Výpis všech autorů

Miloš Hlávka

Miloš Hlávka byl český dramatik, divadelník, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny. Jeho hlavní význam spočíval v oblasti divadla. A to nejen v původních dramatech a ve specifických jevištních přepisech , ale i v jeho uvažování o divadle a v jeho dramaturgickém konceptu básnického divadla. Po osvobození byl nařčen ze spolupráce s Němci a bylo mu vyčítáno jeho manželství se ženou německé národnosti. Na dlouhá léta byl z české kultury vymazán, i když mu posmrtně bylo vydáno osvědčení o občanské bezúhonnosti a konkrétní spolupráce s okupanty mu nebyla nikdy prokázána. Narodil se v rodině dr. Antonína Hlávky, soudního adjunkta v Horšovském Týně a matky Mileny, rozené Smolíkové . Po maturitě na gymnáziu studoval na pražské Univerzitě Karlově. Začal na právnické a přestoupil na filozofickou fakultu, kde v roce 1933 své vysokoškolské vzdělání ukončil. V roce 1929 se Miloš Hlávka seznámil s tanečnicí v Osvobozeném divadle Irmgard Otte a v roce 1931 uzavřeli civilní sňatek na pražském magistrátě. V roce 1936 se jim narodil syn Petr, 1940 dcera Anna. V době Protektorátu zažívala česko-německá rodina obtíže národnostního charakteru. I když syn chodil do české školy, Češi matce vyhrožovali poválečným odebráním dětí. Pro německé úřady zase bylo nepřijatelné, aby dítě německé matky navštěvovalo českou školu. Koncem roku 1944 Hlávkova manželka s dětmi odjela do Meklenburska, kde žili její rodiče. Po válce bylo Irmgard Hlávkové zachováno československé státní občanství. Navrátila se do Prahy, kde žila, stejně jako její děti. 6. května 1945 byl Miloš Hlávka za pražského povstání v Celetné ulici postřelen. Po převozu do nemocnice Na Bulovce následující den zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V letech 1927-1929 byl členem prvního Voice-bandu E. F. Buriana. Tak...

Miloš Hájek

Narozen 12. 5. 1921 v Dětenicích, zemřel 25. 2. 2016 v Praze. Doc., PhDr. DrSc., historik, levicový intelektuál, příslušník československého odboje za druhé světové války a mluvčí Charty 77.

Melanie Harlow

Maurice Herzog

Maurice Herzog byl francouzský horolezec a politik. Jako první člověk vystoupil 3. června 1950 na horu Annapurnu spolu s Louisem Lachenalem. Jednalo se o vůbec první výstup na horu vyšší než 8000 metrů n. m. Annapurna poté nebyla zdolána dalších 20 let až do roku 1970, kdy její severní a jižní stěnu vylezly dvě britské expedice. Výstup Herzoga a Lachenala byl však vykoupen mnoha zdravotními problémy. Oba utrpěli těžké omrzliny, Herzog během sestupu dokonce ztratil rukavici, přišel proto o všechny prsty na rukou. V roce 1951 vydal o expedici na Annapurnu knihu. V letech 1958 - 1963 byl francouzským ministrem mládeže a tělovýchovy, později starostou Chamonix-Mont-Blanc.

Martin Hillman

Spoluautor knihy o Novém světě.

Martin Harák

Autor prací z historie a současnosti veřejné dopravy.

M. K Hardy

Autorka především romantických knih zaměřených zejména na ženské čtenářky.

Ludmila Hájková

Narozena 9.4.1946 v Ústí nad Labem. Fotografka, fotografie krajiny a architektury.

Luboš Huml

Narozen 30.7.1932 v Gorne Gorjachovice , působí v Čechách. Básník a spisovatel.

Lilly Hodáčová

Narozena 5.11.1910 v Praze, zemřela 8.12.1998 v Praze. Autorka pohádek, próz pro mládež a dramatických prací, herečka.

Lenka Horňáková-Civade

Lenka Horňáková Civade se narodila v Prostějově, vystudovala gymnázium, Vysokou školu ekonomickou a několik semestrů na FFUK v Praze. Po krátkých cestách necestách se nakonec usadila ve Francii, kde studovala ještě další rok ekonomii . Již tehdy začala navštěvovat ateliér s modelem a hodiny anatomie na Beaux Arts v Paříži a soukromé hodiny kresby a malby. Vystudovala výtvarné umění na Sorboně, plně se věnuje kresbě a malbě, pořádá výstavy a příležitostně publikuje články v dvouměsíčníku Ateliér. Po rekonstrukci zámku St. Quentin s manželem provozovali „Chambre d'hotes". Od roku 2004 spolupracuje s taneční školou Choréart v Bonnieux, a se skupinou přátel umělců v ateliéru se živým modelem. Její díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách v Austrálii, USA, Velké Británii, Německu, Belgii, Francii a České republice. V roce 2010 vydala knihu Provence jako sen.

