Všichni Autoři a témata

Josef Pelikán (5)

Josef Pelikán byl český fotbalista, útočník. Hrál za SK Smíchov v předligové éře. Za českou reprezentaci nastoupil 7. 4. 1907 proti Uhersku. V reprezentaci dal 1 gól.

Josef Pacák (6)

Josef Pacák byl profesor organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde pracoval nejprve jako asistent , později jako docent . Hodnost doktora věd získal obhajobou práce z oboru fluorovaných sacharidů , profesorem byl jmenován roku 1990. Během svého působení na UK publikoval desítky původních vědeckých prací, napsal téměř 30 učebních textů. Je autorem nebo spoluautorem více než 12 knižních publikací, které se staly pro svou srozumitelnost a přehlednost oblíbenými zejména mezi středoškolskými a vysokoškolskými studenty; některé z nich byly vydány v zahraničí. Řadu let byl i autorem úloh z organické chemie pro účastníky Chemické olympiády, za což byl vyznamenán ministrem školství . V letech 1962-1963 přednášel na Universidad de Oriente v Santiago de Cuba, kde byl jmenován čestným profesorem. V roce 2004 byl vyznamenán kolumbijským řádem Al Merito za účast na založení celostátní soutěže Premio Iberoamericano, určenou studentům španělštiny a portugalštiny. Za významný podíl na vývoji pozitronové emisní tomografie , první syntézu fluorglukosy , mu bylo roku 2003 uděleno čestné členství České lékařské společnosti JEP, a to její Společností nukleární medicíny. Z téhož důvodu byl nominován na velmi prestižní cenu "Japan Price 2003", udělovanou samotným japonským císařem. Kromě organické chemie se zabýval také problematikou výuky chemie, a proto je dobře známý mezi středoškolskými pedagogy. Vedoucím katedry chemie na Pedagogické fakultě UK byl v letech 1965-1967, vedoucím katedry učitelství a didaktiky chemie na Přírodovědecké fakultě UK v letech 1990-1994. Vrcholem jeho řídící činnosti byla funkce prorektora Univerzity Karlovy . Za svou práci byl odměněn cenou Českého literárního fondu, zlatou medailí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a stříbrnou i zlatou medailí téže univerzity....

Josef Novotný (3)

Učitel cizích jazyků, publikace o kanadském venkově.

Josef Mysliveček (5)

Josef Mysliveček byl český hudební skladatel, který se v 18. století významně zapsal do vývoje klasické hudby. Narodil se v Praze a později se přestěhoval do Itálie, která byla v té době centrem operní a instrumentální tvorby. Mysliveček si díky svému českému původu vysloužil přezdívku "Il Boemo" . Proslul především svými operami, které komponoval v italském stylu, a napsal také značné množství instrumentální hudby, včetně symfonií a koncertů.

Josef Müldner (7)

Josef Müldner, , byl český prozaik a básník. Je považován za průkopníka české sci-fi literatury. Narodil se v rodině libeňského lékárníka Josefa Müldnera a jeho manželky Berty, rozené Schmiedtové . U křtu dostal jméno Josef František Bedřich. Měl starší sestru Bertu . Studoval na gymnáziu v Křemencové a Truhlářské ulici. Po maturitě roku 1899 složil na filozofické fakultě Karlovy univerzity státní zkoušky a dizertaci obhájil v roce 1906. Během studií patřil s Romanem Haškem k redaktorům časopisu Letáky. Později se stal členem Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. Po studiích byl středoškolským profesorem na gymnáziích v Uherském Hradišti a na Královských Vinohradech a na reálkách v Lounech a na Královských Vinohradech. První světovou válku prožil na srbské a italské frontě, kde setrval do roku 1918. Po návratu učil na vinohradské reálce až do roku 1939. Procestoval řadu evropských zemí, ze sportů se věnoval šermu a jízdě na koni. Podporoval nárok Československa na Slezsko i myšlenku přístupu slovanských národů k Jadranu a Baltskému moři. Josef Müldner byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Gabrielou, rozenou Reičovou . Dne 25. 8. 1945 se v Horních Mokropsech oženil podruhé, s Marií Suchomelovou. Svůj názor o úpadku české literární kritiky vyjádřil v polemice Kritika kritiky slovy, že kritika „...je řemeslným zneužíváním svobody slova.“ Josef Müldner přispíval do řady deníků a časopisů jako Světozor,, Zlatá Praha a dalších. Často přispíval zejména do časopisu Zvon. 1935) Ve Zločinu doktora Modrana předvídal Josef Müldner tragickou migrační vlnu v důsledku klimatických změn. Nikoliv však z jihu na sever jako důsledek nedostatku vody a jiných příčin, ale ze severu na jih, kdy lidé prchají do Afriky před vlhkem a mrazem, rozšiřujícími se od severu po Evropě. Román se odehrává v P...

