Všichni Autoři a témata

Karel Košťál (4)

Karel Košťál se narodil v roce 1921. Vyučil se modelářem a touto profesí se živil u různých zaměstnavatelů až do osvobození od německé okupace. Poté nastoupil vojenskou službu. Po návratu z ní se opět věnoval své původní profesi. Dal se i na politiku. V únoru 1948 byl politickým vedoucícm jednoho z praporů Lidových milic. V roce 1949 navštěvoval ústřední politickou školu KSČ a k 1. 1. 1950 nastoupil k Bezpečnosti. Zde půsbil na úseku státobezpečnostního vyšetřování. Již v druhé polovině roku 1950 byl jmenován v hodnosti nadporučíka vedoucím 1. oddělení VI. sektoru Velitelství StB. Když byl VI. sektor v únorou 1951 rozdělen, nastoupil Košťál do VI.A sektoru, kde v hodnosti kapitána působil jako zástupce velitele, jímž byl major Bohumil Doubek. Za "obětavé a úspěšné výkony při odhalování a likvidaci vedení protistátního spikleneckého centra", čili za případ Rudolfa Slánského, mu byl udělen řád republiky. V letech 1953-1956 zastával plukovník Karel Košťál funkci náměstka ministra vnitra. Ve své působnosti měl Správu vyšetřování MV, VII. správu MV , IX. správu MV , I. zvláštní odbor MV , II. zvláštní odbor MV a III. zvláštní odbor MV . K 20. září 1954 došlo k úpravě působnosti. Košťál získal od Prchala V. správu MV , na druhou stranu ztratil VII. správu MV , kterou získal Prchal. V roce 1956 byl z funkce odvolán a přešel na ministerstvo těžkého strojírenství. V roce 1962 byl zatčen a v roce 1963 souzen a odsouzen Vyšším vojenským soudem Příbram, který zasedal V Praze na Pankráci. Zdroje: KRATOCHVÍL, Antonín: Žaluji. Stalinská justice v Československu, Dolmen, Praha 1990 DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945-1953 , Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2007...

Karel Kopecký (7)

Karel Kopecký byl český fotbalista, brankář, reprezentant Československa. V lize odehrál 110 utkání. Hrál za SK Libeň a SK Židenice . Za československou reprezentaci odehrál v letech 1946–1947 čtyři utkání, jednou startoval i v reprezentačním B-mužstvu. Byl naším 18. reprezentačním brankářem v historii.

Karel Kašparovský (6)

Narozen 13. 5. 1937 v Ivančicích. Středoškolský pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce zeměpisu.

Karel Hůrka (4)

Narozen 2.6.1931 v Domažlicích, zemřel 2004. Prof., RNDr., DrSc., biolog, entomolog, práce z oboru.

Karel Holub (8)

Narozen 28.4.1888 v Rokycanech, zemřel 13.11.1918 ve Světlé pod Ještědem. Pedagog, paleontolog na Rokycansku, spisy a časopisecké stati z oboru paleontologie, zejména o dřívější fauně.

Karel Heike (1)

Karel Hausenblas (8)

Karel Hausenblas byl český jazykovědec, bohemista, profesor českého jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se stylistikou.

Karel Foud (7)

Karel Foud je český etnograf, památkář, historik a autor odborné a historické literatury. Je pracovníkem Národního památkového ústavu v Plzni, mezi jeho odborné zájmy patří dokumentace památníků druhé světové války. Je autorem knih o regionální historii v období druhé světové války a jejího osvobozování spojeneckými jednotkami. Řada jeho knih se věnuje Plzeňskému kraji a architektuře jednotlivých sídel.

Karel Fořt (7)

Narozen roku 1947 v Praze. Bývalý klatovský policita, básník a autor zbeletrizovaných kriminálních případů.

Karel Cudlín (5)

Karel Cudlín je český fotograf, zabývající se převážně dokumentární fotografií. Působí i jako pedagog. Spolupracuje s vydavatelstvími, televizemi a filmovými produkcemi v České republice i v zahraničí. V letech 1997–2003 byl jedním z oficiálních fotografů prezidenta Václava Havla. Získal v soutěži Czech Press Photo celkem šestnáct cen. V roce 2008 obdržel cenu Revolver Revue. V roce 2016 habilitoval na FAMU docentem. Karel Cudlín se narodil 28. června 1960 v Praze v rodině lékaře a úřednice. Vyrůstal na Žižkově. V roce 1979 absolvoval gymnázium Na Pražačce. Právě na gymnáziu se začal zabývat fotografováním, s čímž mu podle rozhovorů s ním, pomáhal jeho strýc, který byl amatérský fotograf. Po maturitě nastoupil na střední školu sociálně-právní, kterou studoval v letech 1979–1981. Na FAMU v roce 1987 absolvoval katedru Umělecké fotografie. Pracoval v Mladém světě, Lidových novinách, Respektu a agentuře ČTA. Více než 25 let spolupracuje s Revolver Revue. Pedagogicky působil například na ITF a FAMU. Pracuje v cyklech, známý je například odchod sovětských vojáků z Československa, komunistické slavnosti, Lucerna, Romové, uprchlíci, Ukrajina, Izrael, zázemí Národního divadla . V současné době je Karel Cudlín na volné noze. Od roku 1990 se Karel Cudlín účastnil více než 60 skupinových výstav v USA, České republice a dalších evropských zemích. Díla Karla Cudlína se nacházejí v řadě soukromých sbírek v Evropě, USA a Izraeli.