Kristina Hlaváčková

Kristína Hlaváčková se narodila v roce 1979 v Praze. Část svého dětství strávila s rodinou v Nigérii. Začala psát velmi brzy, většinou ale "do šuplíku". Na střední škole získala stipendium do USA, kde si našla cestu k jedné životní "lásce" - ke keramice. V současné době spolupracuje jako překladatelka s ČVUT a vrátila se ke studiu na Univerzitě Karlově. V minulosti překládala titulky seriálů pro MTV a texty pro prestižní čínský architektonický časopis. Kniha Dračí oči - Čarodějka je její prvotinou.

Kenneth Charles Hutchin

Britský lékař, publikace z oblasti rodinné psychologie.

Karel Otto Hrubý

Karel Otto Hrubý byl český fotograf, pedagog a teoretik fotografie. V mládí působil jako hudebník. Na sklonku života se věnoval malířství. Po studiu na gymnáziu ve Znojmě odešel v roce 1935 studovat práva na Karlovu univerzitu do Prahy, která však nedokončil z důvodu uzavření českých vysokých škol během německé okupace roku 1939. Po přestěhování rodiny do Brna si za okupace přivydělával jako jazzový hudebník do roku 1941, kdy byl totálně nasazen v rámci Moravy. Po válce se stal fotoreportérem v Rovnosti. V roce 1947 byl v Brně kameramanem dokumentárních a reklamních filmů a potom divadelním fotografem. Od roku 1951 pracoval v redakci Květů v Praze, spolupracoval též s časopisem Svět v obrazech. V letech 1952–1977 vyučoval fotografii na Škole uměleckých řemesel v Brně i jinde a vychoval řadu dalších fotografických osobností . V téže době se současně živil jako profesionální fotograf na volné noze – zabýval se novinářskou, reportážní a technickou fotografií pro tehdejší časopisy, noviny, podniky a instituce, podílel se na řadě obrazových publikací. Ve volné fotografii proslul zejména jako krajinář a tvůrce momentek zahrnovaných pod pojem tzv. poezie všedního dne. Obesílal fotografické salony a soutěže. Publikoval recenze fotografických výstav a odborné texty. V roce 1974 vydal teoretickou knihu Krajinářská fotografie . Po odchodu do důchodu žil na chalupě v Senotíně v jižních Čechách, kde se věnoval malířství.

Karel Horký

Prozaik, básník, dramatik a především novinář a publicista. Narodil se v Ronově nad Doubravou. Začal studovat gymnázium v Hradci Králové, ale studia nedokončil a prošel několika zaměstnáními . Novinářské schopnosti si nejprve ověřoval v krajském tisku , roku 1903 založil vlastní list Kramerius, jehož lidový ráz určovaly zejména Horkého fejetony. Po návratu z cest Evropou se stal redaktorem týdeníku Národní obzor a roku 1909 založil Horkého týdeník, který o rok později změnil v literární revue Stopa, vycházející až do počátku první světové války. Do Stopy přispívalo několik významných mladých literátů jako bratři Čapkové, Fr.Langer, R.Weiner aj. Na počátku války Horký odjel do Španělska, později do Portugalska. Spolupráce s českým zahraničním odbojem vyvrcholila v době, kdy se Horký přestěhoval do Spojených států amerických. Jeho články měly mezi americkými Čechy velký ohlas. Žurnalistice se Horký věnoval i po návratu do Československa. Spolupracoval zejména s Pražským ilustrovaným zpravodajem a s Národními listy. Stal se také redaktorem humoristického časopisu Švanda dudák. Od roku 1927 je Horkého jméno spojeno s týdeníkem Fronta, který byl zaměřen téměř výhradně k politické publicistice, polemicky namířené proti tzv. "politice Hradu". Protimasarykovské zaměření přivedlo Horkého také ke spolupráci s českými nacionalisty a fašisty. V době nacistické okupace však Horký odmítl spolupracovat s oficiálními místy a ve své fejetonistice se soustředil zvláště k aktualizaci českých pokrokových tradic. Postavil se také do čela přátel ohroženého levicového divadla E.F.Buriana. Po válce Horký přispíval do časopisů jen sporadicky, soustředil se k psaní svých pamětí. Zemřel 2. března 1965 v Praze. DÍLO: V jeho uměleckém díle se výrazně prosazuje sklon k útočné hyperbolizující satiře. Fejetony se zájmem o život prostého člověka odráží - hlavně ve své politické části vzniklé mezi oběma válkami - autorův složitý vývoj od levicov...

Karel Holub

Narozen 28.4.1888 v Rokycanech, zemřel 13.11.1918 ve Světlé pod Ještědem. Pedagog, paleontolog na Rokycansku, spisy a časopisecké stati z oboru paleontologie, zejména o dřívější fauně.

Judita Hofhanzlová

MUDr., poradenství pro kojení a výživu.

Josef Höller

Narozen 27. 10. 1927 v Braškově u Kladna, zemřel 6. 10. 1985. Novinář, redaktor, publicista v oboru mládežnického hnutí.

Josef Hlavička

Právník, autor publikace o duchovním poznání.