Josef Mikeš (5)

Narozen 12.5.1889 v Mratíně u Prahy, zemřel 21.12.1964 v Praze. Správce školního statku pomologického ústavu v Praze. Práce v oboru zahradnictví, redaktor Zahradnických listů a Pražské zahradnické korespondence.

Josef Meisner (7)

Narozen 5.3.1904 ve Valdicích u Jičína, zemřel 16.2.1978 v Praze. RNDr., CSc., docent, práce v oboru psychologie, sociologie, pedagogiky a biologie člověka, překladatel.

Josef Matoušek (3)

Josef Matoušek byl synem někdejšího národně demokratického ministra průmyslu, obchodu a živností Josefa Matouška. Vystudoval Vančurovo gymnázium na Smíchově a poté historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Josefa Šusty. V roce 1931 začal pracovat v Archivu země České. Badatelsky se zajímal zejména o 15. a 16. století a české dějiny v 19. století. Politicky byl činným v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. Kritizoval Benešovu politiku a požadoval lepší vztahy s tehdejším Polskem a Itálií. V mnoha svých názorech se shodoval s Karlem Kramářem. Během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům francouzským. Po německé okupaci se stal členem Národního souručenství a Českého svazu pro spolupráci s Němci, který však na rozdíl od kolaborantské Česko-německé společnosti odmítal proněmecký aktivismus. Ve svých článcích se Matoušek zastával Čechů v okupovaném pohraniční, kladl důraz za ochranu českého jazyka, národního hospodářství a kultury a taktéž požadoval větším míru autonomie. Měl i podíl vydání Balbínovy Obrany jazyka slovanského, zvláště českého. Ve svých politických názorech byl pořád českým nacionalistou. Vedl korespondenci se svými známými ze studií v Římě, kteří byli fašisticky zaměření, ale nesouhlasili s italským spojenectvím s nacistickým Německem. V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 16. listopadu vymohl studentům audienci u prezidenta Háchy, ke které však vzhledem k následujícím událostem již nedošlo. 17. listopadu 1939 byl okolo čtvrté ráno zatčen gestapem v bytě svých rodičů a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. Popraven byl jako první z popravených toho dne.

Josef Marek (7)

MUDr. Josef Marek, DrSc. , profesor vnitřních nemocí , jeden z nejvýznamnějších klinických endokrinologů posledních desetiletí, věnoval podstatnou část svého života studiu hypofýzy. Vystudoval Lékařskou fakultu UK v Plzni. Po promoci v roce 1960 nastoupil na interní oddělení nemocnice v Klatovech, kde pracoval čtyři roky a atestoval zde z vnitřního lékařství. Po dalším roce sekundářské práce na interní klinice Fakultní nemocnice Plzeň uspěl v konkurzu na III. interní kliniku v Praze. Zde působil od roku 1965 – nejprve jako sekundární lékař, od roku 1969 pak jako odborný asistent. V letech 1972–73 pobýval na odborné stáži v Service d’endocrinologie při Marseillské univerzitě ve Francii. Docentem se stal v roce 1983, v roce 1984 obhájil doktorskou disertační práci s tématem růstového hormonu, somatomedinů a prolaktinu. Na profesuru si musel počkat do roku 1990, kdy se také stal třetím přednostou III. interní kliniky a ředitelem zdejší Laboratoře pro endokrinologii a metabolismus. Na klinice pracuje dodnes. Byl vedoucím autorského kolektivu publikace „Farmakoterapie vnitřních nemocí I a II“ . Je mj. členem International Society of Endocrinology, European Federation of Endocrine Societies, European Neuroendocrine Association, Growth Hormone Research Society či American Endocrine Association, dále členem České lékařské akademie, byl oceněn čestným členstvím České internistické společnosti ČLS JEP a České endokrinologické společnosti ČLS JEP , obdržel Pamětní medailí k 650 letům trvání Univerzity Karlovy, v roce 1997 byl jmenován Rytířem českého lékařského stavu. Je ženatý a má jednu dceru.

Josef Mára (3)

Rukověti zahrádkáře.

Josef Macurek (5)

Josef Macůrek byl český historik, žák Jaroslava Bidla, profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Odborně se zabýval raně novověkými dějinami střední a východní Evropy, především dějinami Polska, Maďarska a Rumunska. Josef Macůrek studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, poté studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1925 absolvoval s titulem PhDr. V roce 1930 se stal docentem, v roce 1935 byl jmenován mimořádným a v roce 1939 řádným profesorem. Už během studia absolvoval zahraniční cestu do Rumunska , později také do Polska a Francie . Od roku 1935 do roku 1970 působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dobu uzavření českých vysokých škol v letech 1939-1945 využil k přípravě knih, které pak vydal v letech 1945-1948. V letech 1946-1947 působil jako děkan Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po roce 1948 obrátil svůj zájem ke studiu valašského osídlení, k česko-slovenským a česko-polským vztahům v minulosti. V roce 1970 odešel do penze.

