Výpis všech autorů

Georg Friedrich Händel

Georg Friedrich Händel , známý také jako George Frideric Händel, byl barokní skladatel narozený v roce 1685 v německém Halle. Většinu své kariéry strávil v Anglii, kde se stal naturalizovaným britským poddaným. Händel se proslavil svými operami, oratorii, hymnami a varhanními koncerty. Mezi jeho nejznámější díla patří "Mesiáš", oratorium, které obsahuje známý sbor "Aleluja", "Vodní hudba" a "Hudba ke královskému ohňostroji". Tyto skladby se těší trvalé oblibě a často se hrají na koncertech klasické hudby po celém světě.

Vít Haškovec

Narozen 1965. Autor životopisů slavných a známých osobností, nakladatelský redakor.

Sven Hassel

Sven Hassel  taktéž Sven Hazel, vlastním jménem Børge Willy Radsted Arbing byl dánský spisovatel. Byl vychován tradiční dánskou výchovou pracující třídy. Již od 14 let pracoval na lodích jako stevard. V roce 1936 ukončil základní vojenskou službu. Podle jeho verze pro velikou nezaměstnanost, jež v té době Dánsko sužovala, se přesunul do Německa, kde vstoupil jako dobrovolník do Wehrmachtu, kde se stal členem 2. jízdního pluku. Jako voják německé branné moci se zúčastnil také tažení na Polsko, po této zkušenosti dezertoval. Byl chycen a odveden do koncentračního tábora. Z koncentračního tábora byl opětovně povolán do armády jako člen tzv. trestního praporu a poslán na východní frontu. Zde bojoval jako člen 2., 11. a 27. tankového pluku. Postupem času se však dostal prakticky na všechny fronty, vyjma severní Afriky. Hassel byl celkem osmkrát raněn. V letech 1945 až 1949 byl válečný zajatec a pobýval v ruských, amerických, francouzských a dánských zajateckých táborech. V tomto období také napsal svoji knihu Legie prokletých, která byla v Dánsku vydána v roce 1953. Od roku 1964 žil se svojí ženou v Barceloně ve Španělsku. Byl ženatý s Dorthe Jensen a má syna Michaela . V létě 1963 dánský novinář Georg Kringelbach zjistil, že Hassel ve skutečnosti pracoval pro dánskou verzi gestapa . Odhalení vedlo k emigraci Hassela do frankistického Španělska v roce 1964 Napsal celkem 14 knih, všechny pojednávají o válečných útrapách a jsou zčásti autobiografické. Knihy jsou psané jako seriál, ve všech vystupují prakticky stejné postavy a autor popisuje jejich vývoj, život i smrt. Jsou to Porta, Drobeček, Legionář, Dědek, Heide, Gregor Martin, Barcelona-Blom a Sven sám. Z těchto osob ale přežijí válku jen Drobeček, Legionář, Heide, Gregor Martin a Sven. Tyto romány byly přeloženy do 17 jazyků, Hassel publikoval ve více než 50 zemích. Po celém světě bylo prodáno více než 53 000 000 výtisků. Sven H...

Lisi Harrison

Lisi Harrison se narodila 29. 7. 1975 v Toronto, Kanada . Narodila se a vyrostla v kanadském Torontu, studovala filmovou vědu na univerzitě v Montrealu, ale po dvou letech školu opustila, protože pochopila, že chce být spisovatelkou a ne natáčet filmy. Proto přesídlila na bostonskou Emerson College, kde vystudovala tvůrčí psaní. Řadu let pracovala pro MTV, kde se podílela na přípravě televizních show, také psala sloupky pro nejrůznější noviny a časopisy. Je autorkou celé řady knih pro mládež a největší úspěch slavila se sérií Dívčí parta. V CooBoo vycházejí její knihy o příšerách, totiž pardon, SOVácích z Monster High.

Karina Havlů

Karina Havlů . byla česká překladatelka a spisovatelka. Její otec byl textař a libretista, překladatel z angličtiny a právník Ivo T. Havlů. Část rodiny pocházela z Tábora. Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a mimořádné studium filmové a televizní produkce na Famu. Řadu let žila v Římě. Vdaná za Igora Holuba. Věnovala se překladatelské činnosti z anglického a italského jazyka. Jednalo se o literaturu pro dospělé, ale i děti. Dále také o překlady divadelních her amerických a italských dramatiků. Rovněž se zaměřila na životopisy slavných osobností, např. Sophii Lorenovou, Benita Musssoliniho, Toma Hankse. Spolupracovala s časopisy a deníky např. Naše rodina, Zahrádkář, Tina, Večerní Praha. Jejím velkým koníčkem bylo kulinářství. Napsala mnoho kuchařských knih. Některé její knihy byly přeložené v zahraničí. Velkého úspěchu dosáhla s knihou "Vaříme v Remosce". Proto se jí říká "Královna remosek". Tlumočila, byla profesorkou na Střední knihovnické škole v Praze, pracovala jako filmová historička ve Filmovém ústavu. Své překlady podepisovala Karina I. Havlů.

