Všichni Autoři a témata

Zdeňka Hledíková (6)

Zdeňka Hledíková byla česká archivářka a historička. Působila na katedře pomocných věd historických a archivního studia FF UK v Praze a v letech 1993–2009 byla ředitelkou Českého historického ústavu v Římě. Specializovala se na dějiny středověké církevní správy a paleografii. 18. října 2012 obdržela prof. Zdeňka Hledíková z rukou ministra školství Cenu Milady Paulové, která je od roku 2009 udílena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve spolupráci s Národním kontaktním centrem – ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i. Čtvrtý ročník Ceny Milady Paulové si kladl za cíl zviditelnit a ocenit vědeckou práci významných osobností historických věd s odkazem na pedagogicko-výzkumné působení historičky a byzantoložky prof. Paulové.

Zdenka Heřmanová (4)

Zdenka Heřmanová-Novotná je česká sinoložka, překladatelka a propagátorka čínské literatury. Laureátka Ceny ČSAV za práci na Česko-čínském slovníku. Zdenka Heřmanová-Novotná se narodila v Rakovníku. Během gymnaziálních studií strávila rok v Anglii studiem angličtiny. V roce 1950 odmaturovala na rakovnickém Wintrově reálném gymnáziu. V letech 1950–1953 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze čínštinu a dějiny Dálného východu u prof. Jaroslava Průška. V letech 1953–1958 pokračovala ve studiu čínštiny a čínské literatury na Pekingské univerzitě. Po skončení studia pracovala v letech 1958–1988 a 1990–1992 jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu Československé akademie věd. Roku 1966 získala hodnost kandidáta filologických věd a roku 1967 titul doktorky filosofie na Univerzitě Karlově. V letech 1967–1984 byla členkou Názvoslovné komise Českého úřadu geodetického a kartografického, v letech 1990–1999 členkou redakční rady Archivu orientálního a v letech 1992–2001 členkou výboru Česko-čínské společnosti a redakční rady jejího časopisu Fénix. Roku 1969 získala Čestné uznání ČSAV za lexikologické studie, v roce 1991 Cenu ČSAV za Česko-čínský slovník. Vědecky se zabývá problémy struktury a vývoje čínského znakového písma a jeho reformou, morfologií a lexikologií moderní a středověké čínštiny. V rámci této činnosti spolupracovala i na mezinárodních lexikografických projektech . Časopisecky publikovala celou řadu odborných studií a vydala několik knih. Jejím hlavním úkolem v Orientálním ústavu byla práce na sestavení a redakci devítidílného Česko-čínského slovníku . Kromě vědecké práce se zabývá překládáním čínské literatury do češtiny. Jejím nejznámějším překladatelským dílem je kniha Opičí král , výbor z klasického románu Putování na západ spisovatele Wu Čcheng-ena, s nímž jako vůbec první seznámila ...

Zdeněk Zahradník (6)

Czech composer, educator, since 1966 Supraphon recording supervisor Born 3 June 1936, Lomnice nad Popelkou .

Zdenek Šálek (3)

Zdeněk Šálek je český novinář, sportovní reportér, autor několika knížek o sportu. Pochází z dvojčat, jeho bratrem je Jaroslav Šálek. Vystudoval v Praze na libeňském gymnáziu. V roce 1964 nastoupil jako redaktor do Pionýrských novin a má zásluhu na založení časopisu Sedmička pionýrů. O čtyři roky později nastoupil do redakce časopisu Mladý svět jako sportovní redaktor. Později se stal redaktorem novin Československý sport – . V roce 2001 obdržel od Českého olympijského výboru Diplom ČKFP .

Zdeněk Quitt (6)

Narozen 23. 8. 1911 v Místku, zemřel 25. 9. 1994 v Praze. PhDr., filolog, středoškolský profesor, autor učebnice latiny.

Zdeněk Půlpán (9)

Narozen 1942. Práce z oboru pedagogiky a metodiky výuky přírodních věd.

Zdeněk Pírko (6)

Narozen 12.12.1909 v Pacově, zemřel 15.5.1983 v Praze. RNDr., DrSc., vysokoškolský profesor, práce a překlad z oboru matematiky a fyziky.

Zdeněk Majzner (3)

Zdeněk Majzner je český akademický malíř, grafik a ilustrátor . Je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze.

Zdeněk Mahler (3)

Ing., zootechnik, zabývá se propagačně-publikační, fotografickou a ilustrátorskou činností v chovu koní.

