Všichni Autoři a témata

Lydia Petráňová (8)

doc. PhDr. Lydia Petráňová, CSc., nar. roku 1941 v Kolíně. Doc. Petráňová ukončila v r. 1967 studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, FF UK v Praze, obor čeština dějepis; v roce 1969 získala titul PhDr., v roce 1991 kandidaturu historických věd, v roce 1998 se habilitovala na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v oboru české dějiny. Od roku 1985 pracuje v oddělení historické etnologie Etnologického ústavu AV ČR, v roce 1992 byla jmenována vedoucí tohoto oddělení. Od počátku devadesátých let přednáší na Univerzitě Karlově a Univerzitě J. E. Purkyně. L. Petráňová se orientuje na problematiku tzv. tradiční lidové kultury a na dějiny kultury obecně. Je spoluautorkou díla „Dějiny hmotné kultury I–II“ , autorkou řady studií a tří alternativních učebnic dějepisu. Odborný zájem o ikonografii a sémiotiku realizovala v monografii „Domovní znamení staré Prahy“ . Má významný redakční i autorský podíl na třísvazkovém encyklopedickém díle „Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska“ . Dlouhodobě se podílí na vydávání vědecké revue „Český lid“, ústředního časopisu pro etnologii a tradiční kulturu. Patří mezi nejvýznamnější odborníky v českém i evropském měřítku při výzkumu dějin hmotné kultury, dějin stravování a sociálně-historické problematiky zvyků a tradic venkovského lidu. Tyto znalosti promítla do několika knižních publikací a vynikajících učebnic, jimiž podstatně přispěla ke zvýšení úrovně výuky historie a etnologie na školách v České republice v postkomunistickém období. Mimořádné schopnosti společenské komunikace uplatnila rovněž při rozvíjení mezinárodních vztahů, zejména též styků mezi českými a francouzskými vědci. V letech 1993–2006 byla členkou Akademického sněmu AV ČR. Od roku 1997 do roku 2005 pracovala L. Petráňová v Akademické radě AV ČR, v letech 2001–2005 působila jako místopředsedkyně AV ČR odpovědná za koncepční a vědecko-organizační otázky sekce pro humanitní a spole...

Lumír Čivrný (12)

Lumír Čivrný byl český a československý básník, prozaik, překladatel a politik; poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa a náměstek ministrů československých vlád v 50. letech. Jeho otec byl barvířským dělníkem. Lumír vystudoval obecnou školu v rodné obci, od roku 1927 studoval na gymnáziu v Trutnově, kde maturoval roku 1934. Pak studoval čtyři semestry na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Nakonec studoval od roku 1936 obor romanistika a germanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Podle jiného zdroje šlo o obory francouzština, němčina, srovnávací literatura a estetika. Vysokou školu absolvoval až roku 1946. V období let 1936–1938 byl členem skupiny Blok. V letech 1940–1945 působil jako nakladatelský redaktor. Později pracoval na pozici tajemníka Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Za války se podílel na odboji. Od listopadu 1939 do ledna 1940 vězněn gestapem. V prosinci 1944 se stal členem IV. ilegálního vedení KSČ. Po válce se veřejně a politicky angažoval. 24. května 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Do této funkce ho pak potvrdil i VIII. sjezd KSČ, Od roku 1945 do dubna 1946 byl členem sekretariátu ÚV KSČ. Do roku 1947 byl vedoucím odboru kultury Kulturního a propagačního oddělení ÚV KSČ, následně přešel na ministerstvo informací, kde od léta roku 1948 působil jako přednosta odboru pro kulturní styky se zahraničím . Na této pozici na ministerstvu informací setrval do roku 1949. Od roku 1949 do roku 1952 byl náměstkem ministra informací a osvěty a v letech 1952–1953 náměstkem ministra školství, věd a umění. V roce 1953 zastával post náměstka předsedy Státního výboru pro věci umění a v období let 1953–1954 působil coby náměstek ministra kultury. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za K...

Ludmila Uličná (8)

Narozena 12. 1. 1920 v Ostravě, zemřela 12. 7. 1997 v Brně. Lékařka, cestovatelka, autorka cestopisů, básní, dramat, literatury pro děti, překlady z italštiny.

Ludmila Romportlová (10)

Dívčím jménem Junová. Jejím otcem byl malíř, grafik, průmyslový výtvarník a pedagog Zdeněk Juna , manželem fonetik a lingvista Milan Romportl , mj. vedoucí Fonetického ústavu FF UK a prezident Mezinárodní společnosti fonetických věd UNESCO. Ludmila Romportlová studovala na reálném gymnáziu v Turnově a na internátní odborné škole pro ženská povolání ve Velkém Meziříčí a v Mladé Boleslavi . Po absolutoriu byla pracovně nasazena v Turnově. 1944 onemocněla tuberkulózou páteře, 1947 byla operována. Dlouhou rekonvalescenci prožila v Brně, kde její otec působil jako ředitel Školy uměleckého průmyslu; prodělaná choroba ovlivnila i její pozdější život. Po sňatku žila v Praze, pomocnými pracemi se podílela na manželových výzkumech a od 60. let se soustavně věnovala tvůrčí činnosti.

Lubor Hájek (13)

Lubor Hájek byl český historik orientálního, čínského a japonského umění. Byl zakladatelem a budovatelem Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze. Vystudoval v letech 1945–1949 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy indologi u Vincence Lesného a srovnávací vědy náboženské u Otakara Pertolda. V letech 1945–1952 byl zakládajícím členem a odpovědným redaktorem časopisu Nový Orient. Při pracovních cestách navštívil Čínu, Mongolsko, Indii, Barmu, Indonésii, Írán, Afghánistán a Japonsko. V roce 1952 založil Sbírku orientálního umění Národní galerie v Praze, kterou vedl až do roku 1986. V letech 1964–1969 byla sbírka asijského umění umístěna v Dolním zámku v Benešově nad Ploučnicí. Expoice byla ale při požáru v roce 1969 značně poničena. V roce 1972 byla sbírka přemístěna do Zbraslavského zámku. Tam byla v roce 1998 otevřena nová stálá expozice orientálního umění. Je autorem asi 40 výstav, 15 knižních publikací a asi 120 odborných článků v časopisech. Psal rovněž předmluvy či doslovy k publikacím jiných autorů.

