9961–10020 z 142963 Autoři
Lauren Weisberger (8)
Lauren Weisbergerová je americká spisovatelka. Je autorkou knižního románu Ďábel nosí Pradu, který se stal předlohou pro stejnojmenný film. Také napsala román Všechny důležité kontakty, Honička za Harrym Winstnem a Poslední noc v Chateau Marmont. Poslední jmenovaná kniha v Česku ještě nevyšla. Jako malá žila se svou matkou a sestrou v Pensylvánii, odkud později vyrazila na studia na Cornellovu univerzitu. Dnes bydlí a pracuje v New Yorku.
Více od autora
Lauren Oliver (7)
Vlastním jménem Laura Schechter. Narodila sa v New Yorku.Maturovala na University of Chicago v roku 2004.Jej rodičia su obaja profesormi literatúry a už od mala ju a jej sestru viedli k tancu,malovaniu a čítaniu.V mladosti si písala vlastné pokračovania príbehov kníh, ktoré čítala a mala rada.V súčastnosti žije v Brooklyne so svojim snúbencom Michaelom.
Více od autora
Lauren Child (7)
Lauren Child je autorkou bestselerů o Charliem a Lole, série úspěšných knih pro děti. Své knihy si též ilustruje, je držitelkou několika prestižních britských ocenění . Má dům v Londýně.
Více od autora
Laura Lee Guhrke (5)
Laura Lee Guhrke došla ke spisovatelské profesi velkou oklikou: pracovala v reklamě, provozovala restauraci a řídila stavební firmu. Koho by napadlo, že dáma s takovýmto životopisem usedne ke stolu a začne psát romantické příběhy? Stalo se. A nikdy svého rozhodnutí nelitovala. Její knihy milují čtenářky po celém světě.
Více od autora
László Németh (5)
László Németh se narodil v rodině středoškolského profesora. Vystudoval medicínu a 17 let působil jako školní lékař. Několik let učil také na gymnáziu, avšak své hlavní pole působnosti naleznul v literatuře poté, co svou povídkou vyhrál v časopise maďarské duchovní elity "Nyugat". Kromě psychologických románů a historických dramat psal i studie , eseje a publicistická díla a byl také překladatelem významných osobností světové literatury do maďarštiny.
Více od autora
Larry Correia (7)
Larry Correia je spisovatel ze Spojených států amerických. Píše zejména v žánru městské fantasy a thrilleru. V češtině od něj vyšly v ostravském nakladatelství Fantom Print knížky z cyklů Lovci monster, Grimnoirské kroniky a Paměti lovce monster. S knihou Okovy války z cyklu Grimnoirské kroniky se mu podařilo dostat do užšího nominačního výběru na cenu Hugo v kategorii novel pro rok 2014, ale získala ji Ann Leckieová za svoji novelu Ancillary Justice. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Larry Correia na anglické Wikipedii.
Více od autora
Ladislava Horová (6)
Autorka dětských knížek, pracuje jako učitelka v mateřské škole.
Více od autora
Ladislav Větvička (7)
Ladislav Větvička je svéráznou postavou ostravského regionu. Jeho svébytné texty, kresby, fotografie, hudba, divadelní, filmové scénáře a další a další aktivity si již více než dvacet let nacházejí své fanoušky nejen v Ostravě, ale i v celé České republice a okolních zemích, speciálně v Polsku a na Slovensku. Možná je to dáno tím, že v každém Ostravákovi je kus Slováka, Poláka, Prajzáka, Moraváka a možná i kousek Čecha. Veřejnosti je znám převážně jako autor aktuálních postřehů a blogů na serveru iDNES a jako autor knih Ostravaci sobě, Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku a Osudové setkání 1913. Ve svém díle využívá ostravského dialektu a slangu, ale neomezuje se jen na dění v ostravském regionu. Právě naopak. Ostrava je pro něj domovským místem. Místem, odkud čerpá svůj sarkasmus a černý humor a vyráží na spanilé jízdy po zemích českých i daleko za obzor střední Evropy, aby vám o nich s humorem sobě vlastním povyprávěl na stránkách svého blogu.
Více od autora
Ladislav Tunys (7)
Český filmový publicista. Narozen 10.10.1925 v Olomouci. Práce a časopisecké články z oboru filmu, redaktor, překlad z ruštiny.