Josef Lacina (8)

Josef Lacina byl český středoškolský profesor, historik, spisovatel, ale i příležitostný básník a dramatik. V letech 1875–95 vyučoval na gymnáziu ve Slaném a z dějin tohoto města čerpal náměty pro řadu článků, studií a historických povídek. Vědecké práce podepisoval svým jménem, beletrii pod pseudonymem Kolda Malínský. Jeho dílo bylo ve své době populární a oceňované pro vlastenectví, vytříbený styl a hluboké znalosti autora. Na jeho památku je jedna z malínských ulic pojmenována Koldova. Narodil se 2. srpna 1850 v Malíně u Kutné Hory. V letech 1862–67 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté přešel na pražské akademické gymnázium. Roku 1871 byl přijat na filosofickou fakultu, kde vystudoval historii. V roce 1875 nastoupil jako suplující učitel na piaristickém gymnáziu ve Slaném. Od roku 1877 pracoval krátce v téže pozici na gymnáziu v Kutné Hoře, ale již následujícího léta se vrátil do Slaného, kde mezitím místní gymnázium převzalo do správy město a Lacina byl přijat jako řádný učitel. Pobyt zde jej velmi ovlivnil – z bohatých dějin Slaného čerpal zdroje pro množství odborných i uměleckých textů. Roku 1895 se stal profesorem na c. k. vyšší reálce v Praze a zároveň konzervátorem c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný. Většinu času věnoval vyučování, výzkumu a literární tvorbě; veřejného dění se neúčastnil. Zemřel 21. června 1908 v Rožďalovicích a byl pohřben na místním hřbitově. Josef Lacina byl autorem řady odborných článků, studií a historických povídek, ale příležitostně psal i humoresky, básně a divadelní hry. Jeho povídky byly ve své době oblíbené u čtenářů a oceňované pro vlasteneckou vroucnost a slohovou dokonalost, i když kritika nacházela i nedostatky . Projevují se v nich autorovy odborné znalosti a badatelská pečlivost. Inspirovala jej regionální historie Slaného, pod...

Josef Král (7)

Josef Král byl český klasický filolog, profesor Univerzity Karlovy a překladatel. Teoreticky zdůvodnil tónický verš v českých překladech antických dramat a sám tento druh verše do překladů zavedl. Narodil se v rodině pražského kožešnického mistra Jana Krále a matky Anny, rozené Sturzové jako nejstarší ze sedmi dětí . Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval klasickou filologii na české univerzitě v Praze a působil jako středoškolský profesor na gymnáziích na Malé Straně a ve Spálené ulici. Roku 1882 jmenován suplentem, 1883 mimořádným a 1893 řádným profesorem klasické filologie na české univerzitě Karlo-Ferdinandově. Působil v Jednotě českých filologů a od roku 1886 redigoval Listy filologické. V roce 1909/10 byl rektorem UK. Dne 17. srpna 1889 se v Jihlavě oženil. S manželkou Annou, rozenou Sychravou měl děti Vratislava , Jiřího a Miladu . Rodina žila na Vinohradech, v Mánesově ulici. Je pohřben na vyšehradském Slavíně. Základním dílem Josefa Krále je Řecká a římská rhythmika a metrika, výsledek rozsáhlého výzkumu starověkého básnictví a teoretických spisů. Jeho překlady starověkých dramat byly nejprve časoměrné s přízvučnými dialogy. Později dospěl k přesvědčení, že je pro překlady do češtiny nutno používat překlad přízvučný. V tomto směru byl přelomem jeho překlad Antigony z roku 1896. Ve sporu o Rukopis královédvorský a zelenohorský prokazoval svými studiemi, že se jedná o podvrhy.

Josef Kotík (7)

Narozen 5.3.1905 v Uhřicích u Hodonína. Hudební skladatel, hudební veselohry, školy hry na kytaru a harmoniku.

Josef Kočí (5)

Narozen 16.7.1880 v Praze, zemřel 26.3.1961 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor.

Josef Kmoníček (6)

Narozen 20. 5. 1935 ve Volči , zemřel 30. 6. 2005. Regionální východočeský historik, publicista a beletrista.

Josef Klimeš (1)

Josef Klimeš byl český sochař. V roce 1947 maturoval na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí. Poté pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě, obor Dějiny umění a estetika. Soukromě modeloval u profesora Karla Lidického. V letech 1949 až 1954 pracoval na Akademii výtvarného umění v ateliéru Jana Laudy. V letech 1954–6 absolvoval vojenskou službu. Po skončení základní vojenské služby pracoval pro zavedené sochaře a následně se stal jedním z autorů realizace českého pavilonu na výstavě Expo 58. Mezi lety 1960 a 1970 působil ve skupině Etapa. V roce 1991 se stal členem spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1994 do roku 1997 působil jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT.