Jan de Hartog

Jan de Hartog byl nizozemský spisovatel a dramatik. Jan de Hartly se narodil roku 1914 v nizozemském Haarlemu v rodině protestantského teologa. Odmalička projevoval vášeň pro moře a již v deseti letech utekl na kutr, kde pracoval jako plavčík. Na otcovo naléhání se sice vrátil domů, ale Nizozemskou královskou námořní akademii nedokončil. Našel si práci v amsterdamském přístavu na remorkéru a od roku 1932 pracoval jako inspektor přístavní policie. Do této doby se také datuje počátek jeho literární práce, ale jeho první díla neměla příliš velký úspěch. Začal tedy pod pseudonymem F. R. Eckmar publikovat úspěšné detektivky, které jsou spíše vtipnými parodiemi, ve kterých autor uplatnil humor, pitoresknost a hrůzostrašnost. Zvolený pseudonym byl vtipnou replikou na nepříznivou kritiku, protože znamená něco jako T. R. Hnisi nebo J. D. I. Sevycpat. Roku 1940 se dočkal prvního úspěchu svým románem Hollands Glorie . Titul vyšel těsně před obsazením Nizozemska nacisty a pro svůj odbojný obsah vyvolal v obsazené zemi živý čtenářský ohlas. Ani okupanti proti knize nic nenamítali, dokud Hartog neodmítl roku 1942 vstoupit do kolaborantské umělecké komory. Román byl zakázán a Hartog se musel skrývat v Amsterdamu v ženském domově pro přestárlé. Roku 1943 se mu podařilo uprchnout do Anglie, kde pracoval v nizozemském zahraničním vysílání BBC Radio Oranje, roku 1949 přesídlil do Francie a roku 1957 do USA. Zde se plavil se svou rodinou na rybářském člunu po řekách a průplavech severní Ameriky, aby se nakonec usadil v Houstonu. Psal nizozemsky i anglicky a díla v angličtině následně překládal do nizozemštiny. A zatímco v USA byl považován za úspěšného spisovatele, v rodném Nizozemsku byla jeho díla přijímána většinou vlažně. Kromě námořní a válečné tematiky se mnohá jeho díla vyznačují také silnou společenskou angažovaností. V USA se stal kvaker...

František Hamza

František Hamza byl český lékař a spisovatel. V dnešní době je především znám jako zakladatel Hamzovy dětské léčebny v Luži. František Hamza studoval na nižším gymnáziu v Pelhřimově, pak pokračoval na vyšším gymnáziu v Německém Brodě , kde v té době učili osvícení želivští premonstráti. Absolvoval lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze . Po promoci na působil jako městský a později obvodní lékař v Luži. Místo svého působení zvolil zcela záměrně. Klimaticky odpovídalo realizaci jeho plánu, tedy zřízení dětské protituberkulózní léčebny, kterou založil roku 1901 ve vile pod poutním kostelem na Chlumku. Nejprve ji vedl ve vlastní režii, v roce 1908 však dosáhl jejího převzetí do správy země České a zůstal až do 1919 jejím ředitelem. Děti z chudých rodin zde léčil zdarma. Dnes tato léčebna nese název Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé. Založil také první školu v léčebném zařízení ve střední Evropě. Z jeho iniciativy vznikly další dětské protituberkulózní léčebny ve Starém Smokovci, Šumperku a Cvikově. Za 1. světové války byl činný v domácím protirakouském odboji. Jako poradce srbského ministerstva zdravotnictví byl vyznamenán vysokým srbským státním řádem. Po vzniku ČSR se roku 1919 stal sekčním šéfem ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, kde podnítil zřízení několika nových tuberkulózních sanatorií a studentských zdravotních ústavů v Praze a Brně. Byl spoluzakladatelem Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Po odchodu z ministerstva v roce 1922 přijal místo mimořádného profesora na nově vzniklé fakultě sociálního lékařství na Masarykově univerzitě v Brně a pokračoval zde ve své práci profesora do konce života. Byl hygienik a propagátorem ergoterapie a dalších zajímavých metod, které posunuly zdravotnictví novým směrem. Zasadil se o vytvoření instituce školních lékařů a studentských zdravotních ústavů. Jeho aktivity překročily r...

Brigitte Hamann

Brigitte Hamannová byla rakouská spisovatelka a historička. Zabývala se především historií habsbursko-lotrinské dynastie v 19. a 20. století. Narodila se jako Brigitte Deitert v Essenu v Německu. Vystudovala germanistiku a historii v Münsteru a ve Vídni. Po studiích pracovala jako novinářka v Essenu. V roce 1965 se provdala za historika a univerzitního profesora Günthera Hamanna , přestěhovala se do Vídně a přijala rakouské občanství. Pracovala na Univerzitě ve Vídni, kde v roce 1978 získala titul Ph.D. za práci věnovanou korunnímu princi Rudolfovi, kterou také knižně publikovala. Po úspěchu její první knihy následovaly další věnované především osobnostem rakouských a německých dějin 19. a 20. století. Za svou práci byla mnohokrát oceněna a její knihy byly přeloženy do několika jazyků.

Vlastislav Häufler

Narozen 3.11.1924 v Malých Levárech , zemřel 20.11.1985. Prof., RNDr., CSc., profesor hospodářského a regionálního zeměpisu, práce z oboru.

Helena Haškovcová

Helena Haškovcová, je česká bioložka a filosofka, profesorka lékařské etiky. Hlavními tématy jejího odborného zájmu jsou lékařská etika, práva pacienta, informovaný souhlas, pravda na nemocničním lůžku, sociální gerontologie a problematika umírání . Helena Haškovcová vystudovala biologii a filosofii na Přírodovědecké a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala v různých biologických a zdravotnických ústavech: v letech 1968–1972 v Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV, od roku 1972 na Oddělení klinické imunologie Fakultní nemocnice v Praze 2, od roku 1982 do 1990 v Kabinetu gerontologie a geriatrie ILF Praha a v letech 1979–1986 současně působila v Ústavu hematologie a krevní transfúze v Praze. Od roku 1990 pracovala v Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde iniciovala vznik lékařské etiky jako samostatné lékařské disciplíny v ČR. V tomto oboru se také jako první v ČR roku 1992 habilitovala a o rok později byla jmenována profesorkou. V letech 1996–2002 působila na Husitské teologické fakultě UK jako vedoucí katedry psychosociálních věd a speciální etiky. Od roku 2002 do 2020 pracovala na Fakultě humanitních studií UK v Praze, byla garantkou doktorského studijního programu filosofie – aplikovaná etika. Prof. Helena Haškovcová je garantkou oboru lékařská etika České lékařské komory. Je autorkou 22 samostatných monografií, řady vědeckých článků, učebnic a příruček pro lékaře a zdravotníky. Je členkou české pobočky PEN klubu a několika oborových a vědeckých rad.