Josef Hejzlar

Josef Hejzlar byl český historik umění, sinolog, překladatel a publicista, absolvent VŠUP v Praze . Před rokem 1951 studoval na VŠUP v ateliéru Emila Filly. V letech 1951–56 studoval na Pekingské univerzitě a Ústřední akademii výtvarného umění v Pekingu , kde se seznámil se svou budoucí ženou, čínskou studentkou Taj-ťün. Studia zakončil na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1987 přednášel na vysokých školách v Číně. Současně se zabýval čínským uměním, v ČR i v zahraničí vydal řadu knih o východoasijském, zejména čínském umění. Za monografii Čchi Paj-š´ získal cenu nakladatelství Odeon. Josef Hejzlar zemřel 4. ledna 2012 ve věku 84 let. Více než dvě desítky let se zabýval teorií a praxí průmyslového designu a architektury. Na toto téma napsal řadu publikací, vypracoval desítky barevnic, atlasů barev, projekty barevného řešení v architektuře. V polovině 50. let minulého století několikrát navštívil malíře a básníka Čchi Paj-š’e v jeho pekingské studovně. V té době také začal sbírat a překládat mistrovy básně a postuláty, které pak vydal v roce 2002 ve sbírce Čchi Paj-š’: Verše od Bazénu spadlé hvězdy. Kromě překladů některých starých čínských esejů o umění spolu se svou ženou Taj-ťün sestavil a přeložil větší sbírku čínských přísloví, rčení a slavných veršům a výroků, které pak vyšly v knihách Minimum čínského moudra a Lexikon čínského mudrosloví . Rovněž v domácích i zahraničních periodikách publikoval větší množství studií, esejů a článků, k jeho posledním publikacím patří monografie Čchi Paj-š´ a jeho slavní žáci , Čínská krajinomalba v české verzi a jako spoluautor historického románu Na Řece získal se svou ženou Literární cenu Knižního klubu r. 2011. Vydání knihy Jak pěstovat klid a mír bylo plánovano na květen 2012. Přispíval do řady časopisů: Zlatý...

Jiří Hudec

Jiří Hudec je český baskytarista a skladatel, známý především svou tvorbou v oblasti vážné hudby. Byl výraznou osobností České filharmonie, kde působil jako první basista. Hudcovy odborné znalosti přesahují rámec interpretační činnosti i do oblasti pedagogické, neboť se podílel také na výuce na Akademii múzických umění v Praze. Jeho přínos hudbě byl v průběhu let oceněn různými cenami a vyznamenáními.

Jiří Helekal

Jiří Helekal je český zpěvák a herec, který se proslavil v 70. a 80. letech 20. století. Helekalova hudební kariéra se vyznačuje jeho melodickým hlasem a přínosem pro československou popovou scénu. Kromě pěvecké kariéry se prosadil také jako herec, který se objevil v různých filmech a televizních seriálech. Díky svému působení v zábavním průmyslu se stal uznávanou osobností české kulturní scény.

Jaroslav Hubálek

Vystudoval lesnickou školu v Písku, po první světové válce zaměstnán na lesní správě na Podkarpatské Rusi, odkud v r. 1938 musel odejít a byl jmenován radou na lesní správě v Bystrém. V roce 1943 se přestěhoval do jižních Čech a později do Lanškrouna. Autor řady knih o přírodě a zvířatech , Ostrovid , Srub U žulové skály a dalších). O životě lesních a polních zvířat se zde vypráví buďto z jejich vlastního personifikovaného hlediska, nebo formou autobiografických příhod lesníka a myslivce ... dějištěm jsou nejprve divoké lesy Podkarpatské Rusi, později různá místa v českých zemích - jeho deník Stezkou života zavádí čtenáře do opuštěných krajů Ruska a Polska.

Jaroslav Hubáček

Jaroslav Hubáček je český jazykovědec, bohemista a vysokoškolský pedagog. Na brněnské Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval obory hudební výchova a český jazyk , následně v letech 1954–1959 nejdříve krátce učil na Osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově, poté na ostravské Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol. Po vzniku Pedagogického institutu v Ostravě v roce 1959 odborný asistent , docent , profesor na katedře českého jazyka PedF, od 1990 FF OU. Externí aspiranturu na FF MU úspěšně ukončil roku 1966 a získal tituly kandidáta filologických věd a doktora filozofie . Po změně společenských poměrů v Československu v listopadu 1989 zastával významné akademické funkce: děkan PedF a FF OU , v letech 1991–1995 byl prvním rektorem Ostravské univerzity. Vedle rozsáhlé badatelské, pedagogické, organizátorské, přednáškové i publicistické činnosti od roku 1949 člen, přední sólista a předseda Pěveckého sdružení moravských učitelů. Pamětní medaile za zásluhy o rozvoj Ostravské univerzity mu byla udělena v roce 1996. Hlavním oborem jeho badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika se specializací na jazykovou kulturu , lexikologie s důrazem na sociolekty , fonetika, fonologie, stylistika a rétorika; činný byl též jako lexikograf. Autorsky připravil dobově úspěšný televizní seriál Mluvím, mluvíš… , jako spoluautor se podílel na přípravě učebnic češtiny pro polské menšinové školství. V průběhu své profesní kariéry pracoval jako člen různých oborových komisí a redakčních rad odborných časopisů, re...