Kamil Zoufalý (7)

Publikace pro kutily.

Kamil Zeman (3)

Kamil Kalina (6)

Kamil Kalina je český vysokoškolský pedagog, psychiatr, adiktolog a psycholog, politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Vystudoval Lékařskou fakultu i Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Specializuje se na psychiatrii, adiktologii a psychoterapii. V roce 2008 se habilitoval na Univerzitě Palackého v oboru klinická psychologie. Od roku 1968 pracoval v oboru klinické a sociální psychiatrie a psychologie. Od konce 80. let se zaměřoval i na problematiku užívání návykových látek. V roce 1991 spoluzakládal nadaci Filia. Po sametové revoluci se zapojil i do veřejného a politického života. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Od konce roku 1992 byl výkonným viceprezidentem nadace Filia. Patřil signatářům takzvaného vánočního memoranda, které vyzvalo českou vládu ke koncepčnímu přístupu k drogové politice. V roce 1993 byl jmenován prvním národním protidrogovým koordinátorem ČR, byl výkonným místopředsedou Meziresortní protidrogové komise. Do roku 1997 byl vedoucím školy veřejného zdravotnictví IPVZ a náměstkem ministra zdravotnictví ČR. Od roku 1994 rovněž externě spolupracoval s občanským sdružením Sananim. Zde pak po odchodu z politiky pracoval na plný úvazek v letech 1998–2007 jako ředitel pro zdravotní péči a vzdělávání a na dalších vedoucích postech. Od února 2007 se opětovně stal národním protidrogovým koordinátorem na Úřadu vlády ČR. Působí jako pedagog na IPVZ, v akreditovaném psychoterapeutickém institutu SUR a dříve také na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Od roku 2005 učí i na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, zpočátku jako odborný asistent, od roku 2008 jako docent a zástupce vedoucího Centra adiktologie pro výuk...

Kamil Budera (3)

Kachou Hashimoto (8)

Autorka známá též pod pseudonymem Aiko Nagayama nebo Yasumi Nagayama, je mladá japonská ilustrátorka. Krom kariéry asistentky jiným mangaka měla pochopitelně aspiraci prorazit vlastními výtvory. Pro příklad se podílela na tvorbě mangy \"Whistle!\" od autorky Higushi Daisuke. Přestože od počátku své činnosti coby manga autorky dostaly její kratší příběhy prostor se ukázat, skutečný ohlas jí přinesla až série \"Cagaster\", kterou publikovala primárně skrze vlastní webovou stránku jako web komiks. V současné době pracuje na nové sérii nazvané \"Arbos anima\".

Július Mackerle (7)

Julius Mackerle byl český automobilový inženýr, vynálezce a zlepšovatel. Jeho otec, Julius, vlastnil cihelnu v Jevíčku a jeho bratr Jaroslav Mackerle byl architekt, výtvarník, amatérský archeolog, historik a etnograf. Julius Mackerle vystudoval Vysoké učení technické v Brně, kde i zkonstruoval a postavil svoje první motorové vozidlo – dvoumístný sportovní roadster s motocyklovým motorem JAP 1000 cm³. Studium dokončil v roce 1935. Mackerle byl poté zaměstnán ve Škodovce v Plzni jako konstruktér motorů, později se stal vedoucím konstrukce vznětových motorů a nakonec přešel na pražské ústředí Škodových závodů. Po II. světové válce odešel Mackerle do Tatry Kopřivnice, kde jako šéfkonstruktér nastavil koncepci nových vzduchem chlazených motorů Tatra: podle jeho návrhu a pod jeho vedením vznikl v roce 1949 vidlicový osmiválec T603 , který byl v roce 1950 namontován do závodního monopostu Tatra 607 – tehdy se uplatnil i systém ejektorového chlazení motoru, aby ventilátor zbytečně neodebíral užitný výkon. Motor T603 o výkonu 70 kW byl od roku 1955 montován do reprezentativní limuzíny Tatra 603, která převzala označení právě podle motoru. Vedle toho Mackerle zkonstruoval i vidlicový vznětový osmiválec T928 s úhlem válců 75°, který sloužil ve velmi úspěšném nákladním automobilu Tatra 138. Jeho dílem je také motor pro vojenský valník Tatra 128. V roce 1958 Mackerle přešel jako vedoucí oddělení odboru motorů do Ústavu pro výzkum motorových vozidel, kde také postavil pokusné vozidlo Rotoped. Přednášel na technických univerzitách v Praze, Brně a Bratislavě a napsal několik knih a řadu článků v technické literatuře. Za práci na vzduchem chlazených motorů mu Institute of Mechanical Engineers v Londýně v roce 1962 udělil Herbert Akroyd Stuart Prize....