Více od autora
Ladislav Tuma (7)
Ladislav Tůma-Zevloun . Novinář, autor fejetonů, drobných humoristických próz, zábavných povídek a nenáročných románů tematicky orientovaných k dennímu životu hlavně pražských středních vrstev. Syn novináře a spisovatele K. Tůmy a dcery F. L. Čelakovského a B. Rajské Marie. Studoval na gymnáziu v Žitné ul. v Praze a započal pak studia lékařství; po absolvování roku vojenské služby se koncem 1900 stal členem redakce Nár. listů, v nichž působil i jeho otec. V těchto novinách, kde pracoval až do odchodu na odpočinek 1933, prošel řadou rubrik ; 1908 zde obnovil fejeton Výstavní tácky, pokračoval v něm pod titulem Týdenní tácky a přejal pro tuto rubriku původní pseudonym J. Kuffnera Zevloun, který pak sám trvale užíval jako fejetonista i jako autor humoristických próz . 25 let byl též nočním redaktorem listu a 1917–34 redaktorem odpovědným. Léta působil ve stavovských organizacích . Po odchodu do důchodu vystupoval jako populární přednašeč vlastních fejetonů v Českosl. rozhlase . – Jeho syn Vladimír T. , novinář , byl autorem zábavných románů a po 1945 filmových scénářů . In: Lexikon české literatury 4/I, S-T, Academia, 2008
Více od autora
Ladislav Švihran (7)
Ladislav Švihran je slovenský spisovatel a překladatel. Debutoval v roce 1970 knihou Kulturizmus ducha, od roku 1973 se psaní věnuje profesionálně. Švihranova tvorba byla oceněna mezinárodní Cenou Egona Ervin Kische za knihu Vzácné návštěvy Bratislavy. Ladislav Švihran se narodil 15. prosince 1931 v belgickém městě Lutych, kde prožil prvních sedm let svého života. Studoval pedagogiku a psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Švihran na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Ladislav Šíp (3)
Narozen 8. 10. 1922 v Praze, zemřel 10. 7. 1993 tamtéž. PhDr., dirigent, hudební spisovatel.
Více od autora
Ladislav Quis (8)
Ladislav Quis byl český spisovatel, básník, právník, novinář, překladatel, literární historik a kritik, představitel skupiny ruchovců. Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře Ignáce Quise a jeho manželky Veroniky, rozené Matiekové. Studoval nejprve akademické gymnázium v Praze a od roku 1863 gymnázium v Táboře . Po maturitě Quis pokračoval studiem práv v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem. V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu , kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce. Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Ve městě se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě, zasloužil se mj. o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží a vedle stojící fary. Místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum, byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis. Mimořádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 30. listopadu 1901 . Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky uveřejňoval v místním časopisu Tábor . Ladislav Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Květy, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch , Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva. Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského . Pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů a Erbenovy Kytice ...
Více od autora
Ladislav Máčal (9)
Básník, autor několika knih o Praze, povídek a divadelních her. Publikoval a působil v Praze v polovině 20. století.
Více od autora
Ladislav Hradský (8)
Narozen 27.8.1911 v Balašovských Ďarmotech , zemřel 5.3.1987. Dr., autor učebnic a slovníků maďarštiny, překladatel z maďarštiny.
Více od autora
Ladislav Daneš (3)
Narozen 26.11.1924 v Praze. PhDr., publicista, scénárista, režisér, dramaturg, autor televizních pásem a reportáží.
Více od autora
Ladislav Chmel (8)
Narozen 11. 7. 1941 ve Vlašimi. Publicistické práce, kuchařky, slušné chování, politika, divadlo..., fotografické ilustrace. kameraman a fotoreportér.