František Hampl

Narodil se v roce 1901 v Týnci nad Labem, pocházel ze čtyř dětí - sestra umřela mladá , bratr Rudolf byl odborným učitelem v Týnci a bratr Jan byl vysokoškolským profesorem. Byl vystudovaný inženýr ekonomie, učil na obchodní akademii v Berouně, později přednášel na VŠE, kde získal titul profesora. Během 2.SV byl ve spojení s československou exilovou vládou , byl zpravodaj, spolupracovník. Během této činnosti navázal přátelství např. s Jaroslavem Seifertem, který do Berouna jezdil během léta. Za tuto činnost byl také zatčen, odsouzen do Terezína, naposledy do Bayreuthu – byl odsouzen k trestu smrti, ale kvůli náletu, který se v té době uskutečnil, byl trest zmírněn na doživotí. Sám vždy říkal, že byl již smířen se smrtí, to co přišlo po konci 2.SV bral jako dar od Boha. Zemřel v Berouně 9. dubna.

Stanislav Havelka

Narozen 1939, zemřel 21. 9. 2018 v Praze. Spisovatel a scénárista, autor komiksů, televizních scénářů Večerníčků, obrázkových seriálů a příběhů pro děti. Spolu s Petrem Chvojkou psal i pod pseudonymem Stanislav Hojka.

Jiří Haager

Zdeněk Hanka

Zdeněk Hanka, vlastním jménem Zdeněk Šťastný byl český spisovatel, pohotovostní specialista a profesionální instruktor St. John Ambulance v Calgary v Kanadě. Zdeněk Hanka žil od školních let v Praze a od roku 1999 žije v Kanadě. Po ukončení studia medicíny v roce 1982 na Karlově Univerzitě v Praze pracoval v nemocnici v Kadani. Po atestaci I. stupně nastoupil v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí jako novorozenecký lékař. Na jaře 1989 podepsal petici Několik vět, aktivně se účastnil demokratických proměn. V roce 1990 absolvoval vědeckovýzkumnou stáž na Univerzitě v Římě v oboru novorozenecké imunologie. Roku 1991 uspěl ve výběrovém řízení na místo ředitele zdravotnického zařízení, dědictví po OÚNZ Praha 4. V roce 1995 byl vybrán v rámci programu HOPE na postgraduální stáž na University of South Florida, kde obhájil tezi v oboru řízení zdravotnictví. Vyučoval na zdravotnické škole, lékařské fakultě Univerzity Karlovy, byl členem redakční rady populárního časopisu pro zdravý životní styl. Jako externí poradce Ministerstva zdravotnictví se podílel na alokaci medicínské technologie. Po obhajobě atestace II. stupně pomáhal rozvíjet program na Škole veřejného zdravotnictví. Vedle klinické, vědecké a řídící práce ve zdravotnictví v devadesátých letech aktivně přispíval k rozvoji humanitárních programů orientovaných na dětskou populaci. Ve druhé polovině devadesátých let předložil privatizační projekt zdravotnického zařízení, jehož byl ředitelem. Projekt byl podpořen vládou a schválen pro realizaci. Tlak vnějších subjektů zainteresovaných na privatizaci ho přinutil odstoupit od privatizace a odstěhovat se s rodinou do Kanady. V Kanadě začínal pracovat jako pomocný dělník v panelárně a také jako pouliční prodavač. Na Bow Valley College absolvoval studium pomocného zdravotnického personálu a začal pracovat v domově pro seniory. S cílem získat prostředky pro příslušné zkoušky k obnovení lékařské licence práci ...

Otfrid von Hanstein

Německý spisovatel.

Judy Hall

Judy Hall se zabývá karmickou astrologií, regresivní terapií a účinky drahých kamenů. Jako autorka má na svém kontě přes 45 titulů, mimo jiné velmi úspěšné Kameny od A od Z nebo Karmu vztahů. Objevila se na žebříčku stovky spirituálně nejvlivnějších žijících lidí, který každoročně sestavuje Watkins Revue. Na poli drahých kamenů, terapie minulých životů a karmické astrologie se pohybuje už přes 40 let. Specializuje se na čtení minulých životů, regresivní terapii, léčení duše, reinkarnace, astropsychologii, věštění a využití drahých kamenů v léčení. Vedle vlastní praxe je plodná spisovatelka, její knihy byly přeloženy do šestnácti jazyků. Více informací se můžete dozvědět na jejím webu: www.judyhall.co.uk

Andrew Hall

Matt Haig

Haig se narodil v Sheffieldu . Jako novinář spolupracoval s The Guardian , The Sunday Times , The Independent , The Sydney Morning Herald a The Face . Jeho romány, z nichž první vyšel v roce 2005, jsou často temné a bizarní a týkají rodinných vztahů. Poslední rodina v Anglii využívá příběh Shakespearova Jindřicha IV. , jen některými protagonisty jsou psi. Jeho druhý román Klub mrtvých otců je založen na Hamletovi. Vypráví příběh jedenáctiletého kluka, který se zabývá nedávnou smrtí svého otce.

Mária Hamzová

Slovenská lékařka, autorka románů pro ženy, píše pod pseudonymem.

