Všichni Autoři a témata

Jan Urban (9)

Vystudoval publicistiku a Literární Akademii Josefa Škvoreckého. Právě tam svými kratšími texty dokázal prvně prorazit a ve sborníku hororů pro mládež Noční můry nikdy nespí mu vyšly dvě kritikou oceňované povídky. Týž rok debutoval i v žánru pohádek pro hluchoněmé. Jeho doménou je ale především fantasy, v jejíž intencích napsal zatím čtyři romány z urban fantasy cyklu Pragocalypsa: Strážci brány , Krev padlých andělů , Dědictví zkázy a Nemrtvá inkvizice . Série pojednává o prastarém řádu výjimečně nadaných lidí, kteří se snaží udržet křehkou rovnováhu pražských magických sil a ochránit Prahu před hrozícím koncem světa.

Jan Truneček (7)

Jan Truneček , byl stavař, vysokoškolský pedagog, spisovatel. Vyučil se zedníkem. V letech 1949 až 1953 absolvoval studium na vyšší průmyslové škole stavební v Praze a pokračoval dalších pět let na ČVUT. Po zdárném ukončení studia pracoval dva roky ve Vojenských stavbách. Další roky byl zaměstnán u řady stavebních podniků. V letech 1964 až 1975 pracoval v plánovacím oddělení. Pak se stal odborným asistentem na katedře ekonomiky průmyslu Vysoké školy ekonomické a později byl Truneček docentem na katedře podnikového managementu VŠE. Napsal několik povídek se SF námětem, které mu otiskly časopisy Květy a Čs. voják. Napsal román ze stavbařského prostředí a další humoristický román byl na pomezí SF Je autorem řady odborných prací.

Jan Stejskal (7)

Jan Stejskal je bývalý český fotbalový brankář, reprezentant a člen Klubu ligových brankářů. Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem brankářů. Svou úspěšnou kariéru začal v dresu Zbrojovky Brno, se kterou vyhrál 2 tituly dorosteneckého mistra Československa . V prvoligovém kádru byl už v sezoně 1980/81 jako třetí brankář za Josefem Hronem a Eduardem Doškem. Dále nastupoval za Spartu Praha, Slavii Praha, Queens Park Rangers a Viktorii Žižkov. V Anglii si vysloužil přezdívku Jan "Stay Cool" Stejskal, která kromě podoby s výslovností jeho jména odkazovala k jeho pověstnému klidu i ve vypjatých chvílích zápasu, který dokazoval i např. při odrazech balonu od brankové konstrukce. Jeho výsostnou technikou bylo nechytání takových střel, jelikož měl vždy velmi dobrý přehled o prostoru a rozměrech branky. Pyšní se nebývalým množstvím zápasů odchytaných s nulou, v klubu ligových brankářů mu s počtem 164 zápasů s čistým kontem patří třetí místo za Petrem Čechem a Jaromírem Blažkem. V sezoně 1986/87 vyrovnal rekord Alexandra Vencela staršího v počtu čistých kont vychytaných brankářem v jednom ročníku od rozšíření nejvyšší soutěže na 16 účastníků v ročníku 1969/70. Rekordem české fotbalové ligy je 17 nul Petra Čecha v sezoně 2001/02 . První zápas v české reprezentaci odehrál 29. května 1986 . V letech 1986–1994 nastupoval za československou a českou fotbalovou reprezentaci. V národním týmu odehrál 31 utkání a zúčastnil se Mistrovství světa 1990 v Itálii. Působil jako trenér brankářů ve Spartě Praha i u českého národního týmu. V roce 2012 se stal trenérem brankářů u týmu FK Baumit Jablonec. Zůstal jím i po výměně trenérů v květnu 2013, kdy odvolaného Václava Kotala nahradil Roman Skuhravý. V prosinci 2015 ho na pozici vystřídal Michal Špit. Nyní je trenérem seniorské reprezentace....

Jan Šmejkal (6)

Jan Smejkal je český mezinárodní šachový velmistr, trojnásobný mistr republiky z let 1973, 1979 a 1986. Nejvyšší ELO 2615 bodů dosáhl v lednu roku 1976. V sedmdesátých letech 20. století patřil mezi světovou šachovou elitu. Mezinárodním mistrem se stal roku 1970, titul mezinárodního velmistra roku 1972. Vyhrál celou řadu mezinárodních turnajů, např. v Polanica-Zdróji roku 1970 a 1972, v Palma de Mallorce 1972, v Barceloně 1973, v Novém Sadu 1976, v Bělehradu, ve Vršaci a v Lipsku 1977, ve Varšavě a v Trenčianských Teplicích 1979 a Baden-Badenu 1985. Hrál ve třech mezipásmových turnajích mistrovství světa: 1973 , 1976 a 1979 . V letech 1968-1994 reprezentoval republiku na deseti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Vlastimilem Hortem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě.

Jan Seger (5)

Jan Seger je český akademik, bývalý děkan Fakulty informatiky a statistiky VŠE a bývalý rektor VŠE. Po absolvování VŠE v roce 1961 odešel jako programátor do praxe. Na VŠE se vrátil v roce 1963, začal pracovat na katedře statistiky, kde pracuje doposud. Po revoluci v roce 1989 se stává nejprve proděkanem pro pedagogiku na Fakultě statistiky a informatiky, později prorektorem pro pedagogiku na VŠE. V letech 1994–2000 působil na VŠE jako rektor. V letech 2006–2010 byl ve funkci děkana fakulty informatiky a statistiky. V odborné oblasti se zaměřoval především analýzou časových řad a konstrukcí krátkodobých extrapolačních prognóz. „Největší výzvou po všech těch letech pro mne bylo učit statistiku bez matematiky. Za to vám děkuji.“ Dne 24. dubna 2014 získal jako druhý oceněný za dlouholetou pedagogickou a výzkumnou činnost Cenu předsedkyně ČSÚ.

