Všichni Autoři a témata

M. J Howard (6)

Autor knihy o soužití psa s lidmi.

Lynn Sholes (5)

Lynn Sholesová vede semináře pro autory beletrie a věnuje se výuce učitelů tvůrčího psaní. Často spolupracuje s archeology. Žije na Floridě.

Lynn Picknett (3)

Britská historička, autorka, badatelka a přednášející v oblasti paranormálních, okultních, historických a náboženských záhad a jevů. Spisy z parapsychologie.

Lyndon Stacey (4)

Narodila se v šedesátých letech v Brightonu, hrabství Sussex. Autorka detektivních románů z dostihového prostředí.

Lukáš Novotný (7)

Je vědeckým pracovníkem Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Přednáší politologii a mezinárodní vztahy na Vysoké škole J. A. Komenského v Praze. Publikuje hlavně k česko německým vztahům, národnostní problematice ČR a interkulturním problémům mezi Čechy a Němci.

Ludwig Renn (7)

Ludwig Renn, vlastním jménem Arnold Friedrich Vieth von Golßenau byl německý spisovatel. Ludwig Renn pocházel ze saské šlechtické rodiny. V Drážďanech vystudoval gymnázium a roku 1910 vstoupil do armády. V první světové válce bojoval na západní frontě jako důstojník. Po válce byl v Drážďanech kapitánem policie a roku 1920 odmítl střílet do stávkujících dělníků během Kappova puče. Krátce na to opustil službu. V letech 1920 až 1923 studoval v Göttingenu a Mnichově právo, ekonomii a dějiny umění. Pak pracoval jako obchodník s uměním v Drážďanech a v letech 1925-1926 cestoval pěšky po jižní Evropě a Orientu. Roku 1927 ukončil na Vídeňské univerzitě studium archeologie a dějin východní Asie. Postupně začal na základě četby děl Marxe, Engelse a Lenina inklinovat k marxismu. V roce 1928 se vrátil do Německa. Vstoupil do Komunistické strany Německa a stal se také členem Rudého svazu frontových bojovníků , polovojenské skupiny v jejímž čele stál Ernst Thälmann. Brzy se stal známým díky svým protiválečným románům Krieg a Nachkrieg a v letech 1928-1932 působil jako tajemník Federace proletářských revolučních spisovatelů . Vzdal se šlechtického jména a přijal pseudonym Ludwig Renn, což bylo jméno hlavního hrdiny z románu Válka. V letech 1929-1930 podnikl dva výlety do Sovětského svazu. Roku 1933 byl po požáru Říšského sněmu na základě Rozkazu říšského prezidenta na ochranu lidu a státu, vydaného německým prezidentem Hindenburgem, zatčen a odsouzen na třicet měsíců vězení. Po propuštění roku 1935 emigroval přes Švýcarsko do Španělska a v letech 1936-1937 zde byl během španělské občanské války důstojníkem interbrigád. Po porážce španělských republikánů odjel do Anglie a pak přes USA do Mexika. Zde se pracoval jako profesor na univerzitě v Morelii a...

Ludvík Mühlstein (5)

Narozen 28.9.1934 v Náchodě, zemřel 17.9.2008 v Úpici. Středoškolský učitel, muzejní a vlastivědný pracovník, dlouholetý ředitel Muzea Boženy Němcové v České Skalici a člen redakční rady časopisu Rodným krajem.

Ludvík Kunc (4)

Ludvík Kunc je český zoolog, publicista a výtvarník. Je jakýmsi guru ochranářů rysů a dalších velkých šelem v České republice. Respekt získal i mezi odbornými zoology a myslivci. Svojí tvorbou a činností dokázal inspirovat generace následovníků a vzbudit mezi nimi zájem o ochranu a studium života velkých šelem, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Výrazně se zasloužil o to, aby proběhly evropské projekty reintrodukce rysa v oblastech, kde tato šelma před desítkami let vymizela. Zasadil se o odchyt a dodání živých rysů ze Slovenska, a ti byli následně v rámci reintrodukčních programů vypouštěni v několika evropských zemích. V rámci svého působení v ostravské zoologické zahradě rysům zajišťoval karanténu a veterinární vyšetření a zprostředkoval jejich dodání do místa vypouštění. Uskutečnění plánu pomohl i fakt, že Ludvík Kunc je znalcem života těchto šelem. Jejich každodenní chování, lovecké zvyklosti i povahu sledoval jednak v beskydské přírodě, kde je stopoval stovky kilometrů a chránil, ale vhled do rysí povahy mu poskytl i Sixi – jedno z rysích mláďat, které se narodilo v ostravské zoo. Své zkušenosti s péčí o rysa popsal v knize Můj přítel rys. Základní vzdělání získal v Rakovníku. Rodina Ludvíka Kunce se starala o hospodářství s koňmi, kozami i drůbeží. Každodenní šestikilometrová cesta z Olešné do Rakovníka přinášela Ludvíkovi první příležitosti detailně pozorovat a následně výtvarně ztvárňovat život zvířat. Nesporný výtvarný talent umožnil Ludvíkovi studovat v Praze grafickou školu a později také Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Vystudoval knižní grafiku a ilustraci. Zájem o zvířata a malování ho nejčastěji přiváděly do pražské zoologické zahrady. Po ukončení studia nezískal v Praze adekvátní pracovní nabídku, a tak se odstěhoval na sever Moravy – do Rýmařova v podhůří Jeseníků. Na místní škole působil mj. jako učitel kreslení. V Rýmařově se také oženil, dlouho zde však nezůstal. Pracovní uplatnění nalezl v zoologic...