Julius Ehrler (3)

Středoškolský profesor, autor učebnic angličtiny.

Julia London (7)

Julia London, vlastním jménem Dinah Dinwiddie je americká autorka a narodila se a vyrůstala na ranči v Texasu. Absolvovala univerzitu ve Washingtonu a poté hodně cestovala, jak po Spojených státech, tak i po Evropě. Původně pracovala jako úřednice na Ministerstvu průmyslu a obchodu v Bílém domě, než se rozhodla s konečnou platností věnovat spisovatelské činnosti. Nyní pracuje pro New York Times a je známou autorkou historických románů i románů ze současnosti. Svou první knihu publikovala v roce 1998, jednalo se o román The Devil’s Love, a v příštích dvou letech následovalo pět dalších historických romancí. V roce 2002 Julia zkusila své spisovatelské štěstí i na poli romancí ze současnosti, a tak vydala knihu Material Girl. Nyní má na kontě 13 historických romancí a 7 romancí ze současnosti. Třikrát byla nominovaná na nejlepší autorku romancí v soutěži RITA Awards. Jinak je Julia velkou milovnicí psů a dva psí miláčky má doma. Je vdaná a s manželem žijí v Texasu.

Juli Zeh (6)

Juli Zeh je německá spisovatelka. Juli Zeh se narodila v roce 1974 v Bonnu do rodiny právníka, prof. Dr. Wolfganga Zeh, který působil v západoněmeckém parlamentu. Její matka je překladatelka. Juli Zeh má jednoho bratra. Po maturitě roku 1993 zahájila studium práv v Pasově a Lipsku, které s výbornými studijními výsledky zakončila roku 1998 první státní zkouškou . Poté v letech 1999 až 2001 pokračovala ve studiu nadstavbového modulu Právo evropské integrace , které uzavřela ziskem magisterského titulu. Kromě toho zahájila v roce 1996 studium na Německém literárním institutu v Lipsku, které roku 2000 taktéž úspěšně zakončila. V letech 1995 až 2007 žila v Lipsku. Od roku 2007 žije společně se svým mužem, povoláním fotografem, v obci Barnewitz v Braniborsku, kde pár odkoupil a zrenovoval starší dům se zahradou. Roku 2012 se Juli Zeh stala matkou. Už během studia publikovala Juli Zeh eseje v časopisech Die Welt a Die Zeit. Pozornost na sebe upoutala zejména svou prvotinou Orli a andělé z roku 2001. Její román Hráčský instinkt byl roku 2013 zfilmován německým režisérem Gregorem Schnitzlerem.

Jukito Ajacudži (5)

Jude Welton (7)

Jude Welton je dětská psycholožka se specializací na autismus. Sama má syna s Aspergenovým syndromem. Je autorkou několika populárních knih vhodných pro děti a knih o umění.

Jozef Záhora (9)

Slovenský profesor trestního práva.

Jozef Štígel (4)

Slovenský autor kuchařek.

Jozef Škultéty (6)

Jozef Škultéty byl slovenský literární kritik, historik, jazykovědec, publicista a překladatel. V letech 1881 – 1919 redigoval Slovenské pohľady, od roku 1919 sa stal doživotním správcem Matice slovenské. Psal o významných osobnostech slovenské literatury, pro maďarskou veřejnost vydal stručné Dejiny slovenskej literatúry. Literaturu pokládal za hlavní projev národního života . Překládal z ruské literatury. Během druhé světové války se jménem Škultéty označovala druhá divize slovenské armádní skupiny „Bernolák“. Vedl ji brigádní generál A. Čunderlík a divize se účastnila například útoku Německa na Polsko v září 1939. Literární historie: Vědecké dílo: Jazykovědné práce: Ediční práce – spisy: Jiné: Překlady: Výběry:

Jozef Mihálik (4)

Slovenský ichtyolog.

Jozef Leikert (7)

Jozef Leikert je slovenský básník a autor literatury faktu. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a posléze pracoval jako redaktor několika časopisů, mimo jiné i jako šéfredaktor Gama magazínu. Od roku 1997 působí na Historickém ústavu Slovenské akademie věd a byl i mluvčím a později osobním poradcem prezidenta Slovenské republiky. Je předsedou Klubu spisovatelů literatury faktu a členem PEN-klubu.

