Všichni Autoři a témata

Igor Audy (1)

Narozen r. 1941. Ing., fotograf a speleolog, majitel vydavatelství specializovaného na speleologickou literaturu.

Ladislav Jurkovič (1)

Ladislav Jurkovič je pseudonym PhDr. Ladislava Soldána, CSc., vědeckého pracovníka brněnské pobočky Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Soldán vystudoval Filozofickou fakultu v Brně, obor filozofie - dějepis. Mj. vysokoškolský pedagog Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Též literární historik, kritik a editor. V roce 2000 působil jako hostující profesor na Katedře slavistiky v Bělehradě.

Kamil Ševela (1)

Narozen 1946. Doc. MUDr., CSc., internista . Publikuje v oboru interního lékařství.

Stefan von Kotze (1)

Německý spisovatel.

Aleš Mučka (1)

Narozen 8. 11. 1934 ve Velké Polomi, zemřel 19. 11. 2008 v Ostravě. Profesor Vysoké školy báňské v Ostravě a soudní znalec. Odborně se podílel na zavádění techniky do hornictví a posudcích o vlivu dolování na povrch. Publikoval z geodezie a důlního měřictví.

Marie Červinková (1)

M. Červinková-Riegrová byla česká spisovatelka, dcera Františka Ladislava Riegra a Marie Riegrové-Palacké. Roku 1874 se provdala za Vácslava Červinku. Publikovala i uměleckou literaturu, povídky, překládala a také tvořila libreta.

Antonín Kameník (1)

Narozen 11.12.1886 v Krahulčí u Telče, zemřel 18.3.1959 v Prostějově. Středoškolský profesor, malíř, ilustrátor.

Karel Šroubek (1)

Narozen 25.3.1880 v Nučicích , zemřel 22. 5. 1955 v Praze. Hoteliér, práce z oboru pohostinství a gastronomie.

Emile Bayard (1)

Émile-Antoine Bayard byl francouzský ilustrátor a fotograf narozený v obci La Ferté-sous-Jouarre, Seine-et-Marne ve Francii. Studoval u malíře Léona Cognieta a známý je především svými ilustracemi Cosette v románu Bídníci od Victora Huga. Zemřel v Káhiře. Bayard od roku 1853 pět let studoval u malíře Léona Cognieta. Ve věku patnácti let publikoval své první karikatury, často pod pseudonymem Abel De Miray. Mezi lety 1857 a 1864 se živil kresbou uhlem, obrazů, akvarelů, dřevorytů, gravírováním a litografií. V roce 1864 začal pracovat primárně pro časopisy a ilustroval současné události, jako je francouzsko-pruská válka 1870-71. Na konci 19. století s rostoucím zájmem o fotografii opustil dokumentární kresbu a věnoval se ilustraci románů, včetně Bídníků od Victora Huga, Chaloupka strýčka Toma od Harriet Beecher Stoweové, L'Immortel od Alphonse Daudeta a Ze Země na Měsíc od Julesa Verna. Před rokem 1865 bylo umění zobrazující vesmírné i cizí světy založeno na mystice na rozdíl od vědy. Bayardova umělecká díla doprovázející román Ze Země na Měsíc je považována za první vesmírné umění vědecké povahy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Émile Bayard na anglické Wikipedii.

Alphonse de Neuville (1)

