Výpis všech autorů

Marian Green

Autorka praktické knihy o magii.

Marián Gavenda

Slovenský římskokatolický kněz, též šéfredaktor Katolíckych novín. Působí jako farář v Devíne.

Marcela Grez

Španělská autorka a ilustrátorka dětské literatury.

Marcel Gruen

Manuela Georgiakaki

Autorka učebnic němčiny.

Maggie Greenwood-Robinson

Autorka populárně naučných knih z oblasti zdraví a medicíny.

Leslie Davis Guccione

Lee Garbett

Britský výtvarník, ilustrátor komiksů.

Kathleen Glasgow

Americká vědecká pracovnice a spisovatelka.

Katarína Gillerová

Katarína Gillerová se narodila v Kremnici a vyrostla v Žiaru nad Hronom, kde vystudovala střední ekonomickou školu. Už tehdy publikovala v časopisech povídky a básničky, přispívala i do rozhlasu. Po maturitě odešla do Bratislavy, kde vystudovala při zaměstnání Ekonomickou univerzitu a kde v současné době žije. Je vdaná, má jednoho syna a pracuje jako ekonomka. Nějaký čas učila i na střední škole a v současné době vede účetnictví soukromým podnikatelům. V roce 2001 vydala knížku pro děti Moja kamarátka knižka, v roce 2002 humoristickou knihu Úžasssná dovolená a v roce 2004 pak vyšel velmi úspěšný román Láska si nevybírá . V tomto roce vydala další knihu s názvem Dotkni sa ma, láska. Autorka, která je označována za slovenskou Danielle Steelovou, o své literární tvorbě říká: „Píšu, když mám všechno hotové, po večerech a víkendech. Je to takový můj odpočinek od účetních čísel a neustálých změn daňových zákonů.“

Kamil Glovňa

Slovenský pilot a letecký fotograf, vojenský stíhací pilot a kapitán v.v., autor fotografických publikací a leteckých map.

Josef Galík

Vyučil se pletařem na pletařské škole n. p. Svit Zlín . Maturita získaná v roce 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na FF UP v Olomouci , kde byl žákem Oldřicha Králíka. PhDr. získal 1969 doplněnou prací diplomovou s titulem Básnický vývoj Josefa Hory, CSc. prací Vladislav Vančura . 1957–63 učil na středních školách v Hradci Králové, v Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od roku 1963 působil jako odborný asistent a od roku 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP v Olomouci .

Jo Goodman

Foto Jo Goodman zatiaľ nemáme. Pán Dobrzanski sa rozhodol svoje foto zatiaľ nezverejniť. Vysvetlí vám to sám na svojich stránkach. TU: http://www.jogoodman.com Meno Goodman je vlastne voľným prekladom jeho poľského mena Dobrzanski. Príbehy Jo Goodmannovej sú vhodné aj pre mužov, sú plné špionáže a napätia, romantiky a erotiky, dejové sekvencie opisuje z pohľadu muža, čo je v romantickej literatúre s historickou tématikou skôr výnimočné, ale o to zaujímavejšie.

Jay Gordon

Americký ekonom a spisovatel.

Jaroslav Guth

Fotograf, spoluautor knih o zbraních.

