Všichni Autoři a témata

Ladislav Smrž (5)

Práce v oboru elektrotechniky a měrných soustav.

Ladislav Šmejkal (5)

Ladislav Smejkal je dlouholetý pracovník českolipského muzea, autor mnoha vlastivědných publikací Českolipska, člen redakční rady sborníku Bezděz a od roku 2006 čestný občan města Česká Lípa. Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze vystudoval obor historie a český jazyk. Ladislav Smejkal byl od července 1969 zaměstnán v Vlastivědném muzeu a galérii Česká Lípa jako historik, v historickém oddělení, pracoviště novodobých dějin. V letech 1988 – 1992 si doplnil vzdělání postgraduálním studiem muzeologie na Masarykově univerzitě v Brně. V říjnu 1991 se stal členem nově vytvořeného občanského sdružení Vlastivědný spolek Českolipska a zároveň byl členem Klubu přátel muzea. Když se v roce 1997 oba spolky spojily, zůstal ve výboru i nadále. Pro spolek často pořádá přednášky. Byl a je i členem redakční rady a aktivním přispěvatelem vlastivědného sborníku Bezděz, původně založeného jako časopis již v roce 1930 a nyní vydávaného společně Okresním archivem, Vlastivědným spolkem a Vlastivědným muzeem v České Lípě. Ve spolupráci v Klubem českých turistů Česká Lípa zajišťuje procházky po České Lípě s popisem historických památek města, v řadě měst celého okresu již od 70. let 20. století přednáší historii celého regionu i jeho jednotlivých míst. Vyučoval několik let dějepis v Euroškole v České Lípě. V roce 2006 je stále předsedou Akademie Jana Amose Komenského v České Lípě, kde desítky let působí jako lektor. V roce 2006 převzal z rukou starostky města ocenění Čestný občan města Česká Lípa. V roce 2014 realizoval pro Masarykovo demokratické hnutí putovní výstavu Masarykův odkaz o prezidentu T. G. Masarykovi . V roce 2017 byla výstava uvedena i v kanadském Torontu a v roce 2018 má putování pokračovat po USA....

Ladislav Šíp (3)

Narozen 8. 10. 1922 v Praze, zemřel 10. 7. 1993 tamtéž. PhDr., dirigent, hudební spisovatel.

Ladislav Quis (8)

Ladislav Quis byl český spisovatel, básník, právník, novinář, překladatel, literární historik a kritik, představitel skupiny ruchovců. Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře Ignáce Quise a jeho manželky Veroniky, rozené Matiekové. Studoval nejprve akademické gymnázium v Praze a od roku 1863 gymnázium v Táboře . Po maturitě Quis pokračoval studiem práv v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem. V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu , kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce. Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Ve městě se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě, zasloužil se mj. o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží a vedle stojící fary. Místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum, byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis. Mimořádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 30. listopadu 1901 . Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky uveřejňoval v místním časopisu Tábor . Ladislav Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Květy, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch , Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva. Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského . Pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů a Erbenovy Kytice ...

Ladislav Máčal (9)

Básník, autor několika knih o Praze, povídek a divadelních her. Publikoval a působil v Praze v polovině 20. století.

Ladislav Hradský (8)

Narozen 27.8.1911 v Balašovských Ďarmotech , zemřel 5.3.1987. Dr., autor učebnic a slovníků maďarštiny, překladatel z maďarštiny.

Ladislav Daneš (3)

Narozen 26.11.1924 v Praze. PhDr., publicista, scénárista, režisér, dramaturg, autor televizních pásem a reportáží.

Ladislav Csémy (7)

PhDr. Ladislav Csémy se v Laboratoři pro léčbu závislostí Psychiatrického centra Praha zabývá výzkumem úzu a abúzu alkoholu, tabáku a dalších drog a problematikou závislosti.

Ladislav Chmel (8)

Narozen 11. 7. 1941 ve Vlašimi. Publicistické práce, kuchařky, slušné chování, politika, divadlo..., fotografické ilustrace. kameraman a fotoreportér.