Více od autora
Ladislav Ballek (5)
Mgr. Ladislav Ballek byl slovenský spisovatel, politik a diplomat. Dětství prožil v Dudincích a Šahách. V letech 1959–1963 studoval na Pedagogické fakultě v Banské Bystrici slovenský jazyk, dějepis a výtvarnou výchovu. Po absolvování základní vojenské služby rok učil na základní škole v Habovce. V roce 1966 se stal redaktorem Československého rozhlasu v Banské Bystrici a v letech 1968–1972 byl redaktorem kulturní rubriky krajského deníku Smer. Od roku 1972 působil v Bratislavě. Nejprve v redakci původní tvorby ve vydavatelství Slovenský spisovateľ a od roku 1977 jako vedoucí literárního oddělení na Ministerstvu kultury Slovenské socialistické republiky. Od roku 1980 byl náměstkem ředitele Slovenského literárního fondu a v letech 1984–1989 vedoucím tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V letech 1992–1994 byl poslancem Národní rady Slovenské republiky za slovenskou Stranu demokratické levice. Vyučoval na Pedagogické fakultě v Nitře a Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1998 neúspěšně kandidoval na prezidenta Slovenské republiky. Od roku 2001 do roku 2008 působil ve funkci velvyslance Slovenské republiky v České republice. Jedná se o typického představitele slovenské románové tvorby /nejen, ale zejména/ 70. let 20. století. V roce 1980 obdržel národní cenu SSR a v roce 1982 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel v roce 2014 ve věku třiasedmdesáti let. Jeho první literární pokusy se vztahují k jeho vysokoškolskému studiu. První próza mu vyšla ve sborníku Silueta v roce 1964, o tři roky později mu vyšla debutová knížka. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Ballek na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Květoslav Hísek (6)
Květoslav Hísek byl český malíř, grafik, známý hlavně jako ilustrátor přírodovědných knih . Studoval na VŠUP v Praze v ateliéru Karla Svolinského a záhy po studiích se začal věnovat svému celoživotnímu poslání vědecké ilustrace. V letech 1975 a 1978 obdržel ocenění Premio grafico di Bologna a v roce 2016 i Zlatou stuhu za celoživotní dílo, k tomu také řadu čestných uznání v soutěži Nejkrásnější knihy. V roce 2011 proběhla v letohrádku Portheimka v Praze velká retrospektivní výstava k jeho 80. narozeninám.
Více od autora
Kurt Krolop (4)
Kurt Krolop byl německý germanista a literární historik, sudetoněmeckého původu, působící i na Univerzitě Karlově. Odborník na dějiny německé literatury v českých zemí. Narodil se v severočeských Kravařích. Studoval na gymnáziu v Litoměřicích. V létě roku 1946 byl s rodiči vysídlen do sovětské okupační zóny Německa a maturoval na škole Willy Lohmanna v Köthenu. Pak absolvoval studia germanistiky, slavistiky a anglistiky na Univerzitě Martina Luthera v Halle. Zde pak po tři roky působil jako asistent na katedře germanistiky. Často se vracel studijně do Československa, poprvé v letech 1957–1962 jako lektor. Pak do roku 1967 pracoval jako vedoucí asistent na univerzitě v Halle. Podílel se spolu s tehdejším vedoucím katedry germanistiky na pražské univerzitě Eduardem Goldstückerem na výzkumu pražské německé literatury a německy psané literatury v českých zemích a na vydávání časopisu Germanistica Pragensia. Na vědecké konferenci v Liblicích v roce 1965 přednesl referát Ke vzniku a historii pražské německé literatury „expresionistického desetiletí“. V roce 1967 byl jmenován na post vedoucího oddělení pro výzkum pražské německé literatury při Československé akademii věd. V roce 1970 se vrátil do NDR, kde nejprve pracoval v nakladatelství Volk und Wissen, potom v letech 1980–1983 v Institutu pro klasickou německou literaturu ve Výmaru a od roku 1984 v Ústředním institutu pro literární historii při Akademii věd NDR, kde se specializoval na dějiny rakouské literatury 19. století, včetně díla Johanna Wolfganga Goetha a Karla Krause. Opětovně nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze roku 1989. Byl pověřen vedením katedry germanistiky, nederlandistiky a nordistiky. V Praze vyučoval do roku 2000. V roce 1990 získal titul profesora. V dubnu 2007 obdržel Spolkový kříž za zásluhy I. třídy a roku 2008 rakouský Čestný odznak Za vědu a umění. Zemřel v březnu 2016....