Jaroslav Goll

Jaroslav Goll byl český historik a medievalista, pedagog, diplomat, básník, spisovatel a překladatel a dědeček herečky Nataši Gollové. Jaroslav Goll po sobě nezanechal zásadní ucelené historické dílo, ale proslavil se především jako kritický odpůrce Rukopisu královédvorského a zelenohorského a jako nejvýznamnější pedagog české Karlovy univerzity po jejím rozdělení , který vychoval celou generaci českých historiků nazývaných proto historici Gollovy školy. Pocházel z české rodiny německého původu. Jeho otec Adolf Goll působil jako lékař u hraběte Kinského. Matka se jmenovala Marie Daňková. Díky strýci Josefu Daňkovi získal přístup k české obrozenecké inteligenci . Celá jeho studijní léta probíhala za Bachovského absolutismu. Vystudoval mladoboleslavské gymnázium, maturitu složil na Akademickém gymnasiu v pražském Klementinu. Poté se chtěl věnovat umění a literatuře, ale nebylo mu to umožněno. Proto se přihlásil ke studiu historie na filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde studoval u V. V. Tomka a Konstantina Höflera. Doktorát složil ve 24 letech. Vrátil se na mladoboleslavské gymnázium a rok zde vyučoval. Poté odjel na roční pobyt na Univerzitu Georga Augusta v německém Göttingenu, kde se pod vlivem učitele Georga Waitze naučil pozitivistickému rozboru pramenů a jejich kritice. V letech 1872–73 zastával místo tajemníka velvyslance USA v Berlíně a historika George Bancrofta, začal se zajímat o evropskou historii, především anglicko-francouzské vztahy za třicetileté války. V letech 1874–1880 byl profesorem Českoslovanské obchodní akademie v Praze. V roce 1875 získal docenturu v oboru všeobecných dějin na pražské univerzitě a v roce 1885 se zde stal řádným profesorem a přednášel zde i po r. 1890, kdy odešel na odpočinek. V únoru 1886 vyšla v Masarykově Athenaeu práce Jana Gebauera Potřeba dal...

Janice Graham

Janice Grahamová se narodila a vyrůstala ve Wichitě v Kansasu, kde také vystudovala francouzštinu na University of Kansas. Po absolvování univerzity žila 5 let ve Francii, Řecku a Izraeli. Poté se vrátila do USA, aby v Los Angeles studovala film na University of Southern California. Pracuje jako spisovatelka a scenáristka.

Jan Grossman

Jan Grossman byl český divadelní dramaturg a režisér, literární a divadelní kritik. Publikovat začal již během středoškolských studií, maturoval na gymnáziu v roce 1944. V průběhu druhé světové války byl členem Hnutí za svobodu. Po válce studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy srovnávací literaturu a estetiku, souběžně byl redaktorem deníku Mladá fronta, a od roku 1946 lektorem činohry Národního divadla. Po únoru 1948 neprošel při prověrkách a byl ze studií na filosofické fakultě vyloučen, následně musel odejít i z ND a na delší dobu mu byla znemožněna publikační činnost. Zprvu působil jako dramaturg Státního divadla v Brně, ale poprvé se zde představil také jako režisér . V roce 1953 přešel jako dramaturg do Burianova Armádního uměleckého divadla a opět se prosadil i jako režisér . V roce 1956 se vrátil k práci literární, nastoupil do nakladatelství Československý spisovatel. Jako redaktor znovu uvedl do literatury členku Skupiny 42 Jiřinu Haukovou, připravil sbírku Monology Milana Kundery, redigoval také například debuty Jana Skácela, Miroslava Holuba a Miloše Macourka, jako editor se věnoval dílu Františka Halase, Jiřího Ortena a Bertolta Brechta. Po propuštění z nakladatelství v roce 1958 krátce spolupracoval s Alfrédem Radokem jako externí dramaturg v Laterně magice a v letech 1959–1962 působí jako dramaturg a režisér v Městském divadle na Kladně. V roce 1961 nastupuje jako dramaturg a režisér do pražského Divadla Na zábradlí, kde se v následujícím roce stal i uměleckým šéfem činohry. Grossmanovo působení v šedesátých letech v Divadle Na zábradlí je považováno za jednu z nejvýznamnějších kapitol historie českého poválečného divadla. Po příchodu okupačních vojsk v roce 1968 musel z Divadla Na zábradlí odejít. Protože mu to nebylo umožněno doma, režíroval v lete...

Irina Grekova

Původním povoláním matematička, práce z oboru, spisovatelka, autorka románů.

Henry Gréville

Literární alias pro paní Alice Durand roz. Fleury, která studovala jazyky a vědu , provdala se za Émile Duranda, francouzského profesor a práva v Petrohradě, do Francie se spolu s manželem vrátila v roce 1872. Již při pobytu v Petrohradě publikovala své první romány iv časopisech, po návratu do Francie pokračovala v publikování románů, ve kterých zobrazovala ruskou společnost. Její knihy byly překládání do mnoha světových jazyků

George Goodchild

George Goodchild se narodil v Kingstonu na Temži . Novinář, dramatik, nakladatelský redaktor a spisovatel. Velmi plodný autor detektivních a dobrodružných knih . Oblíbenou sériovou postavou detektivních románů byl inspektor McLean. Psal také pod pseudonymy: Jesse Templeton, Wallace Q Reid, Alan Dare.

