Výpis všech autorů

Dana Gazárková

RNDr., učitelka matematiky a fyziky, práce z oboru matematiky.

Carlo Goldoni

Carlo Goldoni byl proslulý italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií, z nichž mnohé se hrají dodnes. Narodil se v rodině lékaře Giulia Goldoniho a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini , práva v Pavii a později v Modeně . Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích. Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou. V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII.. V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.

Boris Leont'jevič Gorbatov

Ruský spisovatel a filmový scenárista. Během druhé světové války pracoval jako válečný zpravodaj. Narozen na Ukrajině.

Wacław Gołembowicz

Chemický inženýr a spisovatel. Autor detektivních povídek s Sherlockem Holmesem, biografie o Paracelsovi , desítky naučných a populárně-naučných knih z oboru . Zemřel ve Varšavě ve věku šedesáti let. Několik knih se dočkalo vydání až po jeho smrti.

Vlasta Gazdíková

Mgr., pedagožka a metodička, zaměřená na výuku češtiny.

Šimek & Grossmann

Šimek & Grossmann byla česká komediální dvojice Jiří Šimek a Miloslav Šimek, která působila především ve druhé polovině 20. století. V Československu byli známí svým humorem a satirou, často prezentovanou prostřednictvím skečů a písní, které si utahovaly z různých aspektů života za železnou oponou. Jejich tvorba se vyznačovala břitkým vtipem a schopností pobavit publikum a zároveň jemně kritizovat společenské a politické prostředí své doby.

Robert Greene

Americký autor sociálně-psychlogických studií o získávání moci a vlivu, zabývá se též rozborem chování významných historických i současných osobností.

Robert Goddard

Robert Hutchings Goddard byl americký inženýr a jeden ze zakladatelů raketové techniky. Během svého dospívání začal být fascinován všemi věcmi okolo pyrotechniky a nenechalo na sebe dlouho čekat a mladý Robert začal sám rozebírat, míchat směsi a vypouštět své vlastní pyrotechnické hračky, které měly až překvapivě dobré výsledky po stránce pohonných směsí. Okolo šestnáctého roku se v jeho životě dostavil další malý podnět, který jej přivedl nejspíše k tomu, co během svého života bude dělat. V této době se mu do ruky dostala kniha legendárního sci-fi autora H. G. Wellse Válka světů. Po jejím přečtení začal snít o možnostech letů k jiným planetám a semínko myšlenky bylo zaseto. Roku 1902 se mu pak na South High School ve Worcesteru do rukou dostal článek Vesmírná navigace . Roku 1908 Goddard zakončil studium na Worcester Polytechnic Institute a rozhodl se jít studovat na Clark Univerzity ve Worcesteru, kde o tři roky později obdržel doktorát z fyziky a po skončení začal na univerzitě i vyučovat. V roce 1912 dokončil svojí matematickou teorii raketových pohonů na tuhá paliva nezávisle na dalším skvělém odborníkovi K. E. Ciolkovském a podobně jako on došel ke stejným závěrům a tak se obrátil na další práci a to v podobě teorie kapalinových raket a motorů, od kterého si sliboval, že jednoho dne by mohl člověka dopravit až do vesmírného prostoru. Na rozdíl od motorů na tuhé palivo potřebovaly kapalné motory mnohem více přídavných zařízení, což postavilo před Goddarda mnoho nových výzev. Roku 1912 dokončuje Goddard matematickou teorii pro pohyb raket při úniku ze zemské přitažlivosti. Mezi lety 1914-1919 se stává asistentem fyziky na Clarkově univerzitě a od roku 1919 až do roku své smrti působí jako profesor fyziky. Je jen samozřejmostí, že jeho práce si nemohla nepovšimnout armáda, která projevila zájem o vojenské využití raket a poskytla tak mezi lety 1915 až 1923 zázemí pro Goddar...

Remy de Gourmont

Remy de Gourmont byl francouzský prozaik, básník a kritik. Pracoval jako knihovník v Národní knihovně v Paříži . V roce 1886 se stal příznivcem symbolismu, který potom intenzivně propagoval a obhajoval. Byl jedním z nejvýznamnějších kritiků své doby . Ve svých románech byl ovlivněn Jorisem Karlem Huysmansem a Mauricem Barrèsem. Poslední léta svého života prožil kvůli svému onemocnění v ústraní. Byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise .

Ralf Goedert

Učitel němčiny vyučující v jazykové škole Polyglot, spoluautor učebnic německého jazyka.

Pavel Gabzdyl

Mgr. Pavel Gabzdyl pracuje na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Zabývá se především planetárními vědami, které vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1991 se věnuje projektu Prohlídka Měsíce, jenž přibližuje zajímavá místa měsíčního povrchu. Je autorem nebo spoluautorem řady populárních astronomických publikací a vzdělávacích pořadů pro brněnské planetárium . V roce 2007 po něm byla pojmenována planetka číslo Gabzdyl. Za nejpodivuhodnější místo ve vesmíru považuje naši Zemi.

