Všichni Autoři a témata

Karel Hugo Hilar (6)

Karel Hugo Hilar , vlastním jménem Karel Bakule, byl divadelní režisér, básník, kritik, prozaik a dramatik. Karel Hugo Hilar zdědil talent asi po otci Františkovi, který byl literárně činný . Mladý Karel již ve třinácti letech napsal první drama, psal básně, povídky, romány i literární kritiky. Překládal francouzskou dekadentní poezii. Po gymnáziu vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě UK a během studií vedl se svými přáteli Jarmilem Krecarem a Arthurem Breiským Moderní bibliotéku, kterou do roku 1914 vydával František Adámek. V listopadu 1910 však již nastoupil jako lektor Městského divadla na Vinohradech, na přelomu května a června 1911 se zde poprvé dostal k režii , v roce 1913 se stal dramaturgem a již v roce šéfem činohry. Ve Vinohradském divadle spolupracoval s výtvarníky Josefem Wenigem, Františkem Kyselou, Vratislavem Hugem Brunnerem a především s Vladimírem Alexandrem Hrskou , který pro Hilara realizoval do roku 1919 přes čtyřicet výprav. V závěru svého vinohradského působení spolupracoval s mladým členem skupiny výtvarníků „Tvrdošíjní“ Vlastislavem Hofmanem.. Od 1. ledna 1921 přešel na výzvu Dramatického svazu podporovaného většinou odborné kritiky do Národního divadla, kde byl až do své smrti šéfem činohry a režisérem. Zde pracoval s mladými lidmi a angažoval na jeho „prkna“ pozdější velikány – Zdeňka Štěpánka, Ladislava Peška, Hugo Haase, Františka Smolíka. Do Národního divadla přizval rovněž další své spolupracovníky z Vinohradského divadla, např. herce Bedřicha Karena , Zdeňku Baldovou a Václava Vydru , Jaroslava Vojtu , Leopoldu Dostalovou a režiséra Karla Dostala . Též angažoval mladé reži...

Karel Höfler (7)

Autor kuchařských knih.

Karel Hipman (7)

Karel Hipman, též Karel František Hipman či Hippmann byl zakladatel prvního českého moderního obrázkového časopisu Český svět, propagátor česko-francouzských vztahů. Narodil se v pražské Staré poštovské ulici ; jeho otcem byl typograf Josef Hippmann , matkou Josefa, rozená Fritschková . Podle policejní přihlášky byl jejich jediné dítě, rodiče žili odděleně nejpozději od roku 1889. Otec Josef Hippmann založil v roce 1895 První dělnickou tiskárnu, která později působila pod jménem Grafia. Karel Hipman vystudoval gymnázium a obchodní školu, stal se ředitelem továrny na email u Brna. V devadesátých letech 19. století vlastnil v Praze dva obchody s kovovým zbožím, ty však roku 1895 prodal, aby se mohl stát vydavatelem. Do roku 1900 pobýval několik let ve Švýcarsku. O své dojmy ze Švýcarska se dělil se čtenáři českého tisku, zejména Národních listů. Příspěvky podepisoval Charles Hipman. Poznatky shrnul knižně roku 1899 v publikace Na příč Švýcarskem. Ve francouzštině vydal několik publikací propagujících český národ. Vydávání časopisu Český svět bylo nejvýznamnějším počinem Karla Hipmana. Časopis založil po svém návratu ze Švýcarska a byl jeho jediným redaktorem a vydavatelem. První číslo vyšlo 5. října 1904 v úctyhodném nákladu 7 000 výtisků a bylo rychle vyprodáno. Hipmanovi se podařilo vydávat Český svět do roku 1913, kdy ho, již nemocný, prodal nakladatelství Emil Šolc. Na výtisku z 8. srpna 1913 je ještě uveden jako redaktor a vydavatel; číslo následující již uvedlo nového vydavatele a redaktora. Za hlavní přínos časopisu lze považovat systematické přinášení reportážních fotografií doplňujících text. Fotografie byly významnou součástí časopisu od samého počátku a pocházely často od nejvýznamnějších autorů své doby. Dne 1. prosince 1900 se na Smíchově oženil Aloisií , rozenou Koudelkovou . Měl dceru Ludm...

Karel František Schwarzenberg (2)

Narozen 5.7.1911 v Čimelicích, zemřel 9.4.1986 ve Vídni . PhDr., historik, heraldik, archivář, práce z oboru, překladatel z němčiny.

Karel Franczyk (6)

1961 – narozen v Ostravě, 28. června 1961, 1984 – Po promoci začíná pracovat na dole P. Bezruč jako provozní technik VOKD. Pracuje v různých funkcích v dole až do roku 1990, 1997 – vydává svou první knihu – cestopis „Jak si žije Austrálie“,

Karel Felt (6)

PhDr. Karel Felt . Český publicista. Publikace z oblasti sportu. 1979 - 1997 Rudé právo .

Karel Fabel (7)

Narozen 10.6.1939 v Hradci Králové. PhDr., historik umění a grafik, práce o typografickém a užitém umění.