Geoffrey Giuliano

Americký filmový herec žijící v Kanadě, pracovník rozhlasu, autor publikací o hudebních skupinách, indických náboženstvích.

Gennadij Samojlovič Gor

Gennadij Samojlovič Gor byl ruský sovětský historik umění, prozaik a básník, známý především jako autor vědeckofantastických próz. Narodil se roku 1907 ve městě Verchněudinsk . Pocházel ze židovské rodiny. První rok života prožil se svými rodiči ve vězení v Čitě, kam byli posláni za revoluční činnost. Roku 1923 se přestěhoval do Leningradu, kde začal studovat na historicko-filologické fakultě Leningradské státní univerzity. Zde se také seznámil s Daniilem Ivanovičem Charmsem a Alexandrem Ivanovičem Vveděnským, čelnými představiteli tehdejší ruské avantgardy a zakladateli umělecké skupiny Společnost reálného umění OBERIU navazující na expresionismus a dadaismus. Po ukončení studia roku 1930 se věnoval především literatuře. První povídku vydal roku 1925 v komsomolském časopise Юный пролетарий . Roku 1930 napsal v duchu „oberijské“ poetiky román o kolektivizaci Корова , který mohl vyjít až roku 2000. Ve třicátých letech žil na Sibiři, kde studoval folklór severních národů a získal zde i náměty pro své první povídky. Roku 1933 vyšla jeho první sbírka povídek Живопись , roku 1934 byl přijat do Svazu sovětských spisovatelů. Zimu roku 1941 prožil v nacisty obleženém Leningradu. Tento zážitek jej po evakuaci v letech 1942–1943 inspiroval k napsání dlouhého cyklu básní Блокада , poznamenaný poetikou OBERIU a odrážející stav muže žijícího v neustálém očekávání smrti (část básní vyšla časopisecky až v roce 2002, celý cyklus v roce 2007 v dvojjazyčném rusko-německém vydání. Po skončení druhé světové války pokračoval v psaní žánrově různorodé prózy, od roku 1961 je znám především jako autor vědeckofantastických příběhů. Ty se nevyznačují příliš napínavým dějem, napětí je ve filozofickému pro...

František Graus

František Graus byl česko-německý historik. Jeho práce byla jak tematicky, tak časově neobyčejně široká - kulturní, sociální a hospodářské dějiny, raný i pozdní středověk. Ve svých studiích mnohdy předjímal v budoucnosti populární historiografická témata. V druhé polovině 20. století patřil mezi nejvýznamnější české medievisty evropského formátu. Graus pocházel z německy mluvící židovské rodiny. Jeho dospívání bylo poznamenáno sporem s matčiným novým partnerem, které u citlivého mladíka vyústilo ve vzdorovitý zájem o židovství, i když rodina aktivně nepraktikovala. V listopadu 1941 byl Graus převezen do Terezína. Zde byl díky svým rozsáhlým znalostem i jazykovému nadání přidělen do knihovny, kde měl za úkol katalogizovat zabavené hebrejské knihy. V Terezíně se také poprvé setkal s komunistickou ideologií a během krátké doby se stal jedním z předních členů tamější komunistické buňky. Na podzim 1944 byl deportován do vyhlazovacího tábora Birkenau, a odtud do pobočky Buchenwaldu, Taucha. Podařilo se mu přežít závěr války. Po studiu na Filosofické fakultě University Karlovy se František Graus stal pracovníkem Státního historického ústavu. Zkušenost holocaustu jej, stejně jako mnoho mladých Židů, utvrdila v názoru, že jedině marxismus dokáže nastolit takový společenský řád, který jednou provždy odstraní nebezpečí podobné fašismu a nacismu. Na jedné straně tak byl mladý Graus neobyčejně inteligentním medievistou s obrovskou znalostí zahraniční literatury, díky které rozšiřoval rozhled české historiografie na širší oblast evropskou. Na straně druhé byl nesmiřitelným obhájcem ideologie, díky které své závěry mnohdy nadřazoval nad argumenty svých kolegů a odmítavě se - v rámci tehdejšího boje proti „kosmopolitismu“ - stavěl vůči české předválečné historické škole. Známá je jeho přezíravá reakce na polemiky Václava Vojtíška týkající se prvního dílu Dějin venkovského lidu v Čechách. Jako mladý a nadaný komunista se Graus zak...

