Všichni Autoři a témata

Delphine de Vigan (11)

Delphine de Vigan je francouzská spisovatelka. Delphine de Vigan psala své první čtyři romány po nocích, protože ve dne pracovala pro společnost v Alfortville, která se zabývala průzkumem veřejného mínění. Její první publikovaná práce Jours sans faim vyšla pod pseudonymem Lou Delvig, ale od té doby psala pod svým vlastním jménem. Její průlomovou prací byla No et moi , která v roce 2009 získala Mezinárodní cenu Rotary a prestižní francouzskou cenu Prix des libraires. Román byl přeložen do dvaceti jazyků a v roce 2010 byl zfilmován režisérem Zabou Breitmanem . Po úspěchu této knihy se začala věnovat pouze literatuře. V roce 2011 vydala román Rien ne s'oppose à la nuit , který pojednává o rodině vyrovnávající se s bipolární poruchou ženy. Tato kniha získala několik francouzských literárních cen, včetně ceny Prix du roman Fnac, ceny Roman France Télévisions, Grand prix des lectrices de Elle a Prix Renaudot des lycéens. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delphine de Vigan na anglické Wikipedii.

David Vávra (13)

David Vávra je český architekt, herec a spisovatel. Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze spoluzakládal divadlo Sklep. Pochází z Prahy-Braníku, kde vyrůstal a kde dodnes bydlí. K tomuto místu se vztahuje celý jeho život. Absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademii výtvarných umění v Praze. Jako architekt působil především v Praze a okolí. Je znám též jako spoluautor a zasvěcený průvodce úspěšného televizního seriálu Šumná města. Působí též jako příležitostný básník, obzvláště při slavnostních příležitostech. Měl blízko k monarchismu a v roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia spisovatele Petra Placáka. V roce 2013 podpořil též založení LES , kterou zakládal Martin Bursík. Naopak v rozhovoru z roku 2020 se proti označení za monarchistu ohradil a řekl, že je „typický sociální demokrat první republiky.“ Jako architekt se věnuje především obnovám budov, v menší míře i navrhování nových budov, a to budov pro bydlení. Vítězný návrh nové budovy Národní knihovny od Jana Kaplického označil za vizionářskou stavbu s velkým potenciálem pro význam české architektury. Podle Davida Vávry je kvalitní architektura hodna být v kontextu se starší architekturou. Moderní může koexistovat se starým. V jeho dílech je v pozadí cítit inspiraci z období moderních proudů architektury ze začátku dvacátého století. Nenásilně a harmonicky působí například prvky kubistické prvky osvětlení ve vstupním foyer Švandovo divadla a interiér baru kulturního domu Dobeška navržen v decentním retro-stylu. Založil vlastní alternativní divadlo Sklep. Jako herec účinkoval v desítkách filmů. V televizi ho proslavila role Egona v rámci jazykových kurzů Alles Gute satirického pořadu Česká soda. Oblibu si získal také jako průvodce v populárně-naučném televizním seriálu Šumná města o moderní české a moravské architektuře. Netradičním, spíše poetickým než odborným pří...

David Levithan (13)

Benjamin David Levithan je americký spisovatel a editor, autor mnoha oceňovaných románů. Českým čtenářům je známý především svým románem Den co den. Ve jeho tvorbě se často vyskytují homosexuální vztahy.

David Attenborough (12)

David Frederick Attenborough je britský přírodovědec, popularizátor, režisér, scenárista a dokumentarista. Jeho obličej i hlas jsou již přes 60 let spjaty s popularizací přírodních krás celého světa. Jeho nejznámějším dílem je devět sérií o různorodosti života na Zemi, které vytvořil ve spolupráci s BBC Natural History Unit. Společenskou formou a obsáhle zkoumá život na naší planetě. Je také bývalý senior manager BBC, kontrolor BBC Two a ředitel programu pro BBC Television po celá 60. a 70. léta 20. století. Měl staršího bratra režiséra, producenta a herce Richarda Attenborougha. Vyrůstal na koleji Univerzity v Leicesteru, kde jeho otec Frederick pracoval jako ředitel. Je prostřední ze tří synů. Starší Richard pracoval u filmu a mladší John Michael Attenborough zastával pozici ředitele automobilky Alfa Romeo. Jeho rodiče v průběhu druhé světové války také adoptovali dvě židovské dívky transportované z Evropy. Své dětství trávil sbíráním fosílií, kamenů a jiných přírodnin. V sedmi letech byla jeho snaha podpořena, když mladá Jacquetta Hawkes obdivovala jeho muzeum. O několik let později mu dala jedna z jeho adoptovaných sester kousek jantaru s prehistorickým tvorem; po padesáti letech tato událost mohla být spínačem pro jeho program The Amber Time Machine. Základní školu absolvoval na Wyggeston and Queen Elizabeth I College v Leicesteru a poté v roce 1945 získal stipendium na vysokou školu Clare College v Cambridge, kde ukončil studia geologie a zoologie získáním akademického titulu. V roce 1947 byl povolán na 2 roky do vojenské služby u Britského královského loďstva v severním Walesu a Firth of Forthu. V roce 1950 se oženil s Jane Elizabeth Ebsworth Oriel; manželství trvalo až do její smrti v roce 1997. Měli dvě děti, Roberta a Susan. Robert Attenborough působí jako lektor fakulty Biologické antropologie na Australské národní univerzitě v Canbeře. Po návratu z námořní služby editoval dětské naučné texty pro jedno nakl...