Karel Černý (4)

Narozen 22.7.1912 ve Znojmě, zemřel v únoru 1996. Beletrista.

Karel Burian (3)

Karel Burian byl slavný český tenorista, proslulý svým silným hlasem a dramatickou interpretací, zejména Wagnerových a Smetanových oper. Narodil se 12. ledna 1870 v Roudnici nad Labem a svůj pěvecký talent rozvíjel v Praze a ve Vídni. Jeho kariéra odstartovala koncem 19. století a rychle se stal vyhledávaným interpretem na mezinárodních scénách.

Karel Beneš (3)

Narozen 1. 5. 1932 ve Vlčnově, zemřel 28. 9. 2021 v Praze. Ilustrátor, grafik, malíř.

Karel Beneš (2)

Narozen 14. 9. 1932 v Prachaticích, zemřel 15. 6. 2006. Prof., RNDr., CSc., botanik, anatom a cytolog, biolog, práce z oboru biochemie a metodologie a dějin přírodních věd.

Karel Bárta (3)

Karel Bárta, autor Akce Cetus, patří ke generaci třicátníků. Narodil se v Praze. Své povídky příležitostně publikoval od svých dvaceti let časopisecky. Jejich tématikou byly příběhy z bojišť 2. světové války a hitlerovských táborů, dobroudružné příběhy pro mládež, ale i rozhlasové pohádky pro děti a humorně laděné sci-fi povídky. V roce 1992 knižně vydal románově zpracované osudy našich letců bojujících za 2. světové války v Anglii . Kniha Akce Cetus se tématikou řadí mezi humorné a dobrodružné sci-fi příběhy určené mládeži.

Karel Adámek (7)

Narozen 13.3.1840 v Hlinsku, zemřel 11.1.1918 v Hlinsku. Národohospodář, politik, práce z oborů, též popularizátor dějin.

Kåre Holt (3)

Norský prozaik.

Kamila Filipová (2)

Lingvistka, autorka učebnic češtiny pro cizince.

Kamil Barták (6)

Český bytový projektant a architekt.

Kája Saudek (3)

Kája Saudek, vlastním jménem Karel Saudek byl český malíř a komiksový kreslíř. Jeho specifické výtvarné dílo doplnilo také několik filmů a populárně naučný televizní seriál Okna vesmíru dokořán, ilustroval též řadu knih a časopisů, mezi nimi i několik z pera Jaroslava Foglara. Byl bratrem fotografa Jana Saudka. Od dubna 2006 ležel ve vegetativním stavu v motolské nemocnici, po devíti letech zemřel. Kája Saudek se narodil v Praze, ale jeho rodina z matčiny strany pochází z jižních Čech. Otec se narodil v Děčíně. Na konci druhé světové války se kvůli svému polovičnímu židovskému původu dostal spolu se svým dvojčetem Janem do koncentračního tábora ve Slezsku pro tzv. míšence. S americkými komiksy se seznámil už v dětství. V padesátých letech nemohl z politických důvodů studovat, stal se tedy technickým kreslířem a kulisákem ve filmových studiích na Barrandově. V roce 1966 použil jeho kresby Miloš Macourek ve filmu Kdo chce zabít Jessii?. Tím se dostal do širšího povědomí a jeho kresby začaly být publikovány šířeji. Patrně největším projektem měl být komiks podle scénáře Miloše Macourka Muriel a andělé. V roce 1969 z něj však vyšla časopisecky jen ukázka několika stran, kniha samotná už vyjít nemohla . Zajímavostí je, že si jako předobraz ústředních postav vybral skutečné osoby – pro generála-seržanta Xerona svého bratra Jana, s nímž měl v tu dobu rozepře, a pro Muriel herečku Olgu Schoberovou – tehdejší československý sexsymbol. K tomuto komiksu stejná dvojice autorů vytvořila i druhý díl , který vyšel až v roce 2009 . V roce 1971 spolupracoval ještě na filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Počátkem 70. let se několik let živil kreslením seriálů pro časopis Mladý svět. Dva roky vycházel...

Jutta Maier (4)

Spoluautorka knih o výtvarných činnostech pro děti.

Jürke Grau (2)

Studoval biologii, chemii a zeměpis v Hamburku a Mnichově, promoval 1964 v systematické botanice a habilitoval se r. 1971. Od r. 1977 je profesorem na Univerzitě v Mnichově. Podnikl výzkumné cesty do Jižní Ameriky a zúčastnil se několika mezinárodních floristických dílech.

Jurij Vjačeslavovič Sotnik (5)

Ruský autor publikací pro děti a mládež.