Mojmír Grygar

3. 2. 1928, Babiná Otec byl úředníkem státních drah, bratr Milan Grygar je malířem, syn Jan Grygar hercem Mahenovy činohry v Brně. Druhá žena Mojmíra Grygara Elvíra Olonova je literární historička. Obecnou školu Grygar navštěvoval na Slovensku, maturitu složil na reálném gymnáziu v Olomouci , kde byl žákem Oldřicha Králíka. V letech 1947–1952 studoval literární vědu a estetiku na FF UK u Jana Mukařovského . V letech 1951–1954 byl asistentem Jana Mukařovského v estetickém semináři. Od roku 1954 pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, nejprve jako aspirant, od roku 1957 jako vědecký asistent, od roku 1961 jako vědecký pracovník a později vedoucí oddělení teorie literatury. V roce 1960 byl na několikaměsíční stáži v SSSR. V letech 1969–1971 působil jako hostující profesor Slovanského semináře univerzity v Amsterdamu a po rozhodnutí zůstat v cizině natrvalo se zde 1971 stal vědeckým pracovníkem, později univerzitním docentem . Založil zde studium bohemistiky jako hlavního oboru , podílel se na organizaci tzv. Českých dnů, s nimiž se pojilo pořádání tematických vědeckých sympozií, věnovaných tvorbě Václava Havla , Jaroslava Haška , Jaroslava Seiferta , Bohumila Hrabala , Jana Amose Komenského aj. Od začátku 70. let je členem Nizozemské literárněvědné společnosti a AILC a od roku 1980 Společnosti pro vědu a umění . Od roku 1991 vyučoval na domácích univerzitách . Mojmír Grygar vstoupil do literárního života na počátku 50. let jako literární kritik. Zaměřoval se především na soudobou domácí literární produkci, do sféry jeho zájmů však spadalo i výtvarné umění. Jedním z klíčových témat jeho tehdejších literárněkritických článků, v...

Miloš Grim

Miloslav Grim je český anatom, histolog, embryolog a cytolog. V roce 2003 získal titul profesora normální anatomie. Specializuje se na studium zárodečného vývoje a diferenciace buněk, inervací a regenerací svalu. Působí na Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který v letech 1997–2011 vedl.

Michaela Grünig

Michaela Grünig, narozená a mentálně doma v Kolíně, pracovala mnoho let v zahraničí. Její práce ji nejen zavedla na vzdálená a krásná místa, ale také ji spojila s inspirativními lidmi a jejich životními příběhy. Od roku 2010 píše scénáře, povídky a romány na plný úvazek. Zpočátku to byly vesměs veselé zábavné a romantické romány, z nichž mnohé se dostaly do Kindle Top 100. Žije ve francouzsky mluvícím Švýcarsku se svou rodinou a spoustou zvířat.

Manuela Georgiakaki

Autorka učebnic němčiny.

Lev Grossman

Americký publicista a spisovatel, žije v Brooklynu. Absolvoval Harvard College. Titul Ph.D. z oboru srovnávací literatura na Yaleské univerzitě nezískal, protože odešel před obhájením dizertační práce. Má dva bratry, jeho dvojče Austin Grossman píše romány.

Ladislav Grosman

Ladislav Grosman byl slovenský spisovatel židovského původu. Vstoupil do literatury roku 1965 novelou Obchod na korze, která tragikomicky líčila atmosféru klerofašistického Slovenského štátu. Text měl mimořádný ohlas, Grosman ho přepracoval i do podoby filmového scénáře, který byl natočen Jánem Kadárem a Elmarem Klosem. Film pak získal dokonce Oscara, jako dosud jediný slovenský film v historii. Podobnou tematiku jako Obchod na korze měla i sbírka povídek Nevěsta. V exilu vydal ještě jednu sbírku kratších próz nazvanou Hlavou proti zdi, kde se objevují již i nová prostředí. Z pozůstalosti byla vydána próza Z pekla štěstí.

John Gray

Anglický filozof a politolog, práce z oboru, práce o evropském myšlení.

Jane Green

Jane Green je autorkou dvanácti úspěšných románů,které se zabývají skutečným osudy žen,skutečným životem a všech těch věcí okolo,které se jich týkají. Bývalá spisovatelka pro Daily Express ve Velké Britanii,odešla v roce 1996 na volnou nohu a věnovala se psaní románů. Její první román dívka hledá toho pravého muže se stal v Anglii hitem . Úspěch byl ještě sladší ,když její druhý román Jemima J,se stal mezinárodním bestsellerem. Nyní kdy je jí něco málo přes čtyřicet píše romány ,které se týkají skutečných žen,z manželství , mateřství až do krize středního věku . Jane má šest dětí. Žije ve svém domě s nanželem a dětmi v Westport Connecticutu. Když nepíše ani nevaří své početné rodině ,obstarává svá zvířata.

