Výpis všech autorů

Karel Galla

◾19. 8. 1901, Nový Jičín – 1985, Praha ◾děkanem: 1970/1971, 1971/1972, 1972/1973 ◾sociolog, pedagog ◾Karel Galla studoval v letech 1918–1922 filozofii, dějepis a zeměpis na filozofické fakultě v Praze. V semináři profesora Foustky se věnoval sociologii, později se také stal Foustkovým asistentem. V roce 1931 se habilitoval docentem sociologie a začal jako soukromý docent přednášet. Zaměstnán byl také ve Státní knihovně v pražském Klementinu. V roce 1949 byl na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy jmenován profesorem pedagogiky, protože sociologie byla tehdy odmítána jako „buržoazní pavěda“. Od roku 1952 působil opět na filozofické fakultě a současně přednášel i na brněnské Masarykově univerzitě. Jeho názory prošly vývojem, když se před druhou světovou válkou se hlásil ke kritickému realismu, ale po válce přestoupil k marxistickému světovému názoru. Z Gallových prací je z filozofického hlediska nejzajímavější monografie Pokrok jako idea a společenská skutečnost. Jeho velký zájem o sociologii venkova se odráží především v práci Dolní Roveň, podávající všestrannou sociální analýzu obce u Pardubic.

Joshua George

Britský spisovatel dětské literatury.

Jocelyne Godard

Začala psát jako velmi mladá, ale její básnickésbírky z let 1972 až 1979 ji nemohly uživit, proto pracovala jako novinářka a zároveň fotografka. K literatuře se vrátila antologií o ženách spisovatelkách 19.století. V té době také podnikla svou první cestu do Egypta a tato země ji doslova učarovala. Zejméne se snažila dozvědět se více o královně Hatšepsut, o níž se dodnes neví, jak vlastně skončila. Její mumie se nikdy nenašla. Jocelyne Godardovou tato žena fascinovala, a proto si ji zvolila jako první ženu pro svou antologii. Hatšepsut je také základ řady románů nazvané Egypťanky, jež se postupně rozšiřovala, jak narůstal zájem čtenářů

Irena Gálová

Irena Gálová je slovenská spisovatelka píšící slovensky i česky verše a prózy pro děti předškolního věku a pro dospívající mládež. Irena Gálová je absolventkou žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Působila jako redaktorka časopisu Kamarát , od roku 1993 žije v Česku. Do literatury pro děti a mládež vstoupila Irena Gálová až po téměř dvacetiletém působení v dětských časopisech.

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen byl nejvýznamnější německý barokní spisovatel, autor pikareskních románů a novel , v nichž v protikladu k tehdejší dvorské literatuře zobrazil život prostého lidu a hrůzy třicetileté války. Grimmelshausen pocházel z řemeslnické rodiny. Roku 1635 byl při přepadení svého bydliště a vyvraždění rodiny odvlečen hesenskými žoldáky. V letech 1636 až 1640 žil v Soestu a Lippstadtu jako voják a zúčastnil se bojů třicetileté války. Ačkoliv neměl školy ani vzdělání stal se vojenským písařem a roku 1646 se vykoupil z vojenské služby. Po skončení třicetileté války konvertoval Grimmelshausen ke katolicismu, vstoupil do služeb štrasburského biskupa Franze Egona z Fürstenberga, stal se majitelem hostince a roku 1667 rychtářem v bádenském městě Renchen, kde také zemřel. Literárně činný byl Grimmelshausen od roku 1660. Svá díla vydával pod různými pseudonymy , jeho autorství zjistil Hermann Kurz až roku 1837. Z jeho díla vynikají Simpliciánské spisy , což je deset volně na sebe navazujících svazků pikareskních próz, , jejichž rámec tvoří alegorie člověka na jeho pozemské pouti k věčné spáse a jejichž náplní je střet člověka se světem, který ho ohrožuje. Více než polovinu z nich zabírá román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, ve kterém Grimmelshausen vytvořil vynikající obraz válečných a politických poměrů v době třicetileté války. Grimmelshausenovy Simpliciánské spisy jsou tvořeny deseti volně na sebe navazujícími svazky pikareskních románů a novel:

Green Scum

Narozen 13. 3. 1962. Autor povídek, próz a knihy pro děti a mládež, též řidič sanitky.