Danielle Dušková (8)

Danielle Dušková je prozaička střední generace. Danielle Dušková je dcera melantrišského sportovního novináře, autora detektivního románu a povídek ze sportovního prostředí. Když její otec nesměl publikovat, pracoval jako frézař. Matka Danielle Duškové Hana Golová byla literárně činná. Po ní zvolila Dušková pseudonym Danuše Golová pro svou druhou knihu. Používala také pseudonym Marcela Adamová. Danielle Dušková maturovala na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze, na univezitu však nebyla přijata. Pracovala v několika továrnách. V letech 1964 - 72 byla zaměstnána v projektovém ústavu, od roku 1972 se věnuje vlastní literární tvorbě. Přispěla též do sborníků Konfrontace v roce 1967 a Cesta v roce 1974.

Daniel Kovář (14)

Daniel Kovář je jihočeský archivář a spisovatel. Působí jako vedoucí českobudějovické pobočky státního oblastního archivu v Třeboni. Od roku 1998 napsal nebo se podílel na množství článků i knih o Českobudějovicku i o jednotlivých vesnicích

Dana Winklerová (15)

Autorka knížek pro nejmenší čtenáře.

Curzio Malaparte (7)

Curzio Malaparte, vlastním jménem Curt Erich Suckert byl italský spisovatel a novinář. Curzio Malaparte se narodil jako Curt Erich Suckert v italském Pratu do smíšené rodiny, jeho otec byl Němec, matka Italka. Svůj pseudonym důmyslně zvolil podle následujícího klíče: Curzio Malaparte . V první světové válce bojoval v Ardenách, roku 1918 získal francouzský Válečný kříž a medaili za chrabrost. Poté se věnoval novinařině, od roku 1921 řídil časopis La Stampa. Literatuře se začal plně věnovat až po roce 1927, za svůj román Technika státního převratu byl italskými úřady vypovězen na ostrov Lipari. Od roku 1922 byl aktivním členem fašistické strany. Za druhé světové války působil jako frontový zpravodaj na Severní a Východní frontě , poté emigroval do Švédska a stal se styčným důstojníkem mezi Spojenci a italským odbojem. Za tuto činnost byl zatčen a převezen do Říma, odkud se mu však podařilo uprchnout do Neapole. Po vstupu americké armády do Itálie působil jako styčný důstojník s americkou armádou. Po skončení války podporoval komunistickou stranu.

Chris Grabenstein (14)

Americký spisovatel. Autor románů pro děti i dospělé. Autor rozhlasových a televizních reklam. Improvizační komik. Filmový scenárista.

Chris Carter (15)

Chris Carter je původem Ital, narozený v Brazílii. Vystudoval psychologii a chování zločinců na Michiganské univerzitě. Jako člen týmu soudní psychologie michiganského státního zastupitelství vyslýchal a studoval mnoho zločinců včetně sériových a mnohonásobných vrahů, odsouzených k doživotním trestům. Začátkem 90. let se Carter přestěhoval do Los Angeles, kde strávil deset let jako kytarista v různých glamrockových skupinách. Pak opustil hudební branži a stal se spisovatelem na plný úvazek. Nyní žije v Londýně. Dvojitý kříž je jeho první román. Navštivte jeho internetové stránky www.chriscarterbooks.com.

China Miéville (10)

China Tom Miéville je úspěšný britský autor fantasy, sci-fi a hororu. Rád označuje své dílo jako „weird fiction“ , respektive New Weird, a je předním představitelem takto nazývané volné skupiny autorů, kteří se snaží o oživení žánru, odklon od zavedených komerčních klišé i narušení hranic se science fiction a hororem, které pokládají za umělý výsledek téhož komerčního škatulkování. Od raného dětství žije v Londýně. V osmnácti letech učil angličtinu v Egyptě, kde vznikl jeho zájem o arabskou kulturu a politiku Blízkého Východu. Vystudoval antropologii na univerzitě v Cambridge a mezinárodní vztahy v Londýně. Strávil také jeden rok na Harvardu. Je členem největší z britských revolučně-levicových stran, trockistické Socialistické dělnické strany ; ve volbách do britského parlamentu v roce 2001 kandidoval za její koalici Socialist Alliance v tradičně labouristickém obvodě a získal 459 hlasů . Jeho politické názory se odrážejí v jeho díle i teoretických statích o literatuře – proslulá kritika J. R. R. Tolkiena a jeho díla jako reakcionářského); na řadě conů se účastnil bouřlivých panelových diskusí o politice. Děj trojice jeho románů Nádraží Perdido, Jizva a Železná rada se odehrává ve světě Bas-Lag a zejména ve městě Nový Krobuzon, kde hlavní hrdinové žijí nebo z něj pocházejí. Svět je plný inteligentních druhů. Kromě lidí je obýván kaktusíky, cheprijkami, strupobijci, upíry a mnoha dalšími druhy, z nichž některé jsou lidskému myšlení zcela cizí a nepřátelské. V tomto světě je běžně kombinována věda většinou příliš nepřesahující úroveň parních strojů s „thaumaturgickou“ magií. Lidé mohou být pomocí těchto technik upravováni pro specifické úkoly na tzv. „přetvory“, tedy jakési steampunkové kyborgy. Tato procedura se nejčastěji používá jako trest. Do češtiny jeho díla tradičně překládá Milan Žá...