Jan Grossman

Jan Grossman byl český divadelní dramaturg a režisér, literární a divadelní kritik. Publikovat začal již během středoškolských studií, maturoval na gymnáziu v roce 1944. V průběhu druhé světové války byl členem Hnutí za svobodu. Po válce studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy srovnávací literaturu a estetiku, souběžně byl redaktorem deníku Mladá fronta, a od roku 1946 lektorem činohry Národního divadla. Po únoru 1948 neprošel při prověrkách a byl ze studií na filosofické fakultě vyloučen, následně musel odejít i z ND a na delší dobu mu byla znemožněna publikační činnost. Zprvu působil jako dramaturg Státního divadla v Brně, ale poprvé se zde představil také jako režisér . V roce 1953 přešel jako dramaturg do Burianova Armádního uměleckého divadla a opět se prosadil i jako režisér . V roce 1956 se vrátil k práci literární, nastoupil do nakladatelství Československý spisovatel. Jako redaktor znovu uvedl do literatury členku Skupiny 42 Jiřinu Haukovou, připravil sbírku Monology Milana Kundery, redigoval také například debuty Jana Skácela, Miroslava Holuba a Miloše Macourka, jako editor se věnoval dílu Františka Halase, Jiřího Ortena a Bertolta Brechta. Po propuštění z nakladatelství v roce 1958 krátce spolupracoval s Alfrédem Radokem jako externí dramaturg v Laterně magice a v letech 1959–1962 působí jako dramaturg a režisér v Městském divadle na Kladně. V roce 1961 nastupuje jako dramaturg a režisér do pražského Divadla Na zábradlí, kde se v následujícím roce stal i uměleckým šéfem činohry. Grossmanovo působení v šedesátých letech v Divadle Na zábradlí je považováno za jednu z nejvýznamnějších kapitol historie českého poválečného divadla. Po příchodu okupačních vojsk v roce 1968 musel z Divadla Na zábradlí odejít. Protože mu to nebylo umožněno doma, režíroval v lete...

Jan Goldhammer

Pražský vinárník. Člen cechu českých vinařů a nositel čs. i zahraničních vinařských řádů. Napsal odborné publikace a založil stylové vinárny v Praze.

Jadwiga Górnicka

Polská lékařka a léčitelka.

George Gamow

George Gamow, narozený jako Georgij Antonovič Gamov byl všestranný americký fyzik původem z ruské Oděsy , jeden z předních kosmologů 20. století. Základy fyzikálního vzdělání získal v rodné Oděse. Roku 1926 ukončil studium na Leningradské univerzitě a roku 1928 zamířil na slavnou německou univerzitu v Göttingenu. Téhož roku se mu podařilo vysvětlit mechanismus alfa rozpadu. V letech 1931–1933 pracoval v leningradském fyzikálním ústavu, odkud byl vyslán na fyzikální kongres do Bruselu. Roku 1934 odešel do Spojených států amerických. Do roku 1956 přednášel na George Washington University, poté na University of Colorado. Zabýval se kvantovou mechanikou, atomovou a jadernou fyzikou, astrofyzikou a kosmologií. Koncem 40. let teoreticky předpověděl, že celý vesmír rovnoměrně vyplňuje chladné mikrovlnné záření, které je pozůstatkem prvotního výbuchu. Jeho revoluční myšlenka zněla: „Náš vesmír je vlastně obrovská exploze, která pokračuje dodnes!“ Jako první přišel s teorií vzniku vesmíru, kterou jeho odpůrce Hoyle posměšně označil jako „velký třesk“ . Tato teorie však byla roku 1965 potvrzena americkými astronomy a paradoxně začala být označována právě Hoyleovým znevažujícím názvem. Gamow se zabýval také biologií a v 50. letech významně přispěl k objasnění genetických mechanismů v buňce. Proslavil se také řadou populárních knih, mimo jiné pro děti sérií příběhů o panu Tompkinsovi.

Fritz Geiger

Lékař, zdravotní rada, autor prací z oblasti fytoterapie.

Fred Germonprez

Vlámský spisovatel a novinář. Fred Germonprez was een Belgisch auteur en journalist. 1955 - Prijs van de Westhoek 1970 - Ridder in de Kroonorde 1972 - Ridder van ‘'t Manneke uit de Mane’ 1975 - Plaket van de stad Kortrijk 1975 - Plaket van de provincie West-Vlaanderen 1975 - Eremetaal van Sabam 1976 - Ereteken van de Arbeid eerste klasse 1978 - Doctor Humoris Causa 1980 - Zilveren plaket van de provincie West-Vlaanderen 1980 - Ridder in de Orde van Leopold I 1987 - Officier in de Orde van Leopold II http://schrijversgewijs.be/schrijvers/germonprez-fred/

Erroll Garner

Erroll Garner byl americký jazzový pianista a skladatel, známý svou swingovou hrou a baladami. Jeho kariéra vzkvétala v polovině 20. století. Garner se narodil 15. června 1921 v Pittsburghu v Pensylvánii a byl převážně samoukem, nikdy se neučil číst noty, ale hrál výhradně podle sluchu. Jeho osobitý styl hry se vyznačoval rytmickým talentem, charismatickým vystupováním na pódiu a schopností hrát složité improvizace se zdánlivě nenucenou grácií.