Ladislav Ballek (5)

Mgr. Ladislav Ballek byl slovenský spisovatel, politik a diplomat. Dětství prožil v Dudincích a Šahách. V letech 1959–1963 studoval na Pedagogické fakultě v Banské Bystrici slovenský jazyk, dějepis a výtvarnou výchovu. Po absolvování základní vojenské služby rok učil na základní škole v Habovce. V roce 1966 se stal redaktorem Československého rozhlasu v Banské Bystrici a v letech 1968–1972 byl redaktorem kulturní rubriky krajského deníku Smer. Od roku 1972 působil v Bratislavě. Nejprve v redakci původní tvorby ve vydavatelství Slovenský spisovateľ a od roku 1977 jako vedoucí literárního oddělení na Ministerstvu kultury Slovenské socialistické republiky. Od roku 1980 byl náměstkem ředitele Slovenského literárního fondu a v letech 1984–1989 vedoucím tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V letech 1992–1994 byl poslancem Národní rady Slovenské republiky za slovenskou Stranu demokratické levice. Vyučoval na Pedagogické fakultě v Nitře a Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1998 neúspěšně kandidoval na prezidenta Slovenské republiky. Od roku 2001 do roku 2008 působil ve funkci velvyslance Slovenské republiky v České republice. Jedná se o typického představitele slovenské románové tvorby /nejen, ale zejména/ 70. let 20. století. V roce 1980 obdržel národní cenu SSR a v roce 1982 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel v roce 2014 ve věku třiasedmdesáti let. Jeho první literární pokusy se vztahují k jeho vysokoškolskému studiu. První próza mu vyšla ve sborníku Silueta v roce 1964, o tři roky později mu vyšla debutová knížka. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Ballek na slovenské Wikipedii.

La Vyrle Spencer (1)

LaVyrle Spencer se narodila v roce 1943 a již více jak 36 let žije spolu se svým manželem Danem v krásném viktoriánském domě ve Stillwateru, Minnesotě, USA. Spolu se seznámili a zamilovali se již na střední škole. V manželství se jim narodily dvě dcery Amy a Beth. Krátce po třicítce La Vyrle pracovala jako učitelka na střední škole a v té době, po přečtení románu Plamen a květ od Kathleen E. Woodiwiss, se rozhodla, že se taky stane spisovatelkou. A tak začala s psaním. Její první román The Fulfillment spatřil světlo světa v roce 1979. Od té doby až do roku 1997 se La Vyrle živila jako spisovatelka a její knihy se v milionech prodávaly a až do současnosti prodávají po celém světě. Určitě stojí za zmínku, že některé z jejích knih se staly námětem pro film, mj. i již zmiňovaný román Naplnění byl zvěčněn na filmovém plátně, kde hlavní hrdinku Mary Gray hrála americká herečka Cheryl Ladd. Mezi koníčky LaVyrle patří mj. zahradničení, cestování, vaření gurmánských pokrmů a fotografování. Webovky dané autorky se mi však nepodařilo vypátrat, pro ty zvědavější z vás nabízím tento odkaz, kde se o autorce dozvíte víc.

L. Frank Baum (8)

Lyman Frank Baum byl americký spisovatel. Jeho otec v Pensylvánii vlastnil ropná pole, se svojí rodinou žil v rodinném sídle Rose Lawnu. V roce 1882 se oženil s Maudou Gege. Pracoval na různých místech, třeba v divadle, psal pro noviny a časopisy, krátce pracoval i na drůbeží farmě. Jeho první publikovaná kniha pojednává o chovu slepic . Roku 1891 se rodina přestěhovala do Chicaga a začal psát dětskou literaturu. Stvořil imaginární zemi Oz, ale vydával i jiné příběhy pro děti, pod pseudonymem Edith Van Dyne.

Květoslav Minařík (6)