Ludvík Heck (5)

Ludmila Kociánová (7)

Autorka příruček ručních prací.

Ludmila Klukanová (8)

Ludmila Klukanová, rozená Šabatová je česká spisovatelka. Ludmila, rozená Šabatová, se narodila roku 1936 v Lipníku na Vysočině v rodině sedláka Rudolfa Šabaty a jeho manželky Růženy. Jako dcera z větší rolnické usedlosti měla zákaz studia, po vychození povinné roční Základní odborné školy rolnické v Třebíči v roku 1952 pracovala rok v zemědělství. Roku 1953 mohla začít studovat v Jihlavě na střední zdravotnické škole, v roce 1954 však studium přerušila. Střední všeobecně vzdělávací školu absolvovala při zaměstnání s maturitou v roce 1967. V Jihlavě, kde dosud žije, také pracovala: nejprve od 1954/55 v knihkupectví, poté od 1955 až 1958 v různých administrativních funkcích v Mototechně, v letech 1963–1966 v Městském bytovém podniku, od 1968 až 1970 v Okresním výboru Svazarmu, v letech 1970 až 1981v autoškole a od 1980 až 1989 v Agrochemickém podniku. Publikovala od roku 1964, nejprve v okresních novinách Jiskra, později v Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Světě práce, Rovnosti, Literárním měsíčníku, Ostravském kulturním měsíčníku, Tvorbě, ROK, Lidových novinách, Literárních novinách aj. Debutovala jako spisovatelka v roce 1981 knihou Jezírka. Po listopadu 1989 působila jako tisková mluvčí Občanského fóra v Jihlavě; zasadila se o obnovu Jihlavských listů, v jejichž redakci pak 1990/91 rovněž pracovala. Nyní se věnuje literatuře a publicistice. Je členkou Obce spisovatelů, PEN klubu a Společnosti Otokara Březiny. Má dvě děti: syn Petr Klukan je šéfredaktorem Jihlavských listů, dcera je vysokoškolský pedagog.

Ludmila Jandová (7)

Ludmila Jandová, rozená Kalibánová , byla česká malířka, kreslířka, grafička a ilustrátorka, žačka profesorů Vladimíra Silovského a Vojtěcha Tittelbacha. Specializovala se především na přírodní a církevní témata. Její díla zdobí mimo jiné katedrálu svatého Ducha či královéhradeckou biskupskou rezidenci, vytvořila též logo pro Diecézní eucharistický kongres, který proběhl v Hradci Králové v roce 2002. Za celoživotní dílo a přínos pro církev jí papež Jan Pavel II. udělil vyznamenání „pro ecclesia et pontifice“, Litomyšl jí udělila Zvláštní Cenu za přínos městu. Jejím manželem byl akademický sochař František Janda .

Ludmila Dušková (4)

Práce u oboru zahrádkářství.

Ludiše Letošníková (4)

PhDr. Ludiše Letošníková , práce z oboru historických militarií.

Luděk Štěpán (6)

Luděk Štěpán byl autor řady odborných a populárně naučných publikací především s tematikou lidového stavitelství a technických objektů, zakladatel české molinologie a muzea v přírodě Soubor lidových staveb Vysočina, propagátor významu a hodnot lidového stavitelství a neindustriálních technických objektů. Luděk Štěpán se narodil 19. srpna 1932 v Nasavrkách. Společně s rodiči již od dětství poznával malebné kouty Chrudimska a Hlinecka. Přestože profesně inklinoval k technickým oborům, jeho koníčkem byla příroda a historie. Vystudoval Vyšší vodotechnickou školu ve Vysokém Mýtě a začal se věnovat stavbě mostů a silnic. Toto povolání spojené s neustálým pohybem po regionu mu dávalo možnost poznávat jednotlivá sídla i krajinu a začít objevovat zajímavé doklady lidového stavitelství. Velkou část svého volného času trávil Luděk Štěpán putováním s fotoaparátem po celém Chrudimsku. Svou zálibu začal od počátku 60. let provozovat coby dobrovolný pracovník státní památkové péče, od roku 1968 působil vedle svého zaměstnání jako okresní konzervátor památkové péče. Do roku 1992 byl vedoucím Souboru lidových staveb Vysočina. Luděk Štěpán společně s Františkem Horáčkem, také nadšeným ochráncem památek a přírody, prováděl od roku 1960 průzkum mlýnů a dalších vodou poháněných zařízení na Chrudimsku, Luděk Štěpán v terénu, František Horáček v archivech. V době jeho průzkumu se mlynáři těžce vyrovnávali se zestátněním a cítili se na okraji společnosti. I díky tomu byli velmi vstřícní a rádi mu poskytovali cenné informace, neboť byli vděčni za to, že se o jejich řemeslo ještě někdo zajímá. O činnosti Luďka Štěpána se dozvěděli pracovníci komise pro historii mlynářství Národního zemědělského muzea, nabídli mu členství a přizvali jej ke spolupráci. Tehdy zjistil, že kromě členů komise o mlýny moc lidí zájem nejeví, a to ani památkáři. Právě v té době se nezdařil pokus o záchranu Petrova mlýna v Lánech u Kameniček, ani archaického...