Daniel Gilpin

Daniel Gilpin je profesionálním spisovatelem v oblasti populárně-naučné literatury. Píše už patnáct let a za tu dobu stačil vydat více než čtyřicet knih.

Dagmar Geisler

Dagmar Geisler, vyrostla v Hesensku, žije nedaleko Mnichova a již 15 let píše s neustále rostoucím nadšením pro děti a mládež. Velmi ráda kreslí karikatury pro dospělé.

Chloe Gong

Chloe Gang se narodila v Šanghaji, ale od dvou let vyrůstala v Aucklandu na Novém Zélandu. Vystudovala angličtinu a mezinárodní vztahy na univerzitě v Pensylvánii a nyní žije v New Yorku. Ve 13 letech začala psát v poznámkách na iPadu první příběhy. Svoji spisovatelskou dráhu pak rozjela v roce 2020, kdy v USA vyšel její debutový román These Violent Delights .

Catherine George

se narodila ve Walesu a brzy se z ní stala vášnivá čtenářka, od čehož už byl jen kousek k tomu, aby začala psát. Její sňatek s inženýrem vedl k tomu, že strávila devět let v Brazílii, později ji však ohledy na školní docházku jejich syna a dcery držely v Británii, i když byl manžel dál nucen cestovat. Místo aby osamělé večery dál trávila čtením, začala psát svou první romantickou novelu. Nyní, když zrovna nepíše ani nečte, ráda vaří, poslouchá operní árie, šmejdí po starožitnictvích či věnčí svého labradora

Carmen Guerra

Španělská ilustrátorka dětské literatury

C. W Gortner

Christopher W. Gortner ke významný americký autor historických románů se narodil ve Washingtonu, ale vyrůstal ve španělské Malaze. Nyní žije v Severní Kalifornii. Vysokoškolský titul získal na kalifornské New College v oboru Psaná tvorba se zaměřením na renesanční studia, sám také vyučuje na univerzitě semináře o 16. století. K tomu ještě hodně cestuje, aby lépe probádal témata ke svým knihám. Vyzkoušel si žít na španělském středověkém hradě, tancoval dobové tance ve starých palácích Tudorovců, hledal podklady v literárních archivech a muzeích po celé Evropě. Věnuje se i problematice ochrany životního prostředí a je znám také jako horlivý obhájce zvířecích práv.

Beniamino Gigli

Beniamino Gigli byl italský tenorista, který se v první polovině 20. století proslavil svými operními a písňovými výkony. Jeho kariéra začala poté, co v roce 1914 vyhrál mezinárodní pěveckou soutěž v Parmě, což vedlo k jeho debutu v Teatro Sociale v Rovigu v roli Enza v opeře Amilcare Ponchielliho "La Gioconda". Gigliho hlas se vyznačoval krásou, vřelostí a výrazným frázováním, díky čemuž se stal jedním z nejslavnějších tenorů své generace.

Annie Girardot

Annie Suzanne Girardotová byla francouzská divadelní, filmová a televizní herečka a zpěvačka. Původně zdravotní sestra, vystudovala herectví a byla členkou prestižního divadla Comédie-Française. Po několika úspěšných vystoupeních před kamerou se stala vyhledávanou představitelkou emancipovaných žen a v sedmdesátých letech 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která hrála ve filmu výhradně hlavní role. Třikrát získala ocenění Césara, byla nositelkou Řádu umění a literatury udělovaného francouzským ministerstvem kultury a obdržela Řád čestné legie. Narodila se v desátém pařížském obvodu. Druhou světovou válku prožila s matkou a bratrem v Normandii, otec zemřel, když jí byly čtyři roky. Už jako dítě chtěla hrát, ale stejně jako matka se nejdříve stala zdravotní sestrou. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, později vystudovala herectví na pařížské konzervatoři Conservatoire national supérieur d'art dramatique. V letech 1954-1957 byla členkou prestižního divadla Comédie Française, kde účinkovala v díle francouzských klasiků. Mezitím se začala prosazovat ve filmu, vynikla ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři , poté dělila svou práci mezi Francii a Itálii. V dekádě sedmdesátých let 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která ve filmech hrála výhradně hlavní role. Střídala dramatický a komediální žánr, její doménou se staly emancipované ženy, které různým způsobem bojují proti nástrahám života. Za kreaci lékařky postižené rakovinou získala cenu Césara. V dramatickém a kriminálním žánru hrála ve filmech Andrého Cayatta , komediální polohu uplatnila v mimořádně úspěšné dvojici s Philippem Noiretem . Točila také s Louisem de Funèsem . Poslední hlavní roli hrála v kriminálce Černá listina , od té doby ztvárňovala jen vedlejší úl...

Werner Girbig

Autor knih o letcích z období 2. světové války.