Karel Hájek

Karel Hájek byl československý novinářský fotograf, považovaný za zakladatele moderní české fotoreportáže. Narodil se 22. ledna 1900 v Lásenici. Jeho matka Kateřina , která spolu s ním vychovala pět dětí, byla výtečnou kuchařkou, navštěvovaná i Emou Destinnovou. Jeho otec Ondřej vedl s manželkou hostinec a poštovnu, byl předsedou honebního výboru a lásku k přírodě a myslivosti podědil Karel nepochybně i po něm. Po absolvování obecné školy se v roce 1914 vyučil kovářem v Nové Bystřici. V letech 1914–1918 sloužil v rakouskouherské armádě v Českých Budějovicích, ve Vídni a na frontě v jižních Tyrolích. Z války domů se vrátil 25. října 1918, a již tři dny nato odejel do Prahy, kde zůstal natrvalo, s četnými návraty domů k rodičům. V letech 1918-1926 pracoval nejprve jako kovodělník v továrně Ringhoffer. Později pracoval jako řidič pražské tramvaje. V roce 1920 začal amatérsky fotografovat. Karel Hájek byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v roce 1925 s Vlastou Havlíčkovou, téhož roku se manželům narodil syn, JUDr. Miloš Hájek, který zemřel 19. července 1984 v Rumburku. Manželé se rozvedli v roce 1930. Druhý sňatek uzavřel v prosinci 1940 se členkou opery Národního divadla v Praze Jaroslavou Procházkovou . Jeho dalšími nejbližšími příbuznými byli neteře Marie Kratochvílová a Vlasta Šafářová a synovec Ing. Jiří Hájek. V roce 1926 pořídil reportáž o Emě Destinnové, kterou otiskl časopis Pestrý týden. V roce 1929 byla jeho fotografie oceněna ve fotosoutěži téhož časopisu a byla otištěna na titulní stránce českého i německého vydání. Od šéfredaktora Bohumila Markalouse získal novinářský průkaz. Až do roku 1932 se snažil spojovat zaměstnání tramvajáka a fotoreportéra, což ale vedlo k řadě problémů. Traduje se příhoda, kdy nechal stát tramvaj uprostřed křižovatky na Václavském náměstí, aby mohl pořídit reportáž o dopravní nehodě. Od roku 192...

Jiří Haussmann

V době svého narození byl jeho otec soudce a později se stal ministrem spravedlnosti. Po absolvování malostranského gymnázia musel v roce 1917 narukovat. Roku 1920 nastoupil praxi u okresního soudu v Praze, na Malé Straně. Roku 1922 úspěšně ukončil právnická studia na Karlově univerzitě. Ještě téhož roku onemocněl tuberkulózou a rok poté zemřel. Psal epigramy, verše, povídky a uveřejňoval je v časopisech Česká demokracie, Český socialista, Šibeničky a Nebojsa. Napsal i několik písniček pro kabaret Červená sedma. Protirakouské verše uveřejňoval pod pseudonymy Georges, Georges Jegor nebo Dalmanites. Zastával levicové postoje, kritizoval raný kapitalismus. Jeho nejlepší práce Velkovýroba cnosti patří do science fiction, byla upravena jako rozhlasová hra a roku 1964 i zfilmována. Řada jeho prací se dočkala několika vydání, jedna z povídek byla zahrnuta na antologie Fantastický dekameron v roce 1987.

Jiří Hajíček

Jiří Hájíček je český spisovatel. Vyrůstal v obci Purkarec, vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a pak Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity. Začínal s poezií, mimo jiné v pořadech Mirka Kováříka koncem osmdesátých let, knižně publikuje od roku 1998 jako prozaik. Ve svých povídkách a románech reflektuje především prostředí jihočeského venkova. V roce 2006 získal jeho román Selský baroko cenu Magnesia Litera za prózu. Jaroslav Rudiš vybral jeho román Rybí krev do Finnegan's List pro rok 2013 – seznamu vydávaného Společností evropských autorů a obsahujícího díla, která by měla být více překládána do evropských jazyků. Rybí krev byla následně vyhlášena knihou roku v soutěži Magnesia Litera 2013. V roce 2015 byl Hájíček hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Román Děšťová hůl zvítězil v anketě Kniha roku Lidových novin 2016 a získal Cenu Česká kniha 2017. V roce 2016 Dan Wlodarczyk podle knihy Jiřího Hájíčka natočil film Zloději zelených koní. Na protest proti zpolitizování členů poroty odmítl v roce 2018 udělení Státní ceny za literaturu. Romány Rybí krev, Dešťová hůl a Plachetnice na vinětách vydalo nakladatelství One Hot Book jako audioknihy.

Jan Hajšman

Jan Hajšman byl český publicista a novinář. Narodil se roku 1882 v Netunicích u Plzně. Po odchodu T. G. Masaryka do zahraničí se stal v roce 1915 členem jeho odbojové organizace "maffie". Působil jako publicista a novinář, jádrem jeho tvorby byly především politické, životopisné a cestopisné knihy. Studium techniky nedokončil, působil jako ministerský úředník, novinář a autor cestopisů. Během druhé světové války strávil 6 let v koncentračním táboře, což výrazně ovlivnilo jeho tvorbu.

František Xaver Harlas

František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...

Maximum Petra Hanniga

Karel Havlíček

Český novinář, spisovatel, vlastenec a politik. Studoval filozofii na univerzitě v Praze, poté vstoupil do pražského arcibiskupského semináře, z něhož byl v roce 1841 vyloučen. V letech 1843-44 působil jako vychovatel v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu a napsal 78 epigramů. Výběr z nich vydal 1845 v pěti částech . Borovský kriticky hodnotil ruské společenské poměry . V roce 1846 převzal Borovský redakci Pražských novin a přílohu Česká včela. V kritice Tylovy novely Poslední Čech Borovský napadl neplodné a sebeuspokojující vlastenčení, publikoval stati o nereálnosti všeslovanské myšlenky Slovan a Čech a o obecním životě Co jest obec? Havlíček Borovský založil Národní noviny, publicistickou platformu českého liberalismu. V roce 1849 byl soudně vyšetřován. Po zastavení Národních novin 1850 vydával v Kutné Hoře týdeník Slovan. V roce 1851 publikoval soubor článků Duch národních novin a Epištoly kutnohorské. Za svou novinářskou činnost byl Borovský v létech 1851-55 internován v Brixenu, kde napsal satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. V nich napadal absolutismus a světskou i církevní reakci. Havlíček Borovský je považován za zakladatele české moderní žurnalistiky, usilující logickými argumenty i ostrou satirou oprostit skutečnost od dogmat, mýtů a iluzí.