Zdeněk Kopal (5)

Zdeněk Kopal byl český astronom a astrofyzik, který však proslul i v oblasti numerické matematiky, balistiky a aerodynamiky. Jeho nejdůležitější vědecké práce se týkají zákrytových proměnných dvojhvězd a výzkumu Měsíce a terestrických planet. Po dobu celé své vědecké kariéry působil v zahraničí – v USA a ve Velké Británii, avšak srdcem zůstal vlastencem. Je považován za nejvýznamnějšího českého astronoma 20. století. Zdeněk Kopal se narodil 4. dubna 1914 v Litomyšli jako druhorozený syn v rodině budoucího profesora Univerzity Karlovy, a člena Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění, Josefa Kopala . Jako malého jej k zájmu o přírodní vědy přivedl jeho dědeček, učitel na měšťance v Jičíně, Josef Lelek . A tak nebylo divu, že po přestěhování rodiny do Prahy, se ve věku 15 let stal členem České astronomické společnosti. Zde, na Štefánikově hvězdárně, zahájil svůj výzkum proměnných hvězd a již jako student gymnázia publikoval odborné články v zahraničních časopisech. V roce 1933 odmaturoval Kopal na gymnáziu s vyznamenáním a přihlásil se, vzdor naléhání rodičů, kteří uvažovali o dráze právníka či lékaře, ke studiu matematiky, fyziky a astronomie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během studií na univerzitě jej nejvíce ovlivnili fyzikové prof. Vincenc Nechvíle a prof. Erwin Finlay Freundlich . O vřelém vztahu s profesory svědčí i to, že mu šli za svědky, když si v roce 1938 bral za manželku Ing. Alenu Müldnerovou, bývalou spolužačku z gymnázia. Kopal se ještě za studií účastnil sjezdu Mezinárodní astronomické unie v Paříži v roce 1935, kde byl okamžitě, na základě svých již publikovaných prací, zvolen za jejího člena. V roce 1936 se účastnil výpravy vedené dr. Hubertem Sloukou za zatměním Slunce do Japonska. V roce 19...

Zdeněk Justoň (6)

Studoval ekonomii v Praze, Nancy a Compiègne, ale posledních čtyřicet let se zabývá sociální a kulturní antropologií. V roce 1981 napsal pro Jazzovou sekci knihu Hudba přírodních národů, kde inovativním způsobem popsal úlohu hudby a tance v hrách, obřadech a mýtech původních obyvatel Afriky, Austrálie a Ameriky . Od devadesátých let minulého století publikoval řadu antropologických esejů v kulturní revue Analogon, z nichž některé rovněž vyšly knižně . Má pravidelnou rubriku Skryté zkušenosti v Magazínu UNI, kde vyšlo více než šedesát antropologických portrétů různých osobností spojených s touto vědou. Deset let učil ekonomickou antropologii a kurz Svět očima Lévi-Strausse na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Zdeněk Hostička (3)

Zdeněk Hostička , byl myslivec a přítel lesa, nezkazil žádnou legraci a napsal knihu vzpomínek svých i našich předků

Zdeněk Halámek (4)

Narozen 7.5.1943 v Plzni. Výtvarník, fotograf.

Zdeněk Eis (4)

Psychoterapeut, založil linku důvěry Středočeského Kraje. Narodil se v Bratislavě, vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze a rovněž studoval na filozofické fakultě UK. Od roku 1973 pracoval jako psychoterapeut a je autorem řady prací s psychoterapeutickou tématikou.

Zdeněk Borovec (4)

Zdeněk Borovec byl český textař, libretista, překladatel a příležitostný filmový herec. Vystudoval katedru dramaturgie a scenáristiky na FAMU , kde byl jeho spolužákem mj. Miloš Forman. Často spolupracoval se skladatelem Karlem Svobodou. Od dětství byl členem Dismanova rozhlasového souboru a zároveň i dětským hercem. Během druhé světové války hrál v Intimním divadle , ve stejné době a těsně po válce hostoval v Národním divadle nebo v Divadle 5. Května . Už jako dítě účinkoval v několika českých filmech. Objevil se v menších úlohách na stříbrném plátně, kupříkladu ve snímcích Kluci na řece , Nerozumím , Jan Roháč z Dubé , Na dobré stopě či Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář . V tom čase studoval Akademické gymnasium ve Štěpánské a v roce 1950 ho úspěšně zakončil maturitou. Následně absolvoval katedru dramaturgie a scenáristiky na FAMU , přičemž během studií si zahrál ve filmu Stříbrný vítr . Teprve 3 roky po ukončení svých studií se v roce 1959 začal systematicky věnovat profesionálnímu psaní písňových textů. Svoji profesionální kariéru zahájil jako dramaturg, působil i jako zpěvák, příležitostný herec a moderátor. Po absolvování FAMU byl Borovec zaměstnán jako dramaturg v Československém filmu na Barrandově. Zároveň také zpíval v kvartetu Františka Kočího . Legenda praví, že Borovcovy první písňové texty vznikly právě pro toto kvarteto a následně pro Pánkův sbor. Dle jiné legendy byl jedním z jeho prvních textů song Granada pro zpěváka Milana Chladila. Od roku 1959 byl Borovec na volné noze a kromě pedagogické činnosti na Konzervatoři Jaroslava Ježka se věnoval pouze psaní textů – lze ří...