Alphonse-Marie-Adolphe de Neuville byl francouzský malíř a ilustrátor, který se jako jeden z představitelů akademismu proslavil především svými portréty vojáků a dalšími obrazy s válečnou tematikou. Neuville pocházel sice z velmi bohaté právnické rodiny, ale vždycky si přál být vojákem. Proto se dal roku 1856 zapsat na námořnickou akademii École Navale v bretaňském Lorientu, kde se také začal zajímat o umění. Již po prvním roce ho však jeho otec donutil školu opustit a studovat práva. Neuville se však přes odpor rodiny vydal do Paříže studovat malířství. Jen obtížně získal místo v ateliéru Françoise-Edouarda Picota, ale dlouho v něm nezůstal, protože ho Picotovy učitelské metody znechucovaly. Studoval pak u proslulého malíře Eugèna Delacroixe a již jeho první výstava roku 1859 skončila úspěchem. Brzy získal všeobecné uznání svými obrazy z krymské, britsko-zuluské a zejména z francouzsko-pruské války, které se zúčastnil jako francouzský důstojník. Roku 1881 se stal důstojníkem řádu čestné legie. Mnoho jeho obrazů se dnes nachází v petrohradské Ermitáži a v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. De Neuville působil též jako ilustrátor, především pro nakladatelství Calman Lévy a Pierre-Jules Hetzel. Z díla Julese Verna ilustroval Dvacet tisíc mil pod mořem , Okolo Měsíce a Cestu kolem světa za osmdesát dní . Dále svými kresbami například doprovodil Dějiny Francie Françoise Guizota, dobrodružný román Alfréda Assollanta Hrdinný kapitán Korkorán a některá díla Alexandra Dumase staršího.

Karel Šimůnek (1)

Karel Šimůnek byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a scénograf. Narodil se v Berouně do rodiny drážního inženýra Karla Šimůnka. Studoval na pražské Malířské akademii u prof. M. Pirnera a V. Brožíka. V roce 1898 studium absolvoval a dál se vzdělával v soukromé škole F. Engelmüllera. V letech 1890-1908 navrhoval externě pro pražské Národní Divadlo kostýmy a divadelní plakáty. Vytvořil kostýmy k operám Carmen, Rusalka, Lohengrin, Don Giovanni a činohře Macbeth. V letech 1908-1910 byl šéfem výpravy v Divadle na Vinohradech, kde vytvořil desítku scénických výprav. Pět let působil jako kurátor Topičova salonu. Karel Šimůnek se věnoval malbě a ilustraci. Vynikal jako tvůrce plakátů, navrhl jich asi 130, jak doma tak i v Německu, kde byl dokonce dvakrát oceněn. Věnoval se rovněž drobné grafice např. exlibris. Byl členem Syndikátu výtvarných umělců československých a SVU Mánes a absolvoval řadu výstav v Praze, Brně a Plzni. Vystavoval rovněž i v zahraničí například v Regensburgu, Eisenstadtu a dalších městech. a další

Josef Jícha (1)

Narozen 7. 11. 1934 v Plzni, zemřel 18. 8. 2021. Malíř, grafik, ilustrátor.

Karel Kvarda (1)

Bára Buchalová (1)

Narozena 15. 10. 1975 v Chomutově. Ilustrátorka dětských knih, grafička, kreslířka a autorka komiksů v dětských časopisech.

Nicolas Ségur (1)

Antonín Král (1)

Narozen 8.10.1897 v Praze, zemřel 8.4.1980 tamtéž. Divadelní pracovník, publikace z oboru.

Ladislav Šíma (1)

Tento kněz, spisovatel a pedagog se nesmazatelně zapsal do našich vzpomínek svojí laskavostí a otcovskou láskou, kterou se staral o své svěřené ovečky. Otec Simajchl byl dlouholetým příznivcem a duchovním správcem KR Tři STudně. V poslední době, kdy se jeho zdravotní stav zhoršil často říkával : "Už se těším, až mě Pán povolá k sobě a já se setkám se svými přáteli." nebo nás posiloval slovy: "Až zemřu, tak nebuďte smutní, ale radujte se !"

Miroslav Beran (1)

Mgr. Miroslav Beran . Dětství prožil v Sezimově Ústí; často pobýval v Sudoměřicích u Tábora, odkud po předcích pochází. Ovlivněn svým otcem, náruživým houbařem a milovníkem přírody, se již v dětství začal zajímat o houby. V době studií na táborském gymnáziu se stal členem mykologického kroužku v Sezimově Ústí. V roce 1990 promoval na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, obor anorganická chemie. Od téhož roku pracuje v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích jako mykolog a kurátor mykologického herbáře. Spoluorganizuje a odborně garantuje činnost Mykologického klubu JčM, včetně poradny pro houbaře. Dlouhodobě se zabývá výzkumem hub Novohradských hor, zejména Žofínského pralesa. Je spolueditorem Červeného seznamu hub ČR a autorem či spoluautorem několika odborných prací, populárně-vědeckých statí a metodik se zaměřením na diverzitu a ochranu hub. Je spoluautorem úspěšných knih Velký fotoatlas hub z jižních Čech a Přehled hub střední Evropy . Uspořádal řadu odborných mykologických akcí. Odborně a organizačně garantoval množství výstav hub pro veřejnost v jižních Čechách. Ve volném čase se mj. pokouší o přeměnu vlastního kousku lesa v přírodě blízký.