Květoslav Minařík byl český jogín, mystik, buddhista, astrolog a autor duchovní literatury. Květoslav Minařík se narodil 21. února 1908 v Litvínově, v části Horní Litvínov, okres Most. Jeho otec, František Minařík, byl horník a ateista, který se snažil bojovat za zlepšení podmínek dělníků. Zemřel, když bylo K. Minaříkovi osm let. Tím, že rodina přišla o živitele, dostala se do existenčních problémů. Matka Květoslava Minaříka, Josefa Minaříková, nebyla schopná řídit život rodiny, tj. devítiletého Květoslava a jeho sedmileté sestry Slavomily sama. Proto se znovu vdala. Její nový muž se však od ní nechával živit a nutil K. Minaříka žebrat a bil ho. Ten později musel přes zimu vyrábět bačkory a nesměl chodit do školy. Proto ve své biografii napsal, že doba jeho docházky na základní školu nepřesáhla čtyři roky. Rodinné poměry přiměly Květoslava Minaříka, aby ve čtrnácti letech utekl z domova do Jablonce nad Nisou, kde pracoval jako nádeník na stavbách. Později se vrátil, ale ne k matce s otčímem, ale začal bydlet u svého staršího nevlastního bratra, Oldřicha Minaříka, který ho dal do učení. K. Minařík se na základě toho vyučil pekařem. V roce 1932 se Květoslav Minařík v Hradci Králové oženil s Annou Minaříkovou , s níž měl syna Jaroslava. V 30. letech 20. století se Květoslav Minařík účastnil po nějakou dobu schůzek spolku Psyché, který založil v Československu v roce 1929 Karel Weinfurter.  Květoslav Minařík byl po okupaci Československa německou armádou v roce 1939 tzv. totálně nasazen ve válečném průmyslu v Pardubicích. V srpnu roku 1944 byla rodina Minaříků vybombardována spojeneckým náletem, který měl být zaměřen na průmyslové podniky v Pardubicích. Po válce žil Květoslav Minařík postupně v Hradci Králové, Jablonci nad Nisou, Liberci a Březové. Po únoru 1948 byl stejně jako většina českých ezoteriků a mystiků sledován komunistickou Státní tajnou bezpečností a...

Květoslav Hísek (6)

Květoslav Hísek byl český malíř, grafik, známý hlavně jako ilustrátor přírodovědných knih . Studoval na VŠUP v Praze v ateliéru Karla Svolinského a záhy po studiích se začal věnovat svému celoživotnímu poslání vědecké ilustrace. V letech 1975 a 1978 obdržel ocenění Premio grafico di Bologna a v roce 2016 i Zlatou stuhu za celoživotní dílo, k tomu také řadu čestných uznání v soutěži Nejkrásnější knihy. V roce 2011 proběhla v letohrádku Portheimka v Praze velká retrospektivní výstava k jeho 80. narozeninám.

Kurt Krolop (4)

Kurt Krolop byl německý germanista a literární historik, sudetoněmeckého původu, působící i na Univerzitě Karlově. Odborník na dějiny německé literatury v českých zemí. Narodil se v severočeských Kravařích. Studoval na gymnáziu v Litoměřicích. V létě roku 1946 byl s rodiči vysídlen do sovětské okupační zóny Německa a maturoval na škole Willy Lohmanna v Köthenu. Pak absolvoval studia germanistiky, slavistiky a anglistiky na Univerzitě Martina Luthera v Halle. Zde pak po tři roky působil jako asistent na katedře germanistiky. Často se vracel studijně do Československa, poprvé v letech 1957–1962 jako lektor. Pak do roku 1967 pracoval jako vedoucí asistent na univerzitě v Halle. Podílel se spolu s tehdejším vedoucím katedry germanistiky na pražské univerzitě Eduardem Goldstückerem na výzkumu pražské německé literatury a německy psané literatury v českých zemích a na vydávání časopisu Germanistica Pragensia. Na vědecké konferenci v Liblicích v roce 1965 přednesl referát Ke vzniku a historii pražské německé literatury „expresionistického desetiletí“. V roce 1967 byl jmenován na post vedoucího oddělení pro výzkum pražské německé literatury při Československé akademii věd. V roce 1970 se vrátil do NDR, kde nejprve pracoval v nakladatelství Volk und Wissen, potom v letech 1980–1983 v Institutu pro klasickou německou literaturu ve Výmaru a od roku 1984 v Ústředním institutu pro literární historii při Akademii věd NDR, kde se specializoval na dějiny rakouské literatury 19. století, včetně díla Johanna Wolfganga Goetha a Karla Krause. Opětovně nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze roku 1989. Byl pověřen vedením katedry germanistiky, nederlandistiky a nordistiky. V Praze vyučoval do roku 2000. V roce 1990 získal titul profesora. V dubnu 2007 obdržel Spolkový kříž za zásluhy I. třídy a roku 2008 rakouský Čestný odznak Za vědu a umění. Zemřel v březnu 2016....