Eva García Sáenz

Narodila se v roce 1972 ve Vitorii v Álavě. Vystudovala optiku a optometrii, pracovala jako knihovnice a navštěvovala různé psací workshopy, například ve Fuentetaji v Madridu. Tři roky se každou noc věnovala psaní svého prvního románu: La saga de los longevos , který se stal fenoménem kritiky a prodeje a byl přeložen do angličtiny, s velkým ohlasem ve Spojených státech i ve Velké Británii. V roce 2014 vyšlo druhé pokračování ságy Los hijos de Adán a také historický román „Pasaje a Tahiti“ Její romány se dostaly na první místo v seznamech bestsellerů v zemích jako Německo, Polsko, Kolumbie, Mexiko, Argentina nebo USA. Mezi její oblíbené autory patří Dennis Lehane, Pierre Lemaitre nebo Margaret Mazzantini. Je vdaná a matka dvou dětí.

Eugen Georg

Německý lékař, autor příruček o manželství a o plánovaném rodičovství.

Ester Geislerová

MgA. Ester Geislerová je česká herečka a umělkyně. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, obor Nová Média II., rok a půl pobyla v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida. Věnuje se převážně videoinstalacím. Ve svých dílech kombinuje filmovou řeč a herectví s konceptuálním výtvarným přístupem. Má dvanáctiletá dvojčata Miu a Jana. Ester Geislerová a Josefina Bakošová tvoří kreativní duo zaměřující se na módní projekty, styling a tvorbu pro děti.

Emily Grayson

Narodila se v New Yorku a dodnes žije v bytě na Manhattanu. Jak sama říká, píše snad odjakživa - povídky, romány, básně i hry. Rok po úspěchu své prvotiny, milostného románu o nenaplněné celoživotní lásce Terasa, vydává knihu Observatoř, příběh lásky a sesterské řevnivosti. Emily Graysonová si přísně střeží svoje soukromí, nedává se fotografovat na obálky knih a neposkytuje rozhovory o své osobě.

Duncan Garwood

Autor turistických průvodců a spisovatel cestovatelské literatury zaměřený na Itálii a Středomoří. Žije v Římě.

Dizzy Gillespie

Dizzy Gillespie byl výraznou osobností světového jazzu, proslulou virtuózní hrou na trubku, průkopnickým bebopovým stylem a charismatickým vystupováním na pódiu. Narodil se jako John Birks Gillespie 21. října 1917 v Cheraw v Jižní Karolíně, svou profesionální kariéru zahájil koncem 30. let 20. století a rychle se proslavil složitými rytmy a harmoniemi. Spolu s dalšími jazzovými legendami, jako byli Charlie Parker a Thelonious Monk, pomohl Gillespie ve 40. letech 20. století revolučně změnit jazzovou hudbu tím, že vyvinul styl bebop, který se vyznačoval rychlými tempy a improvizací založenou na harmonické struktuře.

David Glover

Narozen 4.9.1953. Pedagog, autor populárně naučných knih pro děti.

David Gibbins

Britský mořský archeolog.

Christoph Willibald Gluck

Narozen 2. 7. 1714, zemřel 15. 11. 1787. Německý hudební skladatel a jeden z nejvýznamnějších operních skladatelů období klasicismu.

Christian Henri Godefroy

Francouzský autor knih o zlepšování sebe sama a pozitivním myšlení.