Gloria Gaynor

Gloria Gaynor je americká zpěvačka, známá především díky hitům z disco éry "I Will Survive", "Never Can Say Goodbye" a "I Am What I Am". Její kariéra odstartovala v 70. letech, kdy podepsala smlouvu s MGM Records a v roce 1975 vydala své první album "Never Can Say Goodbye", které se stalo prvním albem, na němž se nepřetržitě střídala diskotéková hudba. Titulní skladba se stala hitem tanečních hitparád a předznamenala její vstup na diskotékovou scénu.

Georgij Dmitrijevič Gulia

Georgij Dmitrijevič Gulia, rusky: Георгий Дмитриевич Гулиа , sovětský spisovatel abcházského původu. Syn abcházského básníka Dmitrije Josifoviče Gulia. Žil v Abcházii a Gruzii, ale své dílo psal rusky. Posledních 20 let svého života v letech 1969 až 1989 žil Georgij Gulia v Moskvě na adrese Новопесчаная улица, дом № 16. V roce 2002 byla umístěna na jeho počest na tento dům pamětní deska.

Fritz Geiger

Lékař, zdravotní rada, autor prací z oblasti fytoterapie.

Françoise Giroud

Francouzská novinářka, scénáristka, beletristka, autorka biografií a politička.

Francisco de Goya

Francisco José de Goya y Lucientes byl španělský malíř a rytec romantismu. Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30. března 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. První roky života ale strávil v Zaragoze, protože zde měl jeho otec zlatnickou dílnu. Navštěvoval školu kněze Joaquína, kde se naučil číst a také se tu seznámil se svým celoživotním přítelem Martínem Zapaterem. Jejich rozsáhlá dopisová korespondence je významným zdrojem informací o umělcově životě. Otec zpozoroval jeho zájem o umění a poslal ho do učení k malíři Josému Luzánovi. Goyovu genialitu potvrzují i jeho malby v relikviáři ve Fuendetodos, které vytvořil kolem roku 1762 v pouhých šestnácti letech. Můžeme tu pozorovat jak originální náměty, tak i velkou obratnost malíře. V letech 1763 a 1766 se přihlásil na Královskou akademii výtvarných umění sv. Ferdinanda v Madridě, ale vždy bez úspěchu. Už v té době se setkal s Franciscem Bayeuem, který ho později významně podporoval. Kolem roku 1770 odešel do Říma a získává pochvalné uznání poroty parmské Královské akademie. V říjnu roku 1771 se vrací do Zaragozy, kde si zřídil vlastní dílnu a získal řadu věrných zákazníků. Po návratu do Zaragozy roku 1771 získal první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňovaly. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracoval v Zaragoze, kde vytvořil fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. Roku 1774 dostal Goya od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku na předlohy k tapiseriím. Přestěhoval se natrvalo do Madridu. Roku 1780 byl Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda. V roce 1783 si královský ministr hrabě de Floridablanca u Goyi objednal svůj portrét. Následovali další příslušníci aristokracie, takže se Goya stal vyhledávaným portrétistou. Roku 1786 byl Goya jmenován královským malířem (Pintor del...

Ewald Gerhardt

Mykolog.

Daniel Goleman

Daniel Jay Goleman je americký psycholog. Je autorem řady publikací, v nichž se zabývá tématy z oblasti emoční a sociální inteligence nebo pozornosti. Dvanáct let přispíval na téma behaviorální psychologie a výzkumu mozkové činnosti do deníku The New York Times. Přednášel na Harvardově univerzitě. . Dvakrát byl nominován na Pulitzerovu cenu. Kromě světového bestselleru „Emoční inteligence“ napsal knihy „Práce s emoční inteligencí“ a „Sociální inteligence“ nebo „Pozornost: Skrytá cesta k dokonalosti“. Jako spoluautor se podílel na knize „Primal Leadership“. Daniel Goleman vyrůstal v židovské rodině ve městě Stockton v Kalifornii. Jeho matka Fay Golemanová byla profesorkou sociologie , otec Irving Goleman byl profesorem humanitních věd. Vystudoval Harvardovu univerzitu, studoval v Indii, kde se zajímal o spirituální nauku, a postdoktorandské studium absolvoval na Social Science Research Council. Svoji první knihu napsal na základě zážitků z cest po Indii a Srí Lance a popsal v ní metody meditace. Po návratu z cest učil na Harvardově univerzitě, kde během 70. let 20. století proslul svými semináři psychologie. Jeho mentorem byl David McClelland, americký psycholog, který ho doporučil pro práci pro časopis Psychology Today. V roce 1984 začal Goleman psát pro The New York Times. Je výkonným ředitelem agentury Emotional Intelligence Services v Sudbury ve státě Massachusetts. Žije v Berkshires. Goleman byl dvakrát nominován na Pulitzerovu cenu. Získal několik ocenění, mezi jinými například cenu Career Achievement za žurnalistiku od Americké psychologické asociace nebo Wahsburn Award za vědeckou žurnalistiku. Kniha Emoční inteligence je považována za Golemanovu přelomovou práci, jež mění pohled na to, co znamená „být chytrý“. Goleman uvádí, že chytrost není udávána úspěšností v IQ testech. Ukazuje, že chápání lidské inteligence bylo dosud zúžené a že klíčová je schopnost empatie, sledování dlouhodobých cílů n...