Jurij Michajlovič Rost (1)

Juraj Kuniak (5)

Juraj Kuniak je slovenský básník a prozaik. Juraj Kuniak pochází z učitelské rodiny, vzdělání získal na základní a Střední všeobecné škole v Košicích , na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze , na Katedře počítačů Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě a na Nottingham Trent University . Usadil se v Banské Bystrici, kde v letech 1978–1992 pracoval ve vývoji podniku Závody výpočtovej techniky. Přežil drama medicínsko-horolezecké expedice Pamír 1990 a v témže roce založil vydavatelství Skalná ruža. Od roku 1992 je společníkem malé telekomunikační firmy TELCO. Od roku 2008 je společníkem firmy Sempervivum. V současnosti žije v horské osadě Kordíky blízko Banské Bystrice. První literární díla začal publikovat v maturitním roce 1973, odkdy mu v časopisech Nové slovo, Matičné čítanie, Smena na nedeľu a v různých sbornících začaly vycházet básně a povídky. Během pražských vysokoškolských studií svá díla publikoval zejména v časopisech Mladý svět a Tvorba. Knižně debutoval v roce 1983 sbírkou básní Premietanie na viečka, za níž získal Cenu Ivana Kraska. V próze začal knihou Pán Černovský v roce 1991. Ve své tvorbě hledá látku v prožitém, zejména ve vlastním mnohorozměrném životě. Ve svých dílech se vrací k dětství a dospívání, k otázkám etiky, vykresluje mezilidské vztahy a lásku, blízká mu je reflexivní a přírodní lyrika, ale i exkurze do epiky, či křížení žánrů, dotýká se obecně lidské problematiky, reaguje na to, jak na něj doléhá současná existence. Experimentuje v oblasti žánrové i výrazové. Typické je pro něj neustále hledačství, čistota výrazu, ironie a sebeironie, citlivost kombinovaná s racionalitou, snaha dotknout se poezie bytí. Rebeluje proti novodobému schematismu, což se spojuje s upřímným hledáním lidského štěstí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juraj Kuniak na slovenské Wikipedii....

Julius Kugy (2)

Julius Kugy byl slovinský milovník hor, jeden z průkopníků horolezectví. Jeho jméno je spjato především s oblastí Julských Alp. O horách a své lásce k nim napsal několik knih, k jeho zájmům dále patřila literatura, botanika a hudba. První horské výstupy podnikal Kugy v Korutanech, později v Julských Alpách. Po smrti otce se věnoval především zabezpečení rodiny a řízení rodinných podniků, za které již v útlém mládí převzal zodpovědnost. Po absolutoriu gymnázia vystudoval práva ve Vídni, a zároveň se dokázal věnovat svým koníčkům, mj. botanice. Právě ona přivedla mladého Kugyho do hor. Společně s místními vůdci vytyčil v Julských Alpách na 50 nových cest na většinou dosud nezlezené vrcholy, ale zejména se věnoval soustavnému mapování a poznávání horského prostředí. Výsledky, zejména botanické objevy a přehledy soustavně publikoval, a podílel se i na zřízení alpinária a botanické zahrady u slovinského Bovce. Jeho nejznámějším dílem je kniha Ze života horolezce, která vyšla v roce 1925. Za významnou inspiraci pro svůj život ji považoval například český horolezec Miroslav Šmíd, který podle ní pojmenoval jednu ze svých vlastních knih.

Juliet Clutton-Brock (8)

Zooložka.

Julien Blondel (5)

Francouzský novinář, autor komiksových scénářů a tvůrce her.

Julianna Morris (8)

Spisovatelka.

Julian Symons (4)

Julian Gustave Symons se narodil v Londýně jako mladší bratr, a později životopisec, spisovatele A.J.A. Symonse. Školu ukončil ve 14 letech. V roce 1937 založil básnický časopis Twentieth Century Verse, který editoval dva roky. Před válkou se začal věnovat psaní kriminálních příběhů a brzy poté se etabloval jako jejich hlavní představitel. Jeho použití ironie pro zobrazení násilí pod maskou počestné společnosti mnoho jeho knih pozdvihlo na úroveň skutečného románu. Jako jeden z prvních trockistů požádal na začátku druhé světové války o uznání jako anti-kapitalistický odpůrce, ale skončil v Royal Armoured Corps 1942 - 1944, kdy byl jako invalidní propuštěn. Po období, kdy se živil jako reklamní textař, se stal v roce 1947 spisovatelem na plný úvazek. Během své kariéry dvakrát získal od sdružení Mystery Writers of America cenu Edgar Awards, a v roce 1982 obdržel Grand Master Award. Symons byl od roku 1976 do roku 1985 prezidentem detektivního klubu .

Julian Gough (7)

Irský spisovatel a zpěvák.

Jules Renard (5)

Jules Renard , celým jménem Pierre-Jules Renard, byl francouzský spisovatel. Narodil se ve francouzském Mayenne. Roku 1889 patřil k spoluzakladatelům prestižní literární revue Mercure de France. Byl blízkým přítelem Edmonda Rostanda, autora Cyrana. Po vypuknutí Dreyfusovy aféry se Renard postavil na stranu Émila Zoly a patřil k bojovníkům za Dreyfusovu rehabilitaci. Byl pacifistou a antiklerikálem. Jeho nejslavnějším dílem se stal Deník, který byl publikován až posmrtně, roku 1925.