Jan Hlubek

Narozen 1994 v Ostravě. Spisovatel, publicista, popularizátor vědy a ufoskeptik též zaměřený na archeologii, paleontologii, kosmologii a filozofii.

Jan Hanuš

Jan Hanuš byl český hudební skladatel, jehož tvorba byla hluboce ovlivněna kulturním a politickým prostředím jeho země. Narodil se v Praze a působil ve významném období 20. století, kdy došlo k bouřlivým událostem druhé světové války i následným změnám politického režimu v Československu. Hanušova tvorba zahrnuje širokou škálu žánrů, včetně symfonií, komorní hudby, koncertů, oper a filmové hudby.

Jan František Hruška

Jan František Hruška byl český národopisec, spisovatel a středoškolský profesor. Stejně jako jeho vzdálený příbuzný Jindřich Šimon Baar, s nímž se znal z domažlického gymnázia, se zajímal především o rodné Chodsko. Narodil se v rodině Melchiora Hrušky, pracovníka na pile a matky Anny, rozené Teydlové, oba rodiče pocházeli z rodů s písmáckou tradicí. Po obecné škole v Trhanově vystudoval v letech 1878-1886 gymnázium v Domažlicích; poté studoval soukromě bohosloví a od roku 1888 slovanskou a klasickou filologii na filozofické fakultě v Praze. Po studiích pracoval jako středoškolský profesor češtiny a latiny v různých českých městech. Každoročně navštěvoval rodné Chodsko a za honorař ze své knihy Chléb náš vezdejší, doplněný veřejnými sbírkami, nechal v Trhanově vybudovat roku 1909 kapli sv. Prokopa. Poté, co získal v roce 1899 definitivní profesorské místo na gymnáziu v Plzni, žil zde až do smrti. Jan František Hruška se věnoval především chodské dialektologii. Vrcholem jeho díla je Dialektický slovník chodský. Vydal i řadu beletristických publikací, zejména pohádek a příběhů z Chodska. Jako hluboce věřící člověk nebyl v období komunistického režimu příliš připomínán. V tomto období vyšla pouze převyprávěná kniha jeho pohádek Pták štěstí v nakladatelství Albatros . Jan František Hruška doprovázel v roce 1882 po Chodsku Aloise Jiráska, a spolupracoval s ním při studiu archivu v Domažlicích, kde Jirásek sbíral podklady pro román Psohlavci.

Jakub Hoza

Narozen 1978 v Benešově. Autor fantasy beletrie.

Jakub Honner

Jakub Honner byl učitel, spisovatel pro mládež, vlastivědný pracovník, redaktor Pocházel z jižních Čech, narozen roku 1899 ve vsi Třebín v nezámožné venkovské rodině. Po absolvování učitelského ústavu se stal učitelem na Českobrodsku. Ve dvacátých a třicátých letech působil jako učitel na Benešovsku . Poté se stal ředitelem měšťanské školy v Kácově. Po 2. světové válce byl školním inspektorem soudního okresu uhlířskojanovického a předsedou MNV v Uhlířských Janovicích na Kutnohorsku. Od 1946 působil jako redaktor hlavní redakce časopisů a dětské literatury v Státním nakladatelství v Praze. Zemřel v roce 1966 v Praze. Jakub Honner se věnoval i práci vlastivědné. Psal o důležitých událostech z historie Podblanicka, o významných osobnostech a o historických památkách. Své články publikoval v regionálním tisku - ve vlastivědném časopise Pod Blaníkem, který byl určen především dětem a mládeži. V tomto časopise, který téměř deset let redigoval, vycházely i jeho básně a beletristické práce. Obětavě se věnoval též veřejné činnosti, především v oblasti vzdělávací.