Charles Gounod

Charles-François Gounod byl významný francouzský skladatel, který se proslavil především svými operami a duchovní hudbou. Jeho kariéra se vyznačovala silným příklonem k náboženským i divadelním skladbám. Gounodovým nejtrvalejším dílem je opera "Faust" , která se ve své době stala jednou z nejčastěji uváděných oper a od té doby zůstala základem operního repertoáru. Mezi jeho další významné operní počiny patří "Roméo a Julie" , která ještě více upevnila jeho pověst mistra francouzské opery.

Catherine George

se narodila ve Walesu a brzy se z ní stala vášnivá čtenářka, od čehož už byl jen kousek k tomu, aby začala psát. Její sňatek s inženýrem vedl k tomu, že strávila devět let v Brazílii, později ji však ohledy na školní docházku jejich syna a dcery držely v Británii, i když byl manžel dál nucen cestovat. Místo aby osamělé večery dál trávila čtením, začala psát svou první romantickou novelu. Nyní, když zrovna nepíše ani nečte, ráda vaří, poslouchá operní árie, šmejdí po starožitnictvích či věnčí svého labradora

Beniamino Gigli

Beniamino Gigli byl italský tenorista, který se v první polovině 20. století proslavil svými operními a písňovými výkony. Jeho kariéra začala poté, co v roce 1914 vyhrál mezinárodní pěveckou soutěž v Parmě, což vedlo k jeho debutu v Teatro Sociale v Rovigu v roli Enza v opeře Amilcare Ponchielliho "La Gioconda". Gigliho hlas se vyznačoval krásou, vřelostí a výrazným frázováním, díky čemuž se stal jedním z nejslavnějších tenorů své generace.

Barbara Gordon

Barbara Gordon pracuje jako scénáristka a režisérka newyorské televize. Je autorkou několika románů.

Arthur Golden

Arthur Golden je americký spisovatel. Na Harvardově univerzitě vystudoval dějiny umění se zaměřením na Japonsko. Posléze získal diplom z japonských dějin na Columbia University, kde se rovněž naučil mandarínské čínštině. Nějaký čas působil v Pekingu a Tokiu a po návratu do Spojených států amerických získal na Boston University diplom z anglického jazyka. V současnosti žije ve městě Brookline ve státě Massachusetts s manželkou a dvěma dětmi. Golden proslul hned svým prvním dílem – románem Gejša . Toto dílo vypráví o životě mladé japonské dívky, kterou v mládí vytrhli z rodné vesnice a byla jí určena role gejši v japonském Kjótu. Kniha je volně založena na životních osudech skutečné gejši Mineko Iwasaki. V roce 2005 byl román Gejša zfilmován režisérem Robem Marshallem. Hlavních role si zahráli Ziyi Zhang a Ken Watanabe.

Anne de Groot

Autorka milostných povídek.

Anna Geislerová

Jedna z nejobsazovanějších českých hereček Anna Geislerová se narodila 17. 4. 1976 v Praze. Má dvě sestry: Lenku a Ester, která je taktéž herečka. Dva roky docházela na konzervatoř Jaroslava Ježka. poté ale studia zanechala. Věnovala se také úspěšně modelingu. V roce 1999 získala Českého Lva v kategorii nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za film Návrat idiota a za svou roli Elišky ve filmu Želary si odnesla Českého Lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Z dalších filmů jmenujme např. Pějme píseň dohola, Requiem pro panenku, Jízda, Válka barev, Výchova dívek v Čechách, Kuře melancholik, Štěstí od Bohdany Slámy a Kráska v nesnázích Jana Hřebejka. Ve filmu Sklapni a zastřel mě... si zahrála špatně naloženou Líbu Zemanovou, manželku Pavla Zemana , která má slabost pro nakupování. Aňa Geislerová účinkovala rovněž v řadě televizních inscenací a seriálů, mj. Přítelkyně z domu smutku nebo Prima sezóna, Soukromé pasti . Má tři děti. Syna Bruna Fidélia, dceru Stellu Ginger a nejmladšího syna Maxe. Je vdaná za divadelního režiséra Zdeňka Janáčka.