Jožka Pejskar (5)

Jožka Pejskar, vlastním jménem Josef Pejskar, přezdívaný Jožka Pero byl český rozhlasový redaktor a exilový pracovník. Narodil se v Malé Skalici na Náchodsku. Byl členem Československé strany národně socialistické. Ve 20. a 30. letech navštěvoval v Brně Ústřední školu dělnickou, kterou zřizovala právě ČSNS a kde působili profesoři Masarykovy univerzity. Pracoval jako dopisovatel Českého slova a roku 1945 začal pracovat pro Slovo národa, stranický list ČSNS. Byl zároveň zaměstnancem nakladatelství Melantrich a ve Znojmě, kde v té době bydlel, měl na starosti distribuci. Psal do stranického tisku a psal protikomunistické články. Komunisty byl označován jako „rozbíječ Národní fronty“, po komunistickém převratu v únoru 1948 byl zbaven pozice redaktora a České slovo bylo pozastaveno. Od mládí měl problém se zrakem, únorové události přečkal na oční klinice ve Znojmě díky dobrodiní primáře, ač člena KSČ. Zatykač na něho vydaný pozbyl platnosti amnestií Klementa Gottwalda u příležitosti jeho nástupu do funkce prezidenta. Emigroval v listopadu/prosinci 1948, když překročil státní hranice do Rakouska po předchozím upozornění, že má být zatčen. Toto upozornění mu předal úředník Státní bezpečnosti Cipr. Jožka Pejskar byl v té době ženat, měl jednoho syna, který roku 1948 ve věku devíti let zemřel na plicní chorobu. Od roku 1950 pracoval ve Svobodné Evropě, kam jej získal Ferdinand Peroutka, když jej doporučil Pavlu Tigridovi do mnichovské redakce. Jožka Pejskar pracoval hlavně pro pořad Rub a líc, který pojednával o tom jak číst komunistický tisk a poslouchat komunistický rozhlas. Roku 1955 založil exilový měsíčník České slovo a stal se jeho šéfredaktorem. Roku 1958 byl vyloupen Pejskarův byt agenty Státní bezpečnosti. Krátce poté, v roce 1959, zemřela jeho manželka a Pejskar se dostal se do tíživé finanční situace spojené s její nákladnou léčbou v USA. Roku 1961 se znovu oženil s Češkou žijící v Torontu. Zde po ...

Jozef Štígel (4)

Slovenský autor kuchařek.

Jozef Mihálik (3)

Slovenský ichtyolog.

Józef Maria Bocheński (6)

* 30. 8. 1902 – † 8. 2. 1995 Filosof a politolog Józef Maria Bocheński se narodil v Polsku. V odborném světě si získal mezinárodní uznání jako badatel v oblasti logických zákonů. Od r. 1945 byl profesorem katolické univerzity ve Freiburgu, kde vedl také Východoevropský institut. Jako hostující profesor působil na řadě univerzit v Evropě, Jižní Americe a Africe a za svůj přínos v oblasti symbolické logiky získal pět čestných doktorátů. Není tedy divu, že jeho propedeutické knížky, vysvětlující současnou filosofii a její metody, Evropská filosofie přítomnosti a Metody současného myšlení , se dočkaly značného ohlasu. Přímo světovým bestsellerem se však stala útlá knížka Cesta k filosofickému myšlení . Sám sebe řadil mezi aristoteliky , které obohatil přístupem analytické filozofie , snažící se odstranit filozofické nedorozumění aplikací přísné logiky. V roce 1970 získal diplom pilota a do roku 1983 podnikl 2053 letů.

Jozef Alexander Tallo (6)

Slovenský prozaik a filmový scenárista, humorista, satirik, autor historických románů.

Joža Mikula (4)

Narozen 6.4.1917 v Netčicích u Kyjova, zemřel 26.8.1982 v Ústí nad Labem. Ředitel Státního divadla v Ústí nad Labem. Dramatik, autor monografie o pěvci Stanislavu Mužovi, zpěvák, sólista opery.

Josie Lloyd (5)

Britská spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní na školách a v knihovnách, manažerka firmy zaměřené na profesionální redigování textů. Spolupracovnice rozhlasové stanice pro ženy. Některé knihy píše s manželem Emlynem Reesem.

Joseph Jacquin (6)

Francouzský spisovatel a novinář, též práce pro mládež.

Joseph Gelinek (3)

Josef Jelínek byl český hudební skladatel, klavírista a varhaník. Josef Jelínek se narodil v rodině mistra krejčího. V mládí navštěvoval jezuitskou kolej na Svaté Hoře u Příbrami a studoval teologii v Praze. Při studiu teologie se vzdělával i v hudbě. V Praze byl žákem mistra ve hře na varhany Josefa Segera. V roce 1786 byl vysvěcen na kněze. V Praze se pravděpodobně setkal již v roce 1787 s Mozartem. Ten jej doporučil jako učitele hudby na dvůr hraběte Filipa Kinského do Vídně. Zde se Jelínek setkal s Josefem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem. Zároveň se stal žákem Johanna Georga Albrechtsbergera. Později byl ve službách knížete Josefa Kinského a byl jmenován učitelem hudby na císařském dvoře. Od roku 1818 působil jako učitel klavíru v paláci knížete Esterházyho. Ve Vídni byl pro své kněžské svěcení přezdíván "Abbé Gelinek". Zkomponoval více než sto skladeb pro piano a varhany. Z toho jich bylo nejméně 25 vydáno tiskem v Paříži, ve Vídni, Berlíně, Mohuči a Hamburku. Jsou to hlavně fantazie a variace na Mozartovo téma. Jeho pracím tleskali takoví velikáni, jako byl Haydn, Mozart a Beethoven. Skladby byly tak populární, že je jiní skladatelé publikovali pod svým jménem.