Lisa Gardner (14)

Lisa Gardnerová je přes svůj křehký zjev autorkou, jejíž thrillery si nijak nezadají s podobnými díly jejích mužských konkurentů. Najdeme v nich spoustu napětí, nezbytnou logiku, mrazivou brutalitu, radost z konečného vítězství dobra nad zlem a samozřejmě i pravou a nefalšovanou lásku. Svůj první román vydala Lisa ve věku pouhých dvaceti let. V roce 1993 absolvovala Pensylvánskou univerzitu a stala se odbornicí na mezinárodní vztahy. Po dvou letech práce poradkyně u jisté bostonské firmy se ale rozhodla zaměstnání zanechat a věnovat se psaní na plný úvazek. Zdá se, že to bylo moudré rozhodnutí, protože v současné době je v plné práci na jednom ze svých dalších napínavých románů. Přestože je dnes Lisa Gardnerová známá spíše jako autorka thrillerů, svou literární kariéru začínala jako autorka romantických příběhů pod pseudonymem Alicie Scott. Thrillery Lisy Gardnerové jsou vydávány ve dvou řadách. Tou první je série s policejním psychologem Piercem Quincym a vyšetřovatelkou Lorraine Connerovou, jejíž první kniha vyšla v roce 1998. Druhou řadou nás provází bostonský městský policista Bobby Dodge. Značně podivná je soutěž na autorčiných stránkách, která má název: Zabij přítele, zmrzač kamaráda, jejíž výherce má právo pojmenovat osobu, která zemře... Lisa Gardnerová nyní žije s manželem a dcerou v New Hampshire.

Linda Ronstadt (5)

Linda Ronstadt je americký zpěvák a skladatel, který významně přispěl k populární hudbě a jehož kariéra trvá již více než čtyři desetiletí. Ronstadtová se narodila 15. července 1946 v arizonském Tucsonu a stala se klíčovou postavou losangeleské hudební scény konce 60. a počátku 70. let. Proslavila se svým silným hlasem a všestranným repertoárem, který zahrnuje rock, country, lehkou operu a latinskoamerickou hudbu.

Linda Lael Miller (12)

Linda Lael Miller se narodila roku 1949 ve Washingtonu jako Linda Lael a v současné době má na kontě více jak 70 romancí, ať již historických nebo ze současnosti. Linda vyrůstala v Northportu , kde její otec pracoval jako místní šerif. Její vzpomínky na dětství zahrnují jízdu na koních a hru na kovbojku ) na farmě svých prarodičů. Spolu s láskou ke koním a k životu na farmě Lindu provázela její touha po cestování, a tak hned po ukončení střední školy vyrazila do Londýna, Itálie, Ruska, Hong Kongu a Izraele, ale dost času strávila i v Arizoně. Ale jak se říká, všeho s mírou, tak i Linda zatoužila po návratu do míst, která zná a k lidem, které má ráda, a proto se v posledních letech usadila ve Spokane, na své vlastní farmě, kde chová čtyři koně a hlídají jí dva její psi. Co se týče Lindiny tvorby, tak většinu svých knih situuje do Arizony a její hrdinky se vyznačují tím, že to jsou silné ženy, žádné uťáplé chudinky. Linda, kromě historických romancí nebo romancí ze současnosti, se nevyhýbá ani psaní romantických příběhů o upírech a experimentuje i s paranormálními romancemi.

Leonid Il'jič Brežnev (11)

Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1964-1982.

Leonardo da Vinci (4)

Leonardo da Vinci, rodným jménem Leonardo di ser Piero byl italský malíř, čelný představitel renesanční malby, mimo jiné autor nejslavnějšího obrazu všech dob, portrétu zvaného Mona Lisa . Proslul také jako všestranná renesanční osobnost: vedle malířství byl i sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér. Nemalou měrou se podílel také na zdůrazňování práv zvířat, s čímž pravděpodobně souvisel i jeho možný vegetariánský jídelníček. Byl nemanželským synem notáře Piera a venkovanky Cathariny; ze jména otce je odvozeno jeho rodné jméno Leonardo di ser Piero . Narodil se dne 15. dubna 1452 ve 22.30 hod. v horské vesnici Anchiano u města Vinci. Byl pokřtěn za přítomnosti deseti kmotrů. Jeho matka se o rok později provdala za muže jménem Accattabrigo, zatímco otec o čtyři měsíce dříve uzavřel sňatek s dcerou notáře z Florencie. Otec Leonarda uznal za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání. O jeho dětství se nedochovaly žádné zápisy, a tak se o jeho mladických letech můžeme pouze dohadovat. O mladém Leonardovi se ví jen tolik, že byl příjemného vzhledu a oplýval tak neobyčejnou sílou, že dokázal ohýbat železné pruty. Leonardo byl nadaný v mnoha různých oborech, počínaje malířstvím přes sochařství, stavitelství, hraní na loutnu, a v neposlední řadě byl také výborný vynálezce. Jako vědec předznamenal činnost Galilea Galileie, Francise Bacona, Isaaca Newtona a dalších. Měl správnou představu o pohybu planet, gravitaci, vlnění, hoření, o koloběhu krve atd. Jako vynálezce předvídal nebo navrhl princip bagrů, odstředivky, dmychadla, zemních vrtáků, kolesové lodi, letadla, padáku, potápěčského úboru, rýhované hlavně, šlapacího soustruhu, tiskařského lisu, závitníku a závitnice, tkacího stroje a mnoha dalších. Nakreslil spoustu různých skic, plánů či vynálezů, které se realizovaly až v 19. ...

Lauren Blakely (12)

Americká spisovatelka románů pro ženy. Pod jménem Whitney, Daisy píše knihy pro mládež.

Ladislav Jakl (2)

Narozen 17. 12. 1959 v Chebu. Tajemník prezidenta republiky Václava Klause, publicista, zároveň rockový hudebnik, zpěvák, kytarista.

Kristýna Trpková (13)

Narozena 1996, žije v Holicích. Autorka detektivního románu.

Krista Pokorná (8)

Výtvarnice.

