2401–2460 z 147348 Autoři
Milan Svoboda (19)
Milan Svoboda je český jazzový hudebník, skladatel, dirigent a pedagog. Je autorem mnoha desítek vlastních skladeb, aranžmá a řady hudebních doprovodů k divadelním inscenacím. Nahrál 25 alb a řadu drobnějších nahrávek. V roce 1977 si vzal herečku Janu Paulovou, s níž má dvě dcery. Vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři, studoval Muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze a skladbu na Akademii múzických umění v Praze a na Berklee College of Music. V letech 1977–1978 hrál v Energitu Luboše Andršta, viz LP Piknik . V 90' letech vedl jazzový orchestr Contraband. Je také autorem hudby k muzikálu Pěna dní, podle novely Borise Viana. Ve svojí hudební kariéře spolupracoval se známými jmény jako například James Moody, Tony Lakatos, Aaron Scott, Phil Wilson, Maria Schneider, Jerry Bergonzi, Greg Badolato, Sonny Costanzo, Victor Mendoza, Ed Partyka, Zbigniew Namysłowski, Jarek Smietana, Jan Ptazsyn Wroblevski, Jiří Stivín, Sigi Finkel ad. Od roku 2010 také vystupuje v roli dirigenta v Divadle Járy Cimrmana ve hře Cimrman v říši hudby. Oficiální záznam této hry, kde byl Milan Svoboda jako dirigent obsazen, vznikl v roce 2016 v Tanvaldu k příležitosti oslav 50 let Divadla Járy Cimrmana. Záznam je dostupný k dispozici na internetu.
Více od autora
Milada Taterová (16)
Píše většinou ve dvojici se svým manželem Jiřím Novákem. Překládají ze čtyř světových jazyků a především se věnují literatuře faktu.
Více od autora
Miki Ryvola (11)
Miki Ryvola, vlastním jménem Mirko Ryvola je český trampský písničkář, zpěvák a kytarista. Narodil se 7 let po svém bratrovi Wabim, se kterým hrál dlouho v trampské skupině Hoboes. Během společného působení složil a nazpíval mnoho písní, které jsou dnes klasikou u táboráků – například Bedna vod whisky, Bál v lapáku, Pane bože vod tý lásky zachraň nás, Mrtvej vlak a mnoho dalších. V současné době vystupuje buď sám nebo s členy skupiny Nezmaři. Dne 18. září 2012 obdržel Cenu města Kladna.
Více od autora
Mike Oldfield (22)
Mike Oldfield je uznávaný anglický hudebník a skladatel, známý především díky svému přelomovému albu "Tubular Bells" z roku 1973, které se stalo mezinárodní senzací a určujícím dílem progresivního rockového žánru. Úvodní znělka alba byla slavně použita ve filmu "Vymítač ďábla", čímž se jeho místo v populární kultuře ještě více upevnilo. Oldfieldova kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž předvedl svůj talent v různých hudebních stylech, včetně rocku, folku, vážné a elektronické hudby.
Více od autora
Mike Mignola (28)
Mike Mignola je americký komiksový scenárista a kreslíř. Proslul svou prací pro Dark Horse Comics, zejména autorskými sériemi Hellboy a Ú.P.V.O.. Spolupracoval také na animovaném filmu Atlantida: Tajemná říše a krákometrážním pilotním filmu k nezrealizovanému seriálu The Amazing Screw-On Head .
Více od autora
Mike Carey (24)
Mike Carey je britský autor komiksů, beletrie a filmových scénářů. Carey se narodilv Liverpool v Anglii. Už jako dítě se velmi zajímal o komiksy, kreslil a maloval primitivní příběhy pro mladšího bratra. Vysokoškolský titul získala na St. Peter's College v Oxfordu, v oboru učitelství. Více než 15 let učil na střední škole, poté se začal plně věnovat tvorbě komiksů a psaní. Je uznávaným autorem Lucifera a Hellblazera . Podílí se také na příbězích X-menů a Fantastic Four pro Marvel Comics. Napsal i komiksovou adaptaci Nikdykde podle románu Neila Gaimana.
Více od autora
Martin Vokurka (18)
Martin Vokurka je český lékař, patologický fyziolog a spisovatel Od září 2020 je děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení Gymnázia Na Zatlance v roce 1981 pokračoval studiem všeobecného lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1987. V roce 1993 dokončil atestaci z vnitřního lékařství I. stupně, v roce 1997 obhájil kandidátskou práci a obdržel titul kandidáta věd. V roce 2005 pak byl jmenován docentem pro obor patologická fyziologie. V prosinci 2020 byl jmenován profesorem pro obor patologická fyziologie. Od roku 2012 je přednostou Ústavu patologické fyziologie 1. lékařské fakulty. Až do svého zvolení za děkana působil mezi lety 2008 a 2020 jako proděkan 1. LF UK pro teoretickou a preklinickou výuku, v letech 2018 až 2020 byl zároveň statutárním zástupcem děkana. Je autorem či spoluautorem řady učebnic , lékařských slovníků a odborných publikací . Píše i poezii a prózu .