Jan Rokyta (9)

Jan Rokyta byl český hudebník-multiinstrumentalista a rozhlasový redaktor. Od roku 1955 působil jako externí pracovník Československého rozhlasu Ostrava, kde se se svými zkušenými kolegy Věrou Šejvlovou, Jaromírem Dadákem a Dr. Ivo Stolaříkem se věnoval terénním záznamům autentických lidových projevů v etnografických oblastech Valašska a Horných Kysuc. Při studiu hornické průmyslové školy působil příležitostně jako cimbalista v kapele Vsacká Pětka, během pozdějšího studia na Vysoké škole báňské působil v Cimbálové muzice VŠB. v roce 1958 patřil mezi zakládající členy Cimbálové muziky Technik, jíž byl po celou dobu její existence také uměleckým vedoucím, cimbalistou a kontrabasistou. V letech 1970 až 1980 působil multiinstrumentalista a hudební upravovatel v souboru Pražských madrigalistů, se kterým koncertoval ve většině zemí Evropy, Kanadě a USA. V letech 1980-1998 byl hudebním redaktorem Československého a později Českého rozhlasu v Ostravě, kde se spolu se svým kolegou Dr. Jaromírem Gelnarem podílel na systematickém mapování folklorních těles a sólistů z tehdejšího Severomoravského kraje. V období let 1970-1996 upravoval lidové písně rozhlasové natáčení Cimbálové muziky Technik, která v této etapě působila jako dvorní folklorní těleso Československého rozhlasu Ostrava. K nejvýznamnějším počinům rozhlasové prvovýroby patří nahrávky s valašskými zpěváky Jarmilou Šulákovou a Josefem Lažou. Jan Rokyta a jeho CM Technik ovšem spolupracovali s celou řadou dalších lidových zpěváků, k těm nejvýznamnějším patří Naděžda Vahalíková, sestry Žabkovy, Martin Hrbáč, Luboš Holý, Dušan Holý, Pavel Jurkovič, Václav Harnoš, Martin Zálešák nebo Pavel Ptáček. Jan Rokyta se podílel na přípravě několika hudebních festivalů: byl členem programové rady Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice , připravoval pořady pro Rožnovské slavnosti, Hudecké dny Slávka Volavého a Fest...

Jan Randák (4)

PhDr. Jan Randák, Ph.D., působí v Ústavu českých dějin FF UK v Praze. Zabývá se především obdobím formování novodobého českého národa v první polovině 19. století, obdobím let 1848/49 v českých zemích a historickými a národními mýty české společnosti v průběhu 19. a 20. století. Je autorem monografie Kult mrtvých. Smrt a umírání v revoluci 1848, Praha 2007. Spolu s P. Kourou vydal v roce 2008 sborník Hrdinství a zbabělost v české politické kultuře 19. a 20. století, společně s A. Novákem editoval v roce 2008 publikaci K čemu dnes humanitní vědy.

Jan Pohunek (8)

Jan Pohunek je český folklorista a spisovatel. Po maturitě na pražském Gymnáziu Jana Nerudy vystudoval archeologii na Fakultě humanitních studií Západočeské univerzity a etnologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . V současnosti studuje jako postgraduální student etnologii na Filozofické fakultě UK. Několik let pracoval jako etnolog v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy, od roku 2012 pracuje jako kurátor sbírek v pražském Národopisném muzeu . Jako vědec se Jan Pohunek zabývá především současným folklórem . Tomuto tématu částečně věnoval řadu odborných i popularizačních článků. Jako spisovatel se profiloval během prvních let 21. století příspěvky do soutěže Trapsavec a časopisecky publikovanými povídkami. Jeho románový debut Polomené světy vyšel roku 2008. Dalším samostatně vydaným literárním dílem se stal humoristický fantasijní román Temní ilumináti, vydaný roku 2010. Vedle činnosti spisovatelské se uplatnil rovněž jako ilustrátor dvou knih Olgy Suchomelové Pivo, které strašilo a Nepáchejte dobré skutky.

Jan Pergler (6)

Jan Pergler . Dlouholetý novinář. Začínal v roce 1991 v Lidových novinách, posléze v Týdnu, Mladé frontě DNES. Vedl IN magazín Hospodářských novin, působil v Deníku. Počátkem 90. let stál u zrodu nadace Člověk v tísni. Dnes pracuje v ČSOB a je spoluzakladatelem Nakladatelství Zeď. Spolu s Janem Dražanem je autorem knih Náš Václav Havel a Člověk 25.

Jan Pecinovský (8)

Autor manuálů pro výpočetní techniku.

Jan Pařík (4)

Jan Mühlfeit (6)

Jan Mühlfeit je český manažer, globální stratég, kouč a mentor. Téměř 22 let působil ve firmě Microsoft, z toho posledních 15 let v nejužším vedení. Jeho poslední rolí před odchodem v roce 2014 byla pozice prezidenta Microsoft Corporation pro Evropu , kterou zastával od roku 2007. Je poradcem pro řadu vládních a mezinárodních organizací, jako AIESEC, Světové ekonomické fórum, Evropská komise, či OECD. V roce 1986 Jan Mühlfeit vystudoval obor informační technologie na fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. V době ČSSR před sametovou revolucí působil ve vědeckotechnické rozvědce a používal krycí jméno Masopust. V červenci 1989 byl povýšen do funkce staršího referenta. V roce 1990 řádně prošel hodnocením prověrkových komisí a jako bezúhonný člověk byl doporučen k další službě u ministerstva vnitra. Tehdejší ministr Ján Langoš Mühlfeita v roce 1991 povýšil do hodnosti nadporučíka. Poté roku 1991 odešel do české softwarové společnosti Software602, kde zastával pozici ředitele mezinárodního obchodu a marketingu. Do společnosti Microsoft nastoupil v roce 1993 na pozici marketingového ředitele. Od 1. února 1998 do roku 2000 ve společnosti Microsoft s.r.o. působil jako jednatel a generální ředitel české pobočky. Kontroverzním případem z doby jeho působení je kauza Mironet vs. Microsoft, která se týká porušování autorských práv. Podle vedení Mironetu měl údajně Jan Mühlfeit společně s obchodním ředitelem českého Microsoftu Vladimírem Smutným ovlivňovat vyšetřování, které souviselo se snahou Mironetu nabízet v roce 1999 k prodeji počítače bez předinstalovaného operačního systému Microsoft Windows 98. Od roku 2000 společnost Mironet neposkytla v této věci žádné důkazy. Roku 2000 se Jan Mühlfeit stal díky výborným obchodním výsledkům ředitelem celého regionu střední a východní Evropy a členem nejvyššího celosvětovéh...