Kinley MacGregor (9)

Píše také pod pseudonymem Sherrilyn Kenyon dílka z období středověku. Prohlašuje o sobě, že má mimojiné keltské kořeny. První román napsala, když jí bylo 7 a sama ho i vydala :-). Ještě pořád má tenhle výtisk schovaný. Píše už do školy. Vyrůstala obkolopena osmi bratry a nyní žije s manželem a třemi syny. Sama prohlašuje, že současnou situaci, kdy čelí výrazné mužské přesile, dokáže zvládat jen díky dvěma věcem: Smyslu pro humor a psaní.

Kay Hooper (16)

Kay Glenda Hooper studovala Isothermal Community College, kde však brzy zjistila, že obchod není nic pro ni, a tak přešla na dějiny a literaturu – a také na tvůrčí psaní, což rozhodlo o celé její budoucnosti. K Vánocům dostala psací stroj a hned roku 1980 jí vyšla první kniha, v té době ještě čistá harlekýnka. Od té doby Kay napsala více než 60 románů, v kterých snoubí romance se svým zájmem o kriminologii a nadpřirozeno. Kay je nejstarší ze tří sourozenců, bratr s otcem vedou stavební firmu a sestra je Kayina manažerka, koodinátorka a má hlavní podíl na vzniku Kay Hooper Foundation – nadace, usilující o vznik útulků pro opuštěná zvířata. Kay žije v Severní Karolíně, je bez partnera, ale zato s jedenácti kočkami a dvěma tolerantními psy. V jejích románech, které se často pojí do ucelenějších trilogií, se čtenáři povětšinou setkávají jak s krutými vraždami, tak i s hrdiny, disponujícími paranormálními schopnostmi, které jim pomáhají v cestě za spravedlností. Na otázku jak se stala spisovatelka odpovídá: ani nevím. Snad mě k tomu přivedla láska ke knihám a ke slovům jako takovým, a také nějaká ta náhoda.

Kathryn Taylor (14)

Kathryn Taylor začala psát už jako dítě. Když jí bylo jedenáct, tak byl vydán její první příběh. Od té doby věděla, že se chce živit jako spisovatelka. Její profesionální i soukromý život jí však přichystal řadu překážek. Nakonec se jí však její sen splnil, když napsala velmi úspěšnou sérii určenou převážně ženám - BARVY LÁSKY.

Katerina Janouch (13)

Katerina Janouch, rozená Kateřina Janouchová je švédsky publikující spisovatelka a novinářka česko-ruského původu, autorka literatury se sexuologickou tematikou. V lednu 2008 byla hostem pořadu "Uvolněte se, prosím" moderátora Jana Krause. Dcera disidenta Františka Janoucha, jaderného fyzika a pozdějšího zakladatele Nadace Charty 77, a jeho ženy, bioložky Ady Kolmanové. Žije od svých deseti let ve Stockholmu, kde se její otec usadil po vypovězení z Československa v roce 1974. Jako redaktorka, nebo samostatná novinářka pracovala a pracuje pro Mitt Livs Novell, Vecko-Revyn, švédské vydání Elle a další. Populární je její stálá rubrika o otázkách sexu v Expressen. Její knihy, psané a vydané ve švédštině, vyšly i v jiných jazycích. Překládá také z češtiny. Je podruhé rozvedená. S manželem Robertem Bohmanem, scénografem, vychovávají pět dětí . Problémy s jeho závislostí na alkoholu a kokainu, a jak z ní společně hledali cestu ven, publicisticky zpracovala mj. ve dvou ze svých knih. Od roku 2008 je členkou poradního výboru organizace Sector3, zabývající se úlohou neziskových organizací a jejich přínosem pro společnost.

Kate Atkinson (14)

Kate Atkinson se narodila v Yorku. Studovala anglickou literaturu na Dundeeho univerzitě. Nyní žije v Edinburghu. Svoji spisovatelsvou dráhu zahájila psaním povídek do časopisů. Za románovou prvotinu V zákulisí muzea obdržela v roce 1996 Whitbreadovu cenu. Následovaly další romány Human Croquet a Emotionally Weird. V roce 2002 vyšla její sbírka povíden Not the End of the World. Román Case Histories přivádí na scénu detektiva Jacksona Brodieho. Ten se objevuje i v dalším románu One Good Turn i v zatím poslední knize When Will There Be Good News?, která byla nominována na prestižní britskou cenu Gold Dagger. Podle všech knih s Jacksonem Brodiem byla natočena v roce 2011 série v produkci BBC. Atkinson je i autorkou divadlení hry Abandonment.

Kasie West (14)

Kasie Westová je autorkou knih pro děti a dívky. Žije ve střední Kalifornii, kde se ji v létě snaží zabít 115°F . Kromě psaní je jednou z jejích nejoblíbenějších věcí Wakeboarding. Její úroveň dovednosti na wakeboardu však dle jejích slov neodpovídá její vášni pro sport. Chtěla by tvrdit, že se jí to možná daří, ale je příliš opatrná. Nechce se zranit totiž. Vystudovala Fresno State University s titulem BA, který nemá nic společného s psaním. Nyní pracuje na svém doktorském studiu. Má ráda strašidelné alternativní rockové balady a čtení v době spánku.

Karol Benický (12)

Karol Benický byl český a slovenský fotograf, nakladatel, designer, iniciátor humanitárních projektů a cestovatel. Narodil se 13. dubna 1940 ve Spišských Hanušovcích. Se svou manželkou Evou měl dvě dcery a syna Matúše . Jedná se o autora mnoha fotopublikací. Uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí, ve městech jako jsou Bratislava, Budapešť, Varšava, Vilnius, Londýn, Peking, Kuvajt, Pula a další. Žil a tvořil v Praze, na Slovensku a ve světě. Jeho jméno zůstává v českých zemích stále neznámé. Soustředil se na vydávání obrazových cyklů z nových členských států Evropské unie, na Čínu a na portrétování lidí z různých společenských vrstev po celém světě. Je autorem několika knih o Praze. Působil jako kurátor v Galérii Slovenskej televízie v Mlynské dolině v Bratislavě. Zemřel 2. srpna 2011 v Praze. V roce 1983 získal medaili FIAP za první místo na II. Světovém bienále krajinářské fotografie v Sydney, v Bruselu v roce 2002 Cenu Evropské unie umění za uměleckou tvorbu.