Josef Klepešta (5)

Josef Klepešta byl český astronom a astrofotograf. Proslavil se zejména společnou fotografií Galaxie v Andromedě a výrazného bolidu, kterou zachytil v noci 12. na 13. září 1923 nad Ondřejovem. Josef Klepešta se během první světové války seznámil s Jaroslavem Štychem, který ve Sdružení dělnických abstinentů v Praze přednášel o astronomii. Začal s ním spolupracovat a spolu s dalšími usilovali o založení České astronomické společnosti. Když se to v roce 1917 podařilo, stal se na dlouhou dobu jejím jednatelem. Byl také polularizátorem astronomie: psal články do časopisu Říše hvězd a založil edici Knihovna přátel oblohy.

Josef Kejha (5)

Spisovatel a novinář, člen Českého centra mezinárodního P.E.N. klubu, žije v Plzni.

Josef Kandert (2)

Josef Kandert je český orientalista, religionista, etnolog, muzejník a vysokoškolský pedagog. Po maturitě vystudoval orientalistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nastoupil jako kurátor afrických sbírek do Náprstkova muzea a především se věnoval přednáškám a psaní odborných i populárních knih z orientalistiky a religionistiky. Jako dlouholetý zaměstnanec Náprstkova muzea vícekrát cestoval do Afriky. Podílel na mnoha výstavách a publikacích muzea, společně s Věrou Šťovíčovou psal cestopisy a v době kdy byla chartistkou, dělal jejím publikacím svým jménem pokrývače. Překládá oborové publikace z angličtiny Vyučuje na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obhájil kandidátskou disertační práci, habilitoval se a byl jmenován profesorem sociologie. Manželka Olga Kandertová je amerikanistka. Napsal přes 90 publikací, nejcennější jsou jeho monografie o Africe, jejích obyvatelích a umění, o mytologii a náboženských systémech, také sociologické a etnologické studie o českých zemích a Slovensku ve 2. polovině 20. století.

Josef Jinoch (2)

Josef Jinoch je bývalý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působí jako fotbalový funkcionář. Má 3 děti, dceru Terezu a syny Josefa a Jana. Hrál za Slavia Praha, SK Dynamo České Budějovice, SK Hradec Králové, FC Slovan Liberec, v Japonsku za Consadole Sapporo, 1. FK Příbram, ve druhé lize za SK Dynamo České Budějovice a v lize končil v Bohemians Praha. V lize odehrál 180 utkání a dal 22 gólů. Působil jako sportovní ředitel SK Slavia Praha, FC Slovan Liberec a FC Vysočina Jihlava. Jako trenér vedl mládež SK Slavia Praha.

Josef Jakub Toužimský (5)

Josef Jakub Toužimský byl český novinář a spisovatel, zaměřený na problematiku Balkánu a jihoslovanských národů. Měl velký jazykový a literární talent, ovládal angličtinu, francouzštinu a slovanské jazyky. Roku 1870 přispíval do Légerova časopisu La correspondence slave, poté působil v denících Posel z Prahy a Plzeňské noviny. V letech 1875-76 pracoval jako zpravodaj Národních listů v srbsko-turecké válce. Po návratu do Prahy využil svých rozsáhlých znalostí a kontaktů jako autor mnoha článků s jihoslovanskou i obecně politickou tematikou v periodickém tisku . Knižně vyšly např. jeho Boje za osvobození Srbska v XIX. věku, Bosna a Hercegovina v minulosti a přítomnosti a především rozsáhlé dějiny revolučního roku 1848 . Společně s Josefem Holečkem byl považován za jednoho z předních znalců Balkánu v Čechách. Narodil se 9. března 1848 Praze-Starém Městě čp. 410 jako syn Jan Toužimského , vlastenecky smýšlejícího knihaře. Byl vychováván v tradicích české měšťanské vlastenecké rodiny. Od dětství měl velkou touhu po vědomostech a talent na jazyky, které studoval převážně jako samouk. Roku 1860 nastoupil na českou reálku v Panské ulici, renomovanou školu s neobvykle svobodnou a přátelskou atmosférou mezi studenty a vyučujícími. K jeho pedagogům patřily tehdejší významné osobnosti, jako např. Josef Wenzig , Karel Vladislav Zap, Jan Krejčí, Josef Erben, František Jan Zoubek, František Věnceslav Jeřábek, Antonín Frič a Petr Mužák; ze spolužáků se později proslavili např. novinář Vilém Ryba, architekt Jan Zeyer a ředitel cukrovaru Bohumil Zap . Toužimský byl vzpomínán jako přátelský a kolegiální, nevyvyšoval se nad ostatní. Aktivně se zajímal o veřejné a kulturní dění; např. organizov...