Luděk Navara (8)

Luděk Navara , je český spisovatel literatury faktu, publicista, scenárista a historik. Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně a později dálkově historii na FF MU. Od roku 1995 byl redaktorem MF Dnes, později začal spolupracovat s Aktuálně.cz. Spolupracuje též s ČT Brno a ČT Ostrava. Jeho hlavní specializací v oblasti historie a publicistiky jsou zločiny komunismu a nacismu a odsun sudetských Němců. V roce 2009 založil společně s Miroslavem Kasáčkem Občanské sdružení Paměť, které mapuje komunistickou totalitu v Česku, především v regionu jižní Moravy. Občanské sdružení Paměť iniciovalo vznik Stezky svobody a památník železné opony Brána ke svobodě u Mikulova. Na útěku – neuvěřitelný příběh Josefa Brykse, načetl David Novotný, vydala Audiotéka, 2017 Příběhy železné opony, načetla Bára Štěpánová, vydal OneHotBook, 2019 Od Nadace Český literární fond obdržel Výroční novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2007. Od Nadačního fondu angažovaných nestraníků obdržel 8.12.2010 Cenu Antonína Švehly. Dne 5. července 2018 byl spolu s Miroslavem Kasáčkem oceněn Pamětní medailí České biskupské konference. Oceněna byla jejich dlouholetá aktivní práce v oblasti odkrývání a mapování zvůle totalitního režimu. Již v roce 2016 je ocenil medailí sv. Cyrila a Metoděje brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Poděkoval jim tím za dlouhodobé úsilí věnované studiu a prezentování osudů obětí totality s přihlédnutím k tehdy vydané publikaci „A přece budu blízko“.

Lucy Lidell (5)

Britská autorka knih z oblasti léčebné terapie a duchovní transformace.

Lucy Daniels (9)

Lucy Danielsová byla vychována v Yorkshiru, vždy milovala přírodu a zvířata. Jako dítě si zamilovala čtení a vždy chtěla být spisovatelkou. Je autorkou řady příběhů o zvířatech, napsala více než 70 knih, psaní jí velmi zaneprázdňuje. Lucy má oblíbenou barvu modrou, její oblíbené zvíře je kočka. Lucy radí mladým spisovatelům: Přečtěte si co můžete, napište něco každý den. Psaní je tvrdá práce, praxe je mnohem jednodušší!

Lucie Ulíková-Kunešová (5)

Narozena 6. 10. 1973 v Praze. Výtvarnice, scénografka, bytová designérka, publikace o výtvarných činnostech pro děti.

Lucie Strachotová (2)

Narozena 18. 9. 1985. Ing., věnuje se koučinku a pomoci lidem při rozchodu, rozvodu a při náročných životních situacích, vede kurzy zdravého vaření, spouautorka kuchařky. Provdaná Kosačíková.

Lucie Macháčková (6)

Narozena 12. 12. 1986 v Čejči. Herečka a stand-up komička. Scenáristka, moderátorka a youtuberka. Spoluzakladatelka komediálního projektu Koko Comedy. Autorka humoristické knihy.

Lucia Olrinková (8)

Lucia Olrinková je autorkou bestsellerov Plakať som si zakázala, Plakať je dovolené a Spoločníčka. Má dvoch synov a písanie je pre ňu relax a zároveň útek od reality. Miluje svoje deti, dobré jedlo a tanec. Rada varí, pečie, číta...

Ľuboslav Lacko (6)

Slovenský webový a databázový technolog.

Luboš Procházka (6)

Narozen 20. 6. 1982 v Příbrami. Rozhlasový moderátor.

Luboš Nový (6)

Narodil se 13.11.1929 v Praze, absolvoval gymnázium a poté studoval na univerzitě matematiku a fyziku. V roce 1956 se stal vedoucím oddělení dějin přírodních věd a techniky nově se formujícího Historického ústavu ČSAV. Roku 1985 byl jmenován ředitelem ústředního archivu ČSAV. Od roku 1968 byl šéfredaktorem časopisu Dějiny věd a techniky. Působil jako člen redakční rady časopisu Historia Mathematica.