Jiří Haller

Narodil se 1. ledna 1896 v Keblicích na Litoměřicku. Mládí prožil ve skrovných poměrech jako jedno z osmi dětí venkovského řídícího učitele. V letech 1906―1914 navštěvoval vyšší gymnázium v Roudnici, maturoval s vyznamenáním 13. 7. 1914. V letech 1914―1916 studoval na pražské filozofické fakultě obory čeština a francouzština. Z důvodů vojenské služby mu nebylo umožněno absolvovat předepsaný počet semestrů, což alespoň částečně nahradil po válce, kdy absolvoval ještě dva semestry v letech 1918 a 1919. Roku 1921 byl uznán způsobilým vyučovat češtinu a francouzštinu na středních školách s československým vyučovacím jazykem. V roce 1931 se stal odpovědným redaktorem Naší řeči a od akademického roku 1931/1932 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako lektor českého jazyka pro nebohemisty. V roce 1938 spolu s V. Šmilauerem založil Kruh přátel českého jazyka. o válce se opět ujal lektorského postu na filozofické fakultě a zastával ho až do akademického roku 1949/1950, kdy mu nebyla z příkazu tehdejšího děkana B. Havránka prodloužena smlouva a byl předčasně penzionován. V roce 1948 byl též zbaven pozice odpovědného redaktora časopisu Naše řeč. Zemřel v Praze 21. 1. 1971.

Gerhart Hauptmann

Gerhart Johann Robert Hauptmann byl německý prozaik a nejvýznamnější německý dramatik přelomu 19. a 20. století, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1912. Gerhart Hauptmann se narodil roku 1862 v rodině pruského hoteliéra v malém slezském městečku Obersalzbrunn . Po absolvování Realschule v Breslau byl poslán na statek svého strýce v Jaueru , aby se učil zemědělství. Protože však Hauptmann nenašel v životě na venkově žádnou zálibu, brzy se vrátil do Breslau , kde začal studovat na umělecké škole, neboť se chtěl stát sochařem. Na škole se seznámil se svým celoživotním přítelem, německým malířem Josefem Blockem. Poté studoval sociologii a přírodní vědy na univerzitě v Jeně a v Berlíně a v letech 1883 a 1884 působil jako sochař v Římě. Roku 1885 se oženil, usadil se v Berlíně, zcela se věnoval literární činnosti a brzy získal pověst předního představitele nejen německého, ale i světového moderního dramatu. Roku 1891 se přestěhoval do Schreiberhau v Krkonoších, roku 1894 navštívil Ameriku a od roku 1907 žil v Agnetendorfu , rovněž v Krkonoších. Ve svém díle byl zpočátku ovlivněn naturalismem , ale později se v něm objevují i prvky symbolismu a novoromantismu . Jeho dramata i prózy se vyznačují dokonalým vystižením povah vystupujících postav v nejpodrobnějších odstínech. Roku 1912 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… zejména za jeho bohatou, mnohostrannou, vynikající tvůrčí činnost v oblasti dramatického umění“ . Ve svých nejlepších dílech (vytvořených především před prvn...

Eva Hartmanová

Pedagožka, autorka studijních materiálů ke zkouškám z českého jazyka a literatury.

Emil Hakl

Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš , je český spisovatel. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu, později ještě dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Od roku 1981 pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař. V letech 1996–2000 se živil jako textař v řadě reklamních agentur, v roce 2001 jako redaktor literárního čtrnáctideníku Tvar. V současné době se živí jako novinář v týdeníku Instinkt. Žije v Praze. V 80. letech 20. století se věnoval psaní veršů, dramatizaci literárních předloh a jejich realizaci v amatérských divadelních formacích. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet . Těžištěm aktivity sdružení bylo pravidelné autorské čtení v pražských i mimopražských klubech. Na něj později navázala autorská čtení v Literárním klubu 8. Spolupracoval také s literárním Pant klubem. Časopisecky publikoval v Iniciálách, ve Tvaru, v Literárních novinách, v Aluzi, v Salonu, v magazínu Hospodářských novin, v Týdnu a v internetovém časopise Dobrá adresa. Je zastoupen v knižním výboru Anthologie de la poésie tchéque contemporaine 1945–2000 a v dalších sbornících. Pod vlastním jménem vystupuje v některých dílech svého kolegy Václava Kahudy, např. v novele Technologie dubnového večera. Chodil s hudebnicí Evou Turnovou, jejich vztah pak románově zpracoval v knize Intimní schránka Sabriny Black. Podle novely O rodičích a dětech natočil režisér Vladimír Michálek stejnojmenný film .

Elisabeth Haich

Elisabeth Haich se narodila 20. března 1897 v Budapešti v Maďarsku. Byla vynikající koncertní pianistka a mezinárodně uznávaná sochařka. Znala esoteriku jako málokdo a její znalosti o symbolice Bible byly jedinečné. Své rozsáhlé vědomosti mystičky a věštkyně předala z lásky k bližním nesčetnými přednáškami, lekcemi jógy, radami a knihami více než desetitisícům lidí. V Budapešti vedla Elisabeth Haich společně se Selvarajanem Yesudianem školu jógy. Jejich přednášky a společné působení s Yesudianem jí zajistilo tak velkou popularitu, že musela v roce 1948 utéci před Rusy. Její cesta vedla do Curychu. Společně se Selvarajanem Yesudianem založila asi nejvýznamnější jógovou školu v Evropě se školami v Curychu, St. Gallenu a Bernu.