Více od autora
Markus Heitz (23)
Markus Heitz je německý spisovatel žánru fantasy, science fiction a hororu. Po studiu na střední katolické škole Johanneum v Homburgu, které ukončil v roce 1991 a po vojenské službě, vystudoval v roce 2000 germanistiku a historii. Příležitostně pracoval jako novinář pro list Saarbrücker. Patří mezi nejúspěšnější německé autory své doby, přízeň čtenářů i kritiků si získal již fantasy ságou Ulldart v roce 2002, úspěšné byly také romány ze světa Shadowrun. Dosud největší úspěchy však zaznamenal s tetralogií ze světa trpaslíků, která byla záhy po svém publikování v rodné vlasti autora přeložena a vydána také v českém jazyce pod názvy Trpaslíci, Válka trpaslíků, Pomsta trpaslíků, Osud trpaslíků a Triumf Trpaslíků. Jidáš 1. Spravedlivý hněv česky-2010 Fantom Print 2. Spalující nenávist česky-2012 Fantom Print 3. Temné stezky česky-2013 Fantom Print 4. Zuřící Bouře česky-2014 Fantom Print Kolektoři
Více od autora
Markéta Šichtařová (11)
Markéta Šichtařová je česká ekonomka, blogerka, a autorka populárně zaměřených textů zejména z oblastí ekonomiky a finančních trhů. Spolupracuje se svým manželem Vladimírem Pikorou. Vystudovala VŠE v Praze, obory hospodářská politika a finanční trhy, absolvovala studijní pobyt v Německu. Má tři makléřské diplomy Komise pro cenné papíry a dvě státní zkoušky z angličtiny. Působila na analytických pozicích ve Volksbank CZ, kde se časem stala hlavní ekonomkou. Z pozice odešla ve svých 28 letech, aby založila vlastní analytickou a konzultační společnost Next Finance, s.r.o. Je také blogerkou na serveru iDNES.cz, který ji v letech 2011, 2015, 2017 a 2018 vyhlásil blogerkou roku. Pravidelně také odpovídá na dotazy portálu Parlamentní listy. V letech 2006 a 2007 byla součástí týmu ekonomických poradců ministra financí České republiky Vlastimila Tlustého. Poukazovala na problémy u připravované důchodové reformy a jejích případných dopadů na obyvatele. Nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani se nehlásila k podpoře žádného politického uskupení. Ve svých knihách se hlásí k politickému konzervatismu, klasickému ekonomickému liberalismu a k teorii veřejné volby. Od srpna 2019 do února 2020 radila na komerční bázi jako externí poradce hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího, stala se garantem programu hnutí pro oblast rozvoj ekonomiky a podnikatelského prostředí. Podle kritiky serveru Manipulátoři.cz k říjnu 2020 publikovala mimo jiné na dezinformačním webu AC24. Je vdaná za ekonoma Vladimíra Pikoru. Mají spolu šest dětí, z všechny se narodily doma.
Více od autora
Marie Pravdová (15)
Narozena 2.11.1942 v Praze. PhDr., romanistka, práce z oboru francouzštiny.
Více od autora
Luigi Motta (19)
Luigi Motta byl populární italský spisovatel dobrodružných románů, známý mimo jiné také jako pokračovatel příběhů Emila Salgariho o Sandokanovi, který vede boj proti utlačovatelům malajských domorodců.
Více od autora
Klára Janečková (16)
Klára Janečková je česká spisovatelka a psycholožka. Pracuje a žije ve Zlínském kraji. V roce 2002 získala ocenění „Nejlépe prodávaná prvotina roku“. Od roku 2003 je členkou Syndikátu novinářů České republiky ve Zlíně. Od téhož roku publikuje v magazínu NewExpress. V letech 2004 - 2009 publikovala v časopisu Glanc. V letech 2009 - 2010 publikovala v časopise History revue a týdeníku Šarm . V letech 2011 – 2013 zpracovávala odborné články pro Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.
Více od autora
Kerstin Gier (22)
Kerstin Gierová je německá spisovatelka, autorka románů pro ženy a mládež. Píše také pod pseudonymy Jule Brandová a Sophie Bérardová. S psaním románů prý tato diplomovaná pedagožka začala v roce 1995, když přišla o práci. Již její prvotina Muži a jiné katastrofy byla velmi úspěšná a dočkala se zfilmování. V březnu 2013 byl do kin uveden film podle knihy Rudá jako rubín s hvězdným obsazením. A hned s velkým úspěchem - její román Mafie matek i další se již dávno staly kultovními a patří mezi nejprodávanější. Její knihy pro mládež jsou bestsellery po celém světě. Kerstin Gierová žije na volné noze se svým mužem a dvěma kočkami nedaleko Kolína nad Rýnem.
Více od autora
Kate Mosse (17)
Kate se narodila 20. října 1961 v severní Anglii. Po studiu na Oxfordu strávila 7 let ve vydavatelství. V roce 1996 vydala svůj první román Eskimo Kissing o mladé adoptované ženě, která pátrá po své minulosti. V letech 1998-2001 byla výkonnou ředitelkou festivalového divadla Chicester. Roku 2005 dosáhla mezinárodního úspěchu s knihou Labyrint, která byla přeložena do více než 37 jazyků. Kate Mosse je spoluzakladatelkou a čestnou ředitelkou Orange Prize, ceny pro autorky kvalitních románů. Za svůj přínos umělecké tvorbě byla jmenována Evropskou ženou úspěchu. Autorka je vdaná, s manželem a dětmi žije střídavě v Sussexu v Anglii a ve francouzském Carcassonne.
Více od autora
Karel Cubeca (12)
Karel Cubeca, vlastním jménem Karel Kostka, se narodil v roce 1960 ve Vsetíně. Vystudoval na univerzitě pedagogiku a dodnes patří mezi jeho největší koníčky práce se studenty. Stále učí rekreologii na různých odborných stážích, pořádaných od New Yorku přes Barcelonu, Monako, Nice až po Athény. Mimo jiné je také úspěšným malířem a vystavuje po celém světě. Španělský pseudonym si zvolil zejména pro své malířské umění.