Luboš Kropáček (7)

Luboš Kropáček je český islamolog, arabista, afrikanista a vysokoškolský pedagog. V šedesátých letech vystudoval arabistiku a anglistiku na FF UK. V roce 1968 se zúčastnil expedice Lambaréné. V letech 1961–1989 spolupracoval se Státní bezpečností, StB jej dokonce roku 1972 vyslala na tři týdny do Izraele, roku 1973 na orientalistický kongres do Paříže a poté ještě do několika arabských zemí. Od roku 1984 byl veden jako agent. Sám však tuto skutečnost přiznal a v jeho svazku sama StB uvádí, že se jedná o osobu neperspektivní k další spolupráci. Navzdory spolupráci s StB mu na FF UK nebyla prodloužena smlouva a až do roku 1990 se živil jako tlumočník politických špiček republiky a komunistického aparátu. Titul kandidáta věd získal až v roce 1990. V roce 1992 se habilitoval, profesorem byl jmenován v roce 2001. V současné době působí jako profesor v Ústavu Blízkého Východu a Afriky na Univerzitě Karlově. V letech 2008–2009 působil jako vedoucí Katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. K hlavním oborům jeho zájmu patří kultura a myšlení islámského světa, postavení islámu v Evropě dnes, dějiny Blízkého východu, dějiny a kultura Afriky a v neposlední řadě vztah křesťanství a islámu. Publikoval mnoho knih a vědeckých studií v českém jazyce i ve světových jazycích. V českém prostředí patří mezi oblíbené publikace jeho Islámský fundamentalismus nebo Duchovní cesty islámu.

Lubor Niederle (7)

Lubor Niederle byl český slavista, antropolog, archeolog a etnograf/etnolog. Je považován za zakladatele české moderní archeologie. Lubor Niederle se narodil jako syn klasického filologa Jindřicha Niederleho. Jeho synovcem byl chirurg Bohuslav Niederle, prasynovcem fyzik Jiří Niederle. Původním zaměřením byl spíše antropolog, přestoupil později k archeologii a v roce 1898 se stal profesorem v Praze. Stal se jedním z hlavních představitelů teoretičtější, tzv. „univerzitní školy“, která byla tehdy protiváhou k tzv. „muzejní škole“ J. L. Píče . Díky Niederlovi byl založen Státní archeologický ústav, dnešní Archeologický ústav Akademie věd České republiky. Byl i jeho prvním ředitelem. Nebyl jen archeologem-antropologem, ale zabýval se i etnologií. Spolu s Čeňkem Zíbrtem založil a nějakou dobu i vedl přední český národopisný časopis Český lid. Z roku 1903 pochází Niederleho Národopisná mapa uherských Slováků. V roce 1910 vydal spolu s K. Buchtelou Rukověť české archeologie, která dala základ modernímu obrazu pravěku. Jeho zájem se začal postupně soustředit hlavně na slovanskou archeologii; výsledkem jsou Slovanské starožitnosti - soubor knih, mnohosvazkové dílo vycházející několik let a nově se věnující např. etnogenezi Slovanů, jejich pravlasti a vůbec podávající nový, všestranný pohled na problematiku. Aktivní byl i v Národopisném muzeu. Niederle je také ještě z dob svých začátků autorem knihy Lidstvo v době předhistorické, dále redigoval např. Památky archeologické. V roce 1919 se stal prvním předsedou československé Názvoslovné komise při Československém vojenském zeměpisném ústavu. Komise se zabývala sběrem a vyhodnocováním zeměpisných jmen pro území Československa. Přes úsilí dr. Niederleho byla práce komise ztížena nedostatkem českých názvoslovných pramenů a postupně ustala v činnosti. V roce 1931 byla komise založena znovu....

Lubor Falteisek (8)

FALTEISEK Lubor, PhDr. – autor, novinář, 4. 9. 1951 Praha, ženatý, m. JUDr. Daniela Světlíková, 1 syn, 1 dcera. NYNÍ novinář. ST FF UK, obor teorie kult., Praha 76, FAMU, dramaturgie a scénáristika, Praha 83. ZÁJMY knihy, cestování. P 77-87 red. dětských čas., 88-90 red. literár. týdeníku Kmen/Tvar, 90- redaktor, šéfredaktor čas. Ahoj na sobotu. POL není členem žádné pol. strany, člen Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů.

Lubomír Slavíček (6)

Lubomír Slavíček je český historik umění, člen Semináře dějin umění na filozofické fakultě Masarykovy univerzity, který se specializuje na umění raného novověku, především na nizozemské a středoevropské malířství 17. a 18. století. V letech 1967–1972 vystudoval dějiny umění na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Studium ukončil úspěšnou obhajobou diplomové práce Felix Ivo Leicher . Příspěvek k jeho malířskému dílu na našem území. Po studiu v letech 1972–1975 pracoval jako odborný pracovník v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody Jihomoravského kraje v Brně. Od roku 1975 byl zaměstnán v Národní galerii v Praze. Nejdříve jako odborný pracovník Sbírky starého umění , později jako vedoucí Sbírky starého evropského umění , náměstek ředitele pro odbornou činnost a ředitel galerie . Od 1994 působí v Semináři dějin umění FF MU v Brně .