Jaromír Dubský (1)

Autor učebnic fyziky, matematiky a technického kreslení.

Jiří Vořech (1)

Ilustrátor knih pověstí z kraje mezi Ještědem, Luží a Ralskem.

Francizsek Wrobel (1)

Pat Conroy (1)

Narozen 26. října 1945 v Atlantě v Georgii .Americký spisovatel a autor řady románů. Do češtiny byly přeloženy dva: Pán přílivu a Hudba na pláži. Zemřel 4. března 2016 na rakovinu slinivky.

Leslie Kark (1)

R Karel (1)

Narozen 1911 v Praze, zemřel 23.4.1981 tamtéž. Spoluautor díla Žaluji.

Vladimír Kosil (1)

Narozen 16.6.1898 v Praze, zemřel 16.8.1977 tamtéž. Ing., Dr.techn., DrSc., literatura z oboru meteorologie, klimatologie a půdoznalství.

Bedřich Machulka (1)

Bedřich Machulka, též Friedrich Machulka , byl český cestovatel, fotograf a obchodník s exotickými přírodninami. Narodil se v rodině Ignáce Machulky a jeho ženy Anny jako mladší ze dvou dětí. Rodina se z Kladenska brzy přestěhovala do Prahy, kde otec od roku 1889 na Novém Městě pražském vlastnil v Soukenické ulici 36 činžovní dům čp. 1665/II. Jako znalec africké přírody, organizátor loveckých safari a lovec, prožil velkou část svých cest se společníkem Richardem Štorchem . Společně poprvé odjeli koncem roku 1898 do severní Afriky, do Libye. Nebyli vzdělanými cestovateli, do ciziny odjeli z touhy po dobrodružství a po neznámých krajích. Z nedostatku informací si zvolili koloniální zemi pod tureckou správou, v níž byl pohyb cizinců omezen. Zprvu nedostali povolení k volnému pohybu, usadili se tedy v Tripolisu, kde získávali přírodniny a exotické zboží od obchodníků z dálkových karavan. V letech 1904 – 1905 se přesunuli do Chartúmu v Súdánu, kde si jako první Češi zařídili cestovní agenturu na organizování loveckých výprav do Afriky pro bohaté zájemce. Mezi jinými doprovázeli členy rodiny Rothschildů, od roku 1929 Adolfa Schwarzenberga a jeho ženu Hildu. Organizovali pro ně lovecké výpravy, vytyčení trasy, dopravní spojení a najímání nosičů, zajišťovali povolení k odstřelu zvířat, dopravu zavazadel, zbraní a také povolení k jejich vývozu. Kromě sběru přírodnin se Machulka věnoval také fotografování. Po smrti Richarda Štorcha přenesl své sídlo do Nairobi v Keni, a specializoval se na východní Afriku. Působil také při založení Schwarzenbergovy africké farmy Mpata. V letech 1939 - 1950 byl zaměstnán jako správce ve Schwarzenbergově malém přírodovědném muzeu a zoologické zahradě na zámečku Ohrada, kde také bydlel. V letech 1945-1946 byl ženatý se svou příbuznou Josefou . Fotografická činnost provázela Machulku po celou dobu je...

