10741–10800 z 145579 Autoři
Jan Měšťan (9)
Ing. Jan Měšťan, provozovatel píseckého Nakladatelství J & M. Z jeho dlouholetého zájmu a bádání o Josefu Hasilovi, šumavském převaděči 40. a 50. let 20. století, vznikla v roce 2017 Měšťanova první kniha - Písecká spojka Krále Šumavy.
Více od autora
Jan Marek (5)
Narozen 31. 8. 1931, zemřel 12. 2. 2022 v Praze. PhDr., CSc., indolog a íránista, pracovník Orientálního ústavu, publikace z oboru, překlady z perštiny, urdštiny a angličtiny.
Více od autora
Jan Luštinec (7)
PaedDr. Jan Luštinec studoval historii a český jazyk na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, později muzeologii na Univerzitě J. Ev. Purkyně v Brně. Od roku 1977 pracuje jako historik v Krkonošském muzeu v Jilemnici, v současné době jako jeho ředitel. Jeho odborné zaměření je historie západních Krkonoš a jejich podhůří, historie města Jilemnice, dějiny českého lyžování a dílo malíře Františka Kavána .
Více od autora
Jan Kuklík (5)
Narozen 23.6.1940 v Praze, zemřel 22.8.2009 tamtéž. PhDr., historik, práce z oboru.
Více od autora
Jan Kühndel (7)
Jan Kühndel byl český učitel, muzeolog, archivář a odborný publicista. Věnoval se především historii Prostějova. V roce 1909 se přestěhoval do Prostějova, kde začal vyučovat na měšťanské škole. Od roku 1919 byl členem městského zastupitelstva a tajemníkem městského muzea. Mezi léty 1924–1948 byl editorem a jedním z autorů Ročenky Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. V roce 1949 odešel do důchodu, ale dál se věnoval historickému bádání.
Více od autora
Jan Kouba (6)
Jan Kouba byl český a československý tesař, rolník, politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po absolvování základní školy se vyučil tesařem a pracoval na řadě míst. Od roku 1931 pomáhal na rodinném hospodářství, které v roce 1941 převzal. V letech 1949–1957 působil jako předseda JZD Komařice, v období 1957–1967 v témže JZD pracoval jako tesař. Členem ČSL byl již za první republiky, ale více se politicky uplatnil až po roce 1948. Rychlý vstup do JZD mu zaručil oblibu ze strany „obrozeného“ vedení ČSL. V letech 1945–1953 zastával post člena MNV Komařice, v letech 1950–1960 byl předsedou okresního vedení ČSL v Trhových Svinech a členem Ústředního výboru ČSL. Byl dlouholetým poslancem za ČSL a nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu České Budějovice. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda JZD v obci Komařice. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971. K roku 1968 je profesně uváděn jako člen JZD.
Více od autora
Jan Kašpar (6)
Narozen 9.5.1950 v Praze. Redaktor, spisovatel, překladatel poezie ze španělštiny, reportáže ze Španělska a Nikaragui, básník, autor písňových textů.
Více od autora
Ján Kalinčiak (9)
Ján Kalinčiak byl slovenský spisovatel a básník. Pocházel ze sedlácké rodiny, jeho otec byl evangelickým knězem a matka zemankou. Studoval v Záturčí, Necpaloch, Gemeru, později v Levoči a od roku 1839 v Bratislavě. O několik let později studoval i v německém Halle. Působil jako vychovatel a od roku 1846 působil jako profesor filozofie a rektor na gymnáziu v Modre. Od roku 1858 byl ředitelem na gymnáziu v Slezském Těšíně, kde se setkal s M. M. Hodžou. Po odchodu do penze se přestěhoval do Martina, a stal se redaktorem měsíčníku Orol. Pochován je na Národním hřbitově v Martině. Svojí tvorbou se Ján Kalinčiak řadí do období slovenské romantické literatury. Největší vliv na vývoj Kalinčiakova osobního i literárního formování mělo střetnutí se štúrovci, hlavně pak samotné přátelství s Ľudovítem Štúrem. V posledních letech Štúrova života přepisoval jeho dílo O národných povestiach a piesňach plemien slovanských do češtiny. Základními náměty jeho raných prací je slovanství, folklór a literatura, Slovensko v rámci Uherska. Také zapisoval slovenské lidové pohádky a překládal. Zpočátku psal hlavně v češtině, v roce 1843 mu vyšla první báseň v slovenštině, čím se zařadil mezi první autory, kteří na Slovensku psali v tomto jazyku. V jeho dílech se setkáváme s hlubokými autorovými rozpory a jejich způsoby řešení, kde nechybí ani prvky romantického titanismu. Tak se jeho tvorba dá porovnávat s jinými romantickými básníky, jako byl Andrej Sládkovič a zejména Janko Kráľ. Hlavní část jeho díla však tvoří prozaická tvorba, která je nejrozsáhlejší a zároveň nejvýznamnější částí slovenské romantické prózy. Jeho prozaická díla mají často autobiografické črty a hlavním motivem jsou rozpory mezi osobním a nadosobním, láskou a povinností, zákonem a jeho porušením z „vyšších“ důvodů, přičemž hrdina má osobní pocit neviny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Já...