Angela Gair

Angela Gair je malířka, učitelka výtvarné výchovy a autorka mnoha příruček o výtvarném umění. Pravidelně přispívá do výtvarně-naučných publikací. Žije v Anglii.

Aleš Gerloch

Aleš Gerloch je český právník a profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá hlavně teorií práva, právní filozofií a ústavním právem. Od roku 2014 zastává funkci prorektora pro akademické kvalifikace Univerzity Karlovy. Také externě vyučuje na Právnické fakultě Západočeské univerzity. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě UK vykonával funkci děkana. Provozuje také advokátní praxi a od roku 2006 je místopředsedou Legislativní rady vlády. Téhož roku byl zvolen Právníkem roku v oblasti veřejného práva. V roce 2008 obdržel stříbrnou medaili Antonína Randy, kterou získal jako významný představitel politického, veřejného a společenského života, za jeho zásluhy o fungování demokratického právního státu a významnou pomoc a spolupráci s Jednotou českých právníků. Narodil se v Ostravě. Do Prahy přišel s rodiči v polovině 60. let. Otec Vladimír byl novinář, na počátku normalizace od dubna 1970 vedoucí ideologického byra ÚV KSČ na konci 70. let byl zástupcem šéfredaktora Rudého práva. Matka pracovala na sekretariátu KSČ. V Praze Aleš Gerloch dokončil základní školu a odmaturoval. Již v 18 letech se stal kandidátem na členství v KSČ a členem KSČ byl až do roku 1990. V roce 1978 úspěšně ukončil magisterské studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde od té doby působí jako učitel. Od roku 1983 se pravidelně stýkal s agentem StB, když StB zkoumala možnost využít ho jako tajného spolupracovníka. Spis byl uložen roku 1986 se závěrem, že Gerloch je kladně politicky orientován, je ochoten být ve styku s orgány MV a informovat o situaci na PF UK Praha v oficiálním styku. Podle českého publicisty Jana Urbana se Gerloch před rokem 1989 setkával nejméně deset let s příslušníky StB. Urban v roce 2019 ve svém příspěvku do internetového média HlídacíPes.org uvádí, že "podle dochovaných dokumentů je zjevné, že pan Gerloch se nijak nestyděl předávat tajné policii i charakteristiky osob ze svéh...

Adam M Grant

Americký psycholog a vysokoškolský učitel, autor publikace z oblasti osobního rozvoje.

Tomáš Gřivna

Narozen 30.6.1975 v Ostravě. JUDr., práce z oboru veřejného práva.

Steven Gundry,

Sims Gill

Robert Greene

Americký autor sociálně-psychlogických studií o získávání moci a vlivu, zabývá se též rozborem chování významných historických i současných osobností.

Robert Goddard

Robert Hutchings Goddard byl americký inženýr a jeden ze zakladatelů raketové techniky. Během svého dospívání začal být fascinován všemi věcmi okolo pyrotechniky a nenechalo na sebe dlouho čekat a mladý Robert začal sám rozebírat, míchat směsi a vypouštět své vlastní pyrotechnické hračky, které měly až překvapivě dobré výsledky po stránce pohonných směsí. Okolo šestnáctého roku se v jeho životě dostavil další malý podnět, který jej přivedl nejspíše k tomu, co během svého života bude dělat. V této době se mu do ruky dostala kniha legendárního sci-fi autora H. G. Wellse Válka světů. Po jejím přečtení začal snít o možnostech letů k jiným planetám a semínko myšlenky bylo zaseto. Roku 1902 se mu pak na South High School ve Worcesteru do rukou dostal článek Vesmírná navigace . Roku 1908 Goddard zakončil studium na Worcester Polytechnic Institute a rozhodl se jít studovat na Clark Univerzity ve Worcesteru, kde o tři roky později obdržel doktorát z fyziky a po skončení začal na univerzitě i vyučovat. V roce 1912 dokončil svojí matematickou teorii raketových pohonů na tuhá paliva nezávisle na dalším skvělém odborníkovi K. E. Ciolkovském a podobně jako on došel ke stejným závěrům a tak se obrátil na další práci a to v podobě teorie kapalinových raket a motorů, od kterého si sliboval, že jednoho dne by mohl člověka dopravit až do vesmírného prostoru. Na rozdíl od motorů na tuhé palivo potřebovaly kapalné motory mnohem více přídavných zařízení, což postavilo před Goddarda mnoho nových výzev. Roku 1912 dokončuje Goddard matematickou teorii pro pohyb raket při úniku ze zemské přitažlivosti. Mezi lety 1914-1919 se stává asistentem fyziky na Clarkově univerzitě a od roku 1919 až do roku své smrti působí jako profesor fyziky. Je jen samozřejmostí, že jeho práce si nemohla nepovšimnout armáda, která projevila zájem o vojenské využití raket a poskytla tak mezi lety 1915 až 1923 zázemí pro Goddar...