Josef Zezulka (8)

Josef Zezulka byl český filosof, léčitel a zakladatel pseudovědeckého oboru biotronika. Je autorem mnoha filosofických děl, Bytí životní filosofie je jeho nejznámějším. Ve svém díle se zabývá zejména vznikem a životem vesmíru, vývojem bytosti, karmou, vegetariánstvím a životní energetikou. Čerpáno z knihy Život přinašeče Josef Zezulka se narodil v Brně, celý život však prožil v Praze. Před druhou světovou válkou měl obchod s cukrovinkami a za války se aktivně účastnil západního odboje. Po únoru 1948 mu byl zabaven obchod, pracoval poté v Národním muzeu jako účetní a později následkem další perzekuce jako dozorce ve sbírkách. Je ale znám jinými svými aktivitami – životní filosofií Bytí a její součástí biotronikou. S oběma začal na Velikonoce roku 1945, kdy u něj proběhlo jakési probuzení, jakési rozevření vědomí a obě pak pěstoval a rozvíjel celý život. V roce 1968, za pomoci ministra zdravotnictví Vlčka, byl blízko zařazení biotroniky do systému státní léčby, ale vše bylo přerušeno okupací spojeneckých vojsk. V roce 1982 v rámci Psychoenergetické laboratoře profesora Františka Kahudy prováděl výzkum léčby biotronikou v nemocnici ve Vimperku. Léčitelství se věnuje hlavně ve svém bytě, kam k němu dochází lidé pro pomoc. Léčí více než 40 let. Svoji filosofii Bytí přednášel víceméně tajně na různých přednáškách po soukromých bytech. Jednou z výjimek byl Mezinárodní psychotronický kongres v roce 1973 v Praze, kde vystoupil veřejně s velkým úspěchem. Tajně také svou nauku sepisoval a jeho přátelé knihy a statě přepisovali a kopírovali. Statě vycházely i na západě v nejrůznějších publikacích. K veřejnému vydání jeho filozoficko-náboženských knih došlo až po roce 1989. Zezulka zemřel v roce 1992. Slovo biotronika vymyslel a naplnil právě Josef Zezulka, jako jeden z nevědeckých léčitelských směrů. Podle Zezulky se člověk skládá ze tří základních částí: h...

Josef Vaněk (5)

Spoluautor publikace o českých rekordech.

Josef Vaněk (5)

Narodil se dne 6. února 1886 v Bukovině u Hradce Králové a zemřel 9. září 1968 v Chrudimi. Josef Vaněk byl neobvykle aktivní a velmi úspěšný český zahradní architekt, průkopník a propagátor našeho československého zahradnictví, v neposlední řade soudní znalec a autor rady publikaci z oboru zahradnictví a ovocnářství. V tématických článcích poskytoval odborné rady a šířil pěstitelské způsoby a zásady, které platí dodnes. Opomenout nesmíme ani Vaňkovu bohatou odbornou knižní tvorbu. Přátelil se s řadou významných osobností své doby, patřili k nim například bratří Čapkové, Petr Bezruč, Ignát Hermann, Alois Jirásek, Alberto Vojtech Fric, Alfons Mucha či Josef Lada. Josef Vaněk byl všestranně a nevšedně aktivním člověkem, dokonce ani znárodnění jeho velkozávodu roku 1948 ho neodradilo a dál pokračoval ve své veřejné a osvětové činnosti. Až do svých osmdesátin přednášel po různých koutech naší republiky.

Josef Vachek (6)

Prof. PhDr. Josef Vachek, DrSc., byl český lingvista, anglista a bohemista, jeden z významných představitelů Pražského lingvistického kroužku. Josef Vachek se zabýval fonologií, fonetikou a mluvnicí angličtiny i češtiny, obecnou lingvistikou a teorií překladu a psaného jazyka. Působil kromě jiného jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český tehdejší Československé akademie věd.

Josef Týfa (4)

Josef Týfa byl český typograf, knižní grafik a tvůrce písem. Studoval na pražské Rotterově soukromé škole užité grafiky. Pracoval jako reklamní výtvarník velkých obchodních společností a průmyslových firem, byl vedoucím propa­gačního výtvarnictví PZO Centrotex, plzeňského Prazdroje či Baťových závodů. Od roku 1951 se zaměřil na tvorbu typografických písem a na knižní typografii. Společně se Stanislavem Dudou a Karlem Míškem navrhl antikvu Kolektiv a grotesk . V roce 1960 uspěl s návr­hem písma Týfova antikva a kurzíva, roku 1968 navrhl antikvu Academia s kurzívou do odborných publikací a Juvenis do knih pro děti . Spolupracoval s českými nakladatel­stvími, mj. Odeon, Academia, Avicenum, Horizont. Podílel se na typografické úpravě knih pro edice Most, Archiv, Ypsilon , Situace či Klubu přátel poezie. Spolupracoval na propagaci reprezentačních výstav, např. Expo 58 v Bruselu, Československého skla v Moskvě a dalších. Byl členem SČUG Hollar a dopisujícím členem německého spolku Bund Deutscher Buchkünstler. Za svou tvorbu získal titul zasloužilý umělec , též řadu mezinárodních ocenění. 1975 Josef Týfa: Písmo, značky, kniha, Strahovská knihovna, filozofický sál, Praha