Sophie Hannah

Sophie Hannahová je autorka několika psychologických thrillerů, které se staly bestsellery. Její romány vyšly ve 20 zemích světa, přeloženy do několika světových jazyků. Také píše poezii. Publikovala pět sbírek. Je vdaná a žije se svým manželem a dětmi v Cambridgi. SH je úspěšná britská básnířka, nominovaná například na cenu T.S. Eliota, a především prozaička, jejíž romány jsou vydány v 32 jazycích a 51 zemích. Je autorkou několika knih pro děti, mezinárodní renomé jí však vydobyly především psychothrillery. V žánru debutovala roku 2006 románem "Little Face", jehož se okamžitě prodalo více než 100 000 kusů a v němž se poprvé objevili detektivové Simon Waterhouse a Charlie Zailerová. Za román "The Carrier", osmý titul z volné série s touto dvojicí, která vystupuje i v "Bludných sděleních", získala autorka v roce 2013 britskou National Book Award za nejlepší thriller roku. Doslova literární bombou a knižní událostí roku 2014 se však stalo uveřejnění románu Sophie Hannah "Vraždy s monogramem", který vyšel současně v 28 jazycích v 50 zemích. V něm se poprvé se svolením dědiců v novém příběhu vrátila nejznámější postava "královny zločinu" Agathy Christie - legendární belgický puntičkář Hercule Poirot.

Petr P Hájek

Narozen 23. 10. 1951 v Praze. Novinář a spisovatel, zakladatel a krátce šéfredaktor týdeníku Reflex, bývalý tiskový mluvčí Václava Klause, později zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta ČR pro oblast komunikace a kultury. Zakladatel nakladatelství Česká citadela

Nigel Hawkes

Britský autor vědeckých knih pro děti, mládež i dospělé.

Jessica Hart

Jessica Hartová prošla nejrůznějšími povoláními, než si začala psaním vydělávat na studium historie. Živila se jako číšnice, asistentka produkce a sekretářka ve zpravodajské redakci, učila angličtinu. Při svých rozmanitých aktivitách pracovala v mnoha zemích světa - například ve Francii, v Indonésii, Austrálii a Kamerunu. Poté se usadila v severní Anglii a své aktivity omezila na dobré jídlo a pití. Také ráda cestuje a přednost dává těm zemím, kde se může setkat s dobrou kuchyní nebo s tropickými dešti. Jessica napsala pro Harlequin Romance více než 45 knih a v roce 2005 získala prestižní cenu RITA Romance Writers of America za nejlepší ženský románek.

Jenny Han

Jenny Han se narodila a vyrůstala v Richmondu ve státě Virginia. Nyní žije v Brooklynu. Studovala na \"University of North Carolina at Chapel Hill\" a v \"New School in New York City\" získala titul MFA v Psaní pro děti.

Jaroslav Haidler

Narozen 14. 6. 1933 v Liberci, zemřel v březnu 2023. Novinář a spisovatel.

Jana Havlíčková

Autorka dětských knížek říkadel zaměřených na procvičování výslovnosti.

Eva Hauserová

Eva Hauserová, rozená Černá , je česká publicistka zaměřená na přírodní zahradničení, permakulturistka, spisovatelka, překladatelka, feministka. Po základní a střední škole vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Pak krátce nastoupila do Ústavu molekulární genetiky ČSAV, zde se zabývala genovým inženýrstvím. Po mateřské dovolené pracovala jako skladnice, knihovnice a jako redaktorka časopisů ABC , STORY a sci-fi časopisu Ikarie. Odtud odešla do knižního nakladatelství Harlequin Publishers a pracovala jako reklamní copywriterka. V letech 1995 až 1997 se živila překlady z angličtiny a zároveň byla ekologickou aktivistkou v Klubu žen Zeleného kruhu. Poté byla redaktorkou v časopisech Jackie a Marianne. Nyní je na volné noze. Je členkou STUŽ, českého PEN klubu a sdružení Přírodní zahrada, a také čestnou členkou spolku Permakultura CS. V 90. letech byla činná ve sci-fi hnutí, často se účastnila Parconů a s organizací Československý fandom úzce spolupracovala. Mimo psaní povídek a románů se zabývala tvorbou televizních scénářů zaměřených na ekologii a ženy, např. televizní pořady Nedej se, Ženský hlas, ABCDEkologie, Zpátky pod došky, Vybydlená planeta. V roce 1979 se vdala za Františka Hausera, se kterým se v roce 1993 se rozvedla. Má dva syny Jana a Jakuba.

Dušan Hamšík

Dušan Hamšík byl český novinář, spisovatel a scenárista. Jako novinář působil v redakcích řady periodik – Mladá fronta, Květy , Obrana lidu , Čs.voják . Po roce 1968 mu režim znemožnil oficiálně publikovat, proto své texty vydával pod jinými jmény nebo pracoval anonymně. Pod jménem Jaroslava Dietla zpracoval vzpomínky fotbalisty Ivo Viktora Můj dres číslo 1 , pod jménem Jaroslava Vokřála napsal doslovy ke knihám Oty Pavla. Anonymně spolupracoval s Karlem Kachyňou na scénářích televizních inscenací Zlatí úhoři, Velký případ malého detektiva, seriálu Vlak dětství a naděje a filmech Smrt krásných srnců a Oznamuje se láskám vašim. Jeho knižní prvotinou Začátek je v Jáchymově s budovatelským nadšením popisuje těžbu uranu v Jáchymově a stavbu pokusného jaderného reaktoru v Řeži u Prahy. Další knihu O zuřivém reportéru E. E. Kischovi napsal společně s Alexejem Kusákem. Knihu Bomba pro Heydricha vytvořil společně s novinářem Jiřím Pražákem. Další texty již zpracoval samostatně – Oběd s Adenauerem , Génius průměrnosti , Spisovatelé a moc , Havárie na sklonku dne . Až posmrtně, v roce 1986, pak vyšla kniha Druhý muž třetí říše o Heinrichu Himmlerovi. Od května 1978 jako kandidát tajné spolupráce a od července téhož roku až do konce svého života působil rovněž jako agent komunistické StB, krycí jméno Chrudimský. Svůj život v roce 1985 ukončil sám, když spáchal sebevraždu předávkováním léky.

Andrej Halada

Český novinář a publicista, v 90. letech pracoval v redakci Mladého světa jako vedoucí kulturní rubriky, v letech 2000-2008 byl editorem týdeníku Reflex. V současnosti pracuje v televizi Public. Věnuje se oblasti kultury, historie, životního stylu, sportu. Je autorem cyklistického a golfového průvodce po Česku, napsal také dvě knihy o českém filmu. "Kolo můj život obohacuje, golf ho zpestřuje", říká.