Jiří Stodola (1)

Absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v roce 2004. Obhájil diplomovou práci zabývající se ontologickými a sémiotickými předpoklady informační vědy s názvem "Informace, komunikace a bytí". V současné době pracuje jako knihovník ve Středisku pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity a studuje v doktorském programu na Semináři estetiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Ve své dizertační práci se zabývá smyslovým vnímáním uměleckého díla jako znaku skutečnosti. Zvláštní důraz klade na specifika vnímání u osob s postižením. K naplnění tohoto záměru využívá zkušeností svého pracoviště s prací s lidmi se smyslovým handicapem i zkušeností samotných smyslově handicapovaných. Zkoumá vztah uměleckých znaků k jiným znakovým systémům, především ke znakům v náboženské oblasti, a studuje rovněž působnost náboženského myšlení v české literatuře. Zaměřuje se také na problematiku knihoven pro osoby se specifickými nároky. Nadále se zabývá filosofickými aspekty informační vědy, hlavní oblastí jeho zájmu je teoretické vymezení pojmu informace v této disciplíně. Dalo by se říci, že usiluje o využití poznatků z oblasti sémiotiky, teorie komunikace, informační vědy a kognitivní psychologie pro oblast estetiky a filosofie umění.

Jaromír Knotek (1)

Narozen 18.2.1949 v Rozdělově u Kladna. Akademický malíř, ilustrátor.

Jan Konzal (1)

Jan Konzal je tajně vysvěceným ženatým biskupem působícím ve skryté církvi, nekonformním teologem, organizátorem podzemních vzdělávacích kursů a spisovatelem. Publikoval též pod pseudonymy Karel Malý, Karl Klein , Hans H., v konspirační síti skryté církve měl přezdívku 99. V současné době spolupracuje zejména s časopisem Getsemany a nakladatelstvím Síť. Jan Konzal se narodil 5. května 1935 jako páté ze šesti dětí v rodině úředníka. . Otec mu zemřel v 11 letech. Od osmi let vyrůstal, podobně jako tři z jeho starších bratrů, v redemptoristickém internátním institutu pro ministranty na Svaté Hoře. Klášter přepadli v dubnu 1950 představitelé komunistického režimu a obyvatele včetně starších Janových bratrů internovali například v koncentračním táboře v Králíkách. Jan tehdy uvězněn nebyl. Podle vlastních slov byl v dětství a mládí, až do zážitku uvěznění v šedesátých letech, vyloženě bigotní. V dětství a mládí nenavázal žádná hlubší kamarádství, protože je vedení internátu ani nepřipouštělo, v mládí nepěstoval ani osobnější vztahy se ženami a plně se věnoval svým zájmům a náboženskému aktivismu. Od dětství chtěl být redemptoristickým knězem, vážně uvažoval také o studiu hudby na konzervatoři i o studiu matematiky a fyziky. Studoval nejprve v soukromém gymnáziu v Libějovicích u Vodňan. V roce 1953 maturoval v Praze na Vančurově gymnáziu. Protože teologická fakulta byla pod vlivem komunistického režimu, studoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze, kterou absolvoval roku 1958. V roce 1976 dokončil studium na Vysoké škole dopravy a spojů. Po roce 1963 pracoval jako dělník v podnicích Tatra a Armabeton, jako projektant ve scénografickém ústavu a jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu spojů. Poté, co usoudil, že již nemá šanci stát se knězem, se 4. května 1968 oženil s Magdalenou Mazancovou. Je bezdětný. Společně se snažili adoptovat dít...

Simone Martin-Chauffier (1)

Simone Martin-Chaufierrová, rozená Duvalová byla francouzská spisovatelka a překladatelka. Roku 1921 se provdala za prozaika a esejistu Louise Martina-Chaufierra, se kterým se za druhé světové války účastnila protinacistického odboje. Překládala z angličtiny a italštiny a je autorkou několika knih.

Frans Masereel (1)

Belgický malíř.

Václav Vrba (1)

Učebnice pro oděvní školy.

Olga Ticháčková (1)

Gerald Fraineau (1)

Ivan Nikitovič Kožedub (1)