Více od autora
Ján Kačala (9)
Slovenský jazykovědec a vysokoškolský pedagog, zabývá se výzkumem slovenského spisovného jazyka, jeho kultury a dějin, věnuje sa výzkumu sémantické syntaxi, lexikologie a lexikografie.
Více od autora
Jan Kabelík (6)
Jan Kabelík byl český literární historik, pedagog a autor učebnic, s celoživotním vztahem k Moravě. Narodil se v rodině přerovského měšťana Františka Kabelíka a jeho manželky Antonie, rozené Lehnerové. Rodiče pocházeli z Rokycan. Na gymnáziu v Přerově maturoval v roce 1881, poté vystudoval filozofickou fakultu pražské univerzity, kde úspěšně ukončil studia v roce 1886. Poté učil na středních školách v Telči, Přerově a Plzni; v letech 1902–1923 byl profesorem na státní průmyslové škole na Smíchově. Na Smíchově žil i zemřel. Jan Kabelík byl aktivním členem řady spolků jako Moravská beseda , Moravské kolo spisovatelů, Kruh přátel literatury české, Moravskoslezská beseda, Ústřední matice školská , Spolek Radhošť a další. S manželkou Karlou, rozenou Šikutovou měl tři syny. Nejstarší syn MUDr. Jan Kabelík byl zakladatel českého preventivního lékařství a profesor na univerzitě v Olomouci. Další syn Vladimír Kabelík starší byl filmový producent, vedoucí výroby a scenárista. Přispíval do řady deníků a časopisů jako Lidové noviny,Časopis Matice moravské, a mnoha dalších. Spolu s Albertem Pražákem byl Jan Kabelík kritikem věcných nedostatků knihy Roberta Williama Seton-Watsona The New Slovakia. Tato kniha, která vyšla v roce 1924, obsahovala některé nesprávné statistické údaje, které zhoršovaly pohled na podíl Čechů na tehdejším rozvoji Slovenska.
Více od autora
Jan Janák (6)
Narozen 28. 6. 1932 v Brně, zemřel 14. 8. 2008 tamtéž. PhDr., CSc., odborný asistent katedry české a obecné historie a archivnictví, práce v oboru.
Více od autora
Ján Horecký (6)
prof. PhDr. Ján Horecký, DrSc. bol slovenský jazykovedec . Od roku 1943 po skončení vysokoškolských štúdií začal pracovať vo vtedajšom Jazykovednom ústave Slovenskej akadémie vied a umení v Bratislave.
Více od autora
Jan Hlubek (8)
Narozen 1994 v Ostravě. Spisovatel, publicista, popularizátor vědy a ufoskeptik též zaměřený na archeologii, paleontologii, kosmologii a filozofii.
Více od autora
Jan H Vitvar (8)
Narozen 1977. Novinář, kulturní publicista, výtvarný redaktor, též autor katalogů výstav.
Více od autora
Jan Goldhammer (4)
Pražský vinárník. Člen cechu českých vinařů a nositel čs. i zahraničních vinařských řádů. Napsal odborné publikace a založil stylové vinárny v Praze.
Více od autora
Jan Evangelista Purkyně (7)
Jan Evangelista Purkyně , křtěn Jan Josef – 28. července 1869 Praha – Nové Město) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, jeho otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům , ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství. Už v prvním ročníku pražského studia mu ve Vídni vyšla první báseň Orážení obrazu bez konce. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob , lékař Johann Nepomuk Rust , vedoucí pruského vysokoškolského oddělení Johannes Schulze , přírodovědec Karl Asmund Rudolphi a údajně i na přímluvou Goethovu, který také studoval proces vidění) byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi , dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu Karla Asmunda Rudolphi . Měli spolu dvě dcery a dva syny. Ve Vratislavi mu na choleru zemřela manželka a obě dcery, zbyli mu dva synové. Starší syn Emanuel se stal přírodovědcem, mladší syn Karel vynikl jako malíř. Otec jej celý život finančně podporoval a nakonec i přežil....