Josef Hvězda (4)

Josef Hrubý (5)

Narozen 10. 5. 1932 v Černěticích u Volyně. Básník a překladatel z němčiny a slovenštiny, bibliografické práce, též výtvarník. Otec Josefa Hrubého byl cirkusový muzikant a kapelník. Hrubého vnuk Tomáš T. Kůs je básník. Hrubý studoval v letech 1947–1949 obchodní akademii ve Vimperku. V roce 1949 pracoval jako úředník ve Zbrojovce Strakonice a 1950 v tiskovém oddělení Ústřední rady odborů. Po působení v redakci pražského časopisu Směna a po vykonání vojenské služby se stal knihovnickým inspektorem v Sušici . V roce 1959 se stal ředitelem Městské knihovny v Plzni a v této funkci setrval až do roku 1969. V 60. letech studoval jako mimořádný posluchač dokumentaristiku na FAMU. Od roku 1970 pracoval v plzeňském Krajském středisku památkové péče. V roce 1985 odešel do důchodu.

Josef Hlaváček (4)

Narozen 13. 5. 1934 v Lounech, zemřel 2008. Prof., PhDr., CSc., estetik a výtvarný kritik, práce z oboru.

Josef Hassdenteufel (4)

Ing. Josef Hassdenteufel , profesor elektrotechnické fakulty, práce z oboru elektrotechniky.

Josef Glivický (5)

Narozen 15. 5. 1903 v Bojkovicích u Uherského Brodu, zemřel 4. 7. 1991 v Prostějově. Matematik, středoškolský a vysokoškolský pedagog, také redaktor, editor bibliofilií.

Josef Frič (4)

Narozen 8.1.1900 v Praze, zemřel 11.1.1973 tamtéž. Básník.

Josef Dvořák (5)

Narozen 25. 4. 1942 v Horní Cerekvi. Herec, divadelní ředitel a spoluautor divadelních her.

Josef Doležel (7)

Profesor obchodní akademie v Praze.

Josef Dobeš (6)

Narozen 23. 2. 1885 v Praze, zemřel 13. 11. 1957 tamtéž. Hudební skladatel.

Josef Dědič (3)

Josef Dědič byl český krasobruslař, rozhodčí krasobruslení a sportovní funkcionář. V roce 1938 se stal juniorským mistrem Československa, v letech 1941 až 1944 byl mistrem Protektorátu Čechy a Morava a v roce 1947 zvítězil na mistrovství Československa. Získal bronz na Světové zimní univerziádě 1947. Na mistrovství Evropy v krasobruslení v roce 1948 skončil devátý a následně opustil soutěžní sport. Následně se stal krasobruslařským rozhodčím a získal si značné renomé i v mezinárodním měřítku. V roce 1957 vstoupil do technického výboru krasobruslení Mezinárodní bruslařské unie , v letech 1959 až 1967 byl jeho předsedou. V letech 1967 až 1984 byl členem rady ISU za sekci krasobruslení. V roce 1984 byl zvolen místopředsedou ISU a zůstal jím až do své smrti v roce 1993. V letech 1990 až 1993 působil také jako předseda Českého krasobruslařského svazu. Významně se zasloužil o přidělení i o následný organizační úspěch velkých soutěží na československém území a měl důležité slovo také v organizaci tradičních závodů Pražská brusle. Věnoval se také metodice krasobruslení a byl autorem několika zásadních knih, jeho publikace Krasobruslení z roku 1972 se stala oficiální příručkou ISU. Významně se podílel na propagaci krasobruslení také svým komentováním televizních přenosů, kde spolupracoval zejména s Karlem Mikyskou. Vystudoval Karlovu univerzitu v Praze a stal se středoškolským učitelem. Po celou svou pedagogickou dráhu vyučoval na gymnáziu ve Voděradské ulici v Praze 10. V roce 1998 byl posmrtně uveden do Světové krasobruslařské síně slávy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Dědič na anglické Wikipedii.

Josef Cibulka (5)

Narozen 1.7.1886 v Ústí n. Orlicí, zemřel 2.4.1968 v Praze. ThDr., PhDr., profesor křesťanské archeologie a dějin církevního umění na teologické fakultě, historik umění, archeolog, práce z oborů.

Josef Černý (7)

Narozen 4. 5. 1863 ve Vinarech u Nového Bydžova, zemřel 19. 12. 1942 v Praze. Pedagog, autor prací na téma reformy učitelského vzdělání, překladatel díla L. N. Tolstého, redaktor a publicista, též politik a poslanec.