Ivan Nikitovič Kožedub byl sovětský pilot a spojenecké letecké eso druhé světové války s 62 samostatnými sestřely . Byl trojnásobným Hrdinou Sovětského svazu a od roku 1985 byl maršálem letectva. Z dalších vyznamenání obdržel Leninův řád, Řád rudého praporu , Řád Alexandra Něvského, Řád Vlastenecké války 1. stupně, Řád rudé hvězdy . Narodil se jako nejmladší z pěti děti v ukrajinské rolnické rodině 8. června 1920 ve vesnici Obražijevka v Černigovské guernii v Ukrajinské SSR. 6., 7. a 8. července sestřelil po jednom nepřátelském Ju-87. Kožedub byl brzy povýšen do hodnosti mladšij lejtěnant, 9. července v jednom dni sestřelil dva stroje Messerschmitt Bf 109G a 16. července měl na svém kontě již 8 vítězství. V srpnu 1943 byl pověřen velením letky. Během tohoto měsíce v leteckých soubojích zničil tři Bf 109G, jeden Ju 87 a 22. srpna nad Charkovem jeden Focke-Wulf Fw 190. V sérii úspěchů pokračoval 9. září, kdy mu za oběť padl jeden Bf 109G a 30. září další Ju 87. Velkých úspěchů dosáhl během bojů v oblasti Dněpru v po...

Miroslav Vorel (1)

Ing., publikace z oboru stavitelství.

Adelheid Dahimène (1)

Rakouská spisovatelka.

Jiří Hora (1)

Jiří Horák se narodil 4. prosince 1884 v Benešově v rodině právníka, zemřel 14. srpna 1975 v Martině, kde je i na Národním hřbitově pochován mezi členy rodiny své manželky Anny Horákové-Gašparíkové, jedné z prvních slovenských profesionálních historiček, která byla knihovnicí a archivářkou prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 1906 absolvoval studium slavistiky a germanistiky na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde byl žákem a později spolupracovníkem Jiřího Polívky. V letech 1916 až 1919 byl profesorem na reálce, později na gymnáziu v Praze. Habilitoval v roce 1919 . V letech 1922 až 1926 působil jako mimořádný profesor Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1926 byl profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Byl členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk a mnoha dalších významných společností, i zahraničních. Významné je jeho působení v Československé akademii věd: v letech 1952-1954 byl vedoucím Kabinetu pro lidovou píseň, v 1954-1957 vedoucím folkloristického oddělení Kabinetu pro etnografii a folkloristiku ČSAV a v letech 1957-1964 ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Praze. Ve svém díle monograficky zhodnotil dílo mnoha představitelů slovanských literatur a slavistiky . V rámci dějin národopisu vyzvedl J. Dobrovského, F. L. Čelakovského, K. J. Erbena, B. Němcovou, J. Kollára, P. J. Šafaříka, Ľ. Štúra, P. Dobšinského, J. L. Holubyho a A. Halaše. Jako folklorista se zabýval hlavně pohádkou a českými a slovenskými lidovými písněmi. Věnoval se porovnávacím dějinám slovanských literatur, slovanské folkloristice a historii národopisu. Je autorem mnoha monografií a editorem výběrů z českého, slovenského a slovanského folkloru. K jeho nejvýznamnějším dílům patří práce: Naše písně , Český Honza , České pohádky ...

Shaun Custis (1)

Britský sportovní novinář.

G. B Harrison (1)

Britský literární historik a kritik, univerzitní profesor, editor edice děl W. Shakespeara.

Ivan Krejčí (1)

Ivan Krejčí je český politik a divadelní režisér, stínový ministr kultury v ČSSD, od roku 2009 člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání , člen ČSSD. V letech 1980 až 1983 se vyučil důlním elektromontérem, v roce 1985 složil maturitu na SPŠ stavební. Po absolvování základní vojenské služby se na začátku 90. let postupně živil jako umyvač oken, posunovač a redaktor TV 19 Plzeň. Zároveň v letech 1992 až 1997 vystudoval režii na DAMU v Praze. Následně působil jako režisér ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a jako režisér a umělecký šéf v Městském divadle v Karlových Varech . Krátce působil jako pedagog na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Od roku 2005 je divadelním režisérem a uměleckým šéfem Komorní scény Aréna v Ostravě. V květnu 2009 byl zvolen členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Dne 5. března 2014 byl zvolen předsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání . V dubnu 2015 jej ČSSD opět nominovala do RRTV, ale v prvním kole nebyl zvolen. Do druhého kola postoupil s bývalým šéfem Českého rozhlasu Radiožurnálu Miroslavem Konvalinou, kterého nominovala hnutí ANO 2011. Ve druhém kole nakonec vyhrál a zůstává tak členem RRTV. Na začátku června 2015 byl navíc opět zvolen předsedou RRTV. Je členem ČSSD, pracoval jako oblastní volební manažer této strany a asistent poslance Lubomíra Zaorálka. V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval jako člen ČSSD do Zastupitelstva Městského obvodu Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz, ale neuspěl. Po 37. sjezdu ČSSD vystřídal v dubnu 2013 na postu ministra kultury ve stínové vládě ČSSD poslance Vítězslava Jandáka. Při sestavování kandidátek pro předčasné volby do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 usiloval o místo v Moravskoslezském kraji, ale na kandidátku se nedostal....