Více od autora
Kahlil Gibran (21)
Chalíl Džibrán byl původem libanonský malíř, básník a spisovatel, který strávil většinu času v USA. Chalíl Džibrán se narodil roku 1883 ve městě Bašrré v oblasti severního Libanonu v rodině maronitských křesťanů. Jelikož pocházel z velmi chudých poměrů, během svého mládí stráveného v Libanonu se mu nedostalo žádného oficiálního vzdělání. Nicméně navštěvovali jej kněží, kteří ho vzdělávali v oblasti arabského jazyka a učili jej o Bibli. Během tohoto období se začali v hlavě Chalíla rozvíjet myšlenky které se později objevily v jeho dílech. Poté co byl jeho otec uvězněn za podvody a daňové úniky, turecké úřady zkonfiskovaly jejich rodinný majetek. Džibránův otec byl propuštěn roku 1894, ale rodina neměla žádný domov a proto se jeho matka Kamilah rozhodla následovat jeho strýce, a emigrovat do USA, jeho otec se rozhodl v Libanonu zůstat. Tak tedy Kamilah spolu se svými dětmi Chalílem, jeho mladší sestrou Marianou, Sultanou a polovičním bratrem Peterem odcestovali 25. června 1895 do New Yorku. Toho času byla druhá největší libanonsko-americká komunita v Bostonu a jeho okolí, což bylo důvodem proč se Džibránovi usadili právě zde. Aby jeho matka uživila rodinu, začala pracovat jako podomní prodejce. V Bostonu také začal Chalíl od 30. září 1895 navštěvovat školu. Protože v Libanonu nenavštěvoval žádnou školu, byl v Americe zařazen do speciální třídy pro imigranty, kde byla rozšířená výuka angličtiny. Roku 1898 se rozhodl vrátit do své rodné země studovat arabskou literaturu. Téhož roku se rozhodl vydavatel Fred Holland Day použít některé Džibránovy kresby na přebal knihy. Roku 1902 se Chalíl dozvěděl, že jeho matce byla nalezena rakovina a jeho sestra Sultana má tuberkulózu. Okamžitě se vydal na cestu, avšak přijel příliš pozdě. Sultana zemřela 4. dubna 1902 ve věku 14 let. Rok na to zemřel i jeho bratr Peter 12. března 1903. Matka podstoupila operaci pro odstranění nádoru. Nakonec však 28. č...
Více od autora
Julius Košnář (15)
Narozen 8. 2. 1862 v Praze, zemřel 23. 7. 1934 tamtéž. Katolický kněz, katecheta, publikace z oboru náboženství, beletrie, překlady z polštiny.
Více od autora
Julie Kubíčková (15)
Dr. Julie Kubíčková středoškolská profesorka, učebnice angličtiny.
Více od autora
Julián Semjonov (11)
Julian Semjonovič Ljandres byl ruský sovětský spisovatel, scenárista, prozaik, publicista, básník, pedagog a novinář, jeden z průkopníků žánru investigativní žurnalistiky v sovětských periodikách. Autor kriminálních a zejména špionážních románů. Proslavil se sérií s agentem Stirlitzem. Publikoval pod pseudonymem Julian Semjonovič Semjonov .
Více od autora
Josef Václav Bečka (15)
Josef Václav Bečka byl český jazykovědec, specializující se na oblast stylistiky.
Více od autora
Josef Ludvík Fischer (18)
Josef Ludvík Fischer byl český filosof a sociolog, představitel filosofického strukturalismu. Po studiích na klasických gymnáziích v Českých Budějovicích a v Třeboni absolvoval na Filosofické fakultě pražské univerzity češtinu, němčinu a filosofii. Doktorem filosofie byl promován roku 1919 . V letech 1921–1923 pracoval v pražských knihovnách a aktivně se zapojil do levicového hnutí. Přispíval do Neumannova Června, Václavkovy Studentské revue, spolupracoval se Zdeňkem Nejedlým v časopisu Var. Kvůli své levicové činnosti byl přeložen dál od centra, do Studijní knihovny v Olomouci, kde byl zaměstnán až do roku 1933. V letech 1924–1930 byl členem Komunistické strany Československa. V roce 1927 se prací Saint-Simon a Auguste Comte habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně jako docent pro obor sociologie, v roce 1930 i pro obor filosofie. Na přelomu 20. a 30. let spolu s Bedřichem Václavkem a Jiřím Mahenem redigoval Index , s Inocencem Arnoštem Bláhou a Emanuelem Chalupným založil a vedl Sociologickou revui . V letech 1933–35 byl zaměstnancem univerzitní knihovny v Brně, mimořádným profesorem Masarykovy univerzity pro obory sociologie a dějiny filosofie se stal v roce 1935. V Brně se podílel na práci Levé fronty a v roce 1938 se stal předsedou brněnské odbočky Společnosti přátel demokratického Španělska. Po nacistické okupaci Československa se až do konce války skrýval v Nizozemí. Po návratu do Brna byl v říjnu 1945 jmenován řádným profesorem Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, ve školním roce 1945–46 zastával funkci jejího děkana. Zároveň se podílel na obnovení olomoucké Univerzity Palackého, na které z pověření ministra školství Zdeňka Nejedlého v letech 1946–49 vykonával funkci rektora . V únoru 1948 manifestačně znovu vstoup...
Více od autora
Josef Filgas (10)
Josef Filgas byl známý ostravský rozhlasový reportér, fejetonista a spisovatel. Narodil se v Chropyni dne 16. října 1908, avšak dětství prožil na ostravské periferii, když jeho otec získal práci ve Vítkovických železárnách. Po vychození měšťanky se vyučil pekařem a až do roku 1933 vystřídal celou řadu zaměstnání – pracoval na stavbách, v hutích, prodával na ulicích noviny. Kromě toho procestoval pěšky střední Evropu a své zážitky po návratu zveřejnil v denním tisku. V roce 1933 si ho jako nezaměstnaného všiml uznávaný rozhlasový reportér F. K. Zeman a uvedl ho do světa rozhlasu. Do roku 1938 pak Filgas odvysílal více než sto třicet fejetonů a reportáží. Na podzim roku 1944 se stal pomocným dělníkem. Po druhé světové válce krátce pracoval jako úředník Zemského národního výboru v Ostravě a nakonec redigoval deník Nová svoboda a závodní časopisy Jiskra a Nová Ostrava. Kromě toho se činil i na poli spisovatelském a v roce 1942 tak spatřila světlo světa jeho kniha pro děti Koníček Ivánek. Dojímavý a laskavý příběh o životě důlního koníčka popisuje jeho životní pouť od narození na malém statku až po příhody na šachtě. Svým námětem je kniha v české literatuře pro děti a mládež zcela unikátní. A přesto, že důlní koníčci z českých šachet zmizeli již v šedesátých letech 20. století, Filgasovo poselství je dodnes platné. Ke stému výročí spisovatelova narození proto nakladatelství Repronis vydalo v roce 2008 již páté vydání Ivánkových dobrodružství, které ozdobily ilustrace Viléma Wünscheho. Ty mj. doprovodily druhé vydání z roku 1946. Další významnou spisovatelovou knihou je Zapomenutá Ostrava z roku 1948, kterou autor vydal vlastním nákladem a opatřil podtitulem Sbírka feuilletonů a reportáží z dávné i nedávné minulosti města. Obsahem je výběr Filgasových rozhlasových fejetonů a reportáží. Pravdivostí a upřímností sdělení, schopností umělecké zkratky a vrchovatou měrou empatie tato kniha dodnes bere čt...