Jozef Kroner (5)

Jozef Kroner často psán též nesprávně Króner byl slovenský herec, bratr herce Ľudovíta Kronera, otec herečky Zuzany Kronerové, manžel herečky Terézie Hurbanové-Kronerové a strýc herce Jána Kronera. Pocházel z dvanácti dětí. Začínal jako dělník v Trenčíně, později jako vedoucí dílny v Považské Bystrici. Při práci se věnoval ochotnickému divadlu. Začínal v Armádním divadle v Martině . Od roku 1956 působil v činohře SND v Bratislavě až do roku 1984, kdy odešel do důchodu. Ztvárnil mnoho rolí v divadle, filmu i televizi. Například hrál hlavní roli ve oscarovém filmu Obchod na korze, dále pak hrál jako stařeček Pagáč v seriálu Slovácko sa nesúdi a je znám také z televizního seriálu Tisícročná včela. Na základě hlasování slovenských filmových novinářů v Anketě 2000 se stal slovenským hercem 20. století. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 1978 titul národní umělec. Slovenský prezident Andrej Kiska mu 1. ledna 2018 udělil in memoriam Pribinův kříž.

Jozef Alexander Tallo (6)

Slovenský prozaik a filmový scenárista, humorista, satirik, autor historických románů.

Joseph Sheridan Le Fanu (8)

Joseph Sheridan Le Fanu byl irský prozaik, básník a dramatik píšící anglicky, autor povídek a románů se záhadnými a hrůzostrašnými motivy, jeden ze zakladatelů hororu a detektivního žánru. Sheridan Le Fanu procházel z rodiny duchovního. Narodil se roku 1814 v Dublinu, kde také vystudoval práva. Zakrátko se ale rozhodl věnovat se plně kariéře spisovatele a novináře, přispíval např. do časopisu Dublin University Magazine, který i několik let redigoval, stal se vydavatelem i novinářem dublinského deníku Evening Mail. Když mu roku 1858 zemřela manželka, stáhl se na čas do ústraní, vedl život podivínského samotáře a nestýkal se ani s nejbližšími přáteli. Pak se ale mezi roky 1861–1869 stal redaktorem časopisu Dublin University Magazine, kam již předtím přispíval, a především začal být považován za mistra strašidelného a napínavého vyprávění. Materiál pro svá díla čerpal z vášnivé četby náboženských, mystických a okultních spisů a gotických románů a také ze své znalosti folklóru. Za svůj život napsal čtrnáct románů, z nichž ne všechny již snesou současná měřítka, a několik sbírek kratších strašidelných příběhů, z nichž vyniká novela Carmilla ze sbírky V temném zrcadle o lesbické upírce, která ovlivnila například Brama Stokera při psaní jeho románu Drákula. Sheridan Le Fanu zemřel roku 1873 v Dublinu. V roce 2001 byla v Českém rozhlasu zdramatizována povídka Ten, který tě nespouští z očí . Přeložil a zdramatizoval Josef Hlavnička, hudba Petr Mandel, dramaturgie Jana Weberová, režie Hana Kofránková. Osoby a obsazení: Patrick O´Grady , kapitán James Barton , Patrik, právník, potomek OˇGradyho , Generál Montague , Macklin , Doktor Richards , George Norcott , neznámý , Hawkins , Fiakrista , hlas a Lady Rochdaleo...

Joseph Bédier (7)

Charles Marie Joseph Bédier byl francouzský filolog, romanista, literární historik, kritik a profesor, žák zakladatele romanistických studií Gastona Parise. Narodil se v Paříži v rodině právníka bretaňského původu. Dětství strávil na Réunionu. Roku 1883 byl přijat na prestižní vysokou školu École normale supérieure. Navštěvoval rovněž přednášky na École pratique des hautes études a na Collège de France, kde se setkal s filologem Gastonem Parisem, jehož žákem se stal. Po ukončení studií vyučoval v letech 1889–1891 středověkou francouzskou literaturu na Freiburské univerzitě ve Švýcarsku, poté byl jmenován odborným asistentem na Univerzitě v Caen a na École normale supérieure a roku 1903 se stal profesorem na Collège de France. Roku 1891 se oženil s Eugénií Bizarelli , se kterou měl tři děti: syny Louise a Jeana a dceru Marthe . Kromě různých studií o středověké epické poezii a kritických vydání středověkých francouzských eposů je znám rovněž jako autor vlastních adaptací rytířských románů. Roku 1920 se stal členem Francouzské akademie a roku 1925 obdržel Řád čestné legie. Roku 1929 byl zvolen ředitelem Collège de France a stal se členem Americké akademie umění a věd. Roku 1936 odešel na odpočinek. Zemřel náhle roku 1938 na mrtvici. Bédierova teorie vyvrací teorii jeho učitele Gastona Parise, podle kterého písně vznikaly od 7. do 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí. Bédier poukazuje na to, že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších. Podle Bédiera je nutno chansons de geste považovat za útvary umělé, vzniklé nejdříve na přelomu 11. a 12. století z legend, ve kterých byly uchovány historické vzpomínky. Tyto legendy byly spjaty se svatyněmi a kláštery, přes které vedly jednak velké pou...

Josef Winkler (9)

Rakouský spisovatel, romanopisec a prozaik.