Karin Krausová (10)

Narodila sa v Košiciach, vyštudovala Prírodovedeckú fakultu Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, odbor biológia. Krátko po ukončení štúdia ju zlákal svet farieb a ostala mu verná dodnes. Venuje sa interiérovému textilnému dizajnu. K literatúre ju priviedla mama, ktorej za to patrí srdečná vďaka. Keď Karin vyšli dve poviedky v knihe Poviedky o nevere, jej mama konštatovala: Hm, ako malá si čítala, ako veľká píšeš... Karin je vydatá a má dve deti.

Karel Werner (8)

Karel Werner je český indolog, orientalista a religionista. Navštěvoval gymnázium v Brně a Znojmě. Po maturitě v roce 1945 začal studovat sanskrt, filozofii, historii, sinologii a indologii na Palackého univerzitě v Olomouci a Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1949 získal titul PhDr. díky práci Významoslovný rozbor primitivních jazyků. Čtyři roky působil jako asistent na Palackého univerzitě. Poté kvůli režimu byl nucen pracovat v dělnických profesích až do roku 1968, kdy odjel do Velké Británie, kde byl přijat na akademickou půdu. Na začátku devadesátých let pomáhal založit Ústav religionistiky v Brně, kde je od roku 1993 hostujícím profesorem. Wernerovo dílo je zaměřeno především na hinduismus, buddhismus a jógu. Je autorem mnoha studií v českém, především anglickém a spoře v německém jazyce.

Karel Vladislav Zap (15)

Karel Vladislav Zap, také Karl Zapp, vl. jménem Karel František Zap , český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy. Autor prvního přehledu o dějinách českého umění pro Riegrův slovník naučný. Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa , původem z Jáchymova. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Studia práv nedokončil. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea. Po letech se v roce 1845 s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem na První české reálce, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s Františkou, vdovou Wolfovou, rozenou Grimovou . Odborně se zabýval starými českými památkami , archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu Památky archeologické a místopisné, jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s Maticí českou, která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je pov...

Karel Stloukal (10)

Karel Stloukal byl český historik, archivář, publicista a redaktor s širokým spektrem působnosti. Narodil se ve Zlíně vdově Josefě Stloukalové. Studoval archivnictví a historie na filozofické fakultě české univerzity v Praze , promován byl 1. června 1911. Pracoval jako archivář v moravských archivech, do roku 1918 psal své příjmení Stloukal-Zlínský. Od října 1913 do června 1914 byl vyslán do Říma, kde se věnoval zpracování archiválií papežského archivu. V počátcích své badatelské práce se zaměřil především k období přelomu 16. a 17. století. Jako svou první knížku roku 1912 vydal studii Karel z Lichtenštejna a jeho účast na vládě Rudolfa II. , Již roku 1921 se projevil jako dobrý popularizátor české historie v knížce Bílá Hora a Staroměstské náměstí. nadále se zabýval osobností Rudolfa II., rodinným archivem Ditrichštejnů, Lichtenštejnů či problematikou papežské politiky. Vrcholem této etapy byla studie z novodobé diplomatiky Česká kancelář dvorská 1599-1608 z roku 1931. V dalším období se Stloukal posunul ke zkoumání od doby bělohorské až do 19. století, kde se zaměřil na osobnost Františka Ladislava Riegera. Čerpal z jeho rodinné pozůstalosti, uspořádal archivní fondy Riegrovy a Palackého rodiny a zabýval se například Riegrovou rolí při budování Národního divadla či vydáváním rodinných dopisů a listů. Tuto badatelskou etapu shrnul v knize Legenda o budovatelích Národního divadla z roku 1935. Dalším okruhem jeho působnosti byly moderní dějiny československé. Vstoupil do československé národně demokratické strany a v edici jejího Politického klubu vydal v letech 1922 - 1928 čtyři tituly příspěvků i projevů soudobých politiků. Byl členem Historického klubu, v němž často přednášel o historii i současné politice. Své osobní reflexe publikoval například v časopise Legie. Působil rovněž jako člen pražské zednářské lóže 28. října. Dále přednášel na katedře českých d...

Karel Sellner (9)

Karel Sellner byl český učitel, archeolog, okresní školní inspektor a spisovatel, zejména historických románů a povídek. Karel Sellner se narodil 23. října v Daliměřicích u Turnova, jako druhorozený syn v početné rodině telegrafisty na turnovském nádraží Karla Sillnera a jeho manželky Barbory, rozené Ctiborové. O domácnost se staraly matka a babička. Otec Karla Sellnera pracoval v různých funkcích na tehdejší Turnovsko – Kralupsko – Pražské dráze. Několik let byl také přednostou stanice v Bezdězi.  V roce 1879 až 1888 chodil do obecné školy. Ve třídě byl nejmladší, přesto ale vynikal a měl výborné výsledky. Nejvíce měl zájem o kreslení, vlastivědu a literaturu. Do této doby spadají jeho první literární a dramatické pokusy. Volný čas věnoval hlavně hře na housle, na klavír, čtení a také samozřejmě každodenním dětským radovánkám. Po absolvování školy nastoupil Karel Sellner na učitelský ústav v Hradci Králové. Zde na něho měli vliv profesoři Adolf Černý, Jan Duchoslav Panýrek, Raimund Vychodil a další. Maturoval s výbornými výsledky v roce 1892. Po maturitě učil na několika obecných a měšťanských školách Loukovec a  Násedlnice na Mnichovohradišťsku. Sem Karel Sellner umístil děj jedné ze svých knih Bohdar, která vypráví o pohanské době. Absolvoval kurzy hry na housle, kreslení, chemie, ale také polního hospodářství. Nejoblíbenější obcí se Sellnerovi staly Březovice v Podbezdězí. Karel Sellner zde učinil mnohé archeologické objevy na ostrohu mezi Žákovým dolem a Nosálovskou roklí. Objevil také mohutné hradiště, které později Eduard Štorch na jeho počest pojmenoval Sellnerovým hradištěm. Krajina v okolí Březovic a všechny pověsti sebrané Sellnerem hrají hlavní roli v řadě jeho knih, jako jsou Tajemný rytíř, Daliboh z Myšlína, nebo Rychtář Ješek. V Březovicích se Karel Sellner seznámil se svou budoucí ženou Zdeňkou, rozenou Hankovou, s níž se 29. listopadu 1902 oženil. Celý pobyt v...