Více od autora
Jan Doležal (7)
Ing. Jan Doležal, Ph.D., PMP . Projektovému řízení se aktivně věnuje od roku 2001; získal certifikaci projektového manažera IPMA Level B . Je členem Společnosti pro projektové řízení , o. s., kde je předsedou sekce Projektově orientované společnosti. Jako projektový manažer působil ve firmách Logos, a. s., Mikroelektronika, s. r. o., kde zavedl projektové řízení, zastával pozici vedoucího projektové kanceláře a řídil velké mezinárodní projekty . Má zkušenosti s projekty z komerčního, akademického i veřejnoprávního sektoru. Dnes je ředitelem a jednatelem společnosti PM Consulting, s. r. o., a členem několika profesních a odborných sdružení – např. Czech Project Management, o. s., nebo Asociace strojních inženýrů. Od roku 2007 je registrován v Národním registru poradců.
Více od autora
Jan Dědina (9)
Jan Dědina byl český akademický malíř, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích. Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny. Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíškaa, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie. 1895–1909 Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi . Zde se usadil, poté žil a tvořil v Bretani. Roku 1898 se oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux , a tak snáze pronikl do francouzské společnosti. Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období belle epoque a secese. Účastnil se pařížských Salonů, roku 1903 a 1910. Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku. Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi, stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897-1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna., . 1909-1941 Do Čech se Dědina s ro...
Více od autora
Jan Čipera (6)
Narozen 3. 5. 1942 v Benešově u Prahy, zemřel 17. 11. 2020 v Praze. Profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, spisy a překlady z oboru chemie.
Více od autora
Jan Cézar (6)
Zpěvák Jan Cézar začínal svou uměleckou kariéru v Československé televizi jako dělník - stavěč. Poté Cézar téměř dva roky pracoval v tiskárně Rudého práva a ještě před vojnou stihl působit jako referent ministerstva kultury. Ve vojenském stejnokroji strávil Jan Cézar delší čas na jižní Moravě, sloužil v Židenicích, a i když se po vojně vrátil do Prahy, k žití si po listopadu vybral právě jihomoravskou metropoli. V současnosti J. Cézar v Brně pracuje jako spisovatel, nezávislý publicista a uznávaný marketingový expert. Autor je narozen roku 1963 na Žižkově, kousek od té hříšné čtvrti Nusle, což předznamenalo jeho slovník i vkus. Škol se mu příliš nedostalo. Proto se věnoval řemeslu psacímu v oboru reklamní textař. To právě více než talent vyžaduje především chatrné morální zásady, neboť v inzerci je třeba zboží neustále vychvalovat. Autor za svůj život prošel též mnoha jinými profesemi. Nahlédl tak do mnoha typů lidských, od dělnictva až po smetánku společnosti, a může se vcítit do problémů životů obyčejných, popřípadě je schopen popsat věrně i luxusy. To se zdá jeho devízou asi největší. První jeho knihou byly Králožroutky , o jedné sexy slečně, která se vydává na lov bohatých mužů. Druhá má mírně zneklidňující titul Grand Kundonyon , ale je to upřímný příběh o tom, jak zabíjet srdcem. Jan Cézar je od počátku spojen s brněnským vydavatelstvím Jota, které mu umožnilo beletrizovat úspěšnou televizní sérii o národu veselých četníků. Za což je autor vděčen vydavateli, osudu a dalším vyšším instatncím...
Více od autora
Jan Buda (5)
Jan Budař se narodil 31. 7. 1977 ve Frýdlantu. Později se přestěhoval do Brna, kde navštěvoval gymnázium a potom JAMU. Angažmá měl v několika menších divadlech, posléze v Národním divadle v Praze. Většina diváků ho zná z filmu Nuda v Brně, kde bravurně zvládl roli Standy. Vysloužil si za ni Českého lva. Zajímavé je, že k filmu složil také hudbu a podílel se i na scénáři.
Více od autora
Jan Bažant (8)
Narozen 2.8.1950 v Písku. Doc., PhDr., CSc., klasický archeolog, práce o antickém, středověkém a renesančním umění.