Více od autora
John Lennon (16)
John Lennon byl kultovní anglický hudebník, zpěvák a skladatel, který se celosvětově proslavil jako člen skupiny Beatles, jedné z nejúspěšnějších a nejvlivnějších skupin v historii populární hudby. Po rozpadu Beatles v roce 1970 se Lennon vydal na sólovou dráhu, během níž vydal několik uznávaných alb. Jeho debutové sólové album " John Lennon /Plastic Ono Band", vydané v roce 1970, je známé svým syrovým, minimalistickým zvukem a hluboce osobními texty, které odrážejí jeho boje a terapeutický dopad terapie prvotním křikem.
Více od autora
Jo Beverley (21)
Jo Beverley se narodila 22. září 1947 v Lancashire, v Anglii jako Mary Josephine Dunn. Již v 16 letech napsala svou první romanci odehrávající se ve středověku. Během studií na univerzitě v Keele v Stafforsdshiru měla přístup do archivních univerzitních zdrojů, a tak jí noviny z doby regentské Anglie posloužily jako zdroj užitečných informací pro její vlastní psaní. V roce 1971 se provdala za Kena Beverleyho, kterého potkala na univerzitě v Keelu a v roce 1976 se společně přestěhovali do Kanady, když její manžel zde absolvoval své postgraduální studium. V Kanadě již zůstali a společně vychovali dva, dnes již dospělé, syny. Ačkoli se Jo psaní věnovala od raného mládí, její první romance byla vydána až v roce 1988.
Více od autora
Jiří Weil (21)
Jiří Weil byl český spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel židovského původu. Proslavil se romány Moskva–hranice a Život s hvězdou. Jeho otec spoluvlastnil rámařský závod Weil a Klein. Po první světové válce však podnik zkrachoval, rodina zchudla a usadila se v Praze. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii a srovnávací literatury. Studium úspěšně dokončil doktorátem v roce 1928, prací nazvanou Gogol a anglický román 18. století. Během studia se stal členem Devětsilu. Weil byl přesvědčeným komunistou, již na střední škole byl členem kroužků sociálnědemokratické levice, na studiích začal pracovat jako překladatel tiskového oddělení sovětského zastupitelství v Praze , v roce 1925 se stal členem KSČ. V roce 1929, poté co Gottwald bolševizoval stranu a postavila se proti němu sedmička známých spisovatelů, Weil je otevřeně kritizoval. Několikrát navštívil SSSR, v letech 1933–1935 tam působil jako překladatel ve vydavatelství Kominterny. Na konci roku 1934 ho však zasáhl stalinský represivní stroj, když se stal obětí čistek po vraždě Sergeje Mironoviče Kirova. Na začátku roku 1935 byl vyšetřován, propuštěn z vydavatelství a vyloučen ze strany. V březnu byl poslán na "pracovní převýchovu" do československé komuny v Sovětském svazu Interhelpo, která se nacházela na území dnešního Kyrgyzstánu, nedaleko Frunze . Od léta byl nasazen na nucené práce v nápravně-pracovním táboře u jezera Balchaš . V listopadu 1935 mu pak Kominterna dovolila vrátit se do Československa. Jeho důvěra ve stalinský komunismus však byla narušena, což reflektoval v románu Moskva-hranice, který vyšel v roce 1937. Zde popsal některé mechanismy, které zažil na vlastní kůži, přiznával však, že pro něj bylo velmi bolestné demaskovat systém, v nějž sám věřil. Za román byl vyloučen z KSČ. V době druhé ...
Více od autora
Jiří Kratochvil (25)
Prozaik, esejista, dramatik, fejetonista. Narodil jsem se 4. ledna 1940 v Brně, s kterým jsem stále spojen pupeční šňůrou: všechny mé romány se odehrávají v Brně. Absolvoval jsem filozofickou fakultu, ale taky spoustu dělnických profesí. První povídku jsem publikoval ve čtyřiadvaceti, ale první knížka mi směla vyjít až v jednapadesáti , pak rychle následovaly četné další, osm vysílaných rozhlasových her a jedna inscenovaná divadelní. Posbíral jsem několik literárních cen a umístil své knížky i v zahraničí .
Více od autora
Jiří Heřman (26)
RNDr. Jiří Herman je český matematik a ředitel brněnského matematického gymnázia na třídě Kapitána Jaroše. Zároveň vyučuje na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval obecné otázky matematiky a informatiky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1981 získal titul RNDr. za učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na matematiku. Působí též jako zástupce jihomoravských gymnázií v asociaci ředitelů gymnázií.
Více od autora
Jiří Černý (8)
Narozen 25. 2. 1936 v Praze, zemřel 17. 8. 2023 tamtéž. Novinář, hudební publicista a redaktor, práce z oboru.
Více od autora
Jarosław Iwaszkiewicz (15)
Jarosław Leon Iwaszkiewicz byl významný polský prozaik, básník, esejista, překladatel a libretista, spoluzakladatel básnické skupiny Skamander, spolupracovník a redaktor řady literárních časopisů, v letech 1959–1980 předseda Svazu polských spisovatelů. Zastával také diplomatické funkce a byl dlouholetým poslancem Sejmu Polské lidové republiky. Čtyřikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu . Je nositelem Řádu budovatelů lidového Polska a Spravedlivým mezi národy.