Zdena Wolkerová (4)

Narozena 4.1.1879 v Prostějově, zemřela 26.7.1954 tamtéž. Knihy vzpomínek na Jiřího Wolkera.

Zbyněk Anthony Bohuslav Zeman (5)

Narozen 18. 10. 1928 v Praze, zemřel 22. 6. 2011 v Praze. Historik, většinu života působil na předních univerzitách ve Velké Británii, kam emigroval roku 1948, do Česka se vrátil v roce 1996. Zabýval se dějinami střední a východní Evropy 20. století a lidskými právy. Publikoval v oboru.

Yves Loiseau (6)

Francouzský autor učebnic francouzštiny.

Yu-Hsuan Huang (9)

Ilustrátorka, umělkyně, autorka dětských knih.

Xiu Tong (8)

Wir (5)

Založena v roce 1970 v NDR Wolfgangem Zieglerem a Jensem Gerlachem, rozpuštěna v roce 1986.

Winter Morgan (5)

Pseudonym autora knih pro děti a dospělé. Pod pseudonymem Winter Morgan publikuje články v oblasti počítačových her .

William Wordsworth (3)

William Wordsworth byl anglický romantický básník. Byl členem tzv. jezerní školy, tedy skupiny umělců, kterou spojoval život uprostřed nádherné přírody v Jezerní oblasti na severozápadě Anglie. Domníval se, že příroda je prostoupena duchovní silou, a pokud je s ní člověk v souladu, dostává i jeho život nový rozměr. Jeho Lyrické balady, které napsal spolu se Samuelem Taylorem Coleridgem, jsou základním dílem jezerní školy. Za jeho vlastní mistrovské dílo je považována autobiografická báseň z jeho raných let , kterou několikrát revidoval a rozšířil a která vyšla až po autorově smrti pod názvem Preludium . William Wordsworth se narodil 7. dubna roku 1770 v Cockermouthu jako druhé z pěti dětí. Jeho rodiči byli John Wordsworth a Anna Cooksonová. Jeho sestra Dorothy, se kterou si byli po celý život blízcí, se narodila následujícího roku a jejich křest probíhal naráz. Měli ještě tři sourozence: nejstarší Richard se stal právníkem, John se stal námořníkem a zemřel v roce 1805, kdy loď Earl of Abergavenny, na které byl kapitánem, ztroskotala na jižním pobřeží Anglie. Nejmladší Christopher se stal ředitelem Trinity College v Cambridgi. Matka zemřela, když bylo Williamovi osm. Jejich otec byl právní zástupce Jamese Lowthera, prvního vévody z Lonsdale, a díky svým konexím žili ve velkém sídle na malém městě. Wordsworth, stejně jako jeho sourozenci, si nebyl s otcem příliš blízký až do jeho smrti v roce 1783. Tehdy bylo Williamovi třináct. Od roku 1787 studoval na St. John’s College v Cambridgi. V posledním ročníku studia se vydal na cestu po Evropě, která ho silně ovlivnila. Ve Francii se totiž dostal do kontaktu s probíhající francouzskou revolucí, s níž sympatizoval, a načas se ve Francii i usadil. Ve Francii také napsal svou první sbírku An Evening Walk ...

William Hoffer (3)

Americký novinář a spisovatel.

William Blake (5)

William Blake byl anglický malíř, básník a tiskař. Zatímco během svého života byl nepochopený a prakticky neznámý, dnes je považován za významnou osobnost v historii poezie i výtvarného umění preromantismu. Narodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea. Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly. Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake . Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním. Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem. Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka . Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: „X“. Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický. Blake byl silně věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jednu dobu měl blízko ke katolicismu – obdivoval středověkou křesťanskou mystiku, ale postupně se názorově přiblížil manicheismu. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible, zejména starozákonní proroci, ale i Nový zákon. Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem ...

William Arden (8)

Americký spisovatel detektivních příběhů, používal několik pseudonymů.

Will Levington Comfort (3)

Narozen 17.1.1878 Kalamazoo , zemřel 2.11.1932 Los Angeles. Americký novinář a romanopisec.

Warren Ellis (9)

Warren Elis je jedním ze světově nejčtenějších, nejobdivovanějších a nejplodnějších autorů grafických románů a tvůrce tak populárních komiksových sérií, jako jsou Transmetropolitan a The Authority. Získal mnohá ocenění a byl nominován na nespočetnou řadu dalších. Ellis napsal přes padesát grafických románů, televizních scénářů a scénářů videoher, nadto pak nepřetržitý příval esemesek z hospody. Žije v jižní Anglii s partnerkou Niki a jejich dcerou Lilith. Nikdy nespí.