Hugo von Hofmannsthal

Hugo Laurenz August Hofmann šlechtic von Hofmannsthal, známý spíše pod zkrácenou podobou svého jména Hugo von Hofmannsthal , byl rakouský romanopisec, libretista, básník, dramatik a esejista. Svá díla nejprve vydával také pod pseudonymem Loris a Theophil Morreu. Hofmannsthal se narodil ve Vídni v roce 1874. Měl židovské a italské předky. Šlechtický titul udělil císař Ferdinand I. Dobrotivý v roce 1835 již jeho židovskému pradědečkovi Isaaku Löwu Hofmannovi , pocházejícímu z jižních Čech, který se stal průkopníkem hedvábnického průmyslu v Rakousku. Syn a dědic Isaaka Hofmanna, Augustin Emil von Hofmannsthal, přestoupil na římsko-katolickou víru a oženil se s Italkou Petronillou Ordioni. Otec spisovatele Huga von Hofmannsthala, Hugo August Peter šlechtic von Hofmannstahl , byl zprvu nemanželského původu a byl legitimován až po sňatku svého otce s Rakušankou z velmi zámožné rodiny, Annou Fohleutner . Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a stal se ředitelem hypotéční banky Oesterreichische Central-Boden-Credit-Bank. V důsledku hospodářské krize v roce 1873 ztratila rodina veškerý majetek a byla pak odkázána na příjmy otce z jeho bankovní činnosti. V roce 1901 se Hofmannsthal oženil s Gertrudou Schlesinger, dcerou vídeňského bankéře. Gertruda byla židovského původu, ale před vstupem do manželství konvertovala ke křesťanství. Po sňatku se usadili ve městě Rodaun a měli spolu tři děti. Hofmannsthalův syn Franz spáchal v roce 1929 sebevraždu, sám Hugo zemřel dva dny po této smutné události na mrtvici. Byl pochován na vídeňském hřbitově Kalksburg . Dcera Christiane von Hofmannsthal se začátkem roku 1929 provdala za německého indologa Heinricha Zimmera, který učil postupně na univerzitě v Greifswaldu a na Heidelberské univerzitě, posléze se stal členem Balliol College na Oxfordské univerzitě . Pot...

Herbert Brian

Heinrich Hoffmann

Heinrich Hoffmann byl německý fotograf a aktivní tvůrce nacistické propagandy. Jeho jméno je spojeno zejména s dlouhou řadou fotografií německého vůdce Adolfa Hitlera. Ve vlastním nakladatelství Heinrich Hoffmann. Verlag national-sozialistische Bilder vydal řadu knih oslavujících představitele vládnoucí strany. V roce 1920 vstoupil do NSDAP, nedlouho poté jej Adolf Hitler jmenoval svým osobním oficiálním fotografem. Hoffmann se stal Hitlerovým stálým společníkem a blízkým přítelem. Mezi roky 1920–1945 vytvořil více jak 2,23 milionu záběrů vůdce. Jeho fotografie se objevovaly na poštovních známkách, pohledech, plakátech a obrázkových knihách. Během trvání třetí říše napsal řadu knih o německém vůdci, mezi které patří např. Hitler, jak ho neznáte a Jugend um Hitler . V roce 1938 napsal knihy Hitler v Itálii, Hitler befreit Sudetenland a Hitler in seiner Heimat. Jeho poslední kniha, Das Antlitz des Führers, byla publikována krátce před koncem druhé světové války. Díky autorským poplatkům z těchto děl Heinrich Hoffmann velmi zbohatl. V roce 1911 se oženil s Theresou „Nelly“ Baumannovou, která mu porodila dvě děti – dceru Henriette „Henny“ a syna Heinricha „Heini“ . Henrietta se vdala v roce 1932 za Reichsjugendführera Baldura von Schirach. Hoffmanova žena zemřela v roce 1928. Shodou okolností Hoffmann a jeho druhá žena Erna seznámili Adolfa Hitlera s asistentkou jejich mnichovského ateliéru Evou Braunovou. Ta se později stala Hitlerovou milenkou a krátce před společnou sebevraždou také jeho manželkou. Po skončení druhé světové války byl Hoffmann odsouzen na čtyři roky vězení. Po propuštění v roce 1950 se usadil v Mnichově, kde zemřel o 7 let později ve věku 72 let.

Hans Hass

Hans Hass byl rakouský průkopník potápění, mořský biolog, ekolog a filmař, známý svými cestopisnými knihami a dokumenty o životě žraloků. Narodil se ve Vídni, kde vystudoval gymnázium. Po maturitní zkoušce v roce 1937 strávil léto na francouzské riviéře, kde se seznámil s tehdy populárním spearfishingem a fotografováním pod vodou. Potápění jej uchvátilo a sám se pustil do zlepšování tehdy dostupného potápěčského vybavení – vytvořil vlastní ploutve, podmořský fotoaparát a filmovou kameru. V roce 1939 odjel s dvěma přáteli na prázdninovou potápěčskou expedici do Karibiku na ostrovy Curaçao a Bonaire, která se kvůli problémům způsobenými vypuknutím 2. světové války protáhla na více než půl roku. V Karibiku nasbíral fotografie do své knihy V říši korálů a žraloků. Po svém návratu ukončil studium práv a přestoupil na biologii. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hans Hass na německé Wikipedii a Hans Hass na anglické Wikipedii.

Hana Hindráková

Hana Hindráková pochází z Trutnova z východních Čech a v současné době žije v Mníšku pod Brdy. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na cestovní ruch a rozvojové země. Mezi její největší lásky patří Afrika, cestování a psaní. Během několika let se nadšeného dobrovolníka, který chtěl spasit celou Afriku, stala téměř odpůrcem rozvojové pomoci, protože viděla, že to spíš škodí než pomáhá. Od roku 2000 navštívila sedmkrát Keňu, dále Tunisko, Egypt, USA, Nepál, Nový Zéland, Argentinu, Chile, Portoriko, Velké a Malé Antily a většinu evropských zemí. Hana píše poezii, prózu i publicistiku a v roce 2008 byla jedním ze zakládajících členů neziskové organizace Fair, o. s. Více najdete na webových stránkách www.hindrakova.cz nebo www.africkepribehy.cz. V současné době je na odkazu http://www.hindrakova.cz/kniha-zdarma/ zdarma ke stažení její e-povídka Hvězdy nad Afrikou. Na Facebooku založila skupinu Vše kolem Afriky .