Karel Šebesta (14)

Narozen 10. 10. 1948 v Českých Budějovicích. Prof. PhDr., CSc., bohemista. Překladatel ze švédského jazyka.

Karel Scheinpflug (11)

Možná hledáte Karel Scheinpflug , syn Karla Scheinpfluga. Karel Scheinpflug, křtěný Karel Tomáš byl český novinář, kritik a spisovatel. Jeho otec, Karel Scheinpflug starší , byl původně řemeslník-mědikovec a roku 1864 založil ve Slaném mědikoveckou dílnu, která byla v roce 1882 přeměněna na strojní továrnu. Po ukončeném studiu na gymnáziu nastoupil syn Karel Scheinpflug do otcova rodinného závodu „mědikovského“; v letech 1904–1919 byl společníkem svého otce. 20. června 1897 se Karel Scheinpflug oženil s Boženou Fričovou z Kladna. Jeho manželka ale v roce 1911 zemřela a on musel sám vychovávat společné děti. Později se znovu oženil s Miladou Krinerovou . Nejznámější z dětí manželů Scheinpflugových byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová , od roku 1935 manželka Karla Čapka. Syn Karel se stal advokátem a jako JUDr. Karel Scheinpflug byl literárním agentem a pozdějším strážcem autorských práv pro dědice svého švagra Karla Čapka. Dcera Božena se provdala za spisovatele Edmonda Konráda. Po první světové válce a vzniku Československa se Karel Scheinpflug věnoval plně jen žurnalistice, psaní básní, povídek, románů a hlavně literárních recenzí. Uplatnil se jako redaktor v Národních listech a Lidových novinách. Byl činný v Syndikátu českých spisovatelů, ve kterém byl v letech 1921–1927 místopředsedou, 1927–1945 předsedou. Podle vzpomínek A. C. Nora „Život nebyl sen“ se Karel Scheinpflug vzdal funkce předsedy Syndikátu českých spisovatelů již v roce 1939, ale zůstal členem výboru. Ve svých vzpomínkách podal spisovatel A. C. Nor také svědectví o charakteru Karla Scheinpfluga a jeho působení v Syndikátu spisovatelů. V nich popsal schůzi výboru syndikátu v květnu 1945, na které se skupina komunistických spisovatelů – tehdy nečlenů syndikátu – vedených Janem Drdou a Václavem Řezáčem prohlásila za revoluční výbor a ...

Karel Mašek (16)

Karel Mašek byl český básník, spisovatel, dramatik, novinář a překladatel. Psal fejetony do Národních listů, publikoval satirické básně a romány, tvořil a překládal divadelní hry, zejména pro děti. Byl známý jako jemný lyrik s humorem a vtipem, jeho dílo prostupuje melancholie. Používal i pseudonym Fa Presto. Pracoval jako magistrátní rada pražského prezidia. Podílel se na sokolském životě — přispíval do spolkového zpravodaje, účastnil se tradičních šibřinek. Kvůli chronické nemoci odjel na jaře 1922 na ozdravný pobyt do letoviska Lido u Benátek. Jeho stav se ale po návratu dále zhoršoval. Zemřel ve svém hradčanském bytě v noci na 13. září 1922, na vrcholu tvůrčích sil. Pohřben byl ve Vlastibořicích u svých rodičů. Mašek byl obratný stylista a jemný lyrik se smyslem pro humor. Měl sklon k báchorkovitosti. Celým jeho dílem prostupuje pocit melancholie. Dlouhodobě spolupracoval s deníkem Národní listy jako fejetonista, za války i jako divadelní referent. Známý byl jeho cyklus fejetonů Tak pravil poustevník . Na přelomu století působil jako redaktor Volných směrů, spoluzakládal satirický časopis Petrklíče a přispíval do reformních tiskovin . K jeho dílům patří: Poezie: Próza: Divadelní hry: Překlady:

Karel Leger (17)

Karel Leger byl český básník, spisovatel a dramatik, občanským povoláním statkář v Kolíně. Proslavil se zejména epickými básněmi a veršovanými povídkami, zasazenými do rodného Polabí, v nichž vyjádřil lásku k vlasti a satirickou kritiku maloměstského prostředí. Psal i prózu a s nevelkým úspěchem také divadelní hry. Je řazen mezi realisty, s prvky romantismu a fantastiky. Některé práce publikoval pod pseudonymy Karel Lenský, Kryštof Červíček, Vlasta Veselá a Verus. Narodil se 21. září 1859 v Kolíně. Roku 1869 začal studovat na gymnáziu v Klatovech, kde jako profesor působil jeho vzdálený příbuzný Bedřich Pošík. Studium pro něj bylo velmi podnětné — vyučoval tam mimo jiné spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský, ve vyšších ročnících studovali Jaroslav Vrchlický a Josef Thomayer. Roku 1873 odešel spolu s profesorem Pošíkem na akademické gymnázium do Prahy. V roce 1878 odmaturoval a začal publikovat své první básně. Po absolvování vojenské služby se roku 1881 vrátil do Kolína a převzal vedení rodinného statku. Ten se stal jeho základním zdrojem obživy do konce života. Patřil mezi známé osobnosti. Účastnil se veřejného a hospodářského života v Kolíně. Roku 1897 byl přijat za dopisujícího člena České akademie. Jeho padesáté, šedesáté i sedmdesáté narozeniny byly v celostátním tisku připomínány pochvalnými články. Roku 1934 vyšla pamětní publikace Karlu Legrovi v roce jeho 75. narozenin, obsahující 26 prozaických a veršovaných příspěvků, hodnotících Legera jako osobnost i jako spisovatele. Přispěli do ní např. Josef Svatopluk Machar, František Xaver Svoboda, Jaromír Borecký, Antonín Klášterský, Ignát Herrmann, František Serafínský Procházka, Miloslav Hýsek a další. Zemřel 6. dubna 1934, pohřben byl do rodinné hrobky v Kolíně za účasti zástupců Sokola, agrární strany, Ústřední matice školské a několika literátů . Na domě, kde žil, byla umístěna b...