Kurt David (5)

Kurt David byl německý spisovatel. Kurt David získal po základní škole obchodní vzdělání. Mezi lety 1942 až 1945 se účastnil jako voják německé armády 2. světové války. Od roku 1945 do 1946 byl v sovětském válečném zajetí. Kvůli válečnému zranění se pak musel vzdát plánu na hudební vzdělání. David byl čtyři roky u německé Veřejné bezpečnosti a poté byl dva roky obvodový sekretář u kulturního svazu NDR. Od roku 1954 žil jako svobodný spisovatel nejprve v Oberseifersdorf/Zittau a později až do své smrti v Oybin. v 60. letech 20. století podnikl několik cest do Mongolska a po Polsku. Roku 1970 obdržel Cenu Alexe Weddinga. Raná díla Kurta Davida mají jako téma rozpor mezi vlastní minulostí za nacismu a za druhé světové války. Poté následovalo období cestopisů, ale největší podíl na Davidově díle tvoří Literatura pro děti a mládež, z které měla úspěch u čtenářů především humoristická kniha V pátek se koupeme, která byla zpracována i jako seriál. Další částí Davidovy tvorby tvořily historické romány s tématy z mongolské historie. Mimoto napsal David také biografie známých skladatelů Beethovena a Schuberta.

Kristína Baluchová (6)

Narodila sa v roku 1983 v Kežmarku. V rokoch 2004-2009 lietala pre spoločnosť SkyEurope Airlines . Vyštudovala Filozofickú fakultu UCM v Trnave, v súčastnosti sa venuje ďalšiemu vzdelávaniu v terapeutickej oblasti. Hovorí plynulo po anglicky a nemecky, pasívne ovláda ruštinu, španielčinu a nórčinu. Pracuje ako konzultantka pre Rozvojový program OSN, venuje a aj súkromnej praxi v ÚKL v Bratislave. V roku 2011 založila občianske združenie OZ PUTO, ktoré poskytuje pomoc v sociálnej oblasti Okrem lietania ju teší literatúra, kinematografia, relax pri cestovaní a v poslednom období gastronómia a vinárska kultúra. Je slobodná, žije v Bratislave. Kristíne 5. septembra vyšla jej prvá kniha "Lietam v tom tiež", v ktorej opisuje svoj život letušky v krachujúcej spoločnosti SkyEurope a zároveň aj trochu svojo súkromný život.

Kreis (2)

Východoněmecká poprocková skupina, založená v roce 1973 v Berlíně, NDR, rozpadla se v roce 1982.

Klevisová Michaela (6)

Klement Borový (7)

Klement Borový byl český katolický kněz, profesor církevního práva a fundamentální teologie na pražské univerzitě, kanovník Svatovítské kapituly a odborný spisovatel. Knižně a časopisecky publikoval teologické, historické a biografické studie. Prosazoval práva českého jazyka na univerzitě. Třicet let vedl Časopis katolického duchovenstva. Byl zvolen do pražské rady obecních starších a českého zemského sněmu. Aktivně se účastnil veřejného a spolkového života v Praze. Byl oceňovaný pro odborné znalosti, humanismus a vlastenectví. Narodil se 12. ledna 1838 v Riegersburgu , ale již v dětství se s rodiči odstěhoval do Čech, na Komorní Hrádek u Benešova, kde jeho otec pracoval jako zahradník u knížete Khevenhüllera. Roku 1847 začal navštěvovat piaristické gymnázium v Benešově, středoškolská studia dokončil na pražském novoměstském gymnáziu roku 1855. Téhož roku nastoupil do arcibiskupského semináře. 22. července 1859 jej arcibiskup Bedřich Schwarzenberg vysvětil na jáhna a 13. května 1860 na kněze. Po svěcení se stal adjunktem bohoslovecké fakulty a představeným arcibiskupského konviktu. Roku 1862 získal titul ThDr. a podnikl studijní cestu do Německa. V roce 1863 se habilitoval na docenta v oboru církevního práva. O čtyři roky později byl jmenován mimořádným a roku 1871 řádným profesorem církevního práva a fundamentální teologie. V letech 1867–71 pracoval jako zástupce ředitele arcibiskupského semináře. Roku 1868 se stal zkušebním komisařem pro farní zkoušky, v roce 1874 radou církevního soudu a obhájcem manželství. V letech 1875 a 1880 zastával úřad děkana bohoslovecké fakulty; během druhého funkčního období aktivně prosazoval osamostatnění české univerzity. Jeho zásluhy ve vědním oboru církevní právo byly oceněny volbou do Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění ...