Gustáv Hupka

Narodil sa 17. mája 1925 vo Svätom Jure vo vinohradníckej rodine. Do ľudovej školy chodil v rodisku, do gymnázia v Bratislave. Po maturite roku 1945 študoval filozofiu a taliančinu na FF UK v Bratislave. Ešte ako vysokoškolák bol tlačovým tajomníkom SAV, v rokoch 1947-1948 tajomníkom Umeleckej besedy slovenskej a roku 1949 organizačným tajomníkom Zväzu slovenských spisovateľov. Po skončení vysokoškolských štúdií roku 1950 jeden školský rok pôsobil ako stredoškolský profesor na Gymnáziu vo Svätom Jure. Potom bol na vojenskej prezenčnej službe. Po návrate sa najskôr stal ústredným tajomníkom sekcie pedagogiky a psychológie a literatúry a umenia v Spoločnosti pre šírenie politických a vedeckých poznatkov. V nasledujúcich rokoch bol redaktorom v časopise Predvoj a šéfredaktorom v mesačníku Protifašistický bojovník, neskôr bol redaktorom v týždenníku Život a Bojovník. V rokoch 1970-1974 bol tlačovým poradcom ministra kultúry, v rokoch 1974-1978 riaditeľom vydavateľstva Pallas a v rokoch 1978-1988 šéfredaktorom časopisu Nová cesta. Založil a viedol vlastné vydavateľstvo ARS STIGMY. Zomrel v Edinburghu 3. novembra 2012. Debutoval básnickou zbierkou Slnko vinohradov , v ktorej sa vyznal zo svojho vzťahu k rodnému kraju. Druhú básnickú zbierku Prsty milencov tvoria predovšetkým ľúbostné verše, no zároveň vrúcny cit lásky k žene ich posúva do polôh všeobjímajúcej lásky k človeku. Básnická zbierka Tráva zvoní po polnoci je súborom občianskej a ľúbostnej lyriky s výraznými protivojnovými motívmi a inotajmi na politickú situáciu. V zbierke ľúbostných básní Bohoslužba za lásku interpretoval ľúbostný cit ako najdokonalejší prejav vzťahu človeka k človeku, v ktorom sa snúbi neha, úcta a vzájomné porozumenie. Kniha básní Tvoj zlatý vek je súborom politicky motivovanej občianskej lyriky, hlásiacej sa k ideológii predchádzajúceho režimu. Zbierka Vlnobitie v kameňoch predstavuje myšlienkovú reminiscenciu na autorov rodný vinohradnícky kraj po...

Graham Hancock

Graham Hancock je britský spisovatel a publicista svými pseudovědeckými teoriemi ohledně dávných civilizací, změn na planetě Zemi, kamenných monumentů a megalitů, alternativních stavů vědomí, starověkých mýtů a astronomických či astrologických údajů z minulosti. Narodil se ve skotském Edinburgu, když mu byly 3 roky rodina se přestěhovala do Indie, kde jeho otec pracoval jako chirurg. Když se vrátil do Británie, absolvoval s výtečným prospěchem sociologii na Durham University . Jeho manželkou je profesionální fotografka Santha Faiia, která pochází z Malajsie, a specializuje se na dávné civilizace a monumenty. Mají spolu 6 dětí. jeho knihy byly přeloženy do 28 jazyků a bylo jich prodáno již přes pět milionů po celém světě. Své myšlenky prezentuje též na veřejných přednáškách a v televizních pořadech, včetně úspěšných pořadů pro televizní stanici Channel 4, Quest for the Lost Civilization a Flooded Kingdoms of the Ice Age , které jen potvrzují jeho pověst nekonvenčního myslitele, jenž vznáší kontroverzní otázky týkající se historie lidstva.

Felix Holzmann

Felix Holzmann byl československý komik, humorista a performer, známý svými stand-up komediemi a humornými monology. Narodil se 7. července 1921 v Praze a v 50. a 60. letech 20. století se stal jedním z nejpopulárnějších bavičů v Československu. Jeho kariéra se vyznačovala břitkým vtipem a schopností zachytit absurdity každodenního života v komunistickém režimu s lehkostí, která měla u diváků ohlas.

Elizabeth Haran

Elizabeth Haran se narodila v Zimbabwe. Dnes žije poblíž Barossa Velley v jižní Austrálii. Je vdaná a má dva syny. Literární tvorbě se začala věnovat až po třicítce, předtím prošla profesí modelky, byla majitelkou zahradnictví a starala se o výchovu dětí.