Karel Kuča (13)

Karel Kuča je český architekt, historik urbanismu, výtvarník a publicista. Vystudoval fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně, mezi lety 1986 a 1991 pracoval v pobočkách Státního ústavu památkové péče v Brně a Českých Budějovicích. Od roku 1991 působí ve vlastním ateliéru R2 COMP. Kuča je autorem mnoha knih z oblasti památkové péče, architektury a urbanismu. Je místostarostou Společnosti přátel starožitností.

Julius Mader (7)

Julius Mader , alias Thomas Bergner, byl německý právník, politolog, novinář a spisovatel. Mader navštěvoval obchodní školu, následuje učení jako soukeník. Pak začal studovat v oborech ekonomie vládní a právo, a žurnalistiky na univerzitách v Berlíně a Jena , Ústav vnitřního obchodu v Lipsku a německé Akademie pro politickou a právní vědu v Postupimi-Babelsbergu. V roce 1955 absolvoval Master of Business Travelers. Člen SED, 1958 - 59 byl zástupcem šéfredaktora v časopisu. Od roku 1960 začal pracovat jako spisovatel na volné noze. Od roku 1962 působil jako důstojník pro speciální úkol s kódovým jménem "Faingold" pro Stasi . V roce 1965 byl v Postupimi-Babelsbergu a složil tezi "Tajemství Spolkové republiky Německo a jeho podvratné činnosti proti Německé demokratické republice" pro doktorát. V roce 1970 žil na Humboldtově univerzitě v Berlíně , kde byl spoluautorem několika knih s Albertem Charisius na vývoj, systém a fungování imperialistické německé tajné služby. Jeho vojenské a politické spisy se týkaly období nacistické éry a studené války. Celkem jeho knihy mají náklad několika milionů, včetně překladů některých knih do češtiny.

Július Andráši (15)

Slovenský horolezec, turistický průvodce a publicista. Práce o Vysokých Tatrách.

Julian ič Semenov (7)

Judy Hall (11)

Judy Hall se zabývá karmickou astrologií, regresivní terapií a účinky drahých kamenů. Jako autorka má na svém kontě přes 45 titulů, mimo jiné velmi úspěšné Kameny od A od Z nebo Karmu vztahů. Objevila se na žebříčku stovky spirituálně nejvlivnějších žijících lidí, který každoročně sestavuje Watkins Revue. Na poli drahých kamenů, terapie minulých životů a karmické astrologie se pohybuje už přes 40 let. Specializuje se na čtení minulých životů, regresivní terapii, léčení duše, reinkarnace, astropsychologii, věštění a využití drahých kamenů v léčení. Vedle vlastní praxe je plodná spisovatelka, její knihy byly přeloženy do šestnácti jazyků. Více informací se můžete dozvědět na jejím webu: www.judyhall.co.uk

Josef Vobruba (6)

Josef Trojan (10)

Narozen 10.5.1905 v Praze, zemřel 21.7.1965 tamtéž. Novinář, redaktor, prózy, dramata, literatura pro mládež, průvodce, překlad z francouzštiny.

Josef Štolba (15)

Josef Štolba v Matrice křestní Joseph byl český dramatik, vychovatel, právník a spisovatel. Rodiče Josefa byli František Štolba a Maria Štolbová-Klarnerová. Měl dva starší bratry: Františka a Antonína . Za manželku měl Hedviku Cerychovou, se kterou měl tři dcery: Otilii , Marii a Zdenku . Nejdříve začal se studiem na gymnáziu v rodném Hradci Králové, dokončil jej v Praze na Akademickém gymnáziu. V Praze také vystudoval práva. Roku 1869 debutoval jako autor divadelních her v Prozatímním divadle. V roce 1870 přijal místo vychovatele u šlechtické rodiny Kouniců. S hrabětem Arthurem Desfours-Walderode podnikl roku 1873 roční cestu do Ameriky a později s jinými osobnostmi procestoval celou Evropu a dostal se i do Západní Indie a ve společnosti cestovatele Kořenského až za polární kruh. Poté, co se vrátil domů, působil v Národním divadle a také získal roku 1874 doktorát práv. Vykonával pět let soudní a advokátní praxi. Byl koncipientem v notářské kanceláři a časem i notářem v Nechanicích, Pardubicích a v Královských Vinohradech. V Pardubicích se angažoval roku 1880 ve Spolku pro zřízení divadelního domu. Hlavním oborem jeho spisovatelské činnosti byly fejetony a dramatická tvorba. Ve svých cestopisech uměl barvitě vylíčit své zážitky ze zahraničních cest. Podílel se na založení časopisu Paleček. Dramatická tvorba se týkala hlavně veseloher, ale zkusil i jiné žánry. Debutoval s nimi v Prozatímním divadle a později se prosadil i v Národním divadle. JUDr. Josef Štolba napsal i svou autobiografii.

Josef Sedláček (12)

Narozen 28.1.1866 v Luži u Vysokého Mýta, zemřel 30.10.1923 v Třebíči. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a překlady z oboru.

Josef Schránil (8)

Josef Schránil byl český archeolog, přednosta prehistorického oddělení Národního muzea a profesor prehistorické archeologie na Karlově univerzitě. V roce 1928 vydal syntézu pravěkých dějin Čech a Moravy Vorgeschichte Böhmens und Mährens.

Josef Pytelka (14)

Narozen 25.2.1920 v Nedvědicích. PhDr., docent na katedře anglistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru, publikoval též anglicky.

Josef Poulík (12)