Více od autora
Jan Baltus (4)
Jan Baltus absolvoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy University v Brně v roce 1967. Poté nastoupil na odbor hygieny komunální v Karviné, kde se zabýval kvalitou vody pro ostravsko-karvinský revír a předpokládanými asanacemi poddolovaných území. Ve své kariéře pokračoval jako pracovník ochrany přírody se zaměřením na asanace a rekultivace krajiny po průmyslové činnosti. Od 70. let publikoval v odborných časopisech a napsal dvě cestopisné knihy o národních parcích v africké Keni a dobrovolnickém pobytu v chudinských čvrtích indického Delhi v programu Civil Service International. Od 80.let se publicisticky zaměřil na problematiku technických možností odstranění emisnich plynů ze spalovacích energetických procesů a této činnosti se věnoval od roku 1986 profesionáoně v časopise Technický týdeník. Po stáži v USA se stal šéfredaktorem tohoto časopisu, který orinetoval výrazně na problematiku výzkumu a vývoje a aplikovaného vývoje v českém průmyslu.
Více od autora
Jan Arnold Palouš (4)
Narozen 25. 10. 1888 v Českých Budějovicích, zemřel 25. 9. 1971 v Praze. Ing., redaktor Prager Presse, průkopník ledního hokeje, sportovní publicista a novinář, memoáry.
Více od autora
James Norbury (8)
Britský spisovatel a ilustrátor. Vystudoval zoologii, praktikuje stará duchovní učení. Žije ve městě Swansea v jižním Walesu. Autor bajek a filozofické prózy.
Více od autora
James McClure (4)
9. 10. 1939 Johannesburg – 17. 6. 2006 Oxford James Howe McClure se narodil a vyrůstal v Jižní Africe, kde také začal svou kariéru novináře, fotografa a policejního reportéra pro místní deníky. Ve svých reportážích se však dostal moc hluboko a jeho články byly tak ostré a přímé, až se o něj začali neblaze zajímat místní autority. Nechali ho sledovat, jeho přátele zatkli, takže rozhodnutí opustit Afriku nebylo žádným problémem. A tak se v roce 1965 přestěhoval i se svou rodinou do Británie, kde psal pro Scottish Daily Mail, později pro Oxford Times. S novinařinou ale skončil, jakmile si uvědomil, že dokáže zúročit svůj literární talent a zkušenosti s jihoafrickou policií. Napsal řadu detektivních románů zasazených do JAR, kde je hlavní postavou bělošský poručík Tromp Kramer a bantuský seržant Mickey Zondi. Tyto příběhy jsou výjimečné tím, že kromě kriminálních zápletek mezi řádky prosvítá i drsná realita apartheidu, rozdělení tehdejší africké společnosti na bílou a černou, které skončilo teprve nedávno. Po dokončení čtrnácti knih, z toho osmi s duem Kramer-Zondi, se autor vrátil zpátky do novin a jako editor dovedl své Oxford Times až k výhře o nejlepší noviny roku 1994. Po odchodu do důchodu se rozhodl napsat další román, ale v tom mu zabránila nečekaná nemoc, které podlehl.
Více od autora
Jakub Guziur (7)
Český literární historik a překladatel. Redaktor revue Aluze, překladatel, zabývá se angloamerickou literaturou. S Josefem Jařabem uspořádal monografii George Steiner a myšlenka Evropy , s Marcelem Arbeitem antologii Vypravěči amerického Jihu . Knižně vydal esej Mythus Ezry Pounda a monografii Příliš těžké lyry: Eseje o rekonstrukci smyslu v Elliotově Pustině a Poundových Cantos . Jakuba Guziura jako autora experimentální poezie představila Revolver Revue v č. 75/2009 a 86/2012. Vystudoval anglistiku na filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 2003 je redaktorem revue Aluze. Překládá současnou britskou poesii . Recense publikoval v Aluzi, Literárních novinách a v Polish Journal for American Studies. Zabývá se angloamerickou literaturou, obzvláště estetickými problémy modernismu, literaturou amerického Jihu, současnou britskou a americkou poesií a proměnami poetické sekvence ve světové literatuře 20. století .