Více od autora
Kurt David (5)
Kurt David byl německý spisovatel. Kurt David získal po základní škole obchodní vzdělání. Mezi lety 1942 až 1945 se účastnil jako voják německé armády 2. světové války. Od roku 1945 do 1946 byl v sovětském válečném zajetí. Kvůli válečnému zranění se pak musel vzdát plánu na hudební vzdělání. David byl čtyři roky u německé Veřejné bezpečnosti a poté byl dva roky obvodový sekretář u kulturního svazu NDR. Od roku 1954 žil jako svobodný spisovatel nejprve v Oberseifersdorf/Zittau a později až do své smrti v Oybin. v 60. letech 20. století podnikl několik cest do Mongolska a po Polsku. Roku 1970 obdržel Cenu Alexe Weddinga. Raná díla Kurta Davida mají jako téma rozpor mezi vlastní minulostí za nacismu a za druhé světové války. Poté následovalo období cestopisů, ale největší podíl na Davidově díle tvoří Literatura pro děti a mládež, z které měla úspěch u čtenářů především humoristická kniha V pátek se koupeme, která byla zpracována i jako seriál. Další částí Davidovy tvorby tvořily historické romány s tématy z mongolské historie. Mimoto napsal David také biografie známých skladatelů Beethovena a Schuberta.
Více od autora
Kristína Baluchová (6)
Narodila sa v roku 1983 v Kežmarku. V rokoch 2004-2009 lietala pre spoločnosť SkyEurope Airlines . Vyštudovala Filozofickú fakultu UCM v Trnave, v súčastnosti sa venuje ďalšiemu vzdelávaniu v terapeutickej oblasti. Hovorí plynulo po anglicky a nemecky, pasívne ovláda ruštinu, španielčinu a nórčinu. Pracuje ako konzultantka pre Rozvojový program OSN, venuje a aj súkromnej praxi v ÚKL v Bratislave. V roku 2011 založila občianske združenie OZ PUTO, ktoré poskytuje pomoc v sociálnej oblasti Okrem lietania ju teší literatúra, kinematografia, relax pri cestovaní a v poslednom období gastronómia a vinárska kultúra. Je slobodná, žije v Bratislave. Kristíne 5. septembra vyšla jej prvá kniha "Lietam v tom tiež", v ktorej opisuje svoj život letušky v krachujúcej spoločnosti SkyEurope a zároveň aj trochu svojo súkromný život.
Více od autora
Kreis (2)
Východoněmecká poprocková skupina, založená v roce 1973 v Berlíně, NDR, rozpadla se v roce 1982.
Více od autora
Konfucius (5)
Konfucius byl čínský filozof, sociální politik a státník. Jeho morální filozofie vycházela z úcty k tradici a harmonii a z pokory. V návaznosti na Konfuciovo učení se rozvíjí konfucianismus, který výrazně zasáhl do dějin náboženství východní Asie. Konfucius bývá považován za prvního čínského filozofa. Je to reformátorská postava, která spolu s dalším filozofem Lao-c' natrvalo poznamenala čínskou kulturu, politiku a náboženství. Mistr Kchung = Kchung-c' = Kchung-fu-c' něm. Konfuzius = Kung-fu-tse = Kung-tse rus. Konfucij = Kun-czy = Kun cju = Kun Čžun-Šaňdun Předpokládá se, že Konfucius se narodil 28. září 551 př. n. l. v oblasti dnes nazývané Šan-tung. Oblast byla formálně ovládána celočínskou dynastií Čou, ale fakticky šlo o dosti autonomní území řízené místní elitou sídlící ve městě Čchü-fu. Konfuciův otec byl v době jeho narození již poměrně starým mužem a velitelem místní posádky podléhající lokálním pánům. Rod měl dlouhou tradici, která sahala k vládnoucí dynastii menšího státu Sung a přes ní až k první čínské historické královské dynastii Šang. Ačkoli postavení rodiny bylo zpočátku prestižní, v době, kdy byly Konfuciovi tři roky, jeho otec zemřel a od té doby měla matka dost problémů rodinu uživit. Chodil tak jen do škol pro chudé obyvatelstvo, kde byl vzdělán v tzv. šesti uměních. V devatenácti se Konfucius oženil, se svou ženou měl tři děti, jednoho syna a dvě dcery, z nichž jedna podle všeho zemřela v dětství. Ve 23 mu zemřela matka, načež držel tři roky smutek, jak vyžadovala tradice. Tehdy již pracoval na různých vládních pozicích jako účetní a správce. Jeho učenost však vedla k rychlému vzestupu. Roku 501 př. n. l. byl jmenován guvernérem města a nakonec se dostal na pozici, kterou by šlo označit jako ministr vnit...