Čeněk Charous (11)

Čeněk Charous byl český učitel a spisovatel, autor řady dobrodružných a vědeckofantastických knih pro mládež. Po maturitě na učitelském ústavu v Praze roku 1917 učil do roku 1927 na několika obecných školách a do roku 1931 na měšťanských školách v Uhříněvsi a v Běchovicích. Pak působil v Praze, nejprve v Podolí a od roku 1932 na chlapecké škole Na pražačce. Je autorem řady dobrodružných, didaktických románů pro mládež, knih se sportovní a brannou tematikou a publikací o zvířatech. Po válce napsal společně s Rudolfem Fauknerem pod pseudonymem R. V. Fauchar několik vědeckofantastických románů, čímž se stal jedním z prvních českých autorů sci-fi. Jeho manželkou byla od roku 1921 Marie Charousová-Gardavská, rovněž spisovatelka. Jedná se o jedny z prvních českých vědeckofantastických románů. Vyznačují se však přemírou do děje neústrojně zařazovaných technických detailů, nepravděpodobností zápletek, absencí psychologie hrdinů a vírou v komunistickou budoucnost lidstva.

Cecily Von Ziegesar (17)

Cecily von Ziegesarová sama navštěvovala jednu z elitních středních škol na newyorském Manhattanu, a tak má mnoho příhod z knih řady Gossip Girl a To je ona reálný základ v jejích zážitcích. Po maturitě nastoupila na vysokou školu Colby College ve státě Maine, kde se věnovala umění. Po dokončení studia odešla pracovat do rozhlasu v Budapešti, odkud se po roce vrátila do Spojených států a nastoupila na Arizonskou univerzitu ke studiu uměleckého psaní. Poté se přestěhovala do Londýna, kde pracovala ve vydavatelství. Když se i odtud vrátila domů, našla práci ve společnosti zabývající se balením knih a právě zde ji napadla myšlenka začít se psaním první knížky nesoucí titul Gossip Girl. V současné době se plně věnuje psaní dalších dílů této úspěšné řady, kterou rozšířila o další úspěšnou sérii To je ona. Americká společnost CW natočila televizní seriál Gossip Girl a v Americe se vysílá od poloviny září 2007.

Catherine George (16)

se narodila ve Walesu a brzy se z ní stala vášnivá čtenářka, od čehož už byl jen kousek k tomu, aby začala psát. Její sňatek s inženýrem vedl k tomu, že strávila devět let v Brazílii, později ji však ohledy na školní docházku jejich syna a dcery držely v Británii, i když byl manžel dál nucen cestovat. Místo aby osamělé večery dál trávila čtením, začala psát svou první romantickou novelu. Nyní, když zrovna nepíše ani nečte, ráda vaří, poslouchá operní árie, šmejdí po starožitnictvích či věnčí svého labradora

Casalis Anna (18)

Carola von Kessel (17)

Carola von Kesselová dlouho pracovala jako redaktorka odborných publikací o koních a knih pro děti a až posléze začala sama psát. Od té doby píše jako nezávislá autorka pro různá nakladatelství a časopisy. S manželem žije na malém statku v Niederrheinu, kde chová i několik vlastních koní.

Carla Cassidy (11)

Carla Bracale Cassidy vyrostla ve velmi malém městečku v Kansasu, USA. Od malička ráda četla a věří, že jedniná lepší věc než čtení, je napsat dobrý příběh. Byla profesionální roztleskávačka, herečka, zpěvačka a tanečnice před dráhou spisovatelky. Carla žije v Midwest s manželem Frankem a jejich dcerou a psi, Sabra a Spooky. Napsala více než 80 knih. Píše také pod pseudonymy Carla Bracale a Carla Cook.

Carl Maria von Weber (13)

Carl Maria von Weber byl klíčovou postavou ve vývoji německé romantické opery a často bývá označován za jednoho z prvních významných skladatelů romantické školy. Narodil se 18. listopadu 1786 v holštýnském Eutinu a byl všestranným umělcem, jehož nadání přesahovalo rámec skladatelského umění a týkalo se i dirigování, hry na klavír a hudební kritiky. Weberovy opery výrazně ovlivnily vývoj romantické opery v Německu a významně určily směřování německé hudby po Beethovenovi.

Brenda Apsley (15)

Spisovatelka a editorka, autorka knih pro děti s velmi širokým záběrem - od knih pro nejmenší přes knížky do vody, magnetové a samolepkové sešity až po naučné série pro malé čtenáře a romány pro náctileté. Sestavuje také zábavené kalendáře a diáře pod různými licencemi .

Božena Krchová (9)

Spoluautorka knihy o vaření - Vaříme zdravě, chutně a hospodárně .