Klapka Jerome (4)

Jerome Klapka Jerome se narodil roku 1859 ve Walsallu, Staffordshire. Jeho otec byl laický kazatel a jmenoval se Jerome Clapp Jerome. Jméno ovšem nemělo se jménem Klapka žádnou souvislost. V Anglii žil v té době v exilu maďarský revolucionář, generál vynikajících schopností vojevůdcovských, György Klapka , a s tím se rodina Jeromova do té míry spřátelila, že na jeho počest dala svému synovi toto neanglicky znějící jméno. Po několika letech se Maďarsko s generálem usmířilo a dovolilo mu návrat do vlasti. Jerome Klapka Jerome neměl bezstarostné mládí. Jeho otec vydělával pramálo a nedočkal se vysokého věku. V patnácti letech J. K. J. osiřel a živil se jako úředník na dráze, jako ochotnický herec a jako začínající spisovatel. To se však radikálně změnilo, když mu bylo třicet. V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis s titulem The Story of the Thames. Měl to být jakýsi průvodce po dolním toku Temže, připomínající historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis líbil, doporučil však autorovi, aby historické pasáže podstatně zkrátil a aby se mnohem více věnoval veselým příhodám, vzpomínkám a vyprávěním tří veslařů. Ten návrh se Jeromovi zamlouval, poslechl, a tak pod novým titulem Three Men in a Boat začal vycházet příběh, který autora okamžitě proslavil. Časopisecký seriál se brzy proměnil v knihu, která se jen v Anglii do dnešních dnů dočkala stovky vydání a byla přeložena snad do všech světových jazyků. A Temže se dlouho po prvních vydáních hemžila mladými muži, kteří se toužili opičit po Jeromovi, Harrisovi a Georgovi. Za nedlouho se Jerome Klapka Jerome ke svým třem postavám vrátil a vylíčil jejich cyklistický výlet do Německa. I toto pokračování slavné knihy se řídilo radou předvídavého redaktora časopisu Home Chimes, jen ke konci se autorův humor silně zabarvuje nelibostí a rozhořčením nad některými obyčeji. Jeromovo dílo čítá 29 titulů – povídek, novel, esejí,...

Kim Da Silva (4)

Zabývá se kineziologií a stravováním.

Kieron Gillen (8)

Britský spisovatel a autor komiksů, žurnalista.

Kevin Pettman (5)

Britský autor nebeletristických publikací pro děti a mládež.

Kevin O'Brien (4)

Americký spisovatel.

Kerstin Simoné (4)

Kerstin Simoné je německá autorka ezoterických knih, ve kterých zprostředkovává poselství bytosti známé jako staroegyptský bůh Thovt. Narodila se v Berlíně. Už jako dítě projevovala jasnozřivé schopnosti. Celý život se zajímá o mystiku a duchovní nauky. V kontaktu s vyššími frekvenčními úrovněmi je přes 25 let. Zpočátku prakticky studovala různé metody channelingu, až posléze vyvinula svoji vlastní techniku tlumočení. Po tragické události, kterou prožila v roce 2003, je Thovt jejím blízkým přítelem, učitelem a stálým průvodcem. Ve svých knihách tlumočí jeho praktické a univerzální poselství, které bylo v minulosti vyhrazeno pouze úzkému okruhu adeptů tajných nauk. Kerstin se aktivně věnuje ochraně zvířat, zejména velryb a delfínů. Propaguje vegetariánství. Kromě knih je rovněž autorkou instruktážních zvukových nahrávek. Zájemcům o Thovtovo poselství nabízí účast na svých seminářích. Se svou rodinou žije nedaleko Berlína.

Kendare Blake (7)

Původem z Jižní Korey, nyní žije s rodiči v USA. Rodiče pochází z Kavkazu. Získala bakalářský titul v oboru podnikání z Ithaca College a magisterského studia v psaní z Middlesex University v Londýně. Má ráda řeckou mytologii, červené maso a veganství.

Ken McElroy (3)

Ken je autorem bestsellerů "ABC investování do realit", "The Advanced Guide to Real Estate Investing", "The ABC's of Property Management" a "Spící obr". Ken jako nadaný řečník inspiroval své posluchače po celém světě, když přednášel na mnoha seminářích, uváděl podnikové akce a také vystupoval v řadě rozhlasových a televizních pořadů. Ken je aktivním členem Entrepreneurs' Organization a Young Presidents Organization a zasedá v několika správních radách. Ken žije se svojí rodinou ve Scottsdale v Arizoně.

Kay Thorpe (7)

Autorka romantických příběhů.