Alois Hába

Alois Hába byl český hudební skladatel, hudební teoretik a učitel. Patří k významným objevitelům v oblasti moderní klasické hudby a je jedním z hlavních světových skladatelů a průkopníků mikrotonální hudby, kde užíval především čtvrttónové ladění, v některých svých kompozicích pracoval však též i se škálami třetinotónovými, pětinotónovými, šestinotónovými či dvanáctinotónovými. Kromě mikrotonálních kompozic je ovšem Hába autorem řady skladeb v obvyklé, půltónové stupnici. Alois Hába se narodil ve Vizovicích. V rodinné kapele, kterou vedl jeho otec, hrál od malička na basu, později k ní doplnil housle. Slovácká folklórní hudba, ve které byly tradičně přítomny kompozice mimo klasickou půltónovou stupnici, ho zásadně ovlivnily na celý život. Po studiu na učitelském ústavu v Kroměříži Hába učil v Bílovicích, v roce 1914 odchází studovat na pražskou konzervatoř, mezi jeho učitele patří mj. Vítězslav Novák. Po vojenské službě na ruské frontě odešel Hába na jaře 1918 pracovat na ministerstvo války ve Vídni, kde sbíral a archivoval vojenské písně vojáků pocházejících ze slovansky hovořících národů monarchie. Ve Vídni začal rovněž studovat kompozici u Franze Schrekera, ve Vídni se rovněž seznámil s dalšími významnými postavami vídeňského hudebního života, mj. Arnoldem Schönbergem. Svého učitele Schrekera v roce 1920 následoval do Berlína. Z Berlína se v roce 1923 definitivně vrátil do Prahy, aby učil na pražské konzervatoři, kde s podporou Josefa Suka založil v roce 1925 oddělení pro studium mikrotonální hudby. Byl odhodlaným bojovníkem o nový sloh, jenž pečlivě sledoval Schönbergův a Webernův vývoj ve 20. letech 20. století. Od lidové moravské intonační praxe odvodil svůj nejvýraznější novátorský přínos evropské hudbě – propracované tónové systémy čtvrttónové, šestinotónové, dvanáctinotónové i pětinotónové. Podle jeho návrhů byly postaveny speciální nástroje (klavíry, harmonia, klarinet, kytary, trub...

Thomas Haupenthal

Narozen 21.11.1959 v Mönchengladbachu . Vysokoškolský pedagog na katedře germanistiky Univerzity Karlovy.

Pavla Hanáčková

Autorka populárně-naučných knih pro děti.

Karel Hartl

Karel Hartl je český kynolog a šlechtitel. Spolu s Františkem Horákem je jedním z nejznámějších českých kynologů a šlechtitelů psů. Ze sedmi českých národních plemen: přispěl ke šlechtění dvou, částečně k šlechtění chodského psa a významně k vyšlechtění československého vlčáka . Šlechtění československého vlčáka začalo jako vědecký experiment křížením karpatského vlka s německým ovčákem u pohraniční stráže ČSSR ale rychle dospělo ke standardnímu plemeni určeného původně ke služebním účelům. Jeho výjimečné povahové a exteriérové rysy a fyzické vlastnosti, z něj udělaly ve světě možná nejznámější české plemeno. Od roku 1989 je uznáno FCI. Prvního psa dostal v sedmi letech a staral se o něj čtrnáct let. Prožil s ním dobu války a naučil ho, aby se bál střelby a díky tomu neprošel povinnými odvody do německé armády Byl členem skupiny mladých lidí, z okolí Blatné, které učil cvičit psy jistý četnický psovod, jenž vlastnil erdlteriéra. Ve druhé polovině 40. let 20. stol pracoval jako psovod SNB. V roce 1947 absolvoval psovodský kurz pro policejní psovody v Pyšelích. První služební pes Kala Hartla, německý ovčák, se jmenoval Ajax. V roce 1951 byla podle vzoru sovětských Pohraničních vojsk zřízena nová ozbrojená složka určená k ochraně státních hranic: Pohraniční stráž. do které vstoupil i Karel Hartl. Kariéru ukončil s hodností plukovníka. Počátkem 50. ket byl jmenován velitelem výcvikového střediska psovodů v Doupově na Karlovarsku a byl vyslán do kynologického kurzu ve školícím zařízení Pohraničních vojsk SSSR v Alma-Atě , kde mu byl přidělen služební pes, německý ovčák Kazbek. Kynologie v Sovětském svazu díky objevům vědců Krušinského a Andrejova navazujíce na poznatky Fyziologie vyšší nervové činnosti psů, jejímž zakladatelem byl Ivan Petrovič Pavlov se snažila pochopit, jak se pes učí a jak uvažuje a využít toho jako nástroje výcvi...

Josef Haubelt

*27. 7. 1932 Olšovec, okr. Přerov. †11. 3. 2013. PhDr. Josef Haubelt, CSc., historik. Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd LF Univerzity Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent . V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. , v r. 1987 titul DrSc. . Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union. Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o "svatém" Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, ...

Jindřich Hauft

Narozen 18. 8. 1931 v Sedlejovicích-Radostíně u Turnova, zemřel 6. 6. 1996 v Praze. Novinář a publicista, redaktor časopisu Geologický průzkum, literární historik, pořadatel antologií v letech 1953-1963, překladatel z ruštiny, němčiny a angličtiny, regionální spisovatel Mělnicka a Podřipska.