Více od autora
Jaroslav Veis (13)
Jaroslav Veis je český spisovatel , publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny. Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy , které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny. Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckfantastických povídek. Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd. Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny . Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.. Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a nyní místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta. Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autore...
Více od autora
Jaroslav Putík (17)
Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...
Více od autora
Jaroslav Pešina (14)
Jaroslav Pešina byl český historik umění, profesor Univerzity Karlovy. Narodil se jako prostřední ze tří dětí v rodině velkoobchodníka s kávou a cukrem Jana Pešiny a jeho ženy Zdenky, rozené Meisnerové . Rodina pobývala střídavě v Praze a na venkovském sídle v Senohrabech. Po maturitě v Praze studoval v letech 1931–1936 dějiny umění na Filozofické fakultě UK u profesorů V. Birnbauma, J. Cibulky, J. Šusty a Antonína Matějčka, s jehož dcerou Alenou se roku 1941 oženil. Roku 1939 obdržel Římské stipendium v pobočce Českého historického ústavu v Římě. V letech 1939–1950 pracoval v Národní galerii v Praze, ve sbírce starého umění. Roku 1950 se habilitoval a roku 1954 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě UK, kde v letech 1963–1970 vedl katedru dějin umění, než byl jako bezpartijní funkce zbaven. Dále na téže katedře přednášel dějiny gotického malířství a vedl proseminář dějin umění až do roku 1980. Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd jako člen ústavní rady a vědecký redaktor, přispěl k rozvoji Národní galerie v Praze, v níž se stal předsedou nákupní komise pro staré umění i členem vědecké rady. Byl členem Mezinárodního komitétu dějin umění. Jako ocenění prestiže, kterou svým dílem vydobyl české medievalistice, mu byla roku 1972 udělena Herderova cena.. V letech 1953-1993 byl členem redakční rady, 1961-1970 šéfredaktor časopisu Umění. Věnoval se hlavně domácímu malířství pozdní gotiky a renesance, v období okupace také knižní vazbě a moderní české grafice, pod tlakem politické situace v první polovině 50. let rovněž dílu Mikoláše Alše. Jaroslav Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání českého gotického malířství a jeho zařazení do evropského kontextu, uspořádal roztříštěný památkový fond a jeho chronologii, osvětlil otázky autorství děl. Mnoho jeho dílčích studií, které publikoval zejména v časopise Umění, vyústilo ve velké soubor...
Více od autora
Jaroslav Mareš (14)
Narozen 28. 12. 1937 v Brně, zemřel 5. 5. 2021 v Praze. Spisovatel, cestovatel, zoolog, entomolog, záhadolog a kryptozoolog, autor cestopisů a populárních článků o přírodě.
Více od autora
Jaroslav Bidlo (19)
Jaroslav Bidlo byl český historik, profesor východoevropských dějin na Univerzitě Karlově. Narodil se v rodině východočeského učitele. Po předčasném ukončení kněžského semináře odešel studovat, a sice na pražskou univerzitu ke studiu katolické dogmatiky a historie na filozofické fakultě. Tyto dva obory mu umožnily orientaci ve středověku ve všech jeho církevně-politických intencích. Během svého působení v Praze byl i starostou Historického klubu. Původně učil krátce na střední škole , ale po odchodu prof. Jirečka byl určen jako jeho nástupce v oboru historické slavistiky. Jeho zásluhy ve vědním oboru všeobecné dějiny se zvláštním zřetelem k dějinám východní Evropy a Balkánu byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění se stal 19. března 1927 . Dále byl členem akademií polské, jihoslovanské a ruské. Pod vlivem Jaroslava Golla, v jehož semináři byl zapsán poprvé v roce 1890, se začal zabývat studiem dějin Jednoty bratrské, zaměřil se zejména na její polskou větev. Po studijním pobytu v letech 1892 a 1893 v Krakově, Petrohradě a Moskvě jakoby objevil východní Evropu a její dějiny. V roce 1897 vydává první dílo o Jednotě bratrské „Nekrologia polské větve Jednoty bratrské“ . V následujících letech na něj navázal čtyřdílnými dějinami polské jednoty. Vycházel přitom z pramenů, s nimiž se seznámil v Polsku, Vídni, Vatikánu a ve Švýcarsku. Jednota bratrská v prvním vyhnanství, jeho habilitační práce, pokrývá druhou polovinu 16. století s důrazem na teologickou stránku exilového života, včetně vlivu na polskou i českou společnost. Goll ohledně Bidlovy habilitace psal Rezkovi: „Jsou tu další habilitace, které b...
Více od autora
Jaromír Nohavica (16)
Jaromír Nohavica je uznávaný český písničkář, hudebník a básník. Narodil se 7. června 1953 v Ostravě v Československu a stal se jedním z nejpopulárnějších folkových umělců ve své zemi. Nohavicova hudba je známá svou emocionální hloubkou, poetickými texty a melodickou nápaditostí, často čerpající z moravských lidových tradic i současných vlivů.
Více od autora
Janet Dailey (23)
Celým jménem Janet Anne Haradon Dailey populární americká spisovatelka, převážně romantických novel. Je autorkou více než dvaceti románů. Spolu s manželem Billem žije v Ozark Mountains ve státě Missouri v USA.
Více od autora
Jan Zrzavý (13)
Jan Zrzavý byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století. Postupně vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, pak se vrátil do Havlíčkova Brodu, v roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně. V moravské metropoli vážně onemocněl. Protože u přijímacích zkoušek v Praze neuspěl, učil se soukromě malovat u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik roků na UMPRUM u profesora Dítěte. Byl ale po školním roce 1908-1909 vyloučen. Ještě se čtyřikrát neúspěšně pokusil dostat na pražskou Akademii, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel. V roce 1910 se stal členem sdružení Sursum. V letech 1912–1917 a 1919–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, od roku 1923 Umělecké besedy. V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze a pokračoval spoluprací až do roku 1959. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman, režisér a dramaturg Opery Národního divadla, neboť scénografie J. Zrzavého byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu. V letech 1947-1950 byl profesorem malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1966 byl jmenován národním umělcem. Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku, pískovcový náhrobek, reliéfní kříž v půlkulaté desce, navrhl malíř sám. V Krucemburku se nachází Pamětní síň Jana Zrzavého. Často ho motivovaly pozoruhodné krajiny – cizí i domácí . Své náměty často opakoval....