Elisabeth Haich

Elisabeth Haich se narodila 20. března 1897 v Budapešti v Maďarsku. Byla vynikající koncertní pianistka a mezinárodně uznávaná sochařka. Znala esoteriku jako málokdo a její znalosti o symbolice Bible byly jedinečné. Své rozsáhlé vědomosti mystičky a věštkyně předala z lásky k bližním nesčetnými přednáškami, lekcemi jógy, radami a knihami více než desetitisícům lidí. V Budapešti vedla Elisabeth Haich společně se Selvarajanem Yesudianem školu jógy. Jejich přednášky a společné působení s Yesudianem jí zajistilo tak velkou popularitu, že musela v roce 1948 utéci před Rusy. Její cesta vedla do Curychu. Společně se Selvarajanem Yesudianem založila asi nejvýznamnější jógovou školu v Evropě se školami v Curychu, St. Gallenu a Bernu.

Eduard Herold

Eduard Herold též Edvard Herold, křtěný Jan Eduard Herold byl český malíř, ilustrátor, kritik umění a spisovatel. Narodil se v Praze jako nemanželský syn, nejstarší ze tří dětí chudého herce Německého divadla Jana Christiana Herolda a jeho ženy, herečky Terezie Ringelmannové. Studoval na piaristickém gymnáziu, kde se mu příliš nevedlo, proto odešel do učení na rukavičkáře. Ani tam se mu nedařilo, zajímal se více o loutkoherectví. Roku 1836 učení opustil, protože složil zkoušku na Akademii do malířské školy, kde byl žákem Františka Tkadlíka, Antonína Mánesa a Christiana Rubena. Školu dokončil roku 1844, byl ovliněn nejvíce Mánesem a profiloval se jako krajinář – realista. Od roku 1849 byl členem Jednoty umělců výtvorných , od roku 1863 také Umělecké besedy. Po studiu se stal učitelem kreslení dětí ve šlechtických rodinách, až se dostal k hraběti Jindřichu Chotkovi; jeho tři děti vyučoval na zámcích Nové Dvory a Kačina, kde zůstal do roku 1856. Během pobytů na Kačině využíval ke studiu bohatou zámeckou knihovnu jako jeden ze zdrojů inspirace ke své budoucí tvorbě historických povídek a ilustrací. V letech 1868 – 1877 spolupracoval příležitostně s Prozatímním divadlem jako malíř jevištních dekorací, například pro hru Nevěsta husitská Karla Šebora. Maloval dekorace i pro ochotnické spolky např. z Jaroměře a Mladé Boleslavi . Od roku 1868 otiskoval ilustrace, veduty a jiné kresby v časopisech Erinnerungen , Zlatá Praha, ve sborníku Osvěta a dalších. Tam přispíval i statěmi z dějin umění, básněmi a povídkami. Napsal také román Čertova krčma. Ke konci života vyučoval kresbu. Zemřel roku 1895 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Byl dvakrát ženat. S první ženou Antonií, rozenou Siegelovou měl syna Jindřicha/Heinricha a dceru Boženu , obě děti zemřely brzy po narození. Rok po smrti prv...

David Hamilton

Autor příběhů s hrdinou Buffalo Billem.

Christopher Hyde

Autor, píšící pod pseudonymem Paul Christopher, je Kanaďan, vlastním jménem Christopher Hyde.

Christopher Hansard

Je zdravotníkem s evropským biomedicínským vzděláním a zároveň nejrenomovanějším západním praktikem v oblasti užití tibetské medicíny. Ta se liší od evropské nejen technikami, ale zejména velice moudrým, hluboce spirituálním přístupem k člověku a životu. Jde o velice starý systém, který pojímá mysl, duši a tělo jako jednotu a spolu je také ovlivňuje. Genialita a unikátnost jeho knih spočívá ve spojení zkušenosti ,,západního" člověka a hluboké znalosti tibetských nauk a jejich použití a schopnosti jednoduše vysvětlovat složité věci.

Christine Harvey

Americká podniková psycholožka, práce o motivování v marketingu.

Chester B Himes

Narozen 1909, zemřel 1984. Americký spisovatel.

Carolyn Henderson

Publikace o koních a jezdectví.

Caroline Harvey

Brian Haig

Brian Haig je absolventem prestižní vojenské akademie West Point. V armádě řadu let aktivně působil a dotáhl to až na službu ve Výboru náčelníků ozbrojených sil USA, takže viděl do armádní a válečné kuchyně světové supervelmoci č.1 opravdu z první ruky, což úspěšně zúročuje ve své literární tvorbě.

Blanka Hošková

Narozena 3. 9. 1967 v Brně. Úřednice, autorka prózy.

Blahoslav Hruška

Narozen 5. 5. 1945 v Českém Brodě, zemřel 26. 6. 2008. Doc. PhDr., archeolog, sumerolog, asyriolog a religionista, překladatel ze sumerštiny, akkadštiny, němčiny. Publikace z oboru.