Josef Čermák (5)

Narozen 6.6.1929 v Praze. MUDr., asistent katedry anatomie a biomechaniky, literatura z oboru.

Josef Bouček (3)

Josef Bouček byl český dramatik a scenárista. Maturoval roku 1951 na obchodní akademii. Poté pracoval krátce v ČKD, než nastoupil na vojenskou službu. Po jejím absolvování vystudoval dramaturgii na Filmové akademii múzických umění v Praze, absolvoval roku 1958. V letech 1958–1972 byl dramaturgem v Československé televizi a v letech 1972–1990 ve Filmovém studiu Barrandov. Byl autorem řady filmových námětů a spoluautorem scénářů . Ještě častěji je pod řadou filmů a seriálů podepsán jako dramaturg . Pro Československou televizi napsal několik inscenací a především připravoval adaptace děl literárních klasiků, Ivana Sergejeviče Turgeněva , Charlotty Brontëové , Honoré de Balzaca , Aloise Jiráska . Jeho divadelní hry vznikaly zpočátku na základě spolupráce se Zdeňkem Hedbávným, Miloslavem Klímou a Janem Grossmanem, tedy tvůrci ze Západočeského divadla v Chebu. Psal buď komorní psychologická dramata ze současnosti nebo historická dramata . Drama Popel a hvězdy je věnováno osobnosti Albrechta z Valdštejna. Hra Vstaň, Mistře! skladateli Jakubu Janu Rybovi. Štěpán Otčenášek jeho dílo ve Slovníku české literatury po roce 1945 popsal slovy: „Boučkova dramatická tvorba, čítající více než dvacet titulů, se vyznačuje kultivovaností slova a úsilím o zachycení existence člověka v celé její složitosti.“...

Josef Blahož (6)

Doc. dr. Josef Blahož, DrSc. je český právník a odborník na srovnávací právo. Dnes působí v Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky. V minulosti vyučoval na Fakultě právnické Západočeské univerzity. Je také je voleným členem Mezinárodní akademie srovnávacího práva v Haagu. V roce 1959 ukončil studia na právnické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1966 získal titul JUDr. V 90. letech působil na několika zahraničních univerzitách a účastnil se několika výzkumných programů. Do roku 2009 přednášel na Západočeské Univerzitě. V letech 2002 až 2010 byl rektorem Vysoké školy aplikovaného práva. Za svou vědeckou činnost získal několik ocenění.

Josef Albrecht (4)

Josef Albrecht pracoval jako redaktor a editor v MF DNES, spolupracuje se serverem iDNES.cz. V ostravském studiu České televize byl nejprve editorem v redakci zpravodajství, nyní je dramaturgem v Centru publicistiky a dokumentu. Systematicky se věnuje soudobým dějinám, především období totality. Projekty, na nichž se podílel, získaly několik profesních ocenění, těmi nejvýznamnějšími jsou Trilobit a cena Elsa za cyklus Příběhy železné opony. K divácky úspěšným a oblíbeným patří i cykly V zajetí železné opony a Tajné akce StB. V současné době se podílí na projektu Přísně tajné vraždy. Je podepsán pod několika celovečerními dokumenty, například Mlynáři od Babic, Můj otec generál, Dopisy z cely smrti nebo Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy. Patří k zakládajícím členům Občanského sdružení PANT, které se věnuje popularizaci soudobých dějin. Je jedním z autorů projektu internetového portálu www.moderni-dejiny.cz, který provozuje právě Občanské sdružení PANT.

José Martí (3)

José Martí byl kubánský národní hrdina, vůdčí osobností kubánského hnutí za nezávislost na Španělsku. Byl také básníkem, novinářem, spisovatelem a politickým teoretikem. Jeho verše jsou základem známé písně Guantanamera. Byl synem Mariana Martího Navarry a jeho ženy Leonor Pérez Cabrera. Již v 16 letech se dostal do vězení za psaní novinových článků na podporu povstání a po dvouletém vězení musel opustit Kubu. Po studiích práv a filozofie v Madridu a Zaragoze se nejdříve usadil v Mexiku, později se přestěhoval do New Yorku. V americkém exilu se dlouhá léta snažil sjednotit kubánské politiky usilující o nezávislost své země. Zastával názor, že v budoucím politickém vývoji Kuby nemá hrát armáda hlavní roli. Jeho další názory, jako například odpor k USA, volání po rovnosti ras a důraz na vzdělání kubánského lidu byly klíčové nejen pro nadcházející boj o nezávislost ostrova, ale i pro další vývoj Kuby. Zahynul ve srážce povstaleckých oddílů se španělskou armádou v únoru 1895. Jeho manželkou byla María del Carmen de Zayas-Bazán e Hidalgo , s níž měl syna Josého Francisca Martího y Zayase Bazána .