Richard Gilbert

Ota Gregor

Ota Gregor, vlastním jménem Ota Gans , byl český lékař působící v oblasti vnitřního lékařství, oboru patologie, gastroenterologie a psychosomatiky. Ota Gregor se narodil v Praze v židovské rodině. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze. Po okupaci v roce 1939 odešel ilegálně přes Polsko do Anglie. Byl tehdy medikem ve čtvrtém ročníku na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Za druhé světové války vstoupil v Anglii do zahraničního odboje, kde v roce 1944 jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády bojoval u Dunkerque. Při postupu své jednotky přes Německo se dostal zpátky až do ČSR. Zde rychle dokončil studium medicíny a promoval v roce 1948. Byl internista, působil na IV. interní a pak na I. interní klinice v Praze, potom působil v letech 1969–1976 v Nemocnici pod Petřínem , kde se stal přednostou kliniky. Docentem se stal v roce 1961, profesorem patologie a terapie vnitřních nemocí se poté stal v roce 1967. Ota Gregor byl původně hlavně gastroenterolog, později se však z něho stal odborník na psychosomatickou medicínu. Výrazným způsobem se také přičinil o vznik české psychosomatické školy. V roce 2004 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu. Napsal memoáry, z nichž asi nejvýznamnější jsou Moje návraty aneb kudy jsem chodil . Kromě toho napsal i několik knih esejů, známé jsou:

Miro Gregor

Slovenský fotograf, grafický a obrazový nakladatelský redaktor, věnoval se i knižní grafice a místopisné publicistice.

Mike Goldsmith

Britský astrofyzik, výzkumník v oblasti akustiky, hluku a astronomie. Také autor dětské naučné literatury o astronomii a vědě.

Mark Greaney

Mark Greaney je americký spisovatel. Vystudoval mezinárodní vztahy a politologii a pokračuje ve studiu výzvědných služeb a organizovaného zločinu.

Marián Gavenda

Slovenský římskokatolický kněz, též šéfredaktor Katolíckych novín. Působí jako farář v Devíne.

Lev Nikolajevič Gumiljov

Lev Nikolajevič Gumiljov, rusky Лев Никола́евич Гумилёв, někdy přepisováno též jako Gumilev byl sovětský historik, antropolog a etnolog, který proslul svými kontroverzními názory na původ ruského etnika. Byl synem básníků Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova a Anny Andrejevny Achmatovové. Lev byl ve věku 33 let zatčen a uvězněn v sovětském pracovním táboře. Na svobodu se dostal, když se za války přihlásil do Rudé armády, ale roku 1949 byl znovu uvězněn a propuštěn byl až po XX. sjezdu KSSS roku 1956. Achmatovová byla v té době uznávanou spisovatelkou a Lev jí vyčítal, že pro jeho osvobození neudělala dost. Achmatovová celou situaci popsala ve svém básnickém cyklu Requiem. Po propuštění začal pracovat ve slavném petrohradském muzeu Ermitáž. Silně zde byl ovlivněn archeologem Michajlem Artamonovem a jeho studiem tajemného zmizelého turkického národa Chazarů. I pro Gumiljova se Chazaři a Chazarská říše stali hlavním předmětem zájmu. Zúčastnil se několika studijních výprav do povodí Volhy a na severní Kavkaz. Vydal několik článků, kde spekuloval o lokaci zaniklého hlavního chazarského města Samandar či o příčinách zániku Chazarské říše. V 60. letech cítil potřebu si doplnit vzdělání a začal studovat na Leningradské univerzitě. Doktorskou práci věnoval starým turkickým národům. Poté nastoupil do Geografického ústavu. Jeho teorie byly sovětskou etnologií a antropologií odmítány, ale v čase Gorbačovovy perestrojky se o nich začalo mnohem více mluvit. Populární se staly po pádu SSSR, v době, kdy se v Rusku začalo dařit různým spekulativním, paravědeckým či konspiračním teoriím. V současnosti je hlavním centrem gumiljovovských studií Kazachstán. Jeho prezident Nursultan Nazarbajev je velkým obdivovatelem Gumiljova, nechal po něm v nově budovaném městě Astaně pojmenovat univerzitu . Podle...