Jan Malát (7)

Jan Malát byl hudební skladatel, pedagog a teoretik, sběratel a upravovatel lidových písní. Vystudoval varhanní školu v Praze a svou hudební a učitelskou dráhu začínal v Novém Bydžově. Sepsal teoretickou i praktickou školu hry na housle a klavír. Po dokončení varhanické školy v Praze se Jan Malát vrátil zpět na Novobydžovsko. Na Chlapecké hlavní škole v Novém Bydžově učil v letech 1863 až 1866. Zpíval v místním pěveckém spolku, hrál na koncertech na klavír i housle. „V Novém Bydžově mě měli rádi, vážili si mne jako učitele a hudebníka,“ píše Malát, „a přec jsem koncem ledna 1866 opustil dosavadní místo, abych nastoupil jako definitivní učitel při dívčí hlavní škole v Hořicích.“ Malát po třech letech Nový Bydžov opustil. Téměř desetileté působení v Hořicích bylo plné tvůrčích sil. Jako jedna z prvních skladeb tohoto období byla ouverturu pro malý orchestr. Pro hořické ochotníky píše scénickou hudbu k Tylovým Kutnohorským havířům a dále píše sbory, písně a skladby pro klavír. Po osmi letech v Hořicích se oženil s Aninkou Petrovou. Roku 1876 se Malátovi trvale usadili v Praze na Smíchově. Jan Malát napsal i několik oper: Kromě toho je autorem velkého množství písní, sborů a komorních skladeb pro housle, klavír a harmonium.

Jan Machoň (7)

Jan Machoň byl český a československý spisovatel, literární kritik, novinář, politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění v letech 1971-1981. Jan Machoň se narodil v Červené Lhotě u Třebíče do rodiny drobných rolníků. Roku 1937 dokončil měšťanskou školu v Okříškách. Ve studiu pokračoval na Státním reálném gymnasiu v Třebíči, které zakončil roku 1943 maturitou. Za okupace působil v ilegálním kulturním spolku Vysočina, kde roku 1943 uveřejnil básnickou sbírku Úlomky porculánu. Po válce vstoupil do Čs. sociální demokracie. Od roku 1945 do roku 1952 působil jako kulturní redaktor v brněnské redakci Svobodných novin. Přispíval do časopisů Dnešek a List Sdružení moravských spisovatelů. Po zrušení Lidových novin pracoval v Jihlavě jako metodik krajské knihovny a věnoval se studiu regionální historie. Vrcholem jeho literárního díla jsou historické romány Vyděděnci a Život pro živé odehrávající se v době vlády krále Václava IV. a jeho konfliktů s bratrem uherským králem Zikmundem a bratrancem moravským markrabětem Joštem. Roku 1954 nastoupil jako redaktor v listu Svobodné slovo v Brně. Mezi lety 1970 až 1981 působil jako šéfredaktor Svobodného slova v Praze. Za normalizace zaměstnal řadu novinářů propuštěných z jiných redakcí. Novinář Jiří Hodač na něj vzpomínal s tím, že „Šéfredaktor Svobodného slova Jan Machoň byl možná kontroverzní, ale nade mnou někdy držel ruku. Dokázal například spolknout, že jsem nepodepsal tzv. antichartu...“ Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1976 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1981. ...

Jan Lipold (6)

Jan Lipold je český novinář, publicista a politický komentátor. Novinářské činnosti se věnuje od roku 1991. Postupně působil v ČTK , Mladé frontě Dnes , Týdnu , Hospodářských novinách , Instinktu a opětovně v Týdnu , od ledna 2010 do července 2019 byl šéfkomentátorem Aktuálně.cz. Od roku 2019 je komentátorem a editorem Seznam Zpráv. V roce 2014 obdržel Novinářskou cenu za rok 2014 za nejlepší komentář, za text „Chléb, hry a Amazon. Vulgární logika pracovních příležitostí“. Příležitostně spolupracuje s Českým rozhlasem Plus.

Jan Kříž (9)

Narozen 15. 6. 1935 v Praze. PhDr., historik a teoretik umění, kritik, kurátor výstav a vysokoškolský učitel.

Jan Kristofori (7)