Wayne Gretzky

Wayne Douglas Gretzky anglicky s kanadským přízvukem: , francouzsky: je bývalý kanadský hokejista, hokejový trenér a manažer. Mezi roky 1979–1999 odehrál v National Hockey League dvacet sezón, během nichž vystřídal čtyři kluby. Přezdívka „The Great One“ odkazuje na jeho označení „nejlepšího hráče všech dob“, jak jej charakterizovala řada sportovních novinářů, hokejistů, trenérů, fanoušků i samotná NHL. U příležitosti 100. výročí založení NHL byl v lednu 2017 přirozeně vybrán také jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy. V kanadsko-americké profesionální soutěži nasbíral zdaleka nejvyšší počet bodů , asistencí a nastřílel i nejvíce gólů . Zejména na počet asistencí vyčnívá ve statistice rozdílem třídy . Gretzky také zůstává jediným hráčem s více než 200 body celkově dosaženými v jediné sezóně, když tento výkon v kariéře zopakoval čtyřikrát. Kromě toho si v šestnácti ročnících připsal více než 100 bodů, z toho ve čtrnácti za sebou. V roce 1999 kdy ukončil profesionální dráhu, mu patřilo 61 oficiálních rekordů NHL, z toho 40 v základní části, 15 v play-off a zbylých 6 z utkání All-Star Game. K sezóně 2014 pak stále držel 60 z nich a desítky dalších neoficiálních rekordů. Narodil se a vyrostl v ontarijském Brantfordu. Jeho otec Walter Gretzky byl také hokejistou a pocházel z rodiny emigrantů původem z Grodna . V dětském věku došlo v místním amatérském klubu k odhalení jeho talentu, když hokejovými dovednostmi dalece převyšoval své vrstevníky. Přestože nevyčníval konstitucí, silou ani rychlostí, stal se nedostižitelný zejména hokejovou inteligencí a čtením hry. Ve zvýšené míře na sebe poutal pozornost soupeřů, měl schopnost správného očekávání puku v příchozím okamžiku a ocital se tak v pravou chvíli na sprá...

Vasilij Grossman

Vasilij Semjonovič Grossman , vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman , byl sovětský spisovatel. Jeho nejvýznamnější díla nemohla být v jeho vlasti mnoho let vydána. Narodil se v rodině židovských intelektuálů. Jeho otec byl chemický inženýr, matka učitelka francouzštiny. Rodiče měli svatbu v roce 1900, ale rozvedli se, když byl ještě dítě; vychovávala ho matka. V letech 1912–1914 žil s matkou ve Švýcarsku. V Kyjevě, do kterého se s matkou vrátil po pobytu ve Švýcarsku, studoval Vasilij Grossman do roku 1919. V době občanské války žil s matkou v Berdyčivu, v rodině matčiny sestry. V letech 1921 až 1923 bydlel se svým otcem v Kyjevě, kde pokračoval ve studiu. V roce 1929 absolvoval chemickou fakultu na Moskevské státní univerzitě. V lednu 1928 se oženil s Annou Petrovnou Macukovou; manželé ale po nějakou dobu žili odděleně – on v Moskvě, ona v Kyjevě. Tři roky pracoval jako chemický inženýr v Donbasu. V roce 1933 se přestěhoval s manželkou do Moskvy, kde žil v rodině matčiny starší sestry. V Moskvě získal zaměstnání jako chemik v tužkárně. Publikovat začal časopisecky koncem 20. let. Úspěšným spisovatelem se stal roku 1934, kdy zveřejnil práce Glukauf , příběh ze života horníků a Ve městě Berdyčiv ; to posílilo jeho ambice stát se profesionálním spisovatelem. Po napadení Sovětského svazu Německem, v létě 1941, byl Vasilij Grossman mobilizován. Od srpna 1941 do srpna 1945 byl zvláštním válečným dopisovatelem deníku Krasnaja zvezda . Během německé okupace města Berdyčiv byla Grossmanova matka přesunuta do ghetta a 15. září 1941 zastřelena. Až do konce života psal spisovatel dopisy mrtvé matce. Její příběh též zobrazil v románu Život a osud. Spisovatelova jediná dcera Kateřina , která též žila v Berdyčivě, byla na začátku války převezena do pionýrského tábora a později s matkou ...

Steven R Gundry

Americký lékař, kardiolog.