Leslie Davis Guccione

Ladislav Grosman

Ladislav Grosman byl slovenský spisovatel židovského původu. Vstoupil do literatury roku 1965 novelou Obchod na korze, která tragikomicky líčila atmosféru klerofašistického Slovenského štátu. Text měl mimořádný ohlas, Grosman ho přepracoval i do podoby filmového scénáře, který byl natočen Jánem Kadárem a Elmarem Klosem. Film pak získal dokonce Oscara, jako dosud jediný slovenský film v historii. Podobnou tematiku jako Obchod na korze měla i sbírka povídek Nevěsta. V exilu vydal ještě jednu sbírku kratších próz nazvanou Hlavou proti zdi, kde se objevují již i nová prostředí. Z pozůstalosti byla vydána próza Z pekla štěstí.

Kieron Gillen

Britský spisovatel a autor komiksů, žurnalista.

Karol Gruenberg

Jurij Pavlovič German

John R Gribbin

Britský astrofyzik, profesor astronomie na Univerzitě v Sussexu, autor odborných přírodovědných publikací.

Jen Green

Britská spisovatelka a editorka, autorka populárně-naučných publikací o přírodě, vědě a biologii člověka.

Jean Giraudoux

Hippolyte Jean Giraudoux byl francouzský prozaik, dramatik a diplomat. Nejvýznamnější zdroje jeho inspirace představuje patrně rodný limuzínský kraj a zkušenost první světové války , v níž bojoval jako mladý muž. Byl však formován také prostředím chlapeckého internátu; posléze studoval na prestižní École normale superieure. Již během studií se stal germanofilem a cestoval po německých zemích, kde se setkal s císařem Františkem Josefem I. Německo-francouzskými vztahy se zabývá jeho román Siegfried a Limuzínsko o francouzském vojáku a spisovateli, jenž v důsledku zranění ztratí paměť a osvojí si německou identitu. Pod jménem Siegfried von Kleist pak publikuje v poválečném Německu, dokud ho přítel, vypravěč, neodvede zpět do rodného Limuzinska. Za druhé světové války, kdy autor působil jako diplomat, sympatizoval s německou stranou, takže později musel čelit nařčení z kolaborace a antisemitismu. Literární vědec František Götz však naopak zdůraznil Giraudeauxův humanismus a pacifismus. Jeho patrně nejslavnější divadelní hrou je Bláznivá ze Chaillot . Hlavní hrdinka Aurélie, nazývaná Bláznivá, nepřestane věřit v lásku a dobro a postaví se proti skupině finančníků odhodlaných kvůli svému zisku zničit celou Paříž. Ke známějším autorovým divadelním hrám patří též Undina , která zpracovává příběh rusalky opouštějící pro lásku k člověku bezpečí vodní říše a mířící do světa lidí. Undina jednoho dne spatří rytíře Hanse, který je prvním příslušníkem lidského rodu, jehož potká. Okamžitě se do něj zamiluje nekonečnou láskou, jaké duše člověka není schopna. Hans se do Undiny zamiluje také, opouští kvůli ní i svou krásnou snoubenku Bertildu. Undinu však lidský svět zničí svou malostí, lhostejností a přetvářkou. Příběh končí tragicky. Z Giraudouxových románů je nejvýznamnější básnická próza Zuzanka a Tichý oceán. Pojednává o limuzínské dívce, původem z autorova rodné...