Bořivoj Borecký (5)

Narozen 26.3.1922 v Praze, zemřel 1995. PhDr. CSc., docent katedry antického starověku, překlady a výbory z oboru.

Bohumír Kotlík (10)

Autor učebnic chemie.

Bohumil Nuska (13)

Prozaik, básník, literární historik a kreslíř, absolvent filosoficko-historické fakulty University Karlovy v Praze, doktor filosofie a docent estetiky Bohumil Nuska se narodil 5. listopadu 1932 v Českých Budějovicích. Celoživotně je však spjatý s Libercem, kde dnes žije a vede katedru filosofie na tamější Technické universitě. Po ukončení vysokoškolských studií pracoval jako kunsthistorik v Severočeském muzeu v Liberci. Je autorem řady odborných prací, především s tematikou dějiny knižní kultury; publikuje v odborných časopisech v České republice i v zahraničí

Bernard Clavel (7)

Bernard Charles Henri Clavel byl francouzský spisovatel. Pocházel z chudé rodiny, která mu neumožnila vysněné studium malířství, vyučil se cukrářem, pracoval v různých manuálních profesích a první román "Noční dělník" vydal až v roce 1956. Jeho nejvýznamnějším dílem je románová tetralogie Velká trpělivost, popisující život v jeho rodném kraji Jura ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Za závěrečný díl Plody zimy obdržel Goncourtovu cenu. Cestoval po světě, žil také v Československu. Vydal okolo devadesáti knih: kromě beletrie také svazek společensko-kritických esejů Klid zbraní, životopisy Paula Gauguina a Leonarda da Vinci, sbírky lidových pověstí nebo dětskou knížku O černém beránku a bílém vlkovi. Jeho tvorba se vyznačuje čtivým realistickým stylem a citlivým zobrazením osudů obyčejných lidí . Angažoval se v sociálním a protiválečném hnutí, byl členem Académie Goncourt a Sdružení pro výchovu k nenásilí a míru. V roce 2002 mu byl udělen Národní řád Québecu. Podle jeho předloh natočil Denys de La Patellière filmy Hrom do toho a Otec a dcera .

Benedikt (16)

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Auguste De Villiers De L'Isle-Adam (10)

Francouzský spisovatel.

Arto Paasilinna (9)

Arto Paasilinna byl finský spisovatel, autor převážně humoristických románů. V současnosti je nejprodávanějším finským autorem. Jeho knihy se překládají do řady cizích jazyků. Narodil se v obci Kittilä za severním polárním kruhem. Jeho rodiče byli Väinö Paasilinna, původním jménem Gullstén, a Hilda-Maria Paasilinna . Měl čtyři bratry a dvě sestry, z nichž někteří byli také významnými osobnostmi finské kultury. Erno Paasilinna byl novinář a spisovatel, který za sbírku esejů Yksinäisyys ja uhma získal několik literárních cen. Reino Paasilinna byl mezi lety 1996 a 2009 poslancem Evropského parlamentu. Mauri Paasilinna je také spisovatelem a pracuje ve státní správě. Arto Paasilinna pracoval pro noviny Nuoren Voiman Liitto, Nuori Voima-lehti a pro týdeník Apu. V roce 1975 začal být nespokojen s prací novináře. Prodal svou loď, aby byl finančně zajištěn a mohl napsat svou první knihu Jäniksen vuosi . Kniha měla dobrý čtenářský ohlas a Paasilinna se stal nezávislým spisovatelem. Knihy Zajícův rok a Vlčí léto laponského mlynáře byly zfilmovány. V roce 2006 navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kam jej pozvala ředitelka veletrhu, překladatelka z finštiny a bývalá kulturní atašé v Helsinkách Markéta Hejkalová. V říjnu 2009 prodělal mozkovou mrtvici, částečně ztratil paměť a od dubna 2010 žil v domě s pečovatelskou službou. Zde také v roce 2018 zemřel.

Antonín Doležal (12)

Antonín Doležal je český porodník. Nastoupil lékařskou praxi v době po únorové revoluci v roce 1953 na Kladně u ikonického primáře Chmelíka, a od roku 1954 pracoval na bývalé 2. gynekologicko-porodnické klinice, kde byl také svědkem jejího sloučení s 1. gynekologicko-porodnickou klinikou v jeden ústav. Potom odešel, již jako emeritní profesor, pracovat na Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, katedru anatomie a biomechaniky, kde působí dosud. Narodil se a vyrůstal v Praze, na samém začátku druhé světové války mu bylo 10 let. Jeho matka byla sochařka, otec překladatel slovanských jazyků. Pro povolání lékaře se rozhodl jako student gymnázia, inspirován mikrobiologem profesorem RNDr. J. Kořínkem a dalšími pedagogy v té době Němci zavřené přírodovědecké fakulty. Studium na lékařské fakultě začal v roce 1948, na níž jej myšlenkově ovlivnil vývojovým pojetím anatom profesor Ladislav Borovanský. Od prvého semestru se stal demonstrátorem ve fyziologickém ústavu, kde v té době působil pedagog profesor F. Karásek a profesor Vilém Laufberger. Ještě jako studenti tam pracovali – pozdější endokrinolog prof. Vratislav Schreiber, neurofyziologové prof. J. Bureš a doc. Š. Figar. Pod vedením profesorky D. Benešové působil Antonín Doležal také jako dobrovolník na I. patologii v dětské pitevně. Jako student od roku 1951 vedl v pražském ÚPMD v Podolí fyziologickou laboratoř. Na morčatech vypracoval subserózní reliéfovou hysterografii , která dovolovala na rentgenu sledovat děložní motilitu u nenarkotizovaného zvířete. Po aplikaci pituitrinu popsal při kontrakci ascensus partis indivisae, při nocicepčním dráždění kontrakce směřovaly naopak směrem kaudálním, nalezl i inkoordinaci děložních rohů . Montevidejská škola prokázala existenci ascendentního, descendentního gradientu a různé stupně inkoordinace děložní i u člověka. V té době zde také asistoval dr. D. Brucháčovi při experimentech o interocepci na zvířeti. Po promoci v roce 1953 ...