Eduard Polívka (1)

Pro ty kteří ho třeba osobně neznali, šlo o významného sběratele našich mincí a medailí, známého autora numismatických článků i publikací, bývalého jednatele a čestného člena ČNS, spolupracovníka Numismatického oddělení Národního muzea i Akademie věd ČR, pořadatele spolkové činnosti, popularizátora numismatiky a jistě i mnohem více.

Jiří Čížek (1)

Narozena 31.7.1884 v Malíně u Kutné Hory, zemřela 19.8.1955 v Praze. Autorka dívčích románů.

Tristan Bernard (1)

Tristan Bernard, vlastním jménem Paul Bernard, byl francouzský dramatik, spisovatel, humorista, novinář a právník. Své divadelní hry psal pro „theatre de boulevard“, což byl žánr, jehož cílem bylo bavit středostavovské pařížské obecenstvo. Jeden z jeho nesčetných aforismů: „V životě se můžete spolehnout jen sám na sebe. Ale ani to nedoporučuju.“

Blake Clark (1)

Americký spisovatel, editor, autor publikací a povídek z oblasti anglického dramatu a historie Anglie 18. století, historie Havaje a druhé světové války.

Karel Veselý-Štainer (1)

Narozen 2. 12. 1906 ve Vídni, zemřel 27. 11. 1993 v Praze. Příslušník československé armády, v letech druhé světové války aktivní účastník domácího odboje. V letech 1949-1953 byl nezákonně vězněn, v roce 1965 rehabilitován. Autor vzpomínkových prací o odboji.

Jana Komárková (1)

Nar. v r. 1965. Dietní sestra. Publ. z oboru.

Oldřich Formánek (1)

Frantz Funck-Brentano (1)

Francouzský knihovník, historik a spisovatel. Po mnoho let byl kurátorem a výzkumným pracovníkem pařížské Bibliothèque de l'Arsenal, kde se jeho zájem soustřeďoval na období tzv. Ancien régime , tedy na období francouzských dějin od středověku do Velké francouzské revoluce. Přístup do rozsáhlých archivů zúročil v propracovaných a odborně ceněných historických publikací. O francouzské historii a kultuře přednášel v Evropě i Spojených státech.

Nikolaj Nikolaev (1)

Učebnice bulharštiny.

Růžena Nikolaevová (1)

Učebnice bulharštiny.

Jiřina Rybáčková (2)

Narozena 20. 4. 1942 v Praze. Absolventka Filozofické fakulty UK, po roce 1968 žila v USA. Redaktorka, publicistka, spisovatelka, publikuje česky a anglicky, podílela se též na tvorbě tematických encyklopedií. Též autorka překladů z angličtiny.

Linda Richardson (1)

Zastává řídící funkci pro skupinu poradců bankovního managementu. Publikace o taktikách obchodního jednání.