Josef Poulík byl český archeolog, odborník na tzv. střední dobu hradištní . Proslul zejména výzkumy lokality Valy u Mikulčic. Narodil se v Jiříkovicích u Brna. Studoval nejprve na Průmyslové škole textilní a na reálném gymnasiu. Zájem o archeologii, resp. archeologické nálezy v okolí svého rodiště, projevovaný již od dětství, ho přivedl k zaměstnání technika v laboratoři archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, kde působil v letech 1934-1942. Vystudoval archeologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1942 pracoval v brněnské pobočce Státního archeologického ústavu v Praze, kde byl od roku 1945 vedoucím. Roku 1953 se jeho pracovištěm stal Archeologický ústav ČSAV. Zkoumal hlavně archeologické lokality a sídliště starých Slovanů. Pod jeho vedením bylo v květnu a červnu roku 1941 prozkoumáno rozsáhlé keltské pohřebiště ze 4. až 3. století př. n. l. v Brně-Maloměřicích. Josef Poulík byl spolu se dvěma kolegy vedoucím archeologického výzkumu hradiska Staré Zámky u Líšně v letech 1948-1965, v letech 1948-1950 prokopal knížecí mohylu doby stěhování národů na Žuráni u Brna. Koncem roku 1949 vedl záchranný výzkum v lokalitě Špitálky ve Starém Městě; ten ho přivedl k výzkumu velkomoravského období. Věhlas v oblasti slovanské archeologie však získal především díky svým výzkumům na lokalitě Valy u Mikulčic, dnes známé pod oficiálním označením „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, kde byl po celou řadu let vedoucím systematického archeologického výzkumu v období 1954- 1975. Vedl i práce na vytvoření dalších muzejních expozic na Valech, kde byly prezentovány dosavadní archeologické nálezy. Ve známost v českých zemích, v Evropě i ve světě vešly Mikulčice díky jeho odborným i populárně naučným pracím, knihám a článkům, jichž bylo přes 230. V roce 1962 obhájil docenturu na tehdejší brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně a v roce 1964 byl na této univerzitě ...

Josef Menzel (9)

Josef Menzel, křtěný Josef Karel byl český novinář, překladatel a spisovatel dětských knih. Je otcem režiséra Jiřího Menzela. Za války publikoval pod pseudonymem Jan Vik. Mezi jeho nejčastěji publikovaná díla patří seriál knížek pro malé děti Míša Kulička.

Josef Langmeier (9)

Narozen 12. 1. 1921 v Nýřanech, zemřel 13. 6. 2007. Prof. PhDr., CSc., klinický psycholog, zejm. dětský. V roce 1948 nastoupil v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, v roce 1952 odešel na nově zakládané dětské psychiatrické oddělení v Havlíčkově Brodě. Zde vzniká i Ústav pro doškolování lékařů, s nímž od počátku spolupracuje. Zabýval se problematikou dyslexie, rodinné interakce a terapie, psychické deprivace.

Josef Davídek (6)

Sportovní novinář, literatura z oboru.

Joe Navarro (8)

Joe Navarro je americký autor narozený jako Kubánec. Bývalý agent FBI, poradce a lektor, zaměřený na neverbální komunikaci a řeč těla. Do USA se přestěhoval se svou rodinou když mu bylo ,8 krátce po invazi v Zátoce sviní. Ukončil bakalářské studium justiční administrace na Brigham Young University magisterské studium mezinárodních vztahů na Slippery Rock University, poté pracoval 25 let jako zvláštní agent FBI supervisor v oblasti kontrarozvědky a hodnocení chování. Je jedním ze zakládajících členů elitního programu Behaviorální analýzy FBI a sloužil i jako velitel týmu jednotek SWAT. Po odchodu do důchodu z FBI píše knihy a vede kurzy na téma lidského chování. Působí na fakultě Univerzity v Saint Leo a odučil řadu kurzů na Harvardské podnikatelské škole. Od roku 2003 je konzultantem státních ministerstev.

Joe Kaufman (3)

Autor publikací pro děti.

Joachim Dvořák (16)

Narozen 7. 9. 1966 v Praze. Novinář, redaktor a rozhlasový moderátor. Zakladatel nakladatelství Labyrint a časopisu pro děti Raketa. Editor magazínu Magnus. Šéfredaktor kulturního časopisu Labyrint revue. Překladatel ze slovenštiny.

Jiří Weinberger (12)

Jiří Weinberger je český básník, textař, esejista, překladatel, analytik a konzultant. Vystudoval matematickou statistiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze a herectví na LŠU, kde ho ovlivnil zejména Ivan Vyskočil. Jiří Weinberger se věnuje v profesním životě teorii i praxi projektového managementu kde je jedním ze zastánců použití počítačových simulací pro optimalizaci a řízení projektů, jakožto přístupu odstraňujího řadu problémů tradičních metod projektového managementu, především síťové analýzy. Podle doc. Jaroslava Tomana zaujímá Jiří Weinberger výjimečné místo mezi autory, kteří: "... nonsensovou poetiku svých sbírek, vesměs adresovaných věkově univerzálnímu čtenáři, obohacují o reflexi, epickou konstrukci a zejména o postmoderní synkrezi různých literárních žánrů a druhů umění: slovesného, dramatického, výtvarného a hudebního, umocňující recipientův smyslový a emocionálně-estetický zážitek." "Tvorba J. Weinbergera reprezentuje postmoderní básnictví, vymykající se apriornímu typologickému zařazení. Její osobitost tkví v prolnutí absurdně humorného a smysluplného zření reality, v němž ve vzácné symbióze koexistují nezávazný humor a závažné sdělení. Je projevem autorova poučeného hledačství a tvořivého experimentu, vyhlašujícího boj konvenci a stereotypu ve všech jejich podobách. Svou recepční otevřeností, nedourčeností a pluralitou je schopna komunikovat se čtenáři všech věkových kategorií a aktivizovat jejich imaginaci a myšlení. Její výrazný melodický aspekt ji předurčil k autorskému čtení, ke zhudebnění a scénickým montážím pro kabaretní vystoupení , na nichž básník úspěšně participuje také jako textař písniček, zpěvák a herec" Jeho tvorba obsahuje následující díla a aktivity:

Jiří Mašín (7)