Anna Świderkówna (4)

Anna Świderkówna byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Za svou práci obdržela v roce 2007 literární ocenění polského PEN klubu a v roce 2008 in memoriam důstojnický kříž Řádu Polonia Restituta.

Anna Lowe (18)

Anna Kadlecová (7)

Narozena 1931 v Javorince. Doc. Ing., CSc., architektka, práce z pozemního stavitelství.

Anna Andrejevna Achmatova (9)

Ruská básnířka a překladatelka, vlastním jménem A. A. Gorenková.

Andrea Erne (16)

Německá autorka dětských knih.

André Malraux (9)

André Georges Malraux byl francouzský archeolog, spisovatel a politik, který ve svých románech předznamenal existencialismus. Prožil pestrý, dobrodružný život. V letech 1923–1927 se účastnil archeologické výpravy na Dálný Východ a podílel se na osvobozovacím boji národů Indočíny a Číny. Tyto zážitky mu poskytly námět k jeho prvním románům. Ve 30. letech 20. století se zúčastnil španělské občanské války, byl velitelem jednotky zahraničních letců, kteří bojovali na straně republikánů. Za druhé světové války byl aktivním účastníkem odporu, při osvobozování Francie velel jako plukovník proslulé brigádě „Alsasko-Lotrinsko“ ; za statečnost obdržel několik vysokých francouzských i britských řádů. Po válce se stal kulturním atašé, v letech 1945 – 1946 působil ve funkci ministra informací ve vládě Charlese de Gaulla a v letech 1958 – 1969 byl ministrem kultury. Jeho životní dráha politika a spisovatele ho předurčovala k setkání s významnými osobnostmi 20. století jakými byli i Pablo Picasso, Néhrú, Mao Ce-tung, Charles de Gaulle nebo americký prezident John Fitzgerald Kennedy a jeho žena Jacqueline. Ta se o autorovi pak zmínila jako o jednom z nejzajímavějších mužů, se kterými měla možnost se setkat a hovořit. V roce 1976 zemřel, je pochován v Paříži . Ve svém závažném románovém díle, v němž čerpal často z osobních zážitků, předznamenal existencialismus. Hlavním tématem jeho knih je hledání smyslu lidského života, který byl zbaven všech jistot ve společnosti tradičně uznávaných . Hrdinové románu vzdorují krutosti a absurditě života hrdinskými činy ve jménu revoluce; největší hodnotou je pro autora lidské bratrství. V závěrečném období své tvorby se zabýval uměním, které jako jediné dokáže překonat hranice smrti, osudu a historie. Po neúspěšném atentátu ultranacionalistické Organizace tajné armády...

André Breton (10)

André Breton , Francie – 28. září 1966 Paříž) byl francouzský básník a prozaik. Je považován za zakladatele a hlavního teoretika surrealismu. Jako mladý student medicíny psal lyriku, ovlivněn symbolisty, obzvláště Stéphanem Mallarmém. Na počátku roku 1916 se v Nantes seznámil s Jacquesem Vachém, který na něj měl rozhodující vliv. Intenzivně se zabýval Rimbaudem a pracemi Sigmunda Freuda, se kterým si také vyměnil několik dopisů a v roce 1921 ho ve Vídni navštívil. Psychoanalýza hrála rozhodující úlohu v jeho životě, první možnost zkoušet její poznatky v praxi se mu naskytla během první světové války, kdy sloužil jako asistent v psychiatrickém středisku II. armády v Saint-Dizier. Roku 1918 se seznámil s Guillaumem Apollinairem a v roce 1919 spolu s Louisem Aragonem a Philippe Soupaultem založil revui Littérature. Poté, co v roce 1919 přišel z Curychu Tristan Tzara, se v Paříži začalo rozvíjet dadaistické hnutí a Breton se stal jeho členem. Po čase však začal jeho prostředky shledávat neúčelnými a došlo mezi ním a Tzarou k názorovým střetům. Jeho definitivní rozchod s dadaismem nastal v roce 1922. Už dva roky před tím, společně se Soupaultem, vydal Magnetická pole, automatický text, podle Bretonova pozdějšího vyjádření první surrealistické dílo vůbec. Nebylo prezentováno jako umění, ale jako práce v podstatě vědecká. Ačkoli šlo o vědu, která neuznává aparát logiky a zkoumá ty nejniternější oblasti lidského ducha. V roce 1924 spolu se svými přáteli - Louisem Aragonem, Paulem Éluardem a Benjaminem Péretem - oficiálně ustavil surrealistickou skupinu. Breton se pak po celou dobu jejího trvání nacházel v jejím středu, to nejen pro svůj teoretický přínos, ale i výjimečné osobnostní vlastnosti. Ačkoli později byl často nahlížen jako autoritativní vůdce. V roce 1924 také vydal Manifest surrealismu, ve kterém ho definoval jako „čistý psychický automatismus“ a stal se redaktorem revui La Révolution Surréaliste , org...