Christian Grunert

Nemecký botanik, zúčastnil sa mnohých expedícií za sukulentnými rastlinami, zaslúžil sa o objavenie a znovuobjavenie niektorých prírodných nálezísk kaktusov, zaslúžil sa o rodové členenia kaktusov na základe kvetov a plodov.

Charles Gide

Charles Gide francouzský ekonom a historik ekonomického myšlení. Byl profesorem na univerzitě v Bordeaux, v Montpellier, na Université de Paris a nakonec na Collège de France. Jeho synovec byl autor André Gide.Iniciátorem revue d'économie politique v roce 1887 byl Gide zastáncem francouzské historické ekonomické školy. Byl jedním z mála podporovatelů Léon Walras, protože sdíleli společenskou filozofii, společenský aktivismus a opovržení za ekonomiku žurnalistů ve stylu Manchesteru.Během počátku 80. let 20. století pracoval s Édouard de Boyve, iniciátorem družstva Abeille Nîmoise v roce 1884 a bývalým výrobcem Auguste Marie Fabre. Tito tři muži iniciovali francouzskou kooperativní filozofii, která se stala známou jako École de Nîmes. Společnost Sociétés Coopératives de Consommation de France měla svůj první národní kongres v Paříži dne 27. července 1885. Časopis l'Émancipation byl zahájen na tomto setkání a byl vydán nejprve 15. listopadu 1886 v Nîmes. Gide, de Boyve a Fabre všichni přispěli k časopisu. Jako protestantský křesťanský socialista se zapojil s progresivní politikou ve Francii a podporoval filozofii univerzitního obyvatelstva po aféře Dreyfus. Prosazoval založení školy pro pokročilé sociální studia . Navíc působil v rané fakultě École supérieure de journalisme de Paris. Společně se školou pro společenské studie byl založen v roce 1899 jako jeden ze tří velkých ekologů vyvíjejících se z Collège libre de science sociales zahájeného v roce 1895.Gide schválil Union pour la Verite , kterou vytvořil filozof Paul Desjardins v roce 1892, který propagoval příčinu židovského vojenského důstojníka Alfréda Dreyfuse během politického skandálu, který ho zahrnoval. Gide se také zajímal o reformní projekty, jako je například Alliance d'Hygiène Sociale , která vznikla v roce 1905, a informovala o výstavě sociální ekonomiky na univerzitě v Paříži v roce 1900. Gide...

Charles de Gaulle

Charles André Joseph Marie de Gaulle byl francouzský státník a voják. Jako důstojník z povolání sloužil v první světové válce, v meziválečném období se stal velitelem tankové divize a propagátorem mobilních obrněných sil. Během bitvy o Francii velel tankové divizi. Po kapitulaci Francie odešel do Anglie, kde založil a následně vedl hnutí Svobodné Francie, které pokračovalo v boji na straně Spojenců. Byl také hlavním představitelem francouzské exilové vlády. Po osvobození v roce 1944 se stal hlavou Prozatímní vlády Francouzské republiky, o dva roky později na tuto funkci rezignoval. Zůstal politicky aktivním a založil stranu Rassemblement du Peuple Français, kterou také vedl. Kromě toho se věnoval sepisování válečných pamětí. V době vrcholící alžírské krize a rozkladu čtvrté republiky se nechal roku 1958 Národním shromážděním povolat zpět do čela státu. Jím navržená a referendem schválená ústava dala vzniknout páté francouzské republice s významně posílenými pravomocemi prezidenta. Následně byl de Gaulle zvolen jako 18. prezident Francie. Ve své funkci prosadil udělení nezávislosti Alžírsku a později i dalším francouzským koloniím. Snažil se posílit mezinárodní postavení a nezávislost Francie, například vystoupením z NATO a zahájením vlastního jaderného programu. Jeho pozicí otřásly studentské nepokoje v květnu 1968, přesto v následujících volbách zvítězil. Již roku 1969 však rezignoval v důsledku neúspěchu referenda o decentralizaci. Zemřel o rok později. K odkazu gaullismu se do současnosti hlásí řada francouzských politických uskupení. Narodil se jako třetí z pěti dětí hluboce katolicky věřícím rodičům Jeanne Maillotové a Henri de Gaullovi. Zůstal po celý svůj život horlivým a praktikujícím katolíkem, který, jak připomíná jeho syn Philip, učinil z víry stěžejní sílu svého života. Jeho otec byl profesor filosofie, latiny, řečtiny, fr...