Love Unlimited Orchestra (7)

The Love Unlimited Orchestra byl čtyřicetičlenný smyčcový orchestr, který založil americký soulový hudebník Barry White a který sloužil jako doprovodný soubor Whitea a ženského vokálního tria Love Unlimited. Od počátku 70. let byl orchestr významnou součástí soulové a diskotékové scény a poskytoval svěží, romantické a filmové aranže, které se staly synonymem Whiteova charakteristického zvuku. Orchestr je nejznámější díky instrumentálnímu hitu "Love's Theme", který se v roce 1974 dostal na první místo žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je často považována za jednu z prvních diskotékových písní, které se na tuto pozici dostaly. Práce skupiny Love Unlimited Orchestra zahrnovala nejen doprovod Whitea a tria, ale také několik úspěšných vlastních instrumentálních alb. Jejich hudba byla hojně samplována a nadále ovlivňuje zvuk soulové a R&B hudby.

Louise Riotte (7)

Ameriská publicistka, autorka knih o zahrádkaření.

Louis Guilloux (4)

Louis Guilloux byl francouzský spisovatel a narodil v Saint-Brieuc , Bretaň , kde žil celý svůj život. Je známý pro jeho sociálně realistické romány popisující život pracujících a jejich třídní a politické boje v polovině dvacátého století.

Louis Couperus (5)

Louis Marie Anne Couperus byl nizozemský spisovatel. Psal naturalistické psychologické romány, poezii, pohádky, historické romány, cestopisy a novinové sloupky. Dětství prožil na Jávě, kde byl jeho otec soudním radou, roku 1878 se rodina vrátila do Nizozemska. Vystudoval učitelství a roku 1883 debutoval jako spisovatel, v roce 1889 vydal svůj první román Eline Vereová. Často cestoval po Evropě , navštívil i Alžírsko a Japonsko. Za svou tvorbu obdržel Řád nizozemského lva a Tollensovu cenu. O jeho odkaz pečuje Společnost Louise Couperuse, v Haagu existuje také Couperusovo muzeum. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Couperus na slovenské Wikipedii.

Lou Fanánek Hagen (3)

Lou Fanánek Hagen je umělecké jméno Františka Moravce, českého hudebníka, textaře a frontmana punkrockové skupiny Tři sestry, kterou spoluzaložil v roce 1985. Kapela je známá svými humornými texty a energickými vystoupeními. V průběhu let se Tři sestry staly jednou z nejpopulárnějších a nejvytrvalejších kapel v České republice, která si získala značný počet příznivců. Vydali řadu alb a jsou známí svými hity, které se staly stálicemi české rockové hudby. Lou Fanánek Hagen Na úspěchu kapely se významně podílel její charakteristický hlas a charismatický pódiový projev.

Ljudevit Pivko (8)

Slovinský politik a spisovatel, básník a publicista. Autor memoárového cyklu "Proti Rakousku". Profesor na učitelském ústavě v Marbiboru. Propagátor vzájemnosti česko-jihoslovanské, sokolský pracovník, jihoslovanský poslanec a legionář v Itálii, nositel vyznamenání Řádu bílého lva.

Ljuba Klosová (6)

Ljuba Klosová je česká divadelní historička a učitelka na Akademii múzických umění. Věnuje se dějinám českého divadla ve 2. polovině 19. století a tehdejším hercům. Napsala zásadní studie o tzv. protitylovské opozici a významu českého divadelního romantismu. Jejím manželem byl právník Richard Klos .

Liza Marklund (6)

Liza Marklundová, rodným jménem Eva Elisabeth Marklund je švédská spisovatelka detektivních románů, novinářka a spolumajitelka třetího největšího švédského nakladatelství Piratförlaget. Sloupky také přispívá do plátku Expressen. Její novely, především pak o investigatvní žurnalistce Annice Bengtzonové, byly přeloženy do třiceti jazyků a některé z nich zfilmovány. V roce 2004 byla jmenována velvyslankyní Dětského fondu Organizace spojených národů. Spolu s manželem žije dlouhodobě ve Španělsku. Literární debut zaznamenala v roce 1995 románem Gömda – en sann historia, jímž zahájila sérii o Marii Erikssonové. Následně se detektivní romány o Annice Bengtzonové staly mezinárodními bestsellery. V roce 1998 obdržela cenu Polonipriset za nejlepší kriminální knihu od autorky a také Debutantpriset, ocenění udělované za nejlepší prvotinu roku, když byl oceněn její román Sprängaren . V roce 1999 ji Švédský odborový svaz SKTF vyhlásil spisovatelem roku. Seznam ICA-kuriren vydávaný švédským velkoobchodním řetězcem ji v roce 2003 zařadil na 15. místo, a o rok později na 4. příčku, nejpopulárnějších Švédek. Roku 2007 pak získala Švédskou literární cenu organizovanou rozhlasovou stanicí RixFM. Její knihy se staly nejprodávanějšími bestsellery ve všech pěti severských zemích. V letech 2002 a 2003 zařadil internetový časopis Publishing Trends dva z jejích románů do žebříčku mezinárodních bestsellerů, když se kniha Prime Time umístila na třináctém a The Red Wolf na dvanáctém místě. Ve Skandinávii a Německu pak její díla napsané v žánru Literatura faktu vzbudily vášnivé diskuse. Kriminální thriller The Postcard Killers , vytvořený ve spolupráci s americkým autorem Jamesem Pattersonem, se stal její dvanáctou knihou. Ve Švédsku vyšel 27. ledna 2010 a v únoru téhož roku vedl žebříček nejprodávanějších knižních titulů. Ve Spojených státech byl vydán 16. srpna 2010.[1...