Více od autora
Jan Saudek (12)
Jan Saudek je český umělecký fotograf, malíř a spisovatel. Patří mezi nejznámější české umělecké fotografy. Jeho práce ovlivnila celosvětovou fotografii. Jedním z příkladů je jeho originální nápad vyfotit torzo nahého muže, který svírá v náručí novorozeně. Tato kompozice je dnes reprodukována asi stejně běžně jako fotky školních tříd. Jeho původně zavrhovaný svět, komunisty dokonce nazývaný pornografií, dnes vstupuje do života běžných lidí, kteří jeho kompozice spontánně fotografují znovu a znovu. Umělecké vyjádření Jana Saudka „zlidovělo“. Dlouhou dobu žil Jan Saudek v jediné přízemní místnosti, která mu také sloužila jako ateliér, kde u oprýskané zdi, s oknem vedoucím do dvora, nafotil nesčíslný počet modelů a modelek všech věkových a váhových kategorií, společenských postavení a osudů. Většinu svých prací Jan Saudek ručně koloruje. Uznání se mu v komunistickém Československu nedostalo, zato byl hojně vystavován a publikován v zahraničí. V době socialistického režimu byl Jan Saudek za svoji vizi režimem stíhán a perzekvován. Jan Saudek je rytířem Řádu umění a literatury, byly o něm natočeny dokumentární, a dokonce hrané snímky, jeho práce jsou vystavovány na všech kontinentech. V roztržce se svojí družkou Sárou Jan ztratil přístup k negativům svých fotografií, které jsou ke stažení, možná ve své celistvosti, na internetu zdarma. Jan Saudek měl jednoho bratra , Karla Saudka. Dne 13. května 1935 se bankovnímu úředníkovi Gustavovi a jeho ženě v Praze narodila dvojčata Jan a Karel. Jan se narodil jako druhý „a to ho předurčilo být celý život číslo dvě“. Když v roce 1939, kdy začala druhá světová válka, byli jako malé děti svědky německé okupace hlavního města. Otec Gustav, který žil ve smíšeném manželství, strávil tři měsíce v ghettu Terezín. Bratři v koncentračním táboře nikdy nebyli. Studoval grafickou školu v Praze, od roku 1950 pracoval jako produkční fotograf v tiskárnách, a poté začal kreslit. Když dostal svůj prv...
Více od autora
Jan Průcha (23)
Jan Průcha je vysokoškolský pedagog, zakladatel České asociace pedagogického výzkumu, působící v mezinárodních vědeckých organizacích a redakčních radách odborných časopisů. V roce 1992 se habilitoval na Karlově univerzitě pro obor pedagogika, jmenován profesorem pedagogiky byl v roce 1994. V roce 1995 mu byl udělen čestný doktorát Univerzitou v Turku . Pracuje jako nezávislý expert a konzultant v oblasti pedagogické teorie a výzkumu, přednáší na českých i zahraničních univerzitách. Na rozdíl od tradičních teorií pedagogiky, které jsou ovládány normativním přístupem , ve svých pracích Průcha uplatňuje explanační přístup, tedy přístup hledající a objasňující. Jan Průcha jakožto představitel moderní pedagogiky ve svých publikacích užívá a vysvětluje pojem edukační reality, která je vyjádřena dalšími elementy, jako jsou edukační prostředí, edukační potřeby, edukační procesy a edukační konstrukty. Edukační realita má nahrazovat pedagogickou praxi, realitu, skutečnost aj. Podle Průchy je edukační realita „každá taková skutečnost , objektivně se vyskytující v lidské společnosti, v níž probíhají nějaké edukační procesy nebo jsou vyvíjeny, resp. fungují nějaké edukační konstrukty.“ Terminologie: Publikace obsahuje informace o současném stavu a trendech v pedagogických vědách, jejich klíčové poznatky i otevřené otázky. Zaměřuje se také na výzkumné metody a informační prameny. Základem výkladu v této knize jsou výzkumné nálezy a explanace v termínech zahraničních vědců-pedagogů. Průcha pracuje s pedagogikou jako edukační vědou, setkáváme se zde s pojmy jako jsou edukace, edukant, edukátor, a také edukační realita, neboť se snaží popsat a vysvětlit reálné edukační procesy. Zabývá se také pedagogickým výzkumem – stavem pedagogického výzkumu v ČR, jeho strukturou a fungováním. Jan Průcha, Jiří Mareš a ...
Více od autora
Jan Hanzák (18)
RNDr. Jan Hanzák se narodil v Praze 1.září 1923, mládí prožil v Bystřici u Benešova. V roce 1943 odmaturoval, později byl totálně nasazen. Po válce absolvoval Přírodovědeckou fakultu v Praze, v roce 1946 začal pracovat v zoologickém oddělení Národního muzea. Významný český ornitolog a zoolog, dlouholetý jednatel a místopředseda České ornitologické společnosti, napsal řadu odborných publikací, známý i v zahraničních odborných kruzích. Zemřel 20.září 1994 v Praze.
Více od autora
Jan Burian (16)
Narozen 26. 3. 1952 v Praze. Básník, prozaik, autor textů písní, kritik, recenzí, fejetonů, divadelní hry, cestopisné knihy.