Více od autora
Klement Borový (7)
Klement Borový byl český katolický kněz, profesor církevního práva a fundamentální teologie na pražské univerzitě, kanovník Svatovítské kapituly a odborný spisovatel. Knižně a časopisecky publikoval teologické, historické a biografické studie. Prosazoval práva českého jazyka na univerzitě. Třicet let vedl Časopis katolického duchovenstva. Byl zvolen do pražské rady obecních starších a českého zemského sněmu. Aktivně se účastnil veřejného a spolkového života v Praze. Byl oceňovaný pro odborné znalosti, humanismus a vlastenectví. Narodil se 12. ledna 1838 v Riegersburgu , ale již v dětství se s rodiči odstěhoval do Čech, na Komorní Hrádek u Benešova, kde jeho otec pracoval jako zahradník u knížete Khevenhüllera. Roku 1847 začal navštěvovat piaristické gymnázium v Benešově, středoškolská studia dokončil na pražském novoměstském gymnáziu roku 1855. Téhož roku nastoupil do arcibiskupského semináře. 22. července 1859 jej arcibiskup Bedřich Schwarzenberg vysvětil na jáhna a 13. května 1860 na kněze. Po svěcení se stal adjunktem bohoslovecké fakulty a představeným arcibiskupského konviktu. Roku 1862 získal titul ThDr. a podnikl studijní cestu do Německa. V roce 1863 se habilitoval na docenta v oboru církevního práva. O čtyři roky později byl jmenován mimořádným a roku 1871 řádným profesorem církevního práva a fundamentální teologie. V letech 1867–71 pracoval jako zástupce ředitele arcibiskupského semináře. Roku 1868 se stal zkušebním komisařem pro farní zkoušky, v roce 1874 radou církevního soudu a obhájcem manželství. V letech 1875 a 1880 zastával úřad děkana bohoslovecké fakulty; během druhého funkčního období aktivně prosazoval osamostatnění české univerzity. Jeho zásluhy ve vědním oboru církevní právo byly oceněny volbou do Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění ...
Více od autora
Klapka Jerome (4)
Jerome Klapka Jerome se narodil roku 1859 ve Walsallu, Staffordshire. Jeho otec byl laický kazatel a jmenoval se Jerome Clapp Jerome. Jméno ovšem nemělo se jménem Klapka žádnou souvislost. V Anglii žil v té době v exilu maďarský revolucionář, generál vynikajících schopností vojevůdcovských, György Klapka , a s tím se rodina Jeromova do té míry spřátelila, že na jeho počest dala svému synovi toto neanglicky znějící jméno. Po několika letech se Maďarsko s generálem usmířilo a dovolilo mu návrat do vlasti. Jerome Klapka Jerome neměl bezstarostné mládí. Jeho otec vydělával pramálo a nedočkal se vysokého věku. V patnácti letech J. K. J. osiřel a živil se jako úředník na dráze, jako ochotnický herec a jako začínající spisovatel. To se však radikálně změnilo, když mu bylo třicet. V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis s titulem The Story of the Thames. Měl to být jakýsi průvodce po dolním toku Temže, připomínající historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis líbil, doporučil však autorovi, aby historické pasáže podstatně zkrátil a aby se mnohem více věnoval veselým příhodám, vzpomínkám a vyprávěním tří veslařů. Ten návrh se Jeromovi zamlouval, poslechl, a tak pod novým titulem Three Men in a Boat začal vycházet příběh, který autora okamžitě proslavil. Časopisecký seriál se brzy proměnil v knihu, která se jen v Anglii do dnešních dnů dočkala stovky vydání a byla přeložena snad do všech světových jazyků. A Temže se dlouho po prvních vydáních hemžila mladými muži, kteří se toužili opičit po Jeromovi, Harrisovi a Georgovi. Za nedlouho se Jerome Klapka Jerome ke svým třem postavám vrátil a vylíčil jejich cyklistický výlet do Německa. I toto pokračování slavné knihy se řídilo radou předvídavého redaktora časopisu Home Chimes, jen ke konci se autorův humor silně zabarvuje nelibostí a rozhořčením nad některými obyčeji. Jeromovo dílo čítá 29 titulů – povídek, novel, esejí,...