Jan Kristofori – 23. března 2004 Praha) byl malíř, galerista a grafik. J. Kristofori se narodil v Mukačevě, nejvýchodnější části Československa, kde pohromadě žili nejen Maďaři a Češi, ale i Židé a Rusíni. Jeho otec pracoval na panství hraběte Thuna jako strojník ve mlýně, zde celá rodina i žila. Přesun do Čech roku 1938 se neshledal s úspěchem a Kristoforiovi se usadili v Maďarském Miskolci. Mezi léty 1941 až 1944 absolvoval Jan gymnázium a následně se stal studentem Uměleckoprůmyslové školy. Roku 1945 se Kristoforiovi připojili k repatriantům z Rumunska a Řecka a společně s nimi odcestovali do Čech. Zde se usadili v Přísečnici nedaleko Kadaně na malém statku. Rodina Kristoforiova nebyla jedinými cizinci, jež se v Přísečnici usadila. Jan se na české škole počal učit češtině a tehdy začal pracovat, jako výtvarník, pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. Jeho otec chtěl, aby po něm převzal statek v Přísečnici a po ukončení školní docházky, v roce 1948, jej přemlouval, aby pokračoval ve studiu a to na střední zemědělské škole v Kadani. Jan se ovšem přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Na teoretickou výuku dojížděl do Kadaně a v Klášterci trávil čas na internátě. Komunistický režim donutil Kristoforiovi opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova. Zde počal Janův otec pracovat v uhelné šachtě. Jan byl vyloučen ze školy i z internátu. Nedostalo se mu žádného zaměstnání, a proto se odstěhoval do Semil. V Semilech začal spolupracovat s ochotnickým divadlem. K Výročí Tomáše G. Masaryka, prvního čsl. prezidenta, připravil s několika příteli letáky s provokativními úvahami o komunismu, kterými oblepili celé město. Roku 1952 byl Kristofori odsouzen k desetiletému vězení . Během sedmiletého vězení a práce v komunistických lágrech se Jan věnoval kreslení. Tyto kresby byly v roce 1993 vydány pod názvem „Motáky“. S...

Jan Konůpek (6)

Jan Konůpek byl český grafik, malíř, ilustrátor a rytec, příležitostný výtvarný kritik. Absolvoval gymnázium v novém Bydžově a roku 1901 maturoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. V letech 1903–1906 studoval architekturu u profesorů Kouly a Schulze na ČVUT v Praze. Na polytechnice se seznámil s P. Janákem a V. V. Štěchem, kteří ovlivnili jeho rozhodnutí studovat uměleckou školu. V letech 1906–1908 absolvoval AVU v Praze, kde studoval v ateliéru Maxmiliána Pirnera, u prof. V. Bukovace a grafika A. de Pian. S malířem Emilem Pacovským založil ještě na AVU grafickou revui Veraikon, později se stává členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1911 spoluzaložil skupinu symbolistních grafiků Sursum, spoluzakládal i družstvo Artěl . Stal se i členem Spolku výtvarných umělců Mánes . Roku 1923 se vrátil do Prahy, kde vyučoval na Státní grafické škole až do roku 1932. Od roku 1946 byl řádným členem České akademie věd a umění. Publikoval články o výtvarném umění a grafice v časopise Veraikon, Vzlet, Přerod, Hollar, Okénko do dílny umělcovy, Panorama, Typografia, aj. Zemřel roku 1950 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Jeho grafiky jsou inspirované mystikou a vizionářstvím. Za nejvýznamnější jsou považována jeho díla z počátku 20. století, která jsou ovlivněna symbolismem a stylizována dle secesní klimtovské ornamentiky. Konůpka ovlivnil německý a severský expresionismus, přechodně i kubismus, jehož některé prvky se staly natrvalo součástí jeho výtvarného projevu, v některých dílech se dostal a...

Jan Kolář (7)

Narozen 1.3.1948 v Kladně. Hudební publicista, rozhlasový pracovník a dramatik, redaktor.

Ján Johanides (7)

Narodil sa 18. augusta 1934 v Dolnom Kubíne v rodine obchodníka. Základnú školu a gymnázium vychodil v rodnom meste, potom študoval históriu, dejiny umenia a estetiku na FF UK v Bratislave, no v treťom ročníku ho z politických dôvodov vylúčili. Krátko pracoval ako podnikový psychológ v závode Tesla v Nižnej na Orave, ako referent na Zväze slovenských spisovateľov v Bratislave, ako osvetový pracovník Mestského domu kultúry a osvety v Bratislave a v 80. rokoch ako odborný pracovník Ústavu umeleckej kritiky a divadelnej dokumentácie. Prevažne sa však venoval literárnej tvorbe. Od roku 1972 žil v Šali. Nebol nikdy členom komunistickej strany a ani žiadnej politickej strany alebo hnutia. Zomrel v Šali 5. júna 2008. Po časopiseckej príprave, najmä na stránkach mesačníka Mladá tvorba, knižne debutoval zbierkou poviedok Súkromie , odmenenou Cenou vydavateľstva Slovenský spisovateľ za debut, v ktorej pátra po príčinách osamelosti, úzkosti a strachu hlboko v podvedomí človeka, aby tak našiel pozitívne východisko pre jeho ďalší život. Že to však nie je jednoduché, potvrdila autorova druhá kniha Podstata kameňolomu , ktorá svojou kompozičnou stavbou tvarovo rôznorodých próz posúva príbeh až na hranicu absurdnosti, čo v živote môže niekedy znamenať jediné východisko z komplikovanej situácie. Podobné úsilie badať i v novele Nie , v ktorej autor konštruktívne využil aj surrealistické výrazové prostriedky. Po zákaze publikovania krátko po sebe vydal dve novely zo súčasnosti - Nepriznané vrany a Balada o vkladnej knižke . Prvá je tematicky spojená s problematikou znečisťovania životného prostredia, zaznieva tu kritika amorálnosti zatajovania skutočnej pravdy o životnom prostredí. Druhá novela je kritickou sondou do konzumného spôsobu života a výsmechom narastajúceho malomeštiactva vo všetkých generačných vrstvách našej spoločnosti. V historickom románe Marek koniar a uhorský pápež si po námet zašiel na...