Více od autora
Jakub Jan Ryba (12)
Jakub Jan Ryba byl český učitel a skladatel vážné hudby. Jeho nejznámějším dílem je "Česká mše vánoční", často označovaná úvodními slovy "Hej, mistře!". . Tato skladba, složená v roce 1796, je pastorální mší, která se stala oblíbenou součástí české vánoční tradice. Rybova hudební kariéra se vyznačovala plodnou tvorbou navzdory problémům, kterým čelil v osobním životě, a omezeným prostředkům, které měl k dispozici ve venkovském prostředí, kde působil. Zkomponoval více než 1000 hudebních děl, včetně mší, motet, písní a komorní hudby. Rybův styl byl ovlivněn tehdejším klasickým vídeňským stylem, zejména skladateli jako Haydn a Mozart. Navzdory svému přínosu české hudbě se Ryba po celý život potýkal s finančními problémy a osobními tragédiemi, které v roce 1815 vyústily v jeho tragickou sebevraždu. Jeho "Česká mše vánoční" zůstává významnou součástí českého kulturního dědictví a pravidelně se hraje v období Vánoc.
Více od autora
Iva Hoňková (21)
Iva Hoňková se narodila r.1977 v Bílovci. Od narození bydlela ve Studénce . Když jí bylo 24 let, odstěhovala se do Čech - přesněji do Čisté u Rakovníka. Česká spisovatelka, ilustrátorka a malířka. Od dětství kreativně tvoří, píše knihy a maluje. Zajímá se o kosmonautiku, astronomii, letectví a výtvarné umění, zejména staré mistry. Maluje akvarelem, pastelem, temperou a tuší.
Více od autora
Ian Livingstone (22)
Ian Livingstone , anglický fantasy autor a podnikatel. Spoluautor prvního dílu série gamebooků Fighting Fantasy, The Warlock of Firetop Mountain a spoluzakladatel Games Workshop.
Více od autora
Henry James (18)
Henry James byl americký spisovatel a kritik. Od roku 1876 žil trvale v Londýně. Narodil se v rodině myslitele a teologa Henryho Jamese staršího , kterému bohaté dědictví umožnilo žít podle vlastních představ. Měl tři bratry, z nichž starší bratr William se stal významným psychologem, a sestru Alici , jejíž deníky, vydané dlouho po její smrti , způsobily ve své době značný rozruch, protože v nich ostře komentovala britský styl života i jmenovitě konkrétní osoby. V létě roku 1855 odcestovala celá rodina do Evropy. Dětem se dostávalo vzdělání od domácích učitelů a Henry krátkodobě navštěvoval školy v různých místech Evropy . Vedle toho intenzivně četl francouzskou, anglickou a ruskou literaturu V roce 1862 se přihlásil ke studiu práv na Harvardově univerzitě, ale nedokončil ho. Vrátil se do Evropy. V Londýně se setkal s řadou osobností . Cestoval po Francii a Itálii a v roce 1875 se usadil v Paříži. Zde se spřátelil s Ivanem Sergejevičem Turgeněvem. Ten jej uvedl do společnosti pařížských spisovatelů, jako byli: Gustave Flaubert, Émile Zola, Alphonse Daudet, Guy de Maupassant nebo Edmond de Goncourt. Následujícího roku odjel do Londýna, kde se nakonec usadil. Jako projev loayality ke své druhé vlasti a rovněž jako protest proti otálení Spojených států se vstupem do první světové války se v červenci 1915 přihlásil k britskému občanství. V prosinci 1915 jej postihl záchvat mrtvice, na jehož následky v únoru 1916 v Londýně zemřel. Jeho tělo bylo zpopelněno a popel uložen na hřbitově v Cambridge, Massachusetts. První povídku Tragédie omylu otiskl roku 1864 anonymně v únorovém čísle magazínu The Continental Monthly . Od roku 1865 přispíval pravi...
Více od autora
František Němec (13)
Narozen 12.5.1902 v Praze, zemřel 30.8.1963 v Praze. Novinář, básně, prózy, pásma, soudničky.
Více od autora
František Hamza (11)
František Hamza byl český lékař a spisovatel. V dnešní době je především znám jako zakladatel Hamzovy dětské léčebny v Luži. František Hamza studoval na nižším gymnáziu v Pelhřimově, pak pokračoval na vyšším gymnáziu v Německém Brodě , kde v té době učili osvícení želivští premonstráti. Absolvoval lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze . Po promoci na působil jako městský a později obvodní lékař v Luži. Místo svého působení zvolil zcela záměrně. Klimaticky odpovídalo realizaci jeho plánu, tedy zřízení dětské protituberkulózní léčebny, kterou založil roku 1901 ve vile pod poutním kostelem na Chlumku. Nejprve ji vedl ve vlastní režii, v roce 1908 však dosáhl jejího převzetí do správy země České a zůstal až do 1919 jejím ředitelem. Děti z chudých rodin zde léčil zdarma. Dnes tato léčebna nese název Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé. Založil také první školu v léčebném zařízení ve střední Evropě. Z jeho iniciativy vznikly další dětské protituberkulózní léčebny ve Starém Smokovci, Šumperku a Cvikově. Za 1. světové války byl činný v domácím protirakouském odboji. Jako poradce srbského ministerstva zdravotnictví byl vyznamenán vysokým srbským státním řádem. Po vzniku ČSR se roku 1919 stal sekčním šéfem ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, kde podnítil zřízení několika nových tuberkulózních sanatorií a studentských zdravotních ústavů v Praze a Brně. Byl spoluzakladatelem Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Po odchodu z ministerstva v roce 1922 přijal místo mimořádného profesora na nově vzniklé fakultě sociálního lékařství na Masarykově univerzitě v Brně a pokračoval zde ve své práci profesora do konce života. Byl hygienik a propagátorem ergoterapie a dalších zajímavých metod, které posunuly zdravotnictví novým směrem. Zasadil se o vytvoření instituce školních lékařů a studentských zdravotních ústavů. Jeho aktivity překročily r...