Více od autora
Ken McElroy (3)
Ken je autorem bestsellerů "ABC investování do realit", "The Advanced Guide to Real Estate Investing", "The ABC's of Property Management" a "Spící obr". Ken jako nadaný řečník inspiroval své posluchače po celém světě, když přednášel na mnoha seminářích, uváděl podnikové akce a také vystupoval v řadě rozhlasových a televizních pořadů. Ken je aktivním členem Entrepreneurs' Organization a Young Presidents Organization a zasedá v několika správních radách. Ken žije se svojí rodinou ve Scottsdale v Arizoně.
Více od autora
Katherine Webber (7)
Americká spisovatelka žijící ve Velké Británii. Autorka literatury pro mládež.
Více od autora
Kateřina Váňová (9)
Narozena 1977. Mgr., vysokoškolská pedagožka, autorka prací z oboru literární vědy, zaměřuje se na literaturu pro děti.
Více od autora
Kateřina Rudčenková (7)
Narozena 12. 4. 1976 v Praze. Básnířka, dramatička, textařka, prozaička, publicistka, fotografka a redaktorka.
Více od autora
Kateřina Knůrová (8)
Mgr., učitelka přídodopisu, zeměpisu a angličtiny na základní škole, autorka pracovních sešitů z přírodopisu pro základní školy.
Více od autora
Kate Hewitt (9)
Svou první povídku napsala Kate Hewittová v pěti letech - a to jenom proto, že svou první povídku právě dokončil její starší bratr a jí se zdálo, že to dokáže stejně, případně ještě lépe. První Katein příběh tvořila jedna jediná - byť pořádně dlouhá - věta. Od té doby se naučila být ve svých příbězích naštěstí trochu … detailnější. Po studiích klasického dramatu se Kate odstěhovala do New Yorku, kde toužila udělat kariéru v divadelním světě. Do cesty se jí ale postavila jedna překážka. Muž. Ten Správný Muž, o jakém vždy snila. Deset po svatbě se odstěhovala do Anglie, kde se postupně zabývala celou řadou profesí - vyučovala drama, pracovala v časopise, zabývala se péčí o děti bez domova, pracovala jako sekretářka… a nakonec se stala matkou. Když měla její nejstarší dcera jeden rok, prodala Kate svou první povídku jednomu britskému časopisu. Od té doby má na svém kontě příběhů celou řadu, její největší láskou ale zůstaly povídky romantické. Pokud Kate zrovna nepíše, ze všeho nejradši čte, cestuje a učí se plést. To je nikdy nekončící proces, v jehož rámci již vyrobila ohromnou spoustu šál. Po šesti letech strávených v Anglii se vrátila zpět do USA. Dnes žije s manželem - anglikánským pastorem - a třemi dětmi v Connecticutu a plánuje, že si pořídí psa.
Více od autora
Kass Morgan (5)
Kass Morgan studovala literaturu na Brownu a Oxfordu a teď bydlí v Brooklynu,kde žije v neustálém strachu z její Ikea knihovny ,že se zhroutí a pohřbí ji pod hromadou sci-fi a viktoriánských románů. Kass v současné době pracuje na pokračování The 100,který dokončí jakmile najde kavárnu,která umožňuje notebooky o víkendu.
Více od autora
Karl Böhm (4)
Karl Böhm byl rakouský dirigent známý svou interpretací děl Mozarta, Wagnera a Richarda Strausse. Narodil se 28. srpna 1894 v rakouském Štýrském Hradci a během několika desetiletí vybudoval vynikající kariéru. V letech 1943-1945 a 1954-1956 působil jako generální hudební ředitel Vídeňské státní opery. Významné bylo také jeho působení u Vídeňských filharmoniků a často dirigoval na Salcburském festivalu.