Walter J Boyne (5)

Plukovník letectva na penzi a bývalý ředitel Národního muzea letectví a kosmonautiky v Smithsonian Institution. Je autorem, nebo spoluautorem šestadvaceti knih včetně publikace Křídla proti křídlům. Žil v Ashburnu ve Virginii.

Walter Böttger (2)

Německý historik, autor knih o staré Číně.

Wally Lamb (7)

Známý americký spisovatel, autor několika románů. Byl ředitelem Writing Center v Norwich , v současnosti učí tvůrčí psaní na University of Connecticut. Žije v Mansfieldu se svou ženou a třemi syny.

W. H Hudson (4)

William Henry Hudson se narodil 4.8. 1841 v Quilmes, v provincii Buenos Aires, v Argentině, jako syn osadníků amerického původu. Mládí strávil studiem místní flóry a fauny a vydáváním svých ornitologických prací v Proceedings of the Royal Zoological Society. V roce 1874 se Hudson usadil v Anglii. Publikoval sérii ornitologických studií, včetně Argentine Ornithology a British Birds , později se stal známým díky svým knihám o anglickém venkově, například Hampshire day , Afoot in England a A Shepherd's Life . Byl zakládajícím členem Královské společnosti pro ochranu ptáků. Hudsonův nejznámější román je Green Mansions , a jeho nejznámější populárně naučnou knihou je Far Away and Long Ago . V Argentině je Hudson připisován k národní literatuře pod jménem Guillermo Enrique Hudson, což je španělská verze jeho jména. Město Berazategui Partido a několik dalších veřejných míst a institucí je pojmenováno po něm. Ke konci svého života se Hudson odstěhoval do Worthingu v Sussexu v Anglii. Zemřel 18.8.1922, jeho hrob je na hřbitově Broadwater a Worthing ve Worthingu.

Vulkán (6)

Vratislav Blažek (6)

Vratislav Blažek byl český textař, dramatik a filmový scenárista. Absolvoval několik tříd gymnázia, od roku 1945 studoval malbu. Při studiu si přivydělával psaním do několika satirických časopisů. V této době začala jeho autorská spolupráce s Divadlem satiry. Po roce 1968 emigroval do Německa. Poté byl v normalizační ČSSR zakázán a ignorován. Dále je autorem textů k celé řadě písní, které časem zlidověly . Spisovatel Josef Škvorecký, jenž stejně jako Vratislav Blažek pocházel z Náchoda, zpracoval jeho osudy ve svém románě Příběh inženýra lidských duší. Blažek se v něm objevuje pod jménem Vratislav Blažej prostřednictvím dopisů, jež v průběhu několika desetiletí napsal protagonistovi knihy Danny Smiřickému a v nichž s ironickým humorem komentuje dramatické zvraty svého života. Styl těchto dopisů je zřetelně autentický, jak lze doložit srovnáním s výborem z Blažkovy korespondence Mariáš v Reykjavíku, vydaného v exilovém nakladelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers.

Volodymyr Vladko (2)

Volodymyr Mykolajovyč Vladko byl ukrajinský sovětský spisovatel, autor vědeckofantastických knih pro mládež, jeden ze zakladatelů sovětské vědeckofantastické literatury. Po studiích na Leningradské univerzitě pracoval jako novinář. Do literatury vstoupil jako autor schematických a agitačních budovatelských povídek, črt a reportáží, poté se však soustředil na psaní vědecko-populárních a vědeckofantastických děl pro mládež, které mu přinesly úspěch.

Vojtech L Levský (4)

Vojtech L. Levský sa už roku 1922 sa stal inštruktorom sebaobrany. Prešiel mnohými odbornými kurzami doma i v zahraničí. Získané bohaté praktické poznatky a skúsenosti inštruktora sebaobrany plným priehrštím odovzdáva aj našej mládeži. Napísal veľa odborných článkov a seriálov, spolupracoval s Československou televíziou a je autorom dvadsiatich príručiek o sebaobrane, ako napríklad: Sambo , 500 chmatov sebaobrany , Az önvedelem 500 fogása , Sebaobrana milicionára , Základy sebaobrany karate . Všetky Levského diela našli k čitateľovi správny prístup, ich štýl, metódy rozvrhu podávanej problematiky a popis je zrozumiteľný a prezrádza bohaté skúsenosti praktika. Jeho diela sa stretli s veľkým úspechom doma i v zahraničí. Aj táto nová, prepracovaná a doplnená kniha o sebaobrane je napísaná prístupnou a zrozumiteľnou formou. Autor v nej dôsledne dodržiava zásady zákona a vystríha pred zneužitím karate na útočné ciele. Autor vykonal veľa užitočnej práce pri popularizovaní branných športov. Za svoju činnosť dostal od ČSZTV čestný odznak a verejné uznanie III. stupňa. Pri príležitosti 55-ročnej aktívnej činnosti v ozbrojených zložkách jeho prácu odmenili viacerými pochvalnými uznaniami a telovýchovnými vyznamenaniami.