Arnošt Herman

Arnošt Herman se narodil v roce 1932 v Mladé Boleslavi, vystudoval právnickou fakultu UK a kromě čtyř let, kdy byl redaktorem severočeského deníku Průboj, pracoval jako právník. Od roku 1961 publikoval povídky a drobné žurnalistické žánry. Jeho knižním debutem byla novela Muž na betonových schodech. Byl členem Obce spisovatelů a místopředsedou Severočeského klubu spisovatelů.

Antonín Hrbek

Je nezávislým publicistou a autorem nebo spoluautorem třinácti knih a více než čtyři sta publikací doma i v zahraničí. Astrologií se zabývá od roku 1945, drahými kameny od roku 1952. Znalosti a zkušenosti z těchto oborů prohlubuje spoluprací s odbornými pracovišti v USA a v Německu.

Anna Horynová

Anna Horynová byla česká vědkyně, pedagožka a spisovatelka. Rodiče Anny byli: Josef Horyna správce statku Lichtensteinů a Františka Horynová-Kolihová , svatbu měli 7. 11. 1896. Měla dvě sestry: Jiřinu Novotnou-Horynovou a Jarmilu Bylinskou-Horynovou . Anna Horynová byla inženýrka a doktorka zemědělských věd, ředitelka dívčí zahradnické školy v Praze-Krči, jediné v ČSR. Roku 1950 byla zvolena do Masarykovy akademie práce nejmladší vědecké společnosti, spolu s Boženou Krchovou . MAP byla zrušena roku 1952 vznikem Československé akademie věd. Přispívala do časopisů: Zahradní listy, Ovocný rozhlad, Pestrý týden, Čsl. zemědělec. V Praze XIV Krč bydlela v dívčí zahradnické škole.

Andrew Hathaway

Spisovatel, pseudonym autora Wunderer, Richard, 1947-2009, pod kterým psal především kriminální a hororové příběhy.

Andrej Halada

Český novinář a publicista, v 90. letech pracoval v redakci Mladého světa jako vedoucí kulturní rubriky, v letech 2000-2008 byl editorem týdeníku Reflex. V současnosti pracuje v televizi Public. Věnuje se oblasti kultury, historie, životního stylu, sportu. Je autorem cyklistického a golfového průvodce po Česku, napsal také dvě knihy o českém filmu. "Kolo můj život obohacuje, golf ho zpestřuje", říká.

Alois Hlavička

Narozen 10.7.1911 v Rozkoši u Nymburka. Docent metodiky fyziky, literatura z oboru.

Aleš Haman

Narodil se 26. června 1932 v Josefově u Jaroměře v rodině armádního důstojníka. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové v roce 1951 studoval bohemistiku a literární vědu na Filosofické fakultě University Karlovy. V roce 1956 absolvoval diplomovou prací Vlastenecká lyrika z let 1885–1895. V tomtéž roce nastoupil jako korektor, později redaktor ve Státním zdravotnickém nakladatelství. Od roku 1957 působil jako odborný pracovník v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde se stal redakčním tajemníkem kritického vydání Spisů Jana Nerudy a kde se roku 1965 habilitoval jako vědecký pracovník studií Neruda prozaik. V roce 1972 z politických důvodů pracoviště opustil a byl zaměstnán jako bibliograf ve Státní knihovně ČSR. V roce 1982 přešel do oddělení výzkumu a metodiky knihovnictví, kde se zabýval především výzkumem čtenářských preferencí. V roce 1990 se jako vědecký pracovník vrátil do Ústavu pro českou a světovou literaturu, kde v roce 1992 získal titul DrSc. studií K otázkám teorie četby a čtenářství krásné literatury. Od roku 1990 také přednášel na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, kde našel od roku 1992 trvalé působiště. V roce 1998 dosáhl hodnosti univerzitního profesora. Od roku 1999 do současnosti vyučuje rovněž na katedře bohemistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Odborné články, studie a kritické reflexe publikoval již v průběhu šedesátých let na stránkách České literatury, Plamene, Kulturní tvorby, Tváře nebo Lidové demokracie. V osmdesátých letech mohl publikovat pouze v odborných knihovnických časopisech, zejména v periodiku Čtenář. V roce 1976 publikoval v samizdatu studii o Vladimíru Páralovi Dvakrát Páral pod pseudonymem H. Rak. Jako editor připravil do tisku především knihy Jana Nerudy, Ignáce Herrmanna, Ludvíka Aškenázyho. V devadesátých letech přeložil z angličtiny knihu Pavla Trenského Josef Škvorecký. V roce 2005 vyšel jeho překlad z francouzštiny obsáhlé příručky Voisine-Jechové o...

Zdeněk Hlaváček

Narozen 25. 7. 1899 v Kelči, zemřel 29. 10. 1981 v Praze. Středoškolský profesor, výtvarný teoretik, spisy a překlady z oboru výtvarného umění.

Zdeněk Hampejs

Vojtěch Hainer

Narozen 1944. Doc., MUDr., CSc., lékař internista, práce z oboru obezitologie, dietologie a endokrinologie.