C. W Gortner

Christopher W. Gortner ke významný americký autor historických románů se narodil ve Washingtonu, ale vyrůstal ve španělské Malaze. Nyní žije v Severní Kalifornii. Vysokoškolský titul získal na kalifornské New College v oboru Psaná tvorba se zaměřením na renesanční studia, sám také vyučuje na univerzitě semináře o 16. století. K tomu ještě hodně cestuje, aby lépe probádal témata ke svým knihám. Vyzkoušel si žít na španělském středověkém hradě, tancoval dobové tance ve starých palácích Tudorovců, hledal podklady v literárních archivech a muzeích po celé Evropě. Věnuje se i problematice ochrany životního prostředí a je znám také jako horlivý obhájce zvířecích práv.

Brigitte Gillessen

Porodní asistentka a léčitelka. Působí v Německu.

Blanka Gruntová

Bill Gunston

Britský pilot, učitel letectví.

Benny Goodman

Benny Goodman , známý jako "král swingu", byl americký jazzový klarinetista a kapelník, který se ve 30. a 40. letech 20. století stal jednou z nejvýraznějších osobností jazzové a swingové hudby. Goodman se narodil 30. května 1909 v Chicagu ve státě Illinois a proslavil se v době, kdy se swingová hudba stávala stále populárnější v celých Spojených státech. Vedl jeden z nejúspěšnějších big bandů té doby a zasloužil se o to, že se jazz dostal do povědomí širšího publika.

Annie Girardot

Annie Suzanne Girardotová byla francouzská divadelní, filmová a televizní herečka a zpěvačka. Původně zdravotní sestra, vystudovala herectví a byla členkou prestižního divadla Comédie-Française. Po několika úspěšných vystoupeních před kamerou se stala vyhledávanou představitelkou emancipovaných žen a v sedmdesátých letech 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která hrála ve filmu výhradně hlavní role. Třikrát získala ocenění Césara, byla nositelkou Řádu umění a literatury udělovaného francouzským ministerstvem kultury a obdržela Řád čestné legie. Narodila se v desátém pařížském obvodu. Druhou světovou válku prožila s matkou a bratrem v Normandii, otec zemřel, když jí byly čtyři roky. Už jako dítě chtěla hrát, ale stejně jako matka se nejdříve stala zdravotní sestrou. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, později vystudovala herectví na pařížské konzervatoři Conservatoire national supérieur d'art dramatique. V letech 1954-1957 byla členkou prestižního divadla Comédie Française, kde účinkovala v díle francouzských klasiků. Mezitím se začala prosazovat ve filmu, vynikla ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři , poté dělila svou práci mezi Francii a Itálii. V dekádě sedmdesátých let 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která ve filmech hrála výhradně hlavní role. Střídala dramatický a komediální žánr, její doménou se staly emancipované ženy, které různým způsobem bojují proti nástrahám života. Za kreaci lékařky postižené rakovinou získala cenu Césara. V dramatickém a kriminálním žánru hrála ve filmech Andrého Cayatta , komediální polohu uplatnila v mimořádně úspěšné dvojici s Philippem Noiretem . Točila také s Louisem de Funèsem . Poslední hlavní roli hrála v kriminálce Černá listina , od té doby ztvárňovala jen vedlejší úl...

Ann Gillanders

Britská terapeutka se zaměřením na reflexologii, alternativní medicínu, masáže. Autorka populárně-naučné literatury a literatury pro děti.