Jan Jeník z Bratřic (5)

Rytíř Jan Jeník z Bratřic byl rakouský důstojník, nadšený josefinista a český vlastenec, sběratel nejrůznějších zajímavostí k české minulosti, včetně lidových písní a říkadel. Na rozdíl od ostatních obrozenců sbíral kromě památek mluvy venkovské i mluvu městskou a jako jeden z prvních v české literatuře zachycuje lidová říkadla bez cenzury, tj. ponechává jim erotický a/nebo proticírkevní podtext či přímo obsah. Je zobrazen v Jiráskově románu F. L. Věk. Pocházel ze staré rytířské rodiny, studoval v Praze gymnázium a práva, od roku 1783 sloužil v armádě zprvu jako kadet. Bojoval u Bělehradu, v Německu i ve Francii, několikrát byl raněn, roku 1795 povýšen na setníka , od roku 1800 žil jako soukromník a obecně známá postava v Praze. Zbytek života věnoval sbírání zajímavostí všeho druhu. Zanechal po sobě více než 27 svazků rukopisných záznamů a německy psaný vlastní životopis . Z této nesmírně rozsáhlé pozůstalosti vyšlo několik výborů, zejména Písně krátké lidu českého obecného . Jde o pravděpodobně jednu z prvních sbírek českých lidových písní, která vznikla začátkem 19. století. Jde zejména o písně venkovského a městského lidu. Některé skladby jsou vynikající úrovně, jiné poněkud slabší, většina je rozverného rázu. Dcera jeho bratrance Marie Lankisch von Hörnitz byla první ženou zemského advokáta Jana Měchury a matkou Leopolda Eugena Měchury a Terezie Měchurové . Jeník z Bratřic byl pravidelným návštěvníkem salonu v pražském paláci Jana Měchury. Rytíř Jan Jeník je pohřben v kostele sv. Havla v Chotýšanech.

Jan Houška (6)

RNDr., CSc., pracovník Výzkumného ústavu pedagogického, zabývá se vzděláváním v matematice na SŠ, autor a překladatel učebnic matematiky.

Jan Horníček (5)

Narozen 1989 v Rychnově nad Kněžnou. Učitel matematiky, autor časopisecky publikovaných básní a historického detektivního románu. Lektor vzdělávacích kurzů.

Ján Hála (7)

Po ukončení střední školy v Praze-Karlíně nastoupil jako dělník v automobilových opravnách. Teprve po absolvování vojenské služby byl přijat na FF UK, obor filozofie – dějepis; studium ukončil v r. 1968, doktorát filozofie získal v r. 1972. Nastoupil do redakce nakladatelství Mladá fronta, kde do r. 1988 působil jako redaktor, později zástupce šéfredaktora na úseku nebeletristické literatury. Potom přešel do redakce Lidového nakladatelství, kde zastával funkci šéfredaktora. Koncem r. 1990 odešel na základě konkurzu na nově vzniklou Fakultu sociálních věd UK. Zde přednáší na Institutu masové komunikace a žurnalistiky problematiku knižní kultury, masové komunikace, literatury faktu apod. Externě přednášel od r. 1978 na VŠE, po r. 1990 na ČVUT, FF UK, opět na VŠE, a to převážně dějiny filozofie, problematiku osvícenství, existencialismu aj. V r. 1989 dosáhl titulu kandidáta věd na téma osvícenského pokroku. Je členem Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů, vzdělávacích a jiných organizací, redakčních rad. Vzhledem ke svému vzdělání a praxi se věnuje především popularizaci filozofie a historie v publikační, ediční a přednáškové činnosti; v teoretické oblasti a vlastní filozofické produkci se zabývá zejména problematikou osvícenství. Interdisciplinárně se zabývá otázkami sociologie knihy a psychosociologie čtení i problematikou masové komunikace v oblasti knižní kultury, kde se zároveň podílel na několika empirických výzkumech. Bibliografie: Čítanka z dějin filozofie , 1979; Osudy moudrých, 1981, 2. vyd. 1985; Osvícenství – věk rozumu, 1984; Něžná revoluce v pražských ulicích, 1990 ; Lexikon české šlechty I–III, 1992–94; Člověk a kniha, 1993; Průvodce evropským myšlením, 1996. Čas. přísp.: Osobnosti filosofie , Sedmička 1977–78; Německá klasická filosofie, Osvícenství, Empirismus, Utopisté, Montaigne, Diderot, Rousseau, Voltaire ad., Společenské vědy ve škole 1984–89; Ženy a láska k moudrosti , Žena a móda 1987–88; V...

Jan Fischer (7)

Jan Fischer je český statistik a politik, od 8. května 2009 do července 2010 předseda tzv. úřednické vlády, později nestranický kandidát na prezidenta České republiky v přímé volbě v lednu 2013. Dlouho byl považován za favorita s jistým postupem do druhého kola, ale koncem roku 2012 začal ztrácet preference a nakonec s 16,35 % jen těsně získal třetí místo. V červenci 2013 se stal ministrem financí a místopředsedou vlády Jiřího Rusnoka, ve funkci působil do ledna 2014. Po Vysoké škole ekonomické pracoval na Federálním statistickém úřadě, kde kvůli služebnímu postupu v roce 1980 vstoupil do Komunistické strany Československa. V 90. letech byl místopředsedou a od dubna 2003 předsedou Českého statistického úřadu. Jako premiér před koncem českého předsednictví Evropské unie v roce 2009 také předsedal Radě Evropské unie. Od září 2010 do léta 2012 působil jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně, poté odešel do důchodu. Fischerův otec RNDr. Otto Fischer vystudoval matematiku a pojistnou matematiku; během druhé světové války jako žid prošel ghetto Terezín, koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau a kladskou pobočku tábora Gross-Rosen; z celé rodiny přežil holokaust pouze on a jeho matka. Poté se zabýval matematicko-statistickými aplikacemi v biologii v Matematickém ústavu Československé akademie věd a vyučoval zejména analýzu rozptylu na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Matka RNDr. Věra Fischerová byla také statistička, pocházela z původně katolické rodiny. Jan Fischer se sám označuje jako nehalachický žid, neboť podle ortodoxní a konzervativní judaistické tradice se židovství dědí po matce. Roku 1975 se Fischer oženil s Ivanou Janeckou , která pracovala jako dětská sestra. Syn Jakub Fischer je profesorem ekonomické statistiky a prorektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Dcera Kateřina Drbohlavová mnoho let pracovala ve vzdělávací spole...