Josef Trtílek (6)

Josef Trtílek byl český vysokoškolský pedagog a bývalý děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zabýval se zejména analytickou chemií a didaktikou chemie. Josef Trtílek vystudoval chemii, matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a v roce 1932 zde získal titul RNDr. Během studia absolvoval studijní cesty do Paříže a do Vídně. V letech 1933–1935 působil jako asistent v Ústavu analytické chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity u profesora Jana Václava Dubského a v letech 1935–1938 byl zaměstnán jako asistent na Ústavu experimentální patologie Lékařské fakulty Univerzity Komenského, kde se také v roce 1938 habilitoval. Během války byl nasazen na nucené práce v táboře v Račicích. Od roku 1945 působil opět na Přírodovědecké fakulta Masarykovy univerzity a v roce 1948 zde byl jmenován profesorem. Po roce 1948 přešel na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity a v letech 1948–1950, 1952–1953 a 1964–1965 byl jejím děkanem. Je autorem 150 odborných publikací. Jeho vědecká činnost se soustředila zejména na analytickou chemii a především na využitím organických činidel. Sestavit metodu ke stanovení množství stopového jódu, která se nazývá jako Trtílkova metoda. Tato metoda se využívala při léčení endemických poruch funkce štítné žlázy. Byl také autorem několika učebnic chemie pro základní školy a učebnic chemie pro studenty učitelství. Medaile Za zásluhy o výstavbu Hanušova medaile Stříbrná medaile UJEP Zlatá medaile UJEP Byl členem Moravské přírodovědecké společnosti a Československé společnosti chemické.

Josef Thomayer (7)

Josef Thomayer byl český lékař – profesor vnitřního lékařství, jeden ze zakladatelů české lékařské vědy. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení podmínek na českých klinikách. Jde o tvůrce českého lékařského názvosloví a autora populárně-vědeckých knih z oblasti lékařství, podílel se na založení odborných lékařských časopisů. Vedle svého povolání se zabýval literární tvorbou, psal beletrii, cestopisné fejetony a črty do časopisů. Své beletristické práce publikoval pod pseudonymem R. E. Jamot . Jeho bratr František Josef Thomayer byl český zahradní architekt. Narodil se v Trhanově na Chodsku. Studoval na gymnáziu v Klatovech, kde byl jeho spolužákem a přítelem Emil Frida, pozdější známý spisovatel Jaroslav Vrchlický. Sblížila je láska k literatuře a společně se pokoušeli uplatnit své literární pokusy v časopisech. Po maturitě studoval na lékařské fakultě ještě nerozdělené univerzity v Praze. Stal se jednou ze základních postav českého vnitřního lékařství. V roce 1885 založil český lékařský časopis Sborník lékařský. Vydal hodně používanou příručku Úvod do drobné lékařské praxe. V roce 1893 vyšla jeho Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Josef Thomayer se věnoval vnitřnímu lékařství, v roce 1883 byl docentem, roce 1886 byl jmenován mimořádným a 1897 řádným profesorem Lékařské fakulty UK. V roce 1886 se stal přednostou polikliniky české lékařské fakulty. V letech 1902 až 1921 byl po profesoru Emerichu Maixnerovi druhým přednostou II. interní kliniky, kterou neobyčejně povznesl. Pěstovaly se na ní všechny obory interny, pneumologie, kardiologie, endokrinologie, ba i neurologie jako konkurence brzy nato vzniklé Haškovcově neurologické kliniky. On sám se angažoval ve více interních oblastech. Významné úspěchy však docílil zejména ve studiu břišního poklepu, jejž důkladně popsal. Byl vynikající diagnostik. Studoval intermitentní klaudikace (kulhání po únavě při obliterující tromba...

Josef Svoboda (6)