Více od autora
Jakob Streit (9)
Jakob Streit se narodil roku 1910 ve Spiezu a vyrůstal v rodině otce – hodináře a jazykově nadané matky spolu s pěti dalšími sourozenci. Museli obstarávat otcovy čtyři včelíny, stáj s krávou, teletem a ovcemi. Učitelský seminář ho povolal do školy. Z vyprávění pro různé věkové stupně vznikly v živém kontaktu s dětmi první knihy pro mládež. Podnětem pro jeho múzické vyučování se stala pedagogika Rudolfa Steinera. Na cestě od školního divadla k vznešenějšímu amatérskému divadlu se stal režisérem mezinárodních her Tell-Freilichtspiele v Interlakenu . Od roku 1958 byl po sedm let vedoucím inscenací zámeckých her ve Spiezu. Vystudoval klavír, varhany, byl dirigentem sboru. Po celý život ho zaměstnávaly otázky umění a dějin umění, jež ho po jeho penzionování dovedly k živé přednáškové činnosti ve vícero zemích střední Evropy a k bohatí spisovatelské činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků.
Více od autora
Jacques Philippe (6)
Jacques Philippe se narodil roku 1947 ve francouzském Lotrinsku. Vystudoval matematiku a tato formace k jasnosti a logičnosti v něm zjevně přináší dobré ovoce i dnes, kdy se již nevěnuje číslům, ale duším. V roce 1976, tedy pouhé tři roky po jejím založení, vstoupil do Komunity Blahoslavenství. Čtyři roky prožil v Izraeli, nejdříve v Nazaretě, pak v Jeruzalémě. V Římě vystudoval teologii a roku 1985 byl vysvěcen na kněze. Absolvoval ještě kanonické právo a několik let zodpovídal za kněze a seminaristy Komunity Blahoslavenství. Nyní jsou jedním z těžišť jeho apoštolátu duchovní cvičení. Dává je ve Francii i za jejími hranicemi. Vedl je i u nás, jedna před několika lety v olomouckém semináři, druhá pak roku 2001 v Nesměři u Velkého Meziříčí.
Více od autora
Jacques Lassaigne (4)
Autor četných monografií světových malířů a knih o výtvarném umění
Více od autora
J. R Ellis (7)
Britský spisovatel, učitel angličtina. Autor detektivních románů, povídek, poezie, divadelních her a strašidelných příběhů pro děti.
Více od autora
J. D Barker (8)
Jonathan Dylan Barker je americký spisovatel, jehož specialitou jsou thrillery s prvky nadpřirozena a humoru. Nepatří k autorům, kteří o spisovatelství snili od útlého dětství. Jeho raná tvorba vycházela ve středoškolském časopise, ale tolik čněla nad průměr, že ho s nabídkou práce oslovil šéfredaktor magazínu Dvacátá pátá paralela. V tamní redakci strávil několik turbulentních let s člověkem, jenž se později proslavil jako Marilyn Manson. Souběžně s publicistickou tvorbou se pustil také do psaní knih. Ukázky svého rozepsaného debutového románu poslal Stephenu Kingovi a požádal ho o svolení, aby směl použít jméno jedné z jeho postav. Od Kinga dostal nejen svolení, ale také nadšené povzbuzení do další spisovatelské práce. Následovala celá řada mezinárodních úspěchů, z nichž zatím největší představuje kniha Čtvrtá opice.
Více od autora
Ivo Pospíšil (8)
Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.
Více od autora
Ivo Mathé (3)
Ivo Mathé je český mediální producent, scenárista, vysokoškolský pedagog a manažer. Začínal v někdejší Československé televizi jakožto asistent produkce, po ukončení svých studií na FAMU pracoval již na místě produkčního, od roku 1976 do roku 1991 pak působil ve funkci vedoucího produkce Československé televize. V letech 1991 až 1992 působil jako šéfproducent uměleckých pořadů tamtéž. V roce 1992 se stal historicky prvním generálním ředitelem České televize, kde působil až do roku 1998. Zároveň s tím byl také v letech 1995 až 1998 viceprezidentem Evropské vysílací unie. V letech 1999 až 2003 pracoval jakožto vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky Václava Havla. Zároveň vykonával funkci člena Správní rady ČVUT a AMU. Od roku 1990 také působí jako pedagog na FAMU, v období 2005–2008 byl rektorem AMU. Od února 2008 zastával funkci prorektora. Rektorem AMU byl opět zvolen v říjnu 2008 na funkční období 2009–2013. V prosinci 2011 ho po odstoupení ministra kultury Jiřího Bessera navrhlo několik umělců, např. Helena Třeštíková, David Černý nebo Jiří Bartoška, na jeho místo s tím, že by do čela resortu nastoupil člověk, který „mu rozumí a zároveň má respekt v uměleckých kruzích“. I přes počáteční odmítnutí hnutí Starostové a nezávislí navrhlo jeho jméno spolu s poslankyní Alenou Hanákovou předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi, který měl vybrat definitivní jméno. Na schůzce se Schwarzenbergem se své nominace vzdal, mimo jiné proto, že by prý jeho jméno mohlo kvůli jeho spojení s bývalým prezidentem Havlem vadit prezidentu Klausovi, který již dříve protestoval proti jmenování Schwarzenberga ministrem zahraničí.