Jiří Mašín byl český historik románského umění a výtvarný teoretik soudobého umění, celoživotní pracovník Národní galerie v Praze a roku 1960 její dočasný ředitel, a externí pedagog AVU. Narodil se na Vysočině. V letech 1933–1942 absolvoval státní reformní reálné gymnázium v Jihlavě. V roce 1945 začal studovat dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě UK. Jeho učiteli byli Antonín Matějček, Josef Cibulka, Jaromír Pečírka a Jan Mukařovský. Roku 1949 obhájil rigorózní práci s titulem Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě, která později vyšla knižně a ve své době patřila k vysoce ceněným badatelským dílům. Po návratu ze základní vojenské služby roku 1952 nastoupil do Národní galerie v Praze, kde již v letech 1946-1950 pracoval jako volontér a kde jako jeden z mála pracovníků vydržel po celou svou kariéru až do roku 1983. Kromě toho v letech 1954-1955 vykonával práci tajemníka redakce časopisu Umění ČSAV. V roce 1957 byl jmenován zástupcem ředitele Národní galerie, po té vědeckým pracovníkem galerie. Roku 1959 nastoupil jako externí učitel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se roku 1968 habilitoval a jako docent vyučoval do roku 1973. V roce 1960 byl zastupujícím ředitelem Národní galerie. Z původní specializace medievalisty se postupně přeorientoval především na teoretika moderny a současného umění, stěžejní prací je jeho monografie o Janu Štursovi. Věnoval se také teorii a metodice restaurování. Napsal texty do tří desítek katalogů výstav soudobého umění, jichž býval pořadatelem nejen v Národní galerii, ale i v regionech. Svými statěmi přispíval do mnoha časopisů, např. Tvorba, Umění a řemesla, Výtvarné umění nebo Umění. Celoživotní přátelství ho poutalo k fotografu Tiboru Hontymu, výtvarníkům Františku Ronovskému, Karlu Hladíkovi, k historikům umění Jaromíru Homolkovi, Haně Seifertové a dalším....

Jiří Mareš (12)

Jiří Mareš byl český fotbalista, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1926 tři utkání a dal jeden gól. Hrál za AFK Vršovice a Viktorii Žižkov.

Jiří Král (10)

Narozen 31. 10. 1893 v Praze, zemřel 24. 1. 1975 tamtéž. Univerzitní profesor antropogeografie a zeměpisu slovanských zemí, publikace z oboru.

Jiří Doležal (11)

Narozen 18.10.1925 v Praze, zemřel 4.1.1991. PhDr., CSc., historik dělnického hnutí, práce z oboru, fotografické publikace o pražských a českých památkách.

Jiří Bělohlávek (8)

Jiří Bělohlávek byl proslulý český dirigent, který se proslavil interpretací české klasické hudby, zejména děl skladatelů jako Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Narodil se 24. února 1946 v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností světové klasické hudby jak ve své vlasti, tak na mezinárodní scéně. Bělohlávek studoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze a poté zahájil svou profesionální kariéru ve Státní filharmonii Brno. Později se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a následně České filharmonie, s níž byl dlouho a významně spjat.

Jerry Hicks (9)

Americký spisovatel. V roce 1980 si vzal za ženu Esther, která je taktéž spisovatelka. Společně napsali devět knih. Jerry zemřel v listopadu roku 2011 na rakovinu.

Jenny Colgan (18)

Jenny Colganová se narodila v Prestwicku ve Skotsku. Po vystudování Edinburské univerzity pracovala šest let ve zdravotních službách, přivydělávala si jako kreslířka komiksových příběhů a vystupováním jako sólová komička. V roce 2010 napsala svou první knihu Amanda's Wedding a od té doby se věnuje psaní humorných romantických románů, které oslovují zejména současné mladé moderní ženy. V roce 2013 vyhrála svou knihou Welcome to Rosie Hopkin's Sweetshop of Dreams cenu za nejlepší romantický román roku udílenou Asociací autorů romantických románů. Jenny Colganová je vdaná a se svým manželem Andrewem má tři děti. Převážně žije ve Francii, často také navštěvuje Londýn.

Jennifer Crusie (12)

Autorka milostných románů ze současnosti. Jennifer Crusie se pravým jménem jmenuje Jennifer Smith. Pseudonym si vybrala podle dívčího jména své babičky. Crusie se narodila ve Wapakonetě v Ohiu. Po bakalářském studiu výtvarného umění pracovala ve školce. Po narození dcery učila na základní a střední škole a dokončila magisterské studium profesionálního psaní a literatury pro ženy. Ve své dizertační práci porovnávala rozdíly, jak k vyprávění příběhu přistupují muži a jak ženy. Jako součást výzkumu četla i milostné romány, které ji zcela pohltily, a rozhodla se skončit s učitelstvím a začít psát. Jeden rok trvalo, než vyšla její prvotina Sizzle, již dnes sama nazývá \"opravdu mizernou\". Crusie napsala 15 románů, několik literárních kritik a esejů. Její knihy byly vydány ve 20 zemích. Žije v New Jersy, je rozvedená a má jednu dceru.

Jaroslava Janáčková (13)

Jaroslava Janáčková, rodným jménem Jaroslava Musilová, je česká literární historička. Zabývá se především českým literárním 19. stoletím, zejména dílem Aloise Jiráska, Boženy Němcové či Jakuba Arbese. Maturovala v roce 1949 na reálném gymnáziu v Chotěboři. Poté vystudovala češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Zde ji vedl Felix Vodička, k jehož odkazu se nikdy nepřestala hlásit. Absolvovala roku 1952. Rok poté získala titul ještě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté až do roku 1959 vědecky pracovala na pedagogické fakultě, kde v roce 1963 získala titul kandidát věd, a na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde působila do roku 1985. Pak až do roku 1988 pak pracovala na katedře dějin umění a estetiky stejné fakulty, v letech 1988–1989 v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1990 se vrátila na katedru české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde se stala docentkou a brzy na to i profesorkou . V roce 1996 odešla do důchodu, další dva roky však ještě přednášela. Po sametové revoluci se více zaměřila na dílo Boženy Němcové. Byla i jednou z editorek její vydané korespondence. Její manžel František Janáček byl rovněž literární historik, stejně tak její syn Pavel Janáček.

Jaroslav Tichý (8)

Narozen 5. 10. 1923 v Pardubicích, zemřel 19. 8. 2004 v Praze. PhDr., spisovatel, editor a překladatel literatury pro děti a mládež.

Jaroslav Sekera (11)

Narodil se 27. srpna 1929 v Ostravě-Zábřehu. Vyučil se čalouníkem a dekoratérem. Od roku 1946 pracoval jako čalounický dělník, a potom navštěvoval mistrovskou školu nábytkového průmyslu v Praze . V r. 1950 byl přijat do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy a pak vystudoval rusistiku na FF Palackého univerzity v Olomouci . Po absolutoriu vyučoval na různých typech škol a to až do roku 1977. Esejista a prozaik; jako teoretik a historik literatury se zabýval především zjevy moderní ruské i české prózy a zákonitostmi tvůrčího procesu; jako beletrista navazuje na psychologickou linii prózy zobrazující vnitřní konflikty obyčejných lidí.