Ing. Josef Svoboda, Ph.D. se narodil 24. listopadu 1956. Po odborném polygrafickém učilišti v Praze studoval tři roky v Lipsku Ingeneurschule für Polygrafie, v roce 1980 odmaturoval na střední průmyslové škole grafické. Ve studiích pokračoval na výrobně ekonomické fakultě VŠE a zakončil je doktorandským studiem mezinárodních vztahů. To už vyučoval polygrafické a ekonomické předměty ve středním odborném učilišti a na grafické průmyslovce. Rovněž psal odborné učební texty. V roce 1991 byl přijat na rektorát Univerzity Karlovy a stal se ředitelem vydavatelství Karolinum. V roce 1993 si jej zvolil ministr kultury Pavel Tigrid jako svého náměstka pro kulturní dědictví, divadla a galerie. Z této funkce přešel o tři roky později na Nejvyšší kontrolní úřad, kde se jako poradce předsedy Lubora Voleníka věnoval aplikaci nezávislé kontroly v ČR a vzdělávání pracovníků NKÚ pro součinnost s kontrolními orgány Evropské unie. Od roku 2002 devět let byl pracovníkem ministerstva financí jako ředitel odboru, z toho strávil téměř tři roky v Mezinárodní bance hospodářské spolupráce v Moskvě. Finančním otázkám se věnoval i poté, ať už ve spolupráci se společností Partners a.s. či jako tajemník katedry ČVUT. V roce 2013 byl jmenován kancléřem Českého vysokého učení technického a tuto funkci zastává dosud.

Josef Suchomel (4)

Narodil se 9. prosince 1907 v Hodkovičkách a v Praze vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Byl žákem slavného profesora Charváta a do Teplic přišel hned po ukončení 2. světové války. Nastoupil zde jako primář interního oddělení teplické nemocnice. Působil zde 25 let až do roku 1970, kdy odešel do jižních Čech. Byl velkým milovníkem Českého středohoří a také jedním z lékařů, kteří prokázali nevšední literární talent. Tento talent ve spojení s láskou k přírodě dal vzniknout jeho literární prvotině "Kde se země zapomněla", která vyšla v roce 1962. Pro děti napsal zajímavý příběh "Jezevčíkem to začíná", poté se na řadu let odmlčel. Až v roce 1983 vyšly "Živé vody", inspirované krásou jižních Čech. V té době se ovšem pustil do vytouženého a dlouho odkládaného cestování a vydal se do světa. V roce 1985 vyšel jeho první cestopis "Z Tahiti na Tuamotu" , v příštím roce následovala kniha "Dobrý den Afriko" a drobnější črty z návštěvy Nepálu, Indie, Cejlonu a Turecka shrnul do díla "Setkání na cestách", které vyšlo v roce 1993. Krátce před svými devadesátými narozeninami, 4. listopadu 1997, náhle zemřel v Klikově na Třeboňsku.

Josef Staněk (5)

Narozen 15.2.1887 v Měrovicích, zemřel 9.7.1947 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, literární referent a historik, publikace z oboru dějin české literatury, literární výbory, překlady z angličtiny.

Josef Šnejdárek (4)

Josef Šnejdárek byl český armádní důstojník, účastník první světové války, sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad. Šnejdárek se narodil v rodině mlynáře. Protože mu velice brzy zemřela matka a otce tato skutečnost psychicky zlomila, vyrůstal u svých prarodičů. Podle vyprávění se mladý Josef ve 13 letech rozhodl stát pašou v Cařihradu, utekl ze školy a dostal se až do Terstu, kde mu došly peníze, a odkud ho posléze vyzvedl strýc. Po absolvování kadetní školy vstoupil do rakousko-uherské armády. Sloužil v Budapešti a Innsbrucku, neobvykle rychle dosáhl hodnosti poručíka. Z rakousko-uherské armády odešel a jako vojín vstoupil do francouzské Cizinecké legie, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů v severní Africe. V Cizinecké legii dosáhl hodnosti adjudant a po absolvování školy pro důstojníky pěchoty v Saint-Maixent se stal roku 1907 důstojníkem u pluku alžírských střelců francouzské koloniální armády. V první světové válce Šnejdárek bojoval na západní frontě, dosáhl hodnosti majora, byl několikrát raněn a vyznamenán. Působil v Československých legiích ve Francii. Roku 1919 se Šnejdárek vrátil do Československa. Stal se velitelem československých vojsk operujících na Těšínsku a vedl československou armádu v sedmidenní válce s Polskem. 15. května 1920 se pokusili dva členové polské vojenské organizace Polska Organizacja Wojskowa z rozkazu jejího vedení Šnejdárka zavraždit. Šnejdárek v té době bydlel v Orlové, v bytě svého přítele ředitele spořitelny Mezery. Atentát se nezdařil - bomba údajně umístěná pod Šnejdárkovou postelí sice vybuchla, ale poškozen byl pouze dům. Poté se stal velitelem divize v bojích proti Maďarské republice rad na Slovensku, kde zvítězil v bitvě o Zvolen a jeho vojska postupně obsadila část bývalých Uher. Nicméně až v roce 1927 Šnejdárek formálně odešel z francouzské armády a vstoupil do českoslove...