Liz Nugent (5)

Scenáristka rozhlasových a televizních inscenací, spisovatelka.

Liz Carlyle (8)

Liz Carlyle je americká autorka romantické literatury situované do doby 19. století. Narodila se v Suffolku ve Virginii, USA. V současnosti žije se svým manželem během týdne v Cary v Severní Karolíně a o víkendech se vrací do Blue Ridge Mountains. Liz také často cestuje a sbírá tak inspiraci pro své knihy. Je velkou milovnicí koček a dvě mourovaté má doma. S psaním knih začala koncem roku 1996 na podnět své kamarádky. K publikaci její první knihy My False Heart došlo v listopadu 1999. V současnosti je spisovatelkou romancí na plný úvazek, přičemž od počátků svého psaní má velkou oporu právě ve svém manželovi. Liz sama o sobě říká, že během svých častých cest do Anglie si nikdy nezapomene vzít s sebou své perly, taneční střevíčky a kosticový korzet, co kdyby náhodou dostala pozvánku na ples…

Lisa Regan (5)

Americká spisovatelka, autorka krimi a thrillerů. Bývalá instruktorka bojových umění, ošetřovatelka, manažerka knihkupectví.

Linda Sonntag (5)

Autorka knih o sexu a milostných technikách.

Limahl (3)

Limahl je anglický popový zpěvák a skladatel, známý především jako zpěvák synthpopové skupiny Kajagoogoo z 80. let, než se vydal na sólovou dráhu. Narodil se jako Christopher Hamill 19. prosince 1958 ve Wiganu v hrabství Lancashire a své umělecké jméno přijal anagramováním svého příjmení. Limahl se proslavil hitem skupiny Kajagoogoo "Too Shy", který se v roce 1983 dostal na první místo britské singlové hitparády. Poté, co byl později téhož roku propuštěn z kapely, se vydal na sólovou dráhu a dosáhl úspěchu s písní "The NeverEnding Story", která se stala ústřední písní stejnojmenného filmu a stala se hitem v několika zemích.

Lída Merlínová (6)

Ludmila Pecháčková, rozená Skokanová byla česká subreta, tanečnice, žurnalistka a spisovatelka, autorka nenáročné, zejména milostné četby, dívčích románů, knih pro mládež a životopisů významných osobností. Publikovala pod pseudonymem Lída Merlínová. V roce 1925 absolvovala dramatickou konzervatoř, poté krátce působila jako elévka v Národním divadle v Praze a pak v operetním souboru olomouckého divadla. Zde poznala skladatele, dirigenta a pedagoga Cyrila Pecháčka, za něhož se provdala. Vedla zde také soukromou taneční školu a působila jako žurnalistka. V roce 1940 se manželé přestěhovali do Dvora Králové a po válce zpět do Prahy. Tam Pecháčková působila jako učitelka tance. Po manželově předčasném skonu v roce 1949 navázala vztah s partnerkou , s níž zůstala patrně do konce života. V roce 1929 vydala román s homoerotickou tematikou Vyhnanci lásky, jako první svazek nové erotické edice Faun pražského nakladatele A. Krále. V roce 1934 následoval v nakladatelství Šolc a Šimáček román Lásky nevyslyšené a v roce 1937 dvoudílný román Dobrodruzi sexu, oba ve stylu červené knihovny. Když byl v roce 1931 založen časopis Hlas sexuální menšiny, začala do něj přispívat beletristickými texty a esejemi. Ve spolupráci s manželem napsala parodickou operetu Alfa a Omega s podtitulem moderní Robinsonky. V roce 1939 byl podle jednoho z jejích mnoha románů natočen film Zlatý člověk.

Libuše Baudyšová (9)

Libuše Baudyšová, rozená Zadinová byla česká spisovatelka, dramatička a překladatelka z ruštiny a slovenštiny. Libuše Baudyšová se narodila v rodině advokáta Antonína Zadiny a Ludmily Zadinové-Dollanské. Se svým mužem, soudním úředníkem JUDr. Otou Baudyšem, za kterého se provdala po studiích na pražské Vyšší dívčí škole, žila nejprve v Kutné Hoře, pak v Českém Brodě a posléze v Hradci Králové. Zde již byla plně literárně činná a také se věnovala práci ve veřejném životě . Po manželově smrti se roku 1932 odstěhovala k bratrovi JUDr. Milanu Zadinovi do Poděbrad. Přispívala do mnoha novina a časopisů a její knihy jsou především určeny ženám . Psala však i kronikářské obrazy, kde na pozadí osudu jedince vylíčila významné události z naší historie. Zemřela roku 1954 a byla pohřbena v rodinné hrobce na městském hřbitově v Poděbradech.