Katrin Hecker (8)

Německá bioložka a žurnalistka.

Katja Brandisová, (2)

Kateřina Váňová (9)

Narozena 1977. Mgr., vysokoškolská pedagožka, autorka prací z oboru literární vědy, zaměřuje se na literaturu pro děti.

Kateřina Rudčenková (7)

Narozena 12. 4. 1976 v Praze. Básnířka, dramatička, textařka, prozaička, publicistka, fotografka a redaktorka.

Kateřina Knůrová (8)

Mgr., učitelka přídodopisu, zeměpisu a angličtiny na základní škole, autorka pracovních sešitů z přírodopisu pro základní školy.

Kateřina Bártů (6)

Spoluautorka scénáře seriálu Rodinná pouta.

Kate Hewitt (9)

Svou první povídku napsala Kate Hewittová v pěti letech - a to jenom proto, že svou první povídku právě dokončil její starší bratr a jí se zdálo, že to dokáže stejně, případně ještě lépe. První Katein příběh tvořila jedna jediná - byť pořádně dlouhá - věta. Od té doby se naučila být ve svých příbězích naštěstí trochu … detailnější. Po studiích klasického dramatu se Kate odstěhovala do New Yorku, kde toužila udělat kariéru v divadelním světě. Do cesty se jí ale postavila jedna překážka. Muž. Ten Správný Muž, o jakém vždy snila. Deset po svatbě se odstěhovala do Anglie, kde se postupně zabývala celou řadou profesí - vyučovala drama, pracovala v časopise, zabývala se péčí o děti bez domova, pracovala jako sekretářka… a nakonec se stala matkou. Když měla její nejstarší dcera jeden rok, prodala Kate svou první povídku jednomu britskému časopisu. Od té doby má na svém kontě příběhů celou řadu, její největší láskou ale zůstaly povídky romantické. Pokud Kate zrovna nepíše, ze všeho nejradši čte, cestuje a učí se plést. To je nikdy nekončící proces, v jehož rámci již vyrobila ohromnou spoustu šál. Po šesti letech strávených v Anglii se vrátila zpět do USA. Dnes žije s manželem - anglikánským pastorem - a třemi dětmi v Connecticutu a plánuje, že si pořídí psa.

Katarína Machová (6)

Kass Morgan (5)

Kass Morgan studovala literaturu na Brownu a Oxfordu a teď bydlí v Brooklynu,kde žije v neustálém strachu z její Ikea knihovny ,že se zhroutí a pohřbí ji pod hromadou sci-fi a viktoriánských románů. Kass v současné době pracuje na pokračování The 100,který dokončí jakmile najde kavárnu,která umožňuje notebooky o víkendu.

Karl Böhm (4)

Karl Böhm byl rakouský dirigent známý svou interpretací děl Mozarta, Wagnera a Richarda Strausse. Narodil se 28. srpna 1894 v rakouském Štýrském Hradci a během několika desetiletí vybudoval vynikající kariéru. V letech 1943-1945 a 1954-1956 působil jako generální hudební ředitel Vídeňské státní opery. Významné bylo také jeho působení u Vídeňských filharmoniků a často dirigoval na Salcburském festivalu.

Karl Benyovszky (7)

Německý spisovatel a publicista žijící na Slovensku.

Karl Barth (7)

Karl Barth byl švýcarský protestantský teolog, iniciátor a vůdčí osobnost tzv. dialektické teologie . Řada autorů jej považuje za nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího teologa 20. století. Mezi nejvýznamnější Barthova díla patří jeho komentář k Pavlovu listu Římanům a především několikasvazková Církevní dogmatika . V nich se snaží navázat na teologii kříže, zdůrazňuje Boží moc a iniciativu. Barth přijímá kritiku náboženství a sám kritizuje lidskou snahu se dostat k Bohu. Oproti tomu staví víru, že Bůh ve své lásce sestoupí k lidem sám. Víra se tak stává spíše pasivním přijetím toho, že tím, kdo je aktivní, je Bůh. Z Čechů byl Barthovým přítelem evangelický teolog Josef Lukl Hromádka, studovali u něj také například biblista Jan Heller či husitský teolog Zdeněk Kučera.

Karen McManusová (8)

Karen Armstrong (7)

Karen Armstrongová je britská autorka a komentátorka irského původu, známá svými knihami o světových náboženstvích. Dnes se sama nehlásí k žádnému náboženství, v mládí však strávila sedm let v klášteře jako řeholnice, později vyučovala na prestižní židovské škole. Poslední dobou se věnuje zvláště problematice islámu.