Více od autora
Iveta Krausová (5)
Technoložka společnosti Dr. Oetker, spoluautorka kuchařských receptů.
Více od autora
Ivana Dobrakovová (6)
Slovenská prozaička a překladatelka z francouzštiny a italštiny.
Více od autora
Ivan Svoboda (4)
Narodil se v Praze. Autor je původním povoláním projektant. Po roce 1989 byl redaktorem několika nakladetelství . Krátce působil i v Českém spisovateli. Od roku 1995 pracoval jako výtvarník ve významném státním podniku. Spolupracuje s mnoha časopisy a deníky - kreslení vtipů, ilustrace, povídky. Více jak deset let psal skeče pro přední české herce - J. Bohdalová, A. Vránová, I. Janžurová, S. Stašová a mnoho dalších v redakci zábavy Československého rozhlasu. Ilustroval 18 knih. Nakreslil desítky omalovánek a her pro děti. Velmi oceněná je společenská hra - PEXESO - Rychlé šípy, kterou vytvořil ve stylu malíře Jana Fišera. Napsal knihu Humor nade vše. Tragikomicky laděná kniha Scifíčka je prözou vydanou v nakladatelství Petrklíč.
Více od autora
Ivan Pilný (8)
Narozen 6. 7. 1944 v Praze. Ing., informatik, první ředitel české pobočky Microsoftu, práce o počátcích programování, též politik.
Více od autora
Ivan Kubíček (3)
Komunistický spisovatel, rodák z Prahy, působil v Praze a Ostravě, navštívil Kubu. Byl pracovníkem ÚV ČSM a redaktorem periodik "Smena" a "Nová svoboda", po roce 1968 v dělnických profesích.
Více od autora
Ivan Krahulík (6)
Narozen 14. 6. 1881 v Praze, zemřel 27. 7. 1966 tamtéž. Učitel, publikace z oboru pedagogiky, próza, literatura pro mládež, časopisecké stati, překlady z francouzštiny, srbochorvatštiny, angličtiny.
Více od autora
Ivan Jablonský (7)
Narozen 24.5.1942 v Praze. Zemědělský inženýr, mykolog, práce z oboru , též práce o komerční výrobě substrátů pro pěstované houby a o adaptogenních rostlinách.
Více od autora
Ivan Foletti (7)
Narozen 17. 11. 1980 v Praze. Historik umění, zabývá se uměním Byzance, Milána, Říma, Konstantinopole a Kavkazu v období pozdní antiky a raného středověku.
Více od autora
Ivan Adamovič (4)
Ivan Adamovič je český publicista, novinář, spisovatel a překladatel, zejména science fiction literatury . Vystudoval obor Vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V 90. letech 20. století bylo jeho působení spojeno především se žánrem science fiction. Byl jedním ze zakladatelů sci-fi měsíčníku Ikarie, v němž působil od jeho vzniku v roce 1990 do roku 2007 jako redaktor zahraniční prózy a publicistiky. V roce 1997 přešel v Ikarii na externí úvazek a postupně působil zároveň s prací v Ikarii v těchto médiích: alternativní časopis Živel , měsíčník Quo , internetový deník inZine.cz , Hospodářské noviny , Pražský deník , příloha Pátek Lidových novin , finanční měsíčník Finmag , měsíčník Reader´s Digest a čtrnáctideník TV Max . Nyní pracuje v Deníku N. Přispíval do řady českých i zahraničních časopisů. Pro nakladatelství Najáda v Praze vedl edici Manta. Je držitelem celkem dvanácti Cen Akademie Science fiction, fantasy a hororu , z toho čtyřikrát jako nejlepší SF redaktor, třikrát za nejlepší teoretický text roku, v roce 2005 tuto cenu získal za dlouholetou práci pro žánr science-fiction. Pro různá média píše kritiky literatury, filmu a výtvarného umění, v posledních letech zejména pro Lidové noviny, Hospodářské noviny, deník E15, server Aktuálně.cz a měsíčník Bel Mondo. Byl hostem v řadě televizních diskusních pořadů . Na Fakultě sociálních věd UK vyučoval vlastní volitelný předmět Úvod do populární kultury. Byl spolukurátorem výstavy Planeta Eden: Svět zítřka v socialistickém Československu, která se uskutečnila v roce 2010 v Domě umění města Brna a v pražské galerii DOX . Je rozvedený, se současnou partnerkou má syny Medarda a Leoše a dceru Rosu. Od září 2012 v...