Vojtěch Kocián (8)

Vojtech Kocián je slovenský operní pěvec, tenorista a také otec biologa a římskokatolického kněze Matúše Kociana. Po maturitě na strojní průmyslovce absolvoval v letech 1959–1967 studium zpěvu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Působil v Klagenfurtu, Štýrském Hradci a Mariboru. V letech 1969–1971 a 1972–1975 byl sólistou opery Divadla Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici, od roku 1975 pak sólistou opery Národního divadla v Praze. Zde působil až do srpna roku 1997 . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vojtech Kocián na slovenské Wikipedii.

Vojtěch Cinybulk (7)

Narozen 10.8.1915 v Praze, zemřel 6.2.1994 v Praze. Grafik, loutkář, docent na DAMU, loutkové hry a knihy pro mládež.

Vojtěch Černý (6)

PhDr. Vojtěch Černý, Ph.D., psycholog, psychoterapeut, firemní konzultant, trenér rozvoje psychosociálních dovedností. Téměř 20 let se věnuje přípravě a realizaci rozvojových programů pro různé profese v rozličných oborech v celé republice. V rámci těchto programů klade důraz na osvojení praktických dovedností, řešení konkrétních problémů zákazníků a trénink. Pracuje rovněž jako osobní poradce pro vrcholový management při řešení osobních problémů managementu.

Vlastimil Tichý (5)

Vlastimil Tichý, nar. 1964 v Červené Řečici , geograf a občasný cestovatel, který v letech 1997-98 studoval v Sydney. Do dnešních dob má za sebou pět návštěv u protinožců a na světě je jeho třetí knížka. Down Under našoféroval již více než 78.000 km.

Vlastimil Peška (8)

Vlastimil Peška je hudební skladatel, režisér, televizní scenárista, dramatik, hudebník, herec. Od roku 1994 působí jako ředitel a umělecký šéf Divadla Radost v Brně. Vydal pohádku s písničkami Dlouhý, Široký a Bystrozraký a knihu mapující historii Ořechovského divadla.

Vlastimil Hort (5)

Vlastimil Hort je československý a od roku 1985, kdy emigroval z tehdejšího komunistického Československa, německý šachový velmistr a šachový teoretik. Mezinárodním mistrem se stal roku 1962 a titul velmistra mu byl udělen roku 1965. Největšího úspěchu dosáhl Hort v mezipásmovém turnaji mistrovství světa v Manile roku 1976, kde skončil třetí a postoupil do turnaje kandidátů 1977, ve kterém v boji o postup mezi nejlepší čtyři prohrál s Borisem Spasským. V tomto roce byl v žebříčku FIDE na 6. místě, což je zatím nejvyšší pozice dosažená československým či českým hráčem. Hort je šestinásobným mistrem Československa v šachu. Zvítězil v letech 1970, 1971, 1972 a 1975; v turnajích s mezinárodní účastí uspořádaných v letech 1969 a 1977 obsadil shodně třetí místo a umístil se první mezi československými hráči. Zvítězil v mistrovství Spolkové republiky Německo v letech 1987, 1989 a 1991. Úspěšně se účastnil řady dalších turnajů a vyhrál více než šedesát z nich . V letech 1960–1984 reprezentoval Hort Československo na jedenácti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Janem Smejkalem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympiádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě. Později se stal trenérem německého reprezentačního družstva. V roce 1995 se Vlastimilu Hortovi podařilo úspěšně spoluorganizovat šachový turnaj POLKA v pražském hotelu ATRIUM, kterého se i sám zúčastnil. Turnaj byl sestaven ze dvou pětičlenných týmů, které spolu odehrály 10 kol. Turnaj měl dosud naprosto nevídané hvězdné obsazení. Na jedné straně slavní veteráni ve složení - Boris Spasskij, Viktor Korčnoj, Vasilij Smyslov, Vlastimil Hort a Lajos Portisch. Na straně druhé n...

Vlastimil Hála (4)

Vlastimil Hála ) byl český trumpetista, hudební skladatel, hudební aranžér a režisér, bratr klavíristy a skladatele Kamila Hály. Jako hudební skladatel je znám zejména svojí tvorbou na poli filmové, scénické a jazzové hudby. Od roku 1947 až do roku 1964 vystupoval jakožto trumpetista a pracoval i jako hudební aranžér v Orchestru Karla Vlacha. V letech 1964 až 1984 působil v Československém rozhlase ve funkci hudebního režiséra. Dále také vykonával funkci člena vedení Svazu českých skladatelů, kde byl vedoucím jeho jazzové sekce.