Josef Šnejdar (4)

Doc. Ing. Josef Šnejdar, CSc. se jako odborník a řídící pracovník podílel na významných stavbách, mimo jiné na rekonstrukci a dostavbě Národního divadla . Prací v nejvyšších stavebních pozicích byl komunistickým režimem pověřován navzdory pro tehdejší dobu nevyhovujícímu kádrovému profilu, od roku 1957 byl hlavním stavbyvedoucím výstavby sídliště Milín, od podzimu 1959 na výstavbě areálů Vysoké školy zemědělské, Státního veterinárního ústavu a Ústavu teoretických základů chemické techniky v Praze-Suchdole. Byl jmenován hlavním inženýrem pro stavbu Paláce kultury , ředitelem stavby Rekonstrukce Národního divadla a dostavby jeho okolí , od 1.7.1987 byl zmocněncem vlády pro čtyři významné stavby, především pro dostavbu nemocnice v Motole. Od 17.1.1991 do zrušení Ministerstva výstavby a stavebnictví byl náměstkem ministra. Svou životní dráhu vylíčil poutavým způsobem v autobiografické knize Bůh, osud a já, kterou sepsal a vydal ve věku 90 let. Do zahájení gymnaziálního studia v konviktu Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě prožíval Josef Šnejdar 11 let dětství v rodině věteřovského kostelníka, po zrušení gymnázia za okupace pokračoval ve studiích jako člen jezuitského řádu a v roce 1950 byl v rámci proticírkevního tažení tehdejším režimem internován v Bohosudově. Následovalo 40 měsíců vojenské služby u PTP a zaměstnání na různých pozicích ve stavebnictví s tím, že zamýšlené studium filozofie mu nebylo z kádrových důvodů umožněno a po třech měsících studia mu bylo v roce 1954 odepřeno i studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ve stavebních profesích byl postupně dosazován do řídících funkcí na významných stavbách a za úspěšné vedení a včasné dokončení výstavby Paláce kultury byl v roce 1981 odměněn Řádem práce. I přes tyto pracovní úspěchy zastával jako zaměstnanec podniku Průmstav podřadné funkce a teprve na zásah vysokého vládního činitele byl po neusp...

Josef Smolík (6)

Narozen 27. 3. 1922 v Jičíně, zemřel 4. 2. 2009 v Praze, prof., ThDr., Dr.h.c., D.D.h.c., STM, duchovní a teolog Českobratrské církve evangelické; sloužil v Pardubicích a v Praze U Klimenta ; vysokoškolský učitel na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě/Evangelické teologické fakultě UK , děkan fakuty , člen komise Světové rady církví pro Víru a řád , člen ústředního výboru SRC , redaktor Křesťanské revue ; věnoval se praktické teologii, příležitostně církevním dějinám.

Josef Skupa (5)

Josef Skupa byl český loutkář, výtvarník a spisovatel, známý především jako autor postaviček Spejbla a Hurvínka. Nebyl hudebníkem ani skladatelem v tradičním slova smyslu, ani nevydával hudební alba. Místo toho se Skupa ve své kariéře věnoval loutkářství a divadlu. V Praze založil Divadlo Spejbla a Hurvínka, které se proslavilo představeními s jeho ikonickou loutkovou dvojicí. Postavy Spejbla, poněkud přitroublého otce, a Hurvínka, jeho rošťáckého syna, se staly oblíbenými postavami nejen v české kultuře. Skupa svou prací s těmito postavičkami významně přispěl k rozvoji loutkářství jako umělecké formy ve 20. století. Zatímco z divadelních představení nebo rozhlasových her mohou existovat zvukové nahrávky nebo alba s hlasy Spejbla a Hurvínka, Josef Skupa sám nebyl znám produkcí hudebních alb.

Josef Schmidtmayer (6)

Narozen 26.9.1914 v Českých Budějovicích, zemřel 23.4.1979 v Praze. CSc., docent, publikace z oboru matematiky.

Josef Ryšavý (5)

Josef Ryšavý byl profesor nižší a vyšší geodezie na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1947–1948 byl jeho rektorem. Narodil se v rodině Josefa Ryšavého, hospodářského příručího na velkostatku ve Stráži nad Nežárkou, a jeho manželky Antonie, rozené Lintnerové. Z církve římskokatolické přestoupil k církvi československé v roce 1921. V matrice narozených dále dohledáni sourozenci Adolf a Františka . V roce 1910 byl Josef Ryšavý, tehdejší asistent na ČVUT v Praze, prohlášen doktorem věd technických. Pro školní rok 1930/1931 byl zvolen děkanem na vysoké škole speciálních nauk při ČVUT.

Josef Růžička (5)

Narozen 15. 10. 1880 v Rokycanech, zemřel 3. 6. 1954 v Benešově. Středoškolský profesor, autor populárních knih o historii. Též autor odborných článků z regionálních dějin a antropologie, výročních zpráv škol a muzeí.

Josef Rozman (2)

Narozen 1932. Ing., CSc., středoškolský pedagog, autor učebnic o chovu hospodářských zvířat, publikace z oboru živočišné výroby a historie chovu hospodářských zvířat.

Josef Reyl (7)

Narozen 3.2.1889 v Dolním Dehtově u Dvora Králové. Žurnalista.

Josef Rančák (3)

Autor turistických průvodců a map.

Josef Pospíchal (8)

Narozen 16. 6. 1963 v Turnově. Malíř, knižní ilustrátor, básník, autor komiksů.

Josef Pelikán (5)

Josef Pelikán byl český fotbalista, útočník. Hrál za SK Smíchov v předligové éře. Za českou reprezentaci nastoupil 7. 4. 1907 proti Uhersku. V reprezentaci dal 1 gól.