Felix Riemkasten (1)

Václav Levý (1)

Václav Levý byl český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky s monumentálními a poetickými plastikami , které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství. Narodil se 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas jako syn obuvníka Vincence Levého a matky Doroty, rozené Tupé, dcery koláře z Plas. Ve dvou letech se rodina přestěhovala do Kožlan, kde se již usadila natrvalo. Zde se utvářel talent mladého hocha především v řezbářství inspirovaném silným náboženským zanícením . Se svým uměleckým zájmem však nenalezl pochopení u rodičů, kteří jej nechali vyučit truhlářem. Na naléhání kožlanského faráře Weingärtnera byl dán na výchovu do kláštera v Plzni a později k Augustiniánům do Lnář, kde se měl stát fráterem kuchařem. Odtud byl poslán k vyučení do Drážďan. Po odjezdu z Drážďan se náhodně setkal s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem. Dvaadvacetiletý v roce 1844 vstoupil do jeho služeb jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Jeho sochařský talent nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Na radu malíře Josefa Navrátila byl poslán na vyučenou k sochaři Františku Linnovi ml. do Prahy. S ohledem na to, že Linn byl pouze podprůměrný sochař Prachnerovy školy, nemohl se zde mnoho nového naučit a záhy se vrací zpět do Liběchova. Zde počátkem roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Inspirací se mu stala Klácelova satirická báseň „Ferina Lišák“ a je pravděpodobné, že Klácel přímo ovlivňoval ztvárnění díla. Úspěšné provedení Klácelky podnítilo Veitha, aby je...

Kuneš (1)

Pavel Kuneš je český římskokatolický kněz. Byl propagátorem reforem 2. vatikánského koncilu. Za minulého režimu měl mnoho přátel mezi disidenty a představiteli tajné církve. Usiloval o zapojení věřících do prožívání mší i díky hudbě, jeho aktivity tak v 60. letech přispěly ke vzniku křesťanské hudební skupiny Poutníci. Intenzivně se věnoval výuce náboženství. Je zastáncem kněžského svěcení ženatých mužů v zájmu zmírnění akutního nedostatku kněží ve farnostech. Po maturitě na Výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze v roce 1956 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Roku 1961 byl vysvěcen na kněze. V letech 1961–66 působil jako kaplan v Plzni, mezitím prošel základní vojenskou službou . Od roku 1966 byl kaplanem v Praze u Sv. Ignáce a od 1968 u Nejsvětějšího Srdce Páně. V letech 1971–99 sloužil jako farář v Klecanech u Prahy, 2000–7 v Praze-Vršovicích, poté do roku 2011 tamtéž jako výpomocný duchovní. Od roku 2011 dosud je rektorem klecanského kostela. – Kromě toho od jara 1968 do léta 1970 pracoval jako redaktor Katolických novin. Roku 1990 byl kardinálem Františkem Tomáškem pověřen spoluzakládat redakci náboženského vysílání v Československé televizi. V jednotě s evangelickým Michaelem Otřísalem, pověřeným Ekumenickou radou církví, ji založili jako ekumenickou. Několik let pak v Československé, později České televizi působil jako redaktor. Moderoval křesťanské pořady a vytvářel diskusní programy na biblická témata s dětmi. V letech 2001–10 vyučoval náboženskou nauku na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Z té doby pocházejí hlášení do školního rozhlasu, jejichž výběr vyšel knižně s názvem Poznámky starého faráře aneb Milé studentstvo! . Pro starší děti a rodiče napsal Základní křesťanskou poradnu ....

Ladislav Vandůrek (1)

Autor literatury faktu.

Miloslav Bělonožník (1)

Miloslav Bělonožník byl československý skokan na lyžích. V roce 1948 obsadil na olympijských hrách ve Svatém Mořici 16. místo. V roce 1955 jako první Čechoslovák překonal stometrovou hranici, když v Oberstdorfu skočil 102 a 107 metrů. Druhý jmenovaný výkon byl zároveň novým světovým rekordem. Po skončení aktivní sportovní kariéry se věnoval stavbě skokanských můstků. Od roku 1969 předsedal subkomisi pro stavbu můstku FIS. Byl autorem projektů skokanského areálu ve Falunu i na Ještědu. Zavedl evidenci, homologaci a vystavování certifikátů skokanských můstků. Při této činnosti využil taktéž znalost šesti světových jazyků.

Pavel Král (1)

Narozen 6.2.1959 ve Svitavách. Ing., Dr., technologie dřeva. Skripta a učebnice z oboru teorie obrábění dřeva a analýza a modelování vlastností dýh a kompozitních materiálů na bázi dřeva.

Wolfgang Weinmann (1)

Autor lexikonu bojových sportů.