Vladislav Moulis (7)

Studoval historii na Filosofické fakultě UK v Praze. V letech 1964-1972 v ČSAV, znovu v l. 1990-93 jako vědecký pracovník Ústavu dějin střední a východní Evropy, od r. 1994 pracoval na grantovém úkolu Středoevropské university. Specializoval se na dějiny bývalého SSSR a československo-sovětských vztahů. Za normalizace byl spolupracovníkem samizdatových Historických studií. Členství v odborných organizacích, radách atd.: - Slovanský přehled - člen redakční rady - Rossica - člen redakční rady - Klub autorů literatury faktu - Vědecká rada Slovanské knihovny – člen Publikační činnost: - Evropa ve stínu Hitlera. - Praha : Nakl. politické literatury, 1963. - 263 s. - Vznik, krize a rozpad sovětského bloku v Evropě 1944-1989 / V. Moulis, J. Valenta, J. Vykoukal ... . - Ostrava : Amosium, 1991. - 372 s. - Dějiny Ruska / M. Švankmajer ... . - Praha : Nakl. Lidové noviny, 1995. - 473 s. - 2. dopl. a přeprac. vyd.: 1996. - 558 s. - Spoluautor. - 3. dopl. vyd.: 1999. - 4. rozš. a dopl. vyd.: 2004. - Podivné spojenectví. - Praha : Karolinum, 1996. - 111 s. - Běsové ruské revoluce. - Praha : Nakl. Dokořán, 2002. - 204 s.

Vladimír Vonka (6)

Narozen 31. 7. 1930 v Praze. Prof., MUDr., DrSc. Práce z virologie, experimentální onkologie a molekulární biologie. Zabývá se úlohou virů u zhoubných nádorů a vývojem nových vakcín.

Vladimír Vimr (3)

Narozen 7. 9. 1954 v Praze. Typograf, grafik, malíř a ilustrátor.

Vladimír Vendyš (6)

Narozen 10.4.1896 ve Veltrusích, zemřel 11.10.1961 v Praze. PhDr., docent anglistiky na Vysoké škole obchodní. Práce v oboru, překladatel z angličtiny a ruštiny.

Vladimír Souček (6)

SOUČEK Vladimír - český asyriolog a chetitolog, historik starověkého práva * 1. 6. 1928 Praha, + 9. 6. 1990 Praha Již během studia Státního reálného gymnázia v Praze se v Jazykové škole Orientálního ústavu věnoval perštině. Orientalistiku neopustil ani během studia Právnické fakulty UK a ještě před ukončením studií na Filozofické fakultě UK se 1952 stal asistentem katedry filologie a dějin Předního východu a Indie. Tam též nastoupil 1955 vědeckou aspiranturu. Postgraduální studium završil ročním studijním pobytem na Humboldtově univerzitě v Berlíně. 1958 se stal odborným asistentem FF UK. V letech 1960-62 vedl projekt chetitského thesauru v Orientálním ústavu Akademie věd NDR v Berlíně, zpracovával chetitské texty Předoasijského muzea v Berlíně a zároveň přednášel na Humboldtově univerzitě. 1962 obhájil kandidátskou disertační práci Kritické poznámky k chetitským zákonům a dalším právním textům; v červnu 1963 se spisem Příspěvky k chetitskému chrámovému hospodářství habilitoval a v únoru 1964 byl jmenován a ustaven docentem klínopisného bádání a chetitologie. V průběhu téměř čtyřicetiletého působení na Filozofické fakultě UK vedl kursy sumerštiny, akkadštiny a chetitštiny a předal své znalosti několika generacím českých klínopisců. Přednášel rovněž starověké dějiny Asie a Afriky a úvod do mezinárodního práva. V listopadu 1989 byl jmenován profesorem pro obor klínopis. Byl členem vědecké rady FF UK a UK, po jedno funkční období proděkanem FF UK pro zahraniční záležitosti, členem kolegia rektora UK, dlouholetým členem výboru Čs. společnosti orientalistické a členem Německé orientální společnosti. V letech 1964, 1967 a 1968 působil v Akademii věd a literatury v Mohuči s pracovištěm na Philippově univerzitě v Marburgu. Zúčastnil se řady mezinárodních vědeckých kongresů, koncem 50. a v 60. letech podnikl studijní cesty do Libanonu, Sýrie, Íránu, Afghánistánu, Egypta, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžánu. Prvotní zájem o živé světové a orientální jaz...

Vladimír Soják (6)

Narozen 11.7.1915 v Horních Krčmách u Zábřehu. PhDr., CSc., profesor, pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Práce v oboru mezinárodních vztahů a dějin dělnického hnutí, autor životopisu Bernarda Bolzana. Překlad z němčiny.