José de Alencar (2)

José de Alencar , brazilský spisovatel, dramatik, politik a novinář, je klasikem brazilské romantické literatury. Patří k zakladatelům písemnictví národního, které proslavil svým „indianismem“, směrem, jenž uctíváním tradice a dědictví otců tak svérázně zasáhl do brazilského romantismu.

Jonathan Wood (3)

Publicista, autor literatury o automobilech.

Jolán Földes (4)

Maďarská spisovatelka, v roce 1941 emigrovala do Londýna a svá pozdější díla psala v angličtině.

Johnson Pete (7)

John Walsh (2)

Americký historik umění a pedagog. V letech 1983-2000 ředitel J. Paul Getty Musea.

John Stewart Erskine (7)

Narozen 10.1.1906 v Praze, zemřel 14.10.1962 tamtéž. Novinář, redaktor Nedělního a Poledního listu, autor dobrodružných a detektivních románů. Vedl prvního dva a půl ročníku Večerů pod lampou, byl jednatelem Klubu autorů dobrodružných románů.

John Ruskin (7)

John Ruskin byl anglický spisovatel, básník, vědec a umělecký kritik. Narodil se do dobře situované rodiny obchodníka s cherry a vínem. Základy vzdělání získal díky domácímu učiteli, později studoval na univerzitě v Oxfordu. Od roku 1867 měl Ruskin na univerzitě v Cambridge hodnost Rede Lecturera, v letech 1869–1884 působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu. Tehdy tam založil malířskou školu a muzeum. Chtěl, aby všechna anglická muzea byla přístupná veřejnosti zdarma. Byl výborným učitelem, jeho snahou bylo umožnit vzdělání všem, i chudým. Ruskin je považován za nejvlivnějšího obdivovatele hnutí prerafaelitů . Díky publikování svého listu v novinách Times v roce 1851, ve kterém vyjádřil podporu jejich myšlence vztahu k přírodě, se hnutí stalo populárním a společnost ji začala akceptovat. Jelikož byl socialistou, po smrti svého otce v roce 1864 daroval většinu zděděných peněz Whitelands College v Chelsea, škole Johna Ruskina v Camberwellu a cechu svatého Jiří v Paddingtonu. Díky svým nejvýznamnějším knihám o umění Modern Painters, The Seven Lamps of Architecture a The Stones of Venice se stal Ruskin jedním z nejuznávanějších a nejobdivovanějších kritiků viktoriánské éry. Na konci svého života kvůli nervovému onemocnění téměř vůbec nemluvil a přestal úplně psát. V jedenácti letech publikoval John Ruskin svoji první báseň. V dějinách umění je považován za významného autora a to především svým dílem Modern painters. V oblasti dějin umění se přiklání k názoru, že příroda by měla být předlohou pro umění. Ruskinovi v jeho době vadila podřízenost morálních principů těm ekonomickým a snažil se apelovat o opak. Pokud člověk zbohatne, získá dle Ruskina nejen moc, ale i zodpovědnost například za lidi, které zaměstnává. Ruskinův postoj vychází z přesvědčení o správcovství a tedy zodpovědnosti za věci spravované. A všechny naše činy mají sloužit obecnému blahu a ušlechtilým cílům. Mezi jeho myšle...

John Rewald (3)

John Rewald byl americký akademik, spisovatel a historik umění. Byl znám jako učenec a autorita na impresionismus, post-impresionismus, Cézanna, Renoira, Pissarra, Seurata a další francouzské malíře pozdního 19. století. Byl všeobecně uznáván jako přední autorita na umění tohoto období. Jeho kniha „History of Impressionism“ je standartní prací v oboru.

John Piper (7)

Americký kazatel, biblista, zakladatel Bethlehem Baptist Church, duchovní literatura.

John Mosier (3)

Americký vojenský historik.

John Hemming (3)