Karel Zmatlík (7)

Šachový pedagog, profesor a publicista. Už v době studií v Praze založil roku 1902 šachový kroužek, zárodek klubu Dobrovský. Také založil Dělnický šachový klub. Po absolvování univerzity v Praze a po několika letech praxe na gymnáziu ve Strážnici začal od roku 1913 působit jako profesor češtiny a němčiny na gymnáziu v Zábřeze. V roce 1918 čelný člen Severomoravského národního výboru. V roce 1908 napsal učebnici Šachy, r. 1935 Šachista začátečník. Od roku 1935 místopředsedou ÚJČŠ, hlavním redaktorem Československého šachu a do r. 1942 vedl šachovou rubriku v Českém slově.

Karel Želenský (8)

Narozen 25.1.1865 v Ostrovačicích u Brna, zemřel 30.11.1935 na Zbraslavi. Herec, režisér, dramatik, prozaik, překladatel.

Karel Vodák (4)

Narozen 9.4.1923 v Brně, zemřel v roce 2000 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor.

Karel Tupý (8)

Narozen 20.5.1920 v Praze. PhDr., pedagog, práce z oboru.

Karel Tuček (5)

Karel Tuček, mineralog, petrograf a muzeolog, se narodil v roce1906 v Nové Pace. Vystudoval přírodní vědy a zeměpis na Karlově univerzitě. V roce 1932 zde dosáhl doktorátu, v letech 1933–1934 působil v Mineralogickém ústavu univerzity jako pomocná vědecká síla. V letech 1934–1935 pracoval jako výpomocný učitel na čtyřech pražských měšťanských školách, v letech 1934–1937 byl asistentem Mineralogického ústavu na České technice. V roce 1937 se stal pracovníkem mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea, kde v letech 1939–1950 a 1956–1976 zastával funkci vedoucího oddělení. V letech 1950–1951 byl správcem Náprstkova etnografického muzea, v letech 1951–1953 ředitelem Národního technického muzea a v letech 1953–1956 přednostou odboru pro muzea na ministerstvu kultury. K. Tuček je autorem stovek odborných a popularizačních článků z mineralogie. Mnoho úsilí věnoval muzejnické činnosti, tj. hlavně spravování mineralogických sbírek v Národním muzeu a později na Univerzitě Karlově, kde po odchodu do důchodu působil jako externí pracovník . Roku 1986 se přestěhoval z Prahy do Písku, kde roku 1990 zemřel.

Karel Taus (7)

První práce podepisoval německy - Tausch. |Divadelní dramaturg, redaktor a básník, divadelní a sportovní publicista, autor mnoha frašek a dramatických kusů, kabaretní textař. Psal také povídky a romány. Celým jménem Karel Ludmila Vojtěch Tauš .

Karel Švejda (7)

Narozen 19.7.1914 v Praze, zemřel 1.9.1990 v Samechově. Technik, práce z oboru všeobecného strojnictví a technického kreslení.

Karel Straka (6)

Karel Straka byl československý hokejový brankář, odchovanec HC Slovan Louny u trenéra Podzimka, ligový hráč Chomutova pod trenérem Františkem Perglem, trenér Loun, v bráně chytal ještě bez hokejové masky. Reprezentoval Československo na mistrovství světa 1957 v Moskvě. Byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu, jako první československý brankář vůbec, poté odešel z reprezentace. V reprezentačním dresu odehrál celkem 10 utkání. V lize hrál v letech 1954–1965 za Baník Chomutov, poté ho vystřídal Josef Mikoláš.

Karel Purkyně (6)