Vladimír Šiška (8)

Vladimír Šiška je bývalý první náměstek ministra ministra práce a sociální věcí. Vystudoval obor ekonomika a management na Vysoké škole podnikání v Ostravě a management na A&W Business School, Mc Artur & Mc Wide, s. r. o., v Praze. Působil v oblasti telekomunikačních a informačních systémů např. jako náměstek ministra na Ministerstvu informatiky ČR, poradce pro kritickou infrastrukturu na Ministerstvu vnitra ČR nebo poradce pro informatiku na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. V letech 2004 až 2008 byl tajemníkem úřadu Hospodářské komory ČR. V roce 2008 se stal ředitelem národního výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR. V roce 2009 patřil s darem 400 000 korun mezi významné sponzory TOP 09. Po volbách v roce 2010 si ho za svého prvního náměstka vybral ministr Jaromír Drábek taktéž z TOP 09. Když byl ve funkci náměstka ministra devět týdnů, odeslal ředitelům úřadů práce e-mailem výzvu, aby s okamžitou platností zastavili všechny zakázky na dodávky hardwaru, softwarových licencí, služeb v oblasti informačních a komunikačních technologií či zakázky na projekty školení včetně e-learningu. Za svoji činnost na ministerstvu bral kromě platu i vysoké odměny. V roce 2009 to bylo 460 000 korun a v roce 2011 obdržel 1 000 000 korun. 1. října 2012 protikorupční policie Šišku obvinila společně s ředitelem odboru informatiky ministerstva práce a sociálních Milana Hojera z podplácení. Podle deníku Mladá fronta DNES policie Šišku několik měsíců sledovala, pravděpodobně nahrála uplácení a má dost důkazů, aby na něj byla uvalena vazba. Podle deníku Právo měl Šiška spolu s Milanem Hojerem, šéfem IT oddělení MPSV, nabízet firmě OKsystem umělé nadhodnocení veřejné zakázky o 20 miliónů korun za to, že firma stáhne svou stížnost k antimonopolnímu úřadu na nezákonný postup ministerstva při vypisování jiných tendrů. 2. října 2012 jej ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek odvolal z funkce. Podle analytika Nadačního f...

Vladimir Semenovič Makanin (7)

Ruský spisovatel.

Vladimír Sainer (6)

narozen: * 9.6.1921 obec narození: Krupá stát narození: Česká republika zemřel: † 4.10.2003 Novinář, básník a spisovatel, autor četných monografií a spisu o hudbě, též nakladatel a typograf

Vladimír Rocman (7)

Vladimír Rocman byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor výstav, pedagog a fotograf. Vladimír Roman se vyučil chromolitografem a pak v letech 1946–1950 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Roku 1947 se dostal na tiskařskou praxi do Švýcarska a pak se živil jako grafik v Praze. Od roku 1950 do roku 1953 byl činný jako fotoreportér a grafik armádního časopisu, V letech 1963–1970 připravoval výstavy v Galerii Vincence Kramáře v pražských Dejvicích, v letech 1970–1979 učil na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Knihy ilustruje od roku 1953 a čtyřikrát získal ocenění za nejkrásnější knihu roku..

Vladimír Plecháč (9)

Informatik, práce z oboru výpočetní techniky.

Vladimír Němec (8)

Vladimír Němec byl český chemik, pedagog a odbojář popravený nacisty. Vladimír Němec se narodil 12. září 1900 v Brně v rodině uzenářů Josefa a Marie Němcových. V roce 1918 maturoval na brněnské II. české reálce, poté mezi lety 1918 a 1922 studoval chemicko-technologické inženýrství na české technice opět v Brně, kde v roce 1926 také získal doktorát. Poté do roku 1924 pracoval ve vojenské muniční továrně v Poličce a dále v Ústavu anorganické chemie a ústavu pro koželužství při české Vysoké škole technické v Brně a Výzkumném ústavu pro průmysl koželužský rovněž v Brně. Předsedal Spolku asistentů českých vysokých škol v Brně a byl členem Moravské přírodovědecké společnosti. Publikoval zejména na téma koželužské chemie. Dne 5. ledna 1936 uzavřel sňatek s Miladou Korolkovovou. Vladimír Němec se zapojil do protinacistického odboje v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme, mj. prováděl spolupráci s příslušníky výsadku ze Sovětského Svazu. Mezi jeho blízké spolupracovníky patřil Václav Šilhan a Jan Obořil. Zatčen byl 7. 10. 1941 a poté vězněn na Kounicových kolejích. Dne 13. ledna 1942 byl odsouzen k trestu smrti a následně převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Popraven byl 7. května 1942.