Jan Filip (9)

Narozen 1950. Profesor Právnické fakulty MU v Brně, práce z oboru státního práva.

Jan Filip (8)

Narozen 9.12.1911 v Přibyslavi, zemřel 21.11.1971 v Kratonohách u Chlumce nad Cidlinou. ThDr., profesor náboženství, katolický básník, dramatik a prozaik, esperantská literatura.

Jan Drbohlav (5)

Jan Drbohlav je český scenárista a dramatik, držitel ceny Elsa 2005 za nejlepší scénář . Od roku 2005 je členem České filmové a televizní akademie, od roku 2011 členem Evropské filmové akademie.

Jan Červený (4)

Autor povídek z vojenského prostředí.

James S. A Corey (8)

Společný pseudonym Daniela Abrahama a Ty Francka. Autoři se zaměřují na fantasy a science fiction litaraturu.

James Martin (6)

James Martin SJ je jezuitský kňaz, redaktor kultúrnej rubriky jezuitského časopisu America, ktorý vychádza v USA, a autor početných kníh, vrátane My Life with the Saints , ktorú časopis Publishers Weekly označil za jednu z najlepších kníh v roku 2006. Páter Martin je častým komentátorom v amerických i zahraničných médiách, medzi inými v New York Times, The Wall Street Journal, The Boston Globe, History Channel, BBC a Rádio Vatikán. Pred vstupom k jezuitom v roku 1988 vyštudoval Wharton School of Business.

James MacGregor (4)

Spoluautor několika knih Johna Francoma.

James Islington (4)

Australský autor knih pro mládež.

James Hopwood Jeans (7)

Britský fyzik, astronom a matematik.

James Brown (3)

James Brown , často označovaný jako "kmotr soulu", byl plodný americký zpěvák, skladatel a tanečník, který zanechal nesmazatelnou stopu v hudebním průmyslu svými energickými vystoupeními a inovativním přínosem pro soul, funk a R&B. Brown se narodil 3. května 1933 v Barnwellu v Jižní Karolíně a svou kariéru zahájil v 50. letech 20. století jako gospelový zpěvák, než přešel k rhythm and blues. Založil skupinu Famous Flames a v roce 1956 získal svůj první hit s písní "Please, Please, Please".

James Bowen (5)

James Anthony Bowen je britský spisovatel. Jeho memoáry A Street Cat Named Bob , The World According to Bob a A Gift from Bob se staly mezinárodními bestsellery. V knihách vypráví, jak se z života na ulici, doprovázeného kromě chudoby i drogovou závislostí, dostal k normálnímu životu, v čemž pro něj bylo klíčové nalezení pouličního kocoura, kterého pojmenoval Bob, a se kterým pak žil. Příběh Jamese Bowena a kocoura byl i zfilmován, roku 2016 vyšel film Kocour Bob. Bowenovi jeho díla přinesla slávu a bohatství, které využil také k dobročinnosti - po své vlastní zkušenosti podporuje charity zaměřeřené na bezdomovectví, gramotnost či práva zvířat.

Jakub Šmrha (6)

Spoluautor historických biografií.

Jack McDevitt (8)

Jack McDevitt - Progresivní a stále se zlepšující autor science fiction, ceněný i svými kolegy jako jsou Gregory Benford, Michael Swanwick či James Patrick Kelly. Narodil se v roce 1935 ve Filadelfii a studoval nejprve literaturu na La Salle University, potom na Wesleyan University. Po škole vystřídal hned několik povolání - byl taxikářem, důstojníkem u námořnictva, učitelem angličtiny či motivation trainerem pro manažery. K psaní science fiction ho přivedla jeho manželka Maureen v roce 1980, která mu to poradila jako protilék proti stresu z rutinní práce. Jeho první povídku The Emerson Effect pak otiskli v roce 1981. první novela se však počítá až The Hercules Text, se kterou vyhrál v roce 1986 cenu Philip K. Dick Special Award. Postupem času si troufnul i na romány jako například A Talent for War, Eternity Road, Infinity Beach, Deepsix či Chindi. Za román Omega z roku 2003 získal John W. Campbell Award. V současnosti žije Jack McDevitt se svojí ženou a třemi dětmi v Brunswicku, v Georgii a píše dál - podle získaných ocenění čím dál lépe.

J. Suzanne Frank (5)

vystudovala žurnalistiku a historii. Během četných pobytů v Egyptě dospěla k rozhodnutí, že napíše román o jednom z nejzajímavějších období dějin této země. Sama říká, že se nechala inspirovat několika autory, kteří také propadli kouzlu starověkých civilizací, ale zároveň chtěla svůj příběh něčím ozvláštnit. Výsledkem byla prvotina Odrazy v Nilu , která se setkala s velkým ohlasem čtenářů i literární kritiky. Dnes je Suzanne Frank autorkou čtyř historických románů, jež zavádějí čtenáře do dávno zašlých věků, opředených řadou legend a mýtů.

J. G Ballard (5)

James Graham Ballard , britský spisovatel, patřil k velkým postavám Nové vlny. Narodil se v Šanghaji, válku protrpěl v japonském internačním táboře a na anglickou půdu poprvé vstoupil teprve v roce 1946. Zapsal se v Cambridgi na medicínu, avšak studia nedokončil. Fantastickou literaturu objevil v padesátých letech v Kanadě, kde si odbýval vojenskou službu u letectva. „Tehdy jsem přečetl své první číslo Astounding,“ vzpomíná po letech. Ve své vlastní tvorbě se ovšem dostal od ducha Astounding daleko – dá se dokonce říci, že jej svými knížkami popřel. Svědčí o tom například jeho názor na snad nejklasičtější ze všech SF subžánrů – space story. Ballard tvrdí, že science fiction ztrácí svůj smysl a poslání tou měrou, jak mizí mezi hvězdami. Podle jeho názoru musí tato literatura hledat nové prostory a nenajde je jinde než zde, na Zemi.