Andrew M Greeley

irsko-americký římskokatolický kněz, sociolog, novinář Jeden z nejvlivnějších katolických spisovatelů a myslitelů naší doby, kněz, sociolog, novinář a autor Otec Andrew M. Greeley vybudovala mezinárodní shromáždění ze zbožných fanoušků během kariéry, která pokrývá pět desetiletí. Je autorem více než 50 nejlepších-selling románů a více než 100 děl ze non-fiction a jeho psaní byla přeložena do 12 jazyků.Otec Greeley je respektovaný vědec, jehož současný výzkum se zaměřuje na sociologii náboženství

Aleš Gerloch

Aleš Gerloch je český právník a profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá hlavně teorií práva, právní filozofií a ústavním právem. Od roku 2014 zastává funkci prorektora pro akademické kvalifikace Univerzity Karlovy. Také externě vyučuje na Právnické fakultě Západočeské univerzity. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě UK vykonával funkci děkana. Provozuje také advokátní praxi a od roku 2006 je místopředsedou Legislativní rady vlády. Téhož roku byl zvolen Právníkem roku v oblasti veřejného práva. V roce 2008 obdržel stříbrnou medaili Antonína Randy, kterou získal jako významný představitel politického, veřejného a společenského života, za jeho zásluhy o fungování demokratického právního státu a významnou pomoc a spolupráci s Jednotou českých právníků. Narodil se v Ostravě. Do Prahy přišel s rodiči v polovině 60. let. Otec Vladimír byl novinář, na počátku normalizace od dubna 1970 vedoucí ideologického byra ÚV KSČ na konci 70. let byl zástupcem šéfredaktora Rudého práva. Matka pracovala na sekretariátu KSČ. V Praze Aleš Gerloch dokončil základní školu a odmaturoval. Již v 18 letech se stal kandidátem na členství v KSČ a členem KSČ byl až do roku 1990. V roce 1978 úspěšně ukončil magisterské studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde od té doby působí jako učitel. Od roku 1983 se pravidelně stýkal s agentem StB, když StB zkoumala možnost využít ho jako tajného spolupracovníka. Spis byl uložen roku 1986 se závěrem, že Gerloch je kladně politicky orientován, je ochoten být ve styku s orgány MV a informovat o situaci na PF UK Praha v oficiálním styku. Podle českého publicisty Jana Urbana se Gerloch před rokem 1989 setkával nejméně deset let s příslušníky StB. Urban v roce 2019 ve svém příspěvku do internetového média HlídacíPes.org uvádí, že "podle dochovaných dokumentů je zjevné, že pan Gerloch se nijak nestyděl předávat tajné policii i charakteristiky osob ze svéh...

Adam Glass

Americký spisovatel, scenárista a televizní producent.

Werner Gitt

Werner Gitt je německý spisovatel, emeritní ředitel a profesor. Některé knihy přeloženy do češtiny, např.: Otázky, které jsou kladeny vždy znovu. / 1992. Několik článků zveřejněno společností KPK, z.s., Hradec Králové.

Walter B Gibson

Walter B. Gibson, kterého mnozí nazývají "Kouzelník kouzelníků" se naučil magii tím, že ji praktikoval s největšími kouzelníky naší doby. V průběhu 35 let společně vysupoval se slavným Harrym Houdinim, Howardem Thurstonem a Harrym Blackstonem. Pran Gibson vykonával funkci prezidenta "Philadelphia Assembly of the Society of American Magician´s" a získal titul prvního víceprezidenta "Magician´s Guild of Amerika". Gibson byl plodným spisovatelem. Specializoval se mimo jiné na magii, různé koníčky, psychické jevy, hry a hlavolamy. Byl autorem nejslavnějšího rozhlasového thrilleru The Shadow . Napsal scénář na více než 2 500 epizod a téměř 300 románů , v nichž vystupuje vždy stejná postava. Když tento legendární kouzelník nevystupuje, pobývá rád ve svém "strašidelném" domě s dvaadvaceti místnostmi v Eddyville ve státě New York.

Wacław Gołembowicz

Chemický inženýr a spisovatel. Autor detektivních povídek s Sherlockem Holmesem, biografie o Paracelsovi , desítky naučných a populárně-naučných knih z oboru . Zemřel ve Varšavě ve věku šedesáti let. Několik knih se dočkalo vydání až po jeho smrti.