Stephen Jay Gould

Stephen Jay Gould byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton. Ve své knize Jak neměřit člověka ostře napadá některé základní práce a měření v oblasti lidské inteligence. Např. o měření obsahu lebek, které prováděl Samuel George Morton, Gould napsal: „Morton měří pomocí semínek a bere do ruky nebezpečně velkou černošskou lebku. Zlehka ji naplní a ledabyle zatřese. V dalším případě se mu ovšem dostane do ruky znepokojivě malá lebka bělocha: pořádně zatřepe a palcem ještě přitlačí na foramen magnum. Takové věci se stávají i bez vědomé motivace.“ John Michael provedl přeměření reprezentativního vzorku Mortonova souboru lebek a uvádí, že i přes drobná pochybení jsou výsledky Mortonových měření v zásadě přesné, naproti tomu samotný Gould se při své práci dopustil řady chyb. Další přeměření, které provedl Jason E. Lewis a jeho tým, a bylo publikováno v roce 2011, prokázalo, že se Gould nařkl Mortona z rasového zkreslení údajů opravdu neoprávněně a sám při svém měření chyboval a manipuloval. Podle ekonoma Paula Krugmana nebyl Gould popularizátorem v pravém slova smyslu, protože místo snahy přiblížit práci vědecké komunity veřejnosti prosazoval své vlastní, odlišné myšlenky. Podle biologa Bernarda Davise se v populární knize Jak neměřit člověka Gould snaží „zdiskreditovat vědecké zkoumání tam, kde je v konfliktu s politickým dogmatem“....

Stéphane Garnier

Francouzský autor humorných publikací z oblasti osobního rozvoje, textař, původním povoláním technik a zvukař, vystřídal řadu povolání.

Sandra Grimm

Německá autorka knih pro děti a mládež. Redaktorka, pedagožka.

Richard Grant

Spolu s Richardem Ballantinem píše knihy o cyklistice. Ve Velké Británii zavedl horská kola a kola BMX. Žije v Londýně a pracuje jako novinář v redakci časopisu Mail on Sunday.

Richard Gilbert

Britský psycholog a konzultant v oblasti dopravy, energie a urbanismu působící v Kanadě.

Pola Gojawiczyńska

Polská prozaička a publicistka.

Milan Galvas

Milan Galvas byl český právník, odborník na pracovní právo a právo sociálního zabezpečení. Byl docentem katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Masarykovy univerzity V roce 1975 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal následně působit jako odborný asistent, specializující se na oblast pracovního práva, a kde o dva roky později získal titul doktora práv. Roku 1983 získal na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě vědeckou hodnost kandidáta věd a roku 1995 se na brněnské právnické fakultě habilitoval. Je autorem řady odborných monografií, učebnic a článků. Kromě svých akademických aktivit působil od roku 1993 až do 2008 jako asistent postupně tří soudců Ústavního soudu, Vladimíra Jurky, Miloslava Výborného a Vojena Güttlera, poté se stal členem Legislativní rady vlády. V roce 2004 jej prezident Václav Klaus hodlal jmenovat soudcem Ústavního soudu, nezískal k tomu však potřebný souhlas Senátu.

Martin Gostelow

Autor turistických průvodců.

Mark Gatiss

Mark Gatiss je britský herec, scenárista, spisovatel a komik. Je známý jako člen komediální skupiny The League of Gentlemen spolu s Reecem Shearsmithem, Stevem Pembertonem a Jeremym Dysonem. Dále také byl scenáristou a účinkoval v seriálech Doctor Who a Sherlock. Narodil se v Sedgefieldu v County Durham v Anglii, kde vyrůstal naproti eduardovské psychiatrické kliniky, kde pracovali jeho rodiče. Mezi jeho záliby v dětství patřilo sledování Doctora Who a filmů Hammer Horror v televizi, čtení Sherlocka Holmese a Herberta George Wellse a sbírání zkamenělin. Všechny tyto zájmy podnítily jeho tvůrčí práci v dospělosti. Navštěvoval základní školu Heighington CE Primary School a Woodham Comprehensive School v Newton Aycliffu. Na druhé uvedené chodil o dva ročníky výše než Paul Magrs, jeden z dalších autorů Doctora Who. Je otevřený homosexuál a v letech 2010 a 2011 se objevil na žebříčku nejvíce vlivných homosexuálů, vydaným magazínem The Independent on Sunday's. Je v partnerství s hercem Ianem Hallardem a mají labradora jménem Bunsen. Jednou postavil viktoriánskou laboratoř u nich doma na West Endu, jako splnění si dalšího z dětských snů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mark Gatiss na anglické Wikipedii.

Marcel Gruen

Maggie Greenwood-Robinson

Autorka populárně naučných knih z oblasti zdraví a medicíny.