Ivo Vojnović (8)

Ivo Vojnović byl chorvatský spisovatel ze srbského Dubrovníku . Vojnović se narodil v Dubrovníku jako první syn hraběte Konstantin Vojnovic a María de Serraglí dne 9. října 1857 v Dubrovníku, Habsburská monarchie . Byl členem Srbského šlechtického domu Vojnovic . Vystudoval University of Zagreb Právnické fakulty v roce 1879. Do roku 1884 působil jako praktikant v Royal Court v Záhřebu. Po tom pokračoval v soudní kariéře v Križevci , Bjelovar , Zadar . V roce 1893, Vojnović napsal krátkou hru Gundulićev san , která byla zveřejněna v Dubrovníku v době odhalení pomníku Gunduličovo , který výslovně prosazoval jednotu Chorvatů a Srbů v Dubrovníku. V roce 1899 získal zaměstnání u soudu v Dubrovníku, pak se stěhoval do městečka Supetar na ostrově Brač , pak do Zadaru a znovu Supetar. Jeho kariéra v soudnictví skončila v roce 1907, kdy byl vyhozen z kanceláře v Supetar kvůli finančním podvodům a byl zbaven nároku na důchod. V roce 1907 se stal dramaturgem v chorvatském Národním divadle v Záhřebu . Hodně cestoval, v roce 1919 se přestěhoval do Francie. Do literatury vstoupil v roce 1880.

Ivo Telec (7)

Ivo Telec je český právník, odborník na právo duševního vlastnictví. Zabývá se též souvisejícím právem proti nekalé soutěži a osobnostním právem. Kromě toho i právem spolkovým a nadačním a právem veřejné prospěšnosti. V letech 1978–1982 vystudoval Právnickou fakultu tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde roku 1983 získal titul doktora práv. V akademické sféře působí od roku 1991. Roku 1992 mu Vědecké kolegium věd o státu a právu Československé akademie věd v Praze udělilo vědeckou hodnost kandidáta právních věd na základě práce Právo výkonných umělců v agenturní a ochranné praxi. Roku 1996 se na Masarykově univerzitě habilitoval v občanském právu prací Vybrané kapitoly z českého autorského práva a roku 2003 získal i profesuru pro obor občanské právo. Od roku 2004 je vedoucím katedry občanského práva a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého, vyučuje také na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně a na Fakulte práva Paneurópské vysoké školy. V roce 1998 obdržel Cenu rektora Masarykovy univerzity za vynikající tvůrčí čin – dílo Autorský zákon, Komentář. Kromě toho působí i v právní praxi, v 80. letech 20. století několik let jako státní notář a úředník, dále jako soudní znalec a od roku 1990 jako advokát. Působil také jako člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro občanské právo a zastupoval Česko ve Vysoké skupině autorskoprávních odborníků Komise Evropských společenství a stále je mezinárodním rozhodcem ve sporech o doménová jména .cz, dříve též .eu. Ivo Telec byl rovněž členem rozkladové komise Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze i lektorem České advokátní komory v oboru autorského práva. Profesor Telec patří mezi spoluautory českého autorského zákona z roku 2000, působil i v rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník z roku 2012. Vyhlášen byl Právníkem roku 2006 v k...

Ivo Kořán (7)

Narozen 1934. Historik, stati z oboru výtvarného umění.

Ivana Trump (3)

Ivana Marie Trumpová, rozená Zelníčková, je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka. V letech 1977–1991 byla první manželkou podnikatele a pozdějšího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ivana Zelníčková se narodila 20. února 1949 v Československu. Narodila se Miloši Zelníčkovi a Marii Zelníčkové, roz. Francové v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně. Její otec byl elektrotechnik a její matka pracovala jako telefonní operátorka. Od útlého věku jí otec pomáhal rozvíjet talent pro lyžování. Po rozvoji lyžařských dovedností nastoupila do juniorského národního lyžařského týmu. V roce 1972 byla údajně vybrána jako náhradnice do československého olympijského týmu, díky čemuž jí bylo dovoleno cestovat i mimo komunistický východní blok. Navštěvovala Univerzitu Karlovu v Praze a magisterský titul z tělesné výchovy získala v roce 1972. Ivana Trumpová hovoří pěti jazyky, mj. česky, anglicky a rusky. Trochu mluvit česky se naučil její syn Donald ml., a to i díky prázdninám, tráveným u dědečka na Moravě. Dcera Ivanka rozumí češtině pouze málo a nejmladší syn Eric ji neovládá, mimo jiné proto, že se jeho čeští prarodiče v době jeho dětství už naučili dobře anglicky. Všichni tři sourozenci se také ve škole učili francouzštinu.

Ivana Chřibková (6)

Narozena 22. 3. 1981 v Opavě. Žurnalistka, TV redaktorka, producentka a scénaristka. Autorka knihy vzpomínek na dětství. Žije v Andalusii .

Ivan Sokol (6)

Ivan Sokol byl vynikající varhaník známý svou interpretací klasické varhanní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Jeho vystoupení se často vyznačovala hlubokým porozuměním historickému kontextu hraných skladeb, což se odráželo ve výběru nástrojů a stylu hry. Sokolův přínos klasické hudbě zahrnuje nejen jeho nahrávky, ale také jeho vliv jako učitele a mentora dalších začínajících varhaníků. Jeho mistrovství ve hře na varhany bylo oceněno různými nahrávkami a veřejnými vystoupeními, které ukazují jeho technickou zdatnost a muzikálnost.

Ivan Rada (3)

Historik, dlouholetý pracovník v oblasti kultury, památkové péče a cestovního ruchu.