Libor Míček (7)

Profesor pedagogické psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pocházel z moravskoslezsko-polsko-slovenského pomezí - z Bystřice nad Olší, kde vyrůstal spolu se dvěma sourozenci v rodině lékaře. Po maturitě studoval psychologii, filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde promoval v roce 1950. Poté působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Brně, Psychologickém ústavu Pedagogické fakulty v Olomouci a konečně roku 1964 nastoupil na Katedru psychologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tam prožil celý svůj plodný profesionální život. Přednášel pedagogickou a sociální psychologii. Výzkumně se zaměřil na oblast duševní hygieny a související oblasti. Publikoval mnoho studií na téma duševního zdraví, je autorem několika monografií, dodnes citovaných a používaných. Zúčastnil se aktivně mnoha domácích i zahraničních vědeckých setkání. Byl jmenován hostujícím profesorem na Univerzitě v Montrealu. Jeho odborná činnost se neomezovala jen na univerzitu, známý byl i jako neúnavný propagátor a popularizátor zdravého životního stylu, rozšiřoval použití jógy a vedl kurzy regenerace sil vedoucích pracovníků a učitelů. Významná byla jeho činnost spojená se zřízením Slezské univerzity v Opavě - byl jmenován prorektorem brněnské univerzity s posláním konstituovat toto nové vysoké učení. Profesor Libor Míček byl svými kolegy i studenty vážen pro svoje pevné a neochvějné morální zásady a postoje, kterým se nikdy nezpronevěřil.

Lev Sergejevič Ovalov (7)

Ruský spisovatel.

Lev Grossman (7)

Americký publicista a spisovatel, žije v Brooklynu. Absolvoval Harvard College. Titul Ph.D. z oboru srovnávací literatura na Yaleské univerzitě nezískal, protože odešel před obhájením dizertační práce. Má dva bratry, jeho dvojče Austin Grossman píše romány.

Leoš Navrátil (7)

Narozen 7. 8. 1954 v Praze. Prof., MUDr., CSc., MBA, dr.h.c., lékař, radiobiolog, internista, odborník v oblasti medicíny katastrof, předseda Společnosti pro radiobiologii a krizové plánování ČLS JEP.

Leopold Stokowski (3)

Leopold Stokowski byl proslulý dirigent, jehož dlouhá a slavná kariéra trvala více než sedm desetiletí. Stokowski se narodil v Londýně v roce 1882 a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších dirigentů počátku a poloviny 20. století. Proslavil se zejména díky svému spojení s Filadelfským orchestrem, který vedl v letech 1912-1941 a díky svým inovativním technikám a charismatickému vedení z něj vytvořil jeden z nejlepších orchestrů na světě.

Léo Delibes (6)

Léo Delibes vlastním jménem Clément Philibert Léo Delibes byl francouzský skladatel 19. století, přední osobnost hudebního romantismu. Delibes se narodil v roce 1836 jako syn listonoše. K hudbě měl blízko již od dětství, jelikož i jeho matka milovala hudbu, neboť byla dcerou operního pěvce. Delibesův otec však brzy zemřel a matka ho vychovávala se strýcem. Ti mu poskytli základní hudební vzdělání a dbali na to, aby se ze syna stal dobrý hudebník. Svou hudební dráhu započal v roce 1847, kdy začal navštěvovat pařížskou konzervatoř, kde studoval u Adolpha Adama. Později začal brát i lekce zpěvu a brzy se z něj mohl stát skvělý operní zpěvák či varhaník. Postupně pod vlivem učitele Adama začal skládat operety, pročež se stal v roce 1864 vedoucím sboru v pařížské Opeře. Mezi lety 1865-1871 byl též v kostele Saint-Pierre-de-Chaillot varhaníkem. V roce 1871 se ve věku 35 let oženil s Léontine Estelle Denainovou. Mezi jeho několik raných operet patří i Deux sous le charbon, kterou zkomponoval v roce 1856 pro divadlo Folies-Nouvelles. Ve spolupráci s Léonem Minkem zkomponoval balet La Source , dále balet Coppélia , po níž následoval balet Sylvia . Tyto balety setrvaly na baletních repertoárech dodnes. Delibes byl tedy v divadelních kruzích plně etablován a začal vynikat i několika svými operami. Mezi ně patří Le Roi l'a dit z roku 1873, vážnější Jean de Nivelle a konečně opera, s kterou velmi prorazil, jeho milovaná Lakmé z roku 1883 v populárním orientálním žánru té doby. Zde se tradice Gounodova a Bizetova projevuje ze své lepší stránky, plná barvy a melodie. Přibližně v této době začaly jeho opery působit na Delibesova oblíbence Čajkovského, který se s Delibesem setkal a složil mu úctu. To je poněkud obdivuhodné, když si uvědomíme, že Brahmse nazval „netalentovaným bastardem“. Později začal rovněž skládat úspěšnou a okouzlující scénickou hudbu k Hugově Le Roi s'amuse a několik...