Lucy Gordon

Lucy Gordon se narodila v Anglii a již odmalička netoužila po ničem jiném, než být spisovatelkou. Svou kariéru začala psaním článků v jednom britském magazínu pro ženy, kde získala spoustu zkušeností – mj. pro magazím zpovídala některé hvězdy filmového plátna jako je Warren Beatty, Richard Chamberlain nebo Sir Roger Moore. Její život však změnily jedny prázdniny trávené v Benátkách. Jak sama autorka na svých webových stránkách uvádí, jednoho dne si tak relaxuje v kavárně, když jí oslovil vysoký, snědý Ital a pozval ji na večeři. První její reakce byla příkré odmítnutí toho opovážlivce, ale po jeho ujištění, že se jedná o seriozní nabídku, Lucy svolila. No a pak už bylo vše, jak podle scénáře červené knihovny – společně strávený romantický večer, druhý den zasnoubení a za tři měsíce svatba. Rodina i přátelé Lucy se na její „neuvážené rozhodnutí“ dívali více než skepticky, ale o to větší překvapení bylo, že manželství Lucy a jejího „Itala“ trvá dodnes, a to už od svatby uplynulo více jak 25 let. Není tak pochyb, že láska k Itálii a k Italům byla pro Lucy námětem nejedné knihy. Autorka také píše pod pseudonymem Penelope Stratton - její stěžejní tvorba je publikována u Harlequinu pod jménem Lucy Gordon. Luciininy knihy již získaly řadu ocenění a Lucy dvakrát vyhrála i prestižní americkou soutěž RITA.V současné době Lucy se svým manželem žije v Anglii, do Itálie se však často a rádi vracejí. Oba jsou umělci – ona píše romance, on maluje. Jejich manželství zůstalo bezdětné, avšak společnost jim dělají jejich mazlíčci – kočka a pes.

Linda Gamlin

Britská biochemička se zaměřením na alergie, imunitu, evoluci, zdravý životní styl. Autorka publikací z oboru.

Leslie Davis Guccione

Karol Grünberg

Je to polský historik 20. století. Specializoval se ejména v otázkách německo-sovětských, sovětsko-polských a polsko-ukrajinských vztahů. Autor knih o nacismu a opakovaně dotiskl životopis Adolfa Hitlera. V roce 1941 absolvoval gymnázium v ​​Drohobyči . V letech 1941-1944 byl v Kafanie , kde pracoval v dolech na měď . V letech 1946-1950 působil v časopisu New Way a 1950-1968 na Vyšší škole sociálních věd ve Varšavě. V roce 1951 promoval na univerzitě ve Varšavě historické doprovodu Zanna Kormanowej . Doktorát získal v roce 1958 na Institutu sociálních věd , předmětem jeho disertační práce byl vztah mezi polskými a ruskými sociálními demokraty v letech1900-1905. V roce 1968 byl přijat jako odborný asistent na Ústavu historie a archivnictví Univerzity Mikuláše Koperníka v Toruni . V roce 1969 získal pozici asistenta pedagoga , v roce 1977 profesorem . V letech 1976-1984 byl vedoucím katedry obecné historie a polských devatenáctého a dvacátého století. Odešel v roce 1993, ale se studenty pracoval do roku 2001. Byl zaměstnancem a členem vědeckých rad těchto institucí: Ústavu socialistických zemí Polské akademie věd a hlavní komise pro vyšetřování nacistických zločinů ve Varšavě

Karel Galla

◾19. 8. 1901, Nový Jičín – 1985, Praha ◾děkanem: 1970/1971, 1971/1972, 1972/1973 ◾sociolog, pedagog ◾Karel Galla studoval v letech 1918–1922 filozofii, dějepis a zeměpis na filozofické fakultě v Praze. V semináři profesora Foustky se věnoval sociologii, později se také stal Foustkovým asistentem. V roce 1931 se habilitoval docentem sociologie a začal jako soukromý docent přednášet. Zaměstnán byl také ve Státní knihovně v pražském Klementinu. V roce 1949 byl na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy jmenován profesorem pedagogiky, protože sociologie byla tehdy odmítána jako „buržoazní pavěda“. Od roku 1952 působil opět na filozofické fakultě a současně přednášel i na brněnské Masarykově univerzitě. Jeho názory prošly vývojem, když se před druhou světovou válkou se hlásil ke kritickému realismu, ale po válce přestoupil k marxistickému světovému názoru. Z Gallových prací je z filozofického hlediska nejzajímavější monografie Pokrok jako idea a společenská skutečnost. Jeho velký zájem o sociologii venkova se odráží především v práci Dolní Roveň, podávající všestrannou sociální analýzu obce u Pardubic.

Kamil Glovňa

Slovenský pilot a letecký fotograf, vojenský stíhací pilot a kapitán v.v., autor fotografických publikací a leteckých map.

Jurij Pavlovič German

Julien Gracq

Julien Gracq , vlastním jménem Louis Poirier, byl francouzský spisovatel, jenž navazoval na poetiku surrealismu. Bývá řazen do druhé vlny francouzského surrealismu vedle autorů jakými byli André Pieyre de Mandiargues, Michel Leiris, Georges Limbour, ale i vedle Georgese Bataille anebo Maurice Blanchota. Náměty pro své přízračné texty se složitou symbolikou čerpal ze středověkých legend a raného německého romantismu; jeho romány-mýty jsou plné tajemné atmosféry, ve kterých se dlouhé popisy stávají projekcí vnitřního světa postav, jejich temných vášní a tajných snů. Z jeho díla má největší význam jeho románová tvorba, ale psal i dramata, básně v próze a posledních 30 let svého života pouze eseje. Romány a novely Rozsáhlejší výběr Gracqových próz vyšel ve slovenštině. Dramata