Jaromír Hanzlík

Heinrich Harrer

Heinrich Harrer byl členem nacistických oddílů SS rakouský horolezec, cestovatel, geograf, fotograf a spisovatel. Narodil se v korutanském Hüttenbergu v rodině poštovního úředníka. Od roku 1933 do roku 1938 studoval geografii a sport na Univerzitě Karla Franzense ve Štýrském Hradci. Od mládí se věnoval lyžování a horolezectví. Mezi jeho předválečnými výkony vyniká zejména prvovýstup Severní stěny švýcarského Eigeru, který společně se skupinou rakousko-německých horolezců uskutečnil v roce 1938. Od roku 1933 byl členem nacistických oddílů SA a postupně zde získal hodnost Oberscharführer. V roce 1938 po anšlusu Rakouska vstoupil do NSDAP a oddílů SS. Toto po válce sám označil jako hloupou chybu a ideologický omyl. V létě roku 1939 odjel s německou expedicí do Tibetu. Jel s horolezeckým oddílem do Himálaje, kde cílem byl průzkum pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat. Krátce po začátku druhé světové války v roce 1939 byl zajat britskou koloniální správou a internován společně s dalšími asi tisíci válečnými zajatci v indickém Déhrádúnu. Z internačního tábora se mu podařilo utéct, a protože potřeboval rychle zmizet z indického území, uchýlil se do Tibetu. Zde přečkal zbytek druhé světové války a několik poválečných let. Roku 1952 se vrátil do Evropy, odkud podnikal řadu etnografických a horolezeckých expedicí. Tou dobou byl již poměrně známou osobností a v letech 1965–1983 vysílala televize ARD pořad „Reportáže Heinricha Harrera“ . Přátelil se mj. se švédským cestovatelem Svenem Hedinem. Napsal více než 20 knih. Jeho nejznámějšími knihami jsou Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. Sedm let v Tibetu je bestseller popisující, jak společně s Peterem Aufschnaiterem utekli z britského internačního tábora v Indii, následné roky strávené v Tibetu i své přátelství se současným dalajlámou Tändzinem Gjamccho, jemuž dělal učitele angl...

Věra Hartmannová

Česká lingvistka, práce z oboru českého jazyka.

Torey L Hayden

Victoria Lynn Hayden , známa pod uměleckým jménem Torey L. Hayden je autorkou řady velmi úspěšných non-fiction románů z prostředí školy pro děti s poruchami chování. Pracuje jako speciální pedagožka a rodinná terapeutka . Žije v USA

Staří Zavináči Mourka Haffana

Sarí Harrar

Americká spisovatelka a editorka zabývající se oblastí zdravotnictví.

Romy Hausmann

Romy Hausmannová se narodila v roce 1981 a ve 24 letech se stala vedoucí redakce v jedné mnichovské televizní produkci. Tam pracovala se stovkami lidí a vyprávěla o jejich životech: o týraných manželkách, somálských utečencích, zanedbávaných dětech. Od narození svého syna pracuje pro televizi na volné noze, od roku 2016 píše pravidelně pro blog www.mymonk.de. Kniha Milé dítě je autorčin debut. Bydlí se svou rodinou v osamělém lesním domku nedaleko Stuttgartu.

Marie Hanzová

Narodila se 15. 9. 1944 v Lounech. PaedDr., CSc., učitelka na různých stupních škol, činná v oboru dalšího vzdělávání učitelů českého jazyka a literatury a dějepisu, práce ve Výzkumném ústavu pedagogickém a v Pedagogickém centru.

Jaroslav Haupt

Narozen 19.4.1899. Dr., středoškolský profesor, práce z pedagogiky a němčiny.

Ivan M Havel

Ivan M. Havel, je pracovník a bývalý ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR. V letech 1990 až 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Je bratrem bývalého prezidenta Václava Havla, se kterým patřil mezi zakladatele Občanského fóra. Vystudoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Roku 1971 získal doktorát na universitě v Berkeley v Kalifornii. Na počátku 90. let se habilitoval v oboru umělé inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. V současné době pracuje v Centru pro teoretická studia při UK a AV ČR, kde se zabývá mj. kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivními vědami a filozofickými otázkami, které s těmito obory souvisí a kde vede dvousemestrální transdisciplinární seminář.

Hakuri

Japonský autor manga komiksů.

Graham Hancock

Graham Hancock je britský spisovatel a publicista svými pseudovědeckými teoriemi ohledně dávných civilizací, změn na planetě Zemi, kamenných monumentů a megalitů, alternativních stavů vědomí, starověkých mýtů a astronomických či astrologických údajů z minulosti. Narodil se ve skotském Edinburgu, když mu byly 3 roky rodina se přestěhovala do Indie, kde jeho otec pracoval jako chirurg. Když se vrátil do Británie, absolvoval s výtečným prospěchem sociologii na Durham University . Jeho manželkou je profesionální fotografka Santha Faiia, která pochází z Malajsie, a specializuje se na dávné civilizace a monumenty. Mají spolu 6 dětí. jeho knihy byly přeloženy do 28 jazyků a bylo jich prodáno již přes pět milionů po celém světě. Své myšlenky prezentuje též na veřejných přednáškách a v televizních pořadech, včetně úspěšných pořadů pro televizní stanici Channel 4, Quest for the Lost Civilization a Flooded Kingdoms of the Ice Age , které jen potvrzují jeho pověst nekonvenčního myslitele, jenž vznáší kontroverzní otázky týkající se historie lidstva.

Emil Václav Havelka

Je náš nejznámější astrolog. Narodil se 15.10.1944. Zabýval se lékařskou astrologií a od roku 1990 vedl astrologické apatyky Astrál. Kromě svých apatyk v Praze, v Bohdalově a v Peci pod Sněžkou vybudoval síť apatyk po celé republice, působil také na Slovensku. Když jej navštívíte, tak Vám na základě data narození a toho, co na Vás vidí, napíše diagnózu – tedy co je třeba v organismu „spravit“ a doporučí Vám bylinné preparáty a poradí, jak zlepšit své fyzické a duševní síly. Pan Havelka napsal také několik knih. V České televizi byl nedávno v pořadu Hoby naší doby, kde si povídal s Jiřinou Bohdalovou. Velmi ceněn pro své schopnosti je v zahraničí, nejen na Slovensku, ale především v Jižní Americe a v Asii, kam pravidelně jezdí.