Lenka Křesadlová (5)

Narozena 8.3.1976 v Rokycanech. Inženýrka zahradnictví, odborné práce ze zahradnictví a zahrádkářství. Bibliografická poznámka: Ing., PhD., NPÚ Kroměříž. Práce o zámeckých zahradách.

Lenka Hašková (5)

Lenka Hašková je česká novinářka, spisovatelka a autorka televizních her. Její díla jsou převážně oslavou socialismu.

Lenka Fukalová (1)

Editorka a korektorka, spolupracuje s nakladatelstvím Krásná paní.

Lenka Chalupová (5)

Lenka Chalupová je česká spisovatelka a novinářka. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci . Pracovala jako redaktorka v deníku, týdeníku i v televizi, v současné době je tisková mluvčí Přerova. Je autorkou sedmi knih, většinou se jedná o psychologické romány s detektivní zápletkou. Je vdaná, má dvě děti, syna Štěpána a dceru Kláru.

Lenka Adamová (8)

PhDr. Lenka Adamová , filozofka, práce z oboru.

Lena Riečanská (9)

Slovenská spisovatelka, prozaička, autorka románů.

Lena Kiefer (5)

Lemony Snicket (8)

Daniel Handler je americký spisovatel, scenárista a hráč na akordeon. Nejvíce známý pod svým literárním pseudonymem Lemony Snicket. Snicket je autorem několika dětských knih. Jeho asi nejznámějším dílem je série knih pro děti Řada nešťastných příhod , jež byla pod stejným názvem prvně zfilmována roku 2004. Režisérem byl Brad Silberling. V knize Řada nešťastných příhod píše Lemony Snicket krátké komentáře z pohledu autora. Ve filmu autora hraje herec Jude Law, který dokumentuje události filmu u psacího stroje, zevnitř věžičky Netflix později převedl film do seriálové podoby, kde si autora zahrál Patrick Warburton. Lemony Snicket pocházel z rodiny se třemi dětmi. Jeho bratr Jacques a sestra Kit byli také členové organizace D. P. a přátelé rodičů Baudelairových. Jacques a Kit se v Řadě nešťastných příhod objevují jako podpůrné postavy. Lemony také v mládí poznal hraběte Olafa, s nímž chodil do školy. Společně s několika dalšími postavami ze série navštěvoval internátní školu provozovanou D. P. Později prošel výukou v ústředí D. P. v Nedílném pohoří a po ukončení studia nastoupil do zaměstnání v novinách zvaných Denní etiketa jako nekrologář a divadelní kritik. Lemony Snicket se nešťastně zamiloval do herečky Beatrice Baudelairové. Lemony a Beatrice se jednou dokonce i zasnoubili, ale Beatrice z nejasných důvodů zásnuby zrušila a vrátila Lemonymu prsten spolu s dvousetstránkovým vysvětlením, proč se oba nemohli vzít. Beatrice údajně uhořela v požáru, který zničil dům Baudelairových. Snicket se často ve svých vyprávěních v narážkách o Beatrice zmiňuje a věnuje jí každou sérii z Řady nešťastných příhod.

Leisa Rayven (4)

Australská spisovatelka romantických románů, filmová producentka a herečka.

Leif G. W Persson (7)

*12. března 1945 Stockholm Významný švédský kriminalista a spisovatel, držitel prestižních skandinávských ocenění. Od roku 1991 je profesorem Švédského Národního policejního výboru, pracoval také jako poradce ministerstva spravedlnosti, coby přední expert je často zván do televizních debat jako komentátor významných kriminálních kauz. V současné době spolupracuje na televizním pořadu, který se věnuje nevyřešeným případům Švédska. Jakožto odborník na zločin a nevyřešené případy a zároveň úspěšný spisovatel neodolal a pustil se do stále nevysvětleného atentátu na ministerského předsedu Olofa Palmeho z roku 1986, který dodnes vyvolává řadu otázek. Perssonovo literární zpracování v sobě kombinuje thriller, satiru, policejní procedurálku i psychologické drama. Autor příběh koncipoval jako volnou románovou trilogii – právě prvním dílem se v Česku Persson poprvé představuje prostřednictvím nakladatelství Moba. Autorův nejnovější román Umírající detektiv sklízí ve Skandinávii velký úspěch, literární ceny však Leif Gustav Willy Persson sbírá už přes dvacet let. V 90. letech autor také psal scénáře k detektivním seriálům, v jeho románech má rovněž svůj podíl černý humor a řada kritiků se shoduje, že často a s oblibou přesahuje hranice daných žánrů…