Více od autora
František Antonín Novák (17)
František Antonín Novák se narodil dne 20. října 1892 v Chotěbuzi u Těšína, zemřel 17. prosince 1964 v Praze. Z Těšínska se jeho rodiče brzy odstěhovali do Plzně, gymnázium absolvoval v Roudnici nad Labem. Na univerzitě studoval přírodní vědy a chemii, v roce 1918 se stal asistentem na farmaceuticko-botanickém ústavu Karlovy univerzity. V roce 1921 habilitoval ze systematické botaniky a na Vysoké škole obchodní potom habilitoval pro obor užitkových rostlin. Od roku 1934 byl řádným profesorem systematické botaniky na Univerzitě Karlově v Praze, od roku 1945 botanický ústav vedl, ve stejném roce se stal i děkanem přírodovědecké fakulty UK. Popularizaci botaniky se věnoval na stránkách měsíčníku Naší přírodou, později řídil botanickou část Chvilek v přírodě , od roku 1948 řídil měsíčník Československé botanické listy. Pořádal i botanické exkurze v okolí Prahy. Od roku 1919 jezdíval na Slovensko, kde se zabýval především studiem hvozdíků, od roku 1923 se výrazně věnoval floristickému průzkumu Balkánského poloostrova. Z jeho prací jmenujme alespoň: Monografická studie o Dianthus gratianopolitanus Vill. . Monografická studie evropských druhů rodu Dianthus ze skupiny Dianthi fimbriati . Systematická botanika, 2. svazky, in: Rostlinopis . Rostliny, svazek I . Rostliny, svazek II, Horské rostliny . Květena a vegetace hadcových půd . Rostliny, svazek III . Horské rostliny , ty vyšly v roce 1963 i v polštině . Farmaceutická botanika: Systematika a morfologie léčivých rostlin . Vyšší rostliny: tracheophyta . Společně s Jaromírem Klikou, Karlem Šimanem a Bohumilem Kavkou také napsal ve své době velmi úspěšnou knihu Jehličnaté ....
Více od autora
Fran Směja (18)
Fran Směja, vlastním jménem František Směja, byl český prozaik, básník, redaktor a kulturní pracovník v oblasti Opavy. K zachycení slezské atmosféry bohatě využíval Slezské nářečí a místní dialekt. Má pamětní desku na rodném domě v Suchých Lazcích a od roku 2014 spolu s Valentinem Držkovicem v Opavě.
Více od autora
Fern Michaels (17)
Fern Michaels je mezinárodně velmi úspěšná autorka, která žije v Summerville, Jižní Karolině. Začala psát v roce 1973, když její nejmladší syn šel do školy, a od té doby je autorkou více než padesáti knih. Fern Michaels je pseudonym Mary Ruth Kuczkir, která se narodil v Hastings v Pennsylvanii, o hmotnosti pouze čtyři a jeden-napůl liber. Díky její malé porodní hmotnosti jí otec přezdíval "Dink". Jakmile vešla do obchodního světa, ona se stala "Mary". Je vdaná, přestěhovala do New Jersey, a má pět dětí. Protože ona netušila, jak se dostat do zaměstnání, se rozhodla zkusit napsat knihu. Její manžel ji nepodporoval v jejím snažení a tak se rozvedla. Přestože její první rukopis neuspěl, druhý ano. Od té doby se prodalo více než šedesát knih, mnoho z nich se staly v USA bestsellery. Ona má pověst, že umí vdechnout život do své postavy. Miluje psaní knih o ženách, které jsou v těžkých podmínkách, které se cítí odstrčené. Za její úsilí a houževnatost byla uvedena do New Jersey Literární síně slávy. Mary v současné době žije v Summerville, Jižní Karolina, v 300 let starém domě, jeho plantáže jsou uvedeny v historickém registru.
Více od autora
Ferdinand Schulz (21)
Ferdinand Schulz byl český vychovatel, novinář, kritik, populární spisovatel a politik. Narodil se ve mlýně Korečníky nedaleko Ronova. Od sedmi let žil v Nymburce. Gymnázium začal studovat u piaristů v Mladé Boleslavi, studium dokončil v Praze na Akademickém gymnáziu, kde jeho spolužáky byli také Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Pak pokračoval studii přírodních věd, historie, jazyků a filozofie na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Poté se stal vychovatelem mladého Václava z šlechtické rodiny Kouniců a s ním procestoval část Evropy – Německo, Švýcarsko, Francii. Životní zkušenosti se projevily v jeho bohaté novinářské i spisovatelské činnosti. Od roku 1872 byl profesorem češtiny a němčiny na tehdy nové Českoslovanské akademii obchodní v Praze. Byl aktivní i v politickém životě. Od roku 1867 do roku 1871 zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu, který ho roku 1867 zvolil i poslancem Říšské rady . Patřil do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany , kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Již v 1. polovině 60. let nicméně v rámci Národní strany reprezentoval liberální křídlo, které se roku 1864 zaobíralo ideou na ustavení samostatné strany. 8. ledna 1864 se zúčastnil schůzky několika politiků a novinářů, kterou svolal Rudolf Thurn-Taxis. Na následné schůzce pak došlo k zformulování programu zamýšlené strany, ale k faktickému vydělení radikálně demokratického proudu z jednotné Národní strany tehdy ještě nedošlo. V srpnu ...
Více od autora
Eugène Sue (22)
Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ , v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem. Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství . Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok , jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře. Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev. Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ...
Více od autora
Emil Hruška (25)
Emil Hruška se narodil 19. srpna 1958 v Mladé Boleslavi Vystudoval práva a žurnalistiku. Po léta působil jako novinář a podnikový právník . V rámci své profese pobýval v řadě zemí včetně Mongolska, Ruska, Srbska či Bulharska. Od roku 2004 se specializuje na problematiku Evropské unie a působí jako poradce některých českých poslanců Evropského parlamentu. Literární činnost a publicistika se často překrývá s jeho profesním zájmem, ale většinou jej přesahuje. Je mimo jiné autorem knih Akce Zeppelin , Pohoří divočáků , Sudetoněmecké kapitoly , Konrad Henlein – Život a smrt , ale také povídkových sbírek My, hoši ze Sudet a Muž dvou rakví . Publikoval velké množství příspěvků v českém a německém tisku..
Více od autora