Josef Vlček (7)

Josef Vlček byl moravský katolický aktivista, vydavatel a předseda Matice cyrilometodějské. V devíti letech vstoupil jako čekatel do salesiánské kongregace ve Fryšťáku, kde pak setrval až do roku 1939. V mládí byl hodně činný v katolickém sportovním hnutí Orel, za který byl ještě počátkem roku 1939 účasten na evropském sletu katolických sportovních organizací v Jugoslávii. Ve Fryšťáku dálkově vystudoval gymnázium. Roku 1939 následně po dohodě s představenými a na základě přání otce Ignáce Stuchlého, který jej výrazně ovlivnil v jeho duchovním vývoji, z kongregace odešel a vstoupil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Studia byl však nucen po zrušení všech českých vysokých škol přerušit a jen díky štěstí se vyhýbal nuceným pracím v Německu . Po roce 1945 působil jako generální tajemník Matice cyrilometodějské, po roce 1948 zastupoval biskupa Štěpána Trochtu ve vyjednávání mezí církví a státem za udržení církevního školství. Roku 1947 se navíc stal tajemníkem Ústředí svobodných škol. V srpnu 1948 se oženil s Ludmilou Schönweitzovou, nedlouho poté se jim narodila dcera Jana. Rodinné štěstí však netrvalo dlouho. Po vyhrocení situace v roce 1949 byl přinucen spolu se skupinou dalších lidí k útěku za hranice. Ten se však nepodařil – skupina byla vyzrazena a Vlček byl spolu se skupinou dalších katolických intelektuálů ve vykonstruovaném politickém procesu Valena a spol. v první instanci odsouzen k trestu smrti, který mu následně byl změněn na 21 let vězení. Byl vězněn celkem deset let. Během výkonu trestu pracoval jako vězeň v uranových dolech v Jáchymově. Propuštěn byl po amnestii v roce 1960. V roce 1968 se stal tajemníkem Díla koncilové obnovy olomoucké arcidiecéze a pracoval jako v olomoucké pobočce tiskového družstva Logos. Dílo bylo však nastupující normalizací zakáz...

Josef Velčovský (6)

Narozen 7. 10. 1945 ve Václavovicích. Akademický malíř, grafik, ilustrátor a výtvarný redaktor.

Josef Vařeka (5)

Narozen 5. 7. 1927 ve Valašském Meziříčí, zemřel 14. 6. 2008. PhDr., DrSc., etnograf, práce v oboru.

Josef Uher (8)

Narozen 14. 12. 1880 v Podolí u Tišnova, zemřel 5. 12. 1908 v Brně. Učitel, básník a prozaik.

Josef Suchomel (4)

Narodil se 9. prosince 1907 v Hodkovičkách a v Praze vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Byl žákem slavného profesora Charváta a do Teplic přišel hned po ukončení 2. světové války. Nastoupil zde jako primář interního oddělení teplické nemocnice. Působil zde 25 let až do roku 1970, kdy odešel do jižních Čech. Byl velkým milovníkem Českého středohoří a také jedním z lékařů, kteří prokázali nevšední literární talent. Tento talent ve spojení s láskou k přírodě dal vzniknout jeho literární prvotině "Kde se země zapomněla", která vyšla v roce 1962. Pro děti napsal zajímavý příběh "Jezevčíkem to začíná", poté se na řadu let odmlčel. Až v roce 1983 vyšly "Živé vody", inspirované krásou jižních Čech. V té době se ovšem pustil do vytouženého a dlouho odkládaného cestování a vydal se do světa. V roce 1985 vyšel jeho první cestopis "Z Tahiti na Tuamotu" , v příštím roce následovala kniha "Dobrý den Afriko" a drobnější črty z návštěvy Nepálu, Indie, Cejlonu a Turecka shrnul do díla "Setkání na cestách", které vyšlo v roce 1993. Krátce před svými devadesátými narozeninami, 4. listopadu 1997, náhle zemřel v Klikově na Třeboňsku.

Josef Šnejdar (4)