Karel Purkyně byl český malíř, kreslíř a výtvarný kritik. Jako portrétista se zařadil mezi přední osobnosti evropského realismu poloviny 19. století. Narodil se ve Vratislavi jako druhý syn lékaře a přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně a jeho manželky Julie, rozené Rudolphi. Matka brzy zemřela. Měl staršího bratra, pozdějšího přírodovědce Emanuela Purkyně. Mládí prožili ve Vratislavi, kde otec působil na univerzitě. Zde také studoval na gymnáziu a krátce se učil malovat u malíře podobizen J.J. Königa. V roce 1850 se rodina vrátila do Prahy a Karel se zapsal na malířskou Akademii. Poprvé se veřejně představil jako malíř v roce 1853 na výstavě Krasoumné jednoty, kam zaslal žánrovou kompozici Děti dívající se na obrázky. Během studií navštěvoval známé německé galerie, v nichž studoval renesanční a barokní malířská díla. Navázal mnoho uměleckých kontaktů, přátelství ho pojilo především s Josefem Mánesem a Václavem Levým. Studium na Akademii ho však neuspokojovalo, považoval je za suchý akademismus, odmítal kreslit podle sádrových modelů. Proto odešel roku 1854 do Mnichova do učení k malíři J.B.Berdellému.. V galerii tam studoval Rembrandtovy, Tizianovy a Rubensovy obrazy, Na Tizianovi obdivoval monumentální pojetí portrétovaných osob a převzal některé technické postupy, jako podmalbu červenohnědou barvou. Na podzim roku 1856 odjel do Paříže, kde se nejprve na otcovo přání zapsal do ateliéru Thomase Coutura. Ani toto studium nedokončil, což ovlivnilo negativně názor rodiny i širší kulturní veřejnosti, která akademickému vzdělání přikládala velký význam. On sám se však raději učil z prací italských a francouzských mistrů. Byl mu blízký realismus Gustava Courbeta, o kterém se později zmiňoval ve svých kritických statích. Dojmy z ročního pobytu v Paříži vyjádřil v několika drobných olejomalbách, např. V údolí nebo Boulogneský lesík. Koncem roku 1857 se vrá...

Karel Picka (5)

Narozen roku 1880 v Hradci Králové, zemřel roku 1953. Beletrista, romanopisec.

Karel Pichlík (4)

Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949–1953 studoval historii na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V těchto letech napsal s Karlem Bartoškem několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959–1965 a 1968–1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem pražského jara pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970–1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990–1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády (od roku 1993 Historický ústav Armády ČR; nástupnická or...

Karel Pejml (3)

Narozen 30. 12. 1918 v Lomnici nad Popelkou, zemřel 26. 4. 1992 v Chomutově. Pracovník Hydrometeorologického ústavu. Práce v oborech meteorologie, klimatologie a přírodních věd.

Karel Oliva (7)

Narozen 15. 1. 1927 v Praze, zemřel 22. 8. 2005. PhDr., CSc., polonista, jazykovědec, lexikograf.

Karel Ohnesorg (7)

Karel Ohnesorg byl český vysokoškolský učitel, romanista a fonetik, jenž vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení pražského gymnázia v Křemencově ulici vystudoval latinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak po jejím absolvování směřovala jeho životní dráha ke středoškolskému vyučování a následně, a to i díky vlivu pražského fonetika prof. PhDr. Josefa Chlumského , se začal věnovati, již jako zapsaný posluchač, i hlubšímu studiu fonetiky. V roce 1948 se úspěšně habilitoval, profesorem byl pak jmenován roku 1957 . K 1. říjnu 1972 pak odešel již prof. Karel Ohnesorg do důchodu.

Karel Mueller (4)

Karel Mičkal (7)

Autor učebnic z oboru strojírenství.

Karel Krejčí (7)

Karel Krejčí byl český spisovatel, slavista, bohemista, významný polonista, literární historik, autor popularizačních knih o Praze a vysokoškolský pedagog. Maturoval na malostranském gymnáziu v roce 1923. Pak začal studovat bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Namísto germanistiky brzy začal studovat polonistiku. Jeho učiteli byli např. Marian Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec a Otokar Fischer. V letech 1927–1928 absolvoval stáže na univerzitách v Krakově a ve Varšavě. V roce 1928 získal doktorský titul na základě práce Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 byl asistentem slovanského semináře na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se habilitoval jako docent polonistiky prací Polská literatura ve vírech revoluce. V průběhu druhé světové války, v době uzavření českých vysokých škol, působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze a dále pracoval ve Slovanském ústavu. V roce 1945 byl jmenován mimořádným a v roce 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na filozofické fakultě UK. V roce 1955 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd, doktorem věd pro obor filologických věd se pak stal o rok později. V roce 1956 se ve funkci prorektora postavil na stranu studentů, žádajících obnovení akademických svobod. Proto byl v roce 1958 propuštěn z fakulty. Poté pracoval ve Slovanském ústavu, v Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1975 odešel do důchodu. Působil rovněž v Klubu Za starou Prahu, byl 1977–1979 jeho předsedou.