Ivan Mach (7)

Ing. Ivan Mach CSc. vystudoval VŠ chemicko.technologickou v Praze. Od 70 let se věnuje odborné sportovní publicistice, vede různé kurzy, je popularizátorem zdravé výživy a dietetickým poradcem, autorsky dlouhodobě spolupracuje s časopisy zaměřenými na sport, fitness, zdraví a moderní životní styl. Narozen 8. 4. 1952 v Děčíně. Chemický ing., CSc. Odborné publikace z fyzikální a analytické chemie, věnuje se také odborné sportovní publicistice, výživě a dietologii. V této specializaci též překladá .

Ivan Kocourek (5)

Ivan Kocourek se narodil r. 1964 ve Znojmě, kde žije dodnes. Po studiu gymnázia a střední pedagogické školy pracoval jako vedoucí odděleni přírodovědy místního domu dětí a mládeže. Již od dětství ho ovlivňovala na živočichy bohatá příroda v okolí bydliště; dnes jsou tato místa součástí území Národního parku Podyjí. Choval doma nejrůznější ryby a bezobratlé, později želvy, obojživelníky, drobné savce, následovali jeslěři a hadi – hroznýši, užovky a zmije. V poslední době se chovatelsky věnuje užovkovitým hadům a zabývá se evropskou herpetofaunou. Hodně času stráví launistickým průzkumem regionu a pozorováním zvířat ve volné přírodě doma i v zahraničí. Od roku 1988 byl členem Teraristického klubu „Crocodylus" Brno-město. V roce 1996 založil s přáteli Klub chovatelů terarijnich zvířat Znojmo a práci v něm se plně věnuje. Stal se také členem České společnosti pro teraristiku a herpetologii v Praze.

Ivan Horvai (5)

MUDr. Ivan Horvai, CSc., docent neurologie, práce z oboru psychiatrie.

Ivan Herfurt (4)

Ivan Herfurt je absolventem katedry dramaturgie a scenáristiky pražské FAMU. V osmdesátých letech se jako dramaturg Filmového ústavu podílel na rozsáhlých retrospektivních projektech z historie letních a zimních olympijských her a věnoval se sportovní a filmové dokumentaristice. Z této doby pochází jeho publikace Zlatý fond světové kinematografie. Na sportovní a filmovou tématiku píše do odborného tisku a podílí se scenáristicky na některých divadelních projektech. V Nakladatelství a vydavatelství Bohemia vydal v roce 1996 publikaci Evropské góly a o rok později na ni navázala kniha Světové góly.

Ivan Fojtík (8)

Narozen 17.12.1940 ve Vsetíně. Doc., PhDr., CSc., kinantropolog, vysokoškolský učitel, práce z oboru tělesné výchovy a bojového umění.

Ivan Doležal (5)

Ivan Doležal je český politik a podnikatel, v letech 2004 až 2008 zastupitel a radní Královéhradeckého kraje, v letech 2006 až 2014 starosta města Hořice na Jičínsku, člen ODS. Po ukončení střední odborné školy v Turnově pracoval od roku 1984 v Jednotě SD Nový Bydžov jako vedoucí střediska prodejen. Zkušenosti získané na prodejnách zúročil od roku 1991 na kontrolním oddělení Finančního úřadu v Hořicích. Od roku 1994 se podílel na řízení akciové společnosti Valuty IF, nejprve jako správce a nakonec jako prokurista. Od roku 1994 se zabývá také ekonomickým a účetním poradenstvím pro drobné podnikatele. Od roku 2011 je členem představenstva akciové společnosti Vodohospodářská a obchodní společnost a od roku 2015 figuruje ve statutárních orgánech zájmového sdružení Podzvičinsko jako předseda. V minulosti byl jednatelem společnosti Městská energetická - HOŘICE , členem správní rady Klicperova divadla a předsedou představenstva akciové společnosti Správa nemovitostí Královéhradeckého kraje . Ivan Doležal žije ve městě Hořice na Jičínsku. Je rozvedený, má dvě dospělé dcery . Mezi jeho zájmy patří sport, a sice lyžování, squash nebo fotbal, ale také hudba a cestování. Od roku 1999 je členem ODS. V hořické místní organizaci byl od roku 2003 prvním místopředsedou, od roku 2005 je předsedou. Dále je členem oblastní a regionální rady ODS. V komunálních volbách v roce 2002 byl za ODS zvolen zastupitelem města Hořice na Jičínsku. Pracoval jako předseda finančního výboru. Mandát pak ve volbách v roce 2006 jako lídr kandidátky obhájil a dne 30. října 2006 byl zvolen starostou města. Ve volbách v roce 2010 post zastupitele opět získal a dne 8. listopadu 2010 se stal po druhé starostou města. Také ve volbách v roce 2014 zastupitelský mandát na kandidátce ODS obhájil, avšak dne 5. listopadu 2014 byl novým starostou i přes výhru ODS zvolen Aleš Svoboda ze subjektu "Šance p...

Isabelle Filliozat (5)

Francouzská psycholožka, psychoterapeutka a spisovatelka.

Isabella Maldonado (8)

Americká bývalá kriminalistka, velitelka útvaru zvláštního a soudního vyšetřování, policejní vyjednávačka a tisková mluvčí. Autorka thrillerové série.

Iris Murdoch (6)

Dame Jean Iris Murdochová byla britská prozaička a filozofka irského původu. Její romány jsou většinou fantaskní povahy s filozofickým podtextem. Typické jsou časté odkazy na díla Tolstého a Dostojevského a další ruské realisty. Několikrát se dostala do užší nominace na literární cenu Man Booker Prize. Odešla do Oxfordu na Somervilleové kolej .

Inka Ciprová (2)

Ingrid Klimke (4)

Německá trenérka dostihových koní, žokejka.

Ingrid Freebairn (8)

Autorka příruček a učebnic angličtiny.

Ingela Korsell (6)

Švédská autorka knih pro děti.