pod jménem J. D. Salinger a známý svým románem Kdo chytá v žitě vydaným v roce 1951. Od roku 1965 nevydal žádné nové dílo a od roku 1980 neposkytl žádný rozhovor. Od roku 1963 žil v Cornishi v New Hampshiru. Vyrůstal na Manhattanu a již na střední škole začal psát krátké povídky. Před službou ve druhé světové válce několik povídek také vydal. V roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. V roce 1951 vyšel román Kdo chytá v žitě, který se stal ihned velmi úspěšným. Jeho popis dospívání a ztráty nevinnosti hlavní postavy Holdena Caulfielda měl velký vliv především na dospívající čtenáře. Tento román je stále velmi úspěšný a prodá se ho okolo 250 tisíc výtisků ročně. Úspěch románu Kdo chytá v žitě vedl k veřejnému zájmu o jeho osobu. Salinger se stal samotářským a již nepublikoval tak často. Po tomto románu následovala sbírka krátkých povídek Devět povídek , román a krátký příběh Franny a Zooey , a soubor dvou románů Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod . Jeho posledním vydaným dílem byl román s názvem Hapworth 16, 1924, který se objevil v magazínu The New Yorker 19. června 1965. Salinger bojoval s nechtěnou pozorností, včetně právní bitvy s životopiscem Ianem Hamiltonem a uvedení jeho osoby v pamětech napsaných dvěma, jemu velice blízkými osobami: Joyce Maynardovou, jeho bývalou milenkou, a dcerou Margaret Salingerovou. V roce 1996 oznámil malý nakladatel, že se dohodl se Salingerem na knižním vydání románu Hapworth 16, 1924, ale kvůli následné publicitě bylo vydání knihy odloženo. Salinger se narodil na Manhattanu v New Yorku. Jeho otec Solomon byl Žid polského původu, který prodával košer sýry. Jeho matka Marie Jillich byla napůl Skotka a napůl Irka. Změnila si jméno na Miriam a přestoupila na židovství. O tom, že jeho matka nebyla Židovka, se J. D. ...