Alighieri Dante (3)

Alfonz Bednár (12)

Alfonz Bednár , okres Trenčín – †9. listopadu 1989, Bratislava), byl slovenský prozaik, scenárista a překladatel anglické a americké literatury, který použil novátorské tvůrčí postupy při zobrazování společenské situace po druhé světové válce. Obohatil též literární zpracování Slovenského národního povstání. Je autorem scénáře jednoho z nejuznávanějších snímků slovenské kinematografie Slnko v sieti. Alfonz Bednár se narodil v početné rolnické rodině. Na univerzitách v Praze a v Bratislavě vystudoval klasickou filologii, češtinu a slovenštinu. Poté krátce vyučoval na středních školách, ale nakonec působil jako novinář a do roku 1980 jako dramaturg Čs. státního filmu v Bratislavě. V druhé polovině šedesátých let se začal Bednár orientovat na současnost. Svými knihami kladl nepříjemné otázky socialistické přítomnosti. Satiricky a ironicky pranýřoval nedostatky každodenní hovorové slovenštiny, nevhodná slova, zažité slovní mechanismy, nesmyslné slogany a zvláště významovou prázdnotu šlágrových textů. Zvolil si formu alegorie a satiry. Jeho knihy z toho období jsou kritikou lidí moderní doby, kterým chybí pozitivní vnitřní síly a citové rodinné vazby. Napsal také cestopis a je autorem několika televizních a filmových scénářů. V roce 1963 pořídil Alfonz Bednár první svazek Dějin slovenské literatury, vysokoškolské učebnice, v níž uplatnil osobitý pohled na problematiku a novou koncepci literárních dějin.

Alexander McCall Smith (10)

Alexander McCall Smith je zimbabwsko-britský spisovatel, publicista a vysokoškolský pedagog. Své vzdělání získal ve Skotsku a v Zimbabwe. Jde o spisovatele a profesora lékařského práva na Edinburské univerzitě a je členem několika národních a mezinárodních institucí zabývajících se bioetikou. Jeho knihy zahrnují práce o lékařském právu, trestním právu a filozofii. Stejně tak je autorem řady knih pro děti, sbírek povídek a románů. Působil také na několika univerzitách v Africe včetně Botswany, kde nějakou dobu žil. Je ženatý, jeho manželka pracuje jako lékařka v Edinburghu a společně mají dvě dcery. Za knihu The No. 1 Ladie's Detective Agency z roku 1998 obdržel dvakrát Booker Judge's Special Recommendations. Ústřední postavou tohoto bestselleru, který se dočkal mnoha volných pokračování, je Precious Ramotswe, první žena v Botswaně, která si otevírá soukromou detektivní kancelář. Kromě série o paní Ramotswe autor napsal několik dalších knižních sérií. V sérii o První dámské detektivní kanceláři: V sérii knih o obyvatelích domu na 44 Scotland Street v Edinburghu: V sérii knih o Isabel Dalhousie, redaktorce a majitelce odborné publikace Review of Applied Ethics, jinak také série Sunday Philosophy Club: V sérii Corduroy Mansions: Další tituly:

Alena Vitásková (10)

Alena Vitásková je česká manažerka působící v energetice. Od srpna 2011 do července 2017 zastávala funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Alena Vitásková vystudovala fakultu pozemních staveb Vysokého učení technického v Brně a od roku 1974 pracovala na různých pozicích v Severomoravské plynárenské, a.s., Ostrava, naposledy ve funkci generální ředitelky a místopředsedkyně představenstva. V letech 2001–2003 působila ve společnosti Transgas, a.s. a RWE Transgas, a.s., ve funkci předsedkyně představenstva a generální ředitelky. V období 2004–2007 byla předsedkyní představenstva Pražské teplárenské, a.s. Byla prezidentkou Klubu plynárenských podnikatelů. Obdržela titul Manažerka roku 2002. Po celou svoji profesní kariéru podporovala dobročinné akce a působila v čestných funkcích, například jako místopředsedkyně dozorčí rady Rehabilitačního ústavu Hrabyně, jako předsedkyně dozorčí rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových či jako členka správní rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V roce 2018 byla při slavnostním aktu 28. října prezidentem republiky vyznamenána Medailí za zásluhy I. stupně. Dne 20. července 2011 ji vláda pod vedením premiéra Petra Nečase jmenovala předsedkyní Energetického regulačního úřadu, a to s platností od 1. srpna 2011 na funkční období 6 let. Předsedkyni úřadu zastupuje pět místopředsedů. Při svém nástupu do funkce jmenovala hlavní oblasti, na které se hodlá soustředit. „Zaměřím se především na novou agendu vyplývající pro ERÚ z novely energetického zákona, na oblast hospodářské soutěže, obnovitelných zdrojů energie a také na přeshraniční spolupráci v oblasti energetiky“, nastínila své priority Alena Vitásková. V pozici šéfky ERÚ zpochybnila stovky solárních investic, u nichž podle ní existuje podezření, že čerpají neoprávněně vysoké dotace. „Zelené elektrárny“ mají na podporu nárok po 15 až 20 let po spuštění. V souhrnu tak ERÚ zpochybňuje sumu v řádu desítek mili...