Vlasta Gregorová

Narozena 3. července 1920 v Brně. Po válce studovala na filosofické fakultě Masarykovy university v Brně. Pracovala na ministerstvu zahraničí a zastávala vysokou diplomatickou funkci. Více než 20 let se zabývala diplomatickým a státním protokolem a etiketou. Je uznávanou odbornicí s bohatou publikační činností.

Vlasta Gazdíková

Mgr., pedagožka a metodička, zaměřená na výuku češtiny.

Vincent Gasnier

Americký znalec nápojů, autor prací o nápojích, vinařských soutěžích a stolování, též televizní publicista.

Viktor Vladimirovič Goljavkin

Viktor Vladimirovič Goljavkin, rusky: Виктор Владимирович Голявкин byl ruský spisovatel, malíř, knižní grafik. Narodil se v Baku. Otec vyučoval hudbu a tak se Viktor i oba jeho mladší bratři učili hrát na hudební nástroje. Viktora však zajímalo kreslení, nejprve karikatury. Když začala válka, bylo mu 12 let. Otec odjel na frontu. Viktor po válce začal studovat malířské učiliště. V tu dobu začal také psát drobné povídky. Učiliště dokončil roku 1953 a nastoupil na Akademii malířství do Leningradu, tu ukončil r. 1960. V roce 1959 mu vyšla první kniha - Prší nám na sešity. Zemřel v Sankt-Petěrburgu, kde je též pochován.

Vera Gissing

Věra Gissingová se narodila v roce 1929 v Čelákovicích u Prahy rodičům židovského původu Irmě a Karlovi Diamantovým.V červenci 1939 odjela společně se sestrou Evou jedním ze záchranných transportů, organizovaných britským makléřem Nicholasem Wintonem, do Velké Británie, kde v bezpečí prožila 2. světovovu válku. Její rodiče zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Přesto se Věra – tehdy ještě Diamantová – vrátila do osvobozeného Československa, kde ji ale čekalo další zklamání, které vyústilo až v dobrovolnou emigraci. O tom všem pojednává autobiografická kniha Perličky dětství, složená nejen z osobních vzpomínek na léta těsně předválečná, válečná a bezprostředně poválečná, ale také z deníkových záznamů a dopisů, které si Věra psala především s rodiči a posléze také se sestrou. Je to hluboká osobní výpověď o nelidskosti na tomto světě, krutých důsledcích fašismu, amoralitě a nespravedlnosti na jedné straně, ale současně také o síle člověka postavit se navzdory osudu, slušnosti, a především o naději, která nám umožňuje přežít i takové mezní situace, které se na první pohled jeví jako zcela bezvýchodné.

Sylva Groszová

Narozena 19. 1. 1926, zemřela 11. 10. 1994. Novinářka, redaktorka, fejetonistka, reportérka, autorka prací o dopravních pravidlech a výživě lidstva.

Sydney Gordon

Světlana Glaserová

Narozena 24. 3. 1956 v Praze. Scénáristka, předsedkyně Občanského sdružení Společná obrana, blogerka a prozaička.

Svatopluk Galočík

Narozen 1948. JUDr., práce o daních, celních předpisech a exportní problematice.

Stephanie Garber

Stephanie Garberová má ráda Disneyland, protože je to jediné místo na Zemi, kde má pocit, že by mohly ožít fantastické příběhy, o kterých tak ráda píše. Když zrovna nepíše fikci žánru young adult, vyučuje kreativní psaní na severu Kalifornie a je známa tím, že obrací školní úlohy ve hry a bere studenty na exkurze, které zahrnují autogramiády knih. Na placení účtů během střední školy, univerzity a v přestávkách mezi nimi si Stephanie vydělávala jako baristka, číšnice, barmanka, zástupce zákaznického servisu pro poradenskou firmu v oblasti energií a prodavačka. Také strávila mnoho let prací s mládeží - jako poradce na letním táboře s tematikou vesmíru, jako dobrovolník ve škole pro hluché děti v Mexiku a vzala mnoho skupin středoškolských studentů do zahraničí, kde trávili prázdniny prací v hostelech v Amsterodamu. Dodnes nepřestává snít o dalších dobrodružstvích.