Dr. John Hemming, CMG , nar. 05.1.1935 ve Vancouveru, Kanada je badatel a spisovatel, odborník na Inky a na indiánské kmeny Amazonie. Hemingův otec prodělal 1. sv.v. v zákopech a když viděl, že se schyluje znovu k válce, poslal svoji těhotnou ženu na výlet, který skončil přes Panamu až v Britské Kolumbii, protože chtěl, aby se jeho syn narodil v Americe. To se také povedlo v kanadském Vancouveru, takže je Hemming Kanaďan, stejně jako jeho otec, . Ve Spojeném království také dokončil své vzdělání, absolvoval historii v prestižním Etonu a Oxfordu. V roce 1961 podniká první ze svých četných výprav do neprobádaných brazilských pralesů spolu se svými kolegy z Oxfordu, v povodí Iriri nalézají neznámý indiánský kmen, při kontaktu je jeden z kolegů Indiány zabit . Intenzivně se zajímá o dějiny Inků a výsledkem je jeho první kniha The Conquest of the Incas , vydaná v roce 1970. Kniha vzbudila tak velký ohlas svou úrovní, že byla považována za dílo některého z renomovaných historiků napsané pod pseudonymem. Hemming získává doktorát z Oxfordu a dva čestné doktoráty z dalších univerzit. Kniha sama získává literární ceny v New Yorku. Hemming se mimo to po úspěchu své první knihy stává předsedou Anglo-peruánské společnosti a postupně procestuje celé Peru. V roce 2007 je jeho práce oceněna Velkým křížem Rádu za zásluhy . Spolu s americkým fotografem Edwardem Ranneyem vydává další knihu věnovanou incké architektuře. Jeho zkušenosti z výpravy k řece Iriri zapříčinily jeho zvýšený zájem o brazilské Indiány. V letech 1971-1972 navštívil 45 kmenů v celé Brazilii a v následujících letech vydává řadu knih mapujících historii původních obyvatel Amazonie.Jako projev uznání získává v roce 1998 od brazilské vlády Řád Jižního kříže. V roce 1975 se stává ř...

John Haywood (2)

Historik.

John H Watson (2)

Fiktivní postava vymyšlená Arthurem Conanem Doylem. Jde o přítele, příležitostného spolubydlícího a také životopisce detektiva Sherlocka Holmese.

John Farquharson (1)

John Brunner (4)

John Kilian Houston Brunner se narodil 24. zaří 1934 v Preston Crowmarsh poblíž Oxfordshire ve Velké Británii. V dětství neměl moc peněz, aby si mohl kupovat science fiction a za to málo si vybíral. Kritériem pro něj byli tito autoři: Simak, Sturgeon, Anderson a Leiber. Vzdělání získal v Cheltenhamu. První román napsal v 17 letech pod pseudonymem Gill Hunt. V letech 1953–55 byl ve službách British Air Force, poté, co opustil armádu, následovalo několik zaměstnání rychle po sobě a od roku 1958 se stal profesionálním autorem. Téhož roku si také vzal za ženu Marjorie Rosamond Sauer a to 12. července. Bohužel manželka zemřela v roce 1986. V roce 1991 se podruhé oženil s Li Yi Tan, přesněji 27. září. Psal sci-fi romány spolu s texty písní a poezií. Hlavní vlivy: jeden z nejplodnějších a nejuznávanějších autorů v žánru, s více než padesáti knihami na svém kontě – k nimž kromě sci-fi patří také thrillery, novely ze současnosti, historické romány a poezie – to je britský spisovatel John Brunner, přední postava science fiction, aktivní již přes čtyřicet let. Jeho význačná a široce uznávaná novela Stand on Zanzibar mu přinesla cenu Hugo a byla jedním z pilířů tvorby šedesátých let. Stejně tak v letech sedmdesátých napsal Brunner řadu významných novel a několik knih jako The Jagged Orbit, The Sheep Look Up, a dílo vskutku jasnozřivé – The Shockwave Rider – které je z retrospektivního pohledu nejen předchůdcem kyberpunku, ale je možná zároveň první vědeckofantastickou spekulací o světě „ekonomie informací“. Dokonce v něm předpověděl i počítačové viry. V řadě dalších knih najdeme novely The Whole Man, The Squares of the City, The Atlantic abomination, Polymath, Age of Miracles, Players of the Game of People, The Stone That Never Came Down, The Crucible of Time, a The Tides of Time, a sbírky The Book of John Brunner, The Fantastic Worlds of John Brunner a The compleat Traveller in Black. Mezi jeho nejčerstvější díla patří sbírka The Best of John Brunner a novela Children of th...

Johannes F Coy (3)

Německý biolog, výzkumný pracovník.

Johann Baptist Vanhal (3)

Johann Baptist Vanhal byl hudební skladatel 18. století z Čech, které jsou dnes součástí České republiky. Narodil se 12. května 1739 v Nechanicích a již za svého života se stal jedním z nejvýznamnějších vídeňských skladatelů. Jeho kariéra vzkvétala v druhé polovině 18. století, v období bohatém na hudební inovace a rozvoj klasicistního stylu.

Johan Bojer (4)

Životopis: Norský prozaik a dramatik.

Joelle Charbonneau (6)

Joelle Charbonneaua je americká spisovatelka literatury pro mládež. Joelle Charbonneaua studovala před kariérou operní pěvkyně hudbu a klasický zpěv, aby se poté stala učitelkou zpěvu. Tato činnost ji dovedla ke psaní románů pro děti a mládež. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joelle Charbonneau na francouzské Wikipedii.

Joel Spector (1)

Producent a režisér, spoluautor životopisu Elvise Presleyho.

Jody Revenson (6)

Americká filmová publicistika, scenáristika, editorka a autorka komiksů.