Doc. Ing. Josef Šnejdar, CSc. se jako odborník a řídící pracovník podílel na významných stavbách, mimo jiné na rekonstrukci a dostavbě Národního divadla . Prací v nejvyšších stavebních pozicích byl komunistickým režimem pověřován navzdory pro tehdejší dobu nevyhovujícímu kádrovému profilu, od roku 1957 byl hlavním stavbyvedoucím výstavby sídliště Milín, od podzimu 1959 na výstavbě areálů Vysoké školy zemědělské, Státního veterinárního ústavu a Ústavu teoretických základů chemické techniky v Praze-Suchdole. Byl jmenován hlavním inženýrem pro stavbu Paláce kultury , ředitelem stavby Rekonstrukce Národního divadla a dostavby jeho okolí , od 1.7.1987 byl zmocněncem vlády pro čtyři významné stavby, především pro dostavbu nemocnice v Motole. Od 17.1.1991 do zrušení Ministerstva výstavby a stavebnictví byl náměstkem ministra. Svou životní dráhu vylíčil poutavým způsobem v autobiografické knize Bůh, osud a já, kterou sepsal a vydal ve věku 90 let. Do zahájení gymnaziálního studia v konviktu Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě prožíval Josef Šnejdar 11 let dětství v rodině věteřovského kostelníka, po zrušení gymnázia za okupace pokračoval ve studiích jako člen jezuitského řádu a v roce 1950 byl v rámci proticírkevního tažení tehdejším režimem internován v Bohosudově. Následovalo 40 měsíců vojenské služby u PTP a zaměstnání na různých pozicích ve stavebnictví s tím, že zamýšlené studium filozofie mu nebylo z kádrových důvodů umožněno a po třech měsících studia mu bylo v roce 1954 odepřeno i studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ve stavebních profesích byl postupně dosazován do řídících funkcí na významných stavbách a za úspěšné vedení a včasné dokončení výstavby Paláce kultury byl v roce 1981 odměněn Řádem práce. I přes tyto pracovní úspěchy zastával jako zaměstnanec podniku Průmstav podřadné funkce a teprve na zásah vysokého vládního činitele byl po neusp...

Josef Růžička (5)

Narozen 15. 10. 1880 v Rokycanech, zemřel 3. 6. 1954 v Benešově. Středoškolský profesor, autor populárních knih o historii. Též autor odborných článků z regionálních dějin a antropologie, výročních zpráv škol a muzeí.

Josef Rumler (4)

Josef Rumler byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta. Po studiu polonistiky a slavistiky , lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem. Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli , také méně známí básníci . Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno esperantské básnířky Eli Urbanové.

Josef Prokop (4)

Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.

Josef Prokes (7)

Narozen 1947 v Brně, působí jako vysokoškolský učitel. Je členem Obce spisovatelů a Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. Jeho povídky a recenze vycházejí zejména v Hostu, Literárních novinách a Tvaru. Režíruje studentské divadlo a jeho autorská čtení jsou divácky oblíbeným programem ve sklepní scéně CED Divadla Husa na provázku, v klubu Leitnerova, v jazzovém klubu Stará Pekárna i jinde.

Josef Pilgr (3)

Autor středoškolských učebnic a cvičebnic matematiky.

Josef Oktábec (3)

Narozen 15.7.1922 v Obecnici u Příbrami, zemřel 21.7.1989. Sportovní redaktor, spoluautor sportovních publikací.

Josef Novotný (5)

Narozen 1940. JUDr., autor historie Kuantunské armády.

Josef Müldner (8)

Josef Müldner, , byl český prozaik a básník. Je považován za průkopníka české sci-fi literatury. Narodil se v rodině libeňského lékárníka Josefa Müldnera a jeho manželky Berty, rozené Schmiedtové . U křtu dostal jméno Josef František Bedřich. Měl starší sestru Bertu . Studoval na gymnáziu v Křemencové a Truhlářské ulici. Po maturitě roku 1899 složil na filozofické fakultě Karlovy univerzity státní zkoušky a dizertaci obhájil v roce 1906. Během studií patřil s Romanem Haškem k redaktorům časopisu Letáky. Později se stal členem Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. Po studiích byl středoškolským profesorem na gymnáziích v Uherském Hradišti a na Královských Vinohradech a na reálkách v Lounech a na Královských Vinohradech. První světovou válku prožil na srbské a italské frontě, kde setrval do roku 1918. Po návratu učil na vinohradské reálce až do roku 1939. Procestoval řadu evropských zemí, ze sportů se věnoval šermu a jízdě na koni. Podporoval nárok Československa na Slezsko i myšlenku přístupu slovanských národů k Jadranu a Baltskému moři. Josef Müldner byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Gabrielou, rozenou Reičovou . Dne 25. 8. 1945 se v Horních Mokropsech oženil podruhé, s Marií Suchomelovou. Svůj názor o úpadku české literární kritiky vyjádřil v polemice Kritika kritiky slovy, že kritika „...je řemeslným zneužíváním svobody slova.“ Josef Müldner přispíval do řady deníků a časopisů jako Světozor,, Zlatá Praha a dalších. Často přispíval zejména do časopisu Zvon. 1935) Ve Zločinu doktora Modrana předvídal Josef Müldner tragickou migrační vlnu v důsledku klimatických změn. Nikoliv však z jihu na sever jako důsledek nedostatku vody a jiných příčin, ale ze severu na jih, kdy lidé prchají do Afriky před vlhkem a mrazem, rozšiřujícími se od severu po Evropě. Román se odehrává v P...

Josef Melen (2)

Josef Mašín (1)

V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.

Josef Marek (6)

Narozen 23. 1. 1936 v Praze, zemřel 22. 10. 2019. MUDr., DrSc., profesor Univerzity Karlovy; internista, diabetolog, endokrinolog; v roce 1997 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu: působil na 3. interní klinice 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze: v letech 1990-2001 jako její přednosta.