Alena Nevěčná (13)

Narozena 1.1.1980. DiS., autorka didaktických prací pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autorka prací pro rozvoj grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Aleksandr Borisovič Čakovskij (13)

Ruský prozaik.

Alberto Siliotti (8)

Alberto Sillioti se narodil v roce 1950 ve Veroně. Je autorem literatury faktu a specializuje se na na velké civilizace minulosti. Starověký Egypt studoval po mnoho let a napsal o něm několik knih a mnoho článků, vytvořil řadu dokumentárních filmů a pořádal výstavy.

Zita Janáčková (16)

Narozena 21. 4. 1967.Mgr., nakladatelka nakladatelství Nová škola specializovaného na školní učebnice, autorka učebních textů českého jazyka pro základní školy.

Zdeněk Ron (13)

Zdeněk Rón byl vodohospodářský inženýr v Zemském úřadě, prozaik, dramatik, kulturní publicista a básník Podkrkonoší.

Zdeněk Kučera (12)

Prof. ThDr. Zdeněk Kučera byl významný český teolog, duchovní Církve československé husitské, filozof, profesor Husovy československé bohoslovecké fakulty a dlouholetý děkan Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Narodil se v roce 1930 v Bratislavě, v roce 1939 musela jeho rodina ze Slovenska odejít do Prahy. Po maturitě na gymnáziu studoval na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké. Po vystudování byl v roce 1955 vysvěcen na kněze. V letech 1968-70 působil na Husově československé bohoslovecké fakultě, po nástupu normalizace pracoval v dělnických profesích. Na bohosloveckou fakultu se vrátil v roce 1979 jako docent a v roce 1981 získal profesuru. Po roce 1990 se stal na několik funkčních období děkanem Husitské teologické fakulty. Přednášel na více než 20 zahraničních univerzitách, byl nositelem rakouského Čestného kříže za vědu a umění 1. stupně a dalších mezinárodních ocenění. Je autorem řady teologických publikací, přednášel etiku a filozofii.

Zdeněk Hrdlička (11)

Narozen 12. 7. 1919 v Praze, zemřel 22. 3. 1999 tamtéž. PhDr., sinolog, japanolog, vědecký pracovník, diplomat, spisovatel, práce a překlady z oboru kulturních dějin Číny a Japonska. Zabýval se také problematikou čínských a japonských zahrad a možnostmi jejich uplatnění v českém prostředí.

Wolfgang Ott (5)

Spisovatel Wolfgang Ott, narozený roku 1923 v Pforzheimu, byl za Druhé světové války povolán do německého námořnictva, Kriegsmarine. Své bohaté zkušenosti ze služby na moři využil ve svých románech. První román se jmenuje Žraloci a malé ryby a byl poprvé vydán v roce 1956. Několik Ottových děl bylo i zfilmováno.

William Diehl (7)

W.Diehl je známý americký autor řady bestsellerů, které mají svůj okruh čtenářů. Spisovatel žije ve Woodstocku v Georgii s manželkou Virginií Gunnovou, vydavatelkou, která je také literárně činná a za svou tvorbu získala cenu Emmy.

Will MacKhiboney (12)

Vsevolod Vjačeslavovič Ivanov (10)

Ruský prozaik. Autor expresionistických a naturalistických próz o občanské válce na Sibiři , fantaskních prozaických pásem a novel, inspirovaných mýty a lidovou slovesností, zároveň však ztělesňujících imaginativní pól ruské literární avantgardy . Z jeho pozůstalosti byl vydán mj. experimentální román Kreml.

Vojtech Mihálik (16)