Více od autora
Karl Barth (7)
Karl Barth byl švýcarský protestantský teolog, iniciátor a vůdčí osobnost tzv. dialektické teologie . Řada autorů jej považuje za nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího teologa 20. století. Mezi nejvýznamnější Barthova díla patří jeho komentář k Pavlovu listu Římanům a především několikasvazková Církevní dogmatika . V nich se snaží navázat na teologii kříže, zdůrazňuje Boží moc a iniciativu. Barth přijímá kritiku náboženství a sám kritizuje lidskou snahu se dostat k Bohu. Oproti tomu staví víru, že Bůh ve své lásce sestoupí k lidem sám. Víra se tak stává spíše pasivním přijetím toho, že tím, kdo je aktivní, je Bůh. Z Čechů byl Barthovým přítelem evangelický teolog Josef Lukl Hromádka, studovali u něj také například biblista Jan Heller či husitský teolog Zdeněk Kučera.
Více od autora
Karen Armstrong (7)
Karen Armstrongová je britská autorka a komentátorka irského původu, známá svými knihami o světových náboženstvích. Dnes se sama nehlásí k žádnému náboženství, v mládí však strávila sedm let v klášteře jako řeholnice, později vyučovala na prestižní židovské škole. Poslední dobou se věnuje zvláště problematice islámu.
Více od autora
Karel Želenský (8)
Narozen 25.1.1865 v Ostrovačicích u Brna, zemřel 30.11.1935 na Zbraslavi. Herec, režisér, dramatik, prozaik, překladatel.
Více od autora
Karel Vodák (4)
Narozen 9.4.1923 v Brně, zemřel v roce 2000 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor.
Více od autora
Karel Tuček (5)
Karel Tuček, mineralog, petrograf a muzeolog, se narodil v roce1906 v Nové Pace. Vystudoval přírodní vědy a zeměpis na Karlově univerzitě. V roce 1932 zde dosáhl doktorátu, v letech 1933–1934 působil v Mineralogickém ústavu univerzity jako pomocná vědecká síla. V letech 1934–1935 pracoval jako výpomocný učitel na čtyřech pražských měšťanských školách, v letech 1934–1937 byl asistentem Mineralogického ústavu na České technice. V roce 1937 se stal pracovníkem mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea, kde v letech 1939–1950 a 1956–1976 zastával funkci vedoucího oddělení. V letech 1950–1951 byl správcem Náprstkova etnografického muzea, v letech 1951–1953 ředitelem Národního technického muzea a v letech 1953–1956 přednostou odboru pro muzea na ministerstvu kultury. K. Tuček je autorem stovek odborných a popularizačních článků z mineralogie. Mnoho úsilí věnoval muzejnické činnosti, tj. hlavně spravování mineralogických sbírek v Národním muzeu a později na Univerzitě Karlově, kde po odchodu do důchodu působil jako externí pracovník . Roku 1986 se přestěhoval z Prahy do Písku, kde roku 1990 zemřel.
Více od autora
Karel Taus (7)
První práce podepisoval německy - Tausch. |Divadelní dramaturg, redaktor a básník, divadelní a sportovní publicista, autor mnoha frašek a dramatických kusů, kabaretní textař. Psal také povídky a romány. Celým jménem Karel Ludmila Vojtěch Tauš .
Více od autora
Karel Straka (6)
Karel Straka byl československý hokejový brankář, odchovanec HC Slovan Louny u trenéra Podzimka, ligový hráč Chomutova pod trenérem Františkem Perglem, trenér Loun, v bráně chytal ještě bez hokejové masky. Reprezentoval Československo na mistrovství světa 1957 v Moskvě. Byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu, jako první československý brankář vůbec, poté odešel z reprezentace. V reprezentačním dresu odehrál celkem 10 utkání. V lize hrál v letech 1954–1965 za Baník Chomutov, poté ho vystřídal Josef Mikoláš.