Josef Mára (4)

Rukověti zahrádkáře.

Josef Lacina (9)

Josef Lacina byl český středoškolský profesor, historik, spisovatel, ale i příležitostný básník a dramatik. V letech 1875–95 vyučoval na gymnáziu ve Slaném a z dějin tohoto města čerpal náměty pro řadu článků, studií a historických povídek. Vědecké práce podepisoval svým jménem, beletrii pod pseudonymem Kolda Malínský. Jeho dílo bylo ve své době populární a oceňované pro vlastenectví, vytříbený styl a hluboké znalosti autora. Na jeho památku je jedna z malínských ulic pojmenována Koldova. Narodil se 2. srpna 1850 v Malíně u Kutné Hory. V letech 1862–67 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté přešel na pražské akademické gymnázium. Roku 1871 byl přijat na filosofickou fakultu, kde vystudoval historii. V roce 1875 nastoupil jako suplující učitel na piaristickém gymnáziu ve Slaném. Od roku 1877 pracoval krátce v téže pozici na gymnáziu v Kutné Hoře, ale již následujícího léta se vrátil do Slaného, kde mezitím místní gymnázium převzalo do správy město a Lacina byl přijat jako řádný učitel. Pobyt zde jej velmi ovlivnil – z bohatých dějin Slaného čerpal zdroje pro množství odborných i uměleckých textů. Roku 1895 se stal profesorem na c. k. vyšší reálce v Praze a zároveň konzervátorem c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný. Většinu času věnoval vyučování, výzkumu a literární tvorbě; veřejného dění se neúčastnil. Zemřel 21. června 1908 v Rožďalovicích a byl pohřben na místním hřbitově. Josef Lacina byl autorem řady odborných článků, studií a historických povídek, ale příležitostně psal i humoresky, básně a divadelní hry. Jeho povídky byly ve své době oblíbené u čtenářů a oceňované pro vlasteneckou vroucnost a slohovou dokonalost, i když kritika nacházela i nedostatky . Projevují se v nich autorovy odborné znalosti a badatelská pečlivost. Inspirovala jej regionální historie Slaného, pod...

Josef Kučera (6)

Narozen 27.2.1908 v Purkarci u Hluboké n. Vltavou, zemřel 10.7.1966 v Praze. Důstojník, vojenský kartograf, romanopisec, dramatik, autor rozhlasových her, politický publicista, překladatel z němčiny, angličtiny a ruštiny.

Josef Koudelák (8)

Josef Koudelák byl český spisovatel a sběratel folkloru. Narodil se v rodině obuvnického mistra Františka Koudeláka a jeho manželky Anežky jako druhé z jejich čtyř dětí. Po studiu čtyř tříd na reálném gymnáziu v Litovli vystudoval učitelský ústav v Olomouci, kde maturoval v roce 1925. Po roce bez zaměstnání, kdy vypomáhal v zemědělství, učil na různých obecných a měšťanských školách. V letech 1958–1960 byl ředitelem národní školy v Bělkovicích, kde ukončil svůj život sebevraždou. Roku 1932 se v Novém Jičíně oženil. Manželé Koudelákovi měli dvě děti. Na rodném domě v Seničce byla v roce 1999 odhalena pamětní deska. Rozsáhlé dílo Josefa Koudeláka se dělí na dvě části. Do roku 1930 psal poezii, poté se věnoval próze. Jeho romány se věnují vesnickému životu. Byl členem Moravského kole spisovatelů a dalších uměleckých spolků. Román Na dřevě kříže byl v roce 1935 oceněn 3. cenou Moravskoslezské země. Bohemista Jiří Haller ocenil na románu Hraničáři „poctivý jazyk a krásný sloh... ušlechtilou tendenci a životní optimismus“.

Josef Kotek (5)

Narozen 11. 4. 1928 v Praze, zemřel 3. 6. 2009 tamtéž. PhDr., CSc., muzikolog a publicista , publikace z oboru.

Josef Koritta (4)

Narozen 31.10.1903 ve Vodňanech,zemřel 5.2.1995. Ing., dr., vysokoškolský profesor, publikace z oboru strojírenských materiálů.

Josef Koďousek (5)

Český hráč na klasickou violu.

Josef Kemr (2)

Narozen 20.6.1922 v Praze, zemřel 15.1.1995 tamtéž. Herec.

Josef Kejha (4)

Spisovatel a novinář, člen Českého centra mezinárodního P.E.N. klubu, žije v Plzni.