Joseph Goebbels

Paul Joseph Goebbels byl jeden z nejvyšších nacistických představitelů a válečný zločinec, byl říšským ministrem propagandy , zmocněnec pro vedení totální války, říšský velitel domobrany a jeden z nejbližších spolupracovníků Adolfa Hitlera. Hitler jej ve své závěti určil svým nástupcem ve funkci říšského kancléře, jímž byl jeden den. Byl znám svým zapáleným, energickým slovním projevem a přesvědčivým antisemitismem. Doktorský titul získal roku 1921 na Univerzitě v Heidelbergu na základě doktorské práce o romantickém dramatu 18. století; pak šel pracovat jako novinář a později jako bankovní úředník a vyvolávač na akciové burze. Rovněž psal romány a divadelní hry, ale nakladatelé jej odmítali. Do styku s nacistickou stranou přišel v roce 1923 během francouzské okupace Porúří a roce 1924 se stal členem. Byl jmenován gauleiterem za Berlín. V této funkci plně uplatnil své schopnosti propagandy v boji proti místním socialistickým a komunistickým stranám pomocí nacistických novin a polovojenských oddílů SA. Do roku 1928 vystoupal ve stranických řadách mezi ty nejpřednější členy strany NSDAP. Po převzetí moci nacisty v roce 1933 byl jmenován ministrem propagandy. Jedním z jeho prvních činů byl příkaz k pálení knih židovských a protinacistických autorů na náměstí Bebelplatz a pokračoval získáním plné moci nad veškerými informačními výstupy v Německu. Po svém jmenování jeho útoky proti německým Židům dále přitvrdily a kulminovaly za „Křišťálové noci“ v roce 1938, prvního neomezeného pogromu, který nacisté rozpoutali. Jako jeden z prvních a nejzapálenějších zastánců války dělal vše, co bylo v jeho moci, aby připravil německý národ na vojenský konflikt velkého rozsahu. Během druhé světové války zvyšoval svou moc a vliv pomocí proměnlivých spojenectví s jinými nacistickými vůdci. Koncem roku 1943 se válka stala pro mocnosti Osy katas...

Jan Gráč

Prof. PhDr. Ján Grác, DrSc., narodený v roku 1930 v Kovarciach, okr. Topoľčany. Pracuje na Katedre psychológie Fakulty humanistiky Trnavskej univerzity. Profesijne sa orientuje na edukačnú psychológiu. Zaujíma sa o psychologické problémy etiky. Vzdelanie: Ľudová škola v Kovarciach , Štátna meštianska škola v Tpoľčanoch , Gymnázium v Topoľčanoch , Filozofická fakulta UK v Bratislave , obhajoba dizertačnej práce - CSc., akademická hodnosť doktor filozofie -PhDr. , habilitácia na docenta v odbore padagogická psychológia , vymenovanie za docenta , obhajoba doktorskej dizertačnej práce – DrSc. , inauguračné konanie na profesora . Pracovné zaradenie: V podmienkach totalitného zriadenia bol politicky diskriminovaný. Po maturite nebol z politických dôvodov prijatý na vysokú školu. V päťdesiatych rokoch bol prepustený z dvoch zamestnaní. Po habilitácii mu bol 4 roky zadržiavaný menovací dekrét a neskôr 4 roky zadržiavaný aj rukopis doktorskej dizertačnej práce na ÚV KSS. Najvyššiu pedagogickú hodnosť – profesor a vedeckú hodnosť DrSc. mohol získať až po novembri 1989, za čo sa mu Filozofická fakulta UK v Bratislave prípisom rehabilitačnej komisie oficiálne ospravedlnila. V spojitosti s uvedeným pracoval najprv v Mliekárni v Tpoľčanoch , potom ako učiteľ na Základnej škole v Pustom Chotári . Po skončení vysokej školy pracoval na Ústave ďalšieho vzdelávania učiteľov v Bratislave ako vedúci oddelenia psychológie. V roku 1961 bol z politických dôvodov prepustený zo zamestnania a pracoval ako učiteľ na stredných školách v Bratislave . V ovzduší istého politického uvoľnenia podarilo sa mu zamestnať na Výskumnom ústave pedagogickom v Bratislave a potom v na Psychologickom ústave Univerzity Komenského v Bratislave . Až od roku 1968 mohol pracovať na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, kde pôsobil až do odchodu do dôchodku (1...

Jan Gebhart

Jan Gebhart byl český historik, věnující se období Protektorátu Čechy a Morava. Po absolutoriu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracoval krátce v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii a poté pět let na Ministerstvu národní obrany. V roce 1974 nastoupil do Vojenského historického ústavu, odkud po deseti letech přešel do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , jehož vědecké radě v letech 1994–2002 předsedal. Často spolupracoval s historikem Janem Kuklíkem, mj. na vedení Masarykova sborníku . Přednášel též na FF UK a působil v řadě vědeckých a redakčních rad a odborných komisí. Jako vedoucí kolektivu se podílel na českém vydání objemné Kroniky druhé světové války.