Jan Gráč

Prof. PhDr. Ján Grác, DrSc., narodený v roku 1930 v Kovarciach, okr. Topoľčany. Pracuje na Katedre psychológie Fakulty humanistiky Trnavskej univerzity. Profesijne sa orientuje na edukačnú psychológiu. Zaujíma sa o psychologické problémy etiky. Vzdelanie: Ľudová škola v Kovarciach , Štátna meštianska škola v Tpoľčanoch , Gymnázium v Topoľčanoch , Filozofická fakulta UK v Bratislave , obhajoba dizertačnej práce - CSc., akademická hodnosť doktor filozofie -PhDr. , habilitácia na docenta v odbore padagogická psychológia , vymenovanie za docenta , obhajoba doktorskej dizertačnej práce – DrSc. , inauguračné konanie na profesora . Pracovné zaradenie: V podmienkach totalitného zriadenia bol politicky diskriminovaný. Po maturite nebol z politických dôvodov prijatý na vysokú školu. V päťdesiatych rokoch bol prepustený z dvoch zamestnaní. Po habilitácii mu bol 4 roky zadržiavaný menovací dekrét a neskôr 4 roky zadržiavaný aj rukopis doktorskej dizertačnej práce na ÚV KSS. Najvyššiu pedagogickú hodnosť – profesor a vedeckú hodnosť DrSc. mohol získať až po novembri 1989, za čo sa mu Filozofická fakulta UK v Bratislave prípisom rehabilitačnej komisie oficiálne ospravedlnila. V spojitosti s uvedeným pracoval najprv v Mliekárni v Tpoľčanoch , potom ako učiteľ na Základnej škole v Pustom Chotári . Po skončení vysokej školy pracoval na Ústave ďalšieho vzdelávania učiteľov v Bratislave ako vedúci oddelenia psychológie. V roku 1961 bol z politických dôvodov prepustený zo zamestnania a pracoval ako učiteľ na stredných školách v Bratislave . V ovzduší istého politického uvoľnenia podarilo sa mu zamestnať na Výskumnom ústave pedagogickom v Bratislave a potom v na Psychologickom ústave Univerzity Komenského v Bratislave . Až od roku 1968 mohol pracovať na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, kde pôsobil až do odchodu do dôchodku (1...

Iva Gecková

Pracovnice státní správy, autorka příběhu pro děti a rozhlasových pohádek.

Iosif Romual'dovič Grigulevič

Sovětský specialista na etnografii a historii Latinské Ameriky, historii katolické církve v Latinské Americe a instituci papežství. Aktivista ateistické propagandy.

Ilona Gillernová

Narozena 23. 3. 1955 v Praze. PhDr., CSc., asistentka oddělení pedagogické psychologie a psychologie pro učitele na katedře psychologie UK, práce z oboru.

Hendrik Groen

Hendrik Groen je pseudonym nizozemského autora, jehož pravá identita je pouze předmětem spekulací v médiích. Je to skutečný osmdesátník? Je to nějaký známý nizozemský spisovatel? Nebo snad stand-up komik? Jisté je jen to, že jeho humoristický román zachycující s ostrou, a přesto laskavou a úsměvnou ironií každodenní život jednoho amsterodamského domova důchodců si získal srdce čtenářů po celém světě. Deník začal autor publikovat na literárních webových stránkách Torpedo Magazine, kde byl objeven nakladatelstvím Meulenhoff. O svém románu Hendrik Groen říká: „Ne každá věta je lež, ale ne každé slovo je pravda.“

Harriet Griffey

Novinářka, spisovatelka a autorka řady knih zaměřených na zdraví. Pravidelně přispívá do médií články se zdravotní tématikou. Je vystudovanou zdravotní sestrou a rovněž poradkyní organizace pro mládež v ohrožení .

Géza Gárdonyi

Géza Gárdonyi, vlastním jménem Géza Ziegler byl maďarský spisovatel, básník, dramatik, novinář a čestný člen Maďarské akademie věd. Od roku 1881 vyučoval na základní škole. V roce 1885 se stal novinářem . Později se stal jedním z nejvážnějších romanopisců maďarské literatury. Nebyl členem žádného literárního kruhu, jeho prózy jsou rozděleny do tří tematických oblastí. V roce 1890 napsal povídky a příběhy v populární náladě , na přelomu 19. a 20. století vytvořil a vydal historické romány , poté psychologické romány . Jeho drama i poezie byla méně významná. Šlo o výstředního člověka, legendární postava v době svého života tzv. "poustevník v Egeru".

Gertrud Granville-Geiringer

Spisovatelka a publicistka.

George Goodchild

George Goodchild se narodil v Kingstonu na Temži . Novinář, dramatik, nakladatelský redaktor a spisovatel. Velmi plodný autor detektivních a dobrodružných knih . Oblíbenou sériovou postavou detektivních románů byl inspektor McLean. Psal také pod pseudonymy: Jesse Templeton, Wallace Q Reid, Alan Dare.

Geoffrey Giuliano

Americký filmový herec žijící v Kanadě, pracovník rozhlasu, autor publikací o hudebních skupinách, indických náboženstvích.