Vladimír Liščák (7)

Vladimír Liščák je český sinolog, vědecký pracovník Oddělení východní Asie Orientálního ústavu AV ČR. Je autorem desítek odborných článků a několika knih. Do češtiny přeložil několik publikací zejména z angličtiny i jiných jazyků. PhDr. Vladimír Liščák, DSc. je od roku 2001 členem Názvoslovné komise ČÚZK, zabývající se jako poradní orgán standardizací geografických jmen včetně exonym. Od roku 2010 je po prof. Rudolfu Šrámkovi její druhým předsedou od obnovení činnosti komise v roce 2001. Je spoluautorem většiny publikací z řady Geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR a vedoucím autorského koletivu u publikací věnovaných jménům států.

Vladimír Krupauer (3)

Narozen 9.3.1931. Ing., CSc., profesor katedry rybářství, publikace z oboru, próza.

Vladimír Křivánek (8)

Vladimír Křivánek je český básník, literární historik, kritik, vysokoškolský pedagog, editor a překladatel, který v současnosti působí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Narodil se v roce 1951 v Kolíně. Jeho otec byl technický úředník, mezi roky 1959 a 1966 vykonával profesi obchodního zástupce v Číně a na Kubě. Tehdy navštěvoval českou základní školu při tamních velvyslanectvích. Po návratu rodiny do Čech vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Hořicích v Podkrkonoší s maturitou v Praze a po roce 1970, v němž pracoval jako prodavač v antikvariátu, vystudoval učitelství češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Poté pár let pracoval v Kladně jako učitel na základní škole , načež se stal pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV . Na konci 70. let 20. století získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr. a začal navštěvovat Bulharsko, kde se od té doby několikrát účastnil letní školy bulharistiky v Sofii, což mu umožnilo komparatistická studia a občasné překlady. O jedenáct let později se na přelomu osmdesátých a devadesátých let stal zakládajícím šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. Vzápětí se až do roku 2005 stal odborným asistentem a následně docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1994 a 1997 jejím vedoucím. To již měl titul kandidáta věd CSc. od Ústavu pro českou literaturu AV ČR z roku 1995 , už předtím půlroční zkušenost mezi roky 1992 a 1993 se studijním pobytem v Londýně na Škole slovanských a východoevropských studií na Londýnské univerzitě a od roku 1998 pozici vědecké...

Vladimír Klíma (6)

Anglista a afrikanista PhDr. Vladimír Klíma, CSc. , literát, historik a bývalý český velvyslanec ve Ghaně. Autor měl možnost poznat Nigérii studijně ještě v době předpřevratové jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV v Praze, kdy externě přednášel africkou literaturu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK v Praze. Překládal první africké a karibské autory a sestavil několik antologií africké a karibské literatury. Autorovy vědecké kvality známe nejen z celé řady jeho knih, studií a článků z posledních 40 let, ale i z řady mezinárodních vědeckých konferencí v tuzemsku i v zahraničí. Dnes žije v Rožnově pod Radhoštěm a pracuje na vzpomínkách, které vyjdou na jaře 2009.

Vladimír Karbusický (3)

Vladimír Karbusický byl český muzikolog, folklorista, sociolog, estetik, pedagog a publicista. Studoval na ČVUT a na Univerzitě Karlově . Po obhajobě disertační práce působil jako vědecký pracovník v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Aktivně se zúčastnil výzkumu lidové kultury českých kolonistů v rumunských Karpatech. V letech 1955–1966 se věnoval práci o nejstarších českých pověstech. V roce 1958 vydal metodologicky významnou studii o datování vojenských lidových písní v Čechách. Od roku 1962 se zaměřoval na výzkum hudebnosti v průmyslových centrech a začal se orientovat na hudebně-sociologické problémy. V roce 1966 přešel do Ústavu hudební vědy ČSAV a vydal metodologicky i materiálově objevnou, dodnes inspirativní knihu Mezi lidovou písní a šlágrem, náčrt dějin profánního zpěvu v Čechách. Jeho „kacířská“ práce Podstata umění, kritický pohled na genezi a interpretaci teorie odrazu, byla hned po vyjití zabavena a Karbusického práce dány na index. Po srpnu 1968 odešel do SRN, kde působil nejprve jako vědecký pracovník, později jako vysokoškolský učitel. Vedle hudební sociologie se věnoval především sémiotice a sémantice hudby. V roce 1976 založil katedru systematické hudební vědy na univerzitě v Hamburku, kde působil jako profesor. Od roku 1991 přednášel jako hostující profesor i na našich univerzitách. V SRN žil nedaleko Hamburku v Buchholz , pohřben je na Lesním hřbitově v Hamburku. Do dějin evropské hudební vědy vstoupil jako autor originálních sociologických, sémiotických a hudebně-antropologických studií, v nichž obdivuhodným způsobem stmeluje etnografický a historický výzkum s aspektem etnomuzikologickým a všeobecně antropologickým. Významným způsobem zasáhl do bádání v oblasti starých českých pověstí a legend. Z muzikologického hlediska rozpoznal a dal jejich původ do souvislosti s dvorskou zpěvní epikou, čímž ...