Výpis všech autorů

Ján Hrustič

Psycholog, věnuje se rodinným a partnerským vztahům.

Jaroslav Hrymajlo

Ukrajinský básník, prozaik, publicista, novinář.

Maryna Hrymych

Bohdan Hryniewicz

Roku 1939 žil ve Vilnu, zažil ruskou okupaci v září 1939, litevskou anexi 28.10. 1939 - 17.6. 1940, návrat sovětské okupace 17. 6. 1940 - 22. 6. 1941 a následující německou okupaci. V září 1943 se rodina přestěhovala do Varšavy, kde se spolu se starším bratrem přihlásil do ilegálního skautského hnutí. V srpnu 1944 se zapojil do povstání, sloužil jako spojka v útočném praporu „Nałęcz“. Jeho bratr byl v bojích těžce raněný a zemřel. Po kapitulaci povstání se spolu s matkou ukrývali ve vesnici poblíž Krakova. Po osvobození se v lednu 1945 pokusili vrátit do Varšavy, po několika dnech pobytu se vrátili do Krakova. S koncem války se setkali s otcem. Obdržel několik válečných vyznamenání. V Polsku panovalo velmi napjaté politické klima a proto na Vánoce 1946 s matkou přešli hranice do okupovaného Německa a již v červenci 1947 byli v polském táboře v Anglii. Zde Bohdan vystudoval Polskou chlapeckou akademii Mikuláše Koperníka a získal maturitní vysvědčení. V Anglii začal studovat vysokou školu. V té době Kongres Spojených států odhlasoval zákon, který povoloval polským vojákům, kteří sloužili za druhé světové války pod vedením spojenců a byli demobilizováni v Británii, aby se přistěhovali se svými rodinami. Protože tyto požadavky splňoval, požádal o vstupní víza, a v prosinci 1950 dopluli do přístavu v New Yorku. Zde pokračoval ve studiu, získal titul bakaláře přírodních věd. Pracoval jako stavební inženýr, v roce 1955 založil v Massachusetts se společníky designovou společnost. V roce 1961 se odstěhoval do San Juan na Portotiko a založil si tam vlastní stavební firmu. V roce 1962 se po šestnácti letech setkal se svým otcem, který za ním přijel. Poprvé se do Polska podíval v roce 1965, už jako americký občan. Opustil Portoriko a v květnu 1966 se přestěhoval s rodinou do Stockholmu, kde pracoval a cestoval po Evropě jako poradce firmy Elektrolux. V roce 1971 se vrátil na Portoriko, kde založil novou stavební společnost a podnikal až do roku 1982. Stal se pak ředitelem ve...

František Hrušovský

Bol slovenský historik, prvý syntetik slovenských dejín, verejný činiteľ, významný predstaviteľ slovenského exilu. Študoval na univerzitách v Prahe, Krakove a na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Počas štúdií sa aktívne zapájal do študentského života na katolíckom internáte Svoradov. Od roku 1931 vyučoval na gymnáziu v Kláštore pod Znievom, neskôr pracoval v Matici slovenskej ako redaktor historických zborníkov. V roku 1944 sa stal univerzitným profesorom. V rokoch 1938 - 1945 bol členom Slovenského snemu. V marci 1945 odišiel pred komunistickou hrozbou do exilu. Pôsobil v Taliansku a od roku 1947 v USA najskôr ako inštruktor na benediktínskej škole a od roku 1952 ako riaditeľ Slovenského ústavu v Clevelande.

Igor Hrušovský

Igor Hrušovský byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V květnu 1914 se účastnil v Pešti porady Slovenské národní strany, na které bylo rozhodnuto o utvoření Slovenské národní rady. Zároveň se vedení Slovenské národní strany rozhodlo vypracovat ucelený stranický program. Hrušovský se následně účastnil koncipování jeho kapitol o hospodářské politice. Patřil do okruhu tzv. hlasistů. Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění, zpočátku za slovenskou delegaci , později přestoupil do Čs. socialistické strany. 26. května 1919 se na sjezdu v Bratislavě ustavila slovenská organizace Československé strany socialistické. Hrušovský byl zvolen jejím předsedou. Ve 20. letech 20. století měl blízko k anarchistickému, levicovému křídlu v Československé straně socialistické. Na rozdíl od Bohuslava Vrbenského ale ve straně zůstal. Od roku 1930 zasedal v její programové komisi. Profiloval se jako čechoslovakista a odpůrce slovenského autonomismu. V dopise adresovaném T. G. Masarykovi například odhadoval, že dojde ke splynutí obou národů, přičemž český národ díky své větší síle otiskne do československého národa více svých charakteristik. Když v roce 1928 Vojtech Tuka formuloval svou úvahu o vacuum iuris , patřil Hrušovský mezi poslance, kteří obvinili Tuku z vlastizrady. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil ve všech následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. Na poslanecký mandát rezignoval roku 1936. V Ná...

Miloš Hrušovský

Miloš Hrušovský byl slovenský a československý účastník odboje, politik Komunistické strany Slovenska, člen Sboru pověřenců v 50. letech a poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Absolvoval gymnázium a soukromou obchodní školu v Praze. Původně působil jako bankovní úředník. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Spolu s Štefanem Bašťovanským byli od července 1942 předáky IV. ilegálního vedení KSS. 10. dubna 1943 ho zatkla slovenská policie. Později byl účastníkem Slovenského národního povstání. Po válce redigoval časopis Výstavba Slovenska. Byl předsedou Ústředního výboru slovenského Svazu protifašistických bojovníků a členem předsednictva federálního Svazu protifašistických bojovníků. Zároveň působil jako člen předsednictva slovenského i federálního Ústředního výboru Národní fronty. V letech 1955–1960 byl pověřencem spotřebního/lehkého průmyslu v 11. Sboru pověřenců a 12. Sboru pověřenců. V letech 1960–1963 zastával post místopředsedy KNV pro Středoslovenský kraj. K roku 1964 se uvádí jako náměstek předsedy Slovenské komise pro investiční výstavbu. Publikoval četné skici a fejetony. Roku 1948 mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání, v roce 1949 Československý válečný kříž 1939, získal i Řád 25. února a roku 1966 Řád práce. V letech 1946–1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Počátkem roku 1968 byl zvolen členem komise Slovenské národní rady, která se zabývala z hlediska ekonomického a národohospodářského změnou postavení slovenských orgánů. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát ovšem nabyl až dodatečně v březnu 1971 v rámci jedné z doplňovacích voleb po vlnách čistek souvisejících s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do...