Více od autora
Karel Rektorys (6)
Karel Rektorys byl český matematik, který většinu svého života působil na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Na památku jeho pedagogické činnosti uděluje stavební fakulta Medaili prof. Rektoryse, která je udělována jako nejvyšší ocenění jednotlivcům za pedagogickou činnost na této fakultě. Navíc na fakultě existuje i posluchárna prof. Karla Rektoryse. Narodil se 4. února 1923 v Písku, kde také maturoval a poté pracoval na poště. Po II. světové válce zahájil studium na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které dokončil v roce 1949. Poté pracoval nějaký čas ve Škodových závodech v Plzni a od roku 1954 působil na ČVUT v Praze na fakultě inženýrského stavitelství. V roce 1957 byl jmenován docentem a v roce 1964 se stal profesorem. Jeho vědecká práce byla úzce spojena s řešením praktických problémů. Účastnil se ve skupině vedené prof. Ivem Babuškou např. projektu stavby Orlické přehrady. Na počátku 70. let byl postižen působením normalizačních sil. Zemřel 10. prosince 2004. V roce 1979 obdržel Národní cenu, Zlatou Bolzanovu medaili za rozvoj matematických věd v roce 1983, Zlatou Felberovou medailí ČVUT v Praze v roce 1983. V roce 1987 byl jmenován čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků. Od 1989 byl členem korespondentem ČSAV. V roce 1997 obdržel Medaili Josefa Hlávky. Jeho jméno nese planetka číslo 40 459-1999 RK 43. Byl vedoucím autorského kolektivu známé knihy Přehled užité matematiky. Je autorem publikací Variační metody v inženýrských problémech a problémech matematické fyziky, Metoda časové diskretizace a parciální diferenciální rovnice a Co je a k čemu je vyšší matematika.
Více od autora
Karel Purkyně (6)
Karel Purkyně byl český malíř, kreslíř a výtvarný kritik. Jako portrétista se zařadil mezi přední osobnosti evropského realismu poloviny 19. století. Narodil se ve Vratislavi jako druhý syn lékaře a přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně a jeho manželky Julie, rozené Rudolphi. Matka brzy zemřela. Měl staršího bratra, pozdějšího přírodovědce Emanuela Purkyně. Mládí prožili ve Vratislavi, kde otec působil na univerzitě. Zde také studoval na gymnáziu a krátce se učil malovat u malíře podobizen J.J. Königa. V roce 1850 se rodina vrátila do Prahy a Karel se zapsal na malířskou Akademii. Poprvé se veřejně představil jako malíř v roce 1853 na výstavě Krasoumné jednoty, kam zaslal žánrovou kompozici Děti dívající se na obrázky. Během studií navštěvoval známé německé galerie, v nichž studoval renesanční a barokní malířská díla. Navázal mnoho uměleckých kontaktů, přátelství ho pojilo především s Josefem Mánesem a Václavem Levým. Studium na Akademii ho však neuspokojovalo, považoval je za suchý akademismus, odmítal kreslit podle sádrových modelů. Proto odešel roku 1854 do Mnichova do učení k malíři J.B.Berdellému.. V galerii tam studoval Rembrandtovy, Tizianovy a Rubensovy obrazy, Na Tizianovi obdivoval monumentální pojetí portrétovaných osob a převzal některé technické postupy, jako podmalbu červenohnědou barvou. Na podzim roku 1856 odjel do Paříže, kde se nejprve na otcovo přání zapsal do ateliéru Thomase Coutura. Ani toto studium nedokončil, což ovlivnilo negativně názor rodiny i širší kulturní veřejnosti, která akademickému vzdělání přikládala velký význam. On sám se však raději učil z prací italských a francouzských mistrů. Byl mu blízký realismus Gustava Courbeta, o kterém se později zmiňoval ve svých kritických statích. Dojmy z ročního pobytu v Paříži vyjádřil v několika drobných olejomalbách, např. V údolí nebo Boulogneský lesík. Koncem roku 1857 se vrá...
Více od autora
Karel Pejml (3)
Narozen 30. 12. 1918 v Lomnici nad Popelkou, zemřel 26. 4. 1992 v Chomutově. Pracovník Hydrometeorologického ústavu. Práce v oborech meteorologie, klimatologie a přírodních věd.
Více od autora
Karel Ohnesorg (7)
Karel Ohnesorg byl český vysokoškolský učitel, romanista a fonetik, jenž vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení pražského gymnázia v Křemencově ulici vystudoval latinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak po jejím absolvování směřovala jeho životní dráha ke středoškolskému vyučování a následně, a to i díky vlivu pražského fonetika prof. PhDr. Josefa Chlumského , se začal věnovati, již jako zapsaný posluchač, i hlubšímu studiu fonetiky. V roce 1948 se úspěšně habilitoval, profesorem byl pak jmenován roku 1957 . K 1. říjnu 1972 pak odešel již prof. Karel Ohnesorg do důchodu.
Více od autora