Fred Germonprez

Vlámský spisovatel a novinář. Fred Germonprez was een Belgisch auteur en journalist. 1955 - Prijs van de Westhoek 1970 - Ridder in de Kroonorde 1972 - Ridder van ‘'t Manneke uit de Mane’ 1975 - Plaket van de stad Kortrijk 1975 - Plaket van de provincie West-Vlaanderen 1975 - Eremetaal van Sabam 1976 - Ereteken van de Arbeid eerste klasse 1978 - Doctor Humoris Causa 1980 - Zilveren plaket van de provincie West-Vlaanderen 1980 - Ridder in de Orde van Leopold I 1987 - Officier in de Orde van Leopold II http://schrijversgewijs.be/schrijvers/germonprez-fred/

Franziska Gehm

Francizka Gehmová se narodila v roce 1974 v Sonder­shausenu. Studovala anglistiku, psychologii a mezikulturní ekonomickou komunikaci v Jeně, Limericku a v Sunderlandu. Po ukončení studia učila v Dánsku na gymnáziu, pracovala v rádiu ve Vídni a působila jako lektorka literatury pro děti a mládež. V současnosti je spisovatelka a žije v Mnichově.

František Gottlieb

Básník, prozaik a diplomat František Gottlieb pocházel z židovské rodiny. Roku 1939 emigroval do Palestiny, s československou armádou se účastnil bojů na Středním východě. Od roku 1944 pracoval v Londýně na ministerstvu zahraničí, zde působil i po návratu do Čech . Roku 1958 se stal spisovatelem z povolání.

Emilián Glocar

Emilian Blažej Glocar pocházel z Moravy, vystudoval pravoslavné bohosloví v Sarajevu a působil jako duchovní nejprve v Jugoslávii, od r. 1939 v USA. Debutoval básnickou sbírkou Písně sirotků (1932, psal prózy z jihoslovanského světa a romány historické.

Emil Gilels

Emil Gilels byl sovětský klasický klavírista, proslulý svou výjimečnou technikou a hloubkou interpretace. Narodil se 19. října 1916 v Oděse na Ukrajině, na klavír začal hrát již v mládí a v Sovětském svazu se rychle prosadil. Gilelsova mezinárodní kariéra odstartovala poté, co v roce 1938 získal první cenu na Ysaÿeově mezinárodním festivalu v Bruselu, což znamenalo počátek jeho celosvětového uznání.

Edward Gibbon

Edward Gibbon byl jeden z nejvýznamnějších britských historiků. Zabýval se hlavně dějinami římské říše a jeho hlavní dílo Úpadek a pád římské říše patří dodnes ke klasickým. Narodil se v zámožné rodině, měl slabé zdraví a už v sedmi letech ztratil matku. Roku 1752 odešel studovat do Oxfordu, kde především neuvěřitelně mnoho přečetl a pod vlivem spisů francouzských jezuitů a Bossueta přestoupil 1753 na katolictví. To způsobilo skandál, musel Oxford opustit a otec jej poslal do švýcarské Lausanne ke kalvinistickému faráři, který dosáhl jeho návratu k protestantismu. Ve skutečnosti se však s křesťanstvím úplně rozešel a patřil pak k jeho velkým kritikům. V Lausanne opět hojně četl, hlavně antické a francouzské autory, a setkal se také s francouzským racionalismem. Roku 1757 mu otec zakázal sňatek se Curchaudovou a o rok později se – když zůstal po celý život svobodný – vrátil zpět do Anglie. V letech 1760–1762 sloužil v místní milici, ale věnoval se hlavně četbě a napsal své prvotiny ve francouzštině. Roku 1763 cestoval do Paříže, kde se setkal s Denisem Diderotem a Jeanem le Rondem d'Alembertem a pak odjel do Říma, který na něho udělal nesmírný dojem. Tam se také konečně rozhodl, že napíše dějiny úpadku římské říše. Po smrti svého otce 1770 se odstěhoval do Londýna a jako šlechtic se zúčastnil několika zasedání parlamentu, věnoval se však stále starověkému Římu. 1776 vyšel první díl Úpadku a pádu římské říše, který vyvolal senzaci a silné polemiky. Do roku 1788 vyšlo všech šest svazků a Edward Gibbon se stal slavným mužem. Od roku 1783 žil opět v Lausanne a po návratu do Anglie 1793 brzy zemřel. Jeho hlavní dílo je výsledek mnohaleté práce i obrovské erudice a vyniká také ironickým stylem, silně ovlivněným Voltairem. Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinila především postupná ztráta občanských hodnot obyvatel a jejich zpohodlnění. Dříve stmelující povinnosti jako obrana státu byly...

Duncan Garwood

Autor turistických průvodců a spisovatel cestovatelské literatury zaměřený na Itálii a Středomoří. Žije v Římě.