30. marec 1926, Dolná Streda - † 3. november 2001, Bratislava) bol slovenský básnik, prekladateľ a publicista. Narodil sa v robotníckej rodine v Dolnej Strede a vzdelanie získaval v Seredi, Trnave a na filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, kde študoval odbor slovenčina - filozofia. Po ukončení vzdelávania pracoval ako redaktor; v rokoch 1949 - 1950 vo vydavateľstve Kniha a v rokoch 1950 - 1951 vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ; v rokoch 1952 - 1954 vo vojenskom časopise Československý voják, kde pôsobil počas základnej vojenskej služby. V rokoch 1954 - 1959 bol tajomníkom Zväzu slovenských spisovateľov a v rokoch 1965 - 1967 bol prvým tajomníkom a predsedom tohto zväzu. V rokoch 1960 - 1964 sa vrátil do vydavateľstva Slovenský spisovateľ ako šéfredaktor, v rokoch 1968 - 1969 sa venoval výhradne literárnej činnosti, v rokoch 1971 - 1973 pracoval ako odborný poradca pri predsedníctve vlády, v rokoch 1974 - 1977 sa opäť pokúsil venovať výhradne svojej literárnej tvorbe a v rokoch 1977 - 1985, kedy odišiel do dôchodku, bol riaditeľom vydavateľstva Slovenský spisovateľ. Okrem týchto zamestnaní sa angažoval i politicky. V rokoch 1964 - 1981 bol poslancom Slovenskej národnej rady, v rokoch 1969 - 1971 poslancom Federálneho zhromaždenia a v rokoch 1966 - 1981 bol členom ÚV KSS. Dlhé roky sa v Novom slove mladých, prílohe Nového slova, venoval mladým adeptom poézie, z ktorých mnohí neskôr publikovali básnické zbierky v knižnej podobe. Mihálik bránil v publikovaní mnohým básnikom mladšej a strednej generácie, napr. I. Štrpkovi, Š. Moravčíkovi, M. Richterovi, J. Švantnerovi, ktorí vďaka jeho politickým zásahom boli sčasti alebo úplne vylúčení z literárneho života najmä 70. rokov minulého storočia . Písať básne začal v období stredoškolských štúdií a svoje diela uverejňoval v časopisoch Plameň, Rozvoj, Nový svet a Elán. Knižne debutoval v roku 1947 zbierkou Anjeli. Svojimi dielami otvorene podporoval komunistickú...

Vladislav Valach (11)

Narozen 7. 7. 1919 v Horním Jelení, zemřel 1995. MUDr., patolog, v letech 1960-1974 vedl Ústav patologie Lékařské fakulty UJEP a Fakultní nemocnice Olomouc.

Vladimíra Staňková (10)

Narozena 1987 v Havířově. Bohemistka a literární vědkyně. Redaktorka ve společnosti Knihy Dobrovský. Korektorka, editorka, lektorka češtiny pro cizince. Autorka překladu dětské knihy z italštiny.

Vladimír Zemánek (6)

Sportovní redaktor, dlouholetý reportér deníku Sport, v roce 2009 pracoval jako tiskový mluvčí MS v klasickém lyžování v liberci.

Vladimír Teplan (11)

Prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc. absolvoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Atestoval z vnitřního lékařství a z nefrologie. CSc. obhájil v roce 1980, DrSc v roce 2001 a v roce 2002 byl jmenován profesorem UK v Praze. Publikoval více než 350 prací, je autorem či významným spoluautorem 14 monografií a 70 kapitol v monografiích. Je hlavním řešitelem grantových studií IGA a GAČR a je členem vědecké rady IKEM, IPVZ a 2. LF UK. Je členem redakčních rad časopisů Nieren u. Hochdruckkrankheiten, Nephrology Dialysis Transplantation, Kidney and Blood Pressure Research. Vede postgraduální výuku v nefrologii, v letech 1997-2007 byl přednostou nefrologie IKEM, nyní je zástupcem přednosty. Je členem výboru ČNS a výboru SKVIMP, čestným členem maďarské a slovenské nefrologické společnosti. Je ženatý, má dceru Veroniku a syna Vladimíra . Má rád historii, sport a společenský tanec.

Vladimír Svoboda (7)

Narozen 19. 8. 1927 v Praze. PhDr., nakladatelský redaktor, literatura pro děti, pořadatel a spolupřekladatel výboru angloamerických vědecko fantastických próz, překlady z angličtiny a němčiny.

Vladimír Sládeček (10)

Vladimír Sládeček je český právník specializující se na oblast správního práva, od června 2013 soudce Ústavního soudu České republiky. Působí na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jejímž byl vedoucím, a také na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1979 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde také o rok později složil rigorózní zkoušku. Mezi roky 1979–1983 pracoval na Úřadu pro vynálezy a objevy, poté přešel do Ústavu státní správy, kde se zabýval především legislativním procesem a otázkami souvisejícími s tvorbou práva. V roce 1990 se stal odborným konzultantem v Kanceláři Federálního shromáždění, kde se podílel na novelizacích tehdejší Ústavy a přípravě Listiny základních práv a svobod. Po roce 1991 působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1993–2002 byl také asistentem ústavního soudce Vladimíra Paula. V roce 2013 prezident Miloš Zeman sdělil, že jej hodlá se souhlasem Senátu jmenovat soudcem Ústavního soudu. Senát se jmenováním souhlas vyslovil a prezident jej 4. června ústavním soudcem jmenoval.

Vladimír Procházka (7)

Český podnikatel pořádající vzdělávací přednášky, autor článků serveru peníze.cz a horlivý cestovatel. Žije se svou rodinou v Karlových varech.

Vladimír Mikolášek (5)

Narozen 26.2.1918 v Košťálově u Semil, zemřel 13.8.1997 v Tanvaldě. Novinář, redaktor Stráže severu v Liberci. Básník, beletrista, cestopisy, pověsti a pohádky z kraje.

Vladimír Michal (12)

Vladimír Michal je bývalý český fotbalový obránce a později funkcionář. V československé a české lize hrál za FC Boby Brno a Slováckou Slavii Uherské Hradiště. Nastoupil v 87 utkáních a dal 4 góly.