Josef Kandert (2)

Josef Kandert je český orientalista, religionista, etnolog, muzejník a vysokoškolský pedagog. Po maturitě vystudoval orientalistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nastoupil jako kurátor afrických sbírek do Náprstkova muzea a především se věnoval přednáškám a psaní odborných i populárních knih z orientalistiky a religionistiky. Jako dlouholetý zaměstnanec Náprstkova muzea vícekrát cestoval do Afriky. Podílel na mnoha výstavách a publikacích muzea, společně s Věrou Šťovíčovou psal cestopisy a v době kdy byla chartistkou, dělal jejím publikacím svým jménem pokrývače. Překládá oborové publikace z angličtiny Vyučuje na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obhájil kandidátskou disertační práci, habilitoval se a byl jmenován profesorem sociologie. Manželka Olga Kandertová je amerikanistka. Napsal přes 90 publikací, nejcennější jsou jeho monografie o Africe, jejích obyvatelích a umění, o mytologii a náboženských systémech, také sociologické a etnologické studie o českých zemích a Slovensku ve 2. polovině 20. století.

Josef Jiří Švec (4)

Josef Jiří Švec byl učitel tělocviku, sokolský pracovník, legionář a plukovník legií v Rusku. Narodil se ve vesnici Čenkov u Třeště. V Třešti vychodil základní školu a poté nastoupil na gymnázium v Pelhřimově. Po absolvování gymnázia vystudoval učitelský ústav v Soběslavi, kde složil doplňovací zkoušky jako učitel tělocviku. Poté učil osm let na obecné škole v Třebíči. V Třebíči náležel vedle Jana Syrového a Jana Máchala k propagátorům sokolské myšlenky. Roku 1911 byl vyslán třebíčským Sokolem do Ruska, šířit sokolské ideje. Zde působil jako učitel tělocviku na ekonomickém lyceu v Jekatěrinodaru na severním Kavkazu. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu byl nucen odejít na pobřeží Černého moře do města Gelendžiku, kde ho zastihla zpráva o sarajevském atentátu a samotný začátek války. Po vypuknutí války nenastoupil do Jihlavy ke svému 81. pěšímu pluku, ale hlásil se jako dobrovolník do České družiny, která se organizovala v Kyjevě. Začínal jako velitel první čety, kde se podílel na provádění rozvědek. Během svého válečného tažení poblíž města Běrežnica přijal pravoslaví a dal si druhé jméno Georgij . Pravoslaví přijalo více legionářů, především z politických důvodů. Největší slávu si získal jako velitel osmé roty 1. střeleckého pluku. V červnu 1917 úspěšně bojoval se svou rotou v bitvě u Zborova. Po této legendární vítězné bitvě byl za hrdinství povýšen na poručíka a jmenován velitelem 3. praporu 1. pluku. Další boje, které J. Švec v postavení velitele 3. praporu se svými vojáky absolvoval, byla bitva o Kazaň, bitva o Penzu, bitva u Lipjag a dobytí Samary. Tyto boje již byly vedeny proti bolševikům, kteří zabraňovali v odchodu čs. legií z Ruska. V srpnu 1918 byl povýšen na plukovníka a v polovině října se stal nejen velitelem pluku, ale i celé 1. divize. Poté, co mu 24. října 1918 ve st...

Josef Jaroslav Langer (5)

Josef Jaroslav Langer byl český obrozenecký básník, novinář a národopisný sběratel píšící již v lehce romantickém slohu. Narodil se v Lázních Bohdaneč jako syn movitého rolníka a městského důchodního. Roku 1826 absolvoval gymnázium v Hradci Králové, kde byli jeho profesory buditelé Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, ale studium ukončil v roce 1828 a začal se aktivně podílet v pražském kulturně-společenském dění. Po příkladu Františka Ladislava Čelakovského a Václava Hanky se zabýval studiem slovanského jazyka a literatury, zejména pak polské a ruské literatury. Své básnické pokusy vydával v časopisech Květy a Musejním časopise. V roce 1830 mu vyšla první kniha Selanky a mezi lety 1830-1831 pak působil v redakci časopisu Čechoslav, v němž uveřejnil mimo jiné i svou politicko-satirickou báseň České lesy s odkazem na polské povstání, čímž na sebe upoutal pozornost úřadů, což vedlo k jeho vyhoštění mimo Prahu v roce 1830, kdy se Langer musel vrátit do Bohdanče. Tam u něj propukla duševní choroba a tvůrčí krize, až na výjimky už nenapsal žádné dílo. V Bohdanči zemřel ve věku 39 let. Byl několikrát nešťastně zamilován, naposledy asi do své sestřenice Eleonory Pábíčkové, která dělala hospodyni svému bratru, chotěbořskému faráři. Langer za ní do Chotěboře jezdil. Ozvuky tohoto vztahu nalezneme v Langrových Krakováčcích: Její předčasnou smrt Langer velmi těžce nesl. To spolu s odtržením od centra dění v Praze způsobilo ztrátu jeho tvořivé a i životní energie a jeho postupné fyzické i duševní chátrání. Je Langrovou zásluhou, že jeho mladší druh Josef Kajetán Tyl na základě Langrova vyprávění odešel kvůli profesoru Klicperovi studovat na gymnázium do Hradce Králové. Langrova raná tvorba ještě ...