Více od autora
Israel Finkelstein (3)
Israel Finkelstein je izraelský archeolog a profesor Telavivské univerzity a spoluvedoucí vykopávek v Megidu v severním Izraeli. Spolu s Juvalem Gorenem a Nadavem Na'amanem Finkelstein je znám zejména pro své nekonvenční interpretace archeologického materiálu a biblické historie. Roku 2005 obdržel spolu s Graemem Barkerem od telavivské univerzity Cenu Dana Davida za archeologii. Finkelstein nabourává dosavadní představu starověkých izraelských dějin a vytváří novou, založenou na předpokladu, že to, co není dochováno či dokázáno, neexistovalo. Spolu se Silbermanem tvrdí, že většina Tanachu byla sepsána v judském království v 7. století př. n. l., a Bibli proto nelze brát jako pramen pro starší období. Jejich cílem však není znehodnotit Bibli, ale naopak jí dát znovu náboj, který ztratila, když se z ní od osvícenství snažilo udělat objektivní historický pramen a když Bible začala být rozdělována na „historické“ a „nehistorické“ části. Sílu Bible totiž nevidí v tom, že by snad byla popisem izraelské historie, ale v tom, že interpretuje dějinné události, jako je vysvobození národa z otroctví, odolávání útlaku a hledání sociální spravedlnosti, jako události, nad kterými má moc Bůh.
Více od autora
Isadore Rosenfeld (5)
Světově proslulý lékař - kardiolog, profesor na Cornellově univerzitě, autor vědeckých prací a odborných učebnic, popularizátor medicíny.
Více od autora
Irena Dubská (3)
Irena Dubská, rozená Zemanová, byla česká spisovatelka. Dětství strávila ve Volyni. Od roku 1936–1939 studovala na Strakonickém reálném gymnáziu. V období války, kdy byla celá země okupována nacisty, byla nasazena jako pomocná dělnice ve zbrojovce ve Strakonicích. Po válce začala studovat filozofii, psychologii a sociologii na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1949 absolvovala a posléze získala titul PhDr. Na katedře také působila jako asistentka. Irena Dubská vyzkoušela několik prací. Od roku 1950 pracovala na stavbách Československého svazu mládeže, kde působila dva roky, poté přednášela na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. O dva roky později až do roku 1974 působila jako vědecká pracovnice ve Filozofickém ústavu ČSAV, kde pracovala jako vedoucí oddělení historického materialismu. V roce 1957 obdržela nově zavedenou hodnost kandidátky filozofických věd, neboli CSc. pro obor filozofie. Na počátku 60. let se Irena Dubská zúčastnila stáže na Massachusetts Institute of Technology ve Spojených státech amerických. Posléze provázela významného amerického sociologa Roberta Kinga Mertona při návštěvě v Československu. Přelomem 2. poloviny 60. let se stala vedoucí redaktorkou Sociologického časopisu a podílela se na obnově naší sociologie. V druhé polovině 60. let se přidala do Richterova týmu, kde vypomáhala s výzkumem společenských souvislostí s revolucí ve vědeckotechnickém odvětví. V období normalizace nesměla publikovat. V roce 1977 se společně se svým manželem, odstaveným politikem, právníkem a politologem Zdeňkem Mlynářem, emigrovali do Rakouska, kde se více zaměřila na politickou scénu a k sociologii se již nevrátila. Po roce 1989 žije v Praze a zároveň ve Vídni. Irena Dubská umírá 24. července 2010 v Praze. Irena Dubská jako první vznesla v Československu otázku genderové problematiky. Irena Dubská se ve svých dílech zaměřovala především na sociologii a politickou